DANĚK alias PAJDAVÁ LOPATA

Není sezení jako sezení, ale sezení - to je sezení.

Daněk -lopatáč a šťastný myslivec Přemysl...

LOVU LESU.

Bylo před bouřkou, prý se na nás žene ňáká čina, vítr v nárazech přes 70km v hodině.
"No co," říkám si ..."až bude nejhůř, tak slezu dolů"
Mraky na západě zfialověly, začalo se fest blýskat, ale vítr jako když utne. Srnčí hromadně pelášilo z kukuřice do lesa, jak o život.
Světlo fofrem padá, to nevypadá dobře! ... jenže mně se dolů furt a furt nějak nechtělo. Během pěti minut mraky zatáhly celou oblohu, že byla tma jak ve sklepě a najednou naproti u druhého posedu vylezla vařečka.
"Chlapče", říkám si v duchu … "neboj, tebe nechci, čekám na tvýho pajdavýho kolegu"
Najednou prudce zvedne hlavu a upřeně kouká na kukuřici. Přetáhnu dalekohled taky tam. Prasata!
" No, to je výborný! ...dva měsíce se tady neukážou a zrovna teď vylezou, když se mi to fakt nehodí."
Přesto váhám. Mám, nemám, mám? Naštěstí se něčeho lekly a zapadly zpět do kukuřice. No a měl jsem vyřešeno. Jenže vařečka byla taky pryč.
Začal se zvedat vítr a pršet. Vejrám do tý bouřkový tmy … a co je to v koutku oka za pohyb? Stojí tam. Uprostřed louky, tak na 70 metrů "Pajdavá lopata". Sahám po flintě. Než stačím zamířit, tak se odvrací a svým přerývaným krokem odchází pomalu ode mě k lesu. Imrvére furt naostro.
Pískám na něj, pokašlávám, modlím se ke všem bohům, nic. Asi už tím stálým hromobitím ohluchnul.
"To není možný, takhlenc střílet nemůžu," běduji šeptem,
" on mi snad fakt odejde!?!"
Dopajdal se až k té staré kazatelně naproti 160 metrů a je čím dál tím špatnějc vidět. Zastavuje se ... obrací.....BÁÁC! … výstřel na chvíli přehlušil i hromy.
V tu ránu začala opravdová čina. Nevidím nic. Jakoby staří bohové čekali až konečně vystřelím. Vítr zvící vichřice udeřil do mé kazatelničky a málem mi jí urazil pod zadkem. Liják se stal vodorovným, stromy, větve, kukuřice, prach, listí, klacky, vše lítalo vzduchem, jakoby to nic nevážilo.
Zachumlal jsem se do nepromokavé bundy, kapuci narazil i přes oči a jako peruánský skrčenec v posmrtném sedu čekal až to přejde, pokud ovšem ta kazatelna pode mnou vůbec vydrží.
Hodinu a tři čtvrtě.

Ležel 6 metrů od nástřelu, 152 metrů - čistá komora.
LOVU ZDAR!


(pro zvědavce: Winchester XPR, 30-06, Hornady SST 165 gr.)




Přemysl Š. K. sociální sítě Myslivci sobě

DANĚK. RARITNÍ TROFEJ. Fotografie z myslivosti. Dančí zvěř, Daněk, Trofeje, Myslivecké fotografie.

GRATULUJEME! Lovu zdar! Daněk a úlovek Petr Slaba Myslivost - sociální sítě.

DANĚK SKVRNITÝ V ŘÍJI

DANĚK SKVRNITÝ V ŘÍJI

DAŇCI ZAČÍNAJÍ VYTLOUKAT PAROŽÍ

DAŇCI ZAČÍNAJÍ VYTLOUKAT PAROŽÍ

Daněk evropský. Dančí zvěř, Daněk, #Daněk, Příroda a myslivost, Lovy fotoaparátem, Myslivecké fotografie

Daněk evropský

Daněk evropský

U dobře založených daňků mají druhé, popřípadě třetí parohy znatelnou růži, očník a opěrák, ukončené buď hrotem (šesterák) nebo v horní části s lodyhou rozšířenou až zploštělou, vytvářející malou lopatku, někdy vykrojenou.

Toto a další paroží je pak vytloukáno v srpnu až září a shazováno v květnu, u starých daňků i v dubnu. Starším daňkům se tvoří lopaty, vznikající plošným rozšiřováním lodyh nad opěrákem. Podle síly lopaty se rozeznávají lopatkáči a lopatáči. Daněk s třetím parožím má zpravidla tři prsty na lopatce a nazývá se lopatkáč - troják, daněk se čtyřmi prsty se nazývá párák, a s pěti prsty kořenáč, má-li daněk na lopatě šest prstů je teprve lopatáčem, a to buď slabým, nebo silným. První prstovitý výběžek na spodu lopaty, palec, je buď jednoduchý, nebo u vyspělých daňků dělený. Poslední prst na konci lopaty se nazývá hák, bývá vyvinutý až u starších daňků.

Nejlepší paroží má daněk mezi 6. až 10. rokem života. Daněk zpátečník má slabé krajkování na lopatě, které přechází ve zvlněné zakončení. Ve výjimečných případech nasazuje daněk též krátký nadočník (výsadec), a to většinou jen na jednom parohu.

#Dančí zvěř, Daněk, #Daněk, Příroda a myslivost, Lovy fotoaparátem, Myslivecké fotografie

DANĚK U Dubu. Uprostřed dančí říje se ozvalo slabé křupnutí, pak zašustění listí. Zvěř táhne okrajem lesa a už je docela blízko. Daněk, Dančí zvěř, Říje, Čas lásek jelenů, Lovecké příběhy.

Daněk "U Dubu".

Po odjezdu přátel mne pozvolna naplnil pocit marnosti a zklamání.

 Tolik příprav, zařizování, ranních i večerních obeznávání a nakonec nic, daňka jsme ani neviděli.

Říje byla letos taková neobvyklá, přerušovaná, mdlá – prostě jako vždy, když jsem byl u nich na Slovensku na jelenech. Nezbylo než vzpomínat na lepší časy v minulosti.

V lovu jsem mohl pokračovat až v pondělí odpoledne. Bylo teplo, až dusno, mrazík z předchozího týdne byl zapomenut. Modrou oblohu brázdily letky hladových severských káňat a jejich hlasy ,,kijé" při vzájemných vzdušných střetech se ozývaly ze všech stran. Zaparkoval jsem auto poněkud dříve, zpravidla není mým zvykem zajíždět až pod posed, a vydal se známou cestou k říjišti. Hned na pokraji lesa bylo slyšet rochání z míst, kde jsme obvykle postávali a čekali.

 Vítr byl dobrý a tak jsem se zvolna přibližoval a snažil se zrakem proniknout houštinu. Teď, támhle to asi je. V převislých větvích se něco hýbe. Jak mi chybí dalekohled, který zůstal viset na věšáku. Opírám kulovnici o strom a puškohledem pátrám v místě pohybu. Náhle se v mezeře objevuje mohutná lopata, pak druhá, a nakonec hlava s krkem. Velmi dobrý daněk s plným parožím, hezky jemně krajkovaným. Tak to by teda nebylo nic pro nás, ten tu musí ještě několik let zůstat. Po chvíli pozorování se opatrně vzdaluji, abych zbytečně zvěř nerušil, a pokračuji v šoulačce. 

Scházím hřebínek svážnicí a potom mezi skalami úzkou průrvou až na dno údolí na silničku, po které jsme před několika dny projížděli. Cestou míjím místa poznamenaná daňčí říjí. Jsou to parožím otlučené větve, pod kterými jsou zřetelné hraby, z nichž vznikají na starých říjištích až hluboké jámy.
Po silničce odbočuji vpravo, abych se okruhem mohl vrátit k autu. Po chvíli chůze zaslechnu za sebou v mlazině prasknutí a potom i rochání. Vracím se kousek zpět do krytu a čekám. Kdyby tak vytáhl alespoň na okraj paseky. Sporadické rochání se však zvolna vzdaluje, jak daněk táhne smrčím vzhůru na říjiště. Pokračuji tedy v pochůzce, pak odbočuji na svážnici, která mne obloukem dovede zpět. Cesta stoupá a já si uvědomuji, jaké je teplo.

Pot mi stéká po čele i po zádech, i když mám rozepnuté všechno, co jde. Po levé i pravé straně jsou převážně málo prostupné mlaziny, z nichž se na dvou místech ozývá rochání. Protože terén neskýtá možnost opatrného přiblížení se, dělám si pouze v duchu další dvě čárky a funím dál do kopce. Konečně se cesta narovnává a já se přibližuji zespoda znovu k hlavnímu říjišti. Asi tři sta metrů pod ním se zastavuji u stromu, kde chci vyčkat do setmění. Poslouchám hlasy kulíšků a vzdálené houkání výra. Jelení a daňčí říje je pro mne spojena s kulíšky, ale je to nejspíš proto, že jsem v tuto dobu vždy uvnitř v lese a ne někde na okraji na posedu. Zatímco takhle přemítám, zvolna se šeří. Pojednou se ozvalo slabé křupnutí, pak zašustění listí. Zvěř táhne okrajem lesa a už je docela blízko. 

V nastávající tmě přechází okolo mne další daněk, ale bez dalekohledu ho nemohu již pořádně přečíst. Pět kusů, to vypadá docela dobře, říkám si, když nasedám do auta. Vlastně se k nim dá ještě připočítat šestý, který se zřetelně ozývá u sousedů za silničkou. Tím skončil první den mého velkého lovu. 

Dančí zvěř

V úterý pozdě odpoledne jsme byli opět v místě zvaném U Dubu. Tak se totiž nazývá naše nejstarší říjiště. Sedíme se synem u stromu a nasloucháme. V duchu vzpomínám na své první výpravy do těchto míst, které měly charakter dobrodružných cest do neznámých končin Aljašky či Sibiře. Vše bylo jiné, v údolí nevedla asfaltka a svah nad ní nebyl protnut jizvou svážnice. Také nikoho nenapadlo vyvézt nepotřebné haraburdí, jako třeba motor ze škodovky do lesa. Na druhé straně zde nebyli mufloni, daňci a dobře se pamatuji na pocit strachu z toho, co mě potká, když jsem poprvé našel smrk se zaschlým blátem a několika osinami z divočáka. Přiběhl jsem, oči navrch hlavy, zpátky domů k dědečkovi a on se mému hrdinství vysmál. V tu dobu ještě stál mohutný vykotlaný dub, po kterém se to zde jmenuje. V krátké době se však změnil v doutnající rozlomený pahýl po jedné neopatrné lovecké akci. Zůstal z něj velký pařez a jméno. Po čtyřiceti letech jsem se přece jen dozvěděl, kdo to udělal.
Pískání kulíška přerušuje mé snění. Je stejně jako včera teplo, dobře se sedí, ale daňci se u nás neozývají, pouze z protější stráně je slyšet rochání. "Půjdeme kousek dolů, co kdyby tam něco přecházelo", ruším z klímání Davida. Potichu se přesouváme po včerejší trase, vyčkáváme až do setmění, ale jediným výsledkem je klobouk plný hřibů a kozáků. Možná byla zvěř někým vyrušena, nebo se prostě změnily poměry na říjišti.

Ráno následujícího dne mě zastihlo opět v lese. A jako každý den zvolna šoulám po stejné trase. Po levé straně je nepříliš zřetelně slyšet daňčí hlas, zdá se, že zvěř se z dubiny stáhla dolů do stráně. Tam ovšem za ní nemohu, všude je plno suchého listí a navíc se otočil vítr a dýchá mi přímo do zad. Nejlépe bude ji opatrně minout a pod větrem vyčkat dalšího pohybu tlupy. Po pěšince se dostávám až ke stromu, kde jsme si včera s Davidem upravili v listí sezení a vyčkávám zde až do plného světla. Po tolika dnech vstávání a běhání se už cítím poněkud zmožený, a tak moje pozornost zvolna ochabuje, až přechází na hranici klímání. Choulím se v hubertusu a hlídám si to svoje živočišné teplo. Za tohoto doutnání mě napadá zajímavá myšlenka - vždyť to, co se ozývá od shora z dubiny, je rochání. Vrátili se! Rychle vstávám a tentokrát proti větru kráčím zpět. Před sebou mám volný prostor paseky, za ním asi padesát metrů listnatého mlází a poté ta smrková tyčovina. Zůstávám stát na okraji paseky přitisknut ke kmeni dubu a dalekohledem sleduji blížícího se daňka špičáka, který zvolna táhne mlázím. Je to typicky odstřelový kus, má dva až tři centimetry vysoké bulky. A za ním druhý, podobný.

Další daněk vychází asi po minutě. Je to špičák do patnácti centimetrů. Je vidět, že v době říje se k tlupě stahuje všechna zvěř, a to se dá využít pro průběrný odstřel. Jenže kdo si bude chtít kazit příležitost na druhou či třetí věkovou třídu. Příští rok s tím něco budu muset udělat. Snažím se sluchem udělat představu o situaci na říjišti, ale nemohu se zorientovat. Náhle mi dochází, že tam jsou daňci dva. Přecházím okrajem paseky vzhůru k mlází a dalekohledem pronikám tyčovinou. Zachycuji pohyb a již vidím první, druhou. celkem osm daněl a teď i sám "Veliký". Zdá se silný, ale lopaty nejsou příliš široké ani dlouhé, spíš takové hrubé, míhá se mezi spletí až dolů zavětvenými smrky. No, na střelbu to není, a ani moje pozice není nejlepší, a už mě také bystrý zrak jedné nevěsty objevil. Co se dá dělat, celá tlupa odbíhá dolů do rokle.

Teď se ujišťuji, že zde byly opravdu dvě skupiny zvěře, protože z dubiny asi padesát metrů vzdálené, se stále ozývá rochání. Opatrně měním svoji pozici a přibližuji se. Nemám ale příliš štěstí, daněly mě z dubiny nedůvěřivě pozorují, když procházím tyčovinou. Poznávám dobrého lopatáče, se kterým se známe z pondělka, ale to již celá skupina mizí dolů do rokle. No, tak to bude asi pro dnešní ráno vše, přemítám. Viděl jsem dost. Ten první bude spíše starší daněk a nejsem si jistý jeho lovností, zdál se takový silný a o tom druhém nemůže být ani řeč. Co teď, říje bude stejně brzy končit. Ještě bych se mohl podívat na Kroužek, minulý rok tam chodil silný jelenovitý daněk, určitě tam bude letos zas. S tou myšlenkou se vracím domů.

Daněk evropský

Po několika hodinách odpočinku jsem opět v autě a tentokrát mířím na Kroužek. Je to můj úsek, kde mám krmelec a kazatelny a jmenuje se podle mlýnu Kroužek, který je dole na potoku Pšovka. Když ale přijíždím na obvyklé parkoviště, vidím, že místo je již obsazené. Nakonec mi tedy nezbývá, než znovu vyrazit do známých končin. Není to tak docela beznadějné, neboť na tradičních říjištích je vždycky silný pohyb zvěře. Nicméně pochůzka je zcela neúspěšná, jenom daněk z protější honitby se ozýval, tak jako každý den, nepřetržitě. Z chmurného přemýšlení mě vytrhnul mobil. Přišla zpráva od kamaráda Fandy - s hostem ulovil daňka. Odpovídám mu gratulací a po setmění se u něj zastavuji a obdivuji velmi líbivou trofej asi šestiletého daňka, který vážil bez hlavy šedesát jedna kilogramů. Řeč se samozřejmě točí okolo lovu a říje. Notujeme si, jak je to letos špatné, nicméně nemohu souhlasit s jeho názorem, že hlavní příčinou je teplé počasí. Vždyť minulý týden bylo docela chladno a přesto bylo v lese ticho. A naopak v pondělí bylo teplo a aktivita zvěře vysoká. Fanda mne, snad pod vlivem úspěchu, přesvědčuje, ať toho horšího U Dubu střelím. Jsem tak trochu na vážkách. No, zítra třeba uvidím.

Ve čtvrtek ráno, pokolikáté již, kráčím přes strniště ke stěně lesa. Vítr mě opět popohání kupředu a to není nic dobrého. Nesmím riskovat, zvěř může být víc rozptýlena a navětří mě. Ještě na strništi odbočuji vpravo a širokým obloukem se snažím podejít celé říjiště. Je stále tma, v lese není nic vidět, a já se co chvíli musím vymotávat z ostružin. Snad je to daňčí hluché, napadá mne spásná myšlenka, když se za hlasitého praskotu dostávám přes hromadu suchých větví. Nakonec se vše zdařilo a já stojím opět na okraji paseky a vítr mi vane do obličeje.

Opatrně, krok za krokem se blížím k dubině. Posledních několik kroků téměř po čtyřech. Jsem schován za břehem, pod kterým jsme si čistili minulý týden chodníček. Lehám si na zem, připadám si jako v zákopu, a snažím se propátrat les před sebou. Mám výbornou pozici a zvěř o mně neví. Kromě osmi až deseti kusů holé je tam i ten první daněk. Pokyvuje rytmicky hlavou, přechází sem a tam a rochá, občas se pokouší přiblížit k některé z daněl. Holá je celkem apatická, jen ta pronásledovaná uhýbá. Dívám se a přemýšlím, pořád se mi zdá silný. Po dlouhých deseti minutách odkládám dalekohled a zvažuji pro i proti.

Nakonec se rozhoduji - je silný, je asi starší, ale není to skutečně chovný kus. Potom již sleduji optikou kulovnice komoru a ve chvíli, kdy je za daňkem skupina silných dubů, mačkám spoušť. Po výstřelu se zvěř v úleku rozprchla a zasažený kus zmizel mezi pohybujícími se hřbety a hlavami. Posadil jsem se, vydýchl a čekal. Asi to bude dobré, přemýšlím. Byl jsem klidný. Za chvíli vstanu a jdu na nástřel. V půli cesty vidím na zemi ležícího daňka, vlastně nejdřív pravou lodyhu paroží. V tom okamžiku mě zaplavuje pocit úlevy a spokojenosti. Lopata zdaleka není tak veliká, jak se zdála ještě nedávno přes optiku, o chovnosti žádné pochybnosti. Lovu zdar!

Potom nastala prozaická práce s vyvrhováním a přípravou kusu k odvozu. Jsem domluven s Davidem, že mi přijede pomoci, ale v rozčilení nemohu nalézt telefon. Vracím se tedy domů, kde zjišťuji, že telefon mám v kapse. Chvíli na syna čekám a pak se i s manželkou vydáváme zpět. S odvozem nám pomáhal i kamarád Fanda.

Největším oříškem se potom doma odpoledne ukázala jednomužná manipulace s úlovkem - přeprava na kolečku k lešení a vytažení, další postup při stahování, čištění a rušení již nebyl tak obtížný.

Při té práci jsem užasle sledoval, jak byl daněk dobitý. Postupně se objevovaly rozsáhlé krevní podlitiny, na několika místech byly pod celkem neporušenou kůží protržené svaly, na mnoha místech krku byly škrábance a pruhy sedřené srsti. Dokonce na hlavě na čele měl v kůži proraženou díru. Byl to starý rváč, který pravděpodobně v noci musel vybojovat vítězný zápas o ovládnutí říjiště. Možná při tom se mu odlomil malý kousek opěráku, který teď chybí. Je zajímavé, že předešlého dne probíhala říje obou skupin zvěře tak padesát metrů od sebe bez konfliktů a i to důkaz zcela odlišného chování jelení a daňčí zvěře během říje.

Za dva dny jsem se dozvěděl, že ten druhý, lepší, daněk znovu opanoval říjiště. Tak skončil můj velký lov, káňata odplachtila na jih a přišel smutný podzim.

##Lovecké stezky, Čas lásek jelenů, Dančí zvěř, Daněk, Jelení říje, Lovecké příběhy

Příroda a zvěř - daněk. Dančí zvěř, Daněk, Příroda a myslivost, Les, #Lovecké stezky, Myslivecké fotografie

Příroda a zvěř - daněk

Daňčí zvěř je u nás chována také v oborách. A to již asi 500 let. Do volnosti se tato zvěř dostávala z počátku únikem z obor. V posledních desetiletích je ale daňčí zvěř vysazována do volných honiteb. V současné době produkují daňci v našich oborách velmi silné trofeje, které přesahují bodové hodnoty 200 bodů CIC. Daňci ve volných honitbách tak vysokých bodových hodnot nedosahují. Je třeba se zamyslet proč tomu tak je. 

Předně je nutno říct, že daňčí zvěř ve volných honitbách pochází pouze s původních chovů daňčí zvěře, která byla chována v našich oborách.

#Dančí zvěř, Daněk, Příroda a myslivost, Les, #Lovecké stezky, Myslivecké fotografie, 

Daněk evropský Dama Dama

Daněk evropský

Starším daňkům se tvoří lopaty, vznikající plošným rozšiřováním lodyh nad opěrákem. Podle síly lopaty se rozeznávají lopatkáči a lopatáči

Daněk s třetím parožím má zpravidla tři prsty na lopatce a nazývá se lopatkáč - troják, daněk se čtyřmi prsty se nazývá párák, a s pěti prsty kořenáč, má-li daněk na lopatě šest prstů je teprve lopatáčem, a to buď slabým, nebo silným. První prstovitý výběžek na spodu lopaty, palec, je buď jednoduchý, nebo u vyspělých daňků dělený. Poslední prst na konci lopaty se nazývá hák, bývá vyvinutý až u starších daňků.

Nejlepší paroží má daněk mezi 6. až 10. rokem života. Daněk zpátečník má slabé krajkování na lopatě, které přechází ve zvlněné zakončení. Ve výjimečných případech nasazuje daněk též krátký nadočník (výsadec), a to většinou jen na jednom parohu.

Zrůdy paroží se vyskytují velice vzácně (parukáč)

Daňci začali shazovat paroží #Daněk, Příroda a myslivost, Dančí zvěř, Shozy, Lovy fotoaparátem, Myslivecké fotografie,

Daněk skvrnitý

#Daněk, Příroda a myslivost, Dančí zvěř, Shozy, Lovy fotoaparátem, Myslivecké fotografie 

U dobře založených daňků mají druhé, popřípadě třetí parohy znatelnou růži, očník a opěrák, ukončené buď hrotem (šesterák) nebo v horní části s lodyhou rozšířenou až zploštělou, vytvářející malou lopatku, někdy vykrojenou. Toto a další paroží je pak vytloukáno v srpnu až září a shazováno v květnu, u starých daňků i v dubnu. Starším daňkům se tvoří lopaty, vznikající plošným rozšiřováním lodyh nad opěrákem. Podle síly lopaty se rozeznávají lopatkáči a lopatáči.

Daněk s třetím parožím má zpravidla tři prsty na lopatce a nazývá se lopatkáč - troják, daněk se čtyřmi prsty se nazývá párák, a s pěti prsty kořenáč, má-li daněk na lopatě šest prstů je teprve lopatáčem, a to buď slabým, nebo silným. První prstovitý výběžek na spodu lopaty, palec, je buď jednoduchý, nebo u vyspělých daňků dělený. Poslední prst na konci lopaty se nazývá hák, bývá vyvinutý až u starších daňků. Nejlepší paroží má daněk mezi 6. až 10. rokem života. Daněk zpátečník má slabé krajkování na lopatě, které přechází ve zvlněné zakončení. Ve výjimečných případech nasazuje daněk též krátký nadočník (výsadec), a to většinou jen na jednom parohu. Zrůdy paroží se vyskytují velice vzácně (parukáč), daněk bez paroží (holec) nebyl dosud zjištěn.

Dospělí daňci mají paroží rozložité, s dlouhými, pravidelně zaúhlenými lodyhami, s dlouhou a širokou lopatou ukončenou prstovitými výsadami, tzv. krajkováním, silným a zatočeným očníkem a opěrákem.

Zvěřinový guláš, Zvěřina a kuchyně myslivce Dančí gulášek podávaný s pečenými škubánky

Guláš dančí

Dančí gulášek podávaný s pečenými škubánky

Potřebujeme:

Dančí plec nakrájíme na kostky, orestujeme s připravenou cibulkou, přidáme divoké koření (bobkový list,celý černý pepř a celé nové koření) červenou kvalitní papriku a rajský protlak.

Příprava:

Dusíme do změknutí, maso vyndáme,omáčku zahustíme máslovou jížkou na řidší omáčku, zcedíme a přidáme na nudličky nakrájenou kořenovou zeleninu (mrkev, celer, petržel) a dusíme do změknutí, dochutíme solí, pepřem,česnekem, zvěřinovým kořením a majoránkou, maso vložíme zpět do omáčky. Podáváme ve speciálním kotlíku na na prkně s keramikou.

 Bramborové škubánky: 

Uvaříme brambory ve šlupce, vystydlé namačkáme s krupičkou a orestovanou slaninkou, sůl, pepř, vejce vytvoříme těstíčko, z kterého vytvoříme škubánky a usmažíme.

Doporučená příloha: Pečené škubánky

Daňčí svíčková a hrnkové knedlíky s brusinkami #Daněk, Svíčková, Zvěřina, Zvěřina a kuchyně myslivce, Zvěřinové recepty

Daňčí svíčková a hrnkové knedlíky s brusinkami

Dančí svíčková

Maso a omáčka:

Dančí kýta 800 g uzený špek v celku 80 g sůl a čerstvě namletý pepř
mrkev 2 ks malý celer 1 ks máslo 2 lžíce sádlo 1 lžíce bobkový list
 3 ks, celý pepř 5 kuliček celé nové koření 3 kuličky jalovec 2 kuličky
velká cibule 1 ks rozmarýn 2 snítky tymián 3 snítky
kousek citronové kůry třtinový cukr 4 lžíce bílé víno 200 ml
plnotučná hořčice 1 lžíce vývar nebo voda asi 800 ml
smetana ke šlehání 200 ml

Knedlíky: 
hrubá mouka 2 hrnky sůl 1 rovná lžička mléko 2 hrnky žloutek 2 ks na kostičky nakrájené housky nebo rohlíky 2 hrnky hladkolistá petržel, nasekaná 2 lžíce sušené brusinky 2 lžíce bílek 2 ks změklé máslo na vymazání hrnků hrubá mouka na vymazání hrnků

Daňčí kýtu prošpikujte:

1 -  udělejte v ní úzkým nožem hluboké zářezy, uvolněte je prstem a do každého vložte tenký špalíček ztuhlého špeku. Maso osolte a opepřete. Mrkev a celer očistěte a nahrubo nastrouhejte, cibuli oloupejte a nakrájejte najemno.

2 - V kastrolu rozpusťte máslo a sádlo a opékejte na něm zeleninu a koření zhruba 3 minuty. Až se rozvoní, přidejte cibuli, osolte, opepřete, přidejte bylinky, kousek žluté části citronové kůry, cukr a ještě několik minut opékejte. Když vše příjemně karamelově voní, přidejte maso a zbytek špeku. Maso opečte důkladně ze všech stran a pak podlijte vínem. Přidejte hořčici, dolijte vodu nebo vývar, aby bylo maso ponořené tak ze tří čtvrtin, a nechte na mírném stupni dusit do změknutí, zhruba 2 hodiny.

3 - Asi po 1,5 hodině začněte chystat knedlíky. Pět čtvrtlitrových rovných hrnků důkladně vymažte máslem a vysypte moukou. V míse promíchejte prosátou hrubou mouku, sůl, mléko a žloutky na hladké řídké těsto. Vmíchejte nakrájené pečivo, petrželku a propláchnuté a osušené brusinky (velké překrojte). Z bílků ušlehejte pevný sníh a zlehka ho zapracujte do těsta.

4 -Těsto rozdělte lžící do připravených hrnků. Plňte je kousek pod okraj, asi do tří čtvrtin. Hrnky naskládejte těsně vedle sebe do širokého kastrolu, do kterého nalijte vroucí vodu tak, aby sahala tak do poloviny výšky hrnků. Přiklopte kastrol poklicí a vařte 22 minut od začátku varu. Poté zkuste jeden knedlík: hrnek vyjměte, kulatým nožem ho objeďte kolem stěn, knedlík vyklopte na prkénko a rozkrojte ho uprostřed nití. Je-li i ve středu pevný, máte hotovo. Vyjměte zbývající hrnky, knedlíky stejným způsobem vyklopte a rozkrájejte je bílou režnou nití na plátky silné 1,5–2 cm.

5 -Měkké maso vyjměte a z omáčky vyberte koření. Rozmixujte ji nebo propasírujte, záleží na vaší chuti a zvyklostech. Dochuťte, pokud máte rádi svíčkovou kyselejší, dokyselte ji troškou citronové šťávy. Pokud je omáčka po mixování málo hustá, ještě ji trochu povařte a zredukujte. Maso krájejte na plátky a podávejte s houskovým knedlíkem.

Zdroj: fresh.iprima.cz

#Daněk, Svíčková, Zvěřina, Zvěřina a kuchyně myslivce, Zvěřinové recepty, 

Zvěřina a kuchyně myslivce. Myslivecká kuchařka. Zvěřina a kuchyně myslivce, Jak na to?, Jelení guláš, Kančí gulášek, Daněk, Srnčí guláš po myslivecku

Srnčí řízky s bramborovou kaší

Srnčí řízky

Ingredience: 1 kg srnčí kýty, 60 g slaniny, 1 lžíce másla, šťáva z 1/2 citronu, 2 vejce, 5 lžic mléka, hladká mouka, strouhanka, olej, pepř, tlučený jalovec, sůl

Postup přípravy: Očištěnou a odblaněnou srnčí kýtu nakrájíme přes vlákno na menší řízky, lehce naklepeme a protkneme slaninou. Plátky osolíme, opepříme, zakapeme citronovou šťávou, potřeme máslem a posypeme jalovcem. Necháme v chladničce 3 hodiny odležet. Potom řízky obalíme v mouce, vejcích rozšlehaných s mlékem a strouhance. Smažíme v rozehřátém oleji pomalu po obou stranách dozlatova.

Podáváme s hranolky.

Lesácký závitek

Ingredience: 800 g vykostěné srnčí kýty, 50 g anglické slaniny, 150 g žampionů, 2 vejce, 2 cibule, 1 lžíce másla, 1 lžíce hladké mouky, olej, kapary nebo okurka, bobkový list, petrželka, pepř, sůl

Postup přípravy: Z kýty nakrájíme přes vlákno plátky, naklepeme, osolíme, opepříme a přitiskneme na ně plátek anglické slaniny. Na másle zesklovatíme jednu nadrobno nakrájenou cibuli, přidáme plátky žampionů, podusíme, zalijeme vejci, promícháme a necháme srazit.

Kančí gulášek s knedlíkem

Směs osolíme, vmícháme nasekanou okurku a jemně sekanou petrželku. Touto směsí potřeme plátky masa. Poté je zabalíme a upevníme párátky. Na rozpáleném oleji osmahneme druhou drobně nakrájenou cibuli a závitky ze všech stran opečeme. Promícháme, zalijeme vodou, přidáme bobkový list a pod pokličkou dusíme doměkka. Měkké závitky vyjmeme, šťávu vydusíme na tuk, zaprášíme moukou, osmahneme, přilijeme vodu nebo vývar ze srnčích kostí, dobře rozmícháme a povaříme. Šťávu přecedíme na závitky a chvíli povaříme. Jako přílohu podáváme vařené nebo opékané brambory a míchaný zeleninový salát.

Daňčí guláš

Ingredience: 1 kg předního dančího masa, 300 g cibule, sladká paprika, 50 g sádla, majoránka, pepř, česnek, 1 lžíce rajčatového protlaku, 1 lžíce hladké mouky, sůl, 1 paprika, kousek sterilované okurky

Postup přípravy: Maso nasekáme na kousky, opláchneme ve vlažné vodě. Větší část cibule drobně nakrájíme, osmahneme dorůžova na sádle, přidáme papriky, zpěníme, zalijeme vodou a přivedeme k varu. Přidáme maso, osolíme, okořeníme pepřem a utřeným česnekem, vmícháme rajčatový protlak a dusíme pod pokličkou. Při dušení maso občas zamícháme. Když je maso skoro měkké, šťávu zahustíme jíškou připravenou ze sádla a mouky, rozmícháme a dusíme doměkka. Na konec přidáme majoránku. Na talířích guláš sypeme drobně pokrájenou cibulí, okurkou a paprikou.

Podáváme s houskovými knedlíky.

Ferdinandův špíz

Ingredience: 1 kg bažantího masa, 100 g šunky, 60 g anglické slaniny, 2 cibule, 2 sterilované okurky, sůl, grilovací ostrý olej s česnekem

Postup přípravy: Maso nakrájíme na plátky, potřeme grilovacím olejem s česnekem a přikryté necháme 24 hodin v chladnu odležet. Potom plátky masa lehce osolíme, poklademe plátky šunky, okurky, slaniny a vše smotáme do závitků, které napichujeme na grilovací jehlu střídavě s cibulí. Grilujeme, opékáme nebo rožníme asi 15 minut.

Jelení guláš

Výborné s brusinkovým kompotem.

Kančí guláš s brusinkami

Ingredience: 600 g kančí plece, 50 g slaniny, 150 g cibule, 50 g hladké mouky, 2 lžíce rajčatového protlaku, 100 g sádla, 480 g brusinkového kompotu, 4 kuličky pepře nebo jalovce, 30 g sladké papriky, 4 kolečka pomeranče a 4 kolečka citronu, kmín, česnek, pepř, sůl

Postup přípravy: Maso nakrájíme na nudličky, osolíme, opepříme a opečeme na cibuli osmažené dozlatova. Přidáme rajčatový protlak a znovu osmažíme. Přisypeme papriku, všechno koření s česnekem a kolečky pomeranče a citronu. Mírně podlijeme (maso musí být vidět) a dusíme pod pokličkou nejlépe v troubě asi 45 minut. Potom krátce orestujeme, zaprášíme moukou, osmažíme a zalijeme asi 6 dl vody. Osolíme podle chuti, provaříme a přidáme brusinkový kompot. Necháme prohřívat, až se objeví tuk.

Podáváme se špekovými knedlíčky. S červeným vínem je to opravdová pochoutka.

Jelení guláš

Ingredience: 600 g jelení plece, 50 ml oleje, 2 velké cibule, 3 lžíce pikantnější marmelády, drcený kmín, pepř, česnek, 0,5 l vývaru (může být z masoxu), 2 lžíce hladké mouky, 0,5 l červeného vína, 80 g rajčatového protlaku, cukr

Příroda a posed v zimě

Postup přípravy: Maso nakrájíme na kousky, na oleji zpěníme nadrobno krájenou cibuli, zasypeme paprikou, promícháme, vložíme maso, marmeládu a opečeme. Osolíme, přidáme drcený kmín, pepř, utřený česnek a mírně podlijeme vývarem. Dusíme pod pokličkou do té doby, než se všechna voda vydusí. Poté zaprášíme moukou, opečeme a zalijeme vínem, přidáme rajčatový protlak a dusíme do měkka.
 Dochutíme, 1 minutu provaříme. Stáhneme z plotýnky a pod pokličkou necháme 10 minut dojít.

Podáváme s chlebem nebo knedlíkem.


#Zvěřina a kuchyně myslivce, Jak na to?, Jelení guláš, Kančí gulášek, Daněk, Srnčí guláš po myslivecku, 

DANĚK evropský. Od jiných druhů vysoké ho poznáme především podle velkého lopatkovitého paroží, které podobně jako jelen nosí majestátně na hlavě.

Daněk skvrnitý

Od jiných druhů vysoké ho poznáme především podle velkého lopatkovitého paroží, které podobně jako jelen nosí majestátně na hlavě

 Na rozdíl od jelena má daněk kratší a slabší nohy, kratší krk a silnější tělo. Patří mezi zvířata, která mění barvu srsti jak podle věku, tak podle ročního období. V létě má hřbet, stehna a špičku ocasu hnědo červenou, dolní a vnitřní část nohy je bílá. Kolem úst a očí má červenavé kruhy. V zimě se mi má temeno hlavy, krk a uši hnědošedé. Na bocích a hřbetě je daněk v zimním období zbarven do černa s nádechem šedé nebo červené. Po celý rok má daněk na zádech bílé skvrny. Samice se od samce liší pouze velikostí. Celkově je nižší a kratší. Nezřídka se objevují i téměř albínští bílí daňci.

Daňčí říje začíná počátkem října a ve druhé polovině října vrcholí, mnohdy se protáhne až do listopadu. Probíhá na oblíbených říjištích, obvykle na volném prostranství nebo ve starých prořídlých porostech. Daňci se v říji ozývají chraptivým rocháním. Na říjišti shromažďuje daněk kolem sebe 6, až 12 daněl, které jsou doprovázeny daňčaty. Často dochází mezi silnými lopatáči k urputným soubojům o tlupy daněl. Při soubojích nedochází k vážným poraněním, časté však je přeražení lodyhy. Při vyrovnaném poměru pohlaví se říje aktivně účastí pouze lopatáči. Mladí daňci říjí pouze pasívně, daněly se naopak aktivně účastní říje již ve druhém kalendářním roce. Daněk se během říje nekaliští, vyhrabává však mělké doliny, kde se chladí. Daněla je těžká 31 až 32 týdnů. Klade převážně v červnu (v květnu asi 12%, v červnu 72% a v červenci až 16%) jedno, někdy i dvě daňčata. Daněla po dobu asi jednoho měsíce intenzivně kojí. Pak se daňčata začínají pastvit, stále jsou však přikrmována mateřským mlékem. Kojení ustává v době říje, ale po říji se obnoví.

U dobře založených daňků mají druhé, popřípadě třetí parohy znatelnou růži, očník a opěrák, ukončené buď hrotem (šesterák) nebo v horní části s lodyhou rozšířenou až zploštělou, vytvářející malou lopatku, někdy vykrojenou. Toto a další paroží je pat vytloukáno v srpnu až září a shazováno v květnu, u starých daňků i v dubnu. Starším daňkům se tvoří lopaty, vznikající plošným rozšiřováním lodyh nad opěrákem. Podle síly lopaty se rozeznávají lopatkáči a lopatáči. Daněk s třetím parožím má zpravidla tři prsty na lopatce a nazývá se lopatkáč - troják, daněk se čtyřmi prsty se nazývá párák, a s pěti prsty kořenáč, má-li daněk na lopatě šest prstů je teprve lopatáčem, a to buď slabým, nebo silným. První prstovitý výběžek na spodu lopaty, palec, je buď jednoduchý, nebo u vyspělých daňků dělený. Poslední prst na konci lopaty se nazývá hák, bývá vyvinutý až u starších daňků. Nejlepší paroží má daněk mezi 6. až 10. rokem života. Daněk zpátečník má slabé krajkování na lopatě, které přechází ve zvlněné zakončení. Ve výjimečných případech nasazuje daněk též krátký nadočník (výsadec), a to většinou jen na jednom parohu. Zrůdy paroží se vyskytují velice vzácně (parukáč), daněk bez paroží (holec) nebyl dosud zjištěn.

Dospělí daňci mají paroží rozložité, s dlouhými, pravidelně zaúhlenými lodyhami, s dlouhou a širokou lopatou ukončenou prstovitými výsadami, tzv. krajkováním, silným a zatočeným očníkem a opěrákem.

Dančí minutky. Daňčí steak s hermelínovou omáčkou. #Daněk, Zpracování zvěřiny, Zvěřina a kuchyně myslivce, Zvěřinové recepty, Úspěšný lov

Dančí minutky

Daňčí steak s hermelínovou omáčkou

Ingredience:

Steaky: 800 g daňčího hřbetu, svazek čerstvých bylinek (tymián, majoránka, kerblík),
20 g dijonské hořčice, 1 citron (šťáva), 50 ml bílého vína,
100 g olej, 100 g másla, čerstvě drcený pepř, sůl

Hermelínová omáčka: 50 g másla, 100 ml bílého vína, 2 ks hermelínu, 1 lžíce kudrnky

Příprava:

Zvěřinu očistíme, odblaníme a naporcujeme. Nasekané bylinky smícháme s hořčicí, citronovou šťávou, olejem, solí a pepřem. Do této marinády vložíme daňčí steaky minimálně na 24 hodin, nejlépe na dva dny. Marinované steaky opékáme na pánvičce po obou stranách do měkka. Omáčka: do rozehřátého másla vložíme nakrájený sýr a za stálého míchání postupně lijeme víno až je omáčka hladká, na konec přidáme petrželku.

Doporučená příloha:

Steaky podáváme s opečeným bramborem nebo hranolky přelité hermelínovou omáčkou a ozdobené brusinkovou zavařeninou.


#Daněk, Zpracování zvěřiny, Zvěřina a kuchyně myslivce, Zvěřinové recepty, Úspěšný lov, 

Daněk ve fotografii. Daňčí říje začíná počátkem října. Daňci se v říji ozývají chraptivým rocháním...

Daněk evropský  (photo by Pavel Kysela)

Daňčí říje začíná počátkem října a ve druhé polovině října vrcholí, mnohdy se protáhne až do listopadu.

Probíhá na oblíbených říjištích, obvykle na volném prostranství nebo ve starých prořídlých porostech. Daňci se v říji ozývají chraptivým rocháním. Na říjišti shromažďuje daněk kolem sebe 6, až 12 daněl, které jsou doprovázeny daňčaty. Často dochází mezi silnými lopatáči k soubojům o tlupy daněl. Při soubojích nedochází k vážným poraněním, časté však je přeražení lodyhy. Při vyrovnaném poměru pohlaví se říje aktivně účastí pouze lopatáči. Mladí daňci říjí pouze pasívně, daněly se naopak aktivně účastní říje již ve druhém kalendářním roce.
Daněla je těžká 31 až 32 týdnů. Klade převážně v červnu (v květnu asi 12%, v červnu 72% a v červenci až 16%) jedno, někdy i dvě daňčata. Daněla po dobu asi jednoho měsíce intenzivně kojí. Pak se daňčata začínají pastvit, stále jsou však přikrmována mateřským mlékem. Kojení ustává v době říje, ale po říji se obnoví. Pohlavní dospělost se u obou pohlaví dostavuje ve druhém kalendářním roce, tělesná vyspělost však až ve třetím roce.

Vrcholu tělesných sil dosahují daňci mezi 8. až 12. rokem, ve volnu se dožívají asi 20 let.

Daňci u lesa

Daňci u lesa (od Pavel Kysela)

Lovy fotoaparátem. Příroda živě. Daňci.

Vysoká zvěř v přírodě. Daňci se rádi fotografují. (photo by pavel kysela)

Daňci ve stádu se přišli podívat na fotografa a tak byli uloveni objektivem fotoaparátu!

Daňci pózují  (photo by pavel kysela)

Daněk evropský. Podzimní fotografie z přírody. Vysoká zvěř se připravuje na zimu.

Fotografie od Pavel Kysela  Daňci se přebarvují...

Daněk evropský

Vhodné životní podmínky nachází zvláště v listnatých a smíšených lesích s bohatším keřovým podrostem a prostoupenými loukami a poli, většinou do 500 m n. m. Podobně jako jelen lesní žije velkou část roku v oddělených tlupách, jen staří samci se stávají samotáři. Přes den zaléhává do houštin a na pastvu vychází se setměním, v nerušených oblastech se pohybuje i přes den.

 Živí se různými druhy trav a bylin, výhonky keřů a příležitostně i polními plodinami. Nevyhledává kaliště, místo bahnité lázně si vyhrabává mělké prašné dolíky v suché zemi. Z mála hlasových projevů je v době říje nejnápadnější chraplavé rochání. Samci shazují parohy v dubnu až květnu a nové jim narůstají koncem srpna a v září. Jako většina ostatních jelenovitých se orientuje hlavně čichem a zrakem. Říje vrcholí na přelomu října a listopadu a doprovází ji méně nápadné troubení samců. Doba březosti trvá 225-234 dní, takže mládě (dvojčata se objevují v méně než 1 % vrhů) se rodí obvykle v červnu. Saje 6-9 měsíců a pohlavně dospívá ve 2. roce života. V téže době vytloukají mladí samci i poprvé paroží, které má jednoduchou stavbu, náznak lopatovitého zakončení se objevuje až ve 3. roce. Do rozmnožování se však mladí samci zapojují jen zřídka, neboť bývají v říji zahnáni silnějšími konkurenty.

V oborách se daňci dožívají 15-20 let. Lovný druh zvěře (doba lovu 16.8.-31.12.), úlovky dosahují až 9600 kusů/rok. V posledním období se často chová i na farmách.

Když přijdou v mlze vytvoří fantazii místa...tak jak to vidíte je unikátní fotografie co někomu řekne víc jinému ovšem nic. Dančí zvěř a fotografie.

Když přijdou v mlze vytvoří fantazii místa (od pavel kysela)

Kdo jiný by zachytil přirozenou atmosféru stáda daňků?

Přirozené postavení dančí zvěře v ranním šeru a mlze je kouzlo situace okamžiku, který nevědomky zachytí
 jen velmi soustředěný fotograf při své pracovitosti a zaujetí nekonečnou krásou života v přírodě.