 |
| Mladé lišky - liščata |
Jako každého jiného myslivce mě v minulosti nenapadlo, že by zrovna liška měla mít omezenou dobu lovu
Až do prvního březnového týdne roku 2004, kdy se mi podařilo na večerní čekané ulovit lišku. V okamžiku, kdy jsem ji po ukončení čekané zvedl ze sněhu, tak jsem zjistil, že liška (fena) je ve fázi plné laktace.
Od toho okamžiku jsem začal přemýšlet, kde asi budou ukryta liščata? Druhý den byly pomocí norníka ověřeny všechny známé nory v širokém okolí, ale liščata jsme nikde neobjevili. Od té doby jsem začal přemýšlet o úpravě doby lovu, aby k podobným případům dále nedocházelo.Něco podobného se mně, ale jistě i jiným myslivcům stalo, v okamžiku, když kdykoliv během roku začali vyvrhovat ulovenou bachyňku, případně na podzim ulovenou muflonku a po otevření břišní dutiny objevili vyvíjející se plody.
Zcela určitě takový nález nezanechá ve většině lovců ten nejlepší pocit! A principiálně přece není rozdíl mezi březí liškou a muflonkou! Obě jsou přece matky!
Tudíž si myslím, že částečné omezení doby lovu lišky určitě nepovede k enormnímu nárůstu jejích početních stavů a nás to určitě nijak neomezí ve výkonu práva myslivosti.
Druhým důvodem je i podle mé zkušenosti to, že v navrhovaném období hájení je odlov lišek na nejnižší úrovni z celého roku (kromě norování), a to z mnoha důvodů.
V prvé řadě se na jaře loví minimum druhů zvěře, a tudíž velká část myslivců se v honitbě neobjevuje tak často jako v hlavním období lovu spárkaté zvěře. Dále je ve většině našich honiteb vegetace ve fázi plného růstu, a tudíž v lučních porostech či zemědělských kulturách není liška vidět. Liška má v tomto období ideální podmínky k životu (dostatek potravy) a dostatek přirozených úkrytů, které nám zároveň znesnadňují její lov.
Na příkladu odlovu lišky obecné mohu konstatovat, že v období červen - únor (což je období pro které navrhuji dobu lovu pro dospělé lišky) je uloveno 80 % všech lišek. Z toho nejvyšší výše lovu je v období červenec - srpen (25 %), listopad - prosinec (31 %). Oba tyto vrcholy v lovu si lze poměrně jednoduše vysvětlit. V prázdninovém období nastává doba dovolených a tudíž zvýšený pohyb myslivců v honitbách a zároveň nastupuje doba sklizně většiny obilovin. Liška je na holé ploše, kam vychází lovit myšovité hlodavce a sbírat mechanizací poraněné nebo usmrcené živočichy, lépe vidět a je proto i snadněji ulovitelná.
V období listopad - prosinec zase vrcholí ve většině honiteb sezóna společných lovů, při kterých je liška velmi často ulovena (hony, naháňky, natláčky) a dokončuje se plnění plánů lovu spárkaté zvěře. A opět nastává zvýšený pohyb myslivců v honitbách. Zároveň ke konci tohoto období začíná kaňkování, proto dochází ke zvýšení frekvence návštěv nor liškami a následně i norování. V období duben - květen tvoří hlavní podíl lovu vynorované lišky s liščaty (viz. připojená tabulka).
V několika reakcích mi bylo vyčítáno to, že liška se nám postará o enormní snížení přírůstku drobné zvěře, potažmo chráněných druhů živočichů (tetřívek, koroptev atd.). Pokud se, ale nad tímto problémem skutečně zamyslíme, tak dojdeme k závěru, že daleko větší škodu si způsobíme sami.
Motorová vozidla patří dnes snad mezi největší nepřátele zvěře. Za období od roku 1992 - 2001 byl na 14km úseku dálnice D 61 v okolí Nového města nad Váhom zaevidován úhyn 9 ks jelení zvěře, 26 ks srnčí zvěře, 13 ks černé, 100 zajíců, 9 jezevců a 6 lišek (Konopka, Hell, 2002). Já sám jsem za jeden březnový týden, na 15km úseku silnice III. třídy Kroměříž - Morkovice, napočítal 4 přejeté zajíce a 2 ks bažantí zvěře. Přitom byla počítána jen zvěř, která zůstala ležet přímo na vozovce. Kolik zvěře stačilo zatáhnout někam do úkrytu než zhaslo nebo ji odstranili predátoři. Případně kolik zvěře bylo odvezeno řidiči, kteří ji přejeli?
Další velké množství zvěře uhyne při zemědělských pracích. Kolik zajíčků či kuřátek pernaté padne za oběť při přípravě půdy, chemickém ošetřování zemědělských kultur a hlavně při sečení travních porostů!
Je-li při chemickém ošetřování plodin mladá zvěř potřísněna postřikem, automaticky se sama začne očišťovat a tak do svého těla dostane účinnou jedovatou látku a pomalu hyne nebo je alespoň zbrzděn jejich tělesný vývoj vlivem zažívacích problémů.
Kolik zvěře nám v krajině ubylo vlivem našich zásahů do krajiny především při rozorávání mezí, melioračních zásazích, scelování lánů, vypalování trávy atd. kdy zvěř ztratila svoji přirozená stávaniště, krytové, klidové, potravní a hnízdní plochy? To se sice dnes snažíme napravit nejen realizací prvků ÚSES, ale i jiných biotechnických opatření na zemědělské půdě (políčka, průlehy, meze, výsadba zeleně), ovšem krajinotvorné úpravy začnou plnit svou funkci až se zpožděním několika let či desítek let (především u lesních ekosystémů).
Nejsou ztráty na zvěři jen v těchto třech případech daleko větší než ty, které přisuzujeme liškám za ty 3 měsíce po něž navrhuji její částečnou ochranu? Nejen jako majitel norníka jsem se několikrát zúčastnil jarního norování, při kterém se nám často podařilo z nory vždy vytáhnout několik kadaverů zvěře (bažant. zajíc, králík, srnče, muflonče), ale i křečků a myšovitých hlodavců. Ovšem nikdy nemůžeme s jistotou říci, že liška tuto zvěř ulovila jako zcela zdravé jedince, a že je naopak někde nenašla poraněné či dokonce uhynulé. Během své myslivecké praxe se mi dvakrát naskytla možnost pozorovat útok lišky na srnče, ale v obou případech si ho srna dokázala uchránit.
ing. Roman Jelínek
