Jeleni - a sklo s obrázky jako dárek - vysoká u lesa...tři paroháči ještě nejsou v říji

Paroháči na paši...výstavní vysoká zvěř se
předvádí v krmení podzimu U  LESA

Žízeň je veliká...

Sklo je sklo...troubící jelen u piva...dárek pro myslivce od sdružení

Jelen, Jelen (Red Deer), Les, Beatiful Nature, Fotografie z myslivosti, Lov na jelena

Jeleni - vysoká v červnu u lesa...klikněte pro zvětšení!

Beatiful Nature, Fotografie z myslivosti, Jelen, Jelen (Red Deer), Les

O jelení zvěři a lese. Jelen, Jelen (Red Deer), Lov na jelena

Mladý jelen v lese a pohotový fotograf...života zvěře

Krmení vysoké v zimě a měření sil mladých jelínků (seno je v balíku pod stromem)

Krmení vysoké v zimě a měření sil mladých jelínků

JELENI V SOUBOJI ŘÍJE VIDEOKLIP A FOTOGRAFIE

Král lesů - Jelen

Kdo krmí, ten je přítel...Smolíčkův jelen...Za hory, za doly mé zlaté parohy, kde se pasou? Smolíčka pacholíčka jeskyňky pryč nesou!

Povídání s jelenem, možná Smolíčka
....pacholíčka jeskyňky pryč odnesou!

#Jelen, Jelen (Red Deer), aktivity radosti a milování života, Fotografie z myslivosti 
Hirsch-König des Waldes, Chov zvěře, Instinkty a pudy, 

Lovy fotoaparátem, Myslivecké fotografie, Přírodní fantazie

JELEN KRÁL - KING OBCHÁZÍ HARÉM LANÍ

KRÁL LESA HLEDÁ SOUPEŘE 

LOVU ZDAR PŘÁTELÉ. PODROBNOSTI LOVU NEVÍME, OVŠEM OBRÁZEK SE PAVLOVI POVEDL!

LOVU ZDAR !

NA  LOVU JELENŮ

Vcera rano mi bylo Dianou s Hubertem doprano ulovit tohoto nerovnehoo 12nacteraka.


Sociální sítě Myslivci Sobě

ČAS LÁSEK JELENŮ Vysoká v září - Jelen na kraji lesa Jelen, Čas lásek jelenů, Jelen (Red Deer), Jelení říje,

Čas lásek jelenů - Vysoká zvěř v září - Jelen na kraji lesa

LOV JELENA. Co o tom víme? Laně byly mnohokrát příčinou loveckého nezdaru a zrazení loveného jelena. Jelen (Red Deer), Jelení říje, Milování v přírodě, Vábení

Ochranář řekl, proč chcete zvěř chránit, když ji potom stejně lovíte.

VYSOKÁ ZVĚŘ JELEN RED DEER, JELENÍ ŘÍJE LOV, JAK NA TO?

 Ano, lovíme, neboť naše civilizace vzala přirozený biotop velkým predátorům, kteří byli jeho přirozenými nepřáteli. Velcí predátoři svou přirozenou selekcí udržovali zvěř v dobré kondici a stejně tak myslivec musí mít na zřeteli selektivní lov ve prospěch lovné zvěře a ne svůj vlastní.

Lov je tím nejstarším a naprosto přirozeným řemeslem. Lidé ho provozovali od pradávna a my bychom ho měli bránit jako nejpřirozenější způsob opatřování si kvalitního a zdravého masa. 

Naši předci lovili jelena ze země různými způsoby. Všemožnými zradidly ho nahnali k ústí skal nebo do připravených ohrad, čekali na něj na jeho ochozech. Lovil se po celý rok. My můžeme lovit jelena jen v zákonem stanovené době. V srpnu bychom měli lovit zvěř holou, protože zvěř vychází poměrně za světla a můžeme tak splnit velkou část odlovu holé zvěře bez zbytečných narychlo pořádaných nátlaček v době strádání, aby se dohnal plán lovu. Zamezí se tak nekontrolovanému lovu při společných akcích, kdy padne spousta silných laní, které pak v chovu chybí.

Lov jelena lesního

Pokud chceme mít dobrou říji, potřebujeme k tomu laně, pokud nebudeme mít na říjišti dostatek říjných laní, nebudeme mít také žádné jeleny. S nimi přicházejí samozřejmě jeleni. Jsou oblasti, kde se zdržuje jelení zvěř celoročně, takže není problém ji najít a přizpůsobit tomu i přípravy. Jiné je to například v oblastech, kde jeleni tráví čas v polích a na svá říjiště se stahují až v době říje. V této době by měl být pohyb v honitbě minimální a začátkem září by se už také neměla lovit holá, abychom zbytečně neznepokojovali zvěř zbytečným pohybem.
Je tu ale jeden velký a zásadní problém a tím je velikost našich honiteb. Rozloha 1000 ha je pro chov a lov jelení zvěře naprosto nedostačující, honitby by měly mít nejméně 3500 ha jako tomu bylo dříve. Vyzývám tímto naše zákonodárce, aby se zamysleli nad tímto faktem a nepřipouštěli stále menší a menší plochy honiteb. Odstrašujícím příkladem by nám mělo být sousední Německo, kde je sice 100 ha běžná výměra, ale zvěř naprosto žádná.
Každý se snaží přetáhnout zvěř k sobě a často dochází ke krmení zvěře jako na velkostatcích. Možná by bylo lepší se dohodnout se sousedními honitbami na kritériích průběrného lovu. Způsob myšlení ,,když ho neulovím já, uloví ho soused", je velmi neetický a krátkozraký. Naopak pozitivním ukazatelem jsou velkoplošné honitby Vojenských lesů a statků, kde je dobrých jelenů stále ještě dostatek také díky jasným a dodržovaným pravidlům a kritériím chovu a lovu.

Samotná příprava lovu

Jeleni v říji

Lov by neměl být jen o tom vzít si kulovnici a jít lovit. V oblastech, kde zůstává zvěř celý rok, můžeme obeznat výskyt jelenů podle vytloukání. Obeznání jelenů by mělo být samozřejmostí, protože si tím můžeme ušetřit spoustu času při hledání lovného jelena při říji. Správný jelenář by měl mít už před říjí připravené lovecké šouláky, vyčištěné přístupové chodníky ke kazatelnám, dobrě nastřelenou zbraň a zprovozněné kazatelny a žebříky.

Oděv a obuv

Velmi důležitou součástí našeho úspěchu jsou vhodný oděv a obuv. Jelení zvěř je velmi citlivá na hluk, má vynikající čich a dobře vidí. Měli bychom volit oděv, v kterém budeme při jakémkoli pohybu neslyšitelní. Pokud budeme mít oděv z materiálu, který vydává sebemenší zvuk nepatřící do přírody, může to mít při lovu ze země v rozhodující chvíli negativní dopad na výsledek lovu. Stejně tak při lovu ze země nošení u nás dosud málo používaných obličejových roušek a lehkých rukavic, by také měl být běžnou součástí výstroje. Bílý obličej a ruce svítí v ranním šírání nebo večerním soumraku jako baterka a zvěř na ně reaguje velmi citlivě. Vzpomeňte si na situace, kdy jste sami sebe dušovali, že vítr jste měli dobrý, šli jste potichu jako Vinettou a přesto jste si zvěř zradili, přemýšlejte o tom chvíli.
Obuv je také věcí mnohdy podceňovanou. Vždyť co může býti horšího v lese, než vrzající levné gumové podrážkou nebo čvachtající boty navlhlé ranní rosou. V lese při šoulání, kdy se jedná už opravdu o metry, doporučuji každému vzít s sebou velmi silné vlněné tmavé ponožky. Když se chci k jelenovi dostat opravdu neslyšně, prostě boty vyměním za tlusté ponožky. Tento trik je samozřejmě starý, ale ze zkušenosti vím, že ho přesto spousta myslivců ještě nezná. Vyzkoušejte to také, je to stará a našimi dědy i otci osvědčená praktika.

Kde zvěř hledat

Polohy hlavních říjišť jsou od regionu k regionu jiné. V nížinách v Bulharsku jsou to obrovské komplexy polí a lánů kukuřice, která se tu nechává stát pro zvěř, lužní lesy na Moravě, smrkové a listnaté komplexy ve vojenských prostorech a nebo pohádkové klečoviny u nás v Krušných horách. Jedno je však ale stejné, a to je voda a mokřina. Jelení zvěř přímo miluje vodu a ráda se koupe a kaliští. U těchto míst máme také potom velkou šanci se se zvěří setkat. Je dobré mít obeznaná kaliště neboť se zde můžeme setkat s jeleny i v denní době, kde si jako v lázních v bahně chladí své říjí rozpálené a mnohdy četnými ranami zasažené tělo ze soubojů o laně.
Stopy jsou také velkým pomocníkem. Nebudeme se ale dívat jen na zem, budeme také vzhlížet k nebi a hledat nebeská znamení. Nejde samozřejmě, jak všichni víme, o básnickou metaforu, ale o olámané větývky a větve od paroží jelenů.

Jeleni u vody

K hledání míst, kde se pohybují říjní jeleni můžeme použít stejný způsob, jakým zvěř často odhalí nás a to je navětřením. Jelen po sobě zanechává silnou pachovou stopu cítící prkem. Někteří tvrdí, že říjný jelen je cítit jako starý kozel. Tyto způsoby hledání zvěře můžeme dobře využít, když probíhá tichá říje a jeleni se neozývají, takže je nemůžeme najít po hlase. Jiné je to samozřejmě pokud jsou k nám Svatý Hubert a Diana nakloněni a počasí nám přeje. To potom můžeme naslouchat nádherným koncertům krále našich lesů, při kterých nám běhá příjemný mráz po zádech. Tohoto správného naladění jelenů můžeme dobře využít, neboť pokud budeme správně vábit, můžeme jelena roztroubit a zjistit jeho polohu a našoulat se k němu nebo ho přivábit k sobě.

Kdy začíná říje

Je to opět závislé na oblasti, kde jelení zvěř žije. V nížinách může také říje začínat již začátkem září, vrcholit může již kolem desátého a na horách může být vrchol až začátkem října, takže to musí mít každý ve své oblasti vypozorované. Počasí hraje také rozdílnou roli. V nížinách mohou jeleni troubit i za tepla hraničícího s letními teplotami a na horách se téměř nedočkáte zatroubení pokud není teploměr zrána téměř na bodu mrazu.

Samotný lov

Můžeme se samořejmě rozhodnout pro lov z kazatelny nebo ze země. Pokud budeme lovit z kazatelny, doporučuji zvláště v blízkozti mlazin nastupovat na posed minimálně dvě až tři hodiny před lovem. I když nás zvěř zaslechne, bude mít dostatek času zapomenout na lomoz, který jsme svým příchodem způsobili. Ráno musíme často za úplné tmy nastupovat na předem vybraná místa. Zde doporučuji označení cesty bílým krepovým papírem uvázaným ve výšce očí. Je dobře viditelný i za tmy a nemusíme tolik používat baterku. Jedním z nejdůležitějších faktorů při lovu jelena je vítr a ten umí zvláště na horách pořádně pozlobit. Na vybraná místa je dobré mít vytipované alespoň dvě přístupové cesty kvůli změnám větru. Dobrým pomocníkem poznávání směru větru je obyčejný bublifuk. Zkoušení větru dechem nebo bílým práškem není tak dokonalé. Zde vidíme směr větru pouze několik metrů, kdežto u bublifuku nám bubliny ukazují různé točení větru i po desítkách metrů. Tento trik mě naučil známý fotograf zvěře Rostislav Stach.
Pokud stavíme žebříky nebo kazatelny, měli by mít výšku nejméně 4 m. Při lovu ze země dbáme také na to, abychom my samotní nebyli ničím cítit. Voňavka partnerky nebo přílišné povzbuzení něčím ostřejším, což je mimochodem protizákonné, nejsou na místě. Všichni to známe, na lovecké chatě není pračka, tak si přibalíme o jednu, dvě košile více. Věřte, že i síla našeho pachu může zvěři bud zlehčit nebo naopak ztížit možnost našeho prozrazení. Ruku na srdce, po třech dnech intenzivního lovu by jste svou košili navětřili i sami.

Vábení

Mladí jeleni

O vábení jelenů již bylo napsáno nesčetné množství publikací. Vábení jelena je věc zapeklitá a náročná. Co je však třeba důležité vědět je to, že musíme vždy troubit slabšího jelena, než jaký se nám ozývá a pokud chceme jeleny roztroubit, použijeme vždy hlas mladého jelena. Hlas zní jako "Aúúa, Aúúúa, Aúúa". Mladý jelen začíná hlas jakoby na A, středně starý na E a starý na chrčivé Ö. My se ale budeme vždy držet zpátky a budeme troubit raději mladého jelena, který se sice ozývá, ale má respekt. Pokud začneme v lese koncertovat, můžeme jít také brzo domů, neboť nádherně provedený hlas starého jelena stojícího u laní je sice krásná věc pro ucho, ale při věkové skladbě naší jelení zvěře by byl spíše na škodu a jeleni, pokud, zatroubíme starého rozlobeného jelena, spíše ztichnou. Silnějšího jelena si můžeme dovolit zatroubit pouze tam, kde bezpečně víme, že zde jsou i jeleni vyšších věkových tříd.
Vábení jelena je tedy věda a měli bychom se s touto disciplínou zabývat intenzivně ještě před říjí. Záměrně zde nebudu zbytečně vypisovat notově, jak jelen troubí. Tento hlas se nedá napodobit ani písmeny. Hlasy jelenů si můžete poslechnout například na internetových stránkách na adrese www.vabnicky.cz, případně na různých již vydaných a nebo připravovaných CD nosičích a kazetách.

Majestátní troubení jelena můžeme napodobit spoustou různých pomůcek. Jako příklad uvádím cylindr od petrolejky, suchý stvol bolševníku, špulku od nití, mořskou mušli Tritonia zvaná tritonka, nejběžnější je asi upravený (tzv. vystrouhaný) roh uherského stepního skotu volský roh a různé typy teleskopických vábniček typu Faulhaber.
Dalším méně známým způsobem je napodobování nosového tónu říjné laně. Existuje stará původní vábnička od firmy Hubertus, která tento tón nádherně napodobuje. Tuto vábničku snad brzo uvedeme na tuzemský trh. Staří fořti tvrdí, že je to v praxi někdy lepší, než samotné troubení.
Nesmíme také zapomenout na imitaci agresivních projevů jelena, když tluče parožím do stromků a pařezů a hrabání během. Proto mám při vábení vždy s sebou loveckou hůl nebo stačí suchá pevná rovná větev. Pokud je dobře vyschlá, zvoní při úderu o větev nebo stromek jako paroh. Pokud máme již jelena blízko, stačí zlomit větvičku nebo nohou zašustit na zemi. Jelen pak obvykle vyběhne a hledá domnělého soka.

A ještě jedna důležitá připomínka pro ty nadšené, ale třeba méně zkušené. V zápalu lovu, kdy se snažíme přiblížit k jelenovi, často zapomínáme na laně, ty jsou mnohem ostražitější než samotní jeleni a mohou nám v poslední chvíli zkazit naši mnohdy hodinovou snahu o neslyšné našoulání. Zkušení praktici potvrdí, že laně byly mnohokrát příčinou loveckého nezdaru a zrazení loveného jelena.
Všem, kteří máte tu výsadu, dříve dopřávanou pouze králům a můžete lovit královskou jelení zvěře přeji hojnost loveckých zážitků, vždyť i pouhá možnost pozorování tohoto druhu nádherné zvěře, je u nás bohužel stále větší vzácností.

S pozdravem Lovu a lesu zdar
Petr POSPÍŠIL

MŮJ PRVNÍ JELEN. #Jelen, Jelení říje, Čas lásek jelenů, Jelen (Red Deer), Lovecké příběhy

...na mýtinu vyběhl jelen a s ním laně

Příroda zbarvila hory do mnoha odstínů, 

počasí přálo, bylo slunečno a zároveň chladno. Říje začala v první polovině září a já se s tchánem nastěhoval do horské rodinné chaty.

Od této chvíle pro nás nic jiného neexistovalo, jen říje a lov. Brzy ráno čekaná, přes den šoulání, do tmy pak další čekaná. Oblíbil jsem si krytý posed v místě zvaném Špačkova louka. Byla to plocha porostlá asi pětiletou výsadbou smrku. Přes veškerou naši snahu a úsilí, nedařilo se nám jelení zvěř spatřit, slyšeli jsme jen vzdálené troubení. To trvalo celé čtyři dny. Tchán, který byl již v letech a měl uloveno několik jelenů, to vzdal. Pátý den jsem tedy již lovil sám. Šel jsem na stejný posed a zde jsem konečně, při ranní čekané, uslyšel v blízkosti lámání a silné troubení.

 Zvěř jsem ale opět nespatřil. Až při odchodu z posedu jsem zahlédl tlupu jelení zvěře, jak odbíhá řídkým porostem. Zradil jsem si ji sám, neměl jsem s lovem jelení zvěře žádné zkušenosti. Neodradilo mě to a odpoledne, krátce po šestnácté hodině, jsem již znovu seděl a netrpělivě očekával, zda se tlupa objeví. A Diana mi tentokrát přála. 

Krátce po osmnácté hodině se ozvalo silné zatroubení a na mýtinu vyběhl jelen a s ním šest laní. V prvním okamžiku jsem tomu nechtěl ani věřit. Po chvíli, když jsem se uklidnil, obeznal jsem, že jde o osmeráka, z nastudované literatury jsem usoudil, že jde o odstřelový kus a rozhodl jsem se střílet. Zvěř se pomalu blížila, laně se popásaly, jelen však byl neustále v pohybu. Odjistil jsem, pušku založil do ramene a vyčkával jsem, až se jelen postaví na široko, abych mohl s jistotou vystřelit. Mezitím, co mi zvěř vyšla, uplynulo asi dvacet minut. Jelen byl vzdálen od posedu přibližně šedesát metrů. 

Najednou jsem si vzpomněl, že je třeba jelena něčím upoutat a tak jsem zaklepal na prkna posedu. V tom okamžiku se jelen zastavil, pěkně na široko, hlavu otočil zvědavě k posedu. Trvalo to jen zlomek sekundy, když jsem záměrný kříž posadil za lopatku a stiskl spoušť. Jelen značil dobrou ránu, vzepjal se na zadní běhy a odskočil do nedaleké houštiny. V okamžiku bylo ticho, holá rovněž zmizela a teprve teď se mě zmocnila lovecká třesavka. Čekal jsem půl hodiny. Mezitím se hodně zešeřilo. Šel jsem s očekáváním na místo nástřelu. V šeru jsem nenašel žádnou známku toho, že jsem byl úspěšný. 

Zapamatoval jsem si směr, kterým jelen po výstřelu odbíhal, označil nástřel a za úplné tmy jsem se vrátil na chatu, kde na mě netrpělivě čekal tchán, který zaznamenal výstřel. Vypověděl jsem mu dopodrobna celý děj lovu. Uklidnil mě s tím, že hned při rozednění půjdeme jelena dohledat, noc že je chladná, že se tedy ani zvěřině nic nestane, nemám prý mít obavy. Zkrátka byl přesvědčen, že jsem byl úspěšný.
Téměř celou noc jsme si vyprávěli o myslivosti a nemohli se dočkat rána. Před rozedněním jsme již byli na posedu a když to světelné podmínky dovolily, stáli jsme na místě nástřelu.

Po ujití čtyřiceti kroků, ve směru odskočení jelena, jsme ho spatřili. Ležel v terénní prohlubni s čistým průstřelem komory.

Krmeliště pro vysokou Skupinka jelenů různého věku Webkamery Estonsko!

Krmeliště

#Krmeliště pro vysokou zvěř Polesí Strzalowo Polsko Skupinka jelenů různého věku Estonsko webkamery

Tlak člověka na přírodu je větší a větší, doprava, lov a volný čas, jak dlouho tato zvířata mohou ještě žít ve svobodě?

Vysoká ve volnosti. Jelen i Laň spolu v říjnu

Žít ve svobodě, film o zvířata v jejich přirozeném prostředí od zimy do zimy, jako jeleny, srnce, divoká prasata a lišek. Tlak člověka na přírodu je větší a větší, doprava, lov a volný čas, jak dlouho tato zvířata mohou ještě žít ve svobodě?

Jelen se ozývá troubením při svítání nebo naopak při soumraku, kdy jsou jeleni nejaktivnější. #Čas lásek jelenů, deer rut, Doby lovu zvěře, Jelen (Red Deer), Jelení říje, Myslivecká videa

Jelen  v říji

Nejstarších kusů v přírodě ubývá, avšak na troubení z lesů to velký vliv nemá. "Říji nedělají staří jeleni, ti moc netroubí. Jsou si sami sebou tak jisti, že si teritorium troubením hájit nemusí. Sok uvidí, jak je jelen velký, urostlý a vyklidí pole," podle pravidel v jelení populaci. Naplno a s největší vášní se říji oddávají pěti až osmiletí jeleni. Ti se předvádějí nejvíce. Jelen se ozývá troubením a čeká na odpověď soka!

Samci jelena evropského jsou během říje charakterističtí svým hlasitým troubením, při kterém se snaží upoutat pozornost samic a udržet tak své stádo pohromadě.

Tento jev můžeme nejčastěji zaslechnout při svítání nebo naopak při soumraku, kdy jsou jeleni nejaktivnější.
Samotné troubení však používají i při soubojích mezi sebou, kdy se snaží pomocí svých parohů vyhnat svého konkurenta od blízkosti samic. Samice pohlavně dospívají druhým rokem života a březost u nich trvá 240 – 262 dnů. Rodí 1, vzácně až 2 mláďata vážící přibližně 15 kg, která jsou několik prvních dnů po narození skrytá v travnatém porostu. Po dvou týdnech jsou kolouši schopni se připojit ke stádu, ale na matce jsou závislí po dobu 3 měsíců. Jejich charakteristické bílé skvrnění obvykle mizí koncem léta, ale poměrně často se stává, že několik bílých skvrn je na srsti mladých jelenů patrných ještě následující rok. Ve volné přírodě se jelen evropský dožívá průměrně 10 – 13 let, v zajetí se může dožít i více než 20 let.

Zdroj: cs.wikipedia.org

#Čas lásek jelenů, deer rut, Doby lovu zvěře, Fotografie z myslivosti, Jelen, Jelen (Red Deer), Jelení říje, Myslivecká videa, Myslivecké fotografie, Trofeje, 

Jelení zvěř je majestátní kouzlo krásy české přírody i mimo říji. Setkání i náhodné budí vždy úžas a radost...

Jelení zvěř

Jelen evropský patří mezi největší (nejmohutnější) zástupce své čeledi.

Samci dorůstají 175 – 230 cm a jejich hmotnost se pohybuje mezi 160 – 240 kg. Samice jsou oproti samcům značně menší, dorůstají 160 – 210 cm a dosahují hmotnosti mezi 120 – 170 kg. Ocas přitom měří 12 – 19 mm a v kohoutku dosahují výšky 120 až 150 cm. Velikost i hmotnost je však velmi proměnlivá a viditelně se liší mezi jednotlivými poddruhy, kdy nejtěžší (C. e. elaphus) může vážit až 500 kg, oproti tomu jeleni žijící v méně příznivých podmínkách (např. poddruh z Korsiky) mohou dorůstat pouhých 70 cm a vážit sotva 100 kg. 

 Přes léto má jelení srst obvykle hnědou barvu s rudějším nádechem a u samců je většinou navíc patrná i prodloužená srst na krku. Zimní srst je spíše šedohnědá.

Zimní představení zvěře z krmelišť. Jelen špičák. Tady vám zvířátka neutečou a vidíte je tak, jak je zaznamenala kamera!

Jelen špičák

Jelen špičák

Nejtypičtějším znakem pro samce jsou parohy, které každý rok, obvykle na konci zimy, shazuje. Na jaře, kdy jelenům rostou parohy nové, jsou porostlé jemnou ochrannou sametovou vrstvou, nazývanou lýčí, která vyživuje rostoucí paroh a později je vytloukána o stromy. Parohy jsou tvořeny kostí, která může denně vyrůst v průměru o 2,5 cm. U dospělých samců se na parozích navíc objevují jakési výrůstky, kterým se odborně říká výsady, a které rostou a přibývají s přibývajícím věkem. Samec s jednou výsadou, která se nazývá očník, se v myslivecké mluvě označuje jako vidlák. Druhá výsada se označuje jako nadočník.
Třetí (roste však jako druhá v pořadí), poslední pak jako opěrák; samci s ní se poté nazývají šesteráci.
Rozvětvené zakončení parohu se již nepovažuje za výsadu a označuje se jako koruna.

Jeleni a srnci přebarvují do zimní srsti a končí jelení říje. Zima a hlad v lese. Vysoká zvěř, Fotografie z myslivosti, Názory myslivců, Příroda a myslivost, Zvěř v zimě

Jeleni a srnci přebarvují do zimní srsti, končí jelení říje....

Srnčí zvěř je věrná svému stávaništi

 krátkodobě ho mění jen kvůli lepší potravní nabídce, klidu apod. Srny dále vodí svá srnčata, zaučují je na denních příhodách, chrání je před nepřáteli a jsou zárukou toho, že mladý, nezkušený dorost přečká obtížné zimní období.

V našich podmínkách hlubokého sněhu po několik zimních měsíců totiž žádné srnče bez matky zimu nepřečká. Tehdy přichází vhod nedoceněná pomoc myslivců. Zima může mít u nás dvě nebo i více obtížných kritických fází, které tato zvěř musí prožívat.

Bývá to vždy po napadnutí velké vrstvy čerstvého sněhu anebo po slabém přimrznutí povrchu navlhlé silné vrstvy sněhu, který neunese tenké spárky běhů srnčí zvěře. 

Především mladá zvěř, pokud není včas odvedena starší srnou do nižších poloh nebo nemá přístup ke krmelci, trpí velkými ztrátami. Obtížně se pohybuje, je snadným terčem pro pytláky, toulavé psy a lišky. Těžko překonává terénní překážky, mantinely u silnic a břehy vodních toků.

Tehdy dochází k největším ztrátám. Dalším obdobím, které může mít kritický dopad na srnčí populaci, je přechod ze zimní na jarní zelenou potravu. 

Zvěř po přečkání zimy, kdy přežívá z vlastních tukových zásob a převážně z ohryzu a okusu dřevin, případně je přikrmována u krmelců, se náhle po několika měsících půstu dostane na vzrostlejší trávu či na ozimé obilí, přesytí se jimi a v průjmech uhyne. Podobný stav mohou vyvolat i dietní chyby při přikrmování v krmelcích např. celým zrním ječmene nebo pšenicí, zmrzlou vyhozenou siláží ze statků apod. Všem těmto situacím lze zabránit a předejít tím, že srnčí zvěř je v zimním období navyklá na přikrmování, kromě sušené letniny, kterou již v předjaří málo přijímá, i dužnatým krmivem a hlavně ovsem nebo i obilným šrotem s otrubami a plevami (v poměru cca 1 : 1), kterými zvěř nikdy nepohrdne a toto krmivo vždy zabrání tomu, aby se v období náhlého přechodu stala riziková, nezvyklá, potrava převažující a předejde se dalším ztrátám, hlavně na mladé zvěři. 

  Takto neoslabená zvěř přečká za pomoci myslivců lépe těžké zimní období a zdravá vstupuje do jara, očekávaného období hojnosti potravy, spojeného s tvorbou paroží, přebarvováním, pokračujícím vývojem plodů u srn.

#Čas lásek jelenů, Jelen (Red Deer), Jelení říje, Vysoká zvěř, Zima a hlad v lese, Fotografie z myslivosti, Názory myslivců, Příroda a myslivost, Zvěř v zimě, 

Jeleni v Americe. Elk In America.

Jelen Evropský

Jelen a laně v oboře v zimě. Zkuste hodnotit paroží a věk jelena. Obora v Brdech.

Zima v oboře. Jelen a laně. Spočítáte výsady paroží?

Jelen lesní a muflon v zimě. Vysoká zvěř. Říje začíná v září a končí v říjnu. Jeleni v noci troubí hlubokým hrdelním hlasem...

Jelení a mufloní zvěř v zimě

Jelen lesní je nejvýznamnější představitel jelenovitých v Evropě. Mysliveckým označením se nazývá „vysoká zvěř“.

Délky těla dosahuje až 250 centimetrů, výšky v kohoutku 150 centimetrů a hmotnosti až 250 kg. Samice - laně jsou značně menší. Jelení samci mají mohutné paroží, které využívají v bojích o laně. Shazování, růst a vytloukání paroží je závislé na věku a tělesné kondici každého jelena, nejdříve shazují paroží nejstarší jedinci. Mají červenohnědou srst, která je v zimě šedohnědá až šedá.

Jeleni se vyskytují především v rozsáhlých lesních komplexech vnitrozemských vrchovin a pohraničních horských oblastí. Kromě nejstarších samců žijí v tlupách. Živí se bylinami, trávami, pupeny, mladými letorosty různých dřevin a různými plody. V lese často značně škodí okusem a loupáním kůry hospodářských dřevin.

Říje začíná v září a končí v říjnu. Jeleni v noci troubí hlubokým hrdelním hlasem a bojují mezi sebou o skupiny laní.
Laně jsou březí až 8 měsíců a začátkem června rodí jednoho až dva kolouchy. Vysoká zvěř je lovná a není legislativně nijak zvlášť chráněna.

***

Nejtypičtějším znakem pro samce jsou parohy, které každý rok, obvykle na konci zimy, shazuje. Na jaře, kdy jelenům rostou parohy nové, jsou porostlé jemnou ochrannou sametovou vrstvou, nazývanou líčí, která rostoucí paroh vyživuje a později je vytloukána o stromy. Parohy jsou tvořeny kostí, která může denně vyrůst v průměru o 2,5 cm. U dospělých samců se na parozích navíc objevují jakési výrůstky, kterým se odborně říká výsady, a které s přibývajícím věkem rostou a přibývají.

Samec s jednou výsadou, která se nazývá očník, se v myslivecké mluvě označuje jako vidlák. Druhá výsada se označuje jako nadočník. Třetí (roste však jako druhá v pořadí), poslední pak jako opěrák; samci s ní se poté nazývají šesteráci. Rozvětvené zakončení parohu se za výsadu již nepovažuje a označuje se jako koruna.