Jak zmenšit riziko poškození sluchu
 |
| Vysoká zvěř (jelen) v krmelišti |
Je nesporné, že hluk vznikající při výstřelu je pro zdraví velmi nebezpečný a bylo by velmi žádoucí něco udělat pro ochranu sluchu.
Běžné ochranné prostředky sluchu je při lovu ovšem možné využít jen velmi omezeně, protože zejména při osamělém lovu je nutné poslouchat zvuky zvěře.Podobně to ovšem platí i na společných lovech, kde je slyšení signálů nezbytné i pro bezpečnost všech účastníků lovu. Sluchátka na uších se tak mohou uplatnit snad jen v bažantnicích a ve všech ostatních případech střílí bez ochrany. Hlukem jsou navíc z hlediska šíření zvuku výrazněji ohroženy okolní osoby (honci, personál), kteří jsou vystaveni mnohem větší zátěži.
Když je problém jak chránit sluch, existuje druhá možnost, a to zmenšit hluk výstřelu.
Z výčtu zdrojů hluku výstřelu je zřejmé, že ze dvou významných zdrojů je možné omezovat pouze ránu výstřelu. Třesk nadzvukových střel sice může být ještě hlasitější, ovšem z fyzikální podstaty jeho vzniku jej nelze odstranit. Jedinou možností je předejít jeho vzniku použitím speciálního náboje, který má sníženou úsťovou rychlost střely na podzvukovou hodnotu. Toho je možné docílit snížením hmotnosti prachové náplně (oproti standardní munici stejného typu), popřípadě laborováním rychle hořícím prachem. Stejným mechanizmem vzniklý svist u podzvukové (subsonické) střely již v podstatě není třeba brát v úvahu. Jeho intenzita je tak nízká, že omezuje slyšitelnost svistu jen v omezené vzdálenosti od trajektorie střely.
Ránu výstřelu je ovšem možné relativně účinně utlumit použitím speciálních úsťových zařízení nazývaných tlumiče hluku výstřelu. Ty nějakým mechanismem brání nerušenému výtoku plynů a odebírají jim co nejvíce tlakové a tepelné energie. Používání tlumičů hluku výstřelu ovšem naráží na překážky v podobě našeho zákona o zbraních a střelivu a o myslivosti, podle kterých je tlumič zakázaným doplňkem. Sami přiznáváme, že jako většina našich myslivců, jsme tlumič měli spojen s pytláctvím či pachateli jiné trestné činnosti a nepovažovali jej za nijak užitečný. Názor jsme ovšem změnili okamžitě poté, co jsme měli možnost z takových zbraní střílet. Smyslem tohoto zákazu je v naší zemi pravděpodobně omezení trestné činnosti, která by teoreticky mohla být provozováno snadněji, pokud bude střelba málo hlasitá. To je sice pravda, ovšem jedná se zároveň asi o jediný, a podle nás celkem sporný, argument pro zákaz tlumičů.
Zejména to platí v případě loveckých zbraní, jejichž střely vysoce překračují rychlost zvuku.
Zakazování tlumičů hluku výstřelu u loveckých zbraní proto považujeme za zbytečné. Jednak si myslíme, že ten, kdo se skutečně rozhodne pytlačit, tak si pro tuto činnost klidně opatří jakoukoliv zakázanou zbraň či její doplněk, a jednak je již z obrázku zřejmé, že třesk nadzvukové střely je tak silný, že v určité vzdálenosti od ústí hlavně je hodnota hluku velmi podobná zbrani bez tlumiče.
Rozhodně není možné z loveckých zbraní střílet tak, že to nikdo nebude slyšet a tlumiče by zejména šetřily uši střelců a ostatních osob a psů v jejich blízkosti. Není možné vyloučit, že by někdo využil menšího hluku k tomu, aby z legální zbraně něco upytlačil, ale že by poctiví myslivci najednou začali hromadně pytlačit, protože jejich výstřely budou slyšet na poloviční vzdálenost než dříve? To vzhledem k výše uvedenému nepovažujeme za významné riziko v porovnání s tím, jak škodlivě hluk působí na lidi a psy.
Všichni, kteří používáme zbraně, bychom si měli uvědomit, že riskujeme zdraví svoje, ale zejména všech, kteří jsou v okolí zbraně a jediný výstřel je může připravit o sluch. Je v tom obrovské riziko pro nás, ale také např. pro firmy, jejichž zaměstnanci jsou jako personál vystaveni hluku výstřelů. I tady platí, že kde není žalobce, tak není ani soudce, ale odškodné lidem za trvalé poškození zdraví a pokuty od úřadu bezpečnosti práce by mohly být likvidační.
Podobná situace je při střelbě na zvěř, kolem které jsou psi, což je velmi častý případ při dosledech. V tomto případě pes obdrží 160 a více dB a pokud neohluchne hned, tak po několika výstřelech určitě. Uvědomme si, že zákon o ochraně zvířat proti týrání na takové chování pamatuje, kdy se za utrpení považuje: „stav způsobený podnětem, který u zvířete způsobuje bolest, zranění a zdravotní poruchu“. Týráním je pak: „vyvolávání bezdůvodně nepřiměřeného působení stresových vlivů biologické, fyzikální nebo chemické povahy“. Za přestupek podle tohoto zákona můžeme dostat pokutu až 500 tisíc.
Bez ohledu na to, že můžeme snášet argumenty o vážných důvodech každé vypálené rány; o tom, že každý je na honu dobrovolně; o psech, pro které je lov naplněním jejich života a případně i krajní nouzi ve které zachraňujeme zdraví a život psa před poraněnou zvěří… Bez ohledu na to všechno, skutečně myslíte, že není čas, abychom se zamysleli nad tím, zda se občas nechováme bezohledně ke zdraví svému a ostatních a nepokusili se něco změnit na utrpení, které může být zbytečné a není nutné?
Ing. Radim PLHAL a Doc. Ing. Jiří KAMLER, Ph.D. Autoři působí na Ústavu ochrany lesů a myslivosti Lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy univerzity v Brně
