A CO SOJČÍ PÍRKO ZA KLOBOUČKEM, O TOM SE JEN ZPÍVÁ V LIDOVÝCH PÍSNÍCH?

TRAUTENBERG A SOJČÍ PÍRKO PŘINESE HAJNÝ

Myslivecké odívání

Čeští myslivci chodili již v 16. století v zeleném či šedém barchánovém kabátci. Za tradiční myslivecké barvy byla považována, a je stále, zejména zelená ve všech odstínech, ale také všechny odstíny hnědé a šedé barvy.

K slavnostním mysliveckým barvám patří také černá a bílá.
Majitelé různých panství zaváděli pro své myslivce a lesníky svoje stejnokroje, aby své myslivce lépe rozpoznali, ale také aby se jimi mohli při lovech a jiných příležitostech honosit.

Nejznámější byly uniformy křivoklátských a jihočeských schwarzenberských myslivců. Ale i arcibiskupská panství a městská polesí měla svoje stejnokroje, rovněž tak naše předválečné státní lesy. Ve všech těchto uniformách vždy převládala zelená barva a jen v menší míře v kombinaci s hnědou a šedivou. A nejinak by tomu mělo být i dnes.

Klobouk vždy 

Myslivci nosí zásadně klobouky, čepice jenom v zimě, a to čepice s beránkem a beranice. Lesníci z povolání mohou užívat čepice patřící k jejich stejnokroji. Veškeré kšiltovky, bekovky, barety, plátěné a jiné čepice myslivci zásadně nenosí, a to ani v teplém počasí na hony na kachny. Připustit lze jen lehký plátěný klobouk, ale samozřejmě zelený. Prostovlasý nemůže jít myslivec na lov! Kam by dal případný úlomek?

Klobouky mají různé tvary a typy

Dříve byly u nás rozšířeny dva: typ "Pichler" s mírně zašpičatělým dnem, a typ "Švarcenberk" se širokou zelenou stuhou.
Pokud si chce myslivec na klobouk umístit trofeje (paletky, kačírky či kosírky apod., tak tedy zásadně na levou stranu. Štětka, která se upevňuje do zvláštního toulce poněkud dozadu, má být vlastní trofejí (divočák, jelen, jezevec, zajíc).
Pravá strana klobouku má zůstat volná pro zasunutí úlomku. Přemíra různých odznaků a trofejí přestává být na klobouku ozdobou a svědčí o pochybném vkusu majitele. Myslivecká vyznamenání, tedy ani odznak za zásluhy o myslivost, jak jsem viděl nedávno u dvou myslivců, na klobouk nepatří. Myslivecká vyznamenání se připínají na pravou stranu saka stejnokroje.

A CO SOJČÍ PÍRKO?

Nepsaná zásada mysliveckého odívání byla, aby se myslivci od sebe příliš nelišili. Teď se zdá naopak, že někteří mají snahu se od těch druhých lišit velmi výrazně. Svědčí o tom i různé kovbojské kožené klobouky a jiné zvláštnosti oděvu.
Při troubení pokrývku hlavy sundáváme, a pokud sedíme, povstaneme.

Sojka obecná (Garrulus glandarius) Ještě nedopeřené letošní mládě poskakující kousek od svého hnízda.

Sojka obecná (Garrulus glandarius) 

Sojka obecná (Garrulus glandarius)
Ještě nedopeřené letošní mládě poskakující kousek od svého hnízda.

Zdroj: Sociální sítě, Ptáci Evropy

Hnízdí sojka obecná. # Les, Myslivec a zvuky v přírodě, Ptáci, Sojka obecná

Sojka v letu

Sojka v letu

Střelil myslivec sojku trefil ji do obojku....

Její pírka z křídelních krovek si odedávna dávají myslivci za klobouk jako ozdobu. Od poloviny dubna si staví oba ptáci hnízdo z tenkých větviček, které je vystláno jemnými kořínky. To bývá zpravidla do čtyř metrů nad zemí na větvi u kmene stromu, většinou, a to je docela zajímavé, v blízkosti nějaké lesní cesty. 

#Štítky menu: Les, Myslivec a zvuky v přírodě, Ptáci, Sojka obecná

Příroda, ptáci a myslivost s fotoaparátem. #Ptáci, Lovy fotoaparátem, Sojka obecná, Jaro, Příroda, Myslivecké fotografie

Sojka na jaře

#Ptáci, Lovy fotoaparátem, Sojka obecná, Jaro, Příroda, Myslivecké fotografie, 

Sojka obecná

Sojka obecná

Žije v lesích všech typů, řídce i v rozsáhlých městských parcích 

 Hnízdo ze suchých větviček, vystlané suchými rostlinami a kořínky si staví na stromech, většinou ne příliš daleko od okraje lesa. Od dubna do začátku června snáší v jednodenních intervalech 4-8 vajec, zpravidla od snesení druhého na nich samice sedí 16-19 dní. Mláďata se líhnou postupně v průběhu 1-2 dní. Oba rodiče je na hnízdě krmí 19-21 dní, po opuštění hnízda se mláďata drží pohromadě s rodiči a někdy jsou ještě přikrmována. Nejvyšší známý věk je 18 let.

Potrava je velice rozmanitá.

Od pozdního léta do zimy převládá rostlinná, na jaře a v létě živočišná. Rostlinnou část tvoří hlavně žaludy, obilí, nejrůznější bobule, plody a semena. Z živočichů loví hmyz, z hnízd jiných ptáků vybírá vejce a mláďata, uloví i malé hlodavce a obojživelníky.

Sojka obecná, Ptáci, Myslivecké písničky, Krmítko, Lovu zdar!, Lovy fotoaparátem, Myslivec a zvuky v přírodě

Na krmítku visita sojky...

Sojka obecná, je kdysi jen lesní pták, ráda obývá smíšené lesy, lesní remízky a větší městské parky. Svým pestrým zbarvením peří si nic nezadá s některými exotickými ptáky.

Její pírka z křídelních krovek si odedávna dávají myslivci za klobouk jako ozdobu. Od poloviny dubna si staví oba ptáci hnízdo z tenkých větviček, které je vystláno jemnými kořínky. To bývá zpravidla do čtyř metrů nad zemí na větvi u kmene stromu, většinou, a to je docela zajímavé, v blízkosti nějaké lesní cesty.
Sojky si ale staví hnízda i na keři jako je hloh a nebo ve vykotlaném dubu. Samice koncem dubna až začátkem května snáší 5 až 7 hnědozelených vajíček, na kterých se při zahřívání střídají oba partneři. Po tuto dobu jsou ptáci velmi nenápadní a tiší. Již po 17 dnech se líhnou mláďata, která jsou na hnízdě dalších 21 dnů. Pokud se však v této době přiblížíme k jejich hnízdu s mláďaty, staří ptáci spustí křik.
V mnoha případech také znamenitě napodobují pískání káně lesní. Mláďata krmí především hmyzem, drobnými savci, mláďaty zpěvných ptáků a jejich vajíček. Po vyvedení mláďat z hnízda je ještě hodně dlouho slyšet mladé ptáky, jak v jeho okolí žadoní o potravu.


#Sojka obecná, Ptáci, Myslivecké písničky, Krmítko, Lovu zdar!, Lovy fotoaparátem, Myslivec a zvuky v přírodě,

Sojka "práskačka" obecná a modrá pírka co ztrácí si dáváme za klobouk...

Sojka obecná

Snad každý z nás zná sojku "práskačku" obecnou (Garrulus glandarius) spojenou především s večerníčkem Krkonošské pohádky.

Díky jejímu nelibému hlasu, kterým donášela Krakonošovi, co zlého zas Trautenberk chystá, by málokdo řekl, že patří mezi pěvce. Tedy mezi takové mistry zpěvu jako jsou (zlatí) slavíci nebo (arizonské) pěnice. Hlavním určovacím znakem řádu pěvci totiž není uchu lahodící zvuk, ale stavba zvukového aparátu.
Na křídlech má modrá pírka s černými příčnými proužky, pod okem černou podélnou skvrnu. Létá těžce, vlnovitě a třepotavě, na zemi poskakuje. Pohlaví se od sebe zbarvením neliší, mladí ptáci jsou tmavší a mají méně výrazná modrá pírka na křídlech.

Sojka obecná. Lovy fotoaparátem. Strážce lesa. Fotografie z myslivosti, Myslivec a zvuky v přírodě, Ptáci, Sojka obecná, Zahrady,

Sojka obecná

Kdykoli vyrazíme do lesa, sojka nás spatří mnohem dříve než začneme mít tušení o její přítomnosti a okamžitě nás prozradí celému lesu

Sojka obecná (Garrulus glandarius)
Typickým jejím znakem je chocholka na hlavě a zejména modrobíločerná pírka na křídlech (zrcátka). Zvláště na jaře převládá v její potravě živočišná složka (hmyz, malí obratlovci, včetně plenění hnízd pěvců), později převládá složka rostlinná (semena, bobule apod.). Rozšířena je hlavně v lesních komplexech, ale i v zemědělské krajině, kde je dostatek remízů, větrolamů apod. V posledních letech také intensivně obsazuje vesnice a města. Hnízdí převážně na okrajových stromech, ve městech ale i na římsách a jiných výklencích budov. Hnízdí od dubna do června, rozšířena je na území celé republiky až po nejvyšší partie horských lesů, její populační hustota, jak prokazuje myslivecká statistika i hodnocení ornitologická, se již léta nemění.


Při spatření nepřítele se ozývá velmi silným varovným pokřikem. Intonací tohoto křiku podává informaci, zda nebezpečí přichází shora (dravec), či ze země. Zvěř, které je upozornění určeno, tak reaguje buď útěkem (při pozemním nebezpečí) či strnutím nebo vyhledáním úkrytu (při nebezpečí shora).

#Fotografie z myslivosti, Lovy fotoaparátem, Myslivec a zvuky v přírodě, Ptáci, Sojka obecná, Zahrady

Sojka obecná pozorný a ostražitý pták v lese. Sojka nás spatří mnohem dříve než začneme mít tušení o její přítomnosti a okamžitě nás vyzradí celému lesu.

Sojka obecná  (od pavel kysela)

Létá tu pravidelně. Je slyšet hlasitým křikem co varuje. Krásný pták našich domovů, lesů a zákoutí přírody.

Sojka.

Sojka obecná je pozorným a ostražitým strážcem lesa. Platí to zejména pro lesní okraje, protože kdykoli vyrazíme do lesa, sojka nás spatří mnohem dříve než začneme mít tušení o její přítomnosti a okamžitě nás vyzradí celému lesu.

Vyskytuje se v jehličnatých, listnatých i smíšených lesích a v rozsáhlejších městských parcích. Převážně stálý druh. Hnízdo je umístěno vysoko na stromě, většinou nedaleko od okraje lesa. Potrava velmi rozmanitá, rostlinná i živočišná.

Sojky jsou všežravci a jejich jídelníček je pestrý. Na podzim to jsou žaludy, oříšky, bobule, obilí, plody, v létě hmyz, ptačí vejce, ještěrky, žáby, rejsci, myši.

Hnízdo je umístěno vysoko na stromě, většinou nedaleko od okraje lesa. V dubnu nebo v květnu v něm lze najít 5 - 7 vajíček, ze kterých se po 16 - 17 ti dnech líhnou mláďata. Hnízdo budují oba partneři, kteří také společně vychovávají mláďata. Vejce však zahřívá pouze samice, samec ji v tomto období krmí.

Sojčí pírka, která tento pták ztratí jsou krásně vybarvená a myslivec si je dává za klobouk.

Myslivecká: "střelil myslivec sojku trefil ji do obojku..."