JEŘÁB POPELAVÝ. Ornitolgie. Ptáci. WildLife.

Jeřáb popelavý

Jeřáb popelavý je šedavě zbarvený pták o něco větší než čáp bílý 

Od řádu brodivých se liší volně visícím peřím na ocase. Jeřábi létají v klínovitých formacích a ozývají se nezaměnitelnými troubivými zvuky.

Jeřábi vyhledávají rybníky s rozsáhlými rákosinami, případně bažinatými územími, ve kterých si z rostlinného materiálu staví kupovitá hnízda. Při toku předvádějí jeřábi charakteristický tanec, při kterém se uklánějí a vyskakují do výšky. V dubnu až květnu snášejí obvykle dvě vejce, na kterých oba střídavě sedí asi jeden měsíc. Mláďata jsou nekrmivá a rodiče je vodí po dalších 8-10 týdnů. I poté se jeřábí rodina zdržuje pohromadě.
Živí se hmyzem, rostlinami, zrním a hlízami nebo kořínky. Při tahu se často zdržují na polích. Jeřábi jsou tažní ptáci, zimují ve Středomoří a v Malé Asii, kam odlétají v průběhu července a srpna, na hnízdiště se vrací během března a dubna.

V Česku se vyskytuje na několika málo místech (např. Rožďalovické rybníky) na jižním okraji svého hnízdního areálu.

Kvíčala a špaček bojují o jablko...na sněhu

Kvíčala a špaček

Nádherná fotka, gratuluji 

U nás už je kvíčala také a dnes se vrátil brávník na jmelí, takže jsme měli krásné srovnání jak velký je brávník, kvíčala a kos. Další potvrzení mé teorie že nic kromě brávníka, brkoslava a pěnice černohlavé jmelí nežere.

Kos radši krade slepícím vařené brambory i když má nad sebou kouli jmelí narvaného bobulkami a 10 metrů ochmet na dubu obsypaný žlutými bobulemi.

Kos žere ovšem šípek, protože ho ozobali i z vánočních truhlíků a svícnu.


Zdroj: sociální sítě Ptáci na zahradě

BUKAČ VELKÝ

Bukač velký - prohlédněte ve zvětšení F11

Bukač velký je pták velký asi jako bažant obecný

Má zavalité tělo s krátkýma nohama a silným krkem. Obě pohlaví a mláďata se navzájem neliší. Žije velmi skrytě v rákosinách, o jeho přítomnosti se mnohdy dozvíme pouze po hlase. V nebezpečí znehybní ve vzpřímeném postoji, se zobákem nahoru. Takto se chová i v otevřeném terénu, kde ani svým postojem nemůže uniknout pozornosti.

Hlas – je slyšitelný zejména v noci, kdy do dáli zní tlumené troubivé „y-prumb“ několikrát opakované. Na malou vzdálenost je slyšet i nadechování před samotným troubením.

Hnízdění – sporadicky hnízdí v rozsáhlých rákosinách. Hnízdí v dubnu až červenci jednou ročně. Hnízdo z rákosí bývá nízko nad mělčinou. Samice snáší 5 – 6  hnědých vajec, mláďata jsou poté jeden měsíc krmena na hnízdě a další měsíc než jsou schopna letu se potulují v rákosí.

Potrava – Živí se plevelnými rybami, žábami, měkkýši, korýši. Bukač velký je tažný pták přezimující většinou v západní a jižní Evropě. V ČR pravidelně zimuje několik jedinců. V období mimo hnízdění se může objevit i na polích, nebo u menších zarostlých vodních toků.

V Červeném seznamu ČR je v kategorii CR – kriticky ohrožený druh.

Rozšířen je řídce v údolních nivách větších řek (Labe, Ohře, Dyje a Morava), výše položená hnízdiště jsou v rybničních pánvích jižních Čech a na rybnících na Českomoravské vrchovině – max. 540 m. n. m. V první polovině minulého století se početnost začala snižovat, úbytek byl nejsilnější od 50. let. Po 20 letech se úbytek zastavil a v posledních letech stavy pomalu stoupají.

SOVY Kulíšek nejmenší - Glaucidium passerinum

Kulíšek nejmenší

Kulíšek nejmenší 

měří pouhých 16 cm, což je velikost špačka. Rozpětí křídel je 34—45 cm. Základní barva vrchní části těla je tmavě hnědá s výraznými bílými či žlutobílými skvrnami, spodek je světlý s podélnými tmavými proužky. Na tmavohnědých letkách jsou světlé skvrny, které na křídle tvoří tři až čtyři příčné proužky. Ocas je také tmavohnědý, s bílými konci per a několika světlými příčnými proužky. 

Má v poměru k tělu malou kulatou hlavu s nepříliš zřetelným závojem zbarvenou podobně jako záda.

 Duhovka je živě žlutá, zobák voskově žlutý, u kořene zelenavý, nohy opeřené, špinavě bílé s hnědými skvrnami, drápy černohnědé. Samec a samice se navzájem neliší, mláďata jsou pouze tmavší. Let kulíška je vlnkovitý, v období hnízdění létá i ve dne.

Sovy slyší myš šustící v trávě na velkou  vzdálenost. 

Peří má měkkou strukturu, takže soví let je téměř neslyšitelný. Na první pohled jsou podobné dravcům. Zobák je zahnutý určený k trhání kořisti, nohy jsou opatřené silnými drápy, které se zabodnou do těla kořisti. S dravci však nejsou vůbec příbuzné.
Živí se hlavně drobnými savci, ptáky a jinými obratlovci i hmyzem. Potravu na rozdíl od dravců trhají jen na větší kusy, které polykají v celku.

Nestravitelné zbytky peří a srsti vyvrhují vývrhy, jsou pro jednotlivé druhy charakteristické.

SÝC ROUSNÝ

SÝC ROUSNÝ

SÝC ROUSNÝ

Je tmavohnědý, se světlými skvrnami zejména na vrchu hlavy a za šíjí.

 Při kořeni křídla má světlý pruh. Spodina těla je bílá s hustými tmavohnědými skvrnami. Závoj je bílý, tmavě lemovaný, před okem a nad ním je černá skvrna. Letky světle hnědé s bílými páskami, rýdovací pera hnědá s několika přerušovanými bílými páskami.

Obě pohlaví jsou zbarvena stejně. 
Vrch těla mláďat je tmavší, bez světlých skvrn, tmavý je i závoj. Ekologie Hnízdí ve starých, většinou jehličnatých lesích, vždy v dutinách (nebo budkách) po datlu černém (Dryocopus martius) nebo žlunách (Picus sp.). Hnízdní dutinu nijak neupravuje, vystýlku tvoří zbytky kořisti a vývržky. Od poloviny března do konce května snáší 4-7(2-8)vajec ve dvoudenních intervalech. Sedí pouze samice od snesení prvního vejce, délka sezení je nejčastěji 26-27 dní. Hnízdo mláďata opouštějí ve věku 30-35 dní, v té době jsou již plně vzletná. Pohlavně dospívají v následujícím roce, nejvyšší dosažený věk je téměř 16 let. Více než 95% potravy tvoří drobní savci, zbytek ptáci a zcela výjímečně hmyz.

Velikostí i zbarvením se podobá sýčkovi obecnému (Athene noctua). Liší se zejména hustě opeřenýma nohama, má velkou hlavu s kontrastněji zbarveným závojem. V letu se rozezná podle přímého letu, sýček létá v dlouhých obloucích.

Ornitologie. Poznáte mě? Bramborníček hnědý - Saxicola rubetra

Bramborníček hnědý - Saxicola rubetra
prohlížejte ve zvětšení...

Bramborníček hnědý je pták o něco menší než vrabec domácí s hnědou hlavou, širokým bílým proužkem přes oko a světle rezavě hnědou spodní stranou těla. 

Kořen a vnější strany ocasu jsou bílé. Na křídlech má samec bílou křídelní skvrnu. Samice nemá křídelní skvrnu, je celkově matověji zbarvená, mláďata jsou na svrchní straně těla a hrudi skvrnitá. Sedává rád na vyčnívajících keřích. 

Hlas - vábení je mlaskavé „tek tek“, zpěv je krátká sloka z pískavých a skřípavých tónů, často s napodobením motivů zpěvu jiných ptáků.

Hnízdí na loukách mírně porostlých křovinami a též i na horských úbočích v v květnu až červnu jednou ročně. Hnízdo je umístěno na zemi v důlku a je vystavěno ze stébel, kořínků a mechů.Samice snáší 5 - 6 tmavě zelenomodrých vajec na kterých sedí sama po dobu asi 14 dnů a mláďata poté krmí oba rodiče asi 11 - 14 dnů.

Potrava - hmyz.

Bramborníček hnědý je tažný pták, ze zimovišť v Africe přilétá na přelomu dubna a května a odlétá v září.

SOVA PÁLENÁ

Sova pálená

Sova pálená hnízdí především ve věžích kostelů, ve zříceninách, na půdách a v hospodářských budovách, v přirozeném prostředí jen zřídka.

V únoru a březnu probíhá tok, při kterém se oba partneři ozývají chraplavým hlasem.

 Hnízdí od dubna do července, v menším počtu případů i v ostatních měsících. Počet hnízdění v jednom roce je závislý na potravní nabídce, hlavně na množství drobných hlodavců. Je-li potravy málo, nemusí v daném roce zahnízdit vůbec, naopak v letech populačního maxima hrabošů hnízdí 2x ročně.Ve snůšce bývá od 1 až do 15 vajec, sedí pouze samice 30-34 dní a samec ji po tuto dobu krmí. Po vylíhnutí jsou mláďata ještě asi 11 dní na hnízdě zahřívána samicí. Krmena jsou oběma rodiči, od věku 3 týdnů jsou schopna sama požírat donesenou potravu. Vzletná jsou přibližně ve dvou měsících věku, ve stáří 1 roku jsou pohlavně dospělá, i když při potravně příznivém období je samice schopna rozmnožování už ve stáří 200 dní. Nejvyšší věk je necelých 18 let.

Nejdůležitější složkou potravy jsou drobní hlodavci, kteří tvoří až 90% úlovků. V menší míře se živí i ptáky, obojživelníky a větším hmyzem. Potravu loví v noci za pomalého letu nízko nad zemí, v době krmení mláďat výjimečně loví na stinných místech i během dne.

Skorec vodní - Cinclus cinclus. Ptáci, Skorec vodní,Lovy fotoaparátem, Ornitologie

Skorec vodní - Cinclus cinclus 

Skorec vodní - Cinclus cinclus

Hnízdí podél mělkých vodních toků
ve vrchovinách, často zalesněných, hlavně u rychlých potoků s vyčnívajícími kameny, na nichž sedává, méně v nížinách u řek s peřejemi.
Hnízdo je téměř vždy blízko vody, často pod mosty, v zemních dutinách či mezi kořeny pod břehem, někdy např. pod jezy, je skryto tak, že ptáci k němu musí prolétnout vodní clonou. Má tvar uzavřené velké koule s postranním oválným vletovým otvorem. Vnější část je hlavně z mechu, vnitřní ze stonků, listů a kořínků, výstelka je převážně ze suchého listí.
Hnízdo používá několik let. Hnízdí od března do července 2x ročně. Na 4-6 čistě bílých vajíčkách sedí samice 15-17 dní.

Mláďata krmí oba rodiče. Po vyvedení dovedou ihned plavat i pod vodou. Potrava se skládá hlavně z larev vodního hmyzu, korýšů a drobných měkkýšů. Loví je ve vodě. Na mělkých místech se brodí a potápí jen hlavu, na hlubších se ponoří celý.

Počíná si při tom velmi obratně, ostrými drápky se přidržuje kamenů, pomáhá si křídly jako vesly a potravu sbírá zobákem nejen ze dna a různých štěrbin, ale i tak, že převrací a odhazuje stranou menší kamínky. Husté peří má vždy dobře promaštěné, proto se mu nepromáčí a zadržuje vzduch, takže pták pobíhající pod vodou je obalen stříbrnými vzduchovými bublinkami.

Dovede plavat i na hladině.

KALOUS UŠATÝ. SOVY

Sovy. Kalous ušatý

Sovy slyší myš šustící v trávě na velkou  vzdálenost

 Peří má měkkou strukturu, takže soví let je téměř neslyšitelný. Na první pohled jsou podobné dravcům. Zobák je zahnutý určený k trhání kořisti, nohy jsou opatřené silnými drápy, které se zabodnou do těla kořisti.

S dravci však nejsou příbuzné.

Živí se hlavně drobnými savci, ptáky a jinými obratlovci i hmyzem. Potravu na rozdíl od dravců trhají jen na větší kusy, které polykají v celku.

Nestravitelné zbytky peří a srsti vyvrhují....

Kalous ušatý - Asio otus

Kalous ušatý - Asio otus

Kalous ušatý

 je pták veliký jako holub hřivnáč. Má oválný obličej a bílé peří v závoji kolem očí tvoří písmeno X. Dlouhá pera kolem uší a žlutočervené oči. Samice jsou na přední straně těla nepatrně tmavější. Let je tichý, v letu se pozná podle silné hlavy, dlouhých štíhlých křídel a pomalých křídelních úderů.

 Ve dne odpočívá v korunách stromů a za kořistí létá při stmívání. V zimě často žije pospolitě. Jsou známa pravidelná nocoviště (parky a hřbitovy), kde přes den na stromech přespává větší množství ptáků.

PTÁCI. BRKOSLAV SEVERNÍ. ORNITOLOGIE, #zahrada #zima #brkoslav severní #ptáci #bobule #šípky #tajga

Brkoslav

Nápadným znakem jsou bílé a žluté skvrny a jasně červené štítky na křídle a na krátkém ocase

  V letu se brkoslav podobá velikostí a trojúhelníkovými křídly špačkům.  Jeho domovem, ve kterém hnízdí, je tajga, tedy severský jehličnatý les.  Tam staví brkoslavi ve větvích hustých stromů silnostěnné, tepelně velice dobře izolované hnízdo, ve kterém od května do července samička snáší tři až šest vajec a kde oba rodiče vykrmují mláďata jednak bobulemi, jednak komáry.

V některých letech se brkoslavům podaří vychovat mláďata ve velkém množství. Pak nezbývá, než pravidelný tah před zimou prodloužit a rozšířit na velký prostor. V těchto zimách se pak objevují ve větším nebo menším počtu až ve střední a jižní Evropě, a tím také u nás. 
Při velkých invazích, které se opakují celkem pravidelně jednou za čtyři roky, tvoří brkoslavi až tisícová hejna, která přeletují a prohledávají krajinu. Hledají totiž bobule stromů a keřů, které jsou v zimě téměř výhradní potravou. Jsou při tom většinou velmi důvěřiví, nezvyklí na člověka, takže je možné si je dobře prohlédnout i uprostřed měst a často velice zblízka.

U nás se živí především šípky růží, bobulemi kaliny a velice často bobulemi jmelí a ochmetu. Tam ovšem narážejí na konkurenci velkých drozdovitých brávníků, kteří před brkoslavy hlídají trsy v korunách stromů a s hlasitým cvrčením je odhánějí.   Brkoslavi ale potřebují velké množství potravy, neboť bobule procházejí jejich trávicím traktem velice rychle, a dokonce vycházejí i nestrávené ven.

 #zahrada #zima #brkoslav severní #ptáci #bobule #šípky #tajga

PTÁCI NAŠICH ZAHRAD JSOU PŘÁTELÉ A MÁME DOBŘE JE ZNÁT! ČERVENKA A UHELNÍČEK

UHELNÍČEK

Malá, čilá a hlučná sýkora, vypadající na první pohled jako příbuzná sýkory koňadry (Parus major)

 Má podobně černou hlavu s velkými bílými skvrnami na tvářích a tenkou světlou křídelní pásku. Liší se proporcemi, má větší hlavu a plnější šíji, která přechází hned do pláštíku. Zespodu není jasně žlutá,ale kouřově šedobéžová a nemá uprostřed černý pruh. Při pohledu zezadu je patrná typická oválná bílá skvrna na šíji. Je-li trochu vzrušena, může čepýřit malou chocholku jako “trn” na temeni. Hřbet je modrošedý. Kromě bílé pásky na špičkách velkých krovek má druhou pásku v podobě “korálků” na středních krovkách. Ptáci v Británii a na Iberském poloostrově mají olivový tón, nejsou na hřbetě tak modří a boky mají červenohnědý nádech. V Irsku mají také zespodu a na tvářích žlutý nádech. Samice se podobá samci. Celkově je to barevně nevýrazná sýkora.

Je typickou sýkorou jehličnatých lesů, pokud žije ve smíšených lesích, pak jen v místech s převahou jehličnanů. V horách se vyskytuje až k hranici lesa. V západní Evropě i v zahradách. Hnízdí od května do července, na severu 1x, ve střední Evropě 2x ročně, v dutinách. V jehličnatých lesích nebývá mnoho stromových dutin, tak vyhledává daleko více než jiné sýkory zemní díry, opuštěné myší nory či škvíry ve zdech a skalách. Ráda zahnízdí i v ptačích budkách. Hnízdo je vystavěno převážně z mechu, chmýří a zvířecí srsti. Snůška obsahuje 7-11 vajíček, podobných vajíčkám modřinky (Parus caeruleus), sedí jen samice. Potrava kterou hledá hlavně v korunách stromů na vnějších větvích, se skládá převážně z hmyzu, pavouků a semen. Hubením hmyzu patří mezi nejužitečnější ptáky

ČERVENKA

Menší než vrabec, vrch těla je olivově hnědý, spodina světlejší s nápadnou rezavočervenou náprsenkou. Obě pohlaví jsou zbarvena stejně, mladým ptákům chybí červená náprsenka, na těle mají nevýrazné skvrnění.

Vyskytuje se v lesích všeho druhu (hlavně v lesích s bohatším podrostem), dále v remízcích, větších porostech křovin a ve sterších parcích a zahradách. Hnízdo je většinou na zemi nebo v zemních polodutinách, staví ho pouze samice. Hnízdí 2x do roka, od začátku dubna do července snáší většinou 4-7 vajec. Sedí pouze samice 13-14 dní, samec ji po celou dobu krmí. Ve hnízdě mláďata setrvávají 13-15 dní, dalších asi 8 dní jsou rodiči krmena i po vyvedení. Pohlavně dospívají ve 2. roce, nejvyšší věk je téměř 13 let.
Potravu tvoří převážně drobní bezobratlí, v létě a na podzim i různé bobule a plody rostlin.

Rozšíření

Obývá většinu Evropy od Irska přes Ural až do západní Sibiře. Jižní hranice rozšíření probíhá od severozápadní Afriky do Malé Asie. Částečně tažný druh, zimující v západní a jižní Evropě a na jihozápadě Asie. 

Puštík obecný - Strix aluco

Puštík obecný - Strix aluco 

Obývá především starší listnaté lesy, 

najít ho ale můžeme i v dalších typech lesa, ve starých alejích, zahradách i v městských parcích. Většinou hnízdí v dutinách starých stromů, někdy i v budkách, na půdách, ve výklencích zdí, ve starých hnízdech dravců nebo i na zemi. Hnízdo si nestaví, na původní podklad snáší od února do května 1-6(8) vajec. Sedí pouze samice, většinou už od snesení prvního vejce a samec jí donáší potravu na hnízdo. Mláďata se líhnou postupně ve dvoudenních intervalech po 28-30 dnech inkubace. Prvních 10-14 dní po vylíhnutí zůstává samice u mláďat na hnízdě a potravu obstarává pouze samec. Na hnízdě zůstanou mláďata 27-35 dní, vzletná jsou ve věku kolem 50 dní. Pohlavně dospívají v 1 roce, nejvyšší věk kroužkovaného ptáka je 20 let.

Potrava je oproti ostatním druhům sov velice rozmanitá – od savců až do velikosti zajíce, přes ptáky a další obratlovce až po hmyz. I u puštíka jsou ale nejčastější kořistí malí hlodavci.

KALOUS UŠATÝ #Kalous ušatý, Sovy, Ptáci, Příroda, Lovecké příběhy, Myslivec a zvuky v přírodě, Příroda a myslivost, Myslivecké fotografie,

Kalous ušatý

Kalous ušatý je pták veliký jako holub hřivnáč

Má oválný obličej a bílé peří v závoji kolem očí tvoří písmeno X. Dlouhá pera kolem uší a žlutočervené oči. Samice jsou na přední straně těla nepatrně tmavší.

Let je tichý, v letu se pozná podle silné hlavy, dlouhých štíhlých křídel a pomalých křídelních úderů. Ve dne odpočívá v korunách stromů a za kořistí létá při stmívání. V zimě často žije pospolitě. Jsou známa pravidelná nocoviště (parky a hřbitovy), kde přes den na stromech přespává větší množství ptáků.
Hlas – Samec: poměrně tiché, monotónně se opakující „hú“, v toku (únor – duben) klape zobákem a tleská křídly. Samice: se ozývá jen zřídka, její hlasový projev se podobá pískání na hřeben. Mláďata se ozývají naříkavým kolísavým pískáním. Kalous v nebezpečí klape zobákem.

Hnízdění – hnízdí převážně v otevřené zemědělské krajině a v údolních nivách (břehové porosty, remízky, stromořadí, staré sady), méně často ve vyšších polohách a při okrajích lesa. Kalousi nejsou nijak výrazně teritoriální, v příhodných biotopech může hnízdit i více párů v malé vzdálenosti. Vlastní hnízdo nestaví, používají opuštěná hnízda jiných ptáků, nejčastěji strak, vran a kání. Hnízdí v průběhu března až června jedenkrát ročně.
Samice snáší vejce obden. Plnou snůšku tvoří 3 – 7 bílých zakulacených vajec ze kterých se mláďata líhnou po 27 – 28 dnech inkubace. Protože samice zpravidla zasedá na první, či druhé vejce, bývá mezi mláďaty dobře viditelný věkový rozdíl. Na vejcích sedí pouze samice, potravu nosí oba rodiče. Mláďata se rozlézají z hnízda ve věku 3 – 4 týdnů, dokáží s pomocí zobáku obratně šplhat, ukrývají se v hustých porostech keřů a stromů. Vzletnosti dosahují ve věku cca 5 týdnů. Osamostatňují se ve věku 6 – 7 týdnů.
Početnost v ČR – Kalous ušatý je nejhojnější sovou zemědělské krajiny.
Potrava – převážně drobní hlodavci (hraboši, myšice, norníci), méně ptáci, hmyzožravci, hmyz.
Kalousi ušatí jsou stálí, přelétaví i tažní ptáci. Více migrují severské populace. V České republice zimují ptáci ze severní a východní Evropy.

Občas se stává, že při honu lovci narazí na celé hejnko těchto krásných a užitečných sov, které se na podzim shromažďují ve větším počtu v místech, kde se přemnožili hraboši.

I když opravdu nebyla dosud příležitost kalouse takto zastihnout tváří v tvář, jistě jsme alespoň zaslechli jeho hlasové i zvukové projevy, kdy za jarních večerů svým typickým tokem a houkáním láká družku k založení rodiny. Jeho hlas, v krátkých intervalech vytrvale a monotónně opakované "húu - húu - húu -" vzdáleně připomíná výra. Je však mnohem slabší a tlumenější. Někdy nás při procházce nočním lesem překvapí hlasité tlesknutí, které se ozve přímo nad naší hlavou. Za okamžik o kus dál, a opět někde na zcela opačné straně. To už také obvykle zahlédneme proti nebi temný stín letící sovy, obratně a neslyšně se proplétající mezi stromy. Občas při tom hlasitě tleskne křídly, což je nedílnou součástí toku. Kromě toho se kalous projevuje i jinak, hlavně v době hnízdění. O tom se však zmíním později.

Popisovat kalouse snad ani není třeba. Splést si ho můžeme jen s pustovkou, která se u nás vyskytuje zřídka, a to ponejvíce jen v zimě. U kalouse jsou nápadná tzv. ouška. Ale patrná jsou pouze tehdy, když někde sedí v klidu a odpočívá. Jakmile začne provozovat nějakou činnost, třeba při letu, trhání kořisti nebo při krmení mláďat, přiloží je k hlavě. Pustovka má také ouška, ale jen vlastně jejich náznak. Odlišují se hlavně barvou duhovky - pustovka ji má žlutou, kalous jasně oranžovou.

Hnízdo si kalousi nestaví, samička snáší vajíčka do starých hnízd vran nebo strak. Proto hnízdní místo můžeme najít jak někde na mezi v pruhu křovisek, kde na něj lehce dosáhneme, tak i vysoko v korunách stromů. Dutiny nevyužívá, ale jak jsem měl možnost se přesvědčit, rád zahnízdí i v jednoduchých umělých hnízdech, které mu sami na vhodných místech umístíme. Vajíčka má jako všechny sovy čistě bílá, a také začíná s tokem a hnízděním brzy na jaře. Už někdy v březnu, výjimečně i koncem února, může samička zasednout na snůšce. Nezřídka se pak stává, že hnízdo i se samičkou bývá zapadáno sněhem.

Před lety jsem procházel malým polním lesíkem, kde v předešlém roce vyvedla šedivka. Měl jsem v úmyslu hnízdo zkontrolovat. Již z dálky byla patrná kalousí ouška, vyčnívající nad jeho okrajem. Jak jsem postupoval blíže, zvedala sedící samička opatrně hlavu, aby si prohlédla rušitele. V hnízdě měla již plnou snůšku. Chystal jsem se zachytit na film průběh hnízdění, bohužel jsem však stačil udělat jen pár snímků. Po první návštěvě jsem musel odjet, a příště se ke kalousům dostal až po delším čase, kdy v hnízdě byla již jen dvě mláďata. Ostatní posedávali po okolních stromech. Po mém přiblížení se stavěli do známého obranného postoje, tzv. koše.

Naštěstí jsem objevil jiné hnízdo, tentokráte na smrku. Když jsem vystupoval na sousední strom, odkud jsem chtěl fotografovat, staří za hlasitého poplašného křiku "chve chve-" nebo "veh véé" - naletovali až těsně nad mou hlavu, kroužili kolem stromu nebo usedali do mé blízkosti a dělali koš. Předstírali i zranění, třepali se jakoby bezmocně po větvích a úzkostlivě při tom pištěli ve snaze mě odtud odlákat. Dost mě to překvapilo, zatím jsem se s podobným chováním u kalousů nesetkal. Přímého útoku, tak jako to dovede puštík, se však neodvážili. V hnízdě měli již mladé, proto byli tak rozčileni.

Měl jsem zpočátku trochu obavy jak přijmou můj jednoduchý kryt na sousedním stromě. Přijali ho však bez problémů, sovy v tomto ohledu nebývají příliš choulostivé. A tak jednoho večera ke konci dubna jsem konečně zasedl v krytu, s kamerou a bleskem, zamířeným na hnízdo. Mladí seděli tiše, bez hnutí, jen občas některé třeplo hlavou, aby zahnalo dotěrnou mouchu, anebo si dlouze a upřímně zívlo.

S nadcházejícím soumrakem se z nedaleké tyčkoviny ozvalo tiché houkání samečka. Po chvíli utichl, patrně odletěl na lov. Mezitím se setmělo, ale noc byla na štěstí poměrně jasná. Přesto jsem všechno co se dělo na hnízdě spíše jen tušil. Bílé chmýří mláďat však bylo i v šeru dobře patrné. - Táhlé, chraptivé "chrrúúú -", kterým samička vítala samečka s kořistí, mě probralo z dřímoty.

S napětím teď hledím na hnízdo a čekám, až se některý z rodičů objeví u mláďat, kteří už také chvíli hlasitě pískají v očekávání krmení. - Konečně! Ve větvích u hnízda slabě zašelestila křídla, a na hnízdo dosedla sova s kořistí v zobáku. Pátravě pohlédla do objektivu, a pak podala kořist mláděti, které se k ní nejvíce tlačilo. Chvíli sledovala jak polyká, a když viděla, že si s doneseným hrabošem poradí samo, tleskla křídly a zmizela ve tmě.

Postupně se ještě více setmělo. Nerozeznával jsem už pomalu nic, prkénko, na kterém jsem seděl, začalo pěkně tlačit, oči bolet, tak jsem raději riskoval krkolomný noční sestup z krytu, a s kalousí rodinkou se rozloučil.

Mladí opouštějí hnízdo ještě dříve, než umějí dobře létat. Posedávají pak po větvích okolo, kde je staří dokrmují, a drží se pohromadě ještě dlouho potom, kdy už létání dokonale ovládají. Než se to však naučí, stává se, že se jim přeskok na sousední větev nepodaří, spadnou na zem, a mohou se pak lehce stát obětí predátorů. V této době slýcháváme také z lesních okrajů a remízků jejich táhlé naléhavé pískání, kterým se začnou ozývat ještě dlouho před stmíváním. Když pak se létat naučí, doprovázejí své rodiče při lovu, a stále je nutí svým hladovým křikem k většímu loveckému úsilí.

Přemysl Pavlík

#Kalous ušatý, Sovy, Ptáci, Příroda, Lovecké příběhy, Myslivec a zvuky v přírodě, Příroda a myslivost, Myslivecké fotografie, 

#Ledňáček na rakytníku u řeky vytrvale čeká na rybku, posléze následuje bleskurychlý pád do vody. Ledňáček, Příroda, Myslivec a zvuky v přírodě, Myslivecké fotografie

Tento barevný skvost našich opeřenců mi dělá téměř den co den potěšení svojí přítomností v korytu říčky před domkem, ale před takovými dvaceti lety jsem ho zaregistroval jen párkrát v roce.

Ledňáček na rakytníku u řeky

Možná to bylo nejen mojí menší pozorností, ale i jeho celkově menším výskytem a objevováním se jen při nějakých přeletech. Ať je to jakkoliv, v současnosti je stálým obyvatelem říčky. Nejčastěji ho lze spatřit u poklidné hladiny nad splavem, který nám šumí téměř pod okny. Sedí tam nehnutě, na betonovém pásu zpevňujícím břeh, vytrvale čeká na rybku, posléze následuje bleskurychlý pád do vody. Byl-li lov úspěšný, ledňáček s rybkou v zobáku párkrát zatřepe hlavičkou, kořist zhltne, ponoří se několikrát do vody, snad aby zapil sousto, a potom spokojeně odletí těsně nad hladinou ve velké rychlosti na jiné stanoviště. Někdy však čeká i na převislých větvích stromů i keřů na březích - a bývá také úspěšný, i když se do vody vrhá až ze čtyř metrů. Jeden čas si oblíbil stanoviště na ostrůvku rákosí, které přinesla velká voda do středu toku těsně nad splav. 

Počátkem března se na ostrůvku chystala hnízdit kachna, ale zavčasu přišla větší voda, ostrůvek zaplavila a kachna si určitě našla lepší stanoviště. Kachny ledňáčci moc v lásce nemají, čeří totiž vodu, tím jim znemožňují úspěšný lov a oni se musí s nervózním povykem, ostrým hlasitým „fí fí fí“, přemístit na jiné stanoviště. Před pár lety jsem zažíval velké zklamání, přišla tehdy tuhá a dlouhá zima, v jejíž druhé polovině jsem ledňáčka nespatřil, jiné zimy zůstával, ale i na jaře jsem ho marně vyhlížel, objevil se až koncem léta, bohužel velmi sporadicky. Pomohly dvě mírné zimy za sebou a barevný klenot se, nejen k mému potěšení, ukazoval ještě častěji než před onou kritickou zimou, i několikrát denně. 

Počátkem loňského neobvykle teplého března odstartovali kosi a drozdi svými flétnovými koncerty v okolí říčky jaro, aniž by čekali na jaro kalendářní. Nezbylo mi, než žasnout nad umem těchto hudebníků, jen to ledňáčkovské ostré „fí fí fí“ koncert čas od času kazilo. V té době jsem jednoho slunečného dne pomáhal manželce na zahradě za domkem věšet prádlo a z koryta Rusavy se opět do kosího a drozdího pění ozýval křik ledňáčka, jenomže hlasitější, nervóznější, až moc často, a ne jednoho. Než jsem stačil odejít ze zahrady k říčce zjistit příčinu neobvyklého vzruchu, přeletěli nám s křikem dva ledňáčci jako střely těsně nad hlavou do sousedních zahrad. 

To jsme ještě za celá desetiletí nezažili, aby létali tak daleko od říčky. Po delší chvíli se k nám nesl z Rusavy opět hvízdot ledňáčků - to už jsem šel na zvědy a v korytě mě čekalo něco neobvyklého. Nad hladinou i v několikametrové výšce poletovali s povykem divoce tam a zpátky dva ledňáčci, dokonce chvilkami usedali na vysoké lípy na břehu, kde jsem je nikdy předtím nespatřil, a třetí klenot seděl v klidu u hladiny. Překrásný byl pohled, když jednu chvíli ledňáček přistál na bohatě kvetoucím keři zlatice - „zlatého deště“. Potom oba s nepřestávajícím hvízdotem odlétli, třetí se vzdálil také, ale v tichosti, v okolí říčky nastal klid. Ovšem ne na dlouho. Ze zahrady jsem se šel podívat, jak se vyvíjí situace a byl jsem překvapen zvláštním, do té doby nevídaným, jevem. 

Na oblíbeném místě ledňáčkovské čekané, betonové zídce u vody, byly těsně vedle sebe dva barevné drahokamy se zářivě rezavými bříšky, lemovanými modrozelenavými lesklými křidélky. Ledňáčci stáli jako tučňáci a po chvilce se také jako oni groteskně pohybovali - posouvali se současně jako tanečníci „úkrok sun úkrok“. Stál jsem vyjevený, chtěl jsem zavolat i manželku na toto výjimečné představení, ale vzápětí vše překazil třetí aktér, s povykem přiletěl, jen na pár vteřin vytvořil na zídce trio, to se nelíbilo předchozímu duu - a všichni s hvízdotem odletěli.
Přelety a pokřiky ledňáčků se toho dne opakovaly, ale taneček nikoliv, možná na jiném místě. 

Hned v noci po onom dni se rapidně zhoršilo počasí, ochladilo se, hodně pršelo, hladina Rusavy se zvedla, voda zakalila, na toku před naším domkem nebylo žádné klidné místo, tudíž nic vhodného pro ledňáčky, dva dny žádného nebylo vidět. Až v dalších dnech byla situace v normálu - čekání, lovy, přelety, hvízdot jen při blízkém výskytu kachen. Marně jsem celý týden nahlížel do koryta, zda budu svědkem dalšího tanečku, nedočkal jsem se ani po čtrnácti dnech. Nikdy jsem o podobném chování ledňáčků nečetl ani neslyšel - že by to byl rituál jejich námluv?

Sýkorky koňadry, červenka i modřinka přece znáte je ze zahrádek i krmítek

Sýkorky koňadry a  červenka

Má malou kulatou hlavu zataženou mezi ramena. 

Nejvýraznější je azurově modrá čepička na temeni hlavy, jasně modrá jsou i křídla na velkých krovkách a ocas. Tato barva kontrastuje se žlutou spodinou těla s tenkým šedočerným středovým proužkem na břiše a olivově zeleným hřbetem. Bílé tváře jsou zdola tmavě lemovány, modročerný pásek jde i přes oko. Samička je téměř k nerozeznání podobná samečkovi, dá se odlišit jen podle matnější modři na křídelních krovkách.

 Mladí ptáci mají čepičku našedlé barvy, bleděžluté tváře a také spodek těla je špinavě žlutý.

Nejraději se zdržuje v listnatých a smíšených lesích, v Alpách i v modřínových, v severní Africe v cedrových porostech. Hnízdí i v alejích, břehových porostech, remízkách, zahradách, parcích a sadech, všude tam kde jsou stromy s dutinami.
Zahnízdí však i v děrách zdí, hromadách dřeva, pařezech a v opuštěných hnízdech větších ptáků a veverek. Tok začíná už v časném předjaří trylkovitým zpěvem samečka. Samička vyklízí z dutiny starý hnízdní materiál a uvnitř staví měkké vatovité hnízdo z mechu a suchých trav. Uvnitř připraví z chlupů a drobných pírek hnízdní kotlinku. Hnízdí od dubna do července 2x v roce. V první snůšce bývá 7-13, někdy ale i 14-18 vajíček, na kterých sedí samička. Po 28-36 dnech mláďata vylétnou, a to zhruba v rozmezí tří dnů, protože nejsou všechna stejně vyspělá. Potrava se skládá v létě z hmyzu pavouků i mšic, na podzim i bobule a v zimě olejnatá semena.

 Její hlavní areál je v Evropě a táhne se jihovýchodně přes Kavkaz až do Iráku. Je částečně tažná, severní populace někdy táhnou až invazně. U nás jsou modřinky stálé, nanejvýš částečně tažné – na jih až jihozápad odlétají téměř výhradně mladí letošní ptáci.

OREL BĚLOHLAVÝ - tady je pravidelně aktualizován vývoj a růst mladých Orlíků na hnízdě. Sledujte. Doporučuji! Sledujte videa stránky sociální sítě Myslivost!

Orel bělohlavý

Pokračování - tady je pravidelně aktualizován vývoj a růst mladých Orlíků na hnízdě. Sledujte. Doporučuji!

Sledujte videa stránky sociální sítě Myslivost....    klikněte sem!

Good morning and Happy Easter from the eagles! Here's a peaceful family breakfast from the Codorus State Park nest.

Orel bělohlavý

Eagle Cam: Eaglets fight during feeding time. Orli na hnízdě v době oběda. Orlíci se neustále perou o potravu!

Orli v době krmení

Příroda a lidé. Orel bělohlavý na hnízdě v Pensylvanii. Vylíhli se orlíci a oba rodiče o ně starostlivě pečují a krmí je!

Videa jsou natočená chronologicky. Z hnízdění vidíme nejprve sezení a střídání orlů na vejcích.
 Tady jsou už malí orlíci. Mají se k světu.