Srnčí zvěř. Tak to vypadá, když zvěř v zimě nemá klid a je hladová a vyčerpaná.

Vyčerpaná srnčí zvěř v zimě

Cituji: Srnečka přišla z hor unavená a spala tady u mé kůlny. Fotila jsem to z okna. Spala i když už lidi chodili do práce kousek od ní tak 5 - 6 metrů...
Přišla brzy ráno, protože tu cítila seno a sotva chodila...

Byla úplně vyčerpaná. (Jindra J. sociální sítě)

Někdy mi přijde, že lidé i příroda se úplně zbláznili... 

Hlavní složka potravy je u srnčí zvěře tvořena spásáním rostlin a z travního porostu spásají jeho vrcholové části a hlavně dávají přednost čerstvě vyrašené trávě. Významnou složkou potravy je okus čerstvých, ještě příliš nezdřevnatělých výhonků listnáčů a jejich listí, stejně tak spásání čerstvých přírůstků jehličnanů, včetně terminálních pupenů. Příjem tohoto typu potravy zařazuje srnčí zvěř mezi tzv. okusovače.

A protože je tato strava, proti stravě ostatní spárkaté zvěře, rychleji metabolizovaná, potrava tudíž velmi rychle prochází zažívacím traktem, je nutno ji přijímat relativně častěji, takže u srnčí zvěře se pastevní cykly opakují ve dvou až tříhodinových intervalech.

V lesních porostech se srnčí zvěř nejčastěji zdržuje v oblastech mlazin, kolem lesních mýtin a na okrajích lesů. Pohybu v hustém porostu se také přizpůsobila tělesná stavba, srnčí má relativně dlouhé a štíhlé běhy, úzké tělo a parožení nepřesahující tělesnou šířku. Stálá přítomnost krytu vedla i k vývoji specifického typu chování a reakcí, například úniková reakce nespočívá v rychlém dlouhém útěku, ale po vyrušení srnčí rychle a krátce odskakuje do krytu s následným postupným odskakováním či krátkými odběhy mimo dosah místa vyrušení.
 Často, zvláště mladší zvěř, se při tom ozývá charakteristickým bekáním. U zvěře stepního původu (např. jelení zvěř), při ohrožení dochází vždy k rychlému a delšímu úprku.

Průběrný odlov srnčat neprovádíme podle pohlaví, ale zásadně podle vzhledu. Lovíme slabá srnčata a srny staré, nemocné, pozdě přebarvující nebo neplodné. Tyto zásady dodržujeme při ideálním stavu honitby.
Srnčí zvěři škodí oblevy střídající se s mrazy. Vzniklá ledovka zraňuje běhy, zvěř se nerada pohybuje, hladoví a je vystavena útokům zvěře, lišek, jezevců a černé. Nebezpečné pro srnčí zvěř jsou dlouho trvající deště a záplavy.

Jelen lesní a muflon v zimě. Vysoká zvěř. Říje začíná v září a končí v říjnu. Jeleni v noci troubí hlubokým hrdelním hlasem...

Jelení a mufloní zvěř v zimě

Jelen lesní je nejvýznamnější představitel jelenovitých v Evropě. Mysliveckým označením se nazývá „vysoká zvěř“.

Délky těla dosahuje až 250 centimetrů, výšky v kohoutku 150 centimetrů a hmotnosti až 250 kg. Samice - laně jsou značně menší. Jelení samci mají mohutné paroží, které využívají v bojích o laně. Shazování, růst a vytloukání paroží je závislé na věku a tělesné kondici každého jelena, nejdříve shazují paroží nejstarší jedinci. Mají červenohnědou srst, která je v zimě šedohnědá až šedá.

Jeleni se vyskytují především v rozsáhlých lesních komplexech vnitrozemských vrchovin a pohraničních horských oblastí. Kromě nejstarších samců žijí v tlupách. Živí se bylinami, trávami, pupeny, mladými letorosty různých dřevin a různými plody. V lese často značně škodí okusem a loupáním kůry hospodářských dřevin.

Říje začíná v září a končí v říjnu. Jeleni v noci troubí hlubokým hrdelním hlasem a bojují mezi sebou o skupiny laní.
Laně jsou březí až 8 měsíců a začátkem června rodí jednoho až dva kolouchy. Vysoká zvěř je lovná a není legislativně nijak zvlášť chráněna.

***

Nejtypičtějším znakem pro samce jsou parohy, které každý rok, obvykle na konci zimy, shazuje. Na jaře, kdy jelenům rostou parohy nové, jsou porostlé jemnou ochrannou sametovou vrstvou, nazývanou líčí, která rostoucí paroh vyživuje a později je vytloukána o stromy. Parohy jsou tvořeny kostí, která může denně vyrůst v průměru o 2,5 cm. U dospělých samců se na parozích navíc objevují jakési výrůstky, kterým se odborně říká výsady, a které s přibývajícím věkem rostou a přibývají.

Samec s jednou výsadou, která se nazývá očník, se v myslivecké mluvě označuje jako vidlák. Druhá výsada se označuje jako nadočník. Třetí (roste však jako druhá v pořadí), poslední pak jako opěrák; samci s ní se poté nazývají šesteráci. Rozvětvené zakončení parohu se za výsadu již nepovažuje a označuje se jako koruna.

Zvěř v zimě. Srnky na paši. Myslivecké fotografie, Srnčí zvěř, Zvěř v zimě, Zima a hlad v lese, Fotografie z myslivosti, Myslivecká zařízení, Při sněhové pokrývce u lesa. Máte plné krmelce?

Srnčí zvěř v zimě

Srny a hlad.

#Myslivecké fotografie, Srnčí zvěř, Zvěř v zimě, Zima a hlad v lese, Fotografie z myslivosti, Myslivecká zařízení, Máte plné krmelce? Opravdu?

Muflon v zimě

Je to krasavec, že?

Vánoční zajíc! Šťastné a veselé vánoční svátky, přátelé! A plné krmelce! Sníh a mráz brzy přijde.

Zajíc ušák na sněhu

Prasátka v zimě na sněhu. I když je černá zvěř otužilá, pokud hladoví, uhyne. Myslivče postarej se!

Prasátka v zimě (foto Jaromír Skřivánek)

Prasátka v zimě

Letošní zima se opravdu s nikým nemaže, nejvíce trpí nejmenší...
Příběhy, které píše zima v přírodě jsou tak přirozené a vypráví o životě zvířat tam venku, v lese, na poli, na louce na cestách i loveckých stezkách.

tak vypadá zima letos v lese, přesto se rodí...

Jsou jen tři kolik jich přežije?



#Černá zvěř, Černá zvěř - bachyně, Sele prasete divokého, Ze života černé zvěře, Černá zvěř v zimě

Zajíc je poměrně stálý a věrný svému území. Mezi místem úkrytu a pastvou se přesouvá po pěšince zvané ochoz. Je především nočním živočichem, ale v přírodě se s ním setkáváme poměrně často i za dne.

Zajíc v zimě má hustou srst...

Zajíc má v přírodě

 řadu nepřátel, kterým se může bránit pouze útěkem. Dokáže utíkat až sedmdesátikilometrovou rychlostí. Nejlépe se mu běží do kopce, protože má zadní běhy delší než přední. Loví ho hlavně jestřáb, výr a orli. Napadne-li ho dravec v otevřeném terénu, odkud nemůže utéct do křovin nebo lesa, je jeho osud zpečetěn.
Proti jejich útokům ze vzduchu je zajíc naprosto bezbranný a nedokáže jim uniknout ani na delší vzdálenost. Liškám a psům se pokouší uniknout rychlým během a neustálým kličkováním a prudkými odskoky. Napadený nebo chycený zajíc se ozývá hlasem strachu, úzkosti a bolesti. 
Myslivci říkají, že hlasitě naříká a vřeští. Vřeštění zajíce jsem nahrál na sokolnickém lovu, když vypuštěný jestřáb chytil do spárů prchajícího zajíce. V přírodě na daleko slyšitelné naříkání zajíce citlivě reaguje liška. Toho často využívají myslivci a umělým zaječím "vřeštidlem" přivábí lišku na dostřel.

Zajíc polní je stejně jako králík zástupcem řádu zajícovců. Charakteristické jsou pro něj dlouhé ušní boltce s černými špičkami.

Měří 50 až 70 cm,
Váží mezi 2,5 a 6 kg.
Vyskytuje se jak v zemědělské krajině, tak - poněkud řidčeji - v lesnatých oblastech.
Žije samotářsky, aktivní je hlavně v noci.
Živí se nejrůznějšími bylinami, hlízami, pupeny a výhonky; v zimě může způsobit škody okusem kůry stromků.
Páření, tzv. honcování, probíhá od února do září, zaječka je březí 6 týdnů a pak vrhá 2 až 5 mláďat. Vrhy bývají 3 až 4 do roka.
Životním prostředím, které nejvíce vyhovuje zajíci, jsou otevřená pole. Má-li vhodné potravní podmínky, obývá však i lesní celky. Před nebezpečím ho ochraňují především jeho dobře vyvinuté smysly, dokonalé ochranné zbarvení a rychlý běh. Při unikání do bezpečí často kličkuje a odskakuje ze svého směru.

Zajíc je poměrně stálý a věrný svému území. Mezi místem úkrytu a pastvou se přesouvá po pěšince zvané ochoz. Je především nočním živočichem, ale v přírodě se s ním setkáváme poměrně často i za dne.

Svoje místa si označuje různými pachovými značkami. Často můžeme vidět panáčkujícího zajíce, jak si předními tlapkami "umývá" obličej i celé tělo. Ve skutečnosti si po něm právě roztírá výměšek pachových žláz.

Společnost zajíce a srnčí zvěře v zimě

Ve svém území má zajíc několik loží. Má rád suchá a teplá místa v závětří. Do lože se zajíc k odpočinku ukládá zvláštním způsobem. Nejdříve vyhlédnuté místo mine, pak se vrátí kousek po vlastní stopě a do lože odskočí prudce stranou. Případného pronásledovatele, který by sledoval jeho pach tak zavčas zaregistruje a může využít svých běžeckých schopností k úniku.

V době námluv (honcování) soupeří o přízeň zaječek několik zajíců. Tehdy je můžeme vidět jak se zuřivě perou, škrábou, koušou a dokonce políčkují předními tlapkami. Nezřídka se stává, že si během tohoto období vzájemně vážně ublíží.

Zajíc je typickým býložravcem. Vyhledává s oblibou louky s výběrem bylin, jeteliště, porosty vojtěšky, v zimě zelené ozimy obilovin, v teplých oblastech pole se zeleninou nebo cukrovkou. Nedostatek představuje pro zajíce doba s vysokou sněhovou pokrývkou. Tehdy okusují letorosty a kůru stromů, čímž škodí v lesních školkách a sadech. Zajíc téměř nepije a postačuje mu voda získaná z potravy.

Díky změnám v krajině, ubývání zeleně, zavádění velkých lánů, používání nejrůznějších chemických látek a těžké zemědělské techniky stavy zajíců za posledních třicet let vážně poklesly. Přesto zůstává zajíc nejdůležitějším druhem naší drobné zvěře.

Krmeliště polesí Strzalowo Polsko webové kamery. Myslivci jsou přátelé přírody i mezi sebou. Kde to neplatí, lovecké štěstí a přízeň bohyně lovu není!

Hladová liška na sněhu

Webové kamery

online jsou v provozu po celý den živě z krmeliště pro lesní zvěř.

V polesí Strzalowo žije jelen evropský, srnec, prase divoké ale i druhy jako vlk, rys, liška, bobr, vydra, mýval a celá řada dalších živočišných druhů. Z ptáků největší orel mořský, orel křiklavý, orlovec říční, luňák a ostatní ptáci žijící v našem klimatickém pásmu.

!!!

Pokud zvěř nikde není vidět nebo přehrávač strzalowo.eu není v provozu....potom jděte na Siga, tam jsou i v noci (osvětlené krmeliště) a otevřete si

A další přehrávač:  Polesí Strzalowo    !!

Zubry a jeleny v Polsku sledujeme na

Krmeliště Zubři online.

Jeleni.
Vysoká zvěř! Jeleni. Nové! Osvětlené krmeliště  zde   RED DEER CAM !!

Pozorujte přenos webových kamer živě a přeji hodně zážitků se zvěří na osvíceném krmelišti...
Lovu lesu zdar! 
Myslivci jsou přátelé přírody i mezi sebou. Kde to neplatí, lovecké štěstí a přízeň bohyně lovu není!

To jsou mé zážitky s prvním sněhem - dnes už ty prasátka přijít musí!

Dnes prostě už ty prasátka přijít musí....

Včera celý den na naháňce...
po první leči ve které byl jenom vítr a celkem silný déšť jsme se všichni ohřáli u ohně, opekli buřta, vypili čaj a plni očekávání jsme se vrhli do druhé leče, která začala stejně jako ta první skončila, jen déšť se změnil v celkem slušnou vánici, která se netvářila, že tak lehce skončí a tak když konečně vyběhly prasátka, tak než jsme my střelci vyklepali zbraně ze sněhu, tak byly pryč a na výřadu nula, ale teplá polévka a oběd ve vytopené hospůdce všem zvedl náladu.....

Kolem osmé jsem dorazil domu, dal si teplou vanu, uvařil kávu a usedl do obýváku k ženě s výhledem na televizní večer. Když jsem šel cca za hodinku do kuchyně zkontrolovat ledničku, zda tam není něco na zub, tak jsem jen tak mimochodem vykoukl z okna a zjistil jsem, že přestalo skoro sněžit, na zemi leží cca 10 cm sněhu a i přes to, že nesvítil měsíc bylo vidět jako ve dne...tento pohled mne uhranul a tak jen tak z kuchyně říkám ženě, venku je hezky, jdu do lesa....žena začala říkat něco o bláznech, ale to jsem již nějak neregistroval, neb jsem se již viděl na žebříku u rozsekané kukuřice...

Když jsem cca kolem jedenácté dorazil na místo, tak jsem se usadil a znova si v duchu opakoval, jak jsem udělal dobře, že jsem vyrazil, jelikož vítr byl ideální, skoro nesněžilo, dalekohled jsem nepotřeboval, jak bylo pěkně vidět a já si v duchu říkal, že dnes prostě již ty prasátka přijít musí.... cca po dvou hodinkách se stále nic nedělo, nebylo slyšet jediné zalámání, zapraskání, či jiný typický zvuk pro černou a ke všemu se ještě začal zvedat celkem silný vítr a i chumelení nabralo na intenzitě, ale něco mi stále říkalo, vydrž, oni určitě přijdou.....

Když jsem kolem čtvrt na čtyři lezl ze žebříku mokrý a na kost zmrzlý, tak jsem si docela nadával, že jsem radši nebyl doma.....po příchodu domu jsem si uvařil teplý čaj, který jsem v podstatě na dvakrát vypil a honem do postele. Přitom se mi ještě podařilo vzbudit ženu a tak jsem si opět vyslechl přednášku o bláznech atd....

Dnes jsem vzal po obědě ženu na procházku do lesa, abych si ji trochu usmířil a při cestě k autu jsme to jako náhodou vzali kolem pole rozsekané kukuřice a žebříku, kde jsem v noci mrznul a to co jsem tam uviděl mi málem způsobilo infarkt...kolem žebříku a v jeho širokém okolí úplně čerstvě poryté strniště.....tak to jsou mé zážitky s prvním sněhem.

Milan R., Sociální sítě a Myslivost

Koroptve v honitbě a vzpomínka na staré časy!

Kdo ty hejnka koroptviček pamatujete - povídejte o tom

Koroptve,

pokud mají přístup k potravě v zimě přečkají stejně jako ptáci se živí bobulemi semínky, drobným hmyzem atp.
V houfu v závětří se chrání před větrem.

Zmizelo kus krásné přírody a drobné zvěře všech druhů...jak krásné bylo ty chvíle kdy při chůzi polní honitbou vzlétaly hejna koroptviček s hlasitým čiřikáním.

Mladí myslivci už znají jen prasata a jelení farmy. Přejdete na lov pštrosů. Nebo zůstanete u černé zvěře a střelby na vše co se hýbe.

Brokovnice už jen na střelnici. Asfaltoví holubi.

Drobná zvěř a nostalgie myslivce.
Nevíte co to znamená? Ptejte se myslivců a pamětníků mladí lovci prasat a lišek!

Lovící liška v parku Fox Snow Dive - Yellowstone video. Hospodaříte v živé přírodě a zájem by měl také být o citlivý přístup k predátorům, kteří do ni patří.

Všechna mláďata vyžadují ochranu - ne krutost od člověka!

O čem se debatuje mezi myslivci na fórech

Vytaženo z diskuze jako rozumný názor myslivce.

Cituji: Liška je převlečený masožravý otesánek. Nechápu, že vůbec existuje, k čemu je vůbec dobrá "mrcha" rezavá. Toto je ode mne samozřejmě ironie.

Berte to s nadhledem, ale chováte se jako chovatelé slepic, jejichž hejno navštívil jestřáb. Genocida do myslivosti snad nepatří, ale liška obecná ano. Výzkumy prováděné na liščích žaludcích mluví celkem jasně kolem min.70% tvoří hlodavci další složka je rostlinná a pokud se najdou v norách zajíci a bažanti tak není nikde psáno, že je liška ulovila, ale mnohdy si je jako kadávery zanesla do nory, tím liška také plní úlohu zdravotní policie.

 Souhlasím s hájením lišky aspoň tři až čtyři měsíce v roce. Nejste majitelé slepic na dvorku, ale bohužel takto to vypadá.

Hospodaříte v živé přírodě a zájem by měl také být o citlivý přístup k predátorům, kteří do ni patří. Liška si, ostatně jako každý jiný predátor, svoji kořist nikdy nevyloví, ale na podzimních honech, by toho mohlo být méně...

Zimní zastavení u vysoké zvěře. Odpočívá-li zvěř za chumelenic v loži, chrání ji často i vrstva napadaného sněhu, kterou setřásá, až když vstane.

Vysoká v zimě

Život vysoké zvěře v době hladu v zimě

Hlavní ochranou zvěře proti zimě je tuk nahromaděný v těle. V dobách hojnosti si jej uloží především pod kůží na hřbetu. Vrstva této "běli" dosahuje u velké zvěře (například jelení i černé) až několika centimetrů. Tuk obaluje také vnitřní orgány. Kromě tepelné izolace je cenným zdrojem energie v době, kdy se potravy nedostává.
Zvěř mění svou srst dvakrát do roka, na podzim a na jaře. Zimní srst bývá dvakrát delší než letní, také hustší a hrubší. Tvoří hustý a teplý kožich. Díky této ochraně zvěř vydrží ležet dlouhé hodiny ve sněhu, aniž pociťuje chlad. V zimě se navíc sdružuje do početných tlup, ve kterých lépe snáší nízké teploty.
Odpočívá-li zvěř za chumelenic v loži, chrání ji často i vrstva napadaného sněhu, kterou setřásá, až když vstane.Když zem pokryje ledový krunýř, zvěř se jím nedokáže prohrabat k zemi, kde často bývá dostatek potravy. Navíc si o led do krve zraňuje běhy na nejcitlivějších místech. Ovšem i nezmrzlý vysoký sníh dokáže zvěř potrápit − po delší době chůze v něm je velmi vyčerpaná. Nejnebezpečnější je ale pro veškerou spárkatou zvěř hladký led, na kterém může dojít k tzv. rozčísnutí − nebohému zvířeti na ledu podklouznou spárky na všechny strany, vykloubí si je a zůstane bezmocně ležet. Často se takto zraní zvěř při přebíhání přes zledovatělé silnice.

Zásady správného přikrmování

Přikrmování vychází z poznatků o fyziologii volně žijících zvířat a se drží zásady, že zvěř se musí vyživovat hlavně z přirozených zdrojů. Další zásadou je, že v zimní době je třeba vystačit jen se skutečným přikrmováním.

Nejlepší zimní krmivo pro zvěř

Důležitý je dostatek objemových krmiv. Obsahují živiny, ale i vlákninu, nezbytnou pro normální funkci trávicího ústrojí přežvýkavců. Patří mezi ně seno a jetel a letniny, sušené ratolestí listnatých stromů a keřů.

Hlavním zdrojem energie jsou jadrná krmiva. Mají vysoký obsah živin a jsou dobře stravitelná. Používá se například zrno kukuřice, ječmene, ovsa, pšenice, proso, pohanka, čirok, slunečnice, žaludy, kaštany, bukvice i melasa.

Přechod mezi krmivy jadrnými a objemovými tvoří krmiva dietetická, která upravují trávení zvěře. Sem patří třeba jalovčinky, jablka, hloh, trnky, šípky, jeřabiny a ovocné výlisky.
Dužnatá krmiva obsahují vodu a vitaminy. Patří mezi ně řepa, brambory, topinambury, krmná kapusta

Zejména býložravci potřebují doplňovat minerály − především kuchyňskou sůl. Ta se předkládá buď v kusech, nebo v lizech smíšená s plaveným jílem. Existují i medicinální lizy obsahující léčivé přísady.


Zdroj: iReceptar.cz

Srncům začínají růst parůžky. Končí chrutí divokých prasat - začíná kaňkování lišek!

Pranostiky na měsíc leden

Srnčí zvěř v zimě

Když jelen na nový rok zatroubí, znamená to štěstí.
Jsou-li červánky v novoroční den, přinesou samou slotu, slotu jen.Na Nový rok déšť - o velikonocích sníh.
Když vlci v lednu vyjí, lišky skolí, očekávej ještě větší zimu.
Na Tři krále o jelení skok dále. Tříkrálovou zimu vlk nesežere.

14. ledna: Svatý Hilarius - vyndej saně, schovej vůz!
20.1. O svatém Fabiánu a Šebestiánu zalézá zima za nehty i otužilému cikánu. Na svatého Fabiána a Šebestiána stromům opět míza dána.
25.1. Bude-li jasný den na Sv. Pavla Obrácení, v ten rok v ničemž nedostatku není; pak-li mlha bude, tehdy zvěř i člověk duše zbude. Na Obrácení sv. Pavla se medvěd na druhý bok obrátí.

V den obrácení svatého Pavla, když teče voda po silnici, šetřte pro dobytek píci.
V lednu mráz těší nás, v lednu voda, věčná škoda.
Lepší v lednu vlka pod okny vidět než pluh na poli. Je li teplo v lednu, sahá bída ke dnu.

Když v lednu včely vyletují, nedobrý rok ohlašují.
Jestli v lednu deště lijí, to z příští úrody pijí.
V lednu roste-li tráva, neúroda se očekává.
Když krtek ryje v lednu, končí zima v květnu.

Leden drsný prospívá osení.
V lednu-li hřímá, tuhá je zima.
Když rok mrazem a sněhem začíná, dosti chleba se předpovídá.
Když dne přibývá, mráz více pálívá.

V lednu roste den i mráz, ale mrazu bude konec zas.

V první polovině ledna:
- končí chrutí divokých prasat
- začíná kaňkování lišek

- lesníci provádějí pěstební zásahy v lese = probírky (výchovné těžby) listnáčů, přičemž využívají zmrzlé půdy k mýtní těžbě na podmáčených půdách, rašeliništích a v místech s nárostem mladých stromků.
- v lesích probíhá těžba dřeva
- probíhá kontrola ochrany proti okusu zvěří a funkčnost oplocení mladých kultur, myslivci pomáhají s opravami a obnovou nátěrů. Nejlepší ochrana proti okusu je však správné přikrmování zvěře.

V druhé polovině ledna:
- začíná kvést čemeřice
- hnízdí křivka obecná, začíná houkat výr
- v nižších polohách začíná honcování zajíců
- srncům začínají růst parůžky

Padá sníh a myslivecký svět je bílý s odleskem slunce...Jasné světlo měsíce ozáří co nevidět v úplňku ten čistý a nový svět.

Kmotra liška

Padá sníh,
padá a bílá peřina pokrývá města, vesničky i horské chalupy. Les, pole a louky mění se v přítulnou scenérii bílým jasným čistým příkrovem.
Jasné světlo měsíce ozáří co nevidět v úplňku ten čistý a nový svět.
Svět lidí, zvířat, stromů, čistého nebe našich zimních dnů. Pokud věk nebo nemoc netíží naše klouby i mysl můžeme se vydat procházkou (dobře oblečeni) do přírody.
Myslivec to zná, to je obnova...
To je doba, kdy stopy ranní aktivity všeho živého v přírodě lze přečíst na sněhu (obnově). Dobré boty jsou základ, musí být vysoké. Vydávám se cestou hlubokým sněhem v klidném ránu. Sněžnice, nebo lyže - nutné na cestu ke krmelci. Jen lehkou brokovnici dvojku, nebo lehkou kulovou loveckou zbraň, malorážku na škodnou.
Liška
ráda i později odpoledne prohání svou zimní potravu - myškuje. To jsou tedy skoky do sněhu a ta přesnost jak loví obratně myš nadhání a ví o ní pod sněhem. Teď mi neškodí, je hladová a myší je dost.
 Jdu dál a krmím vše čekající hladové s dobrým pocitem.
Připomeňme si video Vánoce u seníku a nezapomeňte na vaše povinnosti u krmelce.

Než sleze sníh a přijde jaro. A příroda se probudí zelení....do jara

Vysoká v zimě. Vysoká v zimě - natočeno při krmení zvěře. Zima s jelení tlupou. Srneček na sněhu...

Srnec v zimě

Jak zajíc přelstil líného hajného...a kamarádi v nouzi na sněhu. Lovecké stezky, Myslivecká zábava, Příroda a myslivost, Zima a hlad v lese, Zvěř v zimě

Kamarádi v nouzi na sněhu

Myslivci, zvěř má nouzi a hladoví!

Potrava je ukryta pod sněhovou vrstvou a odhrabání namrzlé pokrývky zraňuje kopýtka (běhy) vysoké i srnčí zvěře. Na chodníčkách (ochozech) to vidíte, krvavé stopy (barva) kolem míst, kde odhrabává sníh. I v noci je na světlém pozadí vidět zvěř jak putuje ke krmelcům nebo krmelištím. Myslivci tou dobou nasazovali lyže a plnili batůžky potravou, co sehnali na konci loňské sklizně na polích (před zaoráním)

Dnes jsou někteří líní a krmí pomocí vozidel se záběrem na všechny kola a navezou najednou více potravy, ovšem nebezpečí plesnivění a znehodnocení je velké.
 V nouzi zvěř strádá a vezme téměř vše. O tom by mohl srnec, zajíc i vysoká vyprávět, kdyby mohli nahlas nadávat.
Skutečný myslivec tomu hlasu nouze rozumí a zvěř píše psaní do sněhu. Břichatý lidový spotřebitel vepřového - zvěřiny a pochoutek z divočáka (představa fláku na šípkové omáčce je dožene krmit) ví, že právě teď nejvíc nastřílí, naplní mrazák svůj i kamarádů z mokré čtvrti a dobře prodá zvěřinu do hospody.
Jak ten zajíc přelstil líného hajného ( Ako zajac prekabátil lenivého horára)

Jak jste mohli pozorovat na krmelišti v Estonsku On-line bachyně vodí selátka

Kňour sekáč se drbe o strom

Pokračování článku:

Bachyně vodí selátka na krmeliště a tak si napíšeme více o rodinných tlupách (rudlech) a životě i organizaci vztahů v komunitě. Prase divoké je velmi ušlechtilé a znám myslivce, kde v domě žilo v zdomácnělém vztahu jako pes.
Vývin plodu v těle bachyně probíhá 16 – 17 týdnů. Jak již bylo zmíněno, bachyně připravená na porod opouští nakrátko tlupu a buduje si krytý záleh, který pomáhá 4 – 12 selatům přežít první dny života. Teplo zálehu, udržované matkou, doplňuje absenci tukové termoizolační vrstvy, kterou selata nemají dostatečně vyvinutou. Jelikož otec opouští tlupu po spáření (v případě že by jevil zájem o své potomky, tak spíše jako predátor), výchova leží cele na matce. Až poté co selata odrostou a dosáhnou určitého stupně samostatnosti, opouští s nimi záleh a navrací se k tlupě. V tlupě se opatrovnické úkoly poněkud mění. Selata sou sice nadále vázána na matky (především krmení), ale při hledání potravy dojde často k vytvoření „prasečích jeslí“. Zatímco matky vycházejí z krytu za potravou (dohánějí deficit za období metání selat a kojení), zůstávají selata tlupy pod dozorem obvykle vedoucí bachyně v krytu.

Během péče o potomstvo vypozoroval Meinhardt vysoce vyvinutou komunikaci mezi jedinci. Matka je schopna bezpečně obeznat své potomky a sama je řídí hlasovými povely. Dobře to popisuje při líčení jedné hromadné rvačky mezi selaty dvou matek: „Každá matka ze sebe vydala zvláštní zvuk, kterým k sobě přilákala svá vlastní selata“. Selata s matkou rovněž komunikují. Ještě v zálehu se ozývají tichým pochrochtáváním, případně kvičením v případě, že mají hlad, nebo se cítí ohrožena. I v tlupě jako celku hrají hlasové projevy svou roli. Jedná se hlavně o varovné zvuky, vydávané v případě ohrožení, obvykle vedoucí bachyní. Meinhardt tyto předpoklady ověřil, když pustil tyto nahrané zvuky tlupě prasat při žíru v poli brambor. Okamžitě na potravu zapomněla a utekla do blízkého krytu. Autor to komentuje jako metodu bránění škodám zvěří na zemědělských plodinách v budoucnu (1975), nicméně finanční aspekty pořízení této obrany patrně převýšily způsobované škody.

Potravní nároky divokých prasat (všežravost) z nich, jak bylo výše zmíněno, dělají unikát naší i evropské fauny. V původním biotopu je černá zvěř výlučně obyvatelem lesa, kde zaujímá významné postavení jako složka biologického boje proti hmyzím škůdcům a drobným hlodavcům. Jako typický všežravý druh dává přednost potravě bohaté na plnohodnotné bílkoviny, cukry a tuky. V náhradním biotopu, tedy hospodářském lese, jsou její funkce a nároky (zvláště v prostředí jehličnatých monokultur) značně omezeny, což je příčinou škod působených touto zvěří na polních plodinách. Z těchto plodin jsou pro prasata nejatraktivnější okopaniny a obilí s kukuřicí ve stadiu mléčné zralosti. V živočišné složce potravy figurují drobní hlodavci, hmyz a případně i mláďata drobných savců a ptáků, vejce a padliny. Celkově dominuje v potravním spektru celoročně složka rostlinná a podíl složky živočišné. Podíl složky živočišné však nikdy nepřesahuje 25%. Není to však tím, že by se tato zvěř v určitých obdobích živočišné složce potravy vyhýbala, ale momentálním stavem potravní nabídky, neboť jak většina autorů uvádí „… přijímá jako potravu vše, o čem mu jeho smyslové orgány prozradí, že je jedlé.“

Přirozená migrace divokých prasat se týká především pohybu za zdroji potravy, jejichž lokalizace se během roku mění a převážně v rámci svého teritoria. Tak by tomu bylo v případě, že by tato zvěř nebyla rušena a neměla narušenu populační dynamiku. Za současných podmínek, kdy je veškerá zvěř takřka neustále nějakým způsobem rušena, je černá zvěř schopna dlouhých a rychlých přesunů (uvádí se až cca 30km za noc). Pokud však má alespoň trochu klidu a dostatek potravních zdrojů, zdržuje se v regionu.

Pozn. myslivci potvrdí, že znají jednotlivé exempláře neúpěšných lovů, co se vrací na krmeliště pravidelně, pokud nejsou bezhlavými myslivci neustále rušeni a není po nich stříleno s poraněním. (lov lukem je tichý, výstřel z kulovnice plaší na delší dobu...)

Pokud chcete vidět černou zvěř On-line (i v noci) navštivte krmeliště v Estonsku: jděte sem!

Pozor! Aktualizováno  pro přístup na jiné krmeliště online Siga2 Estonsko. Přístup je z nového odkazu a pokud vám funguje přehrávač WMP uvidíte černou zvěř online při štěstí Losa Evropského, srnčí, lišku nebo Psíka mývalovitého. Mají se dobře, jsou krmeni v zimě pravidelně. Tak prosím, Online krmeliště pro černou zvěř SIGA2!


Zdroj: Heinz Meynhardt; O životě divokých prasat; Berlin : Kinderbuchverlag 1988