V krajině jsou důležití i vlci jako vrcholoví predátoři. Professional Hunting Kanada

 Chov hospodářských zvířat má význam pro údržbu krajiny a zaslouží si naši podporu. 

V krajině jsou ale důležití i vlci jako vrcholoví predátoři. 

Jejich kořistí je totiž především mnohde přemnožená spárkatá zvěř, která způsobuje citelné škody lesníkům i zemědělcům. Úkolem státu je proto vytvářet podmínky pro koexistenci pastevectví a velkých šelem. Leccos se už udělalo, chovatelé mají nárok na kompenzaci škod, k dispozici jsou stoprocentní dotace na zabezpečení stád, hledají se možnosti, jak dále zjednodušit administrativu. Cesta to není jednoduchá, zkušenosti v různých státech Evropy jsou různé. Určitě je toho ještě dost k vylepšení. Ale tvrzení, že 

vlk do naší kulturní krajiny nepatří, jak slyšíme, určitě není rozumným konstatováním ani řešením. Jeleni a divoká prasata ano? Jinde v Evropě už není kulturní krajina?  Ano, vlk trávu nežere.

Vlčí jídelníček tvoří z 98 % spárkatá zvěř, jako jsou jeleni, srnci či divoká prasata. 

Pokud by u nás tato zvěř nebyla tak přemnožená, vlk by se po více jak sto letech takto rychle na našem území nešířil. Zkušenosti z Německa, kde mají s návratem vlků delší zkušenosti, ukazují, že v krajině je možné hospodařit a zároveň tu mohou žít i divoké šelmy. Výsledky pilotních studií zde dokládají, že vhodně zvolený a správně nainstalovaný ohradník pomůže zabránit zhruba 85 % vlčích útoků. Zabezpečení stád je tedy klíčové. Je ale třeba také férově říct, že stoprocentní ochranu v přírodě – a nikoli jen v případě vlků – nelze zajistit nikdy. Ostatně ani jinde v životě. Pro to, abychom diskusi o velkých šelmách v naší přírodě a o tom, co je pro hospodáře potřeba ještě udělat, někam posunuli, jsou důležitá fakta, nikoli mediální sdělení.

Professional Hunting Kanada

Děkuji Dianě a Hubertovi za hluboký zážitek z krásné májové noci.

Černá zvěř

Rád čtu příspěvky z lovu kolegů ze skupiny a dnes také jedním sám příspěju…

 Po několika chladných a deštivých dnech...

byl včerejší večer ten z teplejších. Po necelých 2 hodinách v kazatelně se v obilném poli na cca 300 m objevily tři kusy černé zvěře a hned dalších 100 m od nich další dva. Asi 20 minut jsem je pozoroval a bylo zřejmé, že mým směrem se nevydají. Slezl jsem z kazatelny, zkontroloval směr větru, vzal trojnožku a na šoulání jsem zvolil početnější skupinku. Když jsem se k ní dostal asi na 50 m, uslyšel jsem, že nejsou sami tři, ale někde tam dole se hemží další partička selátek.

  Jedno z těch tří kusů se mi zdálo lovitelné. Postavil jsem trojnožku a začal je pozorovat. Na lov to v tu chvíli moc nebylo. Prasatům koukaly jen hřbety, hlavy neustále dole a do toho jsem si neustále hlídal tu největší nejobezřetnější bachyni. A protože jsem si nebyl jistý pohlavím ani váhou vybraného nejmenšího kusu, zůstalo jen u filmování.

 Po nějaké době mě bachna navětřila, dala povel a všechny tři kusy odběhly k lesu. Zůstali jsem v poli sami se selátkama.
 Chvíli jsem poslouchal jejich šustění pár metrů od mých holinek, volání od lesa jejich starostlivé mámy a pozoroval další dva kusy v poli. K těm jsem se po pár minutách opatrně s větrem z boku vydal. Na 50 metrech od nich jsem si ověřil, že je to bachna se seletem. 

Časem jsem moc už neplýtval , nastavil flintu a jakmile sele zvedlo hlavu, jediná možná volba byla rána za slecho. Za selátkem se obilí zavřelo jako hladina vody za posledním pasažérem Titaniku. Střídavě jsem pozoroval bachyni a místo nástřelu.
Něco málo minut po půlnoci se už selátko vezlo na čtyřkolce.
Děkuji Dianě a Hubertovi za hluboký zážitek z krásné májové noci.
První větší část jen pozorování, na samém konci lov a foto uloveného kusu.

Kulovnice Sako win 308, střela Hornady ELD-X, puškohled Pard 008 lrf.

Selátko bachyňka 29 kg.

Sociální sítě Myslivost  autor Jiří F.

Hunting Club. HUNTING, Myslivcův sen, Humor o myslivosti, Raffle ball hunting

Hunting Club

New Zealand Hunting 2017

HUNTING, New Zealand,

Wild Boar Hunting

Wild Boar Hunting - vyhození prázdné nábojnice

V potoce jen nějakých dvacet metrů od posedu jsem totiž zaslechl nějaké pípnutí nebo kviknutí. Na ptačí hlas je to ještě brzy, než domyslím další, tak z potoka na okraj nízkého ječmene vyběhlo poměrně velké sele. Zarazilo se, zřejmě cítilo můj pach, neboť vítr šel přímo k němu. Rychle jsem zamířil a sele po ráně zůstalo ležet na místě. Ani jsem neslyšel ostatní divočáky jak běželi zpět k vesnici do nedaleké pšenice a řepky.   

#Černá zvěř - bachyně, Lovy černé zvěře, Ze života černé zvěře, HUNTING, Tlupa a rudl.

Černá zvěř

Podzimní období druhého roku života je zlomové ve společenském životě 

a chování mladé černé zvěře.

Nejnadějnější kňourci pomalu dospívají a jsou bachyněmi odháněni od tlup. Zcela je ale neopouštějí a jako nezkušení se pohybují poblíž.

Samičí a mladá zvěř zůstává v tlupách. Dvouleté bachyňky postupně přicházejí do říje. Obě pohlaví se stávají "dospělými" s rozhodujícími změnami ve způsobu života!

Toto vše se děje na konci vegetačního období v hlavní lovecké sezoně, kdy lovci navezou do honiteb hromady zbytků a snaží se o lovecký úspěch, je častá špatná viditelnost. Přijde - li proto k újedi tlupa černé, je stříleno především na větší kusy z několika důvodů: větší kus je možné ve tmě lépe sledovat, je mnohem snazší jej zasáhnout , ale především je na něm mnohem více "masa". Stejně tak je nejsnadnější ulovit dospívajícího nezkušeného tuláčka odraženého od tlupy. Pravděpodobnost jeho ulovení oproti seleti v pětičlenné tlupě je vyšší přibližně 1:5. Připočteme-li k tomu i nejpravděpodobněji stejné výsledky při četných nadháňkách, je osud dospívajících sečten. Nyní, zdůrazňuji, toto je pravá příčina přesunu těžiště lovu na dvouleté kusy(!), což je naprosto nepřijatelné.

Po ulovení bachyně se radikálně, ale přitom velmi nepříznivě, změní sociální struktura a situace ve skupině. Absence starších bachyní nemůže ovlivnit dobu a průběh chrutí. 

Pokud nejsou v honitbě ani dospělí kňouři, mohou se účastnit procesu plození již vyspělá selata! Geometrickou řadou roste počet nekvalitních, opožděných vrhů v následujícím roce. 

Barváři byli vyšlechtěni ze starých keltských honičů. Hannoverští barváři, barvář bavorský a bloodhound neboli pes svatého Huberta.

Prase divoké - černá zvěř

Barváři jsou psi vyšlechtění pro sledování stopy postřelené zvěře

 Vzhledem k tomu, že barvář je plemenem specializovaným a jejich výkon a výcvik je vrcholem kynologického umění, není toto plemeno mezi myslivci tak rozšířeno jako jiná plemena loveckých psů.   

 Barváři byli vyšlechtěni ze starých keltských honičů popsaných již Flaviusem Arrianusem, který byl místodržícím v jedné galské provincii v letech 131 až 137. Z těchto honičů se vyvinul starý vodič, který je všeobecně považován za předka dnešního barváře. Zvláštní postavení vodiče, který byl v lovectví považován za nejušlechtilejšího psa, trvalo až do 18. století, kdy se změnila technika lovu. Zavedením palných zbraní se vodič stává stále více opomíjeným a lovec často potřeboval psa, který dokáže dohledat zvěř poraněnou, tedy zvěř, která barví. Z přeškolených vodičů se tak stali barváři.     
Stavbou těla je vodiči podobný těžší barvář, který byl vyšlechtěn na loveckém dvoře Hannover, kde byly pečlivě pěstovány a dodržovány lovecké tradice. Poprvé byli hannoverští barváři vystavováni na první německé přehlídce psů 14. července 1863. Šlechtění podle přesně popsaného exteriéru začalo založením spolku Hirschman roku 1894 v Erfurtu.     

 První světová válka chov barvářů zcela zdecimovala, zbylo jen několik psů vhodných pro chov. Prakticky všichni dnešní hannoverští barváři mají původ od pěti fen, které přežily světovou válku. V roce 1989 bylo v Evropě přibližně 1000 hannoverských barvářů.      

 Dalším barvářem je barvář bavorský, který byl vyšlechtěn z barváře hannoverského přikřížením brakýřů a jezevčíků, mnozí bavorští barváři mají křivé přední nohy a hlavu jezevčíků. Oficiální uznání standardu plemene bavorského barváře bylo 29. května 1883. Toto plemeno barváře je lehčího rázu a tudíž vhodnější do vysokých horských poloh.     

Posledním psem patřícím do skupiny barvářů je bloodhound neboli pes svatého Huberta. Oba tito psi mají jediný standard, a proto jsou nerozlišitelní. V Americe byli bloodhoundi používáni pro dopadení uprchlých otroků. Už v roce 1536 popisuje H. Boece umění bloodhoundů při vyhledávání zlodějů podle pachu ukradených věcí. K nám se plemeno bloodhound dostává v roce 1974 a bylo přičleněno k barvářům. Absolvuje všechny druhy zkoušek podle stejného zkušebního řádu jako hannoverský a bavorský barvář.     

V současné době člověk - myslivec zastupuje ty predátory, kteří už z přírody vymizeli a určitě bude lovit, dokud bude existovat. A k lovu bude potřebovat lovecké psy. Plemena barvářů jsou nejstarším loveckým plemenem a pro myslivost a zvěř samotnou toto plemeno vykonalo od svého vzniku až po dnešní dny tolik, že si naši pozornost a úctu plně zaslouží.

PORTRÉT MLADÉ LIŠKY. UŽ MI NEŘÍKEJTE ŠKODNÁ - JSEM LIŠKA BYSTROUŠKA!

KUK NA MYSLIVCE - PŘEJETE SI MNE POCHOVAT?

V dubnu a květnu vrhá samice v noře tři až osm slepých mláďat

 o které se svědomitě stará. Nejdříve je jen kojí, a později jim předkládá natrávenou potravu. V této době obstarává potravu i lišák. V období, kdy liška odchovává mláďata, má mnoho starostí se sháněním potravy. V těchto případech se proto vydává na lov i během dne, a tak není výjimkou spatřit ji i v pravé poledne, kdy například na polích či loukách slídí po hraboších. Ti jsou v její potravě zastoupeni ve velké míře. Kdo měl možnost pozorovat lišku při „myškování“, kdy se předvádí elegantními skoky do výšky, určitě mi dá za pravdu, že je to nádherná podívaná. Liška se odrazí všemi čtyřmi najednou, a když zase dopadne na zem, má pod předními běhy uloveného hraboše. Je-li nasycená, tak si s ulovenou kořistí hraje. Hraboše pustí a potom ho znovu chytá.
Ovšem v době, kdy má starosti s mláďaty, tak si uloveného hraboše „uloží“ do mordy a jde na další lov. Stejným způsobem loví jiného hraboše, aby ho potom přidala k prvnímu ulovenému ve své mordě. Takto si počíná ještě nějakou dobu, a kdy má již plnou mordu, tak se vydá k noře za svými mláďaty. 

Proto můžeme spatřit lišku, která nese v mordě šest i více ulovených hrabošů najednou. Nikdy je neodkládá, jen další ulovené hraboše stále přidává do mordy.

 Odrostlejším mláďatům nosí rodiče před noru i živou a poraněnou zvěř, na které se učí lovit a usmrcovat. V srpnu jsou liščata již vyspělá, že se osamostatňují. Na podzim jsou již vzrůstem a zbarvením k nerozeznání od rodičů.

Liščin jídelníček je jinak velmi pestrý. Sbírá sladké ovoce, z keřů strhává zralé maliny, dovedně si počíná i při sběru borůvek, kdy zuby opatrně otrhává borůvky z větviček. Stejně si počíná i při sběru lesních jahod. Pochoutkou je pro lišky dozrávající oves.

To si liška stoupne na zadní, uchopí do mordy hrst klasů a zuby je zdrhne. Mezi zuby ji pak zůstanou jen zrnka, která rozkouše a spolyká.
Na zemi vyhledává brouky a jejich larvy. S chutí vyhrabává hnízda čmeláků nebo vos, aby se dostala na jejich chutné larvy. Dále najdeme v jejím jídelníčku různé obratlovce či drobné obojživelníky. V závislosti na množství potravy může liška za jedinou noc urazit až osmnáct kilometrů. Zajímavé je, že liška může ulovit i lasičku či tchoře, ale tuto kořist jen usmrtí a nekonzumuje.

Pozoroval jsem souboj lišky s tchořem. Tchoř se snažil utéct, ale pak jen na dotěrnou lišku cenil zuby a bránil se jejím útokům. Liška ho stále vytlačovala z bojiště a po chvíli se jí podařilo ho zakousnout. Usmrceného tchoře nechala bez povšimnutí ležet na zemi a odešla.

HOTOVO? Máte uloveno? Ne? Tak to zkuste teď...po pytlácku třeba s maskováním jako hejkal, zkušený myslivec nesedí doma i když prší!

DOKONALÉ KRYTÍ V LESE PRO
 LOVCE I FOTOGRAFY

Maskovací oděv? Nikdy!

Není vhodné, přijde-li někdo na hon v bundě křiklavé či modré barvy, v riflích, v černém lesklém gumáku, šusťáku či bývalé vojenské uniformě.
Zejména však maskovací vzory nutno odmítnout na jakékoliv součásti oděvu, ať je to čepice, blůza či samotné kalhoty. Maskáče prostě do myslivosti nepatří. To je především vojenský oděv, i když dnes už jej nosí hodně civilistů. Kdyby tak bylo oblečeno více myslivců, vypadalo by to, jako když jdeme do boje. Je to nevhodné, nevkusné a hospodáři by měli takto oblečené myslivce poslat ze zahájení honů domů. Pro sychravé počasí byly - a snad jsou i stále - nejvhodnějším pláštěm osvědčené hubertusy, Jsou volné, na zádech se záhybem, bez pásku i dragouna. Zdá se však, že jejich užívání trochu ustupuje do pozadí.
Radit, jakou používat obuv a další doplňky oděvu, by bylo nošením dříví do lesa. Dobře se obout do terénu i k vodě umí určitě každý a navíc dnes nám obchody nabízejí tolik výtečného zboží k tomuto účelu.

ZVĚŘ VÁS NEUVIDÍ A FRANTA Z HORNÍ DOLNÍ leknutí zapije v hospodě...
LOVU ZDAR!

A nebo myslivosti zdar?


#Lovecké stezky, Hejkalové, Lov ve svobodném světě, HUNTING

LOV VLKŮ V KANADĚ PROFESSIONAL HUNTING

LOV VLKŮ V KANADĚ PROFESSIONAL HUNTING