 |
| Jelení a mufloní zvěř v zimě |
Jelen lesní je nejvýznamnější představitel jelenovitých v Evropě. Mysliveckým označením se nazývá „vysoká zvěř“.
Délky těla dosahuje až 250 centimetrů, výšky v kohoutku 150 centimetrů a hmotnosti až 250 kg. Samice - laně jsou značně menší. Jelení samci mají mohutné paroží, které využívají v bojích o laně. Shazování, růst a vytloukání paroží je závislé na věku a tělesné kondici každého jelena, nejdříve shazují paroží nejstarší jedinci. Mají červenohnědou srst, která je v zimě šedohnědá až šedá.
Jeleni se vyskytují především v rozsáhlých lesních komplexech vnitrozemských vrchovin a pohraničních horských oblastí. Kromě nejstarších samců žijí v tlupách. Živí se bylinami, trávami, pupeny, mladými letorosty různých dřevin a různými plody. V lese často značně škodí okusem a loupáním kůry hospodářských dřevin.
Říje začíná v září a končí v říjnu. Jeleni v noci troubí hlubokým hrdelním hlasem a bojují mezi sebou o skupiny laní.
Laně jsou březí až 8 měsíců a začátkem června rodí jednoho až dva kolouchy. Vysoká zvěř je lovná a není legislativně nijak zvlášť chráněna.
***
Nejtypičtějším znakem pro samce jsou parohy, které každý rok, obvykle na konci zimy, shazuje. Na jaře, kdy jelenům rostou parohy nové, jsou porostlé jemnou ochrannou sametovou vrstvou, nazývanou líčí, která rostoucí paroh vyživuje a později je vytloukána o stromy. Parohy jsou tvořeny kostí, která může denně vyrůst v průměru o 2,5 cm. U dospělých samců se na parozích navíc objevují jakési výrůstky, kterým se odborně říká výsady, a které s přibývajícím věkem rostou a přibývají. Samec s jednou výsadou, která se nazývá očník, se v myslivecké mluvě označuje jako vidlák. Druhá výsada se označuje jako nadočník. Třetí (roste však jako druhá v pořadí), poslední pak jako opěrák; samci s ní se poté nazývají šesteráci. Rozvětvené zakončení parohu se za výsadu již nepovažuje a označuje se jako koruna.
