NA LOVU MUFLONŮ

LOVU DÍK! a Myslivosti ZDAR!

4.12.2017 Je den, který si dobře zapamatuji

 Splnil jsem si totiž svůj dlouholetý sen, a to ulovit ve volné přírodě muflona. Netušil jsem však, že se to povede tak brzy, protože na takovou chvíli někteří čekají celý život. Velký dík patří mému kamarádovi , za dopomoc k tomu, abych si tento sen splnil. Jsem rád, že mám kolem sebe jedince, kteří mi takové věci přejí. Samozřejmě děkuji mé drahé polovičce za to, jak tolerovala moje každodenní několika hodinové vycházky, které mířily za úspěšným splněním tohoto snu. A další radost mi udělalo to, že u mého úspěchu, sice o posed vedle byl přítomen můj otec, se kterým jsem o několik let zpět na stejném místě ulovil jeho krásného životního muflona.
   
Úlovek tohoto muflona rozhodně nebyl zadarmo. Bylo to o každodenní docházce do lesa s krmením a následnou čekanou na kazatelně. Několikrát jsem si vyhlédnuté stádečko zradil, nebo jsem nevytrval dostatečně dlouho a po mém odchodu domů se objevili. Nebo když jsem šel na jistotu, kdy jsem věděl že muflon přijde, tak mé plány zradila prasata, která přišla dříve a já místo muflona ulovil prase, které mi udělalo samozřejmě velkou radost. O to hezčí zážitky a vzpomínky, na které budu do konce života vzpomínat to ve mě nechalo. 

 Velké díky patří také patronům myslivosti. Takže ještě jednou chci říct : LOVU DÍK! a Myslivosti ZDAR!

Mára Vožuch Voženílek

MUFLONÍ ZVĚŘ A NAŠE HONITBY - METODY ODHADU VĚKU BERANA

Muflon obecný

Odhad věku muflonů podle četnosti ročních vrubů (letokruhů) na toulcích

Tato metoda je nejužívanější a mnohdy jako jediná používaná k odhadu věku uloveného nebo odchyceného berana. Její věrohodnost závisí na pravidelném střídání intenzity nárůstu rohoviny na toulcích v průběhu roku a na zkušenostech myslivce ve vyhledávání a rozpoznání tzv. ročních vrubů neboli letokruhů od vrubů běžných, seřazených v sériích na povrchu jednotlivých ploch a na hranách rohových toulců.

Je třeba sledovat roční vruby na toulcích obou stran, zvláště v případě nerozhodnosti při jejich určování. Pokud se nedopočítáme přesvědčivého výsledku počtu ročních vrubů, nezbývá nám než spoléhat na odborné posouzení výměny a stupně opotřebování zubů. Nebude na škodu, když výsledek obou těchto metod porovnáme vždy, zvláště když máme k dispozici dolní čelist. Na povrchu toulců nás zaujme rýhování, které vytváří příčné prstence a vruby. Je to důsledek různé intenzity nárůstu rohoviny v časových intervalech následujících za sebou.
Střídají se zde příčné rýhy se zřetelnými prstenci. Vruby bývají v prvních třech až čtyřech letech širší (4 - 6 mm) než v letech pozdějších, kdy bývají stále užší a užší. Nejméně znatelné je vrubování v prvním roce života při hrotu rohového toulce a nejvýraznější je v té části, která narůstala v druhém a třetím roce života.

V části toulců, které narůstají ve vyšším věku, jsou vruby méně hluboké, podstatně užší a u starších muflonů směrem k bázi rohového toulce jemnější. Za celý rok se jich objevuje méně než na těch částech rohových toulců, které narůstaly beranovi v době jeho mládí (ve věku 2 - 3 roky). Je to i proto, že celkový přírůstek rohových toulců je s přibývajícím věkem menší. I toto jsou určité, avšak ne zcela přesné znaky pro odhad věku muflona (Habermehl, 1985).Vrubování na toulcích je dědičný znak a intenzita vrubování je vyjádřena počtem vrubů a jejich šířkou. Je ovlivněno i velikostí rohového výběžku čelní kosti. U muflonů je vrubování individuálně tvarově specifické.

Vedle běžného vrubování jsou na toulcích muflona, jako konečně i na rohových toulcích řady dutorohých přežvýkavců, ještě další výraznější a pro nás významnější vruby, tzv. roční vruby. Vznikají v důsledku určitého zbrzdění až zastavení růstu rohoviny. To se projevuje zeslabením a zaškrcením stěny toulce, které je doprovázeno vznikem jedné, někdy i dvou či více hlubších a širších rýh v těsné blízkosti za sebou na povrchu rohového toulce. Tato prohlubeň bývá vyplněna několika jemnějšími vruby a prstenci tmavšího zabarvení. Ke zpomalení až zastavení růstu rohoviny, tedy ke vzniku ročních vrubů, dochází v našich povětrnostních podmínkách na konci podzimu a začátkem zimy (listopad, prosinec), možno říci s nástupem říje. U mladších jedinců je to až uprostřed zimy (leden). Na jaře v březnu či začátkem dubna se zvláště ve volné přírodě růstová aktivita rohu opět zvyšuje a dosahuje vrcholu zhruba uprostřed léta. To již intenzivně vyrůstá další roční segment rohového toulce. Roční vruby vznikají v souvislosti s nedostatečnou intenzitou světelného režimu roční doby a s nedostatečným přísunem potravy, a zvláště v době říje za současné patřičné hormonální regulace metabolizmu. Roční vruby představují hranice mezi segmenty celoročního nárůstu délky rohových toulců a poukazují na růstovou aktivitu rohoviny toulce za každý uplynulý rok.

První roční vrub tedy buď nejblíže k volnému vrcholu toulce, nebo až druhý od vrcholu toulce, pokud se zde vyskytuje nepravý vrub, se nachází v místě, které naznačuje délku rohového toulce u 9 až 10 měsíců starého muflona. Délka toulce u takového mladého muflona v průměru dosahuje kolem 15 - 20 cm délky od základny k vrcholu toulce u středně vyvinutého jedince. Další roční vrub následuje zhruba po 20 cm a u starších muflonů potom následují roční vruby po stále kratších úsecích. U starých a přestárlých muflonů nad 10 roků věku jsou roční vruby vzájemně velmi blízko (měřeno na milimetry), neboť jejich rohové toulce přirůstají velmi málo nebo téměř vůbec.

Odhad stáří podle četnosti ročních vrubu muflonů je běžně považován za nejpřesnější metodu.

Počet segmentů rohového toulce oddělených ročními vruby udává věk sledovaného muflona. My k tomu připomínáme, že snad jedině tehdy, pokud jsou roční vruby jasné a zřetelné. To závisí na individualitě sledovaného kusu a uplatnění životních podmínek, které vznik ročních vrubů ovlivňují. Přesnější odhad nám poskytne správné posouzení chrupu, především opotřebení mléčných zubů, výměna za zuby trvalé a také jejich opotřebení v průběhu stárnutí.

Prof. MVDR. Čeněk Červený

MŮJ PRVNÍ MUFLON

Gratulujeme k úlovku! Pěkný beránek, myslivec Petr V., sociální sítě Myslivost

Dnes ráno se mi podařilo ulovit prvního muflona v životě. Na 150 metrů 308W střelivo Geco TM zůstal v ohni.

Muflon obecný - Ovis musimon MUFLONKA A MUFLONČE PŘI KOJENÍ. Lovy fotoaparátem, Muflon, Na lovu muflonů, Wildlife

MUFLONKA A MUFLONČE PŘI KOJENÍ

Zdroj: WildLife  

MUFLON Střílet se dá. Muflon vyloženě pózuje, ale nechce se mi.

Střílet se dá. Muflon vyloženě pózuje, ale nechce se mi. 

Mufloni! Jak je to dnes všechno jiné. Sestupujeme dále do údolí.

 Průvodce má svůj dalekohled, já jen unavené oči a zaměřovací dalekohled na kulovnici, ale teď vidím první já. Proti nám jde úzkým údolím beran. Je ještě daleko. Muflon opatrně obchází vývrat, je jich tu plno a na tom před námi si opírám pušku. Dívám se přes zaměřovací obrazec, je to asi sto padesát metrů, muflon klidně paství a staví se ideálně bokem. Náhle za ním přejde přes světlinu další beran a mně se zatajil dech. Je mnohem mohutnější, silné toulce končící na úrovni světel se mu na hlavě spojují. Ten by byl, šeptám průvodci, ale vím, že ten jen hlavou naznačí ne. Přece nám nestřelíte nejlepšího berana. Na scéně se objevuje další kus, nejslabší. Nejbližší muflon si snad říká o ránu, ale já ho už vidím jinýma očima. Zdá se mi mladý. Máme dobrý vítr, jsme ve skrytu za vývratem a tak se dohadujeme. 

 Není špatný. Znovu se dívám přes osnovu zaměřovače a váhám. Střílet se dá. Muflon vyloženě pózuje, ale nechce se mi. Konečně se otáčí zádí a mizí vpravo v lese, za ním ten mládenec a nakonec přejde rychle kapitální beran. Asi jsem měl střílet. Taková možnost se znovu nenaskytne. V lese se šeří již zcela zřetelně. Přijde ještě jeden, do třetice, a to bude ten pravý. Zdeněk mlčí. Co by ten Pražák ještě chtěl? Vím, že utěšuji jen sám sebe. Měl jsem střílet, nenaštval bych průvodce. Dnes jsme skončili. Co bude dál? Zdeněk se jistě pochlubí, že mne přivedl k jisté ráně. Jak se na mne budou dívat ostatní lesáci? Jdeme bezstarostně, ani se už nedívám, dojmy dne se mi v myšlenkách vracejí. Zvoral jsem to. Náhle Zdeněk prudce zastavuje, vidím to také. Jsme v ústí nočního údolíčka a v něm od nás odbíhají dva kusy.

 Muflonka a muflon. Pak se oba zastavují, ale to už ležím s připravenou puškou. Muflon se staví bokem. Střílejte! On to snad slyšel a odbíhá. Převaluji se v trávě, abych ho viděl v mezerách mezi stromy, ale beran se staví naostro přímo proti mně. Je to přes sto dvacet metrů a jeho hruď je na hrotu zaměřovače neuvěřitelně úzká. Na spárkatou se na ostro nestřílí. Pečlivě zaměřuji. Znám riziko. Mezi přední běhy výše. Tam je srdce a komora. Jsem rozhodnutý. Prásknutí výstřelu se vracelo v ozvěnách. Oba mufloni odcházejí klidným mírným poklusem. "Chybil jste. To přece už nemělo cenu střílet. Stál úplně čelně proti nám." V hlase je výčitka. Ani nevím, jak jsem se zvedl ze země. Za těchto podmínek chybit se může stát každému, ale právě proto jsem neměl stisknout spoušť. Průvodce má pravdu. 

Jdeme se podívat na nástřel. Neumíme už určit místo, kde stáli. Mám na sebe vztek. Všechno jsem podělal. Díváme se oba směrem, kam odešli. Na hřebenu strže se objevila silueta. Muflonka! Vždy udělá několik kroků a pak se zastavuje a otáčí hlavu zpět. Ona čeká. Kde je beran? Okamžitě jsem pochopil, že jsem nechybil. Šero houstne. Nevíme, jak odešli z nástřelu. Rozdělili jsme se a jdeme směrem, který jen tušíme. Je to zlé. Vědomí, že je tu někde postřelený beran nás oba zneklidňuje. Ne, tak jsem si to nepředstavoval. Padla na mne únava. Vyčerpán se naposled rozhlížím. Zítra sem musíme se psem, teď už je to beznadějné. Tak daleko přece nemohl jít. Zdeněk je ještě nade mnou, už jsme se dlouho neviděli. Kousek ode mne v protisvahu ještě rozeznávám bělavé poleno břízy. Ale všude kolem jsou jen buky. Bojím se uvěřit. Pískám, Zděnda sestupuje z protisvahu. "Vidíš to poleno?" Ani si neuvědomuji, že jsem mu začal tykat. A pak slyším vysvobozující hlas. "To je von!" 

Beran odešel s prostřeleným srdcem asi dvě stě metrů a pak padl jako podťatý. Najednou je únava pryč. Vystřelenou nábojnicí jsme zajistili zvěřinu proti divočákům a liškám. S traktorem přijedeme až ráno.

MUFLON OBECNÝ V LESE

Muflon obecný

MŮJ PRVNÍ MUFLON. Podívám se tam a rozbuší se mi srdce – už jdou... Nejdřív muflonky, za nimi muflončata, pak se objeví první beran... a za ním další...

Můj první muflon

Několik telefonátů, napjaté očekávání a den D je tady

 - mám možnost lovit svůj první kus mufloní zvěře...

Odjíždíme o půl druhé, na místě už chlapi čekají nachystaní ve dveřích. Nezdržujeme se a vyrážíme každá dvojice do jiné části revíru. Jsou tři hodiny a jsme na kazatelně. Venku je nepříjemně, fučí silný vichr, tak necháváme okna zavřená a probíráme letošní lovy. O půl čtvrté přichází první kus zvěře – neshozený srnec. V klidu paství a před čtvrtou hodinou se od lesa blíží druhý kus, tentokrát mladá srna. Chová se ale podivně, rozběhne se dopředu, pak se otočí a běží kolmo zase do lesa. Přemýšlím, co se jí asi nezdálo - objasní mi to můj průvodce, který povídá: „Něco ti jde zprava…“ Podívám se tam a rozbuší se mi srdce – už jdou.. Nejdřív muflonky, za nimi muflončata, pak se objeví první beran... a za ním další.. a další.. Míří doprostřed louky, prohlížíme je a ještě se objeví další tři.. Jsou od nás asi 100m a můj doprovod pečlivě hledá toho průběrného.. Od skupinky se oddělí dvě muflonky a tři muflončata a s nimi jeden beránek.. “To je on, připrav se a jak se ti trochu postaví, můžeš střílet..“ 

Klepe se se mnou snad celá kazatelna, jak jsem nervózní! Beran jakoby to věděl mi dává dostatek času se uklidnit – stojí zezadu naostro a nerušeně paství.. Zbraň mám připravenou a čekám.. Zdá se mi to daleko, ale když se otočí bokem, zazní výstřel a beránek se láme v ohni… Ostatní kusy poodběhnou pár desítek metrů, pak se zastaví a koukají, co se bude dít dál. Koukáme taky, protože beránek stále odkazuje a já se začínám bát, jestli nejde o obrnnou ránu, a tak s přebitou zbraní trnu, zda najednou nevyskočí a neodejde.. Po pěti minutách už víme, že vše je v pořádku a jdeme k němu. Můj průvodce dává zvěři poslední hryz a s přáním Lovu zdar k prvnímu kusu mufloní zvěře mi předává úlomek. Mám velkou radost a automaticky vděčně pohladím dvouletého beránka po krku.. Vracíme se zpátky na „základnu“, na odjezd k domovu je ještě brzy, a tak spřádáme plány na další čekanou..

S partnerem si „měníme“ průvodce a jedeme na stejné místo. Je po deváté hodině a už cestou ke kazatelně registrujeme kus stojící u lesa. Než se usadíme, je na louce. Daněk. 

Vydrží asi hodinu a pak v klidu odejde. Kolem 11té přichází další kus - shodujeme se, že je to opět „krkoun“ – (tedy zvěř s delším krkem = není to prase). 

Dojde k vnadišti a pochutnává si na řepě – mufloní beran. Vítr lomcuje vším kolem a před půlnocí zahlédnu u lesa černý kus - podívám se dalekohledem a upozorním průvodce – „Asi je máme tady, tohle už vypadá na prasátko…“ Bere dalekohled a s úsměvem se na mě otočí „To je tutově prase…a další..selata…“ Dívám se taky, tři selátka peláší k vnadišti, za nimi bachyně a pak ještě jeden větší kus.. Možná je to lončák, ale nejsme si jistí. Selata nespolupracují - namáčknou se na sebe tak, že bez dalekohledu to vypadá, jakoby uprostřed louky stál balík sena.

 Naproti tomu oba větší kusy jakoby věděli, že oni jsou v bezpečí, vystavují se pěkně neširoko. Opodál stojí jistě notně naštvaný beran, že ho čuníci vyhnali od večeře, obchází kolem a čeká. U „stolu“ je ale obsazeno a po chvíli hodování bachyně dokonce zalehne...

 Ale selata jsou stále v jednom chumlu, nedá se dělat vůbec nic, jen čekat. Z oblohy se pomalu sypou sněhové vločky a bíle „pocukrovaná“ prasátka se perou o kousky řepy. "Paseme“ je takhle dobrou půlhodinu, pak se bachyně pomalu zvedne a zároveň popojde jedno sele doprava.. To je moje chvíle, posazuji červenou tečku na plec a pohladím napínáček.. Les nám vrací ozvěnu výstřelu, prasata prchají zpátky do lesa, jen je jich o jednoho méně.. Sele leží v ohni a já ani nemůžu uvěřit, jak úžasný to byl dnes den..

Při vyvrhování nacházíme velký absces za dolní čelistí, pod hrtanem, ze kterého po proříznutí vytečou snad dva litry zelenošedé tekutiny.. Další nacházíme o kousek vpravo.. Jsou dvě možnosti, jak se takový „nález“ zachová - buď později praskne, nebo jeho stěny „zbytní“ a až naroste do ještě větší velikosti, zvěř se tlakem na průdušnici udusí.. Tak snad jsme tímto odstřelem zabránili případnému pozdějšímu utrpení..

Domů přijíždíme skoro ve tři ráno a já na tenhle lov nikdy nezapomenu - ostatně jako na každý předchozí a snad i ty následující. Obrovský dík patří našim průvodcům, protože bez nich by nebylo nic…

Erika Doležalová, listopad 2010

Zdroj: myslivecke-forum.cz

Myslivecké fotografie zvěře a přírody. Léto. Mufloní zvěř v lese. Muflon, silný a vybarvený kus! Dobrý záběr fotografa v přírodě.

Muflon silný a dobře vybarvený kus zvěře objektivem fotografa.

Ticho jitra protkl výstřel a muflonka se složila na místě v ohni

Foto úlovku: Muflonka a myslivecké zátiší (Lukáš F.)

Muflonka

Dnes, ve dvě v noci, jsem se vypravil na čekanou. Pro místo čekané jsem zvolil kazatelnu na špici zalesněné Studené rokle, která vybíhá do polí. Před sebou a po levé straně je lán cukrovky a po pravé straně strniště, po čerstvě posečené pšenici. Před rozedněním jsem na horizontu po pravé straně zaslechl párkrát zamečení mufloní zvěře a po chvilce se mi začaly na horizontu rýsovat siluety dvou cca. tříletých beránků (bylo to dosti daleko - odhadem 700 metrů).

Po čtvrt hodině zašli oba za horizont. Bylo půl sedmé, když se na horizontu, v místech, kde jsem viděl beránky, ukázala vedoucí muflonka a za ní táhl rudl 30 kusů mufloní zvěře. Vedla je pomalu a co chvíli zastavovala a jistila. Pohybovali se po rozhraní strniště a řepy dolů z kopce (viz. foto). Stále však byli daleko a bez možnosti jejich našoulání, v otevřeném terénu.

Vedoucí muflonka jistila směrem k lesu, na jehož cípu jsem seděl a začal jsem si říkat, že mapuje situaci a mohla by se s rudlem vydat mým směrem. Což se také následně po deseti minutách stalo.
Celý rudl sešel na roh řepy, náhle obrat o 90 stupňů a přímo na mě. Neodvážil jsem se ani pohnout, protože kazatelna je dosti odkrytá a bál jsem se, aby mě vedoucí muflonka nezaregistrovala. Přikrčil jsem se na kazatelně, takže mi byla vidět sotva hlava a vyčkával jsem dalšího dění. Pohyb rudlu se zrychlil a během chvilky jsem jej měl pod sebou na vzdálenost třiceti metrů. Bohužel na ostro a vedoucí muflonka začínala být zjevně neklidná, protože se lehce zatočil vítr.
Na nic dál jsem již nečekal a když se podívala směrem od kazatelny, napřímil jsem se, vybral muflonku, která stála lehce stranou, bez muflončat, zhruba uprostřed rudlu a ze všech kusů nejideálněji, takže na koso.

Kříž puškohledu jsem umístil na kobylu kusu a dotkl se spouště.

  Ticho jitra protkl výstřel a muflonka se složila na místě v ohni. Po symbolické "kouřené" jsem se odebral k úlovku, abych dostál všem mysliveckým zvykům a tradicím. Následnou kontrolou jsem zjistil, že kule prošla mezi plecemi a vyšla za pravou plecí ven. Děkuji patronům lovu, za tento dnešní nevšední zážitek, protože vzhledem k obezřetnosti mufloní zvěře a otevřenosti terénu, se mi mockrát nepoštěstí, lovit tuto zvěř na takovouto bezprostřední vzdálenost.

Zdroj: MYSLIVOST Lukáš F.

STŘÍBRNÝ MUFLON. Můj dík má sv. Hubert a Diana za nezapomenutelný lovecký zážitek. #Muflon, Na lovu muflonů, Čekaná, Lovecké příběhy, Úspěšný lov.

...hodně dobrý beran cca 200 bodů, stříbrný

Kamarádi myslivci

musím se pochlubit včerejším nezapomenutelným mysliveckým zážitkem. Ve 14:45 jsem usednul na kazatelnu v režijní honitbě Melechov (Lesní družstvo obcí Ledeč nad Sázavou). Při příchodu na kazatelnu jsem vyplašil jeden kus srnčího. Po 1,5 hodině sezení přišla na krmeliště srna se srnčetem následovaná "rohlíkem muflone".
Po deseti minutách 2 kusy dančího, které následně vyplašilo srnčí, ale muflon zůstal.
Netrvalo ani pět minut a z hustého porostu přicházela mufloní ovce a 2 kusy holé s dalším rohlíkem. Dančí odběhlo a konečně vyšel můj očekávaný beran.

Po příchodu berana jsem čekal, jestli je to celý "rudl" muflonů pohromadě. Během čekání a rozmýšlení, jestli mám střílet na berana nebo ne, mi odešel a přišel rudl zpět na krmeliště.
Bylo okolo 16:30 a kulovnice byla zalícená v rameni. Při loveckém adrenalinu a zvýšeném dechu jsem natáhnul napínaček...
Čekám až se muflon postaví a bude možné vystřelit, napínáček natažený, ale nemůžu srovnat svůj dech...
Po cca 2 minutách se odhodlám k ráně. Po ráně z kulovnice CZ 550 8x57 muflon leží v ohni.

Zapálím cigaretu a volám svůj lovecký úspěch kamarádovi Martinovi, který sedí o kazatelnu dál a celý lov muflona mi daroval. Po dokouření cigarety se vydám podívat na uloveného berana.

K mému překvapení je to hodně dobrý beran cca 200 bodů, tedy stříbrný.

Můj dík má sv. Hubert a Diana za nezapomenutelný lovecký zážitek, ale hlavně Martin, bez kterého by tento lov nebyl možný

Lovu zdar!

Sociální sítě šťastný lovec Tomáš K. popsal pěkně svůj zážitek

#Muflon, Na lovu muflonů, Čekaná, Lovecké příběhy, Úspěšný lov, 

Mufloni utekli z obory a sen Renaty. Humor o myslivosti, Myslivecká zábava, Muflon, Na lovu muflonů, Obory a zvěř

Muflon - berani na sněhu

Z jednoho snu Renaty...

O muflonech co utekli z obory.

Hana říkala, že mufloni z obory v Lánech prolezli ven, protože je tam 27 děr v plotu ! zdůrazňuji 27 děr, Hanou přesně spočítáno ! nejen, že všechno ty mufloni pošlapali, pšenici a louky, ale oni ještě obskakovali kravičky a teď se teda uvidí, jestli jsou ty kravičky březí, jestli budou rodit telátka nebo mufloňátka a Klaus bude na ty mufloňátka pěkně solit alimenty ! Protože to by tak scházelo, aby si jeho panský bejčci užívali zadara s obyčejnejma kravičkama ! a jak to Hana vyprávěla, mně se v noci zdálo, že jsme měli doma koně a kravičku.

Nejdřív to nevadilo, jen leželi v pokoji na koberci a byli hodný, ale pak dospěl koník v hřebce a začal tu kravičku obskakovat, chtěli se pářit, stavěli se na zadní, bouchali kopytama, podlaha se třásla, já jsem přemejšlela, kdy se proboříme dolu k Elišce, co to bude za průser, rozbourat majiteli domu dům tím,že jsme tady pěstovali tak velký zvířata...začala jsem přemejšlet, kolik peněz by stálo ustájení, ale srdce mi to rvalo, že by si koník od nás odvyknul a už by nebyl tak přítulnej, když by bydlel sám ve stáji a ne s náma v pokoji, už bysme se s ním nemohli tolik mazlit, jako když ležel pod stolem...anča ječela, že ho nedá...

pak jsem se vzbudila. a to všechno kvůli těm muflonům z prezidentský obory, takový starosti ještě v noci !

Zdroj: sociální sítě facebook sen Renaty


#Humor o myslivosti, Myslivecká zábava, Muflon, Na lovu muflonů, Obory a zvěř, 

Na lovu muflonů. Muflon, Na lovu muflonů, Čekaná, Lovecké příběhy, Úspěšný lov

Rozbuší se mi srdce – už jdou.. Nejdřív muflonky, 
za nimi muflončata,
pak se objeví první beran.. a za ním další.. a další

Odjíždíme o půl druhé

na místě už chlapi čekají nachystaní ve dveřích. Nezdržujeme se a vyrážíme každá dvojice do jiné části revíru. Jsou tři hodiny a jsme na kazatelně. Venku je nepříjemně, fučí silný vichr, tak necháváme okna zavřená a probíráme letošní lovy. O půl čtvrté přichází první kus zvěře – neshozený srnec. V klidu paství a před čtvrtou hodinou se od lesa blíží druhý kus, tentokrát mladá srna. Chová se ale podivně, rozběhne se dopředu, pak se otočí a běží kolmo zase do lesa. Přemýšlím, co se jí nezdálo a můj průvodce povídá: „Něco ti jde zprava…“ Podívám se tam a rozbuší se mi srdce – už jdou.. Nejdřív muflonky, za nimi muflončata, pak se objeví první beran.. a za ním další.. a další.. Míří doprostřed louky, prohlížíme je a ještě se objeví další tři.. Jsou od nás asi 100m a můj doprovod pečlivě hledá toho průběrného.. Od skupinky se oddělí dvě muflonky a tři muflončata a s nimi jeden beránek.. “To je on, připrav se a jak se ti trochu postaví, můžeš střílet..“ Klepe se se mnou snad celá kazatelna, jak jsem nervózní! Beran jakoby to věděl mi dává dostatek času se uklidnit – stojí zezadu naostro a nerušeně paství.. Zbraň mám připravenou a čekám.. Zdá se mi to daleko, ale když se otočí bokem, zazní výstřel a beránek se láme v ohni… Ostatní kusy poodběhnou pár desítek metrů, pak se zastaví a koukají, co se bude dít dál. Koukáme taky, protože beránek stále odkazuje a já se začínám bát, jestli nejde o obrnou ránu a tak s přebitou zbraní trnu, zda najednou nevyskočí a neodejde.. Po pěti minutách už víme, že vše je v pořádku a jdeme k němu. Můj průvodce dává zvěři poslední hryz a s přáním Lovu zdar k prvnímu kusu mufloní zvěře mi předává úlomek. Mám velkou radost a automaticky vděčně pohladím dvouletého beránka po krku.. Vracíme se zpátky na „základnu“ a spřádáme plány na další čekanou..

S partnerem si „měníme“ průvodce a jedeme na stejné místo. Je po deváté hodině a už cestou ke kazatelně registrujeme kus stojící u lesa. Než se usadíme, je na louce. Daněk. Vydrží asi hodinu a pak v klidu odejde. Kolem 11té přichází další kus - shodujeme se, že je to opět „krkoun“ – tedy zvěř s delším krkem = není to prase. Dojde k vnadišti a pochutnává si na řepě – mufloní beran.

Vítr lomcuje vším kolem a před půlnocí zahlédnu u lesa černý kus - podívám se dalekohledem a upozorním průvodce – „Asi je máme tady, tohle už vypadá na prasátko…“ Bere dalekohled a s úsměvem se na mě otočí „To je tutově prase…a další..selata…“ Dívám se taky, tři selátka peláší k vnadišti, za nimi bachyně a pak ještě jeden větší kus.. Možná je to lončák, ale nejsme si jistí. Selata nespolupracují - namáčknou se na sebe tak, že bez dalekohledu to vypadá, jakoby uprostřed louky stál balík sena Naproti tomu oba větší kusy jakoby věděli, že oni jsou v bezpečí, vystavují se pěkně naširoko. Opodál stojí jistě notně naštvaný beran, že ho čuníci vyhnali od večeře, obchází kolem a čeká U „stolu“ je ale obsazeno a po chvíli hodování bachna dokonce zalehne.. Ale selata jsou stále v jednom chumlu, nedá se dělat vůbec nic, jen čekat. Z oblohy se pomalu sypou sněhové vločky a bíle „pocukrovaná“ prasátka se perou o kousky řepy. "Paseme“ je takhle dobrou půlhodinu, pak se bachyně pomalu zvedne a zároveň popojde jedno sele doprava.. To je moje chvíle, posazuji červenou tečku na plec a pohladím napínáček.. Les nám vrací ozvěnu výstřelu, prasata prchají zpátky do lesa, jen je jich o jednoho méně.. Sele leží v ohni a já ani nemůžu uvěřit, jak úžasný to byl dnes den..

    Domů přijíždíme skoro ve tři ráno a já na tenhle lov nikdy nezapomenu - ostatně jako na každý předchozí a snad i ty následující. Obrovský dík patří našim průvodcům, protože bez nich by nebylo nic…
 
Zdroj: Erika - xchipsy.estránky.cz