Jak se vlastně správně střílí? Samozřejmě, můžeme říci, že kdo trefí, střílí správně. Mnozí trefují dobře a vůbec nevědí proč, neumějí to prostě vysvětlit.

Myslivecká střelba - Tipy a triky pro lepší trefu

Trautenberk a ostatní z pohádky Krakonoš chybí

Správné střelbě z kulovnice je v myslivecké praxi přikládán velký význam.  Při lovu musí již první výstřel zasáhnout přesně a cíleně, jelikož právě první výstřel je zpravidla tím rozhodujícím, a mnohdy i jediným výstřelem. Dělení honiteb a optimalizace mysliveckých zařízení v nich umožňují zásadním způsobem zdokonalovat mysliveckou střelbu.
I při moderním vybavení platí, že více než na technice záleží na jejím použití, což při střelbě z lovecké pušky znamená především dbát na správné založení zbraně, dobře zvolenou oporu a soustředěnost při stisku spouště. Ještě předtím, než se rozhodneme střílet na stojící či běžící zvěř, musíme naši střelbu natolik zoptimalizovat, abychom stříleli jistě a přesně.

Opakovaným procvičováním střelby získá každý myslivec potřebné předpoklady pro myslivecky správný lov.

Na střelnici 

Střelba kulí

Jakkoliv banálně to zní, základy pro dobrý výstřel získáváme již při přípravě na lov nebo střelbu na střelnici. Člověk by se na střelbu měl těšit a nepropadat panice. Střelba souvisí se spoustou vnitřního klidu a ovládání a soustředění je možné se naučit.

 Kdo usedá se střelnou zbraní vynervovaný, nemůže uvolněně střílet ani na terč, a tím spíš ne při lovu, kde často záleží na prvním a jediném výstřelu.Na střelnici chceme naši zbraň nastřelit na požadovanou polohu bodu zásahu, odzkoušet přesnost zbraně a munice, prostě obeznámit se se svou zbraní natolik, abychom si veškeré postupy při manipulaci s ní zautomatizovali tak, jako řazení, dávání blinkru, točení volantem a brzdění při jízdě automobilem. Kdybychom se věnovali své zbrani, tak jako se věnujeme svému automobilu, nemuseli bychom se pokaždé na každou situaci „nastavovat“, nýbrž bychom byli v naprosté většině případů tak rychle připraveni, že by byl „čistý“ výstřel zaručen. Zpravidla jezdíme stejným autem, často ale používáme více různých loveckých zbraní. Už jenom proto dochází k různým úkonům při manipulaci s nimi.

Stále dokola slyšíme stejnou otázku: Jak se vlastně správně střílí? Samozřejmě, můžeme říci, že kdo trefí, střílí správně. Mnozí trefují dobře a vůbec nevědí proč, neumějí to prostě vysvětlit. 

Přenesme se nyní fiktivně na střelnici; některé detaily nám možná budou znít trochu zvláštně, triviálně, ale uvidíme, jak se s tím vypořádáme. Hlaveň zbraně jsme doma vyčistili od olejových zbytků a zbraň se nachází v technicky bezchybném stavu. Řemen je v souladu s předpisy odejmut, aby se zbraně do sebe vzájemně nezaklesly, nezachytily. S otevřeným závěrem zbraně si najdeme na střelnici místo, kde budeme nejméně rušeni. Pak si připravíme oporu, která je na střelnici k dispozici nebo kterou jsme si přinesli. Podle své výšky upravíme oporu pro přední i zadní část pažby. Nejlepší jsou benchrestové podpěry a polštáře plněné pískem. Ty ne zcela naplněné se lépe přizpůsobí konturám pažby. Vše je samostatný úkon, od přípravy munice po nasazení chráničů sluchu, které bychom si měli nasadit nejlépe ihned po vstupu do prostoru střelnice. Střelecký dalekohled (spektiv) nám ušetří čas u přibližovačů terčů. Výška sedadla musí odpovídat k výšce stolu. Střelecký stůl musí být stabilní a poskytovat dostatek místa pro přední i zadní oporu pažby a obě paže. Na sedadle sedíme zeširoka, obě nohy na zemi.

 Otáčivé židle nebo kancelářské židle jsou nevhodné! Má-li naše puška volně plovoucí hlaveň, předpažbí (přední část pažby) opřeme daleko vpředu o pytel s pískem nebo střeleckou stolici. Oba lokty leží na střeleckém stole. Zadní část pažby se opírá o zadní podpěru pažby nebo pytel s pískem. Rukou, která drží zbraň, připravíme pytel s pískem nebo nastavitelné opory tak, aby byla zajištěna exaktní poloha směrem k terči. Na předpažbí nebo dokonce na puškohledu nemá ruka, která drží zbraň, co dělat. Rukou, která střílí, přiložíme pažbu do ramene do stabilní pozice (nesmí ale křečovitě tlačit). Lícní kost leží na hřbetu pažby. Dáváme pozor na vzdálenost oka od puškohledu. Položení zbraně s lůžkovým závěrem do opory není dobré provádět bezprostředně před lučíkem, neboť krátká plocha opory po zadní část pažby způsobuje spíš zhoršený rozptyl. Jelikož krátké předpažbí tak jako tak přiléhá k hlavni, může být zbraň položena do opory, která vyloučí odskočení zbraně, v podstatě daleko vepředu. Stále znovu slyšíme, že zbraně s lůžkovým závěrem se mají opírat v místě, kde se nachází příčný čep hlavní („šarnier“), což ovšem lovecká praxe nikterak nepotvrzuje.

Na střelnici dělejme se zbraní vždy pouze nezbytně nutné úkony. Nabít, je-li třeba přepnout nebo napnout napínáček a podle počtu výstřelů jednoduše opakovat. Střílíme-li z vícehlavňové zbraně pořád stejnou hlavní, odpadá i přepínání. Abychom stříleli jako na lovu, nabíjíme ovšem všechny hlavně. To se týká i zasunutí a vysunutí vložných hlavní. Pevně sletované svazky hlavní necháme vždy dostatečně zchladnout, což může trvat i deset minut.

Pokračování....

#Lovecké stezky, Dosled, Čekaná, Lovu zdar!, Lovecká optika, Jak na to?, Nastřelení lovecké zbraně, Příhody z loveckého batohu, Tři jednou ranou

„Dosled? To neznám. Jedna rána a leží.“

Posadím komoru do kříže a zmáčknu

Nebo: „Nechápu, jak někdo může minout!
Posadím komoru do kříže a zmáčknu. Pak si zapálím a jdu dát poslední hryz.“

Vskutku sebevědomé odpovědi a nemám důvod jim nevěřit.

 Hodně myslivců by mohlo být v širším reprezentačním kádru kombinované lovecké střelby. Nemálo je ale i těch, kteří se zbraní se příliš nesžili. Při posazení pažby do ramene zapomenou dýchat, rozbuší se jim srdce, roztřesou ruce, zaslzí oči. Zodpovědnost je velká - tak dlouho čekám a teď vše záleží na jediném okamžiku.
Faktorů ovlivňujících přesnost střelby je celá řada. Množství natrénovaných hodin, použité střelivo, povětrnostní podmínky, viditelnost, správný odhad vzdálenosti, přehledný terén a psychická vyrovnanost.

Lovecké náboje s vysokým přebytkem energie

Vysokého přebytku energie střely v cíli lze

Hajnej u Krakonoše

dosáhnout hmotností střely nebo její vyšší rychlostí

Obojí možnosti mají svá pro a proti a také určitá omezení. Negativním jevem je zde zpětný ráz, který je přijatelný u zbraní komorovaných na náboj 308 Winchester a zcela nesnesitelný je u extrémní ráže .577 Tyrannosaur (střela 48,6 g, E0 = 13668 J). V článku si připomeneme náboje, z nichž se některé v našich podmínkách vyskytují a jejich úsťová energie se pohybuje od 4000 J a výše. Zcela výjimečně je zde zařazen náboj 10,75x68, který svým výkonem nepatří do starého železa a nemělo by se na něj zapomenout.338 Lapua Magnum  
Vývoj nového odstřelovačského náboje pro střelbu na velké vzdálenosti zahájila v roce 1983 americká firma Research Armament Co. Zatímco se výzbrojní správa USA zabývala vojenských využitím náboje, zahájila komerční výrobu finská firma Lapua.
Náboj vznikl stažením krčku nábojnice 416 Rigby na průměr střely 8,61 mm. Pozornost odborníků upoutal náboj již v roce 1986, kdy s ním bylo dosaženo vítězství při střelbě na 1000 m (Quantino ve Virginii).
Náboj má mimořádně příznivě vyřešenou vnitřní a vnější balistiku a je velmi přesný. Vyniká vysokou odolností vůči vnějším vlivům při střelbě v travnatém a křovinatém terénu. Používá se k lovu střední a velké, velmi vitální a nebezpečné zvěře na větší a velké vzdálenosti. Popularitu si dobyl i při lovu africké a kanadské velké zvěře.
U nás se hodí k lovu veškeré spárkaté zvěře, zejména jelena a prasete divokého, u nichž je ceněna velmi vysoká okamžitá ranivost. Při použití tvrdší střely se k menší zvěři chová šetrně. Se střelou HPBT 19,4 g od firmy S&B dosahuje V0 = 827
m.s-1 a E0 = 6646 J.

35 Whelen  Tento lovecký wildcat byl zkonstruován americkým konstruktérem J. Howem v roce 1922. Vznikl roztažením krčku nábojnice 30-06 Springfield a osazením střely o průměru 9,09 mm. Teprve od roku 1987 byl vyráběn sériově firmou Remington.
Je vhodný pro lov těžké zvěře (veškeré americké a většiny africké až na vzdálenost 200 m). Se střelami 13,0 a 16,2 g dosahuje V0 = 820 a 730 m.s-1 a E0 kolem 4300 J, ONV kolem 160 m.

375 Holland & Holland Magnum  Jedná se o jeden z nejznámějších britských loveckých nábojů, který byl zaveden firmou Holland & Holland roce 1912 pro kulovnici vybavenou velkým závěrovým systémem Mauser. Je to jeden z prvních moderních nábojů s nábojnicí s nákružkem. Dlouhou dobu představoval nejvýznamnější náboj pro lov africké a asijské zvěře. V průběhu 20. let 20. stol. se dostal do USA, kde byl příznivě přijat a začal být také vyráběn. Ve Velké Británii byl zaveden jako náboj 375 Belted Rimless Magnum Nitro Expres. Označení ráže 375 Holland & Holland Magnum je pozdější americké označení. Se střelou UNI Classik 19,4 g od firmy RWS dosahuje V0 = 790 m.s-1 a E0 = 6085 J, ONV – 161 m.

416 Rigby  Britský náboj zavedený puškařem Johnem Rigby v roce 1911 pro jeho opakovací kulovnici s velkým Mauserovým závěrem. Touto ráží byly komorovány britské dvojáky. Náboj patří do kategorie magnum, ale nemá na nábojnici nákružek. Náboj je modernizovanou verzí náboje 404 Rimless Nitro Express. Zachovává si dosud své postavení a je u lovců oblíben. V současnosti prožívá renesanci.
Je používán profesionálními lovci africké zvěře a patří do výzbroje ochránců afrických rezervací. Náboj je laborován se střelami od 19,45 g do 26,6 g. Se střelou Premium Safari 26,6 g od firmy Federal dosahuje V0 = 722 m.s-1 a E0 = 6625 J, ONV – 135 m.

416 Remington Magnum  Náboj byl vyvinutý v USA pro lov těžké a nebezpečné zvěře včetně velkých šelem a tlustokožců. Firma Remington jej uvedla na trh v roce 1988. Nábojnice je řešena s nákružkem. Náboj má poměrně dobrou balistiku, která je výhodnější než u nábojů větších ráží. Se střelami 19,5 až 26 g dosahuje V0 = 720 až 770 m.s-1 a E0 kolem 6500 J, ONV kolem 150 m.

450 Rigby Tento lovecký náboj byl vyvinutý v roce 1995 britsko-německou spoluprácí. Byl představen lovecké veřejnosti na výstavě IWA 96 v Norimberku. Náboj vychází z nábojnice 416 Rigby, jehož krček byl roztažen na průměr střely 11,66 mm a délka nábojnice zkrácena na 73,50 mm. Je určen pro opakovací kulovnice. Je vhodný pro lov tlustokožců, vyznačuje se nezanedbatelným, ale přijatelným zpětným rázem. Náboj se laboruje střelami o hmotnosti 31,10 g na počáteční rychlost 720 m.s-1 a E0 – 8060 J, ONV – 135 m.

458 Winchester MagnumPůvodně byl náboj zaveden v roce 1956 pro kulovnici Winchester model 70. Během krátké doby tímto nábojem začala opatřovat své zbraně řada dalších amerických a evropských výrobců. Nábojnice má nákružek a přímé tělo bez dosedacího kuželu a krčku.
Je vhodný k lovu jakékoliv těžké zvěře včetně nebezpečné. V našich podmínkách má značný přebytek výkonu. Těžká střela u naší zvěře překvapivě nepůsobí téměř žádné znehodnocení zvěřiny. Vytváří velmi hladký střelný kanál, protože tělo menší zvěře neklade střele přílišný odpor k většímu rozkladu střely. Pro menší zvěř a zvěř holou má náboj značný nadbytek energie. Z balistických důvodů je náboj použitelný maximálně do 130 až 150 m. Se střelou o hmotnosti 22,68 g od firmy Federal dosahuje V0 = 753 m.s-1 a E0 = 6430 J, ONV – 146 m.

8x68 S   Náboj uvedla na trh RWS v roce 1939 pravděpodobně z iniciativy A. E. vom Hofeho. Po svém zavedení vzbudil náboj pozornost svým značným výkonem. Vyniká výjimečnými vlastnostmi s výkonem tropické ráže a s balistikou, která umožňuje bez problémů střílet na vzdálenost kolem 250 m. Svým výkonem se vyrovná řadě amerických nábojů Magnum. Jedná se o jeden z nejvýkonnějších nábojů v ráži 8 mm.
V Evropě je vhodný k lovu veškeré spárkaté zvěře, zejména zvěře černé a jelení. Vhodný i pro exotické lovy. V posledních letech zaznamenává náboj nárůst popularity. Se střelou KS 14,5 g od firmy RWS dosahuje V0 = 870 m.s-1 a E0 = 8488 J, ONV – 178 m.

9,3x62  Náboj byl vyvinutý německých puškařem Ottou Bockem v roce 1905. byl určen pro lov v tehdejších německých koloniích, kde měl tvořit konkurenci britských nábojům 400/350 Nitro Expres a 350 Rigby Magnum. Osvědčil se a získal vynikající pověst. Použil se k lovům v Evropě, Africe a Asii.
Mezi jeho přednosti patří vysoká úsťová energie a účinnost v cíli. Dále se vyznačuje nízkým tlakem při vysokém výkonu. I hmotnější střely tohoto náboje mají poměrně nízký zpětný ráz.
V současnosti prožívá náboj svou renesanci. Oproti anglickým rážím je velkou výhodou kontinentálních ráží podstatně nižší cena zbraní a střeliva.
V našich podmínkách je ráže 9,3 x62 vhodná k odstřelu jelení a černé popřípadě jiné spárkaté zvěře. Se střelou UNI Classic 19,0 g od firmy RWS dosahuje V0 = 740 m.s-1 a E0 = 5202 J, ONV – 156 m.

9,3x64  Náboj vyvinul Wilhelm Brenneke v roce 1927 a patří mezi největší a nejvýkonnější lovecké náboje z jeho dílny. Motivem vývoje nového náboje byla tichá konkurence s americkým konstruktérem loveckých nábojů Charlesem Newtonem. Náboj se rozšířil až po II. světové válce, kdy se dostal na mimoevropské trhy a stal se významným africkým loveckým nábojem.
Náboj má vysoký výkon k lovu veškeré spárkaté zvěře a při afrických lovech nejtěžší a útočící zvěře včetně tlustokožců. Má velmi výhodnou balistiku, a to bez korekce zamíření dokonce na vzdálenost 200 m, kde je pokles střely při nastřelení na ONV pouze 5,8 cm.
K náboji s drážkou byl vyvinut i náboj 9,3x65 R Brenneke, ale nebyl zařazen mezi německé normalizované náboje a nikdy se nevyráběl. 9,3x64 se střelou UNI Classic 19,0 g od firmy RWS dosahuje V0 = 785 m.s-1 a E0 = 5854 J, ONV – 165 m.

9,3x74 R   Německý náboj 9,3x74 R vznikl v prvním desetiletí 20. stol. Tvarově je velmi podobný anglickému náboji 400/360 Nitro Express, jehož přítomnost na německém trhu ovlivnila vznik nového náboje.
Patří mezi nejvýkonnější náboje s nábojnicí s okrajem. Má vynikající výkon s přebytkem potřebným při hůře umístěném zásahu. Přes vysoký výkon má překvapivě malý zpětný ráz. I při relativně těžké střele má výhodnou balistiku, takže lze jelení zvěř lovit na hranici 200 m. Vhodný pro lov zvěře v pohybu. Má vysokou zastavovací schopnost.
Těžká střela laborovaná do náboje je odolná proti vychýlení ze své dráhy letu při nárazu na malou překážku (lov černé zvěře v trávě nebo v obilí). Náboj je vhodný i pro africké lovy. Získal si oblibu pro lov střední, větší a velké zvěře a dodnes patří k nejoblíbenějším evropských nábojům.
Náboj 9,3x74 R je vyráběn většinou evropských výrobců a je osazován střelami o hmotnosti 15,0 g až 19,0 g. Se střelou SP 18,5 g od firmy Sellier & Bellot dosahuje V0 = 698 m.s-1 a E0 = 4507 J, ONV – 141 m.

10,75x68  Lovecký náboj Mauserovy konstrukce byl používaný v Mauserových kulovnicích s válcovým závěrem Magnum. Byl vyráběný v Německu, kde se v katalozích objevil po I. světové válce. Vyráběla jej také anglická firma Kynoch. Byl oblíben lovci africké a indické zvěře, ale i také pro lov nebezpečné zvěře.
U nás byl vyráběn po II. světové válce firmou Sellier & Bellot a v jejich katalogu z roku 1975 byl nabízen. S poloplášťovou střelou o hmotnosti 22,5 g od tohoto výrobce dosahoval V0 = 669 m.s-1 a E0 = 5035 J. V současnosti se jedná o zastaralý náboj, který má dnešním lovcům stále co nabídnout.

Tento článek není zcela vyčerpávajícím seznamem loveckých nábojů s velkým výkonem. Existuje jich celá řada, z nichž je velká část zcela zastaralá a již se nevyrábí. Vznikají nové ráže, které se snaží mezi lovci získat oblibu.

Ing. Jaroslav KREJČÍ

Zaměřovací dalekohledy se svítícím záměrným bodem. #záměrná osnova. Poměr ohniskové vzdálenosti objektivu k ohniskové vzdálenosti okuláru udává zvětšení dalekohledu

Swarovski Optik

Obraz předmětu se pomocí objektivu vytváří v jeho ohniskové rovině 

ve které je zároveň umístěna záměrná osnova. (ohnisková destička). Ke správné orientaci obrazu slouží převracecí soustava.

Pomocí okuláru je možno sledovat vytvořený obraz předmětu (např. jelena). Ohnisková rovina okuláru je opět totožná s polohou záměrné osnovy. Poměr ohniskové vzdálenosti objektivu k ohniskové vzdálenosti okuláru udává zvětšení dalekohledu. 

Konstrukci záměrné osnovy (ZO) je možno rozdělit do dvou skupin:

a) "samonosná" ZO; 

b) ZO na ohniskové destičce. 

Se samonosnou konstrukcí se můžeme setkat např. u puškohledů firem Tasco, Bushnell nebo Norconia. 

Samonosná záměrná značka bývá nejčastěji vyseknuta z velmi tenké kovové fólie (o tloušťce 1/10 mm). Značka je pak uchycena v pomocném držáku (rámečku) s mechanismem pro nastavování stranových a dálkových oprav. Toto řešení se používá spíše u levnějších zaměřovačů. V minulosti se také používala samonosná konstrukce, která byla vytvořena z tenkých kovových drátků (průměr asi 1/3 mm) se zašpičatělými konci (klasické německé "téčko"). 

Puškohledy s ohniskovou destičkou např. nabízejí firmy Zeiss, Kahles, Meopta nebo Frankonia. 

Tyto přístroje mají záměrnou osnovu nanesenou na tenké skleněné destičce. Ta je pak obdobně upevněna v držáku spolu s výškovým i stranovým mechanismem. Výhodou této konstrukce je to, že je možno nanést (vyrýt) nejen libovolný tvar záměrné značky, ale navíc mohou být v zorném poli i další obrazce (např. dálkoměrná stupnice), což je u předchozího provedení vyloučeno. Navíc záměrná osnova na ohniskové destičce může být o mnoho tenčí (hlavně uprostřed) než u samonosného provedení.

Osvětlování záměrného bodu

Puškohled Meopta 12 x 56

 Jako zdroj světla se u obou provedení používají svítivé diody (LED) červené barvy. Jako napájecí zdroj slouží lithiový článek o napětí 3 V (běžný knoflíkový článek, který tvarem připomíná minci). Doba činnosti se pohybuje v řádu desítek hodin. Červená barva je zvolena kvůli vysokému kontrastu na pozadí (zelená, hnědá, žlutá) při pozorování. U zaměřovačů se "samonosnou" ZO se pomocí odrazné optické soustavy promítá obraz světelného zdroje do středu ZO. U takového řešení je záměrný bod dostatečně viditelný i za dne, což u řešení s ohniskovou destičkou neplatí. Není to nedostatek, ale záměr, protože svítící záměrný bod je potřeba hlavně za zhoršených světelných podmínek.

 U druhého provedení slouží ohnisková destička jako světlovod. Na požadovaných místech je nanesena luminiscenční (světélkující) látka. U samonosné varianty je tvar svíticího záměrného bodu omezen pouze na bod (malý kroužek). U ohniskové destičky je možné, aby svítící záměrná značka měla i jiný tvar než kruhový.

 Při střelbě za zhoršených světelných podmínek (tj. za šera a v noci) je třeba nastavit dostatečný jas záměrné značky pomocí regulačního točítka. V žádném případě ale není vhodné nastavovat příliš vysoký jas, a tak značku přesvětlit. Oko se totiž rychle zadaptuje na vysoký jas značky a obraz cíle s malým jasem se tak může přesvětlit a být tak hůře viditelný. Navíc přesvětlený záměrný bod může nepříznivě ovlivňovat přesnost střelby. Je vhodné si připomenout, že adaptace oka na tmu probíhá dvěma způsoby: 

Rychlá adaptace v úzkém rozmezí (přibližně 1:16) změnou průměru vstupní pupily oka (zornice) od 2 do 8 mm. Poměr 1:16 vyplývá z poměru ploch kruhů o průměru 2 a 8 mm (3,14 : 50,24). Duhovka zde funguje např. jako irisová clona, kterou každý může vidět, např. u fotoaparátu. Pomalá adaptace probíhá změnou procesu vidění v sítnici, jako např. zvýšení koncentrace světlocitlivé látky v sítnici nebo propojením více tyčinek na jeden zrakový nerv. Tento proces je velmi složitý a dlouhý a překračuje rozsah tohoto článku. Co je však důležité, je to, že adaptace na tmu trvá i zdravému oku přibližně jednu hodinu. Oko se tak během vývoje přizpůsobilo času od soumraku do tmy. Proto jedna hodina. 

KAHLES Helia CX 3  12 x 56

Jakmile je jas předmětu vyšší (např. přesvícený záměrný bod) než odpovídá stavu po adaptaci, dojde k oslnění a poklesu výkonu oka (podobná situace může nastat např. při oslnění protijedoucím vozidlem). Výkonem oka se rozumí jeho schopnost poskytovat zrakové informace. U přístrojů s ohniskovou destičkou je záměrná značka dobře viditelná pouze za šera a za tmy, proto u takových přístrojů nemůže k přesvícení vůbec dojít. 

Na závěr bych se chtěl vyjádřit k jednomu zlozvyku, se kterým se mezi myslivci setkávám. Jde o to, že osahávají čočky svých (i cizích) dalekohledů, a tak zjišťují jsou-li vyrobeny ze skla nebo z plastu (což takto stejně nemohou stoprocentně určit). Navíc takto činí na čočkách které jsou opatřeny antireflexní vrstvou (nebo vrstvami) - nesprávně "antireflexní fólie". 

Pot z prstů dokáže velmi spolehlivě a bohužel také nenávratně narušit povrch antireflexní vrstvy i u toho nejdražšího přístroje.

Je to dáno chemickým složením potu, který obsahuje např. chlorid sodný, kyselinu máselnou a octovou a močovinu. Dohromady tvoří kvalitní žíravinu, která dokáže narušit nejen zmíněné antireflexní vrstvy, ale i povrch samotného skla. Zní to neuvěřitelně, ale je to pravda. Z toho vyplývá, že není vhodné s dalekohledy takto zacházet. Pokud se něco takového přihodí, je třeba co nejdříve otisky prstů z povrchu čoček odstranit. 

Nejvhodnější na čištění je smotek vaty na špejli, smočený v trošce éteru nebo izopropylalkoholu. Je také možno použít čisticí soupravy, které jsou běžně dostupné např. ve fotopotřebách.

#Dalekohledy, Puškohledy, Lovecká optika, Optika, Hunting Rifles, Nastřelení lovecké zbraně

Puškohled Zeiss má čočky ze speciálního skla bez příměsi těžkých kovů, které se jinak běžně používají. Složení optického skla tak dává brilantnější a jasnější obraz než sklo dříve používané a navíc je lehčí.

Puškohled Zeiss Diatal 7x50 Classic

Jedny z nejlepších a nejkvalitnějších puškohledů vyrábí německá firma Zeiss.

Jejich kvalita se projeví nejen dlouhou životností, spolehlivou mechanickou odolností i na rážích s nejsilnějším zpětným rázem, ale především jasným, brilantním a dokonalým obrazem i za snížené viditelnosti.

Důkazem může být, že měření koeficientu propustnosti světla nezávisle provedené německým časopisem Pirsch prokázalo nejlepší parametry u puškohledů Zeiss s hodnotou minimálně 93 %, zatímco jiné známé značky, se pohybovaly kolem nebo i pod 90 % a levné puškohledy docilovaly propustnosti světla pouze kolem 65 %, což je skutečně hodně slabé a takový puškohled se pro lov za šera nehodí vůbec. jedny z nejlepších a nejkvalitnějších puškohledů vyrábí německá firma Zeiss. Jejich kvalita se projeví nejen dlouhou životností, spolehlivou mechanickou odolností i na rážích s nejsilnějším zpětným rázem, ale především jasným, brilantním a dokonalým obrazem i za snížené viditelnosti. Důkazem může být, že měření koeficientu propustnosti světla nezávisle provedené německým časopisem Pirsch prokázalo nejlepší parametry u puškohledů Zeiss s hodnotou minimálně 93 %, zatímco jiné známé značky, se pohybovaly kolem nebo i pod 90 % a levné puškohledy docilovaly propustnosti světla pouze kolem 65 %, což je skutečně hodně slabé a takový puškohled se pro lov za šera nehodí vůbec.

Technické provedení puškohledů Zeiss:
Kvalitní puškohled musí být dostatečně mechanicky odolný, a to jak proti vnějším otřesům nebo případným pádům, tak zejména proti silným rázům při instalaci na velmi výkonné zbraně, aby byla zabezpečena přesnost nastavení zaměřovacího systému. Tubusy levných puškohledů bývají šroubované, což znamená, že při pádu se snadno odlomí od střední části. U takových puškohledů je do střední části našroubována laicky řečeno trubka okuláru a trubka objektivu. Mechanická odolnost je u puškohledů Zeiss výjimečně vysoká a to tím, že korpusy puškohledů jsou vyrobeny z jednoho kusu materiálu.
Výchozím polotovarem je válec z lehké slitiny o hmotnosti 2,72 kg, který se osoustruží v přesných NC centrech na konečný tvar tubusu o hmotnosti pouhých 0,24 kg. Je to operace náročná, drahá, s velkým odpadem, ale jediná zabezpečující dokonalou pevnost těla puškohledu. Pro ověření pevnosti puškohledu firma provádí crash testy jak pády z různých výšek, tak ale i přejetím osobním nebo terénním automobilem s výsledným nulovým poškozením puškohledu. Zajímavou zkouškou je například instalace na silné ráže zbraní (např. .50, což je náboj pro letecké kulomety) nebo těžké odstřelovací a protipancéřové pušky.
Vnitřní mechanismy jsou šroubovány přesnými závity a v případě posuvných ploch přesně leštěny s kontaktem vždy kov na kov, kde kromě silikonových těsnění zabezpečujících vodotěsnost, parotěsnost a plynotěsnost vnitřních prostor, nejsou použity žádné plastické hmoty, které by mohly způsobovat nežádoucí posuny. Tím je zabezpečena naprostá tuhost a stabilita vnitřních mechanismů v případě pádu a proti silným zpětným rázům výstřelů nejvýkonnějších ráží.

Optická soustava puškohledů Zeiss:
Pro firmu Zeiss je charakteristické, že neustále přichází s novými a novými zdokonaleními svých přístrojů. V optické soustavě například začala nyní jako první používat čočky ze speciálního skla bez příměsi těžkých kovů, které se jinak běžně používají. Zvláštní a velmi speciální složení optického skla tak dává brilantnější a jasnější obraz než sklo dříve používané a navíc je lehčí. Nové konstrukce optických přístrojů využívají high tech výpočetní techniky pro optimalizaci kombinace různých druhů skel s rozdílnými koeficienty lomu světla k docílení maximálního optického výkonu.
Pro vysokou propustnost světla jsou důležité antireflexní vrstvy nanesené na povrch čoček a hranolů. Zeiss nanáší sedminásobné vrstvy různých kovů, která zajistí minimalizaci reflexů, brilanci a ostrost obrazu.
Patentovanou specialitou firmy Zeiss je povrchová vrstva nanášená na vnější stranu čoček objektivu a okuláru Lotu Tec, která téměř zabraňuje ulpění vody a minimalizuje ulpění nečistot. Tak je puškohled s vrstvou LotuTec použitelný i v dešti s velmi dobrou viditelností. Tento skvělý vynález odstraňuje starosti s nepraktickými kryty čoček, které nám obvykle vadí v nejméně vhodnou chvíli a pokud potřebujeme pohotově zamířit, jejich odstraňování nám zabere několik cenných vteřin a třeba zmaří zamíření a výstřel. Vše tak řeší povrchová úprava Lotu Tec, na které žádná vodní kapka neulpí a pohled přes puškohled je i v dešti čirý a jasný. Samozřejmostí je naprostá vodotěsnost puškohledů a tepelná stabilita ve velkém rozsahu teplot -25 / + 50 °C..


Pokračování v článku →  Nastřelování a střelba s puškohledem Zeiss!

#Čištění zbraně, Dalekohledy, Kulovnice, Lovecká optika, Nastřelení lovecké zbraně, Optika, Puškohledy, Zacházení se zbraní, Zeiss.

NASTŘELOVÁNÍ A STŘELBA s puškohledem Zeiss. V prodeji je množství různých značek a provedení puškohledů, ale jen málo z nich je skutečně kvalitních. #Lovecká optika, Puškohledy, Zacházení se zbraní, Kulovnice, Dalekohledy, Čištění zbraně, Nastřelení lovecké zbraně, Optika,

Puškohled Zeiss Victory Varipoint M 3-12x56 iC

Nastřelování a střelba s puškohledem Zeiss:

Seřizování puškohledu při nastřelování se provádí obvykle svislým a vodorovným korekčním točítkem. Jeden krok točítka znamená posun zásahu 1 cm ve vzdálenosti 100 m. Rozsah možného seřízení je až 65 cm posunu bodu zásahu v cíli.
Jedinečnou specialitou firmy Zeiss je možnost doplnění korekčních točítek o speciální ASV folie se škálou kalibrovanou odpovídající vzdálenosti střelby odstupňované po 50 m. Doplňkové folie jsou dodávány v pěti variantách podle balistických vlastností různých skupin ráží. Uživatel si vybere ASV folii podle používané ráže a potom může pohotově měnit polohu zaměřovací osnovy podle vzdálenosti střelby a mířit neustále přímo na ideální bod zásahu.

V dnešních loveckých podmínkách se stále častěji setkáváme s nutností střelby na větší vzdálenosti v horách nebo v pláních a problémem bývá správná korekce zamíření. I při správném odhadu vzdálenosti se velmi obtížně odhaduje potřebné převýšení.

Uvedený problém řeší právě folie ASV, kde se prostě a jednoduše nastaví korekční točítko podle zjištěné vzdálenosti a zamíření se provádí přímo na cíl. Tím je zabezpečena přesná střelba i na větší vzdálenost.

Nabídka na trhu:
V současné době je v nabídce firmy Zeiss celkem 20 typů puškohledů s pevným zvětšením 6 x 42, 7 x 50, a 8 x 56 a s variabilním zvětšením 1,1 - 4 x 24, 1,5 - 6 x 42, 2,5 - 10 x 42, 2,5 - 20 x 50, 3 - 12 x 56, 6 - 24 x 56, 6 - 24 x 72.
Puškohledy jsou vyráběny ve dvou typových řadách. V osvědčené řadě Classic, ve které bylo vyrobeno již mnoho tisíc kusů potvrzující kvalitu Zeiss nejen v Evropě, ale i na náročném trhu USA nebo v nejtěžších klimatických podmínkách Afriky, příp. severských zemí. Novější řada Victory je charakteristická použitím zlepšené optické soustavy, stavba puškohledu je o několik milimetrů kratší a až o několik desítek gramů lehčí.
Vnější plochy čoček puškohledů Victory jsou standardně opatřovány vrstvou LotuTec k eliminaci ulpívání vodních kapek a nečistot. Řada Victory má ještě dvě podskupiny Varipoint a Diavari. Puškohledy Varipoint jsou charakteristické nejkratší stavební délkou, která je až o 20 mm kratší než Diavari nebo Classic.
Vrcholem nabídky je puškohled Victory Diarange 2,5 - 10 x 50 nebo 3 - 12 x 56, který je doplněn o vestavěný dálkoměr s dosahem měření 999 m s přesností plus minus 1 m a softwarem, který umožňuje stanovit výškovou korekci bodu zamíření dle zjištěné vzdálenosti.

Závěr: Puškohledy dnes patří k samozřejmé výbavě lovecké kulovnice a rozhodují v největší míře o úspěšnosti lovu. Především při lovu na větší vzdálenost záleží na mechanické přesnosti puškohledu a při lovu za snížených světelných podmínek na kvalitě optické soustavy.
Na trhu je nepřeberné množství různých značek a provedení puškohledů, ale jen málo z nich je skutečně kvalitních. Snad všichni známe situaci, kdy za šera dalekohledem zvěř dobře obeznáme, ale při nasazení pušky do ramene obraz přes puškohled jakoby zmizí a vidíme maximálně jen jakousi skvrnu. To je signál slabé optické soustavy puškohledu s nízkým koeficientem propustnosti světla a vzniká situace, kdy musíme právě o rozhodující čtvrthodinu jít dříve s neúspěchem domů, zatímco s kvalitním puškohledem by byl lov ještě za šera možný.
Bez přehánění lze zcela odpovědně a profesionálně konstatovat to, co uznává i konkurence, že jedny z nejlepších a nejkvalitnějších puškohledů vyrábí německá firma Zeiss. Jejich kvalita se projeví nejen dlouhou životností, spolehlivou mechanickou odolností i na rážích s nejsilnějším zpětným rázem, ale především jasným, brilantním a dokonalým obrazem i za snížené viditelnosti.


#Lovecká optika, Puškohledy, Zacházení se zbraní, Kulovnice, Dalekohledy, Čištění zbraně, Nastřelení lovecké zbraně, Optika, Zeiss.

ODKLÁDÁME-LI z jakéhokoliv důvodu zbraň, vždy ji vybíjíme, vyjímáme zásobník a náboje ze schránky, bereme-li naopak zbraň do rukou, okamžitě se přesvědčíme, zda není nabitá.

K lovu zvěře i k jiným manipulacím se zbraní přistupovat vždy s maximální mírou

Příroda je síla jen člověk je škůdce...

zodpovědnosti

Jedná se přitom nejenom o samotnou střelbu, ale také o všechna obecná pravidla platící pro používání zbraní i střeliva, včetně jejich nastřelování, ukládání, zabezpečení a převoz. Ze specifických pravidel bezpečnosti, vážících se na obecnou i loveckou úroveň jejich použití, musíme dodržovat zejména následující:
- při jakékoliv manipulaci se zbraní platí absolutní zákaz požívání alkoholických nápojů;
- ke zbrani se chováme vždy maximálně obezřetně, zbraň nikdy nenecháváme bez dozoru a nikdy ji nesvěříme osobě, která nemá k manipulaci s ní patřičné oprávnění;
- se zbraní manipulujeme vždy tak, jako kdyby byla nabitá;
- odkládáme-li z jakéhokoliv důvodu zbraň, vždy ji vybíjíme, vyjímáme zásobník a náboje ze schránky, bereme-li naopak zbraň do rukou, okamžitě se přesvědčíme, zda není nabitá;
- při přepravě automobilem ukládáme zbraň vždy vybitou. To platí i v případě, že se pohybujeme na honebních pozemcích. Automobil, který ztrácíme z dohledu, není vhodným prostorem pro bezpečné uložení zbraní. Přeprava zbraně je mimo honební pozemky možná pouze ve stavu vylučujícím její okamžité použití. Náboje v tom případě nesmí být v nábojových komorách, ale ani v nábojové schránce nebo v odděleném zásobníku. Ve veřejných dopravních prostředcích lze lovecké zbraně přepravovat pouze v uzavřených obalech (pouzdrech, kufřících apod.). Nabitou zbraň nikdy nenosíme do místnosti;

- se zbraní manipulujeme vždy tak, aby nikdy nemířila ve směru osob, nemovitostí, zvířat či dopravních prostředků. To platí zejména o nabíjení a vybíjení zbraně. 

Zbraň nabíjíme pouze tehdy, když je to nutné. 

Zlamovací zbraň vždy uzavíráme a otvíráme pohybem pažby s nehybnými hlavněmi namířenými k zemi;

- zbraň se při loveckých příležitostech nosí na levém rameni, hlavněmi šikmo nahoru, za deště hlavněmi směrem k zemi;

- nepoužíváme nikdy zbraň, u které je podezření na konstrukční závadu, neúměrné opotřebení nebo jiný technický problém a nikdy nepoužíváme staré střelivo či střelivo neznámého původu. Před nabitím zbraně se přesvědčíme, že v hlavni není cizí těleso, po nabití zbraň ihned zajistíme, případně se ujistíme, zda je zajištěná;

- při střelbě musíme vždy zohlednit všechny okolnosti, zejména počasí, viditelnost, stav okolního terénu, hustou vegetaci, střelbu k horizontu, možnost zvýšeného pohybu osob (cesty, rekreace, sport, sběr lesních plodů, práce, průjezd vozidel...);

- vždy bereme v potaz možnost odrazu střely od zmrzlého podkladu, stromů, kamení, vodní plochy apod. Počítáme také s tím, že zasažením zvěře dráha střely nekončí, ale naopak jsou zcela běžné průstřely se současnou změnou dráhy letu střely;

- při selhané ráně je nutné před další manipulací ponechat zbraň minimálně tři vteřiny ve směru zamýšlené střelby a počítat s opožděným zážehem;

- sami se vyvarujeme pohybu v místech, kde hrozí potenciální nebezpečí od ostatních střelců, používáme reflexní doplňky a za tmy baterku;
- při lovu zbraň nabíjíme až na honebních pozemcích a vybíjíme ji vždy při překonávání překážek, výstupu na posed, prodíráním se křovím apod.;

- při lovu ve dvojici (s loveckým průvodcem) je nejlepší, má-li zbraň nabitou pouze jeden lovec. Ten pak postupuje při šoulačce mírně vpředu a vlevo, aby měl zbraň pouze ve svém dosahu. Na průvodce se pokud možno otáčí pouze hlavou a vždy má zbraň podvědomě pod kontrolou, aby na něj nemířil. Mají-li zbraně nabité oba, postupují na stejné úrovni s mírným rozestupem tak, aby se jejich zbraně nedotýkaly souseda;

- před střelbou je vhodné ještě v klidu před příchodem zvěře vyhodnotit nenadálá rizika okolí, předpokládaný směr střelby i ohrožený prostor, do kterého se střílet v žádném případě nesmí;
- zbraň se zásadně odjišťuje a napínáček aktivuje těsně před střelbou, po jistém obeznání zvěře. Po odeznění příležitosti se vše uvádí do původní bezpečnostní polohy;
- při společných lovech nebo lovech s průvodcem dbá účastník vždy a bezpodmínečně všech pokynů vedoucího honu, závodčích, eventuálně průvodce;

- na honech se zbraně nabíjí až na stanovišti. Mimo tato místa se zbraň nosí zásadně vybitá, zlamovací zbraň se sklopenými hlavněmi, opakovačka s povytaženým závěrem;
- vymezené stanoviště je na společném lovu doslova posvátné a nelze je svévolně opravovat nebo měnit;
- nikdy se nestřílí směrem do leče, ve směru řady obstavující leč, ani se zbraní netáhne ve směru ostatních účastníků;
- výstřel musí vždy následovat teprve tehdy, je-li si střelec jistý, že přesně ví kam a na jaký cíl střílí!

 V případě jakýchkoliv pochyb, nejasného obeznání zvěře apod. od zamýšlené rány okamžitě upustí.
Přestože uvedená pravidla týkající se používání lovecké palné zbraně postihují nejožehavější bezpečnostní otázky související s lovem zvěře, musí si být účastníci vědomi také ostatních rizik, která lov a pobyt v přírodě přináší. 

Jedná se zejména o nepodcenění relativně běžných situací, jako je pohyb v členitém terénu (strže, skály), v místech ohrožených pádem stromů, výstup na posedy (nutná pravidelná kontrola technického stavu a řádná údržba), pobytu v přírodě při extrémním počasí (mráz, bouřka), dosled nebezpečné zvěře (černá) aj. V život ohrožující situaci se může vyvinout mnohá banální příhoda, která nás může na lovu potkat. V dnešní době by proto měl při lovu patřit mezi základní bezpečnostní výbavu myslivce funkční mobilní telefon. Na společných lovech, ale také v loveckých chatách a automobilech, by měla být naprostou samozřejmostí lékárnička poskytující svým obsahem šanci na účinnou první pomoc. Pro případ naprosto nečekaných mimořádných událostí je také více než vhodné, je-li někdo další zpraven o předpokládané trase našeho pohybu během lovu a o čase předpokládaného návratu domů.

#Lovecké zbraně, Čištění zbraně, Nastřelení lovecké zbraně, Zacházení se zbraní

Lovecké brokovnice. Úsloví: "Hlaveň střílí, pažba trefuje", každý zná. Většina minutých ran byla málo předsazena.

Nízké a vysoké rány

Srnec v jeteli

Vysoká rána je rozhodně předností, při sportovní střelbě dnes nutností. Zbraně takto konstruované jsou vývojově mladší. Nadstřelu jsme říkávali "hochšus" (z něm.), kdo měl takovou flintičku, měl i plnou peněženku. Zažil jsem však jako divák tisícové výřady dosažené dvojkami s nízkou ránou a nebyly to ani "dvanáctky".

Mnoho začátečníků koupí starší, perfektní brokovnici, neví však s jakou ránou. Odpověď získáte, když zbraň zalomíte a porovnáte hlavně s plošinou asi na 30 m vzdálenost. Kdo si nevěří, ať vystřelí na papír, pro určení krytí je to stejně nezbytné.

Dvojky s utopenými lištami, nebo ve tvaru "U" vykazují nízkou ránu, vysoké široké lišty napovídají o možné vysoké ráně.
Továrně vyrobené sériové zbraně se chovají stejně podle modelu. Popisuji typy u nás běžné, které si myslivci mezi sebou prodávají coby použité.

Dvojky IŽ 26 a odvozené typy mají vždy vyšší ránu, naopak kozlice IŽ 12 a 27 a odvozené vykazují ránu nízkou.
Dvojky z bývalé NDR model 35, 47, 74, 76 a odvozené mají ránu vysokou, kozlice Merkel i Simson mají též vysokou ránu.

Dvojky ZP Brno mají vždy ránu nízkou, naopak ideálně je pro lov stavěna koza ZH, má vysokou ránu, správně širokou lištu a lehce stavitelnou pažbu. K úspěchu totiž patří správně dlouhá, vyhnutá a lomená pažba. 

Úsloví: "Hlaveň střílí, pažba trefuje", jistě každý zná. 

Důležité je i přiměřené zahrdlení odpovídající umění střelce. Krytí nad 70 % je jen pro výborné střelce, i těm je v lese na obtíž. Nevolte extrém. Značnou výhodou jsou dnes hlavně s výměnnými čoky, osobně ale preferuji další výměnné hlavně (polařky - lesačky, kachnářky - koroptvářky).

Když jsem začínal, razilo se heslo "Osmička brok, po celý rok". Osmičky (3,5 mm) jsou univerzální, staré č. 10 (3 mm) na bažanty, č. 12 (2,5 mm) na koroptve a č. 6 (4 mm) na poslední zajíce.

Další poučka tvrdí: Většina minutých ran byla málo předsazena. Zde není co vysvětlovat. Denně trénujte hozenou ránu v bytě na různé předměty. S pažbou musíte "srůst". Rány přes hlavu se nebojte, dá se dobře naučit, zkuste to na vysoké věži. Na hlubokém sněhu vás to bude zase nutit nadstřelovat, zvláště kulí.

Poslední důležitá rada. Na hony noste stále stejný oděv. Používejte pouze jednu zbraň, další si raději ani nekupujte, ať vás to nesvádí. Právě to je první krok k úspěchu.

Zdroj: myslivost.cz

#Lovecké brokovnice, Lovecké zbraně, Nastřelení lovecké zbraně, Názory myslivců, broková kozlice, hamerles, Idiots With Guns, Drobná zvěř.

Význam a znalosti kvalitních montáží u puškohledů tipy, výběr a vlastní použití na lovecké zbrani pro puškaře a myslivce. #Optika, #Lovecké zbraně, Nastřelení lovecké zbraně, Puškohledy, Montáže, Střelectví

Montáže používané u puškohledů

Liška na lovu

  Použití vhodných montáží u puškohledů je daleko důležitější, než to bývalo doposud. Význam kvalitních montáží totiž roste s růstem velice světelných a velice zvětšujících puškohledů.  

Montáže se dělí na:
  a) vysoké. Vysoká montáž prodlužuje metnou vzdálenost, ale zároveň "učí" střílet ne na bod ale na oblast)
b) nízké. Bývají vhodné většinou pouze na střelbu na krátkou vzdálenost.
 c) pevné. Jedna puška - jedna optika. Pro případy, kdy nemá smysl sundávat optiku, přenášet ji odděleně, znovu skládat.
d) sundavací. Klapka, švenk, násuvná, atd. Většinou jsou o dost dražší. Jejich účel je akceptovatelný, když měníte různé optiky na jedné zbrani.
d) podhledové, nebo průhledové pro střelbu ještě mechanickými mířidly(je-li váš lov tak důležitý, že potřebujete mít možnost střílet mechanickými mířidly, vezměte si sebou raději ještě jednu zbraň. Pro sebeobranu před rozzuřenou šelmou vás asi lépe ochrání váš lovecký průvodce.)

 Pro střelbu na dlouhé vzdálenosti se vyrábí speciální montáže. Jejich přední kroužky mají "kratší nožky" než zadní. Posadí tak objektiv blíž k hlavní, tím jakoby zvedne hlaveň. Tato konstrukce umožní lepší využití plného rozsahu vertikální rektifikace.

 U nových puškohledů s transfokátorem o větším rozsahu je tady ještě jeden problém, s kterým není obeznámena většina puškařů. Při rozsahu transfokátoru do 10 x až řekněme 12 x se tento problém neprojevuje. Projevuje se až při větších přiblíženích a to 18 x až 36 x. Jedná se o to, že při velikém přiblížení je zorný úhel natolik malý, že při nesouosé montáži osy optiky a osy hlavně je zásah mimo viditelný zorný úhel.
 Když osa puškohledu není souosá s osou hlavně, pak při větších zvětšeních je místo zásahu mimo zorné pole a ani horizontální a vertikální rektifikace toto nedožene. V tomto případě , když je nastaveno nízké zvětšení 4x, 6x nebo řekněme 9x, je zásah v zorném poli. Když se ale zvětšení zvětší, kříž (podle konstrukce puškohledu) začne "ujíždět" do strany" až "opustí" zorné pole.

 Důležitá je tedy znalost a přesná práce puškaře při výrobě montáže, nebo stavitelná montáž, která eliminuje chyby při výrobě.


#Optika, Lovecké zbraně, Nastřelení lovecké zbraně, Puškohledy, Montáže, Střelectví

Kňour v přírodě jako zkušební terč. Těžko na cvičišti, lehko na bojišti...kam míříte vy přátelé? Vaše zkušenosti s dosledem ?

Prase jako terč

Co si o tom myslíte vy?

Nám se osvědčil zásah na komoru (aortu) nebo plíce a nespěchat na nástřel...

Co na to s všeobecným souhlasem Ondra?

Pamatuj!: Do rány jako na obrázku bych se rozhodně nepouštěl, je tam minimální hranice od trávníku a navíc dosled je dosti zdlouhavý. Rána na krk a hlavu je pro mě nemyslivecká, ať si říká kdo chce co chce, zkušenosti z ustřelenými čelistmi a hnijícími ranami nahoře na krku mě dost vyškolili. Osobně vždy najedu na přední běh a jedu s ním nahoru a jak jsem tak v jedné třetině střílím, pochopitelně to tak dělám, když stojí krásně na široko. 

Většinou rozstřelím srdce, nebo ustřelím aortu. Pokud mám i štěstí, tak to chytne kloub a je v ohni. A nikdy jsem neměl nic podlité (kvalitní střelivo, žádné S&B) a jestli vyhodím hrst zvěřiny? Myslím, že to je hodně malá daň....

Postup nastřelení na střelnici - předem si optiku nastavíme orientačně doma...už víte jak? Bez závěru se...podíváme hlavní (vývrtem hlavně)

Zbraň vyjměte z pouzdra až na střelišti

Všestranný lovecký pes
(by katerina lisova)

kde ji případně postavíte do stojanu. Pozor! Zbraň vždy musí mít otevřený závěr, vyjmutý zásobník či prázdnou nábojovou schránku a zlamovací zbraně musí být zlomeny. 

Všechny činnosti řiďte a bezpodmínečně podřiďte řídícímu střelby. Pokud máte možnost a nepatříte mezi zručné střelce, volte vzdálenost pro kontrolní střelbu 50 metrů. Zásah na tuto vzdálenost má totiž u většiny ráží i ve 100 metrech jen minimální rozdíl v milimetrech.
Odbourají se psychické zábrany způsobené malým terčem v zaměřovači a případné chyby způsobené optikou s menším zvětšením. Nastavte si u variablů zvětšení puškohledu na takové, které nejčastěji používáte při lovu. Já doporučuji zvětšení 6 až 7x.
Pokud to vybavení střelnice umožňuje, střílejte vsedě u stolu a jako oporu použijte trámek a deku (viz obrázek), případně pytlíky s pískem či granulátem. Nikdy nezapomeňte na ochranu sluchu (sluchátka nebo špunty).

Zvolte vhodný typ terče. Střílejte první sérii nejméně 3 výstřely. Minimálně dvě střely by měly být blízko sebe (vzdálenost od sebe do 2 cm je u většiny zbraní považována jako velice dobrá). Ta třetí často bývá jinde (chyba střelce, nedostatečně vytřený či vyčištěný vývrt před první ránou, špatná poloha apod.).Vyhodnoťte případnou odchylku středu mezi zásahy od centru terče. Poté proveďte případnou korekci optiky. Řiďte se symboly na točítkách. U výškové korekce je nejčastější symbol H nebo UP. Otáčením točítka v tomto směru se zásah na terči přesouvá kolmo nahoru. U stranové korekce je nejčastější symbol L a otáčení v jeho směru znamená posun zásahu směrem doleva. U některých puškohledů je symbol R a znamená přesun zásahu směrem doprava.Většina loveckých puškohledů je konstruovaná tak, že jedno cvaknutí (click) znamená posun zásahu na 50 metrů o 0,5 cm a na 100 metrů o 1 cm (často bývá uvedeno v návodu či přímo na puškohledu).

Správnost korekce ověřte opět střelbou, a to vždy minimálně dvěma výstřely. Pokud zásah opět není poblíž centru terče, celý proces opakujte.Nezapomínejte však mezi sériemi výstřelů nechat dostatečně zbraň vychladnout. Především u kombinovaných zbraní dohází zahříváním hlavně k výrazné změně zásahu.Pokud je zásah více než 20 cm od středu, je potřeba pro korekci použít nastřelovací stolici, či požádat o pomoc správce střelnice nebo zkušeného střelce.Jsou-li zásahy rozesety po celém terči, jedná se o nějakou závadu – vadný vývrt hlavně, povolená, a nebo špatná montáž puškohledu, utržený kříž či uvolněné čočky v optice. Pokud jste dodrželi přípravu zbraně před nastřelováním, je taková zbraň zralá na opravu u puškaře a v žádném případě by neměl myslivecký hospodář povolit myslivci touto zbraní lovit.

Když už jste na střelnici, tak se pokuste využít další možnosti dané střelnice. Je-li na střelnici běžící terč, neopomeňte si zkusit i tuto střelbu.

. U většiny střelnic je povolena tato střelba jen malorážkou, ale i tak si myslivec ověří správné vedení pohyblivého terče a nutnost předsazení, aby zásahy byly na komoře. Velice vhodná je i střelba brokovnicí na zajíce na průseku, kde opět střelec získá návyky vedení terče a spouštění zbraně bez zastavování zbraně.

BRENNEKE KO CleanSpeed Short Kal. 12/60 100 Patronen. #Brenneke, Střelectví, Hunting Rifles, Idiots With Guns, Lovecké zbraně, Lovecké brokovnice, Nastřelení lovecké zbraně

Zkoušky střelbou z rozptyloměru ukázaly

Lovecký pes a humor v myslivosti

že absolutní špičkou v přesnosti jsou jednotné střely od německé firmy Brenneke, které docilovaly při střelbě na 50 m výjimečně malý rozptyl do 10 cm.

Nejhorší jsou střely S-Ball Plastik, které mají rozptyl i více než 30 cm. Ostatní střely se blížily výsledkům střel Brenneke.   Z hlediska ranivosti jsou z praxe lepší výsledky s celoolověnými střelami. Jednotná střela S-Ball Plastik měla ve sledovaných případech velmi často problémy s průbojností a tedy výslednou ranivostí, kdy střely často zůstávaly zachyceny v povrchové části těla zvěře.

Výhody používání jednotných střel do brokovnice lze spatřovat zejména v tom, že na kratší vzdálenosti mají velmi dobrou ranivost a zejména zastavovací schopnost. Nejsou citlivé na překážky v dráze svého letu, takže střelba je s nimi možná i přes řídkou trávu nebo řídké tenčí větve křovin. Vzhledem k rychlé ztrátě energie je střelba s nimi poněkud bezpečnější a celoolověné střely  nejsou tak náchylné k nebezpečným odrazům jako střely kulovnicové.

Zde je však třeba upozornit na to, že smrtící účinek na člověka má jednotná střela do brokovnice při přímé střelbě několik stovek metrů a maximální dostřel přes 1500 metrů se zachováním stejně nebezpečných účinků.

Další výhodou jednotných střel je právě možnost použití brokovnice s více hlavněmi a tedy s pohotovými dvěma ranami. Brokovnice umožňuje také rychlejší zamíření, je konstruována na rychlou střelbu pudových a tzv. hozených ran, střelba je pohotovější než z kulovnice.

Jednotná střela Subot Slug amerického výrobce Federal,

je podrážové konstrukce a vzhledem ke své odlehčené konstrukci dociluje rychlosti téměř na úrovni pomalejších kulovnicových střel. Tato střela je pak podstatně účinnější než klasické jednotné střely, má vyšší dopadovou energii, větší ranivost a delší účinný dostřel.

Při dopadu na cíl předává jednotná střela svoji velkou čelní plochou veškerou svoji energii, a proto se jednotné střely vyznačují, zejména při zásahu slabšího kusu zvěře, velkou zastavovací schopností.

Pamatuj!

Budeme-li střílet například na zvěř ve vzdálenosti 40 m pohybující se kolmo ke směru střelby rychlostí asi 12 m/s, což znamená rychlejší běh, nikoliv ještě úprk, musíme předsadit o asi 2 metry před komoru zvěře.
Budeme-li střílet za stejných podmínek kulovnicí, potom předsazení je potřebné pouze 0,6 m, tzn. asi na ryj zvěře.

 Rozdílnost potřebného předsazení při střelbě jednotnou střelou a kulovnicí způsobuje značné problémy při střelbě z kulobroku, kdy při každém výstřelu z různé hlavně (brokové nebo kulové) je třeba rychle měnit velikost předsazení. Tyto vyžadované rychlé změny způsobují také neúspěšnost střelby.

#Brenneke, Střelectví, Hunting Rifles, Idiots With Guns, Jak na to?, Lovecké zbraně, Lovecké brokovnice, Lovu zdar!, Nastřelení lovecké zbraně, 

Na zvěř by se mělo stisknout jen tehdy, když je jisté, že střela zasáhne cíl. Při šoulání i při čekané je lépe si zbraň založit nebo podepřít než střílet z volné ruky.

Příroda a srnčí

Na zvěř by se mělo stisknout jen tehdy, když je jisté, že střela zasáhne cíl.

 Všeobecně platí, že by se mělo střílet jen na zvěř stojící na široko, se zdviženou hlavou a na přiměřenou dálku.

 Zasáhne-li se zvěř mající skloněnou hlavu, např. při pastvě, při útěku se přetáhne kůže přes vstřel, který uzavře a zvěř nebarví vůbec nebo jen málo. To je pro dosled velmi nepříznivé. Zásah šikmo zpředu nebo zezadu vede již při malých chybách v zamíření k ošklivým poraněním, které nelze omluvit přílišnou důvěrou ve vlastní střelecké umění. Střílet na zvěř částečně krytou nějakou překážkou se nikdy nesmí, protože střela nebo její střepiny, odchýlené trávou nebo větévkami, vedou k ošklivým a často nezjištěným poraněním, po nichž nedosledovaná zvěř často uhyne.

Při šoulání i při čekané je lépe si zbraň založit nebo podepřít než střílet z volné ruky. Měkká podložka zabrání výškové a stranové odchylce. Avšak k odchylce v zásahu může dojít také tehdy, když je podložka umístěna blíže k hlavni než k těžišti zbraně. Při naháňce by se nemělo střílet na rychle běžící zvěř. Mistrovských zásahů je vždy mnohem méně, než špatných anebo nezjištěných a chybných. Statisticky se při naháňkách obvykle vyhodnocuje jen počet výstřelů, připadajících na jeden kus. Nikdy se neuvádí počet dohledaných kusů. Je to také těžko proveditelné, neboť mnohý zásah se nepozná a výstřel se započítává do statistiky chybných zásahů.

Nepoznaný zásah se dá prokázat jen na pobarvené stopě na sněhu, když se vrátíme od nalezeného kusu po jeho stopě ke stanovišti střelce, který postřelení zvěře nezaznamenal, a proto je ani nehlásil.   Při všech způsobech lovu, čekané, šoulačce i nátlačce, by si měl střelec zapamatovat místo, kde zvěř stála v okamžiku výstřelu, aby snadno našel nástřel a nástřelová znamení, jako jsou zápory, barva a ústřelky (stříž a tříšť). K orientaci poslouží nápadné body v terénu jako strom, keř, kámen, vývrat, hromada klestu apod. Při šoulačce by měl bezprostředně po výstřelu označit své stanoviště stanovištním zálomkem anebo jiným vhodným způsobem.

Bažantí kohout

  Chybné jednání střelce po výstřelu bývá příčinou náročného dosledu anebo jeho neúspěchu, a to často závažnější než špatný zásah. Tím se může neobyčejně ztížit práce psa na barvě. Často se příčina neúspěchu při dosledu přičítá psu, zatímco chování střelce se nehodnotí. Pes spolehlivě pracující na barvě je také z etických důvodů, aby zvěř netrpěla, nezbytným spolupracovníkem při lovu spárkaté zvěře. Ale ani přítomnost dobrého psa nesmí svádět k lehkomyslné střelbě.

Při lovu spárkaté zvěře by se neměla používat ani příliš velká, ani příliš malá ráž zbraně.
V současném velkém výběru nábojů je možné volit takový náboj, jehož hmotnost střely, její konstrukce a hmotnost prachu zaručují nejlepší účinek na zvěř. Jako nejvhodnější se jeví ráž
okolo 8 mm, která zpravidla zaručí dostatečná nástřelová znamení a také větší množství barvy pro případný dosled se psem, který má barvářské zkoušky.


#Nastřelení lovecké zbraně, Střelectví, Ženy a myslivost, Čekaná, Hunting Rifles, Jak na to?, Kulovnice, Lovecké zbraně, Otázky z myslivosti, 

Výběr vhodné zbraně pro lov drobné zvěře, technika střelby loveckou brokovou zbraní...Drobná zvěř, Koroptev, Lovecké brokovnice, Lovecké zbraně, Nastřelení lovecké zbraně, Střelectví.

Koroptev polní

Při výběru vhodné zbraně pro lov drobné zvěře 

není rozhodující její ráže , ale především velikost použitých broků, obsažených v hromadné střele.

 Při použití malých broků (pod 2,7 mm) a zásahu zvěře na kratší vzdálenost dochází k znehodnocení téměř celého kusu a naopak při použití hrubých broků , jejichž velikost přesahuje 4,5 mm lovci často spoléhají na vyšší ranivý účinek těchto broků, střílejí na zvěř na nepřiměřeně velkou vzdálenost a pokud je zvěř zasažena, tak pouze jedním či dvěma broky; není usmrcena na místě, odlétá či odbíhá do značné vzdálenosti a zde hyne často až po několika hodinách. V obou případech dochází k výraznému znehodnocení zvěřiny.

Při střelbě na zvěř drobnou je rozhodujícím kritériem úspěšnosti vzdálenost, na kterou lovec zvěř hromadnou brokovou střelou zasáhne.

 Nezanedbatelný vliv má také zahrdlení brokové hlavně, velikost použitého broku, způsob jeho uložení v náboji a kvalita a hmotnost prachové nálože. Pro účinný a žádoucí zásah drobné zvěře brokovou ranou je požadovaný zásah 3 - 8 broky s rozptylem po celém těle. Takový zásah zaručuje rychlé usmrcení zasaženého kusu a přiměřené poškození zvěřiny. Optimální vzdálenost, která se také nazývá mysliveckou vzdáleností, se u lovecké střelby brokovou zbraní pohybuje mezi 15 - 40 m.  Při střelbě na menší vzdálenost (pod 12 m) za předpokladu plného zásahu dochází sice k okamžitému usmrcení zasaženého kusu, avšak výsledkem takového zásahu je totální znehodnocení zasažené drobné zvěře pernaté; u zajíce závisí míra znehodnocení na místě, kam dopadl brokový shluk.

Dodržování minimální myslivecké vzdálenosti (15 m) musí být zásadou každého dobrého myslivce. 

Při střelbě na větší vzdálenosti (nad 45 m) klesá pravděpodobnost úspěšného zásahu potřebným počtem broků, klesá jejich dopadová energie a kus , zasažený na vzdálenost větší než 50 m 1 brokem je sice většinou těžce poraněný, přesto však odlétá či odbíhá na značnou vzdálenost a jeho dohledání je velmi náročné a často bezúspěšné. (s výjimkou zásahu hlavy či páteře, kdy zasažený kus zůstává v ohni). Za zcela nemysliveckou je nutné považovat střelbu za odbíhajícím zajícem, kdy po prvních dvou chybených ranách myslivec přebije a ještě jednou zkusí "co kdyby to vyšlo". Drobné škubnutí v běhu zajíce je téměř nepostřehnutelné, přesto však téměř s jistotou znamená zásah a úhyn po několika hodinách strádání.

Vrcholem bouchalství je lov husí na tahu, kdy mnozí "střelci" střílí na vzdálenosti přes 100 m s vírou, že snad některý brok zasáhne krk či hlavu. Na jednu takto ulovenou husu připadají desítky husí, které odlétají s brokem v prsní svalovině či v břišní krajině a mnohé z nich později v důsledku těchto poranění hynou.

  Velikost loveckého broku se v současnosti (kdy se již neloví kvíčaly či koroptve) pohybuje v rozmezí 2,7 - 4,5 mm. Drobnější brok (do velikosti 3 mm) je výhodný pro lov bažantí zvěře (především v bažantnicích), pro lov kachen a bažantů ve volnosti je optimální brok mezi 3 - 4 mm a pro zaječí hony se používá brok 4 - 4,5 mm. Používání drobnějších broků (2 - 2,5 mm) při honech na bažanty způsobuje znehodnocení zvěřiny velkým počtem vstřelů (především u ran na malou vzdálenost), resp. zvěř zasažená těmito malými broky na větší vzdálenost uniká poraněna a musí být dohledávána.  Účinnost a menší rozptyl brokového shluku zvyšuje zahrdlení brokové hlavně a také velikost a kvalita prachové nálože.

Jak se připravit na lov v zimní přírodě. Baťoh s sebou a lehkou přesnou kulovnici taky!

#Lov, Příroda, Zimní oblečení a obutí, #Lovecké stezky, Beatiful Nature, Čištění zbraně, Lovecká vášeň, Lovecké zbraně, Nastřelení lovecké zbraně

Daněk v zimě (by pavel kysela)

To není návod, ale ukázka vybavení lovu třeba na lišku...pokračujeme LOVEM NA LIŠKU ZDE!

Myslivecké panorama a radost ve fotografii. Konečně. Po pro mne třech nekonečných měsících bez honitby!

Prázdný krmelec v létě

Konečně. Po pro mne třech nekonečných měsících bez honitby mám zase konečně místo kde
mohu lovit či jen pozorovat zvěř.

 Je to báječný podvečer a možná se i Diana s Hubertem dohodnou a popřejí mi štěstí.



Sdíleno ze sociální sítě Richard F.

LUCKY DEER neboli Šťastný Jelen versus Lovec Břídil!

Měření sil jelenů 14-teráka a 8-meráka

LOVEC BŘÍDIL!!

videa jsou na těchto stránkách lépe zpracovatelná a velká. Zároveň zde mohu připomenout, jak se loví také z posedu vysoká (to je jelen) a hosté se obtížně trefují už i do tak obrovského cíle a za světla.
O některých lovcích (ne skutečných myslivcích a slušných lidech to vypovídá samo o sobě)
Také sledujte Lucky Deer (šťastný jelen)
Více článků o přírodě, myslivosti, ale i nové příběhy z cesty po Íránu 
Shlédněte video Lucky Deer (Šťastný jelen) ve dne, na cestě se pokouší lovec - umělec trefit jelena z kulovnice a opakovaně mine. Tak jelen zůstane naživu a je označen jako šťastný jelen (lucky deer)
Pokud máte rádi přírodu a myslivost a chcete vidět více příběhů a fotografií
jste tu správně.

Co se nestane když flinta nese za roh...

Fotogalerie zvířat - opice South Africa

Včera krásný večer, bez měsíčku ale se sněhem 

V 20:00 bachna a 5 lončáků + 2 selata....chvíli se mrcasily potom hurá do lesa,
21:00 lončák 70-80 kg, na cca 60 metrů....mířím, zadržuji dech....rána....prase utíká živé a zdravé
.....dnes na sněhu na 60 metrů laň sika.....střílím, laň stojí....druhá rána....laň utíká....třetí rána laň stále utíká zdravá a svěží
....vedle vybíhá na 40 metrů šmola....mezi stromy zaměřuji a střílím....šmola utíká zdravá a svěží.....nadávám.

Doma poměřuji puškohled a jdu na střelnici
....jde mi to cca 20 cm doprava a nahoru....nadávám,....otec mi říká, že mi zapomněl říci, že mi pes minulý týden shodil flintu....mimochodem.....nadávám

Komu se to ještě nestalo?



Obrázek pro ilustraci: Fotografie opice z Jižní Afriky original Kruger park:

Opice na stromech - fotogalerie z cesty po South Africa.

Optika a nastřelení lovecké zbraně. Historie Optika a Puškohledy Kahles Swarovski a Meopta

Montáž puškohledu

Obrázek puškohledu Kahles a Montáž kulovnice Mauser


I ta nejlepší a nejpřesnější puška nám je málo platná, pokud nevidíme na co chceme střílet. Pojďme si proto dnes chvíli povídat o zbraňové optice ‐ o zaměřovacích dalekohledech a o všem, co s nimi souvisí.
Trocha historie: Samozřejmě, po celou předlouhou dobu vývoje a používání palných zbraní ‐ jež začala už někdy kolem XIV. století ‐ se jejich uživatelé, vojáci, lovci i sportovci, snažili tu s větším, tu s menším úspěchem zasáhnout cokoli, na co mířili. Nejprve se mířilo jen odhadem podle směru hlavně; upřímně řečeno, vzhledem k přesnosti tehdejších zbraní by cokoli jiného bylo nemístným luxusem. Pak se objevila muška, postupem času byla mířidla doplněna a vylepšena hledím.
Již někdy v době kolečkových zámků se počaly sporadicky objevovat rýhované hlavně, jež dávaly střele rotaci a tím významně zvyšovaly její dolet i přesnost. O nějakou tu stovku roků později, v době kdy křesadlové zbraně ustupovaly ze slávy, jsouce vytlačovány tehdy nejmodernějším vynálezem ‐ nesrovnatelně spolehlivějším zámkem perkusním, využívajícím k výstřelu dopadu kohoutu na třaskavinu ‐, již byla drážkovaná hlaveň pro ty, kdo chtěli střílet přesně a daleko, naprostou samozřejmostí. Puškami s rýhovanou hlavní tehdy byli běžně vyzbrojeni lovci ‐ stejně jako elitní oddíly vojáků, jimž bychom dnes říkali odstřelovači, tehdy se však nazývali většinou ostrostřelci, sharpshooters. 
Hledí se zpřesnilo, získalo šroub pro jemné nastavení a klapku pro dálkovou korekci.

Puškohled 

To se již pomalu dostáváme do XIX. století. Tehdejší zbraně ‐ jakkoli proti dnešním moderním puškám poměrně jednoduché a primitivní; dokonce šlo až na výjimky převážně o "ládovačky", nabíjené dlouze a nepohodlně zepředu ‐ nabízely dostřel a přesnost v podstatě srovnatelné se současnými zbraněmi: účinný dostřel tehdejší špičkové pušky byl několikakilometrový, a přesně se jí dalo střílet na vzdálenosti značně přesahující tisíc metrů, výjimečně i kolem 1500 metrů. Mimochodem, ačkoli to příliš nesouvisí s naším tématem, za zmínku stojí, že tyto pušky byly značně velké a těžké ‐ nebyla výjimkou ani zbraň, vážící ke dvaceti kilogramům. Je zřejmé, že z takové pušky v podstatě nebylo možné střílet bez opory, a proto se těmto zbraním začalo říkat benchrest: původně zbraně sportovních střelců a lovců, v občanské válce v USA se proslavily právě jako odstřelovací pušky.
Bylo to právě v USA, konkrétně ve městě Utica ve státě New York, kde jistý pan Morgan James v roce 1848 vynalezl první prakticky použitelný puškový dalekohled: šlo o dlouhou úzkou trubku, určenou právě k montáži na "benchrestové" pušky, osazenou vhodnými čočkami. Světelnost nestála za mnoho, a zvětšení bylo pouze čtyřnásobné; přesto však nové zařízení umožnilo střelcům, zvyklým až dosud střílet i na značně velké vzdálenosti s pouhým otevřeným hledím, nebývale zvýšit přesnost střelby. Pouhých 13 let nato je právě Jamesův dalekohled ve spojení s těžkou dalekonosnou puškou. V tomto článku je také vhodné vzdát čest nejpřesnější zbrani tehdejší doby ‐ britské Whitworthově předovce, užívané převážně konfederací: rychlostí střelby se samozřejmě nemohla ani zdaleka rovnat Sharpsovým či Spencerovým puškám nabíjeným zezadu; zato však umožňovala přesnou mířenou střelbu až na nějakých 1600 metrů.
Vojáci a myslivci Starého světa si na svůj zaměřovací dalekohled museli ještě nějakou tu desítku let počkat: teprve někdy kolem roku 1880 přichází August Fiedler s prvním skutečně v poli použitelným evropským puškohledem. Zanedlouho poté ‐ v roce 1898 ‐ rozvíjí Karl Robert Kahles výrobu zaměřovacích dalekohledů "Telorar" ; ty se staly základem proslulosti firmy Kahles, jež je v současné době součástí skupiny Swarovski.

Puškohledy Kahles

Zbytek, jak se říká, již je historie: lovci i vojáci brzy ocenili výhody zaměřovacích dalekohledů a ty se staly jejich pravidelnými průvodci. Za samostatnou zmínku snad stojí rakouská firma Steyr, jež již v 70. letech integrovala špičkový dalekohled Swarovski přímo do těla své revoluční útočné pušky AUG. Dnes existuje nepřeberná paleta optiky pro pušky, brokovnice, speciální zaměřovací dalekohledy se vyrábějí pro staré ládovačky na černý prach či pro revolvery; existují dalekohledy s nočním viděním a dokonce puškohledy vybavené integrovaným fotoaparátem, který automaticky při stisknutí spouště vyfotografuje cíl...

Architektura puškohledu Moderní zaměřovací dalekohled je poměrně komplikované zařízení ‐ kvalitní puškohled ostatně dokáže být klidně dražší, než samotná zbraň, na níž je upevněn ‐, opravdu jen vzdáleně odpovídající původní jednoduché trubce s čočkami Morgana Jamese. Jedná se samozřejmě o specializovaný dalekohled ‐ má tedy běžný okulár i objektiv a ovšem i převracející optiku, jež zajišťuje, abychom cíl viděli stejně jako ve skutečnosti ‐, nicméně nalezneme zde toho mnohem více:mezi nejdůležitější prvky zaměřovacího dalekohledu patří záměrný kříž. Ten umožňuje jak přesné zaměření zbraně na cíl, tak i odhad vzdálenosti ‐ o různých záměrných obrazcích si ještě řekneme více. Záměrný kříž může být umístěn buďto v přední nebo v zadní ohniskové rovině dalekohledu. U jednoduchých puškohledů s pevnou ohniskovou vzdáleností je to lhostejné; u dalekohledů s proměnným zvětšením (transfokátorů) v tom však je zásadní rozdíl. Je-li totiž záměrný kříž umístěn v přední ohniskové rovině (tedy za objektivem), zdánlivá velikost záměrného kříže se zvětšuje nebo zmenšuje spolu se zdánlivou velikostí cíle ‐ je tedy možné záměrný obrazec využít pro odhad vzdálenosti při libovolném zvětšení.

Moderní zaměřovací dalekohled 

Jestliže však je záměrný kříž umístěn v zadní ohniskové rovině ‐ před okulárem ‐, zůstává jeho velikost i při změnách zdánlivé velikosti cíle při měnícím se zvětšení konstantní. Pro odhad vzdálenosti tedy záměrný obrazec dost dobře použít nelze, neboť by bylo nutné neustále počítat s opravou odpovídající právě nastavenému zvětšení. Většina zaměřovacích dalekohledů je vybavena světelnou diodou, jež při špatných světelných podmínkách záměrný kříž osvítí. Míra osvětlení je obvykle regulovatelná; lépe vybavené dalekohledy umožňují osvětlení zapnout či vypnout při libovolné intensitě osvětlení; dalekohled má tzv. rektifikační šrouby, jež mění relativní polohu záměrného kříže; jejich pomocí se uzpůsobí dalekohled konkrétní pušce při nastřelování (o tom se ještě také zmíníme); tubus puškohledu je obvykle hermeticky uzavřen a vyplněn dusíkem, aby se na jeho optických prvcích nemohla srážet vzdušná vlhkost celý dalekohled samozřejmě musí být vyroben s takovou odolností, aby bez ztráty přesnosti vydržel zpětné rázy zbraně; to je zvlášť velký problém u velkorážných pušek (typicky v ráži .50 BMG ‐ příkladem takové zbraně je např. špičková puška Steyr HS50 nebo velmi zajímavý český Falcon): tyto pušky obvykle musí být osazovány speciální optikou.

Základní údaje, určující typ zaměřovacího dalekohledu, jsou dva: zvětšení a průměr jeho objektivu: např. dalekohled 10x50 zvětšuje desetkrát a jeho objektiv má průměr 50 mm; u puškohledů s proměnným zvětšením se prostě udává rozsah od - do, třeba tedy 3.5-7x20 pro transfokátor nabízející zvětšení 3.5 x až sedmkrát a s objektivem dvoucentimetrovým.

Artemis2000 3 -12 x 50

Význam zvětšení je zřejmý ‐ volíme je podle toho, pro jaké účely chceme zbraň používat. Při střelbě na velkou vzdálenost v klidu ‐ tedy typicky pro terčovou střelbu ‐ je samozřejmě ideální co největší. Na druhou stranu ale čím větší zvětšení, tím menší zorný úhel, a tím menší prostor kolem cíle vidíme; při terčové střelbě to samozřejmě nevadí, ale při lovu to může být problém. Proto myslivci používají typicky zvětšení menší; připomeňme znovu standardní optiku pušky AUG, jejíž zvětšení je "pouze" 1.5 ‐ takový rozdíl dokáže oko korigovat, a střelec může ponechat otevřené obě oči, jedním se pro přesné míření dívat skrz zaměřovací dalekohled, druhým sledovat situaci kolem.
K čemu je však dobrý průměr objektivu? S trochou zjednodušení, jak je velký objektiv, tolik světla se do něj vejde ‐ a o to lépe je vidět cíl: špičkové puškohledy s velkou světelností (a samozřejmě také značně velkými objektivy) nabízejí mnohem lepší viditelnost za špatných světelných podmínek. Zároveň větší objektiv umožní střelci vidět širší prostor kolem cíle; i to je samozřejmě výhoda. Proto se obecně dá říci, že čím větší průměr objektivu, tím lépe ‐ až na to, že dalekohledy s většími objektivy jsou samy větší, těžší a dražší.

Montáž

Upevnění dalekohledu ke zbrani není nic jednoduchého: musí být velmi pevné a stálé, aby se relativní poloha optiky vůči záměrné nemohla při zpětných rázech měnit; přitom ale musí být dosti pohodlné puškohled sejmout a nasadit.
Existují různé varianty montáže; zvláště u zbraní se slabším zpětným rázem se nezřídka používá poměrně jednoduchých "nacvakávacích" mechanismů. Za nejběžnější standard však lze považovat kombinaci universální lišty na zbrani, kroužků držících vlastní teleskop, a montáže, jež zapadne do obou.

Nastřelení zbraně

Bezprostředně po připevnění zaměřovacího dalekohledu ke zbrani ovšem nelze střílet (alespoň ne chceme-li zasáhnout to, na co míříme): nejprve je nutné sjednotit záměrné čáry zbraně a dalekohledu; tomu se říká nastřelení.
Základní princip je jednoduchý: upevníme pušku, abychom vyloučili nepřesnost danou rukou střelce ‐ na střelnicích k tomu bývá k dispozici nastřelovací koza ‐ namíříme na terč, a vystřelíme. Podle toho, v jakém směru a do jaké vzdálenosti od záměrného bodu kulka dopadla, posuneme záměrný bod dalekohledu. Opakujeme tak dlouho, dokud zbraň nestřílí právě tam, kam míří dalekohled.
Pro posun záměrného bodu právě slouží rektifikační šrouby: jsou dva, obvykle zhruba v polovině délky teleskopu. Šroub pro vertikální posun záměrného bodu je obvykle na horní straně, šroub pro posun horizontální bývá vpravo. Šrouby jsou vybaveny mechanismem, který umožní přesně počítat pootočení o daný úhel ‐ západka šroubu pokaždé zřetelně cvakne. V dokumentaci teleskopu (často přímo na jeho těle poblíž rektifikačního šroubu) je uvedeno, o kolik každé cvaknutí posune záměrný bod při střelbě na danou vzdálenost ‐ typickým případem bývá 1/4 nebo 1/8 palce na 100 yardů.
U většiny dalekohledů jsou šrouby opatřeny krytkami, pod nimiž je drážka, umožňují šroubem otáčet pouze za pomoci šroubováku: idea je ta, že při nástřelu teleskop přesně nastavíme, nasadíme krytky, a od té chvíle můžeme střílet zcela přesně aniž bychom s rektifikací cokoli dalšího dělali.
Některé lépe vybavené dalekohledy, zvláště ty určené pro střelbu na větší vzdálenost, však mají rektifikační šrouby bez krytek, opatřené rybinou pro snazší otáčení holou rukou a také stupnicí, umožňující odečíst přesné nastavení.
Je třeba si dát pozor na to, že u levnějších zaměřovacích dalekohledů nejsou posuny navzájem zcela nezávislé ‐ pootočíme-li šroubem pro svislý posun, změní se mírně záměrný bod i v horizontální poloze, a naopak: nastřelení pak dá víc práce a vyžaduje více pokusů a více ran. Kvalitnější teleskopy mají posun obou šroubů zcela nezávislý, zvláště důležité to je u dalekohledů, jejichž rektifikační šrouby umožňují změnu kdykoli.

Jak s puškohledem zacházet

Už jsme si řekli, že je třeba se do dalekohledu dívat z větší vzdálenosti a nepřikládat oko přímo k jeho okuláru. Samozřejmě správnou vzdálenost poznáme hned na obrazu: pokud vidíme jasný a čistý stejnoměrně prosvětlený kruh se zaměřovacím křížem, díváme se ze správné dálky.
Na nejjednodušších zaměřovacích dalekohledech nemusíme nalézt vůbec žádný ovládací prvek (vyjma rektifikačních šroubů; ty však u takového dalekohledu budou schovány pod krytkami). Většinou se však setkáme alespoň s některými z následujících ovladačů (většinu jich lze dobře vidět na třetím obrázku):

• bezprostředně na okuláru bývá prstenec dioptrické korekce, který umožňuje uzpůsobit dalekohled oku střelce;

• ovladač osvětlení záměrného obrazce vidíme na obrázku na horní straně blízko okuláru; jiné dalekohledy jej mívají na levé straně pouzdra proti horizontálnímu rektifikačnímu šroubu. Obvykle jde o jednoduchý otočný ovladač, umožňující osvětlení regulovat i zapínat a vypínat; pod ním se také skrývá baterie;

• u puškohledů s proměnným zvětšením obvykle následuje otočný prstenec, regulující zvětšení;

• přibližně uprostřed těla dalekohledu ‐ tedy v místě, kde je uvnitř uložen optický prvek se záměrným obrazcem ‐ jsou rektifikační šrouby. Jak jsme si řekli v odstavci, věnovaném nastřelování zbraně, často bývají pod krytkou;

• jen některé ze zaměřovacích dalekohledů jsou vybaveny nastavením nulové paralaxy; většina puškohledů má paralaxu pevnou. Na obrázku vidíme nastavení paralaxy vedle rektifikačních šroubů.

Co to je nulová paralaxa a paralaktická chyba? 

Jde o to, že zaměřovací dalekohled je opticky uzpůsoben tak, aby promítal obraz záměrného kříže právě na cíl: pak je zřejmé, že jeho umístění je přesné, bez ohledu na to, z jaké vzdálenosti a z jakého úhlu se díváme do okuláru. Také to znamená, že střelec může zaostřit pohled zároveň na cíl i na záměrný obrazec.
Výrobce puškohledu ovšem nemůže vědět, jak bude cíl skutečně daleko ‐ a v tom je právě čertovo kopýtko: jestliže totiž je záměrný obrazec promítán do zásadně jiné vzdálenosti, než v níž se cíl skutečně nachází, může sebemenší pohyb oka změnit skutečný bod zamíření. Pro zjednodušení si představme, že by záměrný obrazec nebyl na cíl promítán, ale někdo jej tam skutečně donesl a umístil: pak je zřejmé, že při přesné projekci ‐ kdy obrazec leží přímo na cíli ‐ je samozřejmě jedno "odkud se díváme". Naproti tomu, čím je kříž od cíle vzdálenější, tím může pohled trochu ze strany přinést větší úchylku záměrné linie (a také to znamená, že zaostříme-li zrak na cíl, rozostří se nám kříž a vice versa).

Meopta ZD 3 - 12x56

Běžné zaměřovací dalekohledy mají vzdálenost cíle ‐ tzv. nulovou paralaxu ‐ obvykle nastavenu přibližně na sto metrů, což je asi nejběžnější vzdálenost. U dalekohledů, určených pro střelbu na blízko i na dálku, však někdy bývá k dispozici ovladač, jímž lze nulovou paralaxu změnit podle potřeby. Možnost pracovat s rektifikačním šroubem pro vodorovný posun záměrného bodu je šikovná, vane-li silnější a víceméně stálý vítr. Pak můžeme ‐ pro danou vzdálenost ‐ posunout odpovídajícím způsobem záměrnou, a mířit na střed záměrného kříže; s teleskopem, který průběžnou změnu rektifikace neumožňuje, musíme korigovat pro vítr sami a mířit "vedle".
Svislá rektifikace umožňuje uzpůsobit střelbu pro různé vzdálenosti: zatímco optika se samozřejmě dívá v přímé čáře, kulka přímo neletí; pohybuje se po balistické křivce, jež stále klesá. Při střelbě na velkou vzdálenost tedy potřebujeme záměrný bod níže, než při střelbě na blízko.
Záměrné obrazce
Snad nejklasičtější je prostý kříž; někomu lépe vyhovují kříže tlustší, jež snáze navádějí oko k cíli ‐ ty jsou pak často neúplné nebo uprostřed ztenčené, aby nepřekrývaly obraz cíle.
Řada obrazců je uzpůsobených tak, aby ‐ při známé velikosti cíle, nebo alespoň snadném odhadu této velikosti ‐ pomohly střelci co nejpřesněji odhadnout jeho vzdálenost. Sem patří záměrné obrazce s pomocnými ryskami ("Boone & Crockett" či "Varmint Hunter's"), a jako snad nejklasičtější zástupce kříž Mil Dot. Jeho rysky jsou opatřeny tečkami, jež jsou od sebe vzdáleny přesně jednu tisícinu radiánu (odtud Mil-Dot: miliradiánové tečky). Každá z teček má navíc délku přesně 1/4 miliradiánu. S touto informací lze snadno nejen odhadnout vzdálenost, známe-li velikost cíle; můžeme také dobře odhadnout případný posun záměrné při pohybu cíle, nebo chceme-li ručně korigovat účinky větru nebo balistické křivky při střelbě na velkou vzdálenost.
Na sto metrů dá tisícina radiánu vzdálenost téměř přesně 10 cm ‐ patrně proto se právě tato jednotka používá. Vidíme-li metrový objekt v cíli právě přes všech deset bodů záměrného obrazce Mil Dot ‐ je sto metrů daleko. Zabere-li bodů bodů jen pět, je to 200 m. Zabere-li bod pouze jediný, míříme na kilometr. Zabere-li bodů sedm, je to malinko přes 140 m ‐ a tak dále.
 Záleží na typu střelby ‐ jiný zaměřovací dalekohled se hodí myslivci, jiný sportovci, jiný odstřelovači (ten např. navíc požaduje krytky omezující odlesky slunce od čoček). Záleží také jak je hluboko do kapsy: v podstatě nelze udělat chybu ‐ samozřejmě při správné volbě zvětšení, světelnosti, záměrného obrazce a podobně ...
Moderní špičkové puškohledy (viz obrázek Kahles)  V roce 2006 firma Kahles představila na řadách zaměřovačů HELIA CS, CSX a CL vícenásobná výšková stavítka záměrného obrazce multizerO. Jedná se o mechanicky velice náročný prvek, který umožňuje na stavítku předem definovat několik nástřelných bodů. Výhoda takového zařízení je dvojí – buď vám umožní jednoduché uložení a opakované nastavení nástřelného bodu na více vzdáleností (např. 100, 200, 300 metrů), nebo vám umožní používat víc druhů střeliva bez nutnosti neustále na střelnici kontrolovat nastřelení zbraně. Prostě nastřelíte zbraň poprvé pro jednotlivé dálky (nebo druhy munice) a seřídíte stavítko. Kdykoliv se potom potřebujete vrátit ke konkrétní dálce střelby (nebo typu munice), jednoduše sejmete krytku stavítka, nastavíte si potřebné seřízení a je hotovo. Seřizování se provádí pomocí přiloženého plastového přípravku – klíče a není nijak komplikované. Každopádně je to něco, co (s pomocí uživatelské příručky zaměřovače), zvládne prakticky každý. Novinkou pro rok 2008 jsou dva modely sportovní a taktické optiky K 312 a K 418. Oba modely mají neosvětlenou záměrnou osnovu (K 312 v první ohniskové rovině) a jsou vybaveny korekcí paralaxy od 30m do nekonečna.

Tipy při výběru puškohledu První pohled věnujeme povrchu puškohledu a jeho celkovému dílenskému zpracování. Jakékoliv nepřesnosti, rozmazaná písmena potisku nebo i jiné zdánlivé maličkosti, jsou varováním.
* Chod zaostřování a změny zvětšení musí být plynulý bez drhnutí, ale dostatečně tuhý. Příliš volný chod může svědčit o velkých vůlích s možností projevů v nepřesnosti a netěsnosti.
* Obraz musí být brilantní, vykreslený ostře až do okrajů zorného pole. Zde často bývá obraz ostrý jen ve středu obrazu a k jeho okrajům se rozostřuje, což zjistíme zejména za šera.
* Obraz nesmí mít žádný náznak zákalu nebo barevného odstínu, což bývá slabostí optických přístrojů s plastikovými čočkami.
* Příliš lehký puškohled je pro nás varováním, že uvnitř nejsou použity skleněné čočky, které jsou nejkvalitnější, ale plast.
* Zaměřovací osnova musí být při změně zvětšení ve stabilní poloze. Bod záměru musí zůstat přesně ve středu obrazu a nesmí se změnou zvětšení svoji polohu měnit.
* Při změněn zvětšení se nesmí obraz ani zaměřovací osnova rozostřovat a zaostření musí zůstat přesné.

Puškohled Meopta ZD 3-12x56

To je dalekohled šitý na míru lovcům střílejícím často na větší vzdálenosti a je konstruován speciálně pro lov za snížených světelných podmínek. Použitá záměrná osnova typu V-DOT ve spojení se správnou úrovní jasu záměrné značky, umožňuje přesné zamíření i na malé cíle. Osvětlení značky je za běžného denního světla pozorovatelné prakticky jen při stupních 6 a 7, takže cíl pozorovaný za hraničního jasu při rozsvícení značky, nemizí v jejím jasu. Úroveň jasu lze nastavit točítkem na levé straně puškohledu v sedmi stupních označených číslicemi 1-7. Mezipolohy označené tečkou osvětlení vypínají, takže pootočením o jediný záskok lze osvětlení vypnout a naopak pootočením o jediný záskok zpět zapnout na původně nastavenou úroveň. Životnost originální baterie je asi 80 hod.


Tagy: #brokovnice, #kulovnice, #myslivost, lov, zbraně, střelivo, munice pro lovecké zbraně ...
Výbavy pro myslivce, oblečení, uniformy, obuv, lovecké a sportovní zbraně, střelivo, optika, nože. Opravy a nastřelování zbraní, rytiny