The lynx Headbutt movie...Srna matka a srneček v lese

Srna matka a srneček

Přírodní srnčí pečeně a zvěřinové recepty!

Pečeně - srnčí maso a hranolky

Přírodní srnčí pečeně 

Ingredience: 
1 srnčí hřbet nebo kýta, 200 g slaniny, 150 g másla, 50 g hovězího morku, hovězí vývar, pepř, sůl

Příprava:
Maso odblaníme, protkneme hustě proužky slaniny, mírně osolíme a opepříme.
Morek rozpustíme, přidáme omastek a společně z masem pečeme v troubě. Při pečení podléváme vývarem. Upečené maso vykostíme, nakrájíme a polijeme vypečenou šťávou.

Doporučená příloha: Bramborové šišky (hranolky) a brusinková zavařenina


Srnčí pečeně, Přírodní srnčí kýta, Příroda, Co budeme vařit dnes?, Zvěřinové recepty

RYS OSTROVID V PŘÍRODĚ

RYS OSTROVID v zimě na sněhu

Rys ostrovid je plachá a samotářsky žijící kočkovitá šelma

Loví menší zvěř, jako jsou srnci, méně často jeleny, divoká prasata, hlodavce a lišky. Svou kořist překvapuje rychlým útokem ze zálohy. Podle zákona o ochraně přírody a krajiny je rys chráněným druhem a je klasifikován jako silně ohrožený.

Zatímco vlk testuje vytrvalost zvěře, rys zkouší její ostražitost.

Pozoruje zvěř z vyvýšeného nebo dobře krytého místa, poté se připlíží do její bezprostřední blízkosti (max. 30 metrů). Překvapí ji a pronásleduje ji na vzdálenost 20‒50 (100) metrů. Pokud se mu ji během těchto několika desítek metrů nepodaří dostihnout, nechá ji být. To, že rys číhá na kořist na stromě, odkud jí skáče za krk, je pouze pověra. Při tomto počínání by nejspíš padl únavou: ve skutečnosti se musí ve svém teritoriu neustále přemisťovat a slídit.

Myslivost a sociální sítě

STRAKAPOUD VELKÝ A PŘÍRODA V KVĚTU

Strakapoud velký

Hnízdění - lejsek šedý, prohlížejte ve zvětšení...

Hnízdění - lejsek šedý

Lejsek šedý

 je pták velký jako vrabec domácí. 

Vrch těla je šedohnědý, spodek bělavý se slabými, tmavými, podélnými proužky na hrudi a temeni hlavy. 
Pohlaví se navzájem neliší, mláďata mají na zádech světle lemované peří, takže vypadají skvrnitě. 

Lejsek šedý zpravidla vysedává na vyvýšených místech, často pocukává ocasem a křídly a vzlétá několik metrů do výšky a lapá hmyz.

Srnec a fotograf. Wild Nature.

Rád se fotografuje - srneček WildLife, V přírodě....

Carabus cancellatus cancellatus - střevlík měděný je převážně noční aktivní dravec, živí se hmyzem, jeho larvami, žížalami a plži.

STŘEVLÍK MĚDĚNÝ

Střevlík měděný 

dosahuje délky těla 16 až 32 milimetrů. Barva je velmi variabilní a pohybuje se v odstínech bronzových a měděných barev, vzácně až po černou. Je to převážně noční aktivní dravec, živí se hmyzem, jeho larvami, žížalami a plži.

Samičky kladou na jaře vajíčka (30-45) do půdy. Larvy se několikrát svlékají, před svlékáním se vždy zahrabávají do půdy. Vyvíjejí se asi dva měsíce, od června do července. Přezimuje imago. Typickým znakem brouků je červená barva prvního segmentu antény a stehna nohou. Při ohrožení může vystříknout sekret až do vzdálenosti 25 cm.

Jaro za pár dní je počátek března ukazuje fotografie Jaro je za humny....

Jaro za humny (by pavel kysela)

#Zvěř v zimě, Jaro, Přírodní fantazie, Příroda, Příroda a lidé

Cestování po Jižní Americe Chile - Atacama. Na obrázku Lamy a chudá příroda

Cestování po Jižní Americe Chile - Atacama

SRNČÍ A ZIMNÍ SLUNEČNÝ DEN

SETKÁNÍ a slunečný den

LIŠKA A SRNEC. Příroda, Přírodní fantazie, Wildlife, Beatiful Nature

Příroda, Přírodní fantazie, Wildlife, Beatiful Nature

„Trvalo docela dlouho než funkcionáři jézetdé pochopili, že jejich předkové věděli co dělají

 když zarostlé meze zakládali nejen jako hranice svých pozemků.“   

 A tak jednoho dne přijela těžká technika. Bagry a buldozery začaly všechno shrnovat na velké hromady. Stromy, keře, kameny, trávu, hlínu. Tím vznikl nespočet nových útočišť pro lišky a jezevce. V haldách si vyhrabaly hluboké nedostupné nory, přímo labyrinty chodeb.   

 „Lišky tím získaly naprosto ideální místo pro vrhání liščat. Do těch prostor mezi propletenci kmenů, kořenů a kamení se prakticky nedalo dostat, takže jsme i s norníky byli úplně bezmocní. Proto nezbývalo než čekat venku a střílet je, když vycházely. Jednu takovouhle obydlenou haldu jsem obeznal. Podle toho, jak byly vsuky uťapané, jsem usoudil, že už si chodí liščata hrát ven z nory a běhají po okolí. Hlavně ve dne za sluníčka.“
   
Dostal postupně čtyři liščata, načež se dva dny nic nedělo. Vypadalo to, že už je nora prázdná. Přesto mu to nedalo a šel se tam o příštím víkendu znovu podívat. Jelikož byl obrácený vítr, než zrovna potřeboval, sedl si na opačnou stranu. Z domova si přinesl rybářskou židličku a schoval se do vysokých kopřiv, které rostly na místě shrnutého remízku. Odtud měl pohodlný výhled a výstřel.   
 „Najednou vyšel z protilehlého lesíka krásný srnec šesterák a nedaleko ode mě začal brát paši. Toho jsem však ulovit nechtěl, protože byl v plné síle a je prostě škoda takový krásný kus střelit. Prohlížel jsem si ho dalekohledem. Nerušeně se tam pásl asi půl hodiny.“   
Zničehonic však z nory vyběhlo lišče a zamířilo si to přímo na toho srnce! Ne že by na něj zaútočilo, jenom si s ním chtělo hrát. Drze doráželo a běhalo okolo. Šesteráka to trochu rozčilovalo, vždycky se rozeběhl a odehnal ho. Lišče hbitě odskočilo a zase zpátky na něj.   

„Byla to krásná podívaná, která trvala několik minut. A jak tam dováděli, tak se zároveň posouvali ke mně na dostřel. Ve chvíli, kdy bylo lišče dobře postavené, abych výstřelem neublížil srnci, střelil jsem ho broky. Na místě zůstalo v ohni. Co jsem však nečekal, že šesterák kupodivu po té ráně neutekl. Prakticky nereagoval a jenom na chvilku zvedl hlavu. Podíval se na střelené lišče a pásl se klidně dál!“   

Jenomže vzápětí přišla stará liška a srnec pochopil, že je situace vážnější. Sice by si s ní poradil, ale přece jen měl respekt. Bojovně se postavil a upřeně ji pozoroval. Liška zamířila ke zhaslému mláděti, načež šesterák odskočil a rázem byl pryč. Ona se v tu chvíli také lekla a rychle zmizela z hledáčku brokovnice. 

 „Nedala mi žádnou šanci ji ulovit. Čekal jsem ještě dvě hodiny, jestli se znovu neobjeví, ale pak jsem to vzdal. Každopádně to byl zážitek. Nikdy předtím bych nevěřil, že malé lišče půjde k silnému srnci a bude si chtít hrát. A že on po té ráně neodběhne a zůstane naprosto v klidu. Když jsem to vyprávěl kolegům v hospodě, podezřívali mě, že je to celé myslivecká latina,“ dodal myslivecký bard.

Eduard Svítivý

Krásná příroda a život s ní pozná, kdo ji respektuje. Beatiful Nature. Příroda, Přírodní fantazie, Wildlife,

Příroda, Přírodní fantazie, Wildlife,
Beautiful Nature

Lesní hospodaření

Z různorodých lesů se staly jednodruhové lesy, změnily se podmínky těžby, koně nahradily traktory a dnes další stroje s obrovskou produktivitou. S koňmi od hájoven přestaly být zapotřebí lesní louky, lesní políčka.

 Z jednodruhových lesů zmizely podrosty, které poskytovaly nejen množství, ale i různorodost a kvalitu potravy v celé ploše lesů, zvěř se neshlukovala kvůli potravě do velkých skupin na jednom místě.
Práce v lese po celý rok, sportovní činnosti, turistika, způsobují, že zvěř je trvale rušena na svých odpočinkových stanovištích, ze zvěře denní se v mnohých případech stala zvěř noční.

Potom už není daleko k tomu, aby zvěř vzala to, co se jí právě nabízí.
Tímto se nechci zbavovat odpovědnosti za škody, ale také nechci, abych v tom zůstal sám – já myslivec. Bez odpovědnosti a reálného pohledu na tyto problémy těch, kteří hospodaří na polích, lukách a lesích to zvládnout nelze.

Ještě jedna věc - vyhýbám se trochu zvěři jelení, protože tu neznám, nepůsobil a nehospodařil jsem v jeleních oblastech. S touto zvěří se setkávám až nyní, když tato vytahuje z jeleních oblastí za klidem a potravou do kukuřičných lánů, přičemž přechází i přes honitby, kde se dříve téměř nevyskytovala.
Dojde-li ke snížení stavů, zvýšíme-li lov holé zvěře na úkor trofejové, nic podstatného se ke škodě na zvěři hned nestane. Zlepší-li se podmínky lovu a zvýší se celoplošná vyšší úživnost s přirozenou potravní různorodostí a pestrostí, zcela určitě dojdeme k tomu, že se množství zvěře zase nijak drasticky snižovat nemusí.

Roháč obecný je nejznámější představitel brouků z čeledi roháčovitých. Jedná se o největšího brouka Evropy

Roháč obecný

Roháč obecný

 se vyskytuje od poloviny května do konce července v dubových, ale i smíšených lesích. Často se však vyskytuje i v parcích měst.  Samec dosahuje délky 37 až 75 milimetrů a vyznačuje se mohutnými kusadly, které připomínají parohy. Samice jsou 30 až 45 milimetrů velké, kusadla ji chybí. Roháč obecný je nejznámější představitel brouků z čeledi roháčovitých. Jedná se o největšího brouka Evropy

Za teplých večerů brouci poletují s hlasitým bzukotem. Přes den se roháči rádi zdržují na kmenech, z kterých prýští stromová šťáva, která broukům chutná.  Samice kladou svá vajíčka do trouchnivějících pařezů a kmenů dubů. Larvy se zprvu živí humusem, později žerou dřevo. Vyvíjejí se 3 až 5 let a dosahují délky 10 centimetrů. Už na kukle je patrné podle zřetelných „parohů“, zda brouk bude samec.

 Přirozenými nepřáteli roháčů jsou straky, jezevci, lišky, ježci, černá zvěř, kočky a hlavně datlové.

PŘÍRODA NÁS VÍTÁ. Přírodní čas. Tisícileté hodiny věků.

Good Morning My Friends!

Zátiší s liškou

 Díky za znovuzrození dne kdy nic nebolí a máme svůj úsměv. Volby, volby, co to je? Přetahování deprivantů o pozice moci.

PŘÍRODA NÁS VÍTÁ.
Přírodní čas.

Tisícileté hodiny věků.

CO JE TO PŘÍRODA - NATURE A ČLOVĚK NA PLANETĚ ZEMI

PŘÍRODA S LIŠKOU

Sojka obecná (Garrulus glandarius) Ještě nedopeřené letošní mládě poskakující kousek od svého hnízda.

Sojka obecná (Garrulus glandarius) 

Sojka obecná (Garrulus glandarius)
Ještě nedopeřené letošní mládě poskakující kousek od svého hnízda.

Zdroj: Sociální sítě, Ptáci Evropy

Rosnatka okrouhlolistá, masožravka

Rosnatka okrouhlolistá, masožravka

Rosnatka,

latinsky „Drosera", je masožravá rostlina, která svoji přirozenou potřebu zabíjet drobný hmyz skrývá za svou nevšední krásu. Její specifický půvab způsobují drobné žláznaté výrůstky tak zvané „tentakuke" s kapičkami lepkavých, lesklých sekretů, které vypadají jako nevinná ranní rosa.


Ve skutečnosti jimi svoji kořist pevně připoutá, rozloží trávicím sekretem a doplní si tak potřebné živiny.

LIŠKA. Nejcennější liščí kožešina je v prosinci. Liška, Lovecké stezky, Příroda, Příroda a lidé,

Nejcennější liščí kožešina je v prosinci

Lišky mají velmi dokonalý sluch, zrak i čich

Tyto vlastnosti z ní  dělají úspěšné lovce. Srst lišek se každoročně vyměňuje. Koncem zimy začíná línání. Měkká a lesknoucí se srst ztrácí pružnost, láme se a vypadává. Začátek výměny srsti závisí na ukončení zimy. Je-li  dlouhá zima, línání se opožďuje. Většinou bývá línání ukončeno v květnu, u nemocných zvířat až v červnu. Na místech vylínané srsti dorůstají delší chlupy, tzv. pesíky, zatímco jemná a hustá podsada v letním ošacení zcela chybí. Letní srst začne k podzimu houstnout a prodlužovat se. Koncem října potom vyrůstá na liščím těle – podsada. Na konci listopadu můžeme spatřit lišky, které mají zimní srst. 

 Nejcennější liščí kožešina je v prosinci. Později již dochází k drobnému otírání a kvalita se snižuje.     

Teritorium lišky zaujímá podle úživnosti až několik kilometrů čtverečních. Hranice svého teritoria si liška značkuje močí nebo trusem, který zanechává na nápadných místech, jako jsou pařezy, kameny, krtiny či větší trsy trávy. Vždy jde o vyvýšené místo v terénu, odkud se pach trusu lépe šíří do okolí. Na trusu ulpívají výměšky řitních žláz. Pro vzájemnou komunikaci používají lišky kromě různých zvuků i pachové značky. Především jde o známou pachovou žlázu, která je uložena u kořene ocasu a nese název – „fialka“.

Bažantí kohoutek kodrcá....

Bažantí kohoutek kodrcá

Bažant obecný (Phasianus colchicus L.) 

Velikosti domácího kohouta s cca 40 cm dlouhým, špičatým klínem, který tvoří 18 rýdovacích per. Kohout je sytě bronzového zbarvení, hlava a krk je tmavomodrá. Nad světly jsou červené poušky, za hlavou vztyčitelné růžky. Na krku je zpravidla částečný nebo úplný bílý krční kroužek - tzv. obojek. Lysé stojáky mají u kohoutů nad zadním prstem ostruhu.

Slepice je celkově zemitě zbarvena s tmavě skvrnitým hřbetem a kratším klínem. Šat mláďat je podobný bažantí slepici. Prachový šat rezavě hnědý, na hřbetu černé skvrny.

SRNCEM PRONÁSLEDOVANÁ SRNA prchá a srnec ji nesmí ztratit, bez ohledu na to, kterým teritoriem se právě štvou. Srnčí říje, Příroda, aktivity radosti a milování života, Milování světu vládne.

Přišla srnčí říje a srnec pronásleduje říjnou srnu...

Srnec ve svém teritoriu nedokáže uhlídat vše a mladí srnci, pokud jsou obezřetní, dodržují vytvořenou hierarchii 

a včas se poroučejí ze scény, hlavně v době pastvy, si při okrajích teritorií nežijí špatně.

Ani teritoriální srnci se nemohou věčnými honičkami vyčerpávat, aby do říje vstupovali v plné kondici. V době říje se srny postupně stávají říjnými, barví ze svírky, ozývají se opakovaně pro srnce vábivým voláním. Srnec, bez ohledu na jakém stupni v hierarchii či teritoriálním území stojí, hledá zmateně, zkušený účelně s hlavou při zemi, do úmoru po lákavé zavětřené stopě barvící říjné srny. Používá hlavně čich a sluch než se s ní dostane do přímého kontaktu, potom srncem pronásledovaná srna prchá jako štvané zvíře a srnec jako pronásledující predátor ji nesmí ztratit, bez ohledu na to, kterým teritoriem se právě štvou. Srna se však snaží přiblížit a vrátit ke svému stávaništi. Přitom se mohou oddělit, při ztrátě kontaktu nebo jiným rušivým vlivem a roli pronásledovatele převezme později náhodně jiný srnec, který je nablízku. 

 Pověstné milostné kruhy jsou již závěrem náročné předehry, kdy konečně vyčerpaní "milenci"mohou započít akt plození.

Takto příroda prověřuje nejen kvalitu a vhodnost srnce pro reprodukci, ale i srny. Zkusme se vžít do role např. čiplenky, která poprvé prožívá tu hrůzu, že se za ní řítí mnohem větší, suptící pronásledovatel jako pes, který by ji měl strhnout. Prchá jako o život se všemi naučenými úhyby, odskoky a všemi způsoby, které mají za účel zmást pronásledovatele. Pak jistě pochopíme, že nemá čas ani možnost "vybírat" si partnera podle jakýchsi lidských měřítek a námi chápaných estetických znaků. Každá srna by mohla ohlásit znásilnění. Starší srny jednají s větším přehledem, ale všichni účastníci říje musí podat úctyhodné fyzické výkony, zdatnost a obratnost, uplatnit všechny své smysly, aby se mohli v říji prosadit. 

Následuje doba krátkého soužití, srnec i teritoriální po několik dní se od získané srny nevzdaluje, častokrát ji pokládá a je postupně více a více ve stavu vyčerpání. 

Pak lze pozorovat, že se srna klidně paství a srnec vedle ní ulehne, když se ta o pár metrů vzdálí, srnec za ní popojde, ledabyle utrhne něco vegetace a znovu v blízkosti srny zalehne. To jsou známky velké vyčerpanosti po enormním výdeji energie nenahrazované příjmem potravy, ale čerpané ze zásob organizmu. V žádném případě již tento srnec nemůže sledovat co se děje v jeho teritoriu, může být i mimo něj i ohrožován jiným sokem, ba ani o dění ve svém okolí nemá zájem, odevzdaně kopíruje pohyb srny. Tyto popsané fáze nemusí proběhnout všechny, počáteční mohou odpadnout nebo se zkrátit, když se např. srna setkává se srncem ve stejném pastvišti nebo jejich stávaniště jsou v jednom teritoriu. Po opadnutí vášně a splnění první fáze rozmnožování se srna po co nejmenší ztrátě kontaktu se srnčetem k němu natrvalo vrací, přechází do normálního životního denního rytmu. 

Srnec ihned nebo po krátké rekonvalescenci může a nemusí vyhledávat druhou nebo i třetí říjnou srnu, s více či méně vyčerpávajícím průběhem dobývání a vlastního pokládání. Absolvovat celou říji vyžaduje od srnce vynikající fyzické a zdravotní předpoklady, zásobu energie, schopnost užití všech smyslů a v nemenší míře i uplatnění zkušeností z předchozích let a zděděných instinktů. To vše spolu s genetickým typem předává svým potomkům. Srnčí říje spadá u nás do období konce července a začátku srpna. V této době 2 - 3 týdnů musí být oplozeny všechny srny, které vstoupily do říje. Připraveni splnit své životní poslání jsou k tomu s plným nasazením za každých okolností i všichni srnci schopní rozmnožování. A tak, po vyčerpání dospělých srnců, se podle složení populace ke konci říje dostává i na mladší ročníky, což neškodí ani tak ve spojení s dospělou srnou, ale je nevhodné u mladých srnek. 

Po skončení říje se vyčerpaní srnci ztratí, "zmizí". Odpočívají v krytu, je to velká změna po rušné říji, jejíž dobu, trvání a průběh ovlivňuje hlavně počasí vrcholícího léta, nadmořská výška, prostředí a hustota populace i její složení. Za krásného letního počasí je její průběh nejzřetelnější a nejtypičtější. Dosavadní rozdíly jedinců v hierarchii a teritoria jsou již během říje a po ní rozrušeny, zapomenuty, neobnovují se územní značení, hraby a ostrouhávání. Později se vynořují a mladší zapojují i do tlup, v září, s příchodem podzimu, všechna zvěř se ve zvýšené míře paství před zimou k vytvoření fyzických zásob pro zimní období. Srnci před zimou shazují parůžky a všechna zvěř postupně přebarvuje do zimního osrstění. Srna, která nevstoupila do říje nebo nebyla z jakýchkoli důvodů oplodněna, může být říjná v listopadu a plod se vyvíjí přímo bez utajené březosti. Srnčí zvěř je věrná svému stávaništi, krátkodobě ho mění jen kvůli lepší potravní nabídce, klidu apod. zavládne mír a smír všech mezi všemi. Srny dále vodí svá srnčata, zaučují je na denních příhodách, chrání je před nepřáteli a jsou zárukou toho, že mladý, nezkušený dorost přečká obtížné zimní období. 

V našich podmínkách hlubokého sněhu po několik zimních měsíců totiž žádné srnče bez matky zimu nepřečká. Tehdy přichází vhod nedoceněná pomoc myslivců. Zima může mít u nás dvě nebo i více obtížných kritických fází, které tato zvěř musí prožívat. Bývá to vždy po napadnutí velké vrstvy čerstvého sněhu anebo po slabém přimrznutí povrchu zavlhlé silné vrstvy sněhu, který neunese tenké spárky běhů srnčí zvěře. Především mladá zvěř, pokud není včas odvedena starší srnou do nižších poloh nebo nemá přístup k dobře dotovanému krmelci, trpí velkými ztrátami. Obtížně se pohybuje, je snadným terčem pro pytláky, toulavé psy a lišky. Těžko překonává terénní překážky, mantinely u silnic a břehy vodních toků. Tehdy dochází k největším ztrátám. Dalším obdobím, které může mít kritický dopad na srnčí populaci, je přechod ze zimní na jarní zelenou potravu. 

Zvěř po přečkání zimy, kdy přežívá z vlastních tukových zásob a převážně z ohryzu a okusu dřevin, případně je přikrmována u krmelců, se náhle po několika měsících půstu dostane na vzrostlejší trávu či na ozimé obilí, přesytí se jimi a v průjmech uhyne. Podobný stav mohou vyvolat i dietní chyby při přikrmování v krmelcích např. celým zrním ječmene nebo pšenicí, zmrzlou vyhozenou siláží ze statků apod. 

Všem těmto situacím lze zabránit a předejít tím, že srnčí zvěř je v zimním období navyklá na přikrmování, kromě sušené letniny, kterou již v předjaří málo přijímá, i dužnatým krmivem a hlavně ovsem nebo i obilným šrotem s otrubami a plevami (v poměru cca 1 : 1), kterými zvěř nikdy nepohrdne a toto krmivo vždy zabrání tomu, aby se v období náhlého přechodu stala riziková, nezvyklá, potrava převažující a předejde se dalším ztrátám, hlavně na mladé zvěři. Takto neoslabená zvěř přečká za pomoci myslivců lépe těžké zimní období a zdravá vstupuje do jara, očekávaného období hojnosti, spojeného s tvorbou paroží, přebarvováním, pokračujícím vývojem plodů u srn.

Bohumil Lhota