SOVY. Puštík obecný, Kalous ušatý, Sova pálená

Sova pálená

Předjaří - čas soví lásky, nám dává příležitost se s nimi se s nimi seznámit

 Když ne bezprostředním pozorováním, tak alespoň večerním nasloucháním jejich hlasových projevů. Můžeme začít třeba už za humny vesnice nebo města, kde se v blízkosti nalézá menší les s trochou starších smíšených porostů.

Od února již tu uslyšíme po sešeření hlasité pleskavé zvuky ptačích křídel. V přestávkách ticha pak zase štěkavé houkání a ne zrovna ošklivé tremolo volání, které vždy před ukončením znatelně klesne.

 Je to sameček puštíka obecného, jenž si okázalým partem značí svůj hnízdní okrsek. Obdobně potom dává také na srozuměnou samičce, která už obvykle záhy v březnu sedí v dutině vykotlaného stromu na bílých kulatých vajíčkách, že jí přinesl myšici nebo hraboše. Nepřilétne-li si hned pro nabízenou potravu, přidá ještě nezvyklý jemný klokotavý trylek. Na ten určitě přilétne. Tak se s ní druh dvakrát za noc poctivě dělí o vše, co uloví celých 30 dní jejího sezení. Za špatného počasí to nemá jednoduché, aby v pomalém letu nízko nad zemí objevil hlodavce, ptáka, obojživelníka i plaza.

Mezi poli a loukami, tam kde stojí docela malý lesík nebo remízek, se docela rád usazuje pár kalousů ušatých. Místo mají určitě vyhlédnuté už od ledna a sameček se tu za dlouhých nocí ozývá monotónním táhlým, někdy také krátkým, voláním "húu", které je slyšet na kilometr cesty. Rád obletuje koruny stromů a v rozverných vzdušných hrách zatluče letkami pod tělem o sebe. Pro hnízdění si kalousí pár nikdy nic nestaví, usazuje se ve starém stračím hnízdě nebo menším dravčím. V březnu má samička už plnou snůšku pěti čistě bílých vajíček. Sedí na nich sama a sameček po celou dobu 28 dnů jí do hnízda přináší potravu. Až z 90 % hraboše polní; větší procento ptačí kořisti stoupne tehdy, kdy stav hlodavců je nízký.

Zcela v těsné blízkosti lidských usedlostí, bohužel, ale dnes už sporadicky můžeme uslyšet víceslabičný srdcervoucí skřek sovy pálené. Kdo nezná její hlas, může jím být i nemile vystrašen. "Pálenka" si pro denní útulek, ale i pro hnízdění, vyhledává půdy hospodářských budov, věže kostelů nebo jiných starých staveb. V mnohých případech jí to je často osudné. Kuny skalní obvykle slídí v takových místech podstřešních zákoutí mezi krovy po zdivočelých holubech a nemají respekt ani před ní. Vůbec se nezaleknou příšerného hlasitého sovího skřeku, ani syčení vzrostlých mláďat. Za oběť jim padne celá rodina.

Sovy pálené vyletují až ve značné tmě na svůj lov. 

Nejraději pátrají po hraboších hned v zahradách, hřbitovech a nejbližším polním okolí. V roce mimořádného přemnožení malých hlodavců, kdy má velký nadbytek potravy, dokáže samička "pálenky" založit dvě rodiny s nezvykle početným množstvím vajec. Ornitologové jich také našli v jediném hnízdě dokonce až 13. Dospívání mláďat pak skončí ve zcela pozdním podzimu, protože vzletnost u nich začíná až po uplynutí dvou měsíců od vyklubání z vajec.

Už to začalo...chladné noci ve dne hřeje sluníčko, probudilo zpěv v přírodě, ale i ve městě, kde je pár stromů

Pěnkava obecná - na jaře

Nejlepší koncert v přírodě...

Přišel až pod okno hladový bažant. Je březen ještě mrazy a hlad. Myslivče postarej se!

Bažant na zahradě v březnu....

Jaro za pár dní je počátek března ukazuje fotografie Jaro je za humny....

Jaro za humny (by pavel kysela)

#Zvěř v zimě, Jaro, Přírodní fantazie, Příroda, Příroda a lidé

Polák chocholačka - pár na řece...v květnu. #Polák chocholačka, Ptáci, Jaro, aktivity radosti a milování života, Drobná zvěř, Kachna, Kachna divoká

Polák chocholačka - pár na řece 

Samec je uhlově černý s bílými boky a tmavým hřbetem, v týle splývavá chocholka

Samice je tmavohnědá, chocholka je jen naznačena, u kořene zobáku může bít bílá skvrnka. Samec v prostém šatu je podobný samici, ale je tmavší. V letu v křídle vždy nápadný bílý podélný pruh.

Hnízdo bývá většinou v bažinatých porostech bezprostředně obklopených vodou. V květnu a červnu snáší 5-20 vajec, ve hnízdech s vyššími snůškami se pravděpodobně jedná o vejce od dvou samic (jsou známy případy, kdy seděly 2 samice na jednom hnízdě). V hnízdech chocholačky jsou často i vejce poláka velkého (Aythya ferina), naopak někdy chocholačky snášejí svá vejce do hnízd jiných druhů kachen. Na vejcích sedí pouze samice kolem 25 dní, po vylíhnutí jsou mláďata do 12 hodin odvedena na vodu. Vzletnosti dosahují přibližně ve stáří 7 týdnů, pohlavně dospívají v následujícím roce.
Potrava převažuje živočišná, hlavně měkkýši, dále hmyz a jeho larvy, korýši a dosti běžnou potravou jsou i malé ryby. V rostlinné potravě převažují semena a malé plody, méně časté jsou zelené části rostlin. Mláďata se živí téměř výhradně potravou živočišnou, rovněž převažují měkkýši – až ze 70%.

Podobný poláku kaholce (Aythya marila). Samec ve svatebním šatu se odlišuje černým hřbetem (u p. kaholky našedlý). Samice p. kaholky má u zobáku bílou skvrnu větší. Ve všech šatech se odlišuje chocholkou (u poláka kaholky chybí), p. kaholka je větší, má delší a mohutnější zobák.

Hnízdí v celé severnější části Eurasie od Islandu po Kamčatku. Od poloviny 19. století se areál druhu šíří k západu a jihu. V Evropě hnízdí přes 730 tisíc párů, vzhledem k poklesu stavů z konce tisíciletí je populace hodnocena jako ubývající. Částečně tažný druh zimující v západní Evropě, ve Středomoří včetně severní Afriky a v jižní a východní Asii.
U nás hnízdí od nížin až po více než 100 m.n.m., četně protahuje a pravidelně přezimuje.
#Polák chocholačka, Ptáci, Jaro, aktivity radosti a milování života, Drobná zvěř, Kachna, Kachna divoká, 

Příroda, ptáci a myslivost s fotoaparátem. #Ptáci, Lovy fotoaparátem, Sojka obecná, Jaro, Příroda, Myslivecké fotografie

Sojka na jaře

#Ptáci, Lovy fotoaparátem, Sojka obecná, Jaro, Příroda, Myslivecké fotografie, 

Začínají hnízdit kachny a husy. Je jaro a slunečné, teplé dny. Na snímku je Potápka chocholatá. Patagonie.

Potápka chocholatá

POTÁPKA CHOCHOLATÁ

Tato potápka byla poprvé popsána v roce 1974. Je střední velikosti, tělo je černobílé a chocholka na hlavě skořicová a černá, zobák je malý a zaostřený. 

Zásnubní hry obsahují též unikátní ,,bodání do nebe´´, při němž samec a samice sedí na hladině čelem proti sobě a energeticky kývají hlavou nahoru a dolů. Populace jsou malé a vyskytují se na izolovaných jezerech v odlehlých oblastech Patagonie.

  Potápky chocholaté přezimují v zálivech podél patagonského pobřeží, dostatečně chráněných před přírodními živly. Mohou být ohrožovány znečišťováním prostředí a rušením během hnízdění.

Jaro. Počátek tetřevího toku. #Tetřev hlušec, Myslivec a zvuky v přírodě, Příroda a lidé,

Tetřev hlušec

Mezi hlavní přirozené nepřátele tetřevů 

patří lišky, divoká prasata, lasicovité šelmy, popřípadě jestřáb, výr či krkavec. 
Podle některých údajů se v přirozené populaci stane až třetina ptáků kořistí lišek či kun. Predační tlak se zvýšil s celoplošnou vakcinací lišek proti vzteklině a dále jeho vliv prohlubuje narušené prostředí a přímé rušení lidmi.

Také počet jelenů zřejmě ovlivňuje početnost tetřevů. Jeleni jsou totiž jejich konkurenty, ničí nejen zmlazující se dřeviny, ale především velkoplošně spásají borůvčí, které je důležitou složkou potravy tetřevů. Opět, podobně jako u predace, platí, že v nenarušeném prostředí není tento vliv významný. 

Potravním konkurentem tetřeva je i člověk, alespoň v případě velkoplošného nešetrného sběru borůvek.


#Jaro, Tetřev hlušec, Myslivec a zvuky v přírodě, Příroda a lidé

Laně v lese na jaře...#Laně, Vysoká zvěř, Les, Jaro, Příroda, Příroda a myslivost, Přírodní fantazie

Laně v lese na jaře...

Red deer close encounter. The wether was nice and looked like Springtime after a long Winter, Beautiful to see these animals so close in Nature.

#Laně, Vysoká zvěř, Les, Jaro, Příroda, Příroda a myslivost, Přírodní fantazie

HUSA VELKÁ. Husy vedou denní způsob života a živí se rostlinnou potravou. Obvykle přilétají na svá hnízdiště koncem února...

Husa velká

Husa velká (Anser anser) je jedinou husou, která u nás hnízdí 

Má šedohnědé zbarvení, na hřbetě tmavší, na břiše a voleti světlejší.

Nohy a zobák s nehtem mají oranžové zbarvení. Dosahují hmotnosti až 5 kg a rozpětí křídel až 180 cm. Žijí v monogamii. Obvykle přilétají na svá hnízdiště koncem února, kde staví na pevném podkladu (v rákosí, ondatří kupa, ostrůvek apod.) hnízdo a vystelou je peřím. Husa snáší 4 -7 vajec, na kterých sedí 28 dní. Houser se pohybuje v blízkosti husy a hlídkuje. Housata se drží rodičů až do příštího jara. V průběhu léta se jednotlivé husí rodinky shromažďují na letních shromaždištích, ze kterých odlétají koncem října až začátkem listopadu na zimoviště.

Husy vedou denní způsob života a živí se rostlinnou potravou. Potravu vyhledávají na vodě i na přilehlých polích. Mohou se dožít až 60 let. Husy mají rády velké vodní plochy, které navazují na luční a jiné porosty, kde se na zelené mladé trávě paství. 

Husa polní (Anser fabalis) patří mezi severské husy, které se u nás objeví ve velkých počtech na tahu a někdy na tekoucích vodách i přezimují. Hmotnost mají až 4 kg a rozpětí křídel do 150 cm. Zbarvení má hnědošedé, na břiše s příčnou kresbou. Kořen zobáku a nehet jsou černé, zbytek oranžový. Přilétají v houfech a hromadně nocují na březích rybníků a ve dne se paství na polích a pastvinách.
Na našem území se mohou objevit i další druhy husí např. běločelá, malá a další. Jejich výskyt je však poměrně vzácný.

Husy se živí hlavně zelenou nízkou pící, kterou jim poskytují přilehlé louky v blízkosti vod a také polní plodiny.
Na podzim husy přijímají rády naklíčená zrna obilovin, kukuřici a zbytky okopanin. Na nízkých vodách se potápí (pouze krk a přední část těla) do vody, kde hledají živočišnou potravu. Husy jen výjimečně navštíví připravená krmiva pro divoké kachny.

Pokud se týká umělých chovů, které byly uskutečněny s husami velkými na Moravě (Náměšť n/Oslavou) i v Čechách (Pardubicko), byly v celku úspěšné a měly sloužit k vytvoření stálých populací, které se k nám budou každoročně vracet. Takto odchovaní jedinci se však přičlenili do tažných seskupení a tím se nedostavila vazba na prostředí, jak se předpokládalo. 

Konec kaňkování lišek. Přilétají první skřivani. #Liška, Čekaná, Instinkty a pudy, Pranostiky a příroda, Fotografie z myslivosti, Jaro.

Konec kaňkování lišek. Přilétají první skřivani.

Liška obecná (Vulpes vulpes) se vyskytuje na celém našem území, v celé Evropě, Asii a Severní Americe. 
Je to naše nejběžnější psovitá šelma vyskytující se od nížin až po horské oblasti v hojných počtech. Liška dorůstá do výšky v kohoutku mezi 35 - 40 cm, délky 90 - 120 cm, oháňka má délku 30 - 50 cm. Hmotnost bývá mezi 1 - 10 kg, ale také až 12 kg. Podle proměnlivého žlutohnědě rezavého až tmavého zbarvení (v různých odstínech) se často nazývají lišky např. březová, ryzek, křížová, uhlířka atd. Všechny však mají na konci oháňky bělavou srst tzv. "kvítek". Vyskytuje se nejen v lesích, ale i v rozlehlých polních areálech. Přes den setrvává v krytu skalin, keřů, děr a v noci loví. Žije samotářským způsobem mimo období kaňkování (páření) a odchovu mláďat. Po proběhnutém kaňkování v lednu a únoru je liška plná 53 dnů a v noře vrhá 5 - 8, výjimečně i více nevidomých liščat, která do 14 dní prohlédnou. Samec se aktivně podílí na výchově mláďat tím, že jim přináší potravu. Ve 3 - 4 měsících se liščata osamostatňují. Pohlavně dospívají ve druhém roce života.

Hlavní potravou lišek jsou drobní hlodavci, zajíci, ptáci, hmyz a další bezobratlí. Část potravy tvoří i rostlinná složka především plody a bobule lesních dřevin. Lišky jsou přirozenou součástí ekosystémů. Při přemnožení mohou působit, z hlediska mysliveckého hospodaření značné škody, především na drobné zvěří. Podílí se na redukci populací drobných hlodavců (polních škůdců) a odstraňují z populací zvěře slabé, nemocné a uhynulé jedince.


#Liška, Čekaná, Instinkty a pudy, Pranostiky a příroda, Fotografie z myslivosti, Jaro, Kaňkování

Roe deer fighting. Srnec v lese našel jelení shoz a co s ním to uvidíte na skvělém videu od Nico!

Srnec se přetahuje s jelením shozem

#Les, Shozy, Srnec, Fotografie z myslivosti, Jaro, Myslivecká videa, Myslivecká zábava, Příroda a myslivost, Trofeje, 

Hnízdí holub hřivnáč. Kromě velikosti na něm upoutají nápadné bílé skvrny na stranách krku, ale zejména bílé ohbí křídla.

Holub hřivnáč na hnízdě

Kromě velikosti vás na něm jistě upoutají nápadné bílé skvrny na stranách krku, ale zejména bílé ohbí křídla.
Poslední ze jmenovaných znaků je nejnápadnější za letu, kdy se jeví jako výrazná bílá páska. Takovéto bílé zrcátko v křídle nemá žádný z našich holubů.
 V tom případě si můžete být zcela jisti, že právě pozorujete holuba hřivnáče, kterého jste třeba před chvílí zaslechli houkat někde ve skrytu vysokého stromu.

Nejkrásnější z holubů žijících ve střední Evropě je holub hřivnáč. V minulosti výhradně lesní, velice plachý pták.
V současné době je však častým obyvatelem větších městských parků a hřbitovů. Má rád i menší lesní remízky, větrolamy nebo větší zahrady.

Ve velkých městech hnízdí dokonce na stromech v ulicích, či náměstích.

Na jih Moravy přilétá ve velkých hejnech v první polovině měsíce března.
Brzy po příletu se samci ozývají svým typickým houkáním.

#Holub hřivnáč, aktivity radosti a milování života, Fotografie z myslivosti, Instinkty a pudy, Jaro, Namlouvání, Příroda a myslivost, 

Příroda má sílu i barvu. Dává to znát. A les žije! Lesní nálet.

Les žije (od Renata)

Mraveniště velkých lesních černých mravenců zjara

Předjaří. Ráno u lesa. Srnčí zvěř už přebarvila. Jaro za 25 dní.

Předjaří. Ráno u lesa (od Pavel Kysela)

Slunce už prohřívá okraj lesa a srna pozoruje z povzdálí fotografa...

Řepka ozimá a dopady na srnčí zvěř. V zelených listech ozimé řepky na zvířata číhá bolestivá smrt.

na zvířata číhá bolestivá smrt...

Na otravu řepkou hyne v tomto období po desítkách srnčí zvěř.


Způsobuje jim totiž slepotu, kolaps orgánů a smrt. Nejčastěji na to doplatí mladé, nezkušené kusy, které této zelené pastvě neodolají.

Srnčí zvěř shání v zimním období potravu obtížně a řepka, kterou jsou osety velké plochy polí po celých Čechách, je pokušení, kterému není snadné odolat. V zelených listech ozimé řepky ale na zvířata číhá bolestivá smrt. V řepce se nachází specifická aminokyselina, která působí jako jed na játra a na ledviny srnčí zvěře...

Řepka je pro zemědělce jistotou. Díky šlechtění je pro zvěř chutnější, ale také mnohem nebezpečnější. Na jaře se totiž hnojí dusíkatými hnojivy a nově rostoucí listy jsou plné dusičnanů. Nahnilé spodní listy, které po zimě odumírají, zase mohou obsahovat mykotoxiny. Rostlina má nízký obsah vlákniny a obsahuje jedovaté glukosinoláty.

Pro srnce je na počátku jara často jedinou zelenou potravou. Zvířatům pak přestávají správně fungovat ledviny, plíce i játra, ztrácejí pud plachosti, dochází k poruše nervové soustavy, přichází trávící problémy, dehydratace, některé kusy oslepnou a dochází k hromadnému úhynu.

...ztrácejí pud plachosti

Problém se týká především srnců, kteří se na polích vyskytují nejčastěji. A úhyn roste úměrně s plochou, kde je řepka olejka vysetá. Zemědělce není šance přesvědčit, aby kvůli úhynu zvěře přestali pěstovat ekonomicky výhodnou řepku. Od doby co stát začal podporovat biopaliva je řepka pro zemědělce jednou z nejziskovějších plodin.

Problém nastává ve chvíli kdy zvěř strádá, v zimním období let tuhých zim srnčí zvěř opravdu vyhledává žír na polích osetých řepkou.
Ve sdružení identifikujeme tyto plochy a zvážíme v jaké části honitby se nacházejí (komora, okrajová, množství ks zvěře se zde nacházející), poté například zvýšíme počet krmných zařízení které umísťujeme okolo těchto ploch. Předkládáme energeticky významná a atraktivní krmiva.

Snažíme se kolem řepky dávat krmelce, aby jsme minimalizovali případné ztráty .


#Lovy srnčí zvěře, Srnčí zvěř, Otázky z myslivosti, Fotografie z myslivosti, Jaro, Názory myslivců, Příroda a myslivost, Příroda a zdraví, 

Myslivec a jaro v přírodě. jezevec se probouzí ze zimního spánku a dospělí jeleni shazují paroží!

Jelení shozy

Jezevec se probouzí ze zimního spánku a dospělí jeleni shazují paroží!
Najít obě části paroží je velký úspěch. K čemu shozy slouží to jistě víte. Myslivny a lovecké pokoje se uměleckými variacemi z paroží na ozdobu i památku nechají vyzdobit. Ale kýče nevytvářejte! Označte si dobu a místo nálezu.
 Kdo bude první najde shozy a ukáže fotky ostatním?
Můžete se pochlubit na sociální síti v komunitě (skupině)

Nebo zkuste nahrát své fotky o Přírodě a Myslivosti třeba tady:   Myslivost!

Skřivani by už u nás měli být koncem února.
Špaček a holub hřivnáč přilétají začátkem března.



Lovu lesu zdar...!

Tajemství lesních hvozdů. Jaro je období narození mláďat zvěře. Většina zvířat má na jaře mláďata a ptáci se vracejí domů ze svých zimovišť.

Selata prasete divokého jsou pruhovaná

Putovali jste někdy sami hlubokým lesem

a měli možnost přiměřeně bloudit a pozorovat tu tichost, velikost i mohutnost stromů, hučení lesa a šumění potůčku? Kromě toho, že vás potrápí obtížný hmyz jako dotěrné mouchy a občas, pokud se posadíte i mravenci - můžete, budete-li se snažit a chovat zálesácky spatřit i rostlinky lesa i živočichy co tam žijí.

Chodíte do lesa rádi?

Ač se to na první pohled nemusí zdát, v lese kromě stromů a rostlin žije celá řada živočichů. Někteří z nich nám zůstávají neustále utajeni, s některými se zřídka setkáme a jiné potkáváme téměř na každém kroku při každé návštěvě lesa. Ať už jsou to bezobratlí živočichové, hadi, obojživelníci, ptáci nebo savci, všichni tvoří mezi sebou vzájemné vazby a jsou často navázáni i na konkrétní přírodní podmínky, půdu, klima nebo světlo. Při procházkách lesem třeba zjistíte, že někteří živočichové se vyskytují pouze v určitých oblastech a v určitých typech lesů, v určitém přírodním prostředí.

Jaro v lese (březen)

Začíná v době jarní rovnodennosti, kdy je den stejně dlouhý jako noc a tepla stále přibývá. A právě světlo a teplo probouzí ze zimního spánku celou přírodu. Stromy začínají pučet a ukazovat nové listy a větvičky, za země vyrážejí nové rostlinky.
Většina zvířat má na jaře mláďata a ptáci se vracejí domů ze svých zimovišť. Všechno je v pohybu, roste a rozvíjí se s ohromnou energií. To, co se děje v přírodě na jaře, můžeme přirovnat ke zrození a prvním letům života člověka.
Březen je měsíc přeměny zimy v jaro, čas tajícího sněhu a probuzení života.
Stromy jsou připraveny k pučení, v lese můžete najít první posly jara – bledule a sněženky.
Z jihu se již vracejí některé ptačí druhy (lindušky, sluky, čápi, vlaštovky...) a ptačí zpěv je stále intenzivnější.
Zajíci a jezevci mají mláďata a ve stojatých vodách se shromažďují k páření obojživelníci – skokani, ropuchy a čolci.
 Vyletují včely a probouzejí se první motýli - hlavně babočky a žluťásci řešetlákoví.
Netopýři se probouzejí ze zimního spánku.
V březnu začínají klást mláďata bachyně (samice prasete divokého).

 Jaké jsou možnosti pozorování přírody

Všimněte si baculatých čmeláků, kteří poletují u země, prohledávají různé otvory a nevšímají si rozvitých květů – jsou to samičky hledající vhodné hnízdo.
Mravenci, kteří byli v zimě zalezlí v hloubi mraveniště, při určité teplotě vylézají na povrch své „kupy“. Nahřejí svoje tělíčka a vyhřívají jimi vnitřek mraveniště. Jsou to tzv. „teplonoši“. Teprve později se rozlézají po okolí.
Může se vám stát, že v lese zpozorujete nebo potkáte neznámého živočicha. Prostřednictvím obrázků a fotografií je můžete identifikovat a zároveň se dozvíte spoustu informací a zajímavostí z jeho života. Seznámíte se s životními podmínkami jednotlivých živočichů, zjistíte, kde se s nimi můžete setkat i jak se rozmnožují.

Duben

Většina stromů a keřů začíná pučet a vyhání nové výhonky, ze země vyrážejí svěží rostlinky.
Z lesních stromů kvetou modříny, buky, javory a jasany, v zahradách jabloně a meruňky.
Začátkem dubna kvetou v listnatých lesích dymnivky, sasanky, podléšky a plicníky, u cest najdeme podběl a u potoka blatouchy.
Objevují se první houby (kačenky, špičky, penízovky).

Přilétá většina ptáků, tokají tetřívci, bažanti přepeřují do svatebního šatu.
Straky, kavky, káňata a jestřábi už mívají postavená hnízda, jiné druhy začínají stavět, objevují se první hejna hmyzu.
Probouzejí se ježci, vylézají ještěrky a hadi.
Myslivci po zimě čistí krmelce, kultivují a hnojí políčka pro zvěř, kontrolují liščí nory atd.
Čistí a dezinfikují krmná zařízení i jejich okolí.
Připravují políčka pro zvěř kde budou lovit (přiznejme si, krmí i střílí se zvěř co na políčko chodí)
V dubnu začínají klást mláďata muflonky.
Myslivci loví sele a lončáka prasete divokého, lišku, střílí škodnou v bažantnicích, koncem měsíce snáší vajíčka bažant.

V měsíci dubnu lze sledovat ohromné změny. Můžete sledovat pučení a kvetení stromů a keřů a zaznamenat do kalendáře, které stromy kdy vykvetly a kdy se objevily nové listy.

 Lze pozorovat přilétající ptáky i stavbu hnízd. Také je zajímavé ověřit, zda platí známá pranostika, že na sv. Jiří (24. dubna) vylézají hadi a štíři. V tomto čase, kdy je vegetace ještě nízká, je lze za teplých dnů na vyhřátých kamenech velmi dobře pozorovat.


#Jaro, Pranostiky a příroda, Příroda a myslivost, Sele prasete divokého, Namlouvání, Ptáci, Happy Days, Instinkty a pudy,

Skřivan a jaro. Stačí pár dnů pěkného počasí a obloha je náhle plná zpívajících skřivanů!

Skřivan  je větší a mohutnější než vrabec

Zpravidla v půli února můžeme pozorovat přelet skřivanů. Stačí pár dnů pěkného počasí a obloha je náhle plná zpívajících skřivanů. V té době přilétají skřivani nejčastěji v dopoledních hodinách, ale táhnou i odpoledne a v noci.

Změní- li se náhle počasí a napadne sníh, shlukují se skřivani v hejna vyhledávající nezasněžená místa. Někdy se i vracejí jižněji.
Každý sníh však zmizí a skřivani se znovu rozezpívají nad každou loukou či polem a zmlknou až v červenci. Za potravu slouží skřivanům různý hmyz a jeho larvy, stonožky, pavouci a drobní slimáci. Dospělí skřivani se živí také různými semeny plevelů, která sbírají na zemi.

Skřivan je větší a mohutnější než vrabec. Zbarvení má zemitě hnědé s černými podélnými čárkami. Vnější pera ocasní má bílá. Temenní pera nosní jsou částečně zdvižená. Mláďata jsou tmavší a mají na hřbetě bílé špičky per. Prachový šat je řídký, slámově žlutý. Zblízka poznáme dospělé jedince podle dlouhého drápu na zadním prstu. Samec i samice jsou stejní, samice je jen o trochu menší. Občas se vyskytnou i jedinci odchylně zbarvení. Od bílých albínů až k žlutohnědým nebo černavým.
Ve vzduchu je pro skřivana charakteristický "motýlí" let, kdy se třepetá na jednom místě.
První zpěv skřivana ve slunečném ránu
kdesi nad polem zní po dlouhém zimním tichu dvojnásob povzbudivě. Tento jinak nenápadný pěvec se dostal do povědomí především díky mnoha lidovým pranostikám, ve kterých je nejčastěji spojován jeho časný návrat s končící zimou a příchodem jara.
 Na temeni hlavy mají dospělí ptáci malou pohyblivou chocholku, nad okem bílý proužek, hnědou vrchní stranu těla, světlou hruď posetou tmavými skvrnami, břicho bělavé. Skromné zbarvení skřivana je výbornou ochranou v jeho přirozeném prostředí, kterým je otevřená krajina s množstvím travnatých ploch, mezí a polí.

Hnízdo bývá umístěno vždy na zemi v hustém bylinném porostu, zpravidla kryto větším trsem. Do mělké jamky vystlané suchou trávou a kořínky snáší samička 2-5 šedohnědých hustě skvrnitých vajíček. Potravu tvoří semena rostlin a hmyz. Ač skřivanům příroda nedopřála pestrobarevný šat, vynahradila jim to na pěveckém umění. Švitoření a flétnovité trylky vyluzuje sameček z hrdla hlasitě, rychle a vytrvale při třepetavém letu nad svým územím.
Okraje borových lesů s přilehlými poli a lukami obývá málo známý příbuzný skřivana polního - skřivan lesní. Je mnohem vzácnější a jeho zpěv patří k nejkrásnějším ptačím písním, jaké lze v naší přírodě zaslechnout.
 Skřivan polní dnes žije v celé Evropě mimo nejsevernějších částí, v Asii a v úzkém pásu severní Afriky u pobřeží Středozemního moře. Z vykopávek kostí je zjištěno, že u nás žil už v pleistocenu. Tedy téměř před dvěma miliony lety. Od té doby se ovšem v celém obrovském prostoru svého rozšíření rozčlenil ve velký počet zeměpisných ras, kterých je dnes známo na třicet. Liší se od sebe většinou trochu odchylným zbarvením, dále velikostí, délkou zobáku nebo jinými znaky, ale je to stále jeden druh.

 U nás je skřivan polní velmi početný jak v nížinách, tak pahorkatinách, kde jsou třeba jen kousky bezlesých ploch. Hnízdí také na vysokohorských loukách skoro ve všech našich pohraničních pohořích.

Zdroj: rozhlas.cz