 |
| Medvědice s mláďaty |
Medvěd hnědý
je šelma se silnými končetinami s velkými, až 15 cm dlouhými drápy, dlouhou srstí a velkou kulatou hlavou. Zbarvení srsti se značně liší podle několika poddruhů (viz níže), ale všeobecně se pohybuje od žlutavě plavé až po tmavě černou. Mnozí jedinci mají navíc bílý nebo stříbřitý odstín srsti, což má za následek prošedivělý vzhled. Ani velikost není pevně stanovena a kolísá u jednotlivých populací podle množství dostupné potravy. Nejmenším poddruhem je přitom medvěd syrský a největším medvěd kodiak.
Prehistorické pozůstatky potvrzují, že medvěd hnědý dříve žil v Asii, Evropě, Severní Americe a v pohoří Atlas v Africe. V mnohých oblastech původního areálu rozšíření je však nyní zaniklý nebo kriticky ohrožený.
Na Aljašce, kde jsou velice hojní, se vyskytuje na východě od Yukonu po Severozápadní teritoria a na jihu od Britské Kolumbie po západní Alberty. Izolované populace žijí v severozápadním Washingtonu, severním Idahu, západní Montaně a severozápadním Wyomingu.
Populace medvědů hnědých v Pyrenejích mezi Francií a Španělskem je velice nízká a čítá odhadem čtrnáct až osmnáct jedinců, z toho navíc nedostatek samic schopných rozmnožování.
Postupně bývá díky globálnímu oteplování, které mu dovoluje dostávat se dále na sever, stále hojnější i v arktických oblastech.
V Severní Americe medvědi preferují otevřené krajiny, zatímco v Eurasii se zdržují spíše skryti v horách nebo ve vlhkých lesních komplexech a odlehlých krajích. V současné době pro ně představuje největší hrozbu ztráta přirozeného biotopu a lov.
Pokud není medvěd hnědý rušen člověkem, je aktivní především ve dne, ale pokud žije v blízkosti lidí, přešel k nočnímu způsobu života. Po většinu roku žije samotářsky, ačkoli byly v některých oblastech již několikrát zpozorovány skupiny medvědů, v nichž vládne přísná hierarchie založená na věku a velikosti. Každý jedinec si brání teritorium velké několik desítek kilometrů. Na zimu upadá do nepravého zimního spánku, před kterým musí dosáhnout hmotnosti i vyšší než 900 kg. Během listopadu až prosince ulehává na klidném a suchém místě (např. ve skalních dutinách nebo ve vlastnoručně vyhrabané jámě) a během hibernace, z které se probouzí v únoru až dubnu, často opouští svůj brloh a vydává se za potravou.
I přes svůj mohutný vzhled je medvěd hnědý výborný běžec, který dokáže běžet i vyšší rychlostí než 45 km/h
Medvědi hnědí jsou rozšířeni s výjimkou některých ostrovů po celé severní polokouli. Žijí v Evropě, severozápadní Africe, v Asii severně od Himalájí a na ostrově Hokkaidó, v severní Americe až po Mexiko. Obývají převážně lesy, ale vyskytují se i v tundře, v horách a na pobřeží. Živí se převážně rostlinami, ovocem a lesními plody.
Jsou skuteční všežravci a snědí všechno, co najdou — kořínky, malé savce, ryby i mravence. Maso tvoří jen čtvrtinu jejich jídelníčku a i když je to většinou hmyz, jsou schopni skolit i jelena, bizona nebo soba - podle toho, co se v jejich okolí vyskytuje.
Dospělý jelen či los se medvěda příliš bát nemusí, ale jejich novorozená mláďata se medvědí kořistí stávají poměrně často.
Pro severoamerické a kamčatské medvědy nastává čas hodů v době tahu lososů. Medvědi se stěhují k řekám, kde nejvýhodnější místa obsadí nejsilnější jedinci. Pokud je lov úspěšný, lovec pro sebe vybírá jen nejtučnější kousky, kůži, mozek a jikry, a maso nechává. To zužitkují mladí slabší medvědi, kteří pro svůj růst potřebují právě dostatek svaloviny.
Tam, kde nejsou podmínky pro rybolov, jsou medvědi závislí na úrodě lesních plodin a ořechů. V období léta a podzimu musí medvědi zkonzumovat až 13 kilo potravy denně, aby přibrali každý den dva kilogramy. Přitom brusinky, maliny a podobné plody nejsou nijak kaloricky výrazná strava, takže medvěd musí každý den zkonzumovat například 200 tisíc kusů těchto bobulek.
