PORTRÉT MLADÉ LIŠKY. UŽ MI NEŘÍKEJTE ŠKODNÁ - JSEM LIŠKA BYSTROUŠKA!

KUK NA MYSLIVCE - PŘEJETE SI MNE POCHOVAT?

V dubnu a květnu vrhá samice v noře tři až osm slepých mláďat

 o které se svědomitě stará. Nejdříve je jen kojí, a později jim předkládá natrávenou potravu. V této době obstarává potravu i lišák. V období, kdy liška odchovává mláďata, má mnoho starostí se sháněním potravy. V těchto případech se proto vydává na lov i během dne, a tak není výjimkou spatřit ji i v pravé poledne, kdy například na polích či loukách slídí po hraboších. Ti jsou v její potravě zastoupeni ve velké míře. Kdo měl možnost pozorovat lišku při „myškování“, kdy se předvádí elegantními skoky do výšky, určitě mi dá za pravdu, že je to nádherná podívaná. Liška se odrazí všemi čtyřmi najednou, a když zase dopadne na zem, má pod předními běhy uloveného hraboše. Je-li nasycená, tak si s ulovenou kořistí hraje. Hraboše pustí a potom ho znovu chytá.
Ovšem v době, kdy má starosti s mláďaty, tak si uloveného hraboše „uloží“ do mordy a jde na další lov. Stejným způsobem loví jiného hraboše, aby ho potom přidala k prvnímu ulovenému ve své mordě. Takto si počíná ještě nějakou dobu, a kdy má již plnou mordu, tak se vydá k noře za svými mláďaty. 

Proto můžeme spatřit lišku, která nese v mordě šest i více ulovených hrabošů najednou. Nikdy je neodkládá, jen další ulovené hraboše stále přidává do mordy.

 Odrostlejším mláďatům nosí rodiče před noru i živou a poraněnou zvěř, na které se učí lovit a usmrcovat. V srpnu jsou liščata již vyspělá, že se osamostatňují. Na podzim jsou již vzrůstem a zbarvením k nerozeznání od rodičů.

Liščin jídelníček je jinak velmi pestrý. Sbírá sladké ovoce, z keřů strhává zralé maliny, dovedně si počíná i při sběru borůvek, kdy zuby opatrně otrhává borůvky z větviček. Stejně si počíná i při sběru lesních jahod. Pochoutkou je pro lišky dozrávající oves.

To si liška stoupne na zadní, uchopí do mordy hrst klasů a zuby je zdrhne. Mezi zuby ji pak zůstanou jen zrnka, která rozkouše a spolyká.
Na zemi vyhledává brouky a jejich larvy. S chutí vyhrabává hnízda čmeláků nebo vos, aby se dostala na jejich chutné larvy. Dále najdeme v jejím jídelníčku různé obratlovce či drobné obojživelníky. V závislosti na množství potravy může liška za jedinou noc urazit až osmnáct kilometrů. Zajímavé je, že liška může ulovit i lasičku či tchoře, ale tuto kořist jen usmrtí a nekonzumuje.

Pozoroval jsem souboj lišky s tchořem. Tchoř se snažil utéct, ale pak jen na dotěrnou lišku cenil zuby a bránil se jejím útokům. Liška ho stále vytlačovala z bojiště a po chvíli se jí podařilo ho zakousnout. Usmrceného tchoře nechala bez povšimnutí ležet na zemi a odešla.

LIŠKA A DOBA LOVU. Každý rozumný myslivec, nemůže ani pomyslet na lov plné, či kojící matky.

Mladé lišky - liščata

Jako každého jiného myslivce mě v minulosti nenapadlo, že by zrovna liška měla mít omezenou dobu lovu

Až do prvního březnového týdne roku 2004, kdy se mi podařilo na večerní čekané ulovit lišku. V okamžiku, kdy jsem ji po ukončení čekané zvedl ze sněhu, tak jsem zjistil, že liška (fena) je ve fázi plné laktace.

 Od toho okamžiku jsem začal přemýšlet, kde asi budou ukryta liščata? Druhý den byly pomocí norníka ověřeny všechny známé nory v širokém okolí, ale liščata jsme nikde neobjevili. Od té doby jsem začal přemýšlet o úpravě doby lovu, aby k podobným případům dále nedocházelo.

Něco podobného se mně, ale jistě i jiným myslivcům stalo, v okamžiku, když kdykoliv během roku začali vyvrhovat ulovenou bachyňku, případně na podzim ulovenou muflonku a po otevření břišní dutiny objevili vyvíjející se plody.

 Zcela určitě takový nález nezanechá ve většině lovců ten nejlepší pocit! A principiálně přece není rozdíl mezi březí liškou a muflonkou! Obě jsou přece matky!

Tudíž si myslím, že částečné omezení doby lovu lišky určitě nepovede k enormnímu nárůstu jejích početních stavů a nás to určitě nijak neomezí ve výkonu práva myslivosti.
Druhým důvodem je i podle mé zkušenosti to, že v navrhovaném období hájení je odlov lišek na nejnižší úrovni z celého roku (kromě norování), a to z mnoha důvodů.
V prvé řadě se na jaře loví minimum druhů zvěře, a tudíž velká část myslivců se v honitbě neobjevuje tak často jako v hlavním období lovu spárkaté zvěře. Dále je ve většině našich honiteb vegetace ve fázi plného růstu, a tudíž v lučních porostech či zemědělských kulturách není liška vidět. Liška má v tomto období ideální podmínky k životu (dostatek potravy) a dostatek přirozených úkrytů, které nám zároveň znesnadňují její lov.
Na příkladu odlovu lišky obecné mohu konstatovat, že v období červen - únor (což je období pro které navrhuji dobu lovu pro dospělé lišky) je uloveno 80 % všech lišek. Z toho nejvyšší výše lovu je v období červenec - srpen (25 %), listopad - prosinec (31 %). Oba tyto vrcholy v lovu si lze poměrně jednoduše vysvětlit. V prázdninovém období nastává doba dovolených a tudíž zvýšený pohyb myslivců v honitbách a zároveň nastupuje doba sklizně většiny obilovin. Liška je na holé ploše, kam vychází lovit myšovité hlodavce a sbírat mechanizací poraněné nebo usmrcené živočichy, lépe vidět a je proto i snadněji ulovitelná.

 V období listopad - prosinec zase vrcholí ve většině honiteb sezóna společných lovů, při kterých je liška velmi často ulovena (hony, naháňky, natláčky) a dokončuje se plnění plánů lovu spárkaté zvěře. A opět nastává zvýšený pohyb myslivců v honitbách. Zároveň ke konci tohoto období začíná kaňkování, proto dochází ke zvýšení frekvence návštěv nor liškami a následně i norování. V období duben - květen tvoří hlavní podíl lovu vynorované lišky s liščaty (viz. připojená tabulka).
V několika reakcích mi bylo vyčítáno to, že liška se nám postará o enormní snížení přírůstku drobné zvěře, potažmo chráněných druhů živočichů (tetřívek, koroptev atd.). Pokud se, ale nad tímto problémem skutečně zamyslíme, tak dojdeme k závěru, že daleko větší škodu si způsobíme sami.

Motorová vozidla patří dnes snad mezi největší nepřátele zvěře. Za období od roku 1992 - 2001 byl na 14km úseku dálnice D 61 v okolí Nového města nad Váhom zaevidován úhyn 9 ks jelení zvěře, 26 ks srnčí zvěře, 13 ks černé, 100 zajíců, 9 jezevců a 6 lišek (Konopka, Hell, 2002). Já sám jsem za jeden březnový týden, na 15km úseku silnice III. třídy Kroměříž - Morkovice, napočítal 4 přejeté zajíce a 2 ks bažantí zvěře. Přitom byla počítána jen zvěř, která zůstala ležet přímo na vozovce. Kolik zvěře stačilo zatáhnout někam do úkrytu než zhaslo nebo ji odstranili predátoři. Případně kolik zvěře bylo odvezeno řidiči, kteří ji přejeli?

Další velké množství zvěře uhyne při zemědělských pracích. Kolik zajíčků či kuřátek pernaté padne za oběť při přípravě půdy, chemickém ošetřování zemědělských kultur a hlavně při sečení travních porostů!
Je-li při chemickém ošetřování plodin mladá zvěř potřísněna postřikem, automaticky se sama začne očišťovat a tak do svého těla dostane účinnou jedovatou látku a pomalu hyne nebo je alespoň zbrzděn jejich tělesný vývoj vlivem zažívacích problémů.
Kolik zvěře nám v krajině ubylo vlivem našich zásahů do krajiny především při rozorávání mezí, melioračních zásazích, scelování lánů, vypalování trávy atd. kdy zvěř ztratila svoji přirozená stávaniště, krytové, klidové, potravní a hnízdní plochy? To se sice dnes snažíme napravit nejen realizací prvků ÚSES, ale i jiných biotechnických opatření na zemědělské půdě (políčka, průlehy, meze, výsadba zeleně), ovšem krajinotvorné úpravy začnou plnit svou funkci až se zpožděním několika let či desítek let (především u lesních ekosystémů).
Nejsou ztráty na zvěři jen v těchto třech případech daleko větší než ty, které přisuzujeme liškám za ty 3 měsíce po něž navrhuji její částečnou ochranu? Nejen jako majitel norníka jsem se několikrát zúčastnil jarního norování, při kterém se nám často podařilo z nory vždy vytáhnout několik kadaverů zvěře (bažant. zajíc, králík, srnče, muflonče), ale i křečků a myšovitých hlodavců. Ovšem nikdy nemůžeme s jistotou říci, že liška tuto zvěř ulovila jako zcela zdravé jedince, a že je naopak někde nenašla poraněné či dokonce uhynulé. Během své myslivecké praxe se mi dvakrát naskytla možnost pozorovat útok lišky na srnče, ale v obou případech si ho srna dokázala uchránit.

ing. Roman Jelínek

Dívka s liškou. #Dívka s liškou, Liška, Liška Eliška, Instinkty a pudy, Ženy a myslivost

LIŠKA. Dívka s liškou (Barborka)

Lesní příběh lišky

O půl jedné mi na pasece zbývalo několik posledních klád a v batohu poslední krajíc chleba, a tak jsem se s ním posadil na pařez, rukavice místo polštářku, a snažil se umlčet kručící žaludek. Hřebec stál uprostřed cesty, levou zadní nohu pokrčenou, podřimoval na sluníčku a zdálo se, že neví, co se kolem něho děje.
     Koutkem oka jsem zahlédl vlevo ve vysokém lese pohyb. Po cestě, mírně klesající úbočím kopce, klusala liška. V mordě nesla cosi, co z dálky připomínalo křídlo nějakého velkého ptáka, ale přesně jsem to nedokázal rozeznat a vzápětí mi lišku skryla vysoká hromada klestí. Kůň napřímil uši, otočil hlavu a upřeně kmotru pozoroval. Stál jako vytesaný z kamene a z jeho soustředění bylo zřejmé, že se liška blíží. Když se konečně objevila za kupou klestu, zbývalo jí ke mně jen několik metrů a kůň k ní byl ještě blíž. Zastavila se těsně před ním, pokývla hlavou jakoby na pozdrav a přitom si srovnala v zubech svoji kořist. Pak se beze spěchu otočila a volným klusem se vracela. Napětí povolilo.

Kůň nepřestával pozorovat vzdalující se šelmu a já jsem se musel její důstojnosti zasmát.

Lišky se to zřejmě dotklo - když jsem ji znovu uviděl, mávala oháňkou a už bez zátěže uháněla pryč z míst, kde se jí smáli. Šel jsem se podívat, co si neodnesla. Na odřezaných smrkových větvích, zatlačených koly traktoru do bláta cesty, leželo to, co ještě nedávno bylo zadním srnčím během. Zbytky svaloviny, útržky kůže a chomáče šedohnědé srsti, ale hlavně všechny tři dlouhé kosti, stehenní, holenní i nártní, úhledně poskládané, aby se jí snadno nesly. Liška utekla, ne však daleko. Několikrát jsem zahlédl mihnout se narezlý kožich v protějším svahu, ale strach byl pořád ještě silnější než hlad.
     Když i ta opravdu poslední kláda s dunivým lomozem dopadla k ostatním na napříč položený podval, posbíral jsem věci, mlaskl na koně a vydali jsme se vzhůru strání. Pod vrcholem jsem se naposled ohlédl dolů přes čistou paseku. Po cestě, mírně klesající úbočím kopce, klusala liška k místu odloženého oběda.

POHÁDKA o ZAJÍČKOVI. Příroda se probouzí a rodí se mladí zajíčci. Dnes je tu pohádka pro adepty myslivosti a ostatní přátele z dětství! Zajíček měl domeček a jak o něj přišel....

Příroda se probouzí a dva zajíčci se choulí k sobě

Byl jednou jeden zajíček, a ten měl domeček.  Jednou k jeho domku přišla liška a prosila, aby ji zajíček pustil dovnitř, že by se na chvilku mohla ohřát.

Zajíček ji pustil, ale liška řekla: „Zajíčku, je tu moc málo místa a oba se sem nevejdeme. Nechtěl bys jít na chvilku ven?“ Zajíček řekl: „Ano liško. Právě jsem si vzpomněl, že jsem chtěl jít ven do lesa, abych se tam na chvilku proběhl. Liško, až se vrátím, tak půjdeš ven ty. Ano?“  A liška řekla: ,,Ano, zajíčku.“
 A tak zajíček šel. Šel a šel až uviděl veliký strom. Pomyslel si: „To jsem unavený, že bych si i chvilku zdřímnul.“ A tak si zajíček lehl pod strom a usnul. Už za chvilku se ale probudil. Už bylo odpoledne a zajíček šel domů.  Došel domů a řekl lišce: „Liško, teď jsi na řadě ty.“ Liška mu odpověděla: „Ne zajíci, já nikam nejdu, protože si vyzdobuji svůj nový dům. Zajíček se zeptal: „Ale liško, to je přece můj domeček! Tak co mi tam děláš?“ A liška mu odpověděla: „Zajíci, ty už tu nebydlíš. Teď jsem se tu zabydlela já!“ A zajíček šel lesem a byl nešťastný, že ho liška podvedla, a že už nebude mít střechu nad hlavou.

A v tom ho uviděl ježek a zeptal se ho: „Zajíčku, co tě trápí?“ A zajíček odpověděl: „Ach, liška mě z domku vyhnala a teď nemám kam jít.“     A ježek řekl: „Tak já ti ji pomohu vyhnat. Ukaž mi, kde je ta tvoje chaloupka.“ A zajíček ho vedl a vedl až řekl: „Tamhle je.“ A ježek šel k chaloupce a přitom říkal lišce: „Já jsem ježek a bodliny mám, na lišku teď jdu, abych ji vyhnal ze zajíčkova domečku!“ A liška na něho: „Já se tě nebojím, já se tě nebojím!“ A ježek na ni: „A já tě vyženu, a já tě vyženu! A liška na něho: „Nevyženeš, nevyženeš!“ A ježek řekl zajíčkovi: „To nemá cenu.“ A zajíček zas odešel a naříkal.
Až přišel ke kohoutovi a kohout se ho zeptal: „Zajíčku, nestalo se ti něco? A zajíček na to: „Ach, liška mě z domku vyhnala a teď nemám kam jít.“ A kohout mu odpověděl: „Zajíčku, já ti slibuji, že ji z něj dostanu ven.“ A zajíček řekl: „Nedostaneš, už ježek se o to pokusil a nepovedlo se mu to.“ A kohout řekl: „Já se o to pokusím. Kde je ten tvůj domeček? Zaveď mě tam.“ A zajíček ho vedl a vedl, až došli k jeho domečku. A zajíček řekl: „Tady.“

A kohout tedy šel a přitom říkal lišce: „Já na ramenu kosu nesu a zlou lišku ze zajíčkova domu vyhnat jdu!“ Jak liška uslyšela slovo „kosa“, hned vyběhla z domečku a utíkala, co jí nohy stačily. Zajíček byl pak hrozně vděčný kohoutovi, že mu nabídl, aby s ním bydlel.  A kohout souhlasil. A zajíček byl tak rád, že si udělal větší domeček. Od té doby žili společně.

#Liška, Pohádka O chytré kmotře lišce, Zajíc, Ježek, Kohout, Příroda.