Lovecké stezky a vzpomínky

 Nejkrásnější chvíle na loveckých stezkách.

Jelen na vřesovišti

To jsou hodiny a dny strávené pozorováním a péčí o zvěř. Nůše zážitků a vzpomínek z přírody. Zážitky do konce našeho života. Historky vyprávěné v hospodě mezi kamarády (třeba po deseti pivech) se nezapomínají.

Určují charakter a osobnost myslivce. Spolehlivě určí (lovce) zvěře. Spoluvytváří obraz myslivosti a člověka.

Střelectví, Akutrauma, Fotografie z myslivosti, Myslivec a zvuky v přírodě, Zacházení se zbraní

Jak a jaký hluk při výstřelu vzniká?

Muflon se klidně pase. Stádo hlídá muflonka....

Hluk výstřelu, který subjektivně vnímáme jako jednu ránu, pochází z několika zdrojů. První zvuk se ozve při dopadu zápalníku na zápalku – ten ovšem slyšíme jen při selhané ráně a nemá význam. Další zvuky vznikají při pohybu střely v hlavni a také nehrají podstatnější roli. Po výletu střely z hlavně dochází k prudkému proudění prachových plynů ven, což vede k vzniku zvukového efektu, tzv. rány výstřelu.
Posledním zdrojem hluku je třesk, který vzniká při letu nadzvukové střely vzduchem. Zatímco třesk se nedá ovlivnit, hluk vznikající expanzí prachových plynu z hlavně je možné omezovat.

Studiem složitých dějů, probíhajících před ústím hlavně, se zabývá tzv. přechodová balistika. Celý děj proudění plynů z hlavně do okolního prostředí trvá u malorážových zbraní přibližně do 5 milisekund. Větší část plynů, které proudí z hlavně za střelou, se začne rozpínat do stran, přičemž předbíhají střelu. Střední část proudu plynů působí v ose střely na její dno a ještě ji částečně urychluje. Úsťová rychlost střely proto není maximální.

Expanzí spalných plynů při výtoku z hlavně se jejich hustota a rychlost rychle mění. Během asi dvou milisekund od začátku výtoku dochází při styku s okolní atmosférou k dohoření horkých spalných plynů. Tím se jejich rychlost krátkodobě zvýší, ovšem výtokem do volného prostoru zároveň prudce klesá jejich tlak a teplota. Po několika milisekundách tak střela prolétne oblakem plynů a předstihne je, takže na ni již nijak nepůsobí. Tlak spalných plynů se ve volném prostoru před hlavní postupně snižuje z úsťové hodnoty až na hodnotu tlaku atmosférického. Stejně tak i teplota se zmenší z úsťové hodnoty na teplotu okolní atmosféry a rychlost až na nulovou hodnotu. Náraz spalných plynů na nehybné vzduchové částice po výletu z hlavně a jejich rozpínání je provázen zvukovým efektem.

Všechny zdroje hluku při výstřelu navazují tak těsně na sebe, že je nedokážeme rozlišit a splývají do jediného hluku. Jeho celková intenzita je obrovská a představuje akutní nebezpečí pro náš sluch. Naštěstí je hluk směrován směrem od střelce, což do jisté míry zmenšuje zátěž jeho uší, ale i tak je třeba počítat se zátěží 140 dB u malorážek a 155 - 170 dB u kulovnic a brokovnic (měřeno na uchu střelce). Pokud ovšem někdo stojí před ústím hlavně ve směru střelby, tak může zažít hluk i 180 a více dB, což už se blíží tryskovému letadlu a jediný takový výstřel představuje značné riziko pro trvalé poškození sluchu. Jen pro porovnání: motorová pila je se svými něco málo přes 100 dB proti tomu ukolébavka. Sbíječka má 140 dB, výbuch ručního granátu ve vzdálenosti 15 metrů 164 dB, start vrtulníku 108 dB, aktivace airbagu v osobním voze 164 dB a výstřel z děla v místě obsluhy 180 dB.

Nebezpečné je stát před úrovní ústím hlavně, byť i několik metrů bokem od dráhy střely, zatímco střelec dostává relativně snesitelnou dávku decibelů. Za povšimnutí stojí i zřetelné snížení hluku za střelcem (na obrázku dole, vlevo od středu), jehož postava odklání zvukové vlny. Naopak osoba vedle něj dostane větší dávku hluku, a to stejné se stane střelci, který bude stát vedle překážky. Tlumič pak snižuje hluk zejména v půlkruhu za úrovní ústí hlavně. Naopak v přímém směru má v měřené vzdálenosti mnohem menší efekt. S rostoucí vzdáleností od ústí hlavně bude narůstat význam třesku střely a efekt tlumiče se bude blížit nule.

Myslivost a sociální sítě  O Myslivosti a střelectví

Jak zmenšit riziko poškození sluchu? Když je problém jak chránit sluch, existuje možnost, a to zmenšit hluk výstřelu. Tlumiče hluku výstřelu.

Jak zmenšit riziko poškození sluchu

Vysoká zvěř (jelen) v krmelišti

Je nesporné, že hluk vznikající při výstřelu je pro zdraví velmi nebezpečný a bylo by velmi žádoucí něco udělat pro ochranu sluchu.

 Běžné ochranné prostředky sluchu je při lovu ovšem možné využít jen velmi omezeně, protože zejména při osamělém lovu je nutné poslouchat zvuky zvěře.Podobně to ovšem platí i na společných lovech, kde je slyšení signálů nezbytné i pro bezpečnost všech účastníků lovu. Sluchátka na uších se tak mohou uplatnit snad jen v bažantnicích a ve všech ostatních případech střílí bez ochrany. Hlukem jsou navíc z hlediska šíření zvuku výrazněji ohroženy okolní osoby (honci, personál), kteří jsou vystaveni mnohem větší zátěži.

Když je problém jak chránit sluch, existuje druhá možnost, a to zmenšit hluk výstřelu. 

Z výčtu zdrojů hluku výstřelu je zřejmé, že ze dvou významných zdrojů je možné omezovat pouze ránu výstřelu. Třesk nadzvukových střel sice může být ještě hlasitější, ovšem z fyzikální podstaty jeho vzniku jej nelze odstranit. Jedinou možností je předejít jeho vzniku použitím speciálního náboje, který má sníženou úsťovou rychlost střely na podzvukovou hodnotu. Toho je možné docílit snížením hmotnosti prachové náplně (oproti standardní munici stejného typu), popřípadě laborováním rychle hořícím prachem. Stejným mechanizmem vzniklý svist u podzvukové (subsonické) střely již v podstatě není třeba brát v úvahu. Jeho intenzita je tak nízká, že omezuje slyšitelnost svistu jen v omezené vzdálenosti od trajektorie střely.

Ránu výstřelu je ovšem možné relativně účinně utlumit použitím speciálních úsťových zařízení nazývaných tlumiče hluku výstřelu. Ty nějakým mechanismem brání nerušenému výtoku plynů a odebírají jim co nejvíce tlakové a tepelné energie. Používání tlumičů hluku výstřelu ovšem naráží na překážky v podobě našeho zákona o zbraních a střelivu a o myslivosti, podle kterých je tlumič zakázaným doplňkem. Sami přiznáváme, že jako většina našich myslivců, jsme tlumič měli spojen s pytláctvím či pachateli jiné trestné činnosti a nepovažovali jej za nijak užitečný. Názor jsme ovšem změnili okamžitě poté, co jsme měli možnost z takových zbraní střílet. Smyslem tohoto zákazu je v naší zemi pravděpodobně omezení trestné činnosti, která by teoreticky mohla být provozováno snadněji, pokud bude střelba málo hlasitá. To je sice pravda, ovšem jedná se zároveň asi o jediný, a podle nás celkem sporný, argument pro zákaz tlumičů.

 Zejména to platí v případě loveckých zbraní, jejichž střely vysoce překračují rychlost zvuku.

Zakazování tlumičů hluku výstřelu u loveckých zbraní proto považujeme za zbytečné. Jednak si myslíme, že ten, kdo se skutečně rozhodne pytlačit, tak si pro tuto činnost klidně opatří jakoukoliv zakázanou zbraň či její doplněk, a jednak je již z obrázku zřejmé, že třesk nadzvukové střely je tak silný, že v určité vzdálenosti od ústí hlavně je hodnota hluku velmi podobná zbrani bez tlumiče.

Rozhodně není možné z loveckých zbraní střílet tak, že to nikdo nebude slyšet a tlumiče by zejména šetřily uši střelců a ostatních osob a psů v jejich blízkosti. Není možné vyloučit, že by někdo využil menšího hluku k tomu, aby z legální zbraně něco upytlačil, ale že by poctiví myslivci najednou začali hromadně pytlačit, protože jejich výstřely budou slyšet na poloviční vzdálenost než dříve? To vzhledem k výše uvedenému nepovažujeme za významné riziko v porovnání s tím, jak škodlivě hluk působí na lidi a psy.
Všichni, kteří používáme zbraně, bychom si měli uvědomit, že riskujeme zdraví svoje, ale zejména všech, kteří jsou v okolí zbraně a jediný výstřel je může připravit o sluch. Je v tom obrovské riziko pro nás, ale také např. pro firmy, jejichž zaměstnanci jsou jako personál vystaveni hluku výstřelů. I tady platí, že kde není žalobce, tak není ani soudce, ale odškodné lidem za trvalé poškození zdraví a pokuty od úřadu bezpečnosti práce by mohly být likvidační.
Podobná situace je při střelbě na zvěř, kolem které jsou psi, což je velmi častý případ při dosledech. V tomto případě pes obdrží 160 a více dB a pokud neohluchne hned, tak po několika výstřelech určitě. Uvědomme si, že zákon o ochraně zvířat proti týrání na takové chování pamatuje, kdy se za utrpení považuje: „stav způsobený podnětem, který u zvířete způsobuje bolest, zranění a zdravotní poruchu“. Týráním je pak: „vyvolávání bezdůvodně nepřiměřeného působení stresových vlivů biologické, fyzikální nebo chemické povahy“. Za přestupek podle tohoto zákona můžeme dostat pokutu až 500 tisíc.

Bez ohledu na to, že můžeme snášet argumenty o vážných důvodech každé vypálené rány; o tom, že každý je na honu dobrovolně; o psech, pro které je lov naplněním jejich života a případně i krajní nouzi ve které zachraňujeme zdraví a život psa před poraněnou zvěří… Bez ohledu na to všechno, skutečně myslíte, že není čas, abychom se zamysleli nad tím, zda se občas nechováme bezohledně ke zdraví svému a ostatních a nepokusili se něco změnit na utrpení, které může být zbytečné a není nutné?

Ing. Radim PLHAL a Doc. Ing. Jiří KAMLER, Ph.D. Autoři působí na Ústavu ochrany lesů a myslivosti Lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy univerzity v Brně

HLUK VÝSTŘELU a přechodová balistika. Náraz spalných plynů na nehybné vzduchové částice po výletu z hlavně a jejich rozpínání je provázen zvukovým efektem.

Jak a jaký hluk při výstřelu vzniká?

Liška do přírody patří...

Hluk výstřelu, který subjektivně vnímáme jako jednu ránu, pochází z několika zdrojů. První zvuk se ozve při dopadu zápalníku na zápalku – ten ovšem slyšíme jen při selhané ráně a nemá význam. Další zvuky vznikají při pohybu střely v hlavni a také nehrají podstatnější roli.

Po výletu střely z hlavně dochází k prudkému proudění prachových plynů ven, což vede k vzniku zvukového efektu, tzv. rány výstřelu.

Posledním zdrojem hluku je třesk, který vzniká při letu nadzvukové střely vzduchem. Zatímco třesk se nedá ovlivnit, hluk vznikající expanzí prachových plynu z hlavně je možné omezovat.
Studiem složitých dějů, probíhajících před ústím hlavně, se zabývá tzv. přechodová balistika. Celý děj proudění plynů z hlavně do okolního prostředí trvá u malorážových zbraní přibližně do 5 milisekund. Větší část plynů, které proudí z hlavně za střelou, se začne rozpínat do stran, přičemž předbíhají střelu. Střední část proudu plynů působí v ose střely na její dno a ještě ji částečně urychluje. Úsťová rychlost střely proto není maximální.
Expanzí spalných plynů při výtoku z hlavně se jejich hustota a rychlost rychle mění.
Během asi dvou milisekund od začátku výtoku dochází při styku s okolní atmosférou k dohoření horkých spalných plynů. Tím se jejich rychlost krátkodobě zvýší, ovšem výtokem do volného prostoru zároveň prudce klesá jejich tlak a teplota. Po několika milisekundách tak střela prolétne oblakem plynů a předstihne je, takže na ni již nijak nepůsobí. Tlak spalných plynů se ve volném prostoru před hlavní postupně snižuje z úsťové hodnoty až na hodnotu tlaku atmosférického. Stejně tak i teplota se zmenší z úsťové hodnoty na teplotu okolní atmosféry a rychlost až na nulovou hodnotu.

Náraz spalných plynů na nehybné vzduchové částice po výletu z hlavně a jejich rozpínání je provázen zvukovým efektem.

Všechny zdroje hluku při výstřelu navazují tak těsně na sebe, že je nedokážeme rozlišit a splývají do jediného hluku. Jeho celková intenzita je obrovská a představuje akutní nebezpečí pro náš sluch. Naštěstí je hluk směrován směrem od střelce, což do jisté míry zmenšuje zátěž jeho uší, ale i tak je třeba počítat se zátěží 140 dB u malorážek a 155 - 170 dB u kulovnic a brokovnic (měřeno na uchu střelce). Pokud ovšem někdo stojí před ústím hlavně ve směru střelby, tak může zažít hluk i 180 a více dB, což už se blíží tryskovému letadlu a jediný takový výstřel představuje značné riziko pro trvalé poškození sluchu.
 Jen pro porovnání: motorová pila je se svými něco málo přes 100 dB proti tomu ukolébavka.

Sbíječka má 140 dB, výbuch ručního granátu ve vzdálenosti 15 metrů 164 dB, start vrtulníku 108 dB, aktivace airbagu v osobním voze 164 dB a výstřel z děla v místě obsluhy 180 dB.
Na směrovém diagramu je názorně vyznačena intenzita hluku měřená kolem střelce ve vzdálenosti 15 m od ústí hlavně. Jedná se tedy o hluk v různých směrech při stejné vzdálenosti. Křivky, jež ohraničují obrazec, znázorňují hluk výstřelu pro tři druhy střeliva: 1. standardní munice ráže 7,62 x 39, bez použití tlumiče hluku výstřelu; 2. stejná ráže a munice ve zbrani s tlumičem hluku výstřelu a 3. subsonické (podzvukové) střelivo a zároveň tlumič.

 Je nebezpečné je stát před úrovní ústím hlavně, byť i několik metrů bokem od dráhy střely, zatímco střelec dostává relativně snesitelnou dávku decibelů. Za povšimnutí stojí i zřetelné snížení hluku za střelcem (na obrázku dole, vlevo od středu), jehož postava odklání zvukové vlny. Naopak osoba vedle něj dostane větší dávku hluku, a to stejné se stane střelci, který bude stát vedle překážky.

Tlumič pak snižuje hluk zejména v půlkruhu za úrovní ústí hlavně. Naopak v přímém směru má v měřené vzdálenosti mnohem menší efekt. S rostoucí vzdáleností od ústí hlavně bude narůstat význam třesku střely a efekt tlumiče se bude blížit nule.

Hlukem obecně rozumíme každý zvuk nebo zvuky, které škodí lidskému organismu, a které vyvolají nepříjemný nebo rušivý vjem či pocit, přičemž mohou mít i další škodlivé účinky.

O tom, že je hlučné prostředí nebezpečné,

Jelen a laně v zimě

 asi nikdo nepochybuje, ale většina našich myslivců riziko poškození sluchu při střelbě na zvěř neřeší. Při osamělém lovu je člověk vystaven většinou jen jedné ráně, která navíc směřuje od něj a jen málokdo se dnes účastní lovů na drobnou, kde padne několik stovek výstřelů, často i v bezprostřední blízkosti. Přesto i takto nepravidelné a nepříliš četné působení hluku výstřelu může mít velmi nepříznivý dopad na kvalitu sluchu, o kterém je možné najít dost důkazů.

Hluk a jeho dopady na člověka

Na začátek je vhodné popsat, co to zvuk je a jak působí na lidský organismus a především jak vzniká hluk při výstřelu. Zvuk je mechanické vlnění, které prochází zvukovodem a naráží do bubínku, jež se rozechvěje a vibrace přenáší přes kladívko, kovadlinku a třmínek do hlemýždě. Tam na vibrace reagují smyslové buňky, které informace o zachyceném zvuku vedou pomocí sluchového nervu k dalšímu zpracování do mozku.
Kromě této cesty se zvuk ke smyslovým buňkám dostává i přes kosti lebky.

Hlukem obecně rozumíme každý zvuk nebo zvuky, které škodí lidskému organismu, a které vyvolají nepříjemný nebo rušivý vjem či pocit, přičemž mohou mít i další škodlivé účinky.

Intenzita hluku se udává v decibelech (dB). Rozsah hluku začíná na 0 dB, což jsou nejslabší tóny, které lidské ucho rozlišuje, až po nejsilnějších 180 dB, které vznikají například při startu rakety. Decibely se měří logaritmicky. To znamená, že pokud zvuk zesilujeme po deseti decibelech, každý stupeň je desetkrát silnější než předešlý. Čili 20 dB je desetkrát silnější zvuk než 10 dB. Ale 30 dB je už stokrát silnější zvuk než 10 dB. Experti se shodují na tom, že dlouhodobá expozice hluku nad 85 dB působí poruchu sluchu. Hluk 130 dB člověk spíše vnímá jako bolest a již po krátkém působení dochází k trvalému poškození sluchových orgánů. Čím je doba pobytu v hluku delší a čím blíž je člověk ke zdroji hluku, tím je hluk nebezpečnější.
Střelba z ručních palných zbraní je jednou z lidských činností, která produkuje takové množství hluku, že může docházet k poškození zdraví člověka, případně zvířat. Důsledky střelby mohou člověka postihovat bezprostředně po vystavení hluku nebo nastupují po delší době. 

V současnosti se většina ušních lékařů shoduje v názoru, že u třesků způsobených ručními zbraněmi převažují vyšší frekvence, které více poškozují vnitřní ucho. Tyto v podstatě úrazy nazýváme akutraumaty.
Kromě samotné hodnoty hluku a frekvenčního spektra třesku, se u zbraní s velkou počáteční rychlostí výrazně negativně projevuje i strmost tlakové vlny, což je čas, za který je dosaženo maxima zvuku. U výstřelu je to doba kratší než 0,2 s, což znemožňuje ochranný účinek středoušních svalů. K poškození sluchu jsou náchylnější osoby, které prodělaly středoušní záněty, úrazy hlavy a degenerativní poruchy vnitřního ucha. Nejškodlivější je přerušovaný hluk či třesk s takovými přestávkami, během nichž ještě nemohlo dojít k adaptaci na nárazy hluku, takže jsou zachycovány nepřipraveným sluchovým orgánem. Totéž platí při nečekaném výstřelu.
Klinické projevy akutraumatu jsou subjektivně vnímány jako zahlušení, které je charakterizováno i delší nedoslýchavostí a provázeno pískoty různého druhu. Dále je to pocit zalehlosti, tlaku a plnosti v uších, nápadná hlasitost vlastní řeči, přecitlivělost na silné hlukové podněty, bolest hlavy, podrážděnost a jiné známky duševní vyčerpanosti. Tento stav může nastat již po jediném výstřelu v blízkosti ucha. Během krátké doby se tato porucha většinou dobře upravuje, později však úprava trvá déle nebo stav zůstává nezměněn - tedy zhoršen.
V případech, kdy u někoho již došlo ke zhoršení sluchu z důvodu častému působení třesku, není prognóza na zlepšení příznivá. Po opakovaném působení negativních vlivů již totiž nedochází k návratům původně dobrého sluchu, ale k postupnému zhoršování. Toto zhoršování se navíc často objevuje až v pozdějším věku, kdy již postižený třeba ani nestřílí a není vystaven nadměrnému hluku.

Lovecká horečka je nejistota při malé zkušenosti a ovládání mysli i lovecké zbraně. Jak individuálně se naučit nastavení a nastřelení lovecké zbraně neboli těžko na cvičišti lehko na bojišti...

Lovecká horečka a strach z výstřelu

Srnčí zvěř v klidu na sněhu...

Stále kolem slyšíme, čteme a vidíme, že lovec je často při pohledu tváří v tvář zvěři tak rozechvěn, že není schopen vystřelit správně cílenou střelu. Lovecká horečka je z mého pohledu především strachem z výstřelu. Již na střelnici je možno sledovat analogický jev. Mnoho myslivců je rozechvěno již při vsouvání náboje do nábojové komory či do hlavně zbraně: člověk má pocit, jako by se vše kolem proti němu spiklo, čas do výstřelu se mu natahuje, a to všechno hlavně tehdy, když se mu někdo dívá přes rameno…

Střelba na terč

Při střelbě na terč se zbraň musí nabít a zajistit, nastavit, odjistit, zamířit, eventuálně přepnout, což následně vyžaduje opětné nastavení, poté je třeba napnout napínáček, následně opětovně zamířit a poté konečně – v rozporu s dosavadní průpravou – s křečovitým zátylkem a zavřenýma očima vystřelit!

To všechno bez toho, že by se musel kontrolovat trefovaný cíl a úhoz střely na cíl, jelikož terč stojí nehybně našíř proti střelci a nikam neuskočí. Přitom ani zde není bezpečnost a kontrolovaná rychlost v žádném rozporu. Čím více si myslivec jednotlivé úkony potřebné ke správnému výstřelu zautomatizuje, tím více se může koncentrovat na prvotní a zásadní smysl výstřelu, což je správná a co možná nejpřesnější trefa.

Strach z výstřelu

Strach z výstřelu si můžeme rozdělit do několika oblastí. Jako první uveďme reakci zbraně. Zpětný ráz, rána, výšleh plamene z ústí hlavně vyvolávají působením energie záblesk světla, hluk a náraz, tedy vjemy pro rameno, oko a uši, kterých se střelec může leknout.
Kdo se těchto doprovodných projevů bojí už dopředu a nechá se jimi zastrašit, nemůže s přesností říci, v jaké poloze se v momentě výstřelu nacházela mířidla. Jinými slovy – v momentě výstřelu strhl zbraň.

Jako další rizikový faktor uveďme u mladých myslivců, hostů a dobrých přátel chybování ve správném určení zvěře a následné riziko nepřesného zásahu. A přitom by se dotyčný host chtěl svému hostiteli prezentovat čistým a správným zásahem. Aby předešel konfliktu, vymlouvá se pak na to, že neměl správnou vzdálenost nebo možnost vidění. Což je stejně neuspokojivé jak pro hosta, tak i pro hostitele. A přitom stačí jen malé úsilí a můžeme nepříjemnostem předejít.

LOVECKÁ STŘELBA. Zpětný ráz. Stržení zbraně. Zpětný ráz je pociťován velice individuálně, výstřelová rána způsobuje větší úlekovou reakci...

Stržení zbraně

Daněk v přírodě

Stržení zbraně je velice rozšířeno a není záležitostí jen méně zdatných střelců. Občas dojde ke stržení zbraně i u zkušeného střelce. Američané dali tomuto velmi rozšířenému jevu název „flinching“.

Stržení zbraně je v podstatě předpokládaný, očekávaný „úlek“ ze zpětného rázu, rány (též sonický třesk) a výstřelového ohně. To znamená, že se jedná o přirozenou reakci na doprovodné jevy při výstřelu, která se ovšem projeví ještě předtím, než k vlastnímu výstřelu vůbec dojde.Tlak zvuku může být u různých ráží, délek hlavní a tlaků plynů při ústí hlavně tak vysoký, že může nastat počáteční trauma z rány, ale i trvalé poškození sluchu. To se může stát především tehdy, je-li instalována úsťová brzda. Na neodhlučněných střelnicích, nebo když se ústí nachází blízko okna střelecké kóje, zastihne střelce, ale i „přihlížející posluchače“, rána výstřelu v plné síle.

Poškození sluchu lze eliminovat na střelnicích použitím ochranných pomůcek, tzv. chráničů sluchu. Zatímco zpětný ráz je pociťován velice individuálně, způsobuje výstřelová rána větší úlekovou reakci, jak je možno sledovat i na přítomných nestřílejících divácích.

Zpětný ráz, lépe řečeno jeho síla je odvozena od hmotnosti zbraně, střely a množství použitého střelného prachu v souvislosti s tlakem plynů při ústí hlavně. Zbraň a použité střelivo musí být vždy v plném souladu. Použijeme-li u lehké zbraně příliš silnou střelu, dojde k nesouladu, který se projeví příliš silným zpětným rázem.Ačkoliv je zpětný ráz ve své podstatě výsledek fyzikálních zákonů konstantní v konkrétních daných podmínkách, je pociťován a „vstřebáván“ střelcem vždy velmi individuálně. Kdo používá svou lehkou zbraň na šoulačku se střelivem silné ráže, může její „rázný projev“ očekávat při každém výstřelu, ať už na střelnici nebo při lovu.

Ten správný projev zpětného rázu si střelec „zafixuje“ patrně až tehdy, když dostane při výstřelu „pěknou facku“ nebo se stane svědkem, jak „facku“ dostal někdo jiný. Vlastní zbraň by měl mít každý myslivec zoptimalizovanou pro své tělesné dispozice a způsob použití. Jedná se především o správnou ráži, hmotnost, správnou úpravu pažby a vzdálenost oka od okuláru puškohledu.

Pak bude na zpětný ráz připraven. Když si někdo půjčí střelnou zbraň a bez dostatečného prověření výše uvedených faktorů ji použije se zalícením, jak je zvyklý, může dojít k tomu, že příliš krátká pažba nebo příliš vzadu posazená montáž optiky mu způsobí velmi bolestivé poranění v oblasti nosu nebo oka.Nesprávně tvarovaná pažba může kromě toho způsobit bolestivý kontakt mezi rukou, která střílí, a obličejem nebo prstem a závěrovou páčkou nebo též předním očkem na řemen a rukou držící zbraň.

Zpětný ráz lze korigovat pomocí úsťových brzd. Jejich působení s sebou ovšem přináší i to, že proud plynů, ale také rána výstřelu, jsou vedeny do stran nebo dozadu, a tím jsou postiženi kromě střelce i lidé v jeho blízkosti. Zatímco na střelnicích je použití pomůcek na ochranu sluchu samozřejmostí, k jejich používání při lovu se stavíme velmi macešsky.

U moderních elektronických ochran sluchu se nechají zesílit přirozené zvuky z okolí, aby se tak utlumil zvuk výstřelu. Záblesk při výstřelu z ústí hlavně je za dne téměř neregistrovatelný a za tmy pouze při špatném souladu délky hlavně s laborací náboje. Silný záblesk je zpravidla spojen se silnou ranou. To vše může vést k tomu, že již při nabíjení zbraně se může projevit prvotní tendence stržení zbraně.Kdo se na výstřel správně připraví, bude sice též výstřelem „překvapen“, ale na výslednou polohu bodu zásahu to nebude mít prakticky žádný vliv. Z trénovaného střelce také nespadne žádné „napětí“, protože už přece střílí uvolněně, bez „napětí“. Kdo nemá potřebu výstřel „psychicky strávit“, je samozřejmě rychleji připraven na další výstřel.

Stržení zbraně vyvolává napětí a jakási křeč, strnulost celého těla, ale odeznívání následných projevů potřebuje ještě další čas po samotném výstřelu. Přehnaně řečeno, je celý člověk jaksi „stažen do sebe“. Svaly v křeči, krátký úsečný dech a zrychlený puls. A k tomu psychická zátěž, stejná jak při střelbě na terč před publikem, tak v osamění v lese při střelbě na zvěř, jedno jakého druhu.


Jako recept proti strhávání zbraně se doporučuje začínat střílet s lehkými rážemi. Tím se lze připravit na střelbu beze strachu. Může se ovšem stát, že když aspirant střelby po této přípravě sáhne po zbrani velké ráže, opět dostane strach. Nedá-li se pomocí zde uváděných návodů „dohromady“ sám, měl by v sobě najít tolik odvahy, aby si přiznal tuto slabost a požádal o pomoc odborníka, například důvěryhodného učitele střelby na střelnici či pedagogicky nadaného staršího kolegu myslivce.

Každého uklidní, když se může na své střelecké umění spolehnout a nemusí mít obavy z toho, že jeho výstřely jsou dílem náhody.

Netrefit na 50 m statný kus spárkaté zvěře, to je „umění“. Kdo si není jist, že vybraný kus smrtelně zasáhne, nesmí pokrčit prst na spoušti. Již dopředu očekávaný špatný výstřel nesmí vůbec padnout.

MYSLIVOST A LOV

Krakonoš, Anča a Trautenberk

Při střelbě na zvěř je lovec vystaven určitému časovému tlaku: není známo, jak dalece se ještě lovený kus přiblíží, postaví-li se kolmo a zůstane-li tak dostatečně dlouho stát. Protože zvěř při větření a braní paše často hýbe hlavou a krkem, je vhodné mířit na ta místa, kde je největší smrtelná zóna a nejmenší pohyb, tedy na tělo (na komoru). 

Podle jednotlivých druhů zvěře je tato plocha tak velká, že je v mnoha případech těžko vysvětlitelné, že i při střelbě na střední či dokonce krátkou vzdálenost se lovec špatně trefil či úplně minul cíl.

Dá se to ještě pochopit při střelbě na úzké, štíhlé tělo lišky na 100 m, ale netrefit na 50 m statný kus spárkaté zvěře, to je „umění“.

V této souvislosti chci zmínit střelbu na krk, o které se vyprávějí různé legendy. Již malé odchylka v zásahu může mít fatální následky, neboť zvěř s krkem prostřeleným ve spodní části může ještě prchnout, ale potom někde ve velkých bolestech po dlouhou dobu zhasíná.

Tedy jako upozornění přidávám: síla krku srny, do nějž je potřeba se trefit, aby srna zhasla v ohni, se rovná průměru devítky na terči. A jak často trefíte devítku? Doporučení, že při střelbě zezadu nedochází pouze k poranění, je mylné, jak dokazují dva následující příklady. Asi na 70 kroků byla zezadu na krk trefena štíhlá srna odpovídající ráží. Na sněhu se dala pobarvená stopa a místo, kde kus zůstal stát a kde ztratil více barvy, dobře najít. Po 300 m ležela vykrvácená srna, protože měla prostřelenou krční tepnu. V druhém případě bylo stříleno na krátkou vzdálenost srnci na krk. Ten po první ráně krátce bekal. Vydržel po dobu znovunabití a druhou ranou padl. První rána jeho krk jen „štrejchla“ a způsobila pomalé krvácení. Srnec by umíral v bolestech. Tolik ke střelbě na krk, která podle rozšířeného názoru připouští jen dvě možnosti: ránu smrtelnou nebo ránu, která mine.
Při vábení pískáním na vábničku větří srna bez pohybu jen velmi krátce. Kdo není připraven, musí počítat s pohyby, které mu přesný zásah značně ztíží a měl by v takovém případě od střelby na krk upustit. Dá se ale nacvičit dostatečně simulovaně, za podmínek blížících se podmínkám při lovu, správný zásah ve správném čase.

  Kdo si není jist, že vybraný kus smrtelně zasáhne, nesmí pokrčit prst na spoušti. Již dopředu očekávaný špatný výstřel nesmí vůbec padnout.

Náročný dosled a dlouho zhasínající kus, které následně zhasne včas nedosledován v bolestech, není cílem správného myslivce.
 Myslivecky správný je takový výstřel, kdy pravděpodobnost správného zásahu je vyšší než možnost, že střelec mine.
Samozřejmě, že se každému může stát, že ho přemůže lovecký zápal a ten mu nedá dostát všem pravidlům, a jen ten, kdo mu nikdy nepropadl, může ty druhé tvrdě odsuzovat. Ovšem bezmyšlenkovitě ještě jednou vystřelit po prchajícím kusu, to není omluvitelné a nemá se správným mysliveckým chováním nic společného.Také jsem zažil, že známý lovecký průvodce dal povolení k odstřelu zvěře mladému myslivci a výsledkem byl pouze postřelený divočák. Přitom po něm nepožadoval ani jeden zkušební výstřel, aby se přesvědčil o jeho střelecké zdatnosti.
Ten, kdo jako myslivec s přesně na srdce mířeným výstřelem zhasne zvířeti světlo života, nachází se velmi pravděpodobně pod určitým psychickým napětím. Pod tíží pocitů nebývá hlava chladná a ruka klidná. Pak se může stát, že i na krátkou vzdálenost správně nezasáhne nebo jen poraní na široko před ním stojící kus, přičemž odchylka chybného zásahu je tak velká, že by na sto metrů ani neudělala dírku do terče. 
Když se ta změť pocitů u lovce projeví až po úspěšném ulovení zvěře, je to ještě pochopitelné. Ale v žádném případě si za takových okolností myslivec nesmí povolit druhý výstřel. U koho se takovéto nervové rozechvění projeví – ať už při střelbě na jelena nebo lišku – musí bezpodmínečně zapracovat na zvládání svých nervů a citů anebo nepřikládat prst na spoušť.

Pokračování....

Přesná střelba z lovecké pušky. Jakmile lovec vymění dalekohled za pušku, stoupá adrenalin a spolu s fyzickou zátěží se dostavuje psychické napětí.

Krkonošské pohádky - Trautenberk v revíru pytlačí

Lovecká horečka

Myslivci se může při pohledu na vysněný kus zvěře, který se nachází ve správné myslivecké vzdálenosti, stát, že touha po úlovku zaplaší všechny rozumem diktované úvahy a pochyby. Lovecká horečka není v žádném případě v přímé úměře s velikostí loveného kusu. Jakmile lovec vymění dalekohled za pušku, stoupá adrenalin a spolu s fyzickou zátěží se dostavuje psychické napětí podprahově vyvolávané respektem ze zbraně.Na tomto místě není od věci zmínit časté a nikoli neopodstatněné podezření, že leckterá liška nebyla skolena kulí ne proto, že myslivec čekal na „lepší kořist“, ale proto, že malý cíl by na sto metrů mohl minout a „drahá střela“ by tak přišla vniveč. Špatné zásahy jsou ze 70 % způsobeny stržením zbraně a z 20 % špatným založením zbraně. Obojí jsou špatné návyky, které se samozřejmě dají korigovat a odstranit. Člověk musí jen chtít, neboť při střelbě na terč neexistují žádné z těch příčin špatných výstřelů v honitbě, které jsme zmiňovali.

Zbývajících 10 % špatných zásahů připadá na špatné rozeznání podmínek, jako je vítr, vzdálenost nebo chování zvěře, i když se o procentuálním rozložení těchto příčin dá diskutovat. O stržení zbraně a založení zbraně jsme mluvili v předchozích řádcích. My civilizovaní myslivci (minimálně mnoho z nás) si o sobě myslíme, že lovíme racionálně bez zapojování citů. Když se ukáže divoká zvěř a rýsuje se dobrá příležitost k výstřelu, podlehne mnohý z nás rozechvění. Sami to často ani nepozorujeme, o to víc si toho ale všimne náš soused, kamarád myslivec nebo lovecký průvodce při poplatkovém lovu. Stejně tak tomu je na střelnici: když vedle nás stojí lepší střelec, otálíme tak dlouho, než ten druhý opět usedne se svou zbraní a soustředí se pouze sám na sebe. Kdyby přírodní „člověk - lovec“ lovil tak, jako mnozí naši „tvrdí“ nimrodi, musel by nutně zemřít hlady.

Dobře zasáhnout nejsou žádné čáry.

Kdo si jednou předsevzal zapracovat na svém střeleckém umění, velmi záhy zaznamená, že výsledky dosažené na terči mu zvednou sebedůvěru při střelbě v myslivecké praxi a jeho zásahy budou jistější a přesnější. Přitom se ještě utvrzuje v poznání, že rychlým stiskem spouště neletí střela v žádném případě rychleji.
Cesty k „čisté“ ovládané a promyšlené střelbě jsou rozmanité. Člověk se jen musí chtít na tuto cestu vydat. Jen proto, že staří myslivci to vždycky „tak“ dělali, nemusí všechno být správné. A ne všechno se tedy mladý myslivec musel správně naučit – možná právě proto, že vyučující „odborník“ to sám lépe neuměl.

Pokud jste dočetli až sem, jste pravděpodobně zvědavi, co vás očekává nyní. Nic z toho, co tu čtete, není takzvaně vycucáno z prstu, nýbrž jsou to všechno praktické poznatky, triky a zkušenosti nasbírané za padesát let myslivecké praxe, které si navíc ověřili i jiní myslivci a střelci. Jak jsem již zmínil, rozdíl mezi střelnicí a lovem je daleko menší – zvláště co se týče střelby s oporou nebo jen opřením – než se traduje anebo dokonce tvrdí.
Při lovu lze přinejmenším stejně dobře stisknout spoušť jako na střelnici. A co se týče opory a založení zbraně, přinášejí v tomto ohledu různé nabyté dovednosti, jako například při šoulačce, lepší výsledky, je-li myslivec ochoten si je osvojit.
Přesná střelba z lovecké pušky není žádné čarování, a když jiný myslivec zasáhne lépe, měl by to pro nás být dostatečný podnět k tomu, abychom kriticky zhodnotili své střelecké umění a zapracovali na jeho zlepšení.

Jak se vlastně správně střílí? Samozřejmě, můžeme říci, že kdo trefí, střílí správně. Mnozí trefují dobře a vůbec nevědí proč, neumějí to prostě vysvětlit.

Myslivecká střelba - Tipy a triky pro lepší trefu

Trautenberk a ostatní z pohádky Krakonoš chybí

Správné střelbě z kulovnice je v myslivecké praxi přikládán velký význam.  Při lovu musí již první výstřel zasáhnout přesně a cíleně, jelikož právě první výstřel je zpravidla tím rozhodujícím, a mnohdy i jediným výstřelem. Dělení honiteb a optimalizace mysliveckých zařízení v nich umožňují zásadním způsobem zdokonalovat mysliveckou střelbu.
I při moderním vybavení platí, že více než na technice záleží na jejím použití, což při střelbě z lovecké pušky znamená především dbát na správné založení zbraně, dobře zvolenou oporu a soustředěnost při stisku spouště. Ještě předtím, než se rozhodneme střílet na stojící či běžící zvěř, musíme naši střelbu natolik zoptimalizovat, abychom stříleli jistě a přesně.

Opakovaným procvičováním střelby získá každý myslivec potřebné předpoklady pro myslivecky správný lov.

Na střelnici 

Střelba kulí

Jakkoliv banálně to zní, základy pro dobrý výstřel získáváme již při přípravě na lov nebo střelbu na střelnici. Člověk by se na střelbu měl těšit a nepropadat panice. Střelba souvisí se spoustou vnitřního klidu a ovládání a soustředění je možné se naučit.

 Kdo usedá se střelnou zbraní vynervovaný, nemůže uvolněně střílet ani na terč, a tím spíš ne při lovu, kde často záleží na prvním a jediném výstřelu.Na střelnici chceme naši zbraň nastřelit na požadovanou polohu bodu zásahu, odzkoušet přesnost zbraně a munice, prostě obeznámit se se svou zbraní natolik, abychom si veškeré postupy při manipulaci s ní zautomatizovali tak, jako řazení, dávání blinkru, točení volantem a brzdění při jízdě automobilem. Kdybychom se věnovali své zbrani, tak jako se věnujeme svému automobilu, nemuseli bychom se pokaždé na každou situaci „nastavovat“, nýbrž bychom byli v naprosté většině případů tak rychle připraveni, že by byl „čistý“ výstřel zaručen. Zpravidla jezdíme stejným autem, často ale používáme více různých loveckých zbraní. Už jenom proto dochází k různým úkonům při manipulaci s nimi.

Stále dokola slyšíme stejnou otázku: Jak se vlastně správně střílí? Samozřejmě, můžeme říci, že kdo trefí, střílí správně. Mnozí trefují dobře a vůbec nevědí proč, neumějí to prostě vysvětlit. 

Přenesme se nyní fiktivně na střelnici; některé detaily nám možná budou znít trochu zvláštně, triviálně, ale uvidíme, jak se s tím vypořádáme. Hlaveň zbraně jsme doma vyčistili od olejových zbytků a zbraň se nachází v technicky bezchybném stavu. Řemen je v souladu s předpisy odejmut, aby se zbraně do sebe vzájemně nezaklesly, nezachytily. S otevřeným závěrem zbraně si najdeme na střelnici místo, kde budeme nejméně rušeni. Pak si připravíme oporu, která je na střelnici k dispozici nebo kterou jsme si přinesli. Podle své výšky upravíme oporu pro přední i zadní část pažby. Nejlepší jsou benchrestové podpěry a polštáře plněné pískem. Ty ne zcela naplněné se lépe přizpůsobí konturám pažby. Vše je samostatný úkon, od přípravy munice po nasazení chráničů sluchu, které bychom si měli nasadit nejlépe ihned po vstupu do prostoru střelnice. Střelecký dalekohled (spektiv) nám ušetří čas u přibližovačů terčů. Výška sedadla musí odpovídat k výšce stolu. Střelecký stůl musí být stabilní a poskytovat dostatek místa pro přední i zadní oporu pažby a obě paže. Na sedadle sedíme zeširoka, obě nohy na zemi.

 Otáčivé židle nebo kancelářské židle jsou nevhodné! Má-li naše puška volně plovoucí hlaveň, předpažbí (přední část pažby) opřeme daleko vpředu o pytel s pískem nebo střeleckou stolici. Oba lokty leží na střeleckém stole. Zadní část pažby se opírá o zadní podpěru pažby nebo pytel s pískem. Rukou, která drží zbraň, připravíme pytel s pískem nebo nastavitelné opory tak, aby byla zajištěna exaktní poloha směrem k terči. Na předpažbí nebo dokonce na puškohledu nemá ruka, která drží zbraň, co dělat. Rukou, která střílí, přiložíme pažbu do ramene do stabilní pozice (nesmí ale křečovitě tlačit). Lícní kost leží na hřbetu pažby. Dáváme pozor na vzdálenost oka od puškohledu. Položení zbraně s lůžkovým závěrem do opory není dobré provádět bezprostředně před lučíkem, neboť krátká plocha opory po zadní část pažby způsobuje spíš zhoršený rozptyl. Jelikož krátké předpažbí tak jako tak přiléhá k hlavni, může být zbraň položena do opory, která vyloučí odskočení zbraně, v podstatě daleko vepředu. Stále znovu slyšíme, že zbraně s lůžkovým závěrem se mají opírat v místě, kde se nachází příčný čep hlavní („šarnier“), což ovšem lovecká praxe nikterak nepotvrzuje.

Na střelnici dělejme se zbraní vždy pouze nezbytně nutné úkony. Nabít, je-li třeba přepnout nebo napnout napínáček a podle počtu výstřelů jednoduše opakovat. Střílíme-li z vícehlavňové zbraně pořád stejnou hlavní, odpadá i přepínání. Abychom stříleli jako na lovu, nabíjíme ovšem všechny hlavně. To se týká i zasunutí a vysunutí vložných hlavní. Pevně sletované svazky hlavní necháme vždy dostatečně zchladnout, což může trvat i deset minut.

Pokračování....

Lovecké náboje s vysokým přebytkem energie

Vysokého přebytku energie střely v cíli lze

Hajnej u Krakonoše

dosáhnout hmotností střely nebo její vyšší rychlostí

Obojí možnosti mají svá pro a proti a také určitá omezení. Negativním jevem je zde zpětný ráz, který je přijatelný u zbraní komorovaných na náboj 308 Winchester a zcela nesnesitelný je u extrémní ráže .577 Tyrannosaur (střela 48,6 g, E0 = 13668 J). V článku si připomeneme náboje, z nichž se některé v našich podmínkách vyskytují a jejich úsťová energie se pohybuje od 4000 J a výše. Zcela výjimečně je zde zařazen náboj 10,75x68, který svým výkonem nepatří do starého železa a nemělo by se na něj zapomenout.338 Lapua Magnum  
Vývoj nového odstřelovačského náboje pro střelbu na velké vzdálenosti zahájila v roce 1983 americká firma Research Armament Co. Zatímco se výzbrojní správa USA zabývala vojenských využitím náboje, zahájila komerční výrobu finská firma Lapua.
Náboj vznikl stažením krčku nábojnice 416 Rigby na průměr střely 8,61 mm. Pozornost odborníků upoutal náboj již v roce 1986, kdy s ním bylo dosaženo vítězství při střelbě na 1000 m (Quantino ve Virginii).
Náboj má mimořádně příznivě vyřešenou vnitřní a vnější balistiku a je velmi přesný. Vyniká vysokou odolností vůči vnějším vlivům při střelbě v travnatém a křovinatém terénu. Používá se k lovu střední a velké, velmi vitální a nebezpečné zvěře na větší a velké vzdálenosti. Popularitu si dobyl i při lovu africké a kanadské velké zvěře.
U nás se hodí k lovu veškeré spárkaté zvěře, zejména jelena a prasete divokého, u nichž je ceněna velmi vysoká okamžitá ranivost. Při použití tvrdší střely se k menší zvěři chová šetrně. Se střelou HPBT 19,4 g od firmy S&B dosahuje V0 = 827
m.s-1 a E0 = 6646 J.

35 Whelen  Tento lovecký wildcat byl zkonstruován americkým konstruktérem J. Howem v roce 1922. Vznikl roztažením krčku nábojnice 30-06 Springfield a osazením střely o průměru 9,09 mm. Teprve od roku 1987 byl vyráběn sériově firmou Remington.
Je vhodný pro lov těžké zvěře (veškeré americké a většiny africké až na vzdálenost 200 m). Se střelami 13,0 a 16,2 g dosahuje V0 = 820 a 730 m.s-1 a E0 kolem 4300 J, ONV kolem 160 m.

375 Holland & Holland Magnum  Jedná se o jeden z nejznámějších britských loveckých nábojů, který byl zaveden firmou Holland & Holland roce 1912 pro kulovnici vybavenou velkým závěrovým systémem Mauser. Je to jeden z prvních moderních nábojů s nábojnicí s nákružkem. Dlouhou dobu představoval nejvýznamnější náboj pro lov africké a asijské zvěře. V průběhu 20. let 20. stol. se dostal do USA, kde byl příznivě přijat a začal být také vyráběn. Ve Velké Británii byl zaveden jako náboj 375 Belted Rimless Magnum Nitro Expres. Označení ráže 375 Holland & Holland Magnum je pozdější americké označení. Se střelou UNI Classik 19,4 g od firmy RWS dosahuje V0 = 790 m.s-1 a E0 = 6085 J, ONV – 161 m.

416 Rigby  Britský náboj zavedený puškařem Johnem Rigby v roce 1911 pro jeho opakovací kulovnici s velkým Mauserovým závěrem. Touto ráží byly komorovány britské dvojáky. Náboj patří do kategorie magnum, ale nemá na nábojnici nákružek. Náboj je modernizovanou verzí náboje 404 Rimless Nitro Express. Zachovává si dosud své postavení a je u lovců oblíben. V současnosti prožívá renesanci.
Je používán profesionálními lovci africké zvěře a patří do výzbroje ochránců afrických rezervací. Náboj je laborován se střelami od 19,45 g do 26,6 g. Se střelou Premium Safari 26,6 g od firmy Federal dosahuje V0 = 722 m.s-1 a E0 = 6625 J, ONV – 135 m.

416 Remington Magnum  Náboj byl vyvinutý v USA pro lov těžké a nebezpečné zvěře včetně velkých šelem a tlustokožců. Firma Remington jej uvedla na trh v roce 1988. Nábojnice je řešena s nákružkem. Náboj má poměrně dobrou balistiku, která je výhodnější než u nábojů větších ráží. Se střelami 19,5 až 26 g dosahuje V0 = 720 až 770 m.s-1 a E0 kolem 6500 J, ONV kolem 150 m.

450 Rigby Tento lovecký náboj byl vyvinutý v roce 1995 britsko-německou spoluprácí. Byl představen lovecké veřejnosti na výstavě IWA 96 v Norimberku. Náboj vychází z nábojnice 416 Rigby, jehož krček byl roztažen na průměr střely 11,66 mm a délka nábojnice zkrácena na 73,50 mm. Je určen pro opakovací kulovnice. Je vhodný pro lov tlustokožců, vyznačuje se nezanedbatelným, ale přijatelným zpětným rázem. Náboj se laboruje střelami o hmotnosti 31,10 g na počáteční rychlost 720 m.s-1 a E0 – 8060 J, ONV – 135 m.

458 Winchester MagnumPůvodně byl náboj zaveden v roce 1956 pro kulovnici Winchester model 70. Během krátké doby tímto nábojem začala opatřovat své zbraně řada dalších amerických a evropských výrobců. Nábojnice má nákružek a přímé tělo bez dosedacího kuželu a krčku.
Je vhodný k lovu jakékoliv těžké zvěře včetně nebezpečné. V našich podmínkách má značný přebytek výkonu. Těžká střela u naší zvěře překvapivě nepůsobí téměř žádné znehodnocení zvěřiny. Vytváří velmi hladký střelný kanál, protože tělo menší zvěře neklade střele přílišný odpor k většímu rozkladu střely. Pro menší zvěř a zvěř holou má náboj značný nadbytek energie. Z balistických důvodů je náboj použitelný maximálně do 130 až 150 m. Se střelou o hmotnosti 22,68 g od firmy Federal dosahuje V0 = 753 m.s-1 a E0 = 6430 J, ONV – 146 m.

8x68 S   Náboj uvedla na trh RWS v roce 1939 pravděpodobně z iniciativy A. E. vom Hofeho. Po svém zavedení vzbudil náboj pozornost svým značným výkonem. Vyniká výjimečnými vlastnostmi s výkonem tropické ráže a s balistikou, která umožňuje bez problémů střílet na vzdálenost kolem 250 m. Svým výkonem se vyrovná řadě amerických nábojů Magnum. Jedná se o jeden z nejvýkonnějších nábojů v ráži 8 mm.
V Evropě je vhodný k lovu veškeré spárkaté zvěře, zejména zvěře černé a jelení. Vhodný i pro exotické lovy. V posledních letech zaznamenává náboj nárůst popularity. Se střelou KS 14,5 g od firmy RWS dosahuje V0 = 870 m.s-1 a E0 = 8488 J, ONV – 178 m.

9,3x62  Náboj byl vyvinutý německých puškařem Ottou Bockem v roce 1905. byl určen pro lov v tehdejších německých koloniích, kde měl tvořit konkurenci britských nábojům 400/350 Nitro Expres a 350 Rigby Magnum. Osvědčil se a získal vynikající pověst. Použil se k lovům v Evropě, Africe a Asii.
Mezi jeho přednosti patří vysoká úsťová energie a účinnost v cíli. Dále se vyznačuje nízkým tlakem při vysokém výkonu. I hmotnější střely tohoto náboje mají poměrně nízký zpětný ráz.
V současnosti prožívá náboj svou renesanci. Oproti anglickým rážím je velkou výhodou kontinentálních ráží podstatně nižší cena zbraní a střeliva.
V našich podmínkách je ráže 9,3 x62 vhodná k odstřelu jelení a černé popřípadě jiné spárkaté zvěře. Se střelou UNI Classic 19,0 g od firmy RWS dosahuje V0 = 740 m.s-1 a E0 = 5202 J, ONV – 156 m.

9,3x64  Náboj vyvinul Wilhelm Brenneke v roce 1927 a patří mezi největší a nejvýkonnější lovecké náboje z jeho dílny. Motivem vývoje nového náboje byla tichá konkurence s americkým konstruktérem loveckých nábojů Charlesem Newtonem. Náboj se rozšířil až po II. světové válce, kdy se dostal na mimoevropské trhy a stal se významným africkým loveckým nábojem.
Náboj má vysoký výkon k lovu veškeré spárkaté zvěře a při afrických lovech nejtěžší a útočící zvěře včetně tlustokožců. Má velmi výhodnou balistiku, a to bez korekce zamíření dokonce na vzdálenost 200 m, kde je pokles střely při nastřelení na ONV pouze 5,8 cm.
K náboji s drážkou byl vyvinut i náboj 9,3x65 R Brenneke, ale nebyl zařazen mezi německé normalizované náboje a nikdy se nevyráběl. 9,3x64 se střelou UNI Classic 19,0 g od firmy RWS dosahuje V0 = 785 m.s-1 a E0 = 5854 J, ONV – 165 m.

9,3x74 R   Německý náboj 9,3x74 R vznikl v prvním desetiletí 20. stol. Tvarově je velmi podobný anglickému náboji 400/360 Nitro Express, jehož přítomnost na německém trhu ovlivnila vznik nového náboje.
Patří mezi nejvýkonnější náboje s nábojnicí s okrajem. Má vynikající výkon s přebytkem potřebným při hůře umístěném zásahu. Přes vysoký výkon má překvapivě malý zpětný ráz. I při relativně těžké střele má výhodnou balistiku, takže lze jelení zvěř lovit na hranici 200 m. Vhodný pro lov zvěře v pohybu. Má vysokou zastavovací schopnost.
Těžká střela laborovaná do náboje je odolná proti vychýlení ze své dráhy letu při nárazu na malou překážku (lov černé zvěře v trávě nebo v obilí). Náboj je vhodný i pro africké lovy. Získal si oblibu pro lov střední, větší a velké zvěře a dodnes patří k nejoblíbenějším evropských nábojům.
Náboj 9,3x74 R je vyráběn většinou evropských výrobců a je osazován střelami o hmotnosti 15,0 g až 19,0 g. Se střelou SP 18,5 g od firmy Sellier & Bellot dosahuje V0 = 698 m.s-1 a E0 = 4507 J, ONV – 141 m.

10,75x68  Lovecký náboj Mauserovy konstrukce byl používaný v Mauserových kulovnicích s válcovým závěrem Magnum. Byl vyráběný v Německu, kde se v katalozích objevil po I. světové válce. Vyráběla jej také anglická firma Kynoch. Byl oblíben lovci africké a indické zvěře, ale i také pro lov nebezpečné zvěře.
U nás byl vyráběn po II. světové válce firmou Sellier & Bellot a v jejich katalogu z roku 1975 byl nabízen. S poloplášťovou střelou o hmotnosti 22,5 g od tohoto výrobce dosahoval V0 = 669 m.s-1 a E0 = 5035 J. V současnosti se jedná o zastaralý náboj, který má dnešním lovcům stále co nabídnout.

Tento článek není zcela vyčerpávajícím seznamem loveckých nábojů s velkým výkonem. Existuje jich celá řada, z nichž je velká část zcela zastaralá a již se nevyrábí. Vznikají nové ráže, které se snaží mezi lovci získat oblibu.

Ing. Jaroslav KREJČÍ

Hořké bifteky a svíčková na šípkové omáčce a lovecké deprivace osobnosti. Vystřelit umí každý prosťáček...V hospodě U masojídka?

Jeleni v říji hlasitě troubí

No nevím co na to říci, někomu se to nebude líbit, není to myslivost, ale lov, střelba - kill (anglicky), zabití a to všechno 2x rychle a to je chyba v rozumu. Pro zábavu a zásah zabít 2 x, k tomu není o čem přemýšlet.Lovec nemyslí, ten zabíjí.
Myslivost to nebude a není. Láska k životu a přírodě to také není. Přece maso, maso to je!

Vystřelit na zvěř umí každý prosťáček boží.
Žít dobře je třeba, některý mozek nemyslí, ale zabíjí. Pro maso? Pro pochlubení? Jdi si na terč, jdi na střelnici pochybný lovče. Kamarádství, přátelství to nevytváří, živí to pouze závist. Hořké jsou bifteky a svíčková na šípkové omáčce.

Zlo na každý den a deprivace osobnosti.
To je diferenciace (odlišení) lovce od myslivce.

Vyhrazeno pro myslivce - privatissime. Lankasterka. Každý problém, který se dá vyřešit penězi není problém, ale pouze nutné vydání!

Lankasterka lovecká brokovnice

Lankasterka
[Podle C. W. Lancastera], lovecká palná zbraň s kohoutky (kladívky bicího ústrojí) umístěnými na vnější straně lůžka hlavní.


 Teď zrovna plánujeme další výlet na prasátka, včera jsem říkala, že bych si tentokrát šla sednout na louku, prý "Tam se blbě točí vítr, tam to nemá cenu.." A já na to - když se Diana rozhodne, že mám ten večer střelit prase, tak ho střelím, i kdybych seděla na hromadě, zpívala Pásli ovce valaši a hrála na banjo!


Každý problém, který se dá vyřešit penězi není problém, ale pouze nutné vydání!

Tak takhle ne, to je umělec. Trefil králíka! Těžko na cvičišti, lehko na bojišti. Kuriozity, Lovecké stezky, Způsoby lovu a historie, Idiots With Guns, Jelen (Red Deer)

Jelen u lesa

Chlape - honem na střelnici. Zásada zkusit nastřelení zbraně před začátkem lovu.
 A střílet naostro na zvěř jak nemyslivecké, ještě že trefil králíka do země.

To make a long story short, my son dropped my rifle one week before this hunt, after making two repetitive shots with custom loads, I knew it was not me. 15 minutes later, buck came back out and I had a chance to get my other gun in the truck and harvest him, however I did not film the fatal shot, but I have pictures. Please notice innocent bystander (rabbit) on the first shot. I was shooting a 7mm Magnum.

Bez dalšího komentáře.
 Použijte překladač Translator Google (jak na to je psáno na webu)


#Kuriozity, Lovecké stezky, Myslivecká videa, Střelectví, Způsoby lovu a historie, Diana bohyně lovu, Fotografie z myslivosti, Idiots With Guns, Jelen (Red Deer), Lovecké příběhy, Lucky deer

Lov lukem a šípem lovecká španělská parta a její videa z úspěšných lovů. BOWHUNTING.

Lov lukem a šípem 

O princezně se zlatým lukem

 lovecká španělská parta a její videa z úspěšných lovů.
Ve světě se loví i jinak než palnými loveckými zbraněmi (kulovnicí) sledujte jak loví lukem velmi úspěšně za pomoci šoulání a maskování. Z kulovnice jsou naši lovci (ne myslivci) zvyklí střílet i na velké vzdálenosti s oporou.
A tady si představte, jak se musí kluci umět přiblížit na účinný dostřel.

Když byly jen luky a šípy, pasti a podobně, lovilo by se chytře, myslivecky ne jako dnes - rozvezou střelce po lese.....

To je lov, ne myslivost, to je zábava s přehlídkou nejnovějších loveckých zbraní. Prosím tedy je to hobby, ale myslivost jestli mi rozumíte je něco jiného.

To jsou třeba ty nejkrásnější chvíle na loveckých stezkách. To jsou hodiny a dny strávené pozorováním a péčí o zvěř. Nůše zážitků a vzpomínek z přírody. Zážitky do konce našeho života. Historky vyprávěné v hospodě mezi kamarády (po deseti pivech) se nezapomínají. Určují charakter a osobnost myslivce. Spolehlivě určí (lovce) zvěře. Spoluvytváří obraz myslivosti a člověka v Česku.



Zdroj: YouTube.com http://www.cazandoconarco.es/

11letý chlapec ulovil kňoura hog hunting to try and get him his first boar. Kade is 11yrs old

Prase divoké u lesa

Úspěšný lov jedenáctiletého chlapce ( video) pod dohledem rodičů - Hog Hunting - Kade's First Boar.

Kyle took his son Kade out hog hunting to try and get him his first boar. Kade is 11yrs old and learned to hunt from his dad.
Ovšem musíme k tomu podotknout, že ve dne za světla a prasata, která rýpou lze ulovit poměrně snadno. Lze k nim totiž dojít s dobrým větrem velmi blízko. Ale 11letý chlapec musí mít lehkou loveckou zbraň s malým zpětným rázem. Dobré video, dobrá režie úspěchu.

U nás se loví divočák převážně v noci za ztížených podmínek i ráno při rozednění. Není klid ani podmínky myslivci ve sdružení touží po mase a běhají po honitbě ve dne v noci. Tím zavětří místa kolem lesů a zvěř je opatrná, vychází za tmy. V podmínkách, které jsou na videu, kdy rudl divočáků je zarytý v zemi s dobrým větrem je jistě lov úspěšný i pro výuku potomka. A má první zážitek natočený na videu.

Jsou země, kde dobře vedení mladí umí zacházet s loveckou zbraní již od dětství, což video dokládá. Bránit příliš přístupu k automobilu a zbrani v dnešní době končí jízdami a hrou tajně bez vedení rodičů přestupky a honičkou s policií (i střelbou policie při útěku), jak stále ukazuje naše televize.

Lovecké pušky (zbraně) hunting rifles Mauser K 98 M 98 ovládání lovecké zbraně

Mauser M 98

A copak ty, hajnej

Výroba královské továrny na zbraně Oberndorf, městečku ve Schwarzwaldu, byla zahájena dne 31. července 1811. Další rok později se továrna byla otevřena pro podnikání a měla 133 zaměstnanců. Později téhož století v roce 1867 a Paul Wilhelm pušku Mauser vytvořili pomocí lepší rotující šroub pro breechloaders, že byla založena na Chassepot. O čtyři roky později v roce 1871 na Mauser Model 1871 se stala standardní německou pěchotní zbraní. Tento model byl v mnoha různých variantách, které se prodávali do zahraničí  (9,5 mm - 11,5 mm v kalibru).
 Mauser společnost vyráběla mnoho úspěšných pušek ve své historii, některé z nich jsou již zmíněné model 1871, model 66, model 77, model 86, model 96 a M98. V roce 1898 německá armáda zakoupila Mauser design, model 98 začleněn s vylepšením dosavadních zbraní a vstoupil do německé služby pod názvem Gew. 98 z 5. dubna 1898. Karabinka 98k "Mauser" (často nazývána jednoduše "K98k" nebo "Kar98k") byla přijata v 1930s, a ukázala se být nejčastější pěchotní zbraní v provozu do německé armády během druhé světové války.
Během let, Mauser vyrobil mnoho populárních zbraní, které se používají i dnes.

Mauser M98 Základní model má (viz fotografie) celkovou délku 113 cm (44 ") a hlaveň délky 60 cm (asi 23"). Hmotnost této zbraně je přibližně 3,6 kg (přibližně 8 liber) provedení je lehká a snadno se ovládá. Co se týče kapacity nábojové schránky, 5 +1 pro standardní kalibry a 4 +1 na magnum kalibry. Některé funkce zahrnují: 3 oka a náměstí můstku, stejně jako ocelové PG uzávěrem. Celá zbraň je postavena ve starém stylu a designu, ale podle up-to-data technologií.

 Mauser M98 jsou obrobeny z jednoho kusu pevného high-třída oceli. Tato výroba je založena na původní nákresy 1936 a příslušných Mauser patentů.
Paul Mauser (27.června 1838, Oberndorf am Neckar - 29. května 1914 (tamtéž), (celým jménem Peter-Paul Mauser) byl německý konstruktér zbraní a průmyslník. Tvůrce válcového odsuvného závěru, který se používá v konstrukci opakovacích pušek, kulovnic a malorážek dodnes.

Během svého zaměstnání ve zbrojovce v Oberndorfu navrhl některé úpravy pušky Dreyse M1841, např. konverzi na náboj s kovovou nábojnicí nebo úpravu závěru, kdy se bicí mechanizmus napínal během pohybu závěru, což se později stalo základem pro konstrukci jeho vlastního závěru (Mauser System 98).
Společně s bratrem Wilhelmem (1834 - 1882) vyvinul pušku Mauser Model 1871 ráže 11,15 mm, první z řady jejich úspěšných konstrukcí. Puška byla do výzbroje pruské armády přijata pod označením Gewehr 71 (Infanterie-Gewehr 71), jako vůbec první zbraň v Německém císařství, konstruovaná pro použití náboje s kovovou nábojnicí. Roku 1884 zavedlo pruské Německo do výzbroje modernizovanou verzi 1871/84, což už byla opakovací puška na osm nábojů, kterou Mauser vyvíjel již od r. 1880. 12.prosince 1888 byla pak do výzbroje zavedena puška Gewehr 88 ráže 8mm, konstrukce Puškové zkušební komise (Gewehr-Prüfungskommision) ve Spandau. Tyto zbraně však kvalit Mauserových opakovaček nedosahovaly a zaostávaly za jeho konstrukcemi, které měly značný zahraniční úspěch a ve velkých sériích se vyvážely např do Belgie (vzor 1889), Turecka (vzor 1890), Argentiny či Španělska (vzor 1891).
Teprve exportní úspěch pušek vzor 1893, které zavedly do výzbroje Španělsko a Turecko, však podnítil zájem o tyto zbraně také u německé zkušební komise, která v roce 1895 objednala u Mausera větší počet jeho pušek v ráži 7,9mm ke zkouškám. 5. dubna 1898 pak byla do výzbroje zavedena zbraň Gewehr 98 , zřejmě nejslavnější konstrukce Paula Mausera – prošla boji první i druhé světové války, ve výzbroji německé armády (98k) se udržela až do roku 1945 a je v různých lokálních konfliktech používána prakticky dodnes.

Náboje 7,65x53, 7x57 a 8x57 IRS, které vyvinul, jsou dodnes používané pro lovecké účely.

Mauserovy zbraně používalo veliké množství států, např. Peru, Brazílie, Argentina, Belgie, Chile, Costa Rica, Dominikánská rep., Salvador, Guatemala, Honduras, Nicaragua, Venezuela, Mexiko, Turecko, Španělsko, Švédsko a mnohé další (po r. 1945 i Československo)


Zdroj: cs.wikipedia.org YouTube.com

Jak se stát myslivcem a trefit vodící bachyni než vyvětrá pivo Gambrinus? Humor a pověsti o myslivosti.

Selátka při krmení a máma bachyně

Jak se stát myslivcem od dětství
Jsem jako reklama na pivo Gambrinus a chutná mi i na posedu (čekaná rychle ubíhá) a ty čuníci jsou dobře vidět, jsou nějak větší a větší v zaměřovači se nehýbou a není mi zima.

 Už nepozoruji nějaký ten třes, jen kam se vyčurat, aby zvěř nejistila brzo. Ale co pustím to dolů, vane dobrý vítr... Hele bachyně, no co velký prase, aspoň bude do mrazáku...práásk a leží, sakra co je to tu za bachnu, selata jsou nějak samy, že by se ztratily a netrefí domů?
 - Tak broky, šup a tupl olovo, posbírat a naložit to je mela. Ty flašky ať si sebere homeless.

Myslivec "Šmejd"

Už jako dítě jsem se rád motal v kuchyni.
A nemotal jsem se sám!
Motala se máma, motal se i táta.
A když jsem se v 15 ti rozhodoval co dál, pivo GAMBRINUS pro mě byl jasná volba…

Když se člověk přizná ke své slabosti, stává se velkým.