#Lovecké právo, Lovecké brokovnice, Humor o myslivosti, Myslivecké tradice

Holland & Holland brokovnice

Při osamělých lovech se setkáme se dvěma mysliveckými zvyky či pojmy

Názvem "lovecké právo" se rozumí jedlé vnitřnosti spárkaté zvěře neboli drob. Patří tomu, kdo ulovenou zvěř vyvrhl, tedy střelci nebo průvodci. Poslední poctou ulovené zvěři je "stráž u zhaslého kusu". Jde o chvíli pozdržení se u střelené zvěře a zamyšlení, o okamžiky splynutí s přírodou, kdy lovec znovu v duchu prožívá úspěšný lov. Tento zvyk má kromě morálního i praktický význam, kus může totiž vychladnout.

Na ulovenou zvěř při fotografování nesedáme, ani na ni neklademe nohu. Při společných lovech platí zásada "první kule, poslední brok". Střílelo-li například na divoké prase více lovců, je kus přiřčen tomu lovci, jehož zásah zvěř smrtelně zranil, byť se i kus nesložil v ohni a musel být proveden dosled. Tato rána se považuje za "první kuli". Nemusí být první v pořadí, jestliže zvěř byla předchozími zásahy jen poraněna. Další případné zásahy - po "první kuli" - mohou být jen rány dostřelné. "Poslední brok" při honech na drobnou zvěř znamená, že úlovcem složené zvěře je poslední střelec, který na kus střílel a po jehož ráně se kus složil, zhasl. Nečítá se ovšem takzvané "střílení do hrobu" na zvěř již zhasínající.

Po ukončení honu tedy společného lovu na drobnou zvěř se může pořádat poslední leč. Jde o přátelskou schůzku všech účastníků honu spojenou s pohoštěním. I v jejím průběhu se dodržují některé myslivecké zvyky.

Brokovnice po výstřelu

Jak známo, myslivci připíjejí na zdar lovu a myslivosti levou rukou. Důvod tohoto zvyku není dosud objasněn, pravděpodobně pochází z barokní doby, kdy byla zaváděna řada dalších loveckých ceremoniálů. Při štvanici, nebo parforsním honu drželi v pravicích jezdci na koních otěže, psovodi vodítka smečky psů, přípitek se pak musel přizpůsobit, číše se držela levicí. Ostatně levá strana těla, kde je umístěno srdce, byla vždy považována za významnější, čestnější.

Na poslední leči zazní myslivecké písně, nechybí myslivecký humor a myslivecká latina. Sklon k obohacování a romantizaci zážitku není nikde tak zakořeněn a vyjádřen jako v nejstarším zaměstnání člověka, v lovectví. Myslivecká latina je slovní či výtvarné zobrazení lovu, lovce, zvěře, která více méně neodpovídá skutečnosti, ale na první pohled se nejeví jako nepravděpodobné. Nesmí tradovat pověrečné představy, zakrývat vlastní chyby, sloužit vychloubačství. Myslivecká latina nemá mít jiný účel, než potěšit, pobavit, udělat jiným radost. Má být proto výtvorem z pravdy a snu, z reality a poezie.

Někdy se při poslední leči koná též "myslivecký soud". Trestá žertovným způsobem účastníky honu, kteří se dopustili přestupků proti mysliveckým zvykům.

Restovaná srnčí játra na cibulce a slanině s domácími hranolky. #Srnčí zvěř, Lovy srnčí zvěře, Srnčí játra, #Lovecké právo, Zvěřina a kuchyně myslivce, Zvěřinové recepty

Restovaná srnčí játra na cibulce a slanině
 s domácími hranolky

Srnčí játra na víně

Ingredience:
srnčí játra, ¼ l mléka, 10 dkg slaniny, několik zrn pepře, máslo, 1 cibule, několik zrn nového koření, špetka majoránky, ¼ l hovězí polévky (stačí i voda), jíška, 1/8 l červeného vína, sůl, mletý pepř, citrónová šťáva.

Příprava:
Játra vložíme na chvíli do sladkého mléka. Pak je odblaníme, nakrájíme na plátky a opepříme. V kastrolu rozehřejeme máslo a slaninu nakrájenou na malé kousky. Do rozehřátého tuku přidáme na jemno nakrájenou cibuli, zrnka pepře a nového koření, špetku majoránky. Necháme jemně zpěnit, poté vložíme do kastrolu nakrájená játra a dusíme pod pokličkou do měkka. Během dušení podléváme játra polévkou nebo vodou. Když jsou játra měkká, směs zahustíme jíškou, přidáme červené víno a šťávu z citrónu. Teprve nyní játra osolíme a několik minut v omáčce podusíme. Hotová játra připravíme na talíř a zalijeme omáčkou, která díky přidaným ingrediencím získala zajímavou, mírně pikantní chuť.

Doporučené přílohy: Vhodnou přílohou jsou brambory vařené, opékané, šťouchané nebo hranolky. Hodí se rovněž rýže nebo pečivo. Oblohu připravíme dle chuti a fantazie.


##Srnčí zvěř, Lovy srnčí zvěře, Srnčí játra, #Lovecké právo, Zvěřina a kuchyně myslivce, Zvěřinové recepty

Restovaná játra a hranolky. #Lovecké právo, Srnčí játra, Zvěřina a kuchyně myslivce

Lovecké právo. Restovaná játra a hranolky

Pikantní srnčí játra

Ingredience:

600 g srnčích jater mléko 4 lžíce oleje 8 stroužků česneku 150 g čerstvých hub 5 velkých rajčat 2 zelené papriky 8 kuliček pepře 3 kuličky nového koření 3 kuličky jalovce 250 ml hovězího vývaru lžička mouky

Příprava:

Srnčí játra naložíme na několik hodin do mléka, může být i přes noc a necháme v chladničce odležet. Potom játra omyjeme a nakrájíme na plátky. Na pekáči nebo zapékací míse rozehřejeme olej a připravená játra do něj vložíme spolu s oloupaným a na plátky nakrájeným česnekem. Orestujeme, přidáme na plátky nakrájené houby, nakrájená rajčata a papriky, koření a osolíme. Jakmile se šťáva z rajčat odpaří, podlijeme hovězím vývarem a dusíme doměkka. Šťávu zaprášíme lžičkou mouky, necháme přejít varem, podle chuti dosolíme, opepříme a podáváme s bramborami na různý způsob.

Doporučená příloha: brambory (hranolky)

KANČÍ játra s kroketami a domácí tatarka, #Lovecké právo, Zvěřina a kuchyně myslivce

KANČÍ játra s kroketami a domácí tatarka, #Lovecké právo, Zvěřina a kuchyně myslivce

LOVECKÉ PRÁVO, Zvěřina a kuchyně myslivce

Pikantní játra na houbách (lovecké právo)

Játra (srnčí, jelení, z divočáka - jakákoliv) na houbách

Ingredience:
množství ve váhových poměrech: 4 díly jater, 1 díl slaniny, 1 - 2 díly čerstvých hub, 1 díl cibule, tuk, mléko - může být i kyselé, červené víno, hl. mouka, sůl, pepř podle chuti.


Příprava:
Játra necháme namočit přes noc v mléce. Pak nakrájíme na kostky či nudličky, poprášíme moukou a prudce osmažíme na tuku. Odložíme stranou. Do tuku po opékání přidáme nakrájenou slaninu, po chvíli i cibuli, krájené houby, osolíme a opepříme. Necháme dusit. Pokud houby pustily hodně vody, necháme trochu odpařit.
Přidáme opečená játra. Nakonec přilijeme půl až 1 dl červeného vína a můžeme dochutit např. kečupem nebo worcesterem. Ještě krátce podusíme.


Doporučená příloha: hranolky

Lovecké právo. #Lovecké právo, #Srnčí zvěř, Zpracování zvěřiny, Zvěřina a kuchyně myslivce, Zvěřinové recepty, Co budeme vařit dnes?

Lovecké právo v kastrůlku

Lovecké právo v kastrůlku

Ingredience:

srnčí játra, srdce, ledvinky, slezina, worčesterová omáčka, sojová omáčka, kečup, koření divočina, sůl, olej, cibule.

Příprava:

Na oleji osmažíme jednu větší cibuli, přidáme na tenké plátky nakrájené vnitřnosti, okořeníme kořením divočina a restujeme doměkka. Potom přidáme dvě kávové lžičky worčesterové omáčky, dvě kávové lžičky sojové omáčky a čtyři až pět polévkových lžic ostrého kečupu. Vše krátce podusíme, když se začne oddělovat tuk od sosu odstavíme z plotny a osolíme.

(Nejlépe je tento pokrm připravovat z úplně čerstvých vnitřností hned po ulovení, ztrácí se tím silné srnčí aroma, lze použít vnitřnosti i jiné zvěřiny).


Doporučená příloha: chléb nebo rýže


#Lovecké právo, #Srnčí zvěř, Zpracování zvěřiny, Zvěřina a kuchyně myslivce, Zvěřinové recepty, Co budeme vařit dnes?, 

SRNČÍ LEDVINKY NA VÍNĚ. #Lovecké právo, Úspěšný lov, Lovy srnčí zvěře, Zvěřina a kuchyně myslivce.

Srnčí ledvinky na víně

Dušené srnčí ledvinky na víně

Ingredience:

· srnčí ledvinky · půl lžičky kmínu · 6 kuliček pepře · 2 kuličky jalovce · 1 cibule · 50 g tuku

 · 50 ml červeného vína · sůl · lžička mouky · masový vývar (z kostky)


Příprava:

Dobře omyté srnčí ledvinky nakrájíme na kousky. Na tuku zapěníme nakrájenou cibuli, připravené ledvinky na ni vložíme, přidáme kmín, kuličky jalovce a pepř, orestujeme a zalijeme vínem. Dusíme doměkka a podle potřeby podléváme masovým vývarem. Měkké ledvinky zaprášíme moukou, 3 minuty provaříme.


Doporučená příloha: rýže

#Lovecké právo, Úspěšný lov, Lovy srnčí zvěře, Zvěřina a kuchyně myslivce, 

Lovy osamělé a lovecké právo. Při společných lovech platí zásada "první kule, poslední brok". Chystáme se na srnce, měsíc myslivců se blíží...

Srnec v květnu je nerovný šesterák

Při osamělých lovech se setkáme se dvěma mysliveckými zvyky či pojmy. Názvem "lovecké právo" se rozumí jedlé vnitřnosti spárkaté zvěře neboli drob. Patří tomu, kdo ulovenou zvěř vyvrhl, tedy střelci nebo průvodci. Poslední poctou ulovené zvěři je "stráž u zhaslého kusu".

Jde o chvíli pozdržení se u střelené zvěře a zamyšlení, o okamžiky splynutí s přírodou, kdy lovec znovu v duchu prožívá úspěšný lov. Tento zvyk má kromě morálního i praktický význam, kus může totiž vychladnout. Na ulovenou zvěř při fotografování nesedáme, ani na ni neklademe nohu.

Při společných lovech platí zásada "první kule, poslední brok". Střílelo-li například na divoké prase více lovců, je kus přiřčen tomu lovci, jehož zásah zvěř smrtelně zranil, byť se i kus nesložil v ohni a musel být proveden dosled. Tato rána se považuje za "první kuli". Nemusí být první v pořadí, jestliže zvěř byla předchozími zásahy jen poraněna. Další případné zásahy - po "první kuli" - mohou být jen rány dostřelné. "Poslední brok" při honech na drobnou zvěř znamená, že lovcem složené zvěře je poslední střelec, který na kus střílel a po jehož ráně se kus složil, zhasl. Nečítá se ovšem takzvané "střílení do hrobu" na zvěř již zhasínající. Po ukončení honu tedy společného lovu na drobnou zvěř se může pořádat poslední leč. Jde o přátelskou schůzku všech účastníků honu spojenou s pohoštěním. I v jejím průběhu se dodržují některé myslivecké zvyky.

Jak známo, myslivci připíjejí na zdar lovu a myslivosti levou rukou. Důvod tohoto zvyku není dosud objasněn, pravděpodobně pochází z barokní doby, kdy byla zaváděna řada dalších loveckých ceremoniálů. Při štvanici, nebo parforsním honu drželi v pravicích jezdci na koních otěže, psovodi vodítka smečky psů, přípitek se pak musel přizpůsobit, číše se držela levicí. Ostatně levá strana těla, kde je umístěno srdce, byla vždy považována za významnější, čestnější.

Srna a lesní kolorit

Na poslední leči zazní myslivecké písně, nechybí myslivecký humor a myslivecká latina. Sklon k obohacování a romantizaci zážitku není nikde tak zakořeněn a vyjádřen jako v nejstarším zaměstnání člověka, v lovectví.
Myslivecká latina je slovní či výtvarné zobrazení lovu, lovce, zvěře, která více méně neodpovídá skutečnosti, ale na první pohled se nejeví jako nepravděpodobné. Nesmí tradovat pověrečné představy, zakrývat vlastní chyby, sloužit vychloubačství. 

Myslivecká latina nemá mít jiný účel, než potěšit, pobavit, udělat jiným radost. Má být proto výtvorem z pravdy a snu, z reality a poezie. Někdy se při poslední leči koná též "myslivecký soud". Trestá žertovným způsobem účastníky honu, kteří se dopustili přestupků proti mysliveckým zvykům. K mysliveckým zvykům v užším slova smyslu čítáme ještě "přijímání mezi myslivce" a "pasování na lovce".

PŘIJÍMÁNÍ MEZI MYSLIVCE 
 Přijímání mezi myslivce je myslivecký zvyk, obdoba bývalého "vyzbrojení" či "ozbranění", nebo "přijetí v počet myslivců", prováděné ještě v 19. století. Nutno si uvědomit, že je nesprávné používat názvu "pasovat na myslivce", to jest z úplného nováčka, absolventa myslivecké zkoušky "udělat myslivce". Opravdový myslivec se z něho stane až v průběhu mnoha let praxe. Zásadně proto používejme termínu "přijímání mezi myslivce". Tento slavnostní ceremoniál se provádí ustáleným způsobem, používá se při něm lovecký tesák a průpovídka.....


#Lovecké právo, #Lovecké stezky, Doby lovu zvěře, Fotografie z myslivosti, Lovy srnčí zvěře, Myslivecké tradice, 

#Černá zvěř, Způsoby lovu a historie, #Kančí steaky, #Lovecké právo, #Lovecké stezky, Čekaná, Divočák

Les a ráno myslivce

PRASE DIVOKÉ a MYSLIVOST

Prase divoké je jedním z druhů zvěře, kterým naše dnešní krajina vyhovuje a početné populace prasat se v posledních letech staly pro mnoho našich honiteb doslova záchranou mysliveckého hospodaření, kdy zajišťují 95 i více procent veškeré ulovené zvěře. Pro mnoho honiteb je prase i jediným druhem velké spárkaté zvěře, a pokud by došlo k výraznějšímu propadu v jeho úlovcích, znamenalo by to doslova katastrofu, protože by jednoduše nebylo co lovit.

Trvale rostoucí úlovky prasat proto výrazně formují podobu naší myslivosti a jejich lovu je věnována značná pozornost, o které svědčí např. množství zateplených kazatelen a všudypřítomných „hromad“.

Ve většině honiteb navíc dosud nemusíme řešit problémy s neúnosnými platbami za škody zemědělcům, ani nehrozí sankce státní správy za překračování normovaných stavů. Z hlediska možností lovu prasat se tak dnešní doba dá nazvat blahobytem, který se dá porovnat snad jen se středověkem, kdy ovšem lovili jen vyvolení. 

Proto si jen málokdo z myslivců připouští, že prase je druhem, který vedle mnoha přínosů může i ohrožovat stabilitu mysliveckého hospodaření.

Bohužel je mezi námi už jen málo pamětníků, ale určitě stojí za připomenutí, že ještě před čtyřiceti lety bylo ulovení prasete v mnoha honitbách svátkem. V té době ovšem naše myslivost byla postavená na lovu drobné, ale co by nám zbylo dnes?Prase dnes už zdaleka není jen lesním druhem, ale natolik se dokázalo přizpůsobit dnešní krajině, že stále častěji proniká do blízkosti měst, což s sebou přináší problémy se škodami na zahrádkách, strach městských lidí z tak velkých zvířat a také tragické dopravní nehody.

SRNČÍ JÁTRA S CELEREM #Lovecké právo, Lovy srnčí zvěře, Zvěřina a kuchyně myslivce

Játra s oblohou

Srnčí játra s celerem 

Ingredience: 600 g srnčích jater
3 celery mletý pepř muškátový květ 4 lžíce mouky sůl 120 g tuku
20 g másla 1 cibule polovina citrónu kečup worcestrová omáčka

Příprava: Celery očistíme, omyjeme a uvaříme ve slané vodě do poloměkka. Zchladlé je nakrájíme na plátky silné cca 1,5 cm. Připravená játra, uleželá v kysaném mléce a omytá, pokrájíme na stejně silné plátky. Opepříme je, poprášíme muškátovým květem a obalíme v mouce. Opečeme rychle dočervena po obou stranách spolu s připravenými plátky celeru, který osmahneme dozlatova.

Játra před podáváním osolíme. Podáváme je na plátcích opečeného celeru, ozdobená plátky citrónu a kroužky ze syrové cibule, pokapaná worcesterskou omáčkou a kečupem.

Jako přílohu podáváme pečivo nebo opékané brambory.



#Lovecké právo, Lovy srnčí zvěře, Zvěřina a kuchyně myslivce, Srnčí játra

POSLEDNÍ HRYZ. Vyhlížíte toho svého srnce? Poslední hryz a tradice. Úctu si zaslouží veškerá zvěř i netrofejová. Myslivecké zvyky a pověry, Lovecké příběhy, Myslivecké tradice.

Pocta ulovenému srnci a poslední hryz

Zvyk má velký etický a morální
význam,

 je to pocta zvěři, přírodě, zamyšlení nad koloběhem života a k tomu je vhodné, aby ulovená zvěř měla ještě srdce... 

A ne stát později nad „vykuchaným“ kusem, odpleceným, zakolíkovaným s roztaženým hrudníkem.
Je otázkou, kdy dávat poslední hryz, před postáním nebo po. Obojí je možné, ale podle mne lépe před stráží u zhaslého kusu, pro­tože je to také hezký akt úcty ke zvěři, akt myslivecké etiky. Jelikož je ale většinou v takovém okamžiku lovec u uloveného kusu zcela sám, záleží především na jeho morálce a citu, na tom, jak silně si uvědomuje pouto s přírodou, úctu ke zvěři a jak sám dokáže emočně prožít okamžik završení úspěšného lovu.
Z toho logicky vyvozuji i závěr, že chceme-li se chovat eticky a morálně, nebudeme přece hned trofej osahávat, kus zpracovávat a vyvrhovat, ale necháme v klidu a osamění doběhnout všechny emoce, projdeme jakýmsi uklidněním, kdy si znova promítneme všechny okolnosti lovu, kdy v tichu postojíme a necháme si projít vše, co jsme bezprostředně zažili. A až poté nastane čas na pragmatické starosti spojené s posouzením a ošetřením uloveného kusu.

- Já jsem ale poslední dobou v této záležitosti dost pesimistický, zvláště když vidím, jak dochází opět k opačnému jevu, k přechodu od myslivosti k pouhému lovectví. Jak mnozí noví nájemci honiteb jsou především lovci a cílený chov zvěře a podstatu poctivé myslivosti málo chápou. Hlavně rychle a snadno ulovit, získat co nejsilnější trofej nebo co nejvíce zvěřiny, zažít spíše sportovní výkon a adrenalin pouhého lovu. Je mi z toho někdy hodně smutno.

Ze Slovníku myslivecké mluvy Jaromíra Kovaříka by se dalo dokonce odvozovat, že stráž u zhaslého kusu náleží jen trofejové zvěři (= poslední pocta ulovené trofejové zvěři). Dovolím si polemizovat, že úctu si zaslouží veškerá zvěř, i netrofejová (poslední hryz či zob přece také dáváme „netrofejové“ zvěři).

Takže mi dovolte malé resume na závěr. Asi není až tak důležité KDY, ale ZDA vůbec! Je asi jedno, kdy budeme stát stráž u zhaslého kusu, zda hned, nebo až po vyvržení. Hlavně, že na tuto krásnou tradici nikdy neza­pomeneme.

#Myslivecké zvyky a pověry, Lovecké příběhy, Myslivecké tradice, Lov, Lovecké právo