Myslivecké stolování. Setkáváme se s ním nejčastěji na posledních lečích, tedy po skončení společných honů, na mysliveckých slavnostech a při významných událostech,

Myslivecké stolování

v užším kruhu myslivcových přátel

Vhodná úprava, estetické uspořádání jídla a jeho správné podání jsou stejně důležité jako jeho kuchařská příprava. 

Kultura stolování je jednou z podmínek správné výživy moderního člověka. To platí v plné míře i pro myslivecké stolování. Setkáváme se s ním nejčastěji na posledních lečích, tedy po skončení společných honů, na mysliveckých slavnostech a při významných událostech, ale i v užším kruhu myslivcových přátel. Kromě obecných zásad, platných pro moderní stolování vůbec, má myslivecké stolování některé tradiční zvláštnosti, které mu, jestliže jsou správně použity, dodávají půvabnou svéráznost a originalitu.

První a hlavní zásadou zůstává bezvadná čistota stolního prádla, nádobí, příborů, sklenic apod. 

Na prostřený stůl patří vždy alespoň kousek mysliveckého svérázu. Velmi vkusné jsou malé jedlové nebo smrkové zálomky, vhodně rozložené po stole tak, aby oddělovaly jednotlivá místa stolovníků. Pěkně působí svazečky čerstvého chvojí, zastrčené v navrtaných březových špalících. Při zvlášť slavnostních příležitostech nebo nákladnějších hostinách se může použít i alegorická výzdoba tabule. Záleží na nápaditosti hostitele. Pozor však, aby nebyla překročena míra dobrého vkusu!

Jakost zvěřinových pokrmů má být v plném souladu s jejich úpravou při podávání. Zákusky a studené pokrmy upravujeme a podáváme na mísách kovových (nerez nebo stříbro), porcelánových i skleněných. Paštiky a masitá jídla patří na mísy kovové. Saláty a paštiky podáváme na mísách porcelánových, vajíčka výhradně na skleněných mísách; kovové mísy by zčernaly a vajíčka by ztratila na vzhledu. Čerstvé ovoce a kompoty patří na skleněné mísy.

Mísy mají být naprosto čisté a plní se tak, aby okraje zůstaly volné. Kapky omáčky, tuku apod. je třeba otřít. Mísy na maso se mají ohřát, aby tuk na zvěřině rychle nestydl. Jestliže se jídlo podává v chladnější místnosti, zvláště v zimě, je správné ohřát i talíře.

Předkrmy se podávají na ploché míse se lžící a vidlicí. Smažené předkrmy se urovnávají do věnce nebo pyramidy na ubrousek a uprostřed se zdobí kytičkou petrželky.

Porce masa musí být nakrájeny na tenké plátky, vždy v příčném směru vláken. Rostbífy, svíčkové apod. se urovnávají do původního tvaru a na míse se dokola obkládají. Řízky a bifteky se kladou šikmo přes sebe. Kýty se mohou po rozkrájení rovněž urovnat do původního tvaru. Větší pernaté zvěři se odřežou stehna a křídla, od kostí prsa a šikmo se nakrájí na plátky. Postupujeme velmi opatrně a používáme ostrého nože, neboť zvěřina pernaté zvěře bývá křehká a drobivá. Podává se obvykle srovnaná na míse do původního tvaru; není to však podmínkou. Bažanti nakrájení a opět složení do původní podoby se dříve zdobili syrovou hlavou ukončenou papírovou manžetou a dřívkem; dnes se od této úpravy upouští. Menší zvěř pernatá se dělí i s kostmi, např. holubi na čtvrtky, koroptve a křepelky na půlky. Sluky a kvíčaly se ponechávají vcelku.

Ke zvěřině a mysliveckému stolování zvláště – patří dobrý nápoj. Před jídlem je vhodné podat aperitiv. Obvykle je to bílý nebo červený vermut, koktail, slivovice, koňak, vodka apod. Aperitiv se podává v menším množství.

Ke zvěřinovým pokrmům je hlavním nápojem víno. V zásadě se rozeznávají vína lehká a těžká, bílá a červená, suchá a sladká. Důležitá je správná volba vína podle druhu jídla. Podáváme-li několik druhů vín, dodržujeme důsledně zásadu postupu od vín lehkých k těžším, od bílých k červeným, od suchých k sladkým.

Po polévce, ke studeným předkrmům, jako jsou zvěřinové saláty, paštiky, závitky, majonézy atd., nabízíme zpravidla lehčí, sušší bílá vína. K teplým předkrmům, jako jsou např. hašé nebo ragú, jsou vhodná vína středně silná a plnější. Není chybou nabídnout bílé víno i k „bílému“ masu, což se u zvěřiny týká zejména některých úprav bažanta, koroptve a divokého králíka. Nehodí se však, jestliže jde o bažanta, koroptev a králíka pečeného.

Jako ke všem chuťově výrazným masitým pokrmům hodí se i ke zvěřině nejlépe červená plnější vína. Vína sladká a poloslaná nebo sladká vína šumivá se podávají jen k moučníkům, ovoci a ke zmrzlině.

Ostrý pes a fotografie

Víno se zásadně nemá pít na lačný žaludek a nikdy se nemá střídat s jinými alkoholickými nápoji. Mimořádně důležité je podávat víno (i ostatní nápoje), které má před naléváním správnou teplotu. Aperitiv má mít 6 – 10 °C, bílá a nasládlá vína 10 – 12 °C, bílá šumivá vína 4 – 6 °C, červená vína 14 – 16 °C. Důležitost teploty pro chuť vína nelze podceňovat. Jestliže teplota bílého vína vystoupí nad 12 °C, chuť se znehodnocuje stejně, jako když teplota tohoto vína klesne pod 8 °C.

Ke zvěřině se často pije i pivo. Není to nesprávné, ale víno je vhodnější. Pivo se podává buď v předem otevřených lahvích a nalévá se do menších sklenic, nebo se podává přímo ve sklenicích. Pije se k hlavním jídlům.

Při mysliveckém stolování nebývá nouze o přípitky. Mezi staré myslivecké zvyky patří i držení sklenky v levé ruce. Při těchto příležitostech je správné i tento obyčej dodržovat, ačkoliv jinak se drží sklenka vždy v pravé ruce.

S mysliveckým stolováním souvisí ovšem ještě řada dalších tradičních zvyklostí a žertovných zábav. Patří sem nejen „myslivecké soudy“ konané při posledních lečích nad myslivci, kteří se při honu nějak „provinili“ proti mysliveckým mravům, ale i vyhlašování „krále honu“ apod. Přísně dodržovaným zvykem mezi myslivci z povolání (lesníky) bývala zásada, že u stolu musili být tito myslivci obsluhováni jen mysliveckými mládenci. Měla tím být jednak vyjádřena úcta učedníků vůči mistrům, jednak byla taková činnost součástí výuky mladého myslivce, který musil po „vyučení“ ovládat i zásady společenského chování a správného stolování. Dnešní „myslivečtí mládenci“ své „mistry“ při společném stolování u dobrého jídla a pití ovšem již dávno neobsluhují. 

Nutnost umět se slušně chovat u stolu (a nejen tam) však zůstává i dnes jedním ze základních požadavků naší společnosti.

Zásady správného stolování v mysliveckém svérázu je třeba uplatňovat všude tam, kde je to na místě. Zvýšíme tak požitek z jídla a přispějeme k zlepšení nálady stolovníků, kteří si od stolu odnesou i hezký zážitek.

PRVNÍ SRNEC

Ráda bych se vám pochlubila svým prvním srncem, protože z něj mám neuvěřitelnou radost.

První srnec - gratulujeme Lenko....

 Velké dík patří mému doprovodu a nejúžasnějšímu příteli, který mi dal tu možnost si srnce ulovit a taky naší báječné dceři, která má se mnou trpělivost, toleruje mi výlety na čekanou a můj odchod na 3 hodiny vždy krásně doma prospí.
S tímto šesterákem zpátečníkem jsem se poprvé setkala přesně před týdnem. Na čekané se moc nedařilo a všechna srnčí zvěř byla od nás daleko a tak jsme se rozhodli šoulat. Průběžně jsme míjeli remízek, louku, remízek, louku, když v tom jsme uviděli šesteráka a srnu. Nechtěli jsme si je zradit a tak jsme se v polovině louky přikrčili a pozorovali až bude možnost přeběhnout na další louku. V tom jsme uslyšeli šustění trávy, ukázala jsem směr odkud to jde a v tom vyběhl paličkář a šesterák. Oba s přítelem jsme popadli svůj dalekohled a šesterák nás už bystřil. Povídám ... střílej, ten je odstřelovej... jenže jsem netušila, že přítel sleduje paličkáře, kterého jsem zase já vůbec nezaregistrovala. To bylo naše první setkání a od té doby jsem na něho nemohla zapomenout.

A protože jsem si ho obeznala, rázem mi bylo řečeno, že je můj. Přišel druhý den, druhá čekaná, už jsme věděli, kam se chodí pást. Sedli jsme na třešni a čekali. Objevil se nevytlučený roček, paličkář a čekali jsme dál. Původní plán byl střelit alespoň paličkáře....Když v tom zleva za zády slyšíme něco přicházet. Šesterák se pásl a šel blíž a blíž k nám, než jsme si ho stačili všimnout, byl od nás na 10 metrů a zastavil se přímo na 4 metry.

Bylo to neuvěřitelný. Nádherný ve zvěřině, perlené paroží a my nad ním dva metry na posedu od země.
Flinta byla pověšená na hřebíku a za zády slyším... střílej...Srnec zvedl hlavu, natočil krk a stačilo ho na něj jen střelit. Stál tam snad věčnost. Jenže strach, že je tak blízko, řemenem někde zavadím nebo udělám cokoli, mi nedovolil na flintu ani sáhnout. Když se vzdálil a zamířila jsem, bylo už na střílení pozdě. Moje šance byla propásnutá, pocity se mi střídali s naštvaností a celou noc jsem na ten okamžik, jak byl tak blízko, myslela. Třetí den jsme si ho zradili příchodem na posed a už jsme ho neviděli. Na další čekanou jsem se dostala až včera. Všechny louky byly už posečený, horko a pořád kolem nás běhali jenom zajíci. Po srnčím ani památky. Zasedli jsme kolem 19:00, přišlo půl 9 a stále nic. V tu dobu jsme už viděli třeba 7 kusů. Už nás to přestávalo bavit a chtěli to zabalit, jít domů nebo se alespoň přesunout jinam.

V tom přítel slušně řečeno říká...doprkýnka dubovýho, kdyby přišlo aspoň něco. Ale houby, kdyby jen tady ten a jdeme dom a netrvalo 5 minut a na kraji lesa, na neposečeném kraji se pásl srnec a byl to on. Přítel už měl loveckou horečku, lítalo mu koleno a třepal se. Mě přepadl divný pocit, když jsem sáhla po flintě, ale zatím to bylo stále v pohodě. Namířila jsem, ale srnec stále popocházel a ne se zastavit. Mě to přišlo jako věčnost, ale najednou se zastavil a začal o lísku vytloukat. Koukám do puškohledu a druhým okem vidím, jak mi u hlavy lítá koleno říkám...nech toho, budu nervozní a najednou BÁÁÁÁC!
Rychle jsem přebila, podívala se a srnec zůstal v ohni. Odkazoval malou chvíli a bylo po všem. Lov skončil. Až když jsme k němu přišli, poklekla jsem, abych si ho prohlédla, vzdala mu poctu a v tu chvíli to na mě padlo. Třásli se mi ruce a rozbrečela jsem se samým štěstím, jak se mi to povedlo na první ránu. Bylo to zvláštní a nádherný, až mi bylo líto, že už tam sedět a čekat na něj nebudu, protože to je na tom to nejhezčí. Ale není to poslední čekaná a mám neuvěřitelnou radost, že mi patroni přáli a nedali šanci někomu jinému.
Odhadem měl srnec 5 let, po vyvrhnutí měl váhu 21 kg a střílela jsem v 20:57 na vzdálenost 64 metrů. Byla to vrchní komorová rána, která šla přes plíce a přerazila páteř. Stříleno z cz 527 ráží 7,62x39. Zítra poputuje k preparátorovi, protože První prostě musí. Lovu zdar!

Lenka F. sociální sítě Myslivost

Na lovu

Na lovu

První letošní liška. S manželkou na srnčí říji...Liška, Lov na lišku, Srnčí říje, Ženy a myslivost

První letošní liška

Dnes ráno ve tři hodiny

jsme s manželkou jeli do honitby, podívat se,  jak probíhá srnčí říje.

Až na jednoho mladého ročka, kterého jsme si dvakrát  přivábili, jsme toho ovšem moc neviděli. O půl šesté jsem se rozhodl, že slezeme z posedu a půjdeme se projít. Vybil jsem a když jsem byl téměř dole, volá na mně manželka, že z řepky vylezla liška.

Opět jsem tedy vyšplhal nahoru, nabil a připravil se k ráně. Liška šla směrem od nás a když se trochu natočila padla rána. Liška zůstala v ohni.
Vzdálenost 100 metrů.

GIRLS AND GUNS EVA SHOCKEY. ŽENY A LOV.

GIRLS AND GUNS EVA SHOCKEY

ŽENY A MYSLIVOST V ČESKU

DÁMA S BROKOVNICÍ

Ženy provozující myslivost

se zpravidla řídí mužskými zvyklostmi mysliveckého oblečení a jejich ženské stejnokroje jim určitě sluší více než nám mužům. Ke slavnostním příležitostem, na výstavy apod. mohou nosit sukni, k lovu pak kalhoty.

Klobouky - a dámské také existují - ty by měly ženy nosit k lovu také vždy.

Povedlo se - i barvy OHAŘI A MICHAELA

Povedlo se - i barvy OHAŘI A MICHAELA (photo by katerina lisova)

Dívka s liškou. #Dívka s liškou, Liška, Liška Eliška, Instinkty a pudy, Ženy a myslivost

LIŠKA. Dívka s liškou (Barborka)

Lesní příběh lišky

O půl jedné mi na pasece zbývalo několik posledních klád a v batohu poslední krajíc chleba, a tak jsem se s ním posadil na pařez, rukavice místo polštářku, a snažil se umlčet kručící žaludek. Hřebec stál uprostřed cesty, levou zadní nohu pokrčenou, podřimoval na sluníčku a zdálo se, že neví, co se kolem něho děje.
     Koutkem oka jsem zahlédl vlevo ve vysokém lese pohyb. Po cestě, mírně klesající úbočím kopce, klusala liška. V mordě nesla cosi, co z dálky připomínalo křídlo nějakého velkého ptáka, ale přesně jsem to nedokázal rozeznat a vzápětí mi lišku skryla vysoká hromada klestí. Kůň napřímil uši, otočil hlavu a upřeně kmotru pozoroval. Stál jako vytesaný z kamene a z jeho soustředění bylo zřejmé, že se liška blíží. Když se konečně objevila za kupou klestu, zbývalo jí ke mně jen několik metrů a kůň k ní byl ještě blíž. Zastavila se těsně před ním, pokývla hlavou jakoby na pozdrav a přitom si srovnala v zubech svoji kořist. Pak se beze spěchu otočila a volným klusem se vracela. Napětí povolilo.

Kůň nepřestával pozorovat vzdalující se šelmu a já jsem se musel její důstojnosti zasmát.

Lišky se to zřejmě dotklo - když jsem ji znovu uviděl, mávala oháňkou a už bez zátěže uháněla pryč z míst, kde se jí smáli. Šel jsem se podívat, co si neodnesla. Na odřezaných smrkových větvích, zatlačených koly traktoru do bláta cesty, leželo to, co ještě nedávno bylo zadním srnčím během. Zbytky svaloviny, útržky kůže a chomáče šedohnědé srsti, ale hlavně všechny tři dlouhé kosti, stehenní, holenní i nártní, úhledně poskládané, aby se jí snadno nesly. Liška utekla, ne však daleko. Několikrát jsem zahlédl mihnout se narezlý kožich v protějším svahu, ale strach byl pořád ještě silnější než hlad.
     Když i ta opravdu poslední kláda s dunivým lomozem dopadla k ostatním na napříč položený podval, posbíral jsem věci, mlaskl na koně a vydali jsme se vzhůru strání. Pod vrcholem jsem se naposled ohlédl dolů přes čistou paseku. Po cestě, mírně klesající úbočím kopce, klusala liška k místu odloženého oběda.

MŮJ PRVNÍ MUFLON. Podívám se tam a rozbuší se mi srdce – už jdou... Nejdřív muflonky, za nimi muflončata, pak se objeví první beran... a za ním další...

Můj první muflon

Několik telefonátů, napjaté očekávání a den D je tady

 - mám možnost lovit svůj první kus mufloní zvěře...

Odjíždíme o půl druhé, na místě už chlapi čekají nachystaní ve dveřích. Nezdržujeme se a vyrážíme každá dvojice do jiné části revíru. Jsou tři hodiny a jsme na kazatelně. Venku je nepříjemně, fučí silný vichr, tak necháváme okna zavřená a probíráme letošní lovy. O půl čtvrté přichází první kus zvěře – neshozený srnec. V klidu paství a před čtvrtou hodinou se od lesa blíží druhý kus, tentokrát mladá srna. Chová se ale podivně, rozběhne se dopředu, pak se otočí a běží kolmo zase do lesa. Přemýšlím, co se jí asi nezdálo - objasní mi to můj průvodce, který povídá: „Něco ti jde zprava…“ Podívám se tam a rozbuší se mi srdce – už jdou.. Nejdřív muflonky, za nimi muflončata, pak se objeví první beran... a za ním další.. a další.. Míří doprostřed louky, prohlížíme je a ještě se objeví další tři.. Jsou od nás asi 100m a můj doprovod pečlivě hledá toho průběrného.. Od skupinky se oddělí dvě muflonky a tři muflončata a s nimi jeden beránek.. “To je on, připrav se a jak se ti trochu postaví, můžeš střílet..“ 

Klepe se se mnou snad celá kazatelna, jak jsem nervózní! Beran jakoby to věděl mi dává dostatek času se uklidnit – stojí zezadu naostro a nerušeně paství.. Zbraň mám připravenou a čekám.. Zdá se mi to daleko, ale když se otočí bokem, zazní výstřel a beránek se láme v ohni… Ostatní kusy poodběhnou pár desítek metrů, pak se zastaví a koukají, co se bude dít dál. Koukáme taky, protože beránek stále odkazuje a já se začínám bát, jestli nejde o obrnnou ránu, a tak s přebitou zbraní trnu, zda najednou nevyskočí a neodejde.. Po pěti minutách už víme, že vše je v pořádku a jdeme k němu. Můj průvodce dává zvěři poslední hryz a s přáním Lovu zdar k prvnímu kusu mufloní zvěře mi předává úlomek. Mám velkou radost a automaticky vděčně pohladím dvouletého beránka po krku.. Vracíme se zpátky na „základnu“, na odjezd k domovu je ještě brzy, a tak spřádáme plány na další čekanou..

S partnerem si „měníme“ průvodce a jedeme na stejné místo. Je po deváté hodině a už cestou ke kazatelně registrujeme kus stojící u lesa. Než se usadíme, je na louce. Daněk. 

Vydrží asi hodinu a pak v klidu odejde. Kolem 11té přichází další kus - shodujeme se, že je to opět „krkoun“ – (tedy zvěř s delším krkem = není to prase). 

Dojde k vnadišti a pochutnává si na řepě – mufloní beran. Vítr lomcuje vším kolem a před půlnocí zahlédnu u lesa černý kus - podívám se dalekohledem a upozorním průvodce – „Asi je máme tady, tohle už vypadá na prasátko…“ Bere dalekohled a s úsměvem se na mě otočí „To je tutově prase…a další..selata…“ Dívám se taky, tři selátka peláší k vnadišti, za nimi bachyně a pak ještě jeden větší kus.. Možná je to lončák, ale nejsme si jistí. Selata nespolupracují - namáčknou se na sebe tak, že bez dalekohledu to vypadá, jakoby uprostřed louky stál balík sena.

 Naproti tomu oba větší kusy jakoby věděli, že oni jsou v bezpečí, vystavují se pěkně neširoko. Opodál stojí jistě notně naštvaný beran, že ho čuníci vyhnali od večeře, obchází kolem a čeká. U „stolu“ je ale obsazeno a po chvíli hodování bachyně dokonce zalehne...

 Ale selata jsou stále v jednom chumlu, nedá se dělat vůbec nic, jen čekat. Z oblohy se pomalu sypou sněhové vločky a bíle „pocukrovaná“ prasátka se perou o kousky řepy. "Paseme“ je takhle dobrou půlhodinu, pak se bachyně pomalu zvedne a zároveň popojde jedno sele doprava.. To je moje chvíle, posazuji červenou tečku na plec a pohladím napínáček.. Les nám vrací ozvěnu výstřelu, prasata prchají zpátky do lesa, jen je jich o jednoho méně.. Sele leží v ohni a já ani nemůžu uvěřit, jak úžasný to byl dnes den..

Při vyvrhování nacházíme velký absces za dolní čelistí, pod hrtanem, ze kterého po proříznutí vytečou snad dva litry zelenošedé tekutiny.. Další nacházíme o kousek vpravo.. Jsou dvě možnosti, jak se takový „nález“ zachová - buď později praskne, nebo jeho stěny „zbytní“ a až naroste do ještě větší velikosti, zvěř se tlakem na průdušnici udusí.. Tak snad jsme tímto odstřelem zabránili případnému pozdějšímu utrpení..

Domů přijíždíme skoro ve tři ráno a já na tenhle lov nikdy nezapomenu - ostatně jako na každý předchozí a snad i ty následující. Obrovský dík patří našim průvodcům, protože bez nich by nebylo nic…

Erika Doležalová, listopad 2010

Zdroj: myslivecke-forum.cz

Postup při vyhlášení Rumovské Unijní Myslivosti (RUM) #Humor o myslivosti, Vtipy, Lucky deer, Myslivecká zábava, Ženy a myslivost, Otázky z myslivosti, Halali.

Trubači v zeleném Unijní dívky vítají s Halali

Usmolení venkovští brigádníci a adepti myslivosti těšte se na novinku

Evropská Unie (EU) zavede pro uklidnění vzájemného zabíjení myslivců na honech, doprovod ve stylu láska a erotika v lese i zelený sex. Místo patron jsou ochranné prostředky v sumce na náboje doporučeny.

Ovšem ty nejhezčí a kypré tvary jsou rezervovány pro hajné městských lesů a tamní přátele lovecké chaty pro ozdobu i potěšení pana fořta. Fotografie zobrazuje také ukázkově odložené lovecké zbraně (kulovnice) i s náboji a zeleným kloboukem na dece z daňka. Místo pro odložení loveckých zbraní za stromem v lese bude upřesněné zákonem o Rumovské Unijní Myslivosti (RUM), jelikož české dívky postoupily do širšího zahraničního výběru pro svou loveckou přítulnost.

Stavy drobné i spárkaté zvěře v Česku se nápadně zvýšily od té doby co zelení pánové slintají na závěry kulovnic a zarezly jim pojistky na brokovnicích. Nové náboje Eros s unijní akreditací se připravují v balíčku s návodem pro adepty zkoušek z myslivosti.

Nový unijní pozdrav myslovců (o je správně) zní: Ochraně myslovosti zdar! Odpověď: Nazdar eu.na
RUM!


#Humor o myslivosti, Vtipy, Lucky deer, Myslivecká zábava, Zákony a předpisy o myslivosti, Ženy a myslivost, Otázky z myslivosti, Halali, RUM.

LOVECKÝ PES Aronek v obleku....nám sděluje: Polibte mi pr..del myslivci, právě dělám stojku v novém kabátku no co, jsem na rekreaci s Kateřinou....! (photo by katerina lisova)

Lovecký pes Aronek v obleku....nám sděluje: Polibte mi pr..del
 myslivci, právě dělám stojku v novém
kabátku no co , jsem na rekreaci s Kateřinou.

#Diana bohyně lovu, Lovecký pes, Lovu zdar!, aktivity radosti a milování života, 

Fotografie z myslivosti, Humor o myslivosti, Kuriozity, Kynologie, Pes přítel myslivce, Ženy a myslivost


Jak bylo již řečeno, myslivci je vysoko ceněna trofej ulovené zvěře, tedy parohy, kančí zuby a další náležitosti. 

Ovšem na příklad kvůli parohům se nemusí člověk zrovna stát myslivcem, chodit na brigády a plahočit se po lese, k tomu mu stačí se pouze oženit s vhodnou ženou a parohy má doma co by dup a bez práce. A nakonec ani ty hony a lov už nejsou to, co bývalo. Snad každý trouba pochopí, že lovec, vystaven nevlídnému počasí (chladu, dešti, marastu) potřebuje zahřát, a to nejen pohybem, ale i vnitřně. Bývávalo. Dnes stateční mužové lovci jsou nuceni před začátkem lovu potupně dýchat do testerů kvůli alkoholu, jestli nepožili. Vždyť alkohol k myslivci patří jako ryba k vodě.

Zdůvodnění, že alkohol zapřÍčiňuje mezi myslivci úrazy, neobstojí, k těm dochází tak jako tak a postižení si za to stejně mohou sami, nakonec dobře jim tak, neměli tam co dělat, co lezli lovci do rány. Věřme, že úřady  nakonec zase přijdou k rozumu a vrátí se staré krásné zlaté časy, kdy alkohol byl nezbytnou součástí lovu.

Zdroj: Necyklopedie a humor o myslivosti

Na zvěř by se mělo stisknout jen tehdy, když je jisté, že střela zasáhne cíl. Při šoulání i při čekané je lépe si zbraň založit nebo podepřít než střílet z volné ruky.

Příroda a srnčí

Na zvěř by se mělo stisknout jen tehdy, když je jisté, že střela zasáhne cíl.

 Všeobecně platí, že by se mělo střílet jen na zvěř stojící na široko, se zdviženou hlavou a na přiměřenou dálku.

 Zasáhne-li se zvěř mající skloněnou hlavu, např. při pastvě, při útěku se přetáhne kůže přes vstřel, který uzavře a zvěř nebarví vůbec nebo jen málo. To je pro dosled velmi nepříznivé. Zásah šikmo zpředu nebo zezadu vede již při malých chybách v zamíření k ošklivým poraněním, které nelze omluvit přílišnou důvěrou ve vlastní střelecké umění. Střílet na zvěř částečně krytou nějakou překážkou se nikdy nesmí, protože střela nebo její střepiny, odchýlené trávou nebo větévkami, vedou k ošklivým a často nezjištěným poraněním, po nichž nedosledovaná zvěř často uhyne.

Při šoulání i při čekané je lépe si zbraň založit nebo podepřít než střílet z volné ruky. Měkká podložka zabrání výškové a stranové odchylce. Avšak k odchylce v zásahu může dojít také tehdy, když je podložka umístěna blíže k hlavni než k těžišti zbraně. Při naháňce by se nemělo střílet na rychle běžící zvěř. Mistrovských zásahů je vždy mnohem méně, než špatných anebo nezjištěných a chybných. Statisticky se při naháňkách obvykle vyhodnocuje jen počet výstřelů, připadajících na jeden kus. Nikdy se neuvádí počet dohledaných kusů. Je to také těžko proveditelné, neboť mnohý zásah se nepozná a výstřel se započítává do statistiky chybných zásahů.

Nepoznaný zásah se dá prokázat jen na pobarvené stopě na sněhu, když se vrátíme od nalezeného kusu po jeho stopě ke stanovišti střelce, který postřelení zvěře nezaznamenal, a proto je ani nehlásil.   Při všech způsobech lovu, čekané, šoulačce i nátlačce, by si měl střelec zapamatovat místo, kde zvěř stála v okamžiku výstřelu, aby snadno našel nástřel a nástřelová znamení, jako jsou zápory, barva a ústřelky (stříž a tříšť). K orientaci poslouží nápadné body v terénu jako strom, keř, kámen, vývrat, hromada klestu apod. Při šoulačce by měl bezprostředně po výstřelu označit své stanoviště stanovištním zálomkem anebo jiným vhodným způsobem.

Bažantí kohout

  Chybné jednání střelce po výstřelu bývá příčinou náročného dosledu anebo jeho neúspěchu, a to často závažnější než špatný zásah. Tím se může neobyčejně ztížit práce psa na barvě. Často se příčina neúspěchu při dosledu přičítá psu, zatímco chování střelce se nehodnotí. Pes spolehlivě pracující na barvě je také z etických důvodů, aby zvěř netrpěla, nezbytným spolupracovníkem při lovu spárkaté zvěře. Ale ani přítomnost dobrého psa nesmí svádět k lehkomyslné střelbě.

Při lovu spárkaté zvěře by se neměla používat ani příliš velká, ani příliš malá ráž zbraně.
V současném velkém výběru nábojů je možné volit takový náboj, jehož hmotnost střely, její konstrukce a hmotnost prachu zaručují nejlepší účinek na zvěř. Jako nejvhodnější se jeví ráž
okolo 8 mm, která zpravidla zaručí dostatečná nástřelová znamení a také větší množství barvy pro případný dosled se psem, který má barvářské zkoušky.


#Nastřelení lovecké zbraně, Střelectví, Ženy a myslivost, Čekaná, Hunting Rifles, Jak na to?, Kulovnice, Lovecké zbraně, Otázky z myslivosti, 

Způsoby lovu a historie, Kulovnice, Úspěšný lov, Ženy a myslivost, Lovecká střelba. Ženy jsou ukázněné a vzdělané, až na výjimky mají dobrý vztah k myslivosti a etické spolkové chování

Ženy jsou ukázněné a vzdělané, až na výjimky

Vliv umístění zásahu - zvěř spárkatá

Ke splnění požadavku rychlého usmrcení loveného kusu zvěře je nutné zasáhnout střelou některý z orgánů, jehož okamžitá funkce je nutná pro zajištění životních pochodů v organizmu. K těmto orgánům patří srdce a velké cévy, plíce, mozek a mícha.

Z hlediska budoucí kvality zvěřiny je žádoucí, aby ve svalovině nezůstávalo velké množství krve (barvy), čemuž odpovídá požadavek na zasažení srdce, plic či velkých cév. Z těchto základních požadavků vychází kriteria pro umístění zásahu.

Zásah na komoru - kdy jsou zasaženy orgány dutiny hrudní, je jediným zásahem , který splňuje požadavky etického lovu a současně je nejlepším zásahem i z hlediska získání zvěřiny. Při tomto zásahu jsou téměř vždy zasaženy plíce a velké cévy, často je zasaženo srdce, resp. jsou tyto orgány zasaženy současně. Šokový účinek tohoto zásahu vyvolává ve většině případů okamžitou smrt zvířete, případně zvěř odbíhá několik desítek metrů, nevnímá okolí (naráží do překážek) a během několika vteřin padá zhaslá k zemi.

Lze předpokládat, že zasažená zvěř v důsledku šoku zásah nevnímá, případné působení bolesti je časově minimální. Zasažitelná plocha dutiny hrudní (komory) je dostatečně velká i u drobnějších kusů spárkaté zvěře (srnče, sele), takže případná úchylka střely v důsledku špatného zacílení zbraně může být kompenzována dostatečně velkou cílovou plochou. Z hlediska kvality zvěřiny dochází v důsledku porušení celistvosti velkých tepen i k požadovanému odtoku barvy (krve). Většina barvy vytéká do dutiny hrudní, část vytéká také vstřelovým a především výstřelovým otvorem. Zvěř dobře barví, je snadno dohledatelná a může být vyvržena velmi rychle po ulovení. Poškození svaloviny lopatky (plecka) , resp. žeber je ve srovnání s ostatními přednostmi tohoto zásahu zanedbatelné.

Zásah na krk - je částí myslivecké veřejnosti považován za zásah nejlepší. Skutečností je, že krk tvoří páteř a v ní uložená mícha a současně po spodní části páteře probíhají velké cévy. Zasažení těchto orgánů střelou znamená okamžité či velmi rychlé usmrcení loveného zvířete včetně splnění požadavku na dostatečné vybarvení (vykrvení) uloveného kusu. Poškození zvěřiny je u tohoto zásahu minimální.

Srnec střelený na komoru

Rizikem zásahu na krk je poměr velikosti dopadové plochy, jejíž zasažení splňuje výše uvedené požadavky s velikostí zbývající plochy , tvořené ve spodní části kožní řasou a průdušnicí, v horní části potom svalovinou s trnovými výběžky obratlů. Zasažení této druhé části krku způsobí zvířeti těžké poranění, která však ve většině případů umožní zvěři odběhnout na značné vzdálenosti.

 Poraněná zvěř strádá po dobu až několika dnů o posléze hyne nedohledána.

Poměr obou těchto ploch je pro účinný zásah poměrně příznivý u srnčí zvěře a holé zvěře mufloní a daňčí. Méně příznivý poměr pro střelbu na krk skýtá holá zvěř jelení a daňci a zcela nevhodná je rána na krk u dospělých jelenů, muflonů a zvěře černé. Obecně platí, že ránu na krk může použít pouze velmi zkušený a odpovědný myslivec, který dokáže správně vyhodnotit veškerá výše uvedená rizika takového výstřelu. Tradiční myslivecká teorie, že rána na krk je " buď a nebo " neobstojí, neboť cílem není terč, nýbrž živé zvíře.

 Zásah na hlavu - je velmi oblíbený při odlovu černé zvěře na čekané, především z hlediska nepoškození zvěřiny. I zde platí, že hlava (resp. její mozková část) představuje nejdůležitější funkční orgán celého těla a v oblasti přechodu lebky v páteř se nachází velké cévy, zásobující mozek a hlavové orgány krví. Zasažení této části hlavy střelou způsobuje okamžitou smrt včetně požadovaného dostatečného vybarvení. Mozková část lebky, včetně tzv. baze lební, však představuje pouze 2/5 celkové plochy hlavy a při přepočtu na plochu celého těla zvířete se jedná o cíl, jehož bezpečné zasažení je velmi nejisté. A odchylka zásahu od požadovaného cíle o několik málo centimetrů (zásah obličejové části hlavy) již znamená pouze těžké poranění, při kterém zvěř trpí i několik dní a většinou hyne, aniž by byla lovcem dohledána. U trofejové zvěře tento zásah nepřipadá v úvahu (snad s výjimkou zvěře černé) a také u ostatní zvěře by odpovědný lovec měl výjimečně používal tuto ránu pouze jako ránu dostřelnou.

!Z praxe pouze připomínka, že asi žádný myslivec nepotkal srnce či jelena , který strádá v důsledku starší komorové rány, zatímco ulovení kusu černé zvěře s přestřelenou čelistí či prostřeleným ryjem je zcela běžným jevem!!! 

Zásah na měkko - tedy zásah, při kterém střela poranila orgány dutiny břišní , je vždy zásahem nežádoucím (a snad také vždy zásahem nechtěným) . Pokud jsou zasažena játra či ledviny, zvěř většinou odchází pomalu z nástřelu a zalehá ve vzdálenosti několika desítek metrů, kde posléze během několika minut zhasne. Právě tato doba, po kterou zvěř trpí ,však zcela jednoznačně zařazuje tento zásah do kategorie zásahů nežádoucích. Ještě horší situace nastává, pokud střela zasáhne pouze trávník (žaludky a střeva). Zasažený kus odtahuje z místa nástřelu na různě velkou vzdálenost, kde hyne často až po několika hodinách (zvláště, pokud je z prvního zálehu vyrušen horlivě dohledávajícím myslivcem).

Kromě etických protiargumentů hovoří zcela jednoznačně proti takovému zásahu také požadavek na kvalitu ulovené zvěřiny. Protože nejsou porušeny žádné velké cévy, nedochází u těchto zásahů k požadovanému vybarvení kusu. Střela, která při průletu orgány trávícího traktu také strhává s sebou obsah trávníku a tento obsah lze posléze nalézt ve stěně břišní či v horších případech také v kýtě, hřbetu či plecku. V 1g obsahu trávníku se nachází až 30 milionů bakterií, jejichž počet se při vhodné teplotě během každých dvaceti až třiceti minut zdvojnásobí (Winkelmayer a kol. 2004). Pokud je tento obsah trávníku střelou zanesený do kýty či hřbetu, lze snadno odhadnout, jaká bude kvalita takto získané zvěřiny.

Z tohoto důvodu je bezpodmínečně nutné, aby při zásahu na měkko lovec po dohledání zvěře v průběhu vývrhu důsledně odstranil veškeré části těla zvěře, které jsou poškozeny střelou a kam se v průběhu průstřelu tlakem střely dostal obsah trávníku. 

Zásah na hřbet - splňuje požadavky na ulovení zvěře z hlediska etického i hygienického, neboť usmrcení zvířete je vždy téměř okamžité a také požadavek na vybarvení kusu je při tomto zásahu splněny. Poškození jedné z nejcennějších části zvěřiny - hřbetu, však tento zásah řadí do oblasti zásahů nežádoucích. Mezi zásahy na hřbet patří také zásah na trn - tzv. obrnná rána - kdy střela zasáhne pouze trnový výběžek některého z krčních, hrudních či bederních obratlů. Zasažený kus většinou padne po ráně na nástřelu, během několika vteřin (max. minut) se však začíná stavět na běhy a následně odbíhá. Tato zranění většinou nejsou smrtelná.

Zásah na kýty je zásahem nežádoucím z hledisky všech výše uvedených kriterií, především však z důvodu utrpení zvěře a znehodnocení zvěřiny. Zásah na běh - opět patří mezi zásahy zcela nežádoucí, neboť takto zasažený kus odbíhá z nástřelu, dlouhodobě trpí a většinou je dostřelený až s odstupem několika dní. Kvalita zvěřiny takto postřeleného kusu je v důsledku dlouhotrvajících zánětlivých (horečnatých) procesů výrazně zhoršena, případně v důsledku vyhubnutí je celý kus posouzený jako nepoživatelný.

Ulovení jelena. Puškohled Swarovski. Hirschjagd. Ženy a lov. Krytí a maskování v přírodě.

Ženy a lov. Ulovení jelena.

Myslivost není jen pro chlapy, ale jak vidíte prezentují se i dívky. Těm to nejen sluší, ale mívají dobře vedené lovecké psy! Toto je Pozvánka na Hubertskou.

Miška a myslivost - prezentace.

Ženy a myslivost:

Vážení přátelé: Tak toto je pozvánka na Hubertskou od Mišky na 19.11. do Hotelu Metternich Lázně Kynžvart!

Myslivecké léto. Liška v přírodě. Jen kdyby tak chtělo konečně zapršet...

Liška v přírodě

Neskutečné horko a sucho dává zabrat nejen lidem, ale i zvířatům...

Včera jsem proto opět vyrazila doplnit vodu v napajedle, umístěném u polní cesty (z jedné strany mák, z druhé strniště po řepce). Je to nezbytná práce několikrát týdně, protože napaječka je navštěvována zvěří zaječí i srnčí a tudíž vody není nikdy dost.. Když už jsem byla venku, rozhodla jsem se pro rychlou čekanou, sice se zbraní, ale bez nějakého velkého úmyslu lovit...

 V louce se popásá srna se srncem, vlevo po pšeničném strništi přetahuje mladá srna. Za několik minut se z opačného směru objeví liška. Není dál než na "brokový dostřel", tak ji můžu detailně prozkoumat. 

 Všechny znaky ukazují na mladou fenu, nejspíš sestru nedávno pozorovaného lišáčka. Přestože strniště doslova vře záplavou myší, kmotra dává přednost strništi po řepce - je to od ní chytrý tah, zatímco na zdiskovaném se může pohybovat jako duch, na pouze posečeném je i lehký liščí krok rušivým hlukem. Ještě před setměním nepozorovaně odcházím, několik desítek metrů v poli zahání "domácí pán" mladého srnce, aby vzápětí následoval srnu, která mu utekla o kus dál, cestou potkám ještě další tři kusy a těsně před usednutím do auta se z lesa ozve volání liščí mámy.. ..

V této době se sice už o liščata nijak výrazně nestará, v kontaktu je ale celá rodina až do pozdního podzimu. Nádhera. Jen kdyby tak chtělo konečně zapršet...

Erika, sociální sítě Myslivost

Vaše myslivecké (lovecké) fotografie. Michaela a první úlovek. Přejeme a gratulujeme! Lovu zdar!

Michaela a první prase. Přejeme a gratulujeme! Lovu zdar!

Veršované zamyšlení nad uplynulou loveckou sezónou a fotografie z myslivosti

Srnčí zvěř prohlížejte ve zvětšení...

Motto dne : nedělní veršované zamyšlení nad uplynulou loveckou sezonou.
...s básní kolegy Petra Třísky

Panstvo jezdí do revírů, novodobá šlechta v lovech nezná míru,
zákonům se chechtá.....
 Snobi skupují honitby, aby byli IN, komu se to nelíbí,
je pro ně jen stín.....
Drahé flinty, noční vidění, zvěř nemá žádnou šanci,
tereňáky, svícení a střílení, když tma je jako v ranci.....
Automaty a vojenské maskáče nosí lovci novodobí,
 tradice nezajímají boháče, rezidence trofejemi zdobí.......
 Mrazáky se plní zvěřinou,
doba je prý hloupá......

Cti je mezi lidmi málo, kdekdo na úplatu skáče, tak se u nás stalo,
že DIANA jen pláče........

stát jak blbec kouká s tváří nevinnou

Domov pár slov a fotografie nic vám to neříká česko je přece ráj hlupáků a pivních skautů

Ilustrační obrázek  krajiny a stylu lovecké scény

ČESKÝ WEB: Krásná země česká:

"Ztráta odpovědnosti za krajinu znamená také jistý úpadek ve společenských vazbách. Mizí  hierarchie 'farář, lékař, učitel a sedlák' a do popředí se dostávají lidé, kteří se zemí neumějí dobře zacházet nebo jsou to vyloženě prospěcháři. Celkově to ruší po staletí balancovanou společenskou stabilitu a dochází k degradaci těch míst.
Výsledkem je i to, že si lidé na vesnicích často ani nerozumějí. Jsou to jakési izolované jednotky, nemají společnou řeč. (Hájek ct.24.cz)

Mění se funkce venkova. V pohraničních oblastech po odsunu předcházejícího obyvatelstva byla většina staveb využívána lidmi, kteří s tím neměli žádné zkušenosti, nebo úplně minimální. Dochází tak k rozsáhlé devastaci celých venkovských celků.

Nakonec s přibýváním volného času a možnosti obstarat si bydlení mimo centra za účelem rekreace postupně vzniká
chalupářské a chatařské nadšení, které vdechuje vesnickým oblastem nový život."

Naháňka na černou a škodnou. Honili myslivci, Lovecké příběhy, Naháňky, Úspěšný lov, Ženy a myslivost.

  ....a tak se stal králem dnešního lovu 

Po včerejší velké noci, velké oslavě a party

.........přišla jsem ve 3 ráno......v 6 vstávala ..............Dnešní první neoficiální naháňka na černou a škodnou..... Mé uplně první nasazení v historii, mé opakovací kulovnice 7.62x39 na mé levé rameno, v zásobníku 5 patron......Vyrazili jsme v 8 ráno, sraz byl u našeho předsedy..... sešlo se nás pouhých 12, ale i tak to stálo za to. Šly se 2 velmi náročné leče, které nás stály mnoho sil a velkého trápení, všechno pořádně prošťourat a zvěř pořádně nahnat a případně hlavně ulovit! První leč jsme šli pouhé 3 hodiny, kdy jsme se vláčeli ohromným trním, všude samé skály a kamení, terén byl velmi neúprosný, podmáčený, všude mlha a nebylo vidět ani na krok..... i já jsem se více jak jedenkrát vyválela, s flintou flákla sem a zase tam, kolimátor celý od hlíny a kolena též.... padalo ohromné kvantum listí, popadávala rosa, opravdu den "jak stvořený pro lov zvěře".......
V první leči se objevilo spousta
 prasat, zvěř mufloní i vysoká, jen nám nikomu moc nedovolilo střílet... když u konce první leče slyším šustit valící se kameny, otočím se a z obrovské stráně letí ohromný 90kg kňour, zastavil se mi dech, letěl jako o život, nestihla jsem nic, natož se nadechnout a tak jsem si vychutnala těch 5 sekund co jsem toto nádherné zvíře mohla zahlédnout. Skoro těsně před odtroubením první leče najednou padla rána bez varování..... chlapi volají je tu prase.... po prohledání terénu se ukázalo, že tato rána zdolala dvě mouchy jednou ranou a střelcem byl Pavel s opakovací kulovnicí 7x57 a optikou meopta meostar R1 1,5-6x42 RD... rána padla pouze jedna, byla ulovená dvě prasata na ráz a přímo královskou ranou na hlavu.... Andul a Lilly okamžitě přilétly ke kusům a já valila nevěřícně oči co to má sakra znamenat když Andul s obrovským vztekem a nasráním zaryla své tesáky do čuněte a obě dvě začali ječet jako ve sboru!

Nechápala jsem jak je možné, že mé 4,5 měsíční štěně, má Lilly, hlubokým hlasem začala toho lončáka hlásit, všem to vyrazilo dech a byl to opravdu náramný zážitek něco takového vidět a ještě u svého svěřence. V druhé leči se opakovalo ohromné množství zvěře, leč trvala pouhé 4 hodiny, ale naše hluboké rokle a těžký terén nám umožňuje bohudík jen velmi opatrnou střelbu a tak dnes pouze skóre 8 divočáků, jedno minuté muflonče a jedna minutá lištička. V druhé leči byly ulovené pouze dva kusy a jeden z nich opět Pavel, kdy svým dnes třetím kusem (v první leči dvě mouchy jednou ranou) zvládnul hatrick a tak se stal králem dnešního lovu, který se završil v naší malé hospůdce, kde byla nachystaná bašta a to španělské ptáčky s knedlíčkem, a několikanásobnou rundou panáků bechera, švestky a myslivce....
Za dnešní opět parádní zážitek, děkuji svým čtyřnohým holčičkám, svým kamarádům myslivcům a také bohyni a lovkyni Dianě za opět vydařený lov...

MYSLIVOSTI A KYNOLOGII ZDAR!

Editováno, autor Michaela Š. sociální sítě FB foto Michaela Š.

#Ženy a myslivost Leč Naháňka Prasata Mufloni Vysoká Skály Kamení Trní Listí Rosa Oslava Party Král lovu Hospůdka Becher Švestka Myslivec Kňour

Poznámka: Dívky (ženy) v myslivosti v Česku...mám z toho radost. To jsme v totalitní myslivosti neměli a je vidět, že nám to natřou pánové...nejen tím, že rozumí kynologii a pohybují se v náročných podmínkách naháněk, ale umí poutavě popsat příběh lovu - a to se cení! Sdílet a pochlubit se svými úspěchy a zážitky, to chce kus odvahy a kamarádství přátelé myslivosti!