De Veluwe Natuurlijk, Yvonne van der Mey fotografie, Beautiful photography work..Liška, Lov na lišku, Černá zvěř, Pohádka O chytré kmotře lišce, Divočák, Doby lovu zvěře, Lov ve svobodném světě,

Liška v lese

V době kaňkování se lišky ozývají protáhlým chraptivým štěkotem.

Liška na lovu

Hárání (kaňkování) přichází zpravidla v lednu a v únoru.

 V té době se o jednu lišku uchází několik samců a toto soupeření bývá doprovázeno zápasy. Vlastní páření se odbývá většinou uvnitř nory většinou v lese, málokdy na otevřené ploše nebo v polích. Liška si noru buďto vyhrabe, nebo osídlí noru po jiné zvěři. Jedna liška má několik nor: jednu hlavní, kde jsou i mláďata, ostatní jsou rezervní pro případ nebezpečí, aby měla kam mláďata přenést.  V době kaňkování se lišky ozývají protáhlým chraptivým štěkotem. Názor na dobu březosti není jednotný. Udává se, že probíhá v rozmezí 50 až 56 dnů.

Mláďata se rodí slepá a pokrytá vlnitou šedočernou srstí. Průměrný počet je 4 na vrh, byly ale zaznamenány případy až třinácti. Mláďata poprvé otevřou oči za 2 týdny a zhruba první tři týdny jsou závislá na matčině mléce. Masitou potravu začínají přijímat, když se jim zpevní chrup a čelisti.  Zhruba po měsíci vycházejí liščata před noru a hrají si tam. K výměně chrupu dochází asi ve 4. měsíci věku. I tehdy zůstávají ještě společně s matkou a přespávají většinou v rodinné noře.

Dojde-li stará liška k názoru, že nora byla odhalena (např. člověkem), přenese nebo dovede mláďata do jiné nory.

To je mé vyznání jedný zrzavý liščí holce. #Liška, Naše domovy a chalupy, Názory myslivců, Myslivecké zvyky a pověry, Instinkty a pudy, Lovecké příběhy, Příroda a lidé, Žít ve svobodě

Jednoho dne se vrátíš

..... mé vyznání jedný zrzavý, liščí holce.

Stál jsem u nové kazatelny, na zarostlých loukách u Rozprechtického rybníka, na místě kde se nám minulý týden ztratila na procházce náš mi...láček liška Mína, o kterou jsme se odmalinka starali, když jí mámu přejelo auto.

Mrzlo, až praštělo a noční obloha zářila miliony hvězd. Stál jsem tam na sněhové pláni a přemýšlel kde asi je a jak zvládne život v divočině. Když jsem zavřel uslzené oči, protože i chlapi umí plakat, přehrála se mi v mysli celá ta doba, kdy byla u nás. Zase jsem viděl její první krůčky v obýváku, její seznamování s naším jezevčíkem Dennym, její zlobení a překusování kabelů, její radost když pro ní manželka Soňa, která se stala její adoptivní a nesmírně obětavou mámou, přišla do kotce a brala jí každý večer domů. Zase jsem cítil její hebký kožíšek, co jsem rád hladil a slyšel to její mručení, když mi spala za počítačem a nechtěla být rušená. Prostě všechno co k ní patřilo.

 Jsem myslivec a lišky jsem dříve lovil, protože lišky se prostě loví a berou jako škodná, jsem ale myslivec, který vidí spoustu věcí i jinak.

Jsem totiž myslivec, který se snaží myslet. A třebaže zvěř lovím, nesmírně si jí vážím, mám jí rád, a když se ocitne v nouzi, dokážu jí pomoci, když to jde. Stejně tak tomu bylo i s naší Mínou. A ona, třebaže nikdy nebyla ochočená, tak jak to na fotkách vypadalo, nám naší péči a lásku vrátila stejnou a možná i mnohem vyšší měrou nežli jsem dokázal pochopit. Díky FC se stala velice populární a žádanou na focení, do různých, reportáží v televizích, rádiích, tiskovinách a její hvězdička se dostala až do TV Show a filmu. Za celou tu dobu co jsme s ní jezdili po různých akcích a pohybovali se mezi stovkami lidí a dětí nikdy nikoho nekousla, vždy se nechala od cizích pochovat a dokázala na stovkách dětských tvářích a nejenom těch vykouzlit úsměv a štěstí. 

Liška v borovém lese

Spousty z vás bavila tady na fc a všude tam kde se objevila. A dokázala dokonce i to, co nedokázal nikdo z mysliveckých pohlavárů už řadu let a totiž to, že se spousta lidí od té doby začala koukat, jelikož jsem myslivec i na myslivce v lepším světle. Zamilovala se do ní manželka, naše děti, vnouček Matyáš, jezevčík Denny, jakovlk Jony a samozřejmě i já….No a najednou tu není, najednou je pryč a tak nám prostě chybí. Bolí to a bolet ještě bude, ale my víme důležitou věc, a to, že třebaže jsme jí poskytli a snažili se vytvořit domov, tak skutečně doma je až teď. 

Je zpět ve svém lese odkud přišla a kam opravdu patří. Tak jsem tam stál pod tou noční klenbou a zase se mi řinuly slzičky po tvářích, když jsem jí do té bílé tmy nahlas povídal na co si má dát všechno pozor, kam nemá chodit a kde má žít a také to že jí mám rád a že se může kdykoliv vrátit. 

Když jsem kráčel k autu tak se z hloubi lesa ozvalo štěkání lišky…zrovna probíhá kaňkování, liščí námluvy, tak snad už našla i ona tu svou liščí lásku. Došel jsem po křupavém a jiskřícím sněhu k autu, nastartoval a z Country rádia se ozvala píseň….Jednoho dne se vrátíš…Jak příznačné k tomuto okamžiku. Ano, když budeš chtít vrať se Míno a když né, tak věz, že jsi jednoho myslivce hodně změnila a že už navždy zůstaneš v jeho srdci.

Jmenuji se Petr Slaba jsem myslivec a toto je mé vyznání jedný zrzavý, liščí holce.

#Liška, Naše domovy a chalupy, Názory myslivců, Myslivcův sen, Myslivecké zvyky a pověry, Instinkty a pudy, Lovecké příběhy, Pohádka O chytré kmotře lišce, Příroda a lidé, Žít ve svobodě

POHÁDKA o ZAJÍČKOVI. Příroda se probouzí a rodí se mladí zajíčci. Dnes je tu pohádka pro adepty myslivosti a ostatní přátele z dětství! Zajíček měl domeček a jak o něj přišel....

Příroda se probouzí a dva zajíčci se choulí k sobě

Byl jednou jeden zajíček, a ten měl domeček.  Jednou k jeho domku přišla liška a prosila, aby ji zajíček pustil dovnitř, že by se na chvilku mohla ohřát.

Zajíček ji pustil, ale liška řekla: „Zajíčku, je tu moc málo místa a oba se sem nevejdeme. Nechtěl bys jít na chvilku ven?“ Zajíček řekl: „Ano liško. Právě jsem si vzpomněl, že jsem chtěl jít ven do lesa, abych se tam na chvilku proběhl. Liško, až se vrátím, tak půjdeš ven ty. Ano?“  A liška řekla: ,,Ano, zajíčku.“
 A tak zajíček šel. Šel a šel až uviděl veliký strom. Pomyslel si: „To jsem unavený, že bych si i chvilku zdřímnul.“ A tak si zajíček lehl pod strom a usnul. Už za chvilku se ale probudil. Už bylo odpoledne a zajíček šel domů.  Došel domů a řekl lišce: „Liško, teď jsi na řadě ty.“ Liška mu odpověděla: „Ne zajíci, já nikam nejdu, protože si vyzdobuji svůj nový dům. Zajíček se zeptal: „Ale liško, to je přece můj domeček! Tak co mi tam děláš?“ A liška mu odpověděla: „Zajíci, ty už tu nebydlíš. Teď jsem se tu zabydlela já!“ A zajíček šel lesem a byl nešťastný, že ho liška podvedla, a že už nebude mít střechu nad hlavou.

A v tom ho uviděl ježek a zeptal se ho: „Zajíčku, co tě trápí?“ A zajíček odpověděl: „Ach, liška mě z domku vyhnala a teď nemám kam jít.“     A ježek řekl: „Tak já ti ji pomohu vyhnat. Ukaž mi, kde je ta tvoje chaloupka.“ A zajíček ho vedl a vedl až řekl: „Tamhle je.“ A ježek šel k chaloupce a přitom říkal lišce: „Já jsem ježek a bodliny mám, na lišku teď jdu, abych ji vyhnal ze zajíčkova domečku!“ A liška na něho: „Já se tě nebojím, já se tě nebojím!“ A ježek na ni: „A já tě vyženu, a já tě vyženu! A liška na něho: „Nevyženeš, nevyženeš!“ A ježek řekl zajíčkovi: „To nemá cenu.“ A zajíček zas odešel a naříkal.
Až přišel ke kohoutovi a kohout se ho zeptal: „Zajíčku, nestalo se ti něco? A zajíček na to: „Ach, liška mě z domku vyhnala a teď nemám kam jít.“ A kohout mu odpověděl: „Zajíčku, já ti slibuji, že ji z něj dostanu ven.“ A zajíček řekl: „Nedostaneš, už ježek se o to pokusil a nepovedlo se mu to.“ A kohout řekl: „Já se o to pokusím. Kde je ten tvůj domeček? Zaveď mě tam.“ A zajíček ho vedl a vedl, až došli k jeho domečku. A zajíček řekl: „Tady.“

A kohout tedy šel a přitom říkal lišce: „Já na ramenu kosu nesu a zlou lišku ze zajíčkova domu vyhnat jdu!“ Jak liška uslyšela slovo „kosa“, hned vyběhla z domečku a utíkala, co jí nohy stačily. Zajíček byl pak hrozně vděčný kohoutovi, že mu nabídl, aby s ním bydlel.  A kohout souhlasil. A zajíček byl tak rád, že si udělal větší domeček. Od té doby žili společně.

#Liška, Pohádka O chytré kmotře lišce, Zajíc, Ježek, Kohout, Příroda.

Skolí-li liška v létě, bude pršet. Co se vypráví o lišce a jaké jsou pověry z historie

Liška na sněhu loví drobné hlodavce

Myslivecké zvyky a pověry

O lišce z historie a vyprávění...
Liška je lidu vzorem chytrosti a prohnanosti... liškou podšitý a p. Liška nosí děti z lesa, ale o tom, kde je bere, nepovídá lid ničeho. Říká se sice, chce-li se dítěti naznačiti, že za jisté příležitosti nebylo ještě na světě, "tenkrát jsi byl ještě na houbách v lese", snad to tedy souvisí s tím, že liška přináší děti, které před narozením sbírají po lese houby. Náš lid nehledí na lišku jako na zvíře zlé. V národní poesii, hlavně v pohádkách, přichází liška velmi často, a vždycky tu svou chytrostí a lstivostí pomáhá dobru k vítězství. Také u dětí těší se liška nemalé oblibě a přichází často v dětských hrách. Když si dítě vytrhne zub, hodí ho přes hlavu od sebe a řekne: "Liško, tu máš kostěný a dej mi za něj železný!" Také barva srsti lišky slouží jako předmět k přirovnání. Lidé se zrzavými vlasy mají "hlavu jako liška". O nevycíděných botách se říká, "že jsou zrzavé jako liška".

Skolí-li liška v létě, bude pršet.

Hlas lišky nazývá lid správně "skolením". Také způsob jejího lovu zná, a chce-li naznačiti plížení, říká "krade se jako liška". Liščí spády značí se jako tajné cesty. Přijíti někomu na jeho liščí spád, značí, objeviti jeho tajné záměry a prozraditi je.

 O lišce se také vypravuje, že ví o pokladech skrytých v zemi a ve skalách, protože na ně přijde, když si hrabe brlohy. Kdo ošidí chytrého člověka, o tom se praví, že přelstil starého lišáka, a poraditi se s liškou, značí něco dobře provésti. Liščí sádlo má moc léčivou, ale masa liščího nikdo nepožívá. Uvařené liščí plíce pomáhají od úbytí (souchotin).
V bajkách přichází liška často, děti znají spíše její chytré vlastnosti z bájek, nežli lišku samu. V příslovích setkáme se s liškou často - Spící liška zajíce nechytí atd. V místopise přichází liška málo.
(Lišky u Tábora), osady Líští, Lišno, Lišov, Líšnice mohou pocházeti od lísky jako od lišky, za to oddíly lesní jmenují se po ní často, "Liščí hora, U liščích jam" a pod.
O černé zvěři co budí v lidech strach při houbaření pokračuje více článků na originální stránce

  MYSLIVOST.


#LIŠKA #POVĚSTI BAJKY LOVECKÉ PŘÍBĚHY LOVECKÁ VIDEA LUK ŠÍPY DIVOČÁK ČERNÁ ZVĚŘ

Lovící liška v parku Fox Snow Dive - Yellowstone video. Hospodaříte v živé přírodě a zájem by měl také být o citlivý přístup k predátorům, kteří do ni patří.

Všechna mláďata vyžadují ochranu - ne krutost od člověka!

O čem se debatuje mezi myslivci na fórech

Vytaženo z diskuze jako rozumný názor myslivce.

Cituji: Liška je převlečený masožravý otesánek. Nechápu, že vůbec existuje, k čemu je vůbec dobrá "mrcha" rezavá. Toto je ode mne samozřejmě ironie.

Berte to s nadhledem, ale chováte se jako chovatelé slepic, jejichž hejno navštívil jestřáb. Genocida do myslivosti snad nepatří, ale liška obecná ano. Výzkumy prováděné na liščích žaludcích mluví celkem jasně kolem min.70% tvoří hlodavci další složka je rostlinná a pokud se najdou v norách zajíci a bažanti tak není nikde psáno, že je liška ulovila, ale mnohdy si je jako kadávery zanesla do nory, tím liška také plní úlohu zdravotní policie.

 Souhlasím s hájením lišky aspoň tři až čtyři měsíce v roce. Nejste majitelé slepic na dvorku, ale bohužel takto to vypadá.

Hospodaříte v živé přírodě a zájem by měl také být o citlivý přístup k predátorům, kteří do ni patří. Liška si, ostatně jako každý jiný predátor, svoji kořist nikdy nevyloví, ale na podzimních honech, by toho mohlo být méně...

POHÁDKA: O chytré kmotře lišce a hájovně U pěti buků

Chytrá kmotra liška

POHÁDKA: O chytré kmotře lišce a hájovně U pěti buků:

 "Stará hájovna U pěti buků stojí o samotě na malé mýtince mezi lesy pod vrchem Homolí a nad rybníkem Kačákem. V hájovně bydlí hajný Vobinuška se svou manželkou a dětmi, Jeníkem a Růženkou. Obě děti, Jeník i Růženka, jsou se svým osamělým domovem velmi spokojeny a za nic na světě by neměnily s jinými dětmi z vesnice. A proč by také měnily, když okolí hájovny jim poskytuje všechno, co náleží k obvyklým dětským radovánkám: v lese roste množství červených i černých jahod, malin, oříšků i hub; v rybníku Kačáku se mohou v parných letních dnech vykoupat, a když v zimě zamrzne, mají kluziště pár kroků od domova. A z vrchu Homole se v zimě tak krásně a divoce sjíždí na rohačkách s větrem o závod."


Celá pohádka z hájovny U pěti buků je na pokračování zde.