Střelectví, Akutrauma, Fotografie z myslivosti, Myslivec a zvuky v přírodě, Zacházení se zbraní

Jak a jaký hluk při výstřelu vzniká?

Muflon se klidně pase. Stádo hlídá muflonka....

Hluk výstřelu, který subjektivně vnímáme jako jednu ránu, pochází z několika zdrojů. První zvuk se ozve při dopadu zápalníku na zápalku – ten ovšem slyšíme jen při selhané ráně a nemá význam. Další zvuky vznikají při pohybu střely v hlavni a také nehrají podstatnější roli. Po výletu střely z hlavně dochází k prudkému proudění prachových plynů ven, což vede k vzniku zvukového efektu, tzv. rány výstřelu.
Posledním zdrojem hluku je třesk, který vzniká při letu nadzvukové střely vzduchem. Zatímco třesk se nedá ovlivnit, hluk vznikající expanzí prachových plynu z hlavně je možné omezovat.

Studiem složitých dějů, probíhajících před ústím hlavně, se zabývá tzv. přechodová balistika. Celý děj proudění plynů z hlavně do okolního prostředí trvá u malorážových zbraní přibližně do 5 milisekund. Větší část plynů, které proudí z hlavně za střelou, se začne rozpínat do stran, přičemž předbíhají střelu. Střední část proudu plynů působí v ose střely na její dno a ještě ji částečně urychluje. Úsťová rychlost střely proto není maximální.

Expanzí spalných plynů při výtoku z hlavně se jejich hustota a rychlost rychle mění. Během asi dvou milisekund od začátku výtoku dochází při styku s okolní atmosférou k dohoření horkých spalných plynů. Tím se jejich rychlost krátkodobě zvýší, ovšem výtokem do volného prostoru zároveň prudce klesá jejich tlak a teplota. Po několika milisekundách tak střela prolétne oblakem plynů a předstihne je, takže na ni již nijak nepůsobí. Tlak spalných plynů se ve volném prostoru před hlavní postupně snižuje z úsťové hodnoty až na hodnotu tlaku atmosférického. Stejně tak i teplota se zmenší z úsťové hodnoty na teplotu okolní atmosféry a rychlost až na nulovou hodnotu. Náraz spalných plynů na nehybné vzduchové částice po výletu z hlavně a jejich rozpínání je provázen zvukovým efektem.

Všechny zdroje hluku při výstřelu navazují tak těsně na sebe, že je nedokážeme rozlišit a splývají do jediného hluku. Jeho celková intenzita je obrovská a představuje akutní nebezpečí pro náš sluch. Naštěstí je hluk směrován směrem od střelce, což do jisté míry zmenšuje zátěž jeho uší, ale i tak je třeba počítat se zátěží 140 dB u malorážek a 155 - 170 dB u kulovnic a brokovnic (měřeno na uchu střelce). Pokud ovšem někdo stojí před ústím hlavně ve směru střelby, tak může zažít hluk i 180 a více dB, což už se blíží tryskovému letadlu a jediný takový výstřel představuje značné riziko pro trvalé poškození sluchu. Jen pro porovnání: motorová pila je se svými něco málo přes 100 dB proti tomu ukolébavka. Sbíječka má 140 dB, výbuch ručního granátu ve vzdálenosti 15 metrů 164 dB, start vrtulníku 108 dB, aktivace airbagu v osobním voze 164 dB a výstřel z děla v místě obsluhy 180 dB.

Nebezpečné je stát před úrovní ústím hlavně, byť i několik metrů bokem od dráhy střely, zatímco střelec dostává relativně snesitelnou dávku decibelů. Za povšimnutí stojí i zřetelné snížení hluku za střelcem (na obrázku dole, vlevo od středu), jehož postava odklání zvukové vlny. Naopak osoba vedle něj dostane větší dávku hluku, a to stejné se stane střelci, který bude stát vedle překážky. Tlumič pak snižuje hluk zejména v půlkruhu za úrovní ústí hlavně. Naopak v přímém směru má v měřené vzdálenosti mnohem menší efekt. S rostoucí vzdáleností od ústí hlavně bude narůstat význam třesku střely a efekt tlumiče se bude blížit nule.

Myslivost a sociální sítě  O Myslivosti a střelectví

Jak zmenšit riziko poškození sluchu? Když je problém jak chránit sluch, existuje možnost, a to zmenšit hluk výstřelu. Tlumiče hluku výstřelu.

Jak zmenšit riziko poškození sluchu

Vysoká zvěř (jelen) v krmelišti

Je nesporné, že hluk vznikající při výstřelu je pro zdraví velmi nebezpečný a bylo by velmi žádoucí něco udělat pro ochranu sluchu.

 Běžné ochranné prostředky sluchu je při lovu ovšem možné využít jen velmi omezeně, protože zejména při osamělém lovu je nutné poslouchat zvuky zvěře.Podobně to ovšem platí i na společných lovech, kde je slyšení signálů nezbytné i pro bezpečnost všech účastníků lovu. Sluchátka na uších se tak mohou uplatnit snad jen v bažantnicích a ve všech ostatních případech střílí bez ochrany. Hlukem jsou navíc z hlediska šíření zvuku výrazněji ohroženy okolní osoby (honci, personál), kteří jsou vystaveni mnohem větší zátěži.

Když je problém jak chránit sluch, existuje druhá možnost, a to zmenšit hluk výstřelu. 

Z výčtu zdrojů hluku výstřelu je zřejmé, že ze dvou významných zdrojů je možné omezovat pouze ránu výstřelu. Třesk nadzvukových střel sice může být ještě hlasitější, ovšem z fyzikální podstaty jeho vzniku jej nelze odstranit. Jedinou možností je předejít jeho vzniku použitím speciálního náboje, který má sníženou úsťovou rychlost střely na podzvukovou hodnotu. Toho je možné docílit snížením hmotnosti prachové náplně (oproti standardní munici stejného typu), popřípadě laborováním rychle hořícím prachem. Stejným mechanizmem vzniklý svist u podzvukové (subsonické) střely již v podstatě není třeba brát v úvahu. Jeho intenzita je tak nízká, že omezuje slyšitelnost svistu jen v omezené vzdálenosti od trajektorie střely.

Ránu výstřelu je ovšem možné relativně účinně utlumit použitím speciálních úsťových zařízení nazývaných tlumiče hluku výstřelu. Ty nějakým mechanismem brání nerušenému výtoku plynů a odebírají jim co nejvíce tlakové a tepelné energie. Používání tlumičů hluku výstřelu ovšem naráží na překážky v podobě našeho zákona o zbraních a střelivu a o myslivosti, podle kterých je tlumič zakázaným doplňkem. Sami přiznáváme, že jako většina našich myslivců, jsme tlumič měli spojen s pytláctvím či pachateli jiné trestné činnosti a nepovažovali jej za nijak užitečný. Názor jsme ovšem změnili okamžitě poté, co jsme měli možnost z takových zbraní střílet. Smyslem tohoto zákazu je v naší zemi pravděpodobně omezení trestné činnosti, která by teoreticky mohla být provozováno snadněji, pokud bude střelba málo hlasitá. To je sice pravda, ovšem jedná se zároveň asi o jediný, a podle nás celkem sporný, argument pro zákaz tlumičů.

 Zejména to platí v případě loveckých zbraní, jejichž střely vysoce překračují rychlost zvuku.

Zakazování tlumičů hluku výstřelu u loveckých zbraní proto považujeme za zbytečné. Jednak si myslíme, že ten, kdo se skutečně rozhodne pytlačit, tak si pro tuto činnost klidně opatří jakoukoliv zakázanou zbraň či její doplněk, a jednak je již z obrázku zřejmé, že třesk nadzvukové střely je tak silný, že v určité vzdálenosti od ústí hlavně je hodnota hluku velmi podobná zbrani bez tlumiče.

Rozhodně není možné z loveckých zbraní střílet tak, že to nikdo nebude slyšet a tlumiče by zejména šetřily uši střelců a ostatních osob a psů v jejich blízkosti. Není možné vyloučit, že by někdo využil menšího hluku k tomu, aby z legální zbraně něco upytlačil, ale že by poctiví myslivci najednou začali hromadně pytlačit, protože jejich výstřely budou slyšet na poloviční vzdálenost než dříve? To vzhledem k výše uvedenému nepovažujeme za významné riziko v porovnání s tím, jak škodlivě hluk působí na lidi a psy.
Všichni, kteří používáme zbraně, bychom si měli uvědomit, že riskujeme zdraví svoje, ale zejména všech, kteří jsou v okolí zbraně a jediný výstřel je může připravit o sluch. Je v tom obrovské riziko pro nás, ale také např. pro firmy, jejichž zaměstnanci jsou jako personál vystaveni hluku výstřelů. I tady platí, že kde není žalobce, tak není ani soudce, ale odškodné lidem za trvalé poškození zdraví a pokuty od úřadu bezpečnosti práce by mohly být likvidační.
Podobná situace je při střelbě na zvěř, kolem které jsou psi, což je velmi častý případ při dosledech. V tomto případě pes obdrží 160 a více dB a pokud neohluchne hned, tak po několika výstřelech určitě. Uvědomme si, že zákon o ochraně zvířat proti týrání na takové chování pamatuje, kdy se za utrpení považuje: „stav způsobený podnětem, který u zvířete způsobuje bolest, zranění a zdravotní poruchu“. Týráním je pak: „vyvolávání bezdůvodně nepřiměřeného působení stresových vlivů biologické, fyzikální nebo chemické povahy“. Za přestupek podle tohoto zákona můžeme dostat pokutu až 500 tisíc.

Bez ohledu na to, že můžeme snášet argumenty o vážných důvodech každé vypálené rány; o tom, že každý je na honu dobrovolně; o psech, pro které je lov naplněním jejich života a případně i krajní nouzi ve které zachraňujeme zdraví a život psa před poraněnou zvěří… Bez ohledu na to všechno, skutečně myslíte, že není čas, abychom se zamysleli nad tím, zda se občas nechováme bezohledně ke zdraví svému a ostatních a nepokusili se něco změnit na utrpení, které může být zbytečné a není nutné?

Ing. Radim PLHAL a Doc. Ing. Jiří KAMLER, Ph.D. Autoři působí na Ústavu ochrany lesů a myslivosti Lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy univerzity v Brně

HLUK VÝSTŘELU a přechodová balistika. Náraz spalných plynů na nehybné vzduchové částice po výletu z hlavně a jejich rozpínání je provázen zvukovým efektem.

Jak a jaký hluk při výstřelu vzniká?

Liška do přírody patří...

Hluk výstřelu, který subjektivně vnímáme jako jednu ránu, pochází z několika zdrojů. První zvuk se ozve při dopadu zápalníku na zápalku – ten ovšem slyšíme jen při selhané ráně a nemá význam. Další zvuky vznikají při pohybu střely v hlavni a také nehrají podstatnější roli.

Po výletu střely z hlavně dochází k prudkému proudění prachových plynů ven, což vede k vzniku zvukového efektu, tzv. rány výstřelu.

Posledním zdrojem hluku je třesk, který vzniká při letu nadzvukové střely vzduchem. Zatímco třesk se nedá ovlivnit, hluk vznikající expanzí prachových plynu z hlavně je možné omezovat.
Studiem složitých dějů, probíhajících před ústím hlavně, se zabývá tzv. přechodová balistika. Celý děj proudění plynů z hlavně do okolního prostředí trvá u malorážových zbraní přibližně do 5 milisekund. Větší část plynů, které proudí z hlavně za střelou, se začne rozpínat do stran, přičemž předbíhají střelu. Střední část proudu plynů působí v ose střely na její dno a ještě ji částečně urychluje. Úsťová rychlost střely proto není maximální.
Expanzí spalných plynů při výtoku z hlavně se jejich hustota a rychlost rychle mění.
Během asi dvou milisekund od začátku výtoku dochází při styku s okolní atmosférou k dohoření horkých spalných plynů. Tím se jejich rychlost krátkodobě zvýší, ovšem výtokem do volného prostoru zároveň prudce klesá jejich tlak a teplota. Po několika milisekundách tak střela prolétne oblakem plynů a předstihne je, takže na ni již nijak nepůsobí. Tlak spalných plynů se ve volném prostoru před hlavní postupně snižuje z úsťové hodnoty až na hodnotu tlaku atmosférického. Stejně tak i teplota se zmenší z úsťové hodnoty na teplotu okolní atmosféry a rychlost až na nulovou hodnotu.

Náraz spalných plynů na nehybné vzduchové částice po výletu z hlavně a jejich rozpínání je provázen zvukovým efektem.

Všechny zdroje hluku při výstřelu navazují tak těsně na sebe, že je nedokážeme rozlišit a splývají do jediného hluku. Jeho celková intenzita je obrovská a představuje akutní nebezpečí pro náš sluch. Naštěstí je hluk směrován směrem od střelce, což do jisté míry zmenšuje zátěž jeho uší, ale i tak je třeba počítat se zátěží 140 dB u malorážek a 155 - 170 dB u kulovnic a brokovnic (měřeno na uchu střelce). Pokud ovšem někdo stojí před ústím hlavně ve směru střelby, tak může zažít hluk i 180 a více dB, což už se blíží tryskovému letadlu a jediný takový výstřel představuje značné riziko pro trvalé poškození sluchu.
 Jen pro porovnání: motorová pila je se svými něco málo přes 100 dB proti tomu ukolébavka.

Sbíječka má 140 dB, výbuch ručního granátu ve vzdálenosti 15 metrů 164 dB, start vrtulníku 108 dB, aktivace airbagu v osobním voze 164 dB a výstřel z děla v místě obsluhy 180 dB.
Na směrovém diagramu je názorně vyznačena intenzita hluku měřená kolem střelce ve vzdálenosti 15 m od ústí hlavně. Jedná se tedy o hluk v různých směrech při stejné vzdálenosti. Křivky, jež ohraničují obrazec, znázorňují hluk výstřelu pro tři druhy střeliva: 1. standardní munice ráže 7,62 x 39, bez použití tlumiče hluku výstřelu; 2. stejná ráže a munice ve zbrani s tlumičem hluku výstřelu a 3. subsonické (podzvukové) střelivo a zároveň tlumič.

 Je nebezpečné je stát před úrovní ústím hlavně, byť i několik metrů bokem od dráhy střely, zatímco střelec dostává relativně snesitelnou dávku decibelů. Za povšimnutí stojí i zřetelné snížení hluku za střelcem (na obrázku dole, vlevo od středu), jehož postava odklání zvukové vlny. Naopak osoba vedle něj dostane větší dávku hluku, a to stejné se stane střelci, který bude stát vedle překážky.

Tlumič pak snižuje hluk zejména v půlkruhu za úrovní ústí hlavně. Naopak v přímém směru má v měřené vzdálenosti mnohem menší efekt. S rostoucí vzdáleností od ústí hlavně bude narůstat význam třesku střely a efekt tlumiče se bude blížit nule.

Hlukem obecně rozumíme každý zvuk nebo zvuky, které škodí lidskému organismu, a které vyvolají nepříjemný nebo rušivý vjem či pocit, přičemž mohou mít i další škodlivé účinky.

O tom, že je hlučné prostředí nebezpečné,

Jelen a laně v zimě

 asi nikdo nepochybuje, ale většina našich myslivců riziko poškození sluchu při střelbě na zvěř neřeší. Při osamělém lovu je člověk vystaven většinou jen jedné ráně, která navíc směřuje od něj a jen málokdo se dnes účastní lovů na drobnou, kde padne několik stovek výstřelů, často i v bezprostřední blízkosti. Přesto i takto nepravidelné a nepříliš četné působení hluku výstřelu může mít velmi nepříznivý dopad na kvalitu sluchu, o kterém je možné najít dost důkazů.

Hluk a jeho dopady na člověka

Na začátek je vhodné popsat, co to zvuk je a jak působí na lidský organismus a především jak vzniká hluk při výstřelu. Zvuk je mechanické vlnění, které prochází zvukovodem a naráží do bubínku, jež se rozechvěje a vibrace přenáší přes kladívko, kovadlinku a třmínek do hlemýždě. Tam na vibrace reagují smyslové buňky, které informace o zachyceném zvuku vedou pomocí sluchového nervu k dalšímu zpracování do mozku.
Kromě této cesty se zvuk ke smyslovým buňkám dostává i přes kosti lebky.

Hlukem obecně rozumíme každý zvuk nebo zvuky, které škodí lidskému organismu, a které vyvolají nepříjemný nebo rušivý vjem či pocit, přičemž mohou mít i další škodlivé účinky.

Intenzita hluku se udává v decibelech (dB). Rozsah hluku začíná na 0 dB, což jsou nejslabší tóny, které lidské ucho rozlišuje, až po nejsilnějších 180 dB, které vznikají například při startu rakety. Decibely se měří logaritmicky. To znamená, že pokud zvuk zesilujeme po deseti decibelech, každý stupeň je desetkrát silnější než předešlý. Čili 20 dB je desetkrát silnější zvuk než 10 dB. Ale 30 dB je už stokrát silnější zvuk než 10 dB. Experti se shodují na tom, že dlouhodobá expozice hluku nad 85 dB působí poruchu sluchu. Hluk 130 dB člověk spíše vnímá jako bolest a již po krátkém působení dochází k trvalému poškození sluchových orgánů. Čím je doba pobytu v hluku delší a čím blíž je člověk ke zdroji hluku, tím je hluk nebezpečnější.
Střelba z ručních palných zbraní je jednou z lidských činností, která produkuje takové množství hluku, že může docházet k poškození zdraví člověka, případně zvířat. Důsledky střelby mohou člověka postihovat bezprostředně po vystavení hluku nebo nastupují po delší době. 

V současnosti se většina ušních lékařů shoduje v názoru, že u třesků způsobených ručními zbraněmi převažují vyšší frekvence, které více poškozují vnitřní ucho. Tyto v podstatě úrazy nazýváme akutraumaty.
Kromě samotné hodnoty hluku a frekvenčního spektra třesku, se u zbraní s velkou počáteční rychlostí výrazně negativně projevuje i strmost tlakové vlny, což je čas, za který je dosaženo maxima zvuku. U výstřelu je to doba kratší než 0,2 s, což znemožňuje ochranný účinek středoušních svalů. K poškození sluchu jsou náchylnější osoby, které prodělaly středoušní záněty, úrazy hlavy a degenerativní poruchy vnitřního ucha. Nejškodlivější je přerušovaný hluk či třesk s takovými přestávkami, během nichž ještě nemohlo dojít k adaptaci na nárazy hluku, takže jsou zachycovány nepřipraveným sluchovým orgánem. Totéž platí při nečekaném výstřelu.
Klinické projevy akutraumatu jsou subjektivně vnímány jako zahlušení, které je charakterizováno i delší nedoslýchavostí a provázeno pískoty různého druhu. Dále je to pocit zalehlosti, tlaku a plnosti v uších, nápadná hlasitost vlastní řeči, přecitlivělost na silné hlukové podněty, bolest hlavy, podrážděnost a jiné známky duševní vyčerpanosti. Tento stav může nastat již po jediném výstřelu v blízkosti ucha. Během krátké doby se tato porucha většinou dobře upravuje, později však úprava trvá déle nebo stav zůstává nezměněn - tedy zhoršen.
V případech, kdy u někoho již došlo ke zhoršení sluchu z důvodu častému působení třesku, není prognóza na zlepšení příznivá. Po opakovaném působení negativních vlivů již totiž nedochází k návratům původně dobrého sluchu, ale k postupnému zhoršování. Toto zhoršování se navíc často objevuje až v pozdějším věku, kdy již postižený třeba ani nestřílí a není vystaven nadměrnému hluku.