SRNČÍ ZVĚŘ a lesní příběh Lovecké stezky, Srnčí zvěř, aktivity radosti a milování života, Fotografie z myslivosti, Les, Příroda a lidé, Přírodní fantazie

Srnčí zvěř v zimě

Já patřím k těm, kteří chodí do lesa skoro denně

 Někdy tam jdu i bez příčiny, jindy důvod mám, nebo si ho najdu. Někdy se chci přesvědčit o tom, jestli tam ještě patřím. Není totiž nad to, najít si v lese vyhřáté a zároveň zastíněné místo. Není nad to si v lese odpočinout, ale tak, že si zde člověk v klidu i poleží a klidně usne. A jak spát v takovém lese?
Docela obyčejně a pokud možno nerušeně. V lese je přece více zvěře než lidí.
Přicházejícího člověka tady uslyším i ve spánku a probudím se. 

Zvěř, ta mě neruší, jsme spolu zajedno.

Zrovna nedávno jsem usnula za poledne v lese. Snad to není ani únava, co mě nutí k odpočinku. Na zemi je plno jehličí, které si na mém těle vyhledává akupunkturní body a brzy přestane píchat. A před usnutím v lese stačí jen zlehka dýchat. Jinak by se to zřejmě ani nestalo. Jinak by si mě ten malý opeřenec nespletl. Slétl se stromu a chodil mi po pažích. Snažil se sezobnout pigmentové skvrny, co mám na kůži. Příliš jsem si ho neprohlížela. Přivřené oči jsem zavřela úplně a čekala jsem, kdo to déle vydrží. Uletí - neuletí. Já usnula dříve. A po takové půlhodině, když jsem se probudila?

Jsem sama, nejsem sama - starala jsem se. Malý opeřenec byl pryč, přesto jsem opatrně vstávala. Ještěže tak! Sama jsem nebyla. Na tři metry ode mě se zvedl srnec. 

Co zvedl, vyskočil a lekl se snad ještě víc než já. S bekáním se zastavil opodál ve smrčí a odtud mi ještě dobrou minutu lál. Nemohla jsem však za nic. Já zde byla první. Byl to on, kdo si vybral k odpočinku stejné místo. Já už zaručeně spala, když si vedle mě zalehl v trávě.

Jistě mi věříte, že takový návrat do přírody potěší. Není špatné zjistit, kam v dnešní době může člověk patřit.

Lesu a přírodě zdar!

Na loveckých stezkách, Lovecké příběhy, #Lovecké stezky, Příhody z loveckého batohu, Fotografie z myslivosti

Na loveckých stezkách, Lovecké příběhy, #Lovecké stezky, Příhody z loveckého batohu

Toho seknu na facebook, lajky nelajky!

No, ale nemá klobouk....je to myslivecké??

Toho né…! Toho už na facebooku znají!

Na loveckých stezkách, Lončák, #Černá zvěř - bachyně, #Lovecké stezky, Černá zvěř - bachyně, Lov na prase, Lovecká vášeň, Lovy černé zvěře

Lovu zdar!

Třídenní rychlovka

S přibývajícím měsícem a posledním teplým večerem jsem se v pátek vypravil na strniště za objezdovou železniční tratí. Už obeznání za světla prozradilo že pole je od myší děravé jak cedník a celoplošně poryté od divočáků a to i přes to, že v přilehlém borku je dostatek dubů. Zasedám tedy u patky stožáru uprostřed pole a s rychle ubývajícím světlem kontroluji pasoucí se srnčí.

Třetina srn a téměř všechny srnčata už jsou přebarveny do zimního a v téměř ideální velikosti.

Z pozorování mě vytrhne až ostré „zaštěkání“ sýčka v borku, následované blížícím se lupáním a občasným kviknutím.
Tlupa však pomalu míjí můj palpost krytá okrajem lesa a vytahuje ve stodvaceti metrech na strniště. Překvapivě se však objevuje „pouze“ čtrnáct samotných selat ve dvou velikostech, která nerušeně ryjí a postupují doprostřed pole. Snažím se s nimi přes puškohled srovnat, ale mám v ose právě vycházející nízký měsíc, beroucí kontrast. Navíc jsou všechny v neustálém pohybu a jak elektrické myšky jezdící od díry k díře tvoří velmi nejisté cíle. Odkládám tedy zbraň, kochám se a zároveň snažím určit, které že to sele tuto zvláštní partu vede. Po dobrých pěti minutách zalupe v borku podruhé a na pole vyráží pět větších lončáků. Rychle se přidávají k selatům a pomalu je odvádějí do ohybu tratě, kde ještě hodují pod malou jablůňkou a nakonec mizí přes trať.

V sobotu tedy vyrážím mnohem dřív a cestou se stavuji pro nízký posed, který přenáším po druhém poli a umisťuji za koleje pod jabloň.
 Přišla však rapidní změna počasí a krom toho že mi mrznou ruce, se také dost nepředvídatelně točí vítr. Nakonec se však ve stanovenou dobu znovu ozývá sýček následovaný lámáním v houštině po mé pravé ruce. Ven se však tentokráte nikomu moc nechce a tak další půlhodinu jen poslouchám hlasitý pohyb tlupy na jednom místě pod duby, podbarvený vzdáleným koncertem končícího ČeskoTřebovského vinobraní. Z rozjímání mě vytrhává zprava dost hlasitý rachot kamení železničního náspu. Po chvilce kdy se natáčím a připravuji kulobrok se v padesáti metrech z traviny vynořuje veliká stříbrná silueta tak osmdesáti kilového kňoura. V puškohledu detailně rozeznávám každičkou štětinu i „chybějící“ zbraně. Kňour nehybně stojí a pozoruje praskající a kvikající protější laťák. Skoro nedýchám. Nakonec tlupa přeci jen vytahuje na pole a kňour se otáčí a s rachotem mizí přes koleje zpět. To samozřejmě bachyně se zvednutými ryji registrují, řadí tlupu do vláčku a rohem opouští pole. Zase se otáčí vítr a já zaslechnu jak mi na zpáteční cestu k autu Činaski výsměšně a usilovně drtí z města Pohodu, klídek a tabáček. Včera se celý den střídal déšť s ještě větším deštěm doprovázený poměrně silným větrem, prostě ideální podmínky na to zůstat večer s lahvinkou u TV. Nicméně to jdu o půl osmé ještě rychle před barák zkontrolovat a co nevidím.

Protrhanými cáry mraků vykukuje měsíc a silný vítr jde jedním směrem.

 Během pěti minut tak už sedím v autě a notně nadávám na mrtvou ručičku palivoměru. Rychlá zastávka u pumpy a o půl deváté už slézám k železničnímu náspu. Namočený travnatý břeh mi však podráží nohy a já dosedám na flintu. Za hlasitého klení profukuji hlavně a vyklepávám trávu z optiky, přelézám koleje a stoupám celá tři špruslata do vrcholu posedu. Jakmile se s dosednutím otočím, vidím padesát metrů vlevo od jabloně dvacet černých kopečků, jak se pomalu přibližují.

Krytka-napínáček-pojistka-zvětšení na čtyřku a už poctivě vybírám nejmenší sele. Periferně však zahlédnu jak vodící bachyně zvedá hlavu, tlupa zrychluje a řadí se do vláčku. 

Do rozjetí jim chybí jen poslední sekundy a tak ustaluji tečku na pleci menšího ze dvojice opozdilců který má hlavu stále zabořenou ve strništi a přesto že je dost zešikma odmačkávám spoušť. Vítr polyká zvuk výstřelu jedenácti gramového Vulkánu srážejícího ve třiceti metrech sele do strniště. To po chvíli odkazování na nástřelu zhasíná za utichajícího šustění prchající tlupy. Po vyklizení pole slézám, z jablůňky odlamuji snítky s posledními listy a poklekám u možná až moc malé, osmnácti kilové bachyňky.

Vzdávám ji hold, děkuji mysliveckým patronům za dnešní náklonnost a pronáším Lovu zdar.


Petr H., Myslivci sobě, sociální sítě

Černá zvěř, Černá zvěř - kňour, Lovy černé zvěře, Ze života černé zvěře, #Lovecké stezky

Černá zvěř, Černá zvěř - kňour, Lovy černé zvěře, Ze života černé zvěře, #Lovecké stezky

Myslivecká pocta ulovenému jelenovi ...#Lovecké stezky, Poslední hryz, Lov na jelena, Jelen a myslivec.

Pocta ulovené zvěři - poslední hryz pro jelena

Myslivecké povídání A KOMENTÁŘ. Kráva Cecilka na fotografii. Máte rádi hovězí? Zvěřina je zdravější!

Kráva Cecilka je ušlechtilé zvíře a dává nám mléko... 

Myslivecké povídání

LOV A MYSLIVOST

Než se zvěřina dostane na prostřenou tabuli, někdo ji musí ulovit, Tedy ukončit život srnce či jelena, divočáka či muflona, nebo zajíce či bažanta. Tím někdo je v případě pravé zvěřiny (tedy zvěřiny ulovené v přírodě, kde má zvěř přirozenou a pestrou potravu, což zřejmě farmové chovy ani při těch nejlepších granulích a krmných směsích nenahradí) v lepším případě myslivec. Myslivec je ten, který smrtící ranou ukončí život zvířete, ale i ten, který umožní chutný gastronomický zážitek společnosti. Myslivec většinou ani konzumenty na konci této řady nezná, stejně jako konzument nezná onoho lovce. Dojde-li však ke kritice, ta bude padat na hlavu myslivce, konzument je vlastně nevinný, neboť on přece nestřílel a nezabíjel. Tak to v naší společnosti funguje už delší dobu.

 Smrtící mašinérii porážek jsme uzavřeli za zdi jatek a maso už pak jako každé další zboží lákavě nabízíme ve výkladních skříních. Někteří z nás ale tuší, co se v těchto masokombinátech odehrává a tak vepřové či hovězí maso nekonzumují. Když už nějaké to maso musí mít, tak drůbeží.

 Jenže!
I tomu božímu kuřeti musí někdo ukončit jeho dnes již počítačem řízený život. Takže zase nějaký ten smrtící kombinát. V těchto případech ale viníka nehledáme, maso, ať již červené nebo bílé, prostě do lidské potravy patří a řezníka nelze označit za vraha. Dělá přece svoji práci, za což mu i platíme.

To ale neplatí u myslivce. On přece zabíjet nemusí a za to, že zvěř usmrtí dokonce platí.


##Lovecké stezky, Co budeme vařit dnes?, Lovy fotoaparátem, Myslivecké tradice, Zvěřina a kuchyně myslivce

Lov na lišku, Liška, Vábení, Predátoři, Škodná, Kulovnice, lov, #Lovecké stezky, Lovecká vášeň, Lovecké zátiší

Lov na lišku

Zakončení sezóny

Během minulých čtrnácti dní a několika posledních velmi promrzlých čekáních v různých částech honitby, se mi štěstí dost vyhýbalo. Lišku jsem sice párkrát viděl, ale byla daleko a neslyšela na vábení a v jednom případě mě přiběhla okouknout na pár kroků ze zad. Byl jsem proto rozhodnut, že naposledy zkusím štěstí o víkendu a Remington už pověsím definitivně do srnců na hřebík. Včera jsem však při venčení psa znovu zavítal do údolí u zahrádek za barákem, kde se mi zdařilo naposledy s vlečkou. I když je povrch velmi promrzlý bylo patrno, že stop od lišek v dolní části notně přibylo. Slunce vykonalo své a přivrácený svah byl už téměř beze sněhu, protější stráň a spodek údolí kolem cesty však poskytovali výbornou viditelnost. 

V sedm hodin tedy zasedám k chatě na vrchu sadu, krytý stínem tří smrků, rozkládám stoličku a trojnožku a poučen z víkendu zalézám do sedacího vaku. Měsíc svítí naplno a protáhlé stíny pomalu proměňují okolí. Po půl hodině na vrchu zahrádek vrzne branka a postupně sílící křupavé kroky mi po chvíli přivádí do zorného úhlu zapomenutého zahrádkáře. Na cestě pode mnou zastavuje, ale díky mrazu nevenčí, jen zapaluje cigaretu a mizí dole ve městě. Do půl desáté je klid a jen občas zavrní nedaleká rolba. Začíná mi trochu zalézat za nehty a tak s dobrým rozhledem i větrem vytahuji vřeštidlo a do nočního ticha vypouštím do všech stran srdceryvný nářek. 

Reakce je okamžitá a z přilehlé zahrádky pode mnou slyším šustění tlapek a cinknutí pletiva. Stahuji puškohled a bodem sleduji rychle se přibližující siluetu na tmavém pozadí sadu. Vydechnu až když se zastaví pod jabloní a začne panáčkovat. Záchranář si postupně prohopká celou louku, než mi definitivně zmizí dole na cestě a štípavá zima mi roztřepotá celé tělo. Po deseti minutách zaslechnu v místech kde zmizel zajíc nové a rychlejší, blížící se ťapání. Na bílé louce se objevuje podlouhlý stín. Při natáčení trojnožky si však škrtnu o zmrzlou hroudu a v puškohledu vidím jak liška prudce brzdí a upřeně sleduje mou pozici. V měsíčním stínu a s krytými zády mě nemůže vidět, tak beru do pusy myškovačku a zkouším ji tiše pobídnout. Dvakrát popoběhne s hlavou natočenou ke mně, ale celou cestu nás odděluje pletivo plotu dolní zahrádky. 

Při přiblížení k cestě pak prudce zabere a mizí po louce pryč. Beru tedy hlasitější turbomyškovačku a rychlým trylkem ji v půlce louky zastavuji. Tentokrát si ji pro změnu prohlížím přes větve jabloně nad cestou. Znovu tedy vyloudím pár trylků a liška si k mému překvapení sedá a začíná štěkat. Není to klasické skolení ale jen jednoslabičný hlas, nic méně ho opakuje do zblbnutí, snad třicetkrát. Neustále se ji snažím zvednout rychlými trylky, liška však sedí jak přibitá a v šestnáctinásobném zvětšení krásně vidím jak s každým štěknutím zaklání a trhá hlavou. Nevím co si myslí, ale každopádně když přejdu do strakapoudího drnčení zvedá se a rychle kluše zpět do míst kde vytáhla. Naštěstí ji hlasitý trylek těsně před zatáhnutím zastavuje naširoko a tak vydechuji a těsně nad drátěným plotem za ní přes údolí vysílám 3,6 gramové, poloplášťové Sako. To svoji práci odvádí bezchybně a sráží lišku do sněhu bez dalšího odkazování. 

Teprve teď se celý roztřesu zimou a loveckou horečkou a s velkými obtížemi se mi nakonec daří zabalit všechny svršky. Po sto metrech pak přicházím k mladé ale dost těžké lišce, poklekám a vzdávám jí pocty a děkuji Dianě za dnešní vydařený lov, který mi byl dopřán na dohled našeho domu. Šťastnou chvíli přerušují blížící se kroky a tak zhasínám baterku a pohledem vyprovázím dalšího zahrádkáře mířícího po cestě vzhůru a zároveň přemýšlím o celé vydařené zimní sezóně, která mi nabídla spoustu poučení a mnoho krásných loveckých i pozorovacích zážitků.

 Tak přátelé v zeleném, Lovu a Myslivosti zdar Petr H.

Sociální sítě, Myslivci sobě

Tetřev hlušec (Tetrao urogallus)

Tetřev hlušec (Tetrao urogallus)

NA LOVECKÝCH STEZKÁCH. Romantika v myslivosti. Obnova a sněhová pokrývka. Posed u borovice...

POSED V ZIMĚ Romantika nízkého posedu se širokým výhledem...

Toto zařízení je limitováno místem pod stromem. Velice příjemné a lukrativní čekaná i relax!
I lovecký pes po žebříku vyleze...

Chválíme myslivce, autora tohoto zátiší s úlovkem...Gratuluji, výborně provedeno. Zkuste to také tak!

Příkladné lovecké zátiší s divočákem, loveckým psem, batohem a kulovnicí

Možná nám myslivec a dobrý fotograf  napíše pár řádek k průběhu lovu divočáka...a i ten pes nás zaujal!

Děkujeme!


PŘÍRODĚ A LOVU ZDAR!

TETŘEV HLUŠEC. Silné, rohovité drápy mu umožňují lepší chůzi po sněhu, snadnější vyhrabávání potravy ukryté pod sněhem a také bezpečnější pohyb po větvích, často namrzlých.

Tetřev Hlušec v zimě

Silné, rohovité drápy mu umožňují lepší chůzi po sněhu, snadnější vyhrabávání potravy ukryté pod sněhem a také bezpečnější pohyb po větvích, často namrzlých.

#Lovecké stezky, Dosled, Čekaná, Lovu zdar!, Lovecká optika, Jak na to?, Nastřelení lovecké zbraně, Příhody z loveckého batohu, Tři jednou ranou

„Dosled? To neznám. Jedna rána a leží.“

Posadím komoru do kříže a zmáčknu

Nebo: „Nechápu, jak někdo může minout!
Posadím komoru do kříže a zmáčknu. Pak si zapálím a jdu dát poslední hryz.“

Vskutku sebevědomé odpovědi a nemám důvod jim nevěřit.

 Hodně myslivců by mohlo být v širším reprezentačním kádru kombinované lovecké střelby. Nemálo je ale i těch, kteří se zbraní se příliš nesžili. Při posazení pažby do ramene zapomenou dýchat, rozbuší se jim srdce, roztřesou ruce, zaslzí oči. Zodpovědnost je velká - tak dlouho čekám a teď vše záleží na jediném okamžiku.
Faktorů ovlivňujících přesnost střelby je celá řada. Množství natrénovaných hodin, použité střelivo, povětrnostní podmínky, viditelnost, správný odhad vzdálenosti, přehledný terén a psychická vyrovnanost.

Na dodržení zásad myslivecké rány se projeví především osobnost myslivce, jeho schopnosti, zkušenosti, kvalita zbraně, její ráže, druh střeliva a další...

Přátelé z Facebooku a jejich úlovky (ilustrační)

Mysliveckou ranou rozumíme zásah zvěře

 který splňuje některá základní kritéria. Především jde o to, aby zásah zaručil spolehlivé a rychlé usmrcení zvěře bez zbytečného trýznění, dále aby znehodnocoval zvěřinu v co nejmenším rozsahu a navíc v místech, kde je málo kvalitní. Usilujeme o to, aby zvěř byla ulovena v souladu s mysliveckými předpisy, zvyklostmi a mysliveckou etikou.

Samozřejmostí je při myslivecké ráně dodržení všech zásad a pravidel bezpečnosti. Dalším neméně důležitým znakem je, aby smrtící rána byla záměrná, nikoliv náhodná. Se záměrným zásahem souvisí celá řada okolností, které nelze lehce schematizovat. Na dodržení zásad myslivecké rány se projeví především osobnost myslivce, jeho schopnosti, zkušenosti, kvalita zbraně, její ráže, druh střeliva aj. K tomu musíme přičíst také konkrétní situaci, jako je počasí, viditelnost, překážky v dráze střely či možnost použití opory pro zbraň.

Z uvedeného tedy vyplývá především požadavek střelby na přiměřenou vzdálenost, tzv. mysliveckou vzdálenost, kterou lze chápat jako vzdálenost střelce od zvěře, která s vysokou pravděpodobností garantuje nenáhodné umístění rány na odpovídající body těla zvěře. Tato vzdálenost se může lišit u jednotlivých myslivců i v různých momentálních podmínkách. Značným problémem může být navíc správný odhad vzdálenosti. 

I zkušený myslivec se často splete v rovném, jednotvárném terénu, v porostech bylin a travin, kdy se zdá zvěř vždy větší a blíž, než tomu ve skutečnosti je. Obtížný je odhad vzdálenosti také po bouřce, kdy stoupá mlžný opar, který změkčuje obrysy zvěře i okolí stejně jako ranní či večerní mlhy. Problematické je i bleskové zvednutí nebo vytáhnutí zvěře, po němž má následovat rychlý výstřel.

V případě dostatku času můžeme k určení vzdálenosti nejspolehlivěji využít laserových dálkoměrů, ať již v samostatném provedení nebo integrovaných v kvalitnějších zaměřovacích dalekohledech. Přesné určení může mít rozhodující vliv na získání sebejistoty, klidné spouštění a správné umístění zásahu. Uvedení konkrétní maximální vzdálenosti pro mysliveckou střelbu je značně problematické. U srnčí zvěře lze nicméně říct, že by neměla přesáhnout 150 m, u ostatní spárkaté zvěře 200 m. Nenajdeme-li jiný argument, je nad uvedené hranice minimálně problematické daný kus zvěře správně obeznat.

Přesné vymezení toho, co ještě je a co již není mysliveckou ranou, je tedy značně obtížné.

V každém případě se za mysliveckou ránu považuje zásah spárkaté zvěře stojící bokem ke střelci do oblasti komory, kde jsou životně důležité orgány a kde je pravděpodobnost rychlého usmrcení největší.

Jednoznačně nemysliveckou ranou je zásah trofeje, rána na měkko, na kýty na běhy nebo na hřbet. Obdobná situace nastává například při použití extrémně výkonných ráží při lovu méně vitální zvěře, kdy vznikají rozsáhlé škody na zvěřině (srnčí) nebo poškození kožešin.

 Za nemysliveckou je nutné považovat i ránu na hlavu holé zvěře, neboť spolehlivě smrtelný je toliko zásah mozkovny a jakékoliv pochybení vede ke zmrzačení kusu a v konečném důsledku jej odsuzuje k smrti hladem. Navíc bývá při zásahu hlavy zničena také spodní čelist, která se někde předkládá jako doklad na chovatelské přehlídky.

Velice diskutabilní je rána na krk spárkaté zvěře nebo rána na slecho u zvěře černé. 

Zasáhneme-li krční obratle nebo hlavní tepny, je taková rána „čistá“ a velice působivá. Je ovšem zároveň značně riskantní a nelze ji tedy jako mysliveckou doporučit všem myslivcům bez výhrady. Totéž platí o ráně vedené na zvěř stojící naostro zepředu, zatímco rána naostro zezadu je zcela nemyslivecká. To ovšem neplatí při střelbě na odcházející poraněnou zvěř, kdy nemá smysl s výstřelem váhat ani na okamžik. Při ráně na krk je třeba postupovat opatrně i v případě dostřelné rány, aby nedocházelo ke zbytečnému poškození trofeje.

Josef Drmota

GIRLS AND GUNS EVA SHOCKEY. ŽENY A LOV.

GIRLS AND GUNS EVA SHOCKEY

VOSA JE LOVEC ULOVILA ZELENOU MOUCHU

VOSA JE LOVEC ULOVILA ZELENOU MOUCHU

Vosy (Vespoidea) jsou nadčeleď blanokřídlého hmyzu. 

Společnou charakteristikou je, že jsou to suchozemští, draví a často jedovatí živočichové. Jsou všežravci, živí se jiným hmyzem a dalšími členovci, ale i dřevem, nektarem, ovocnými plody i houbami. Někteří zástupci, např. čeledi mravencovití a sršňovití, tvoří trvalá nebo dočasná společenstva čítající až několik stovek tisíc jedinců.

 Mnozí z nich, např. čeledi sršňovití, hrabalkovití, žahalkovití, mívají žihadlo, orgán sloužící ke vstřikování jedu do oběti.

HOTOVO? Máte uloveno? Ne? Tak to zkuste teď...po pytlácku třeba s maskováním jako hejkal, zkušený myslivec nesedí doma i když prší!

DOKONALÉ KRYTÍ V LESE PRO
 LOVCE I FOTOGRAFY

Maskovací oděv? Nikdy!

Není vhodné, přijde-li někdo na hon v bundě křiklavé či modré barvy, v riflích, v černém lesklém gumáku, šusťáku či bývalé vojenské uniformě.
Zejména však maskovací vzory nutno odmítnout na jakékoliv součásti oděvu, ať je to čepice, blůza či samotné kalhoty. Maskáče prostě do myslivosti nepatří. To je především vojenský oděv, i když dnes už jej nosí hodně civilistů. Kdyby tak bylo oblečeno více myslivců, vypadalo by to, jako když jdeme do boje. Je to nevhodné, nevkusné a hospodáři by měli takto oblečené myslivce poslat ze zahájení honů domů. Pro sychravé počasí byly - a snad jsou i stále - nejvhodnějším pláštěm osvědčené hubertusy, Jsou volné, na zádech se záhybem, bez pásku i dragouna. Zdá se však, že jejich užívání trochu ustupuje do pozadí.
Radit, jakou používat obuv a další doplňky oděvu, by bylo nošením dříví do lesa. Dobře se obout do terénu i k vodě umí určitě každý a navíc dnes nám obchody nabízejí tolik výtečného zboží k tomuto účelu.

ZVĚŘ VÁS NEUVIDÍ A FRANTA Z HORNÍ DOLNÍ leknutí zapije v hospodě...
LOVU ZDAR!

A nebo myslivosti zdar?


#Lovecké stezky, Hejkalové, Lov ve svobodném světě, HUNTING

SRNEC A RARITNÍ TROFEJ. #Srnčí zvěř, Srnec, Trofeje, lov, #Lovecké stezky

To čumíte co mám na  hlavě za parádu!

ČERNÁ ZVĚŘ, PRASE, DIVOČÁK na posečené kukuřici při sklizni. Černá zvěř, Lovy černé zvěře, Lovy fotoaparátem,

Černá zvěř na strništi kukuřice

Opatrnost při lovu černé zvěře při sklizni! Myslivec nejprve myslí a až potom! →→ STŘÍLÍ.

Myslivec a setkání. Fotografie z myslivosti, Myslivecké fotografie, Sociální sítě, #Lovecké stezky, Lovy fotoaparátem, Puškohledy

Optika a muflonka - momentka setkání s myslivcem....

Umíte cvaknout okamžik východu slunce nebo zvěř ten zázrak přírody nebo vaše lovecké momentky také? Udělejte to a dejte na sociální sítě přátelům!


Myslivost a sociální sítě