Srnčí zvěř, Srnče, Myslivecké léto, Radost a uspokojení v přírodě

Srna a srnče na zahradě 

Srneček v jeteli detail paroží. #Srnčí zvěř, Srnec, Zvěř živě, Fotografie z myslivosti, Myslivecké léto.

Srneček v jeteli detail paroží...

RADOST I ZKLAMÁNÍ

Málem jsem zapomněl, že jsem přišel také lovit.
Vzal jsem dalekohled a začal pozorně pátrat po pasece. Ve vysoké trávě byly hluboké výmoly po těžké těžební technice, ve kterých se leskla ještě nevyschlá dešťová voda, na mnoha místech paseky trčely ohyzdné větve po jejím nedbalém vyklizení. Můj prvotní výzkum asi dvě stě metrů dlouhé paseky neprokázal přítomnost žádné zvěře. Po chvíli jsem znovu začal prohlížet prostranství, až se můj pohled zastavil na dvou rezavých skvrnách.
Dalekohled mi prozradil, že je to srnčí zvěř, patrně byla při mém příchodu zalehlá nebo přišla ze sousedního smrkového porostu. Uždibovala v klidu vybrané pochoutky a pohybovala se jen na malém prostoru, ale já jsem potřeboval z menší vzdálenosti určit, zda ve dvojici není srnec. Obě zvířata byla totiž stejně velká, lépe řečeno malá, snad to byli sourozenci z loňska, potom by byla pravděpodobnost, že jeden je srneček, patrně knoflíčkáč, protože paroží jsem neviděl. A tak jsem čekal, že se dvojice přiblíží a já budu moci s určitostí zjistit, zda můj předpoklad je správný.

Trpělivost růže přináší, ale tentokrát to trvalo moc dlouho a zvěř se pořád nepřibližovala. Proto jsem se rozhodl - když nejde Mohamed k hoře... Přibližoval jsem se okrajem paseky využívaje kmenů, prohlubní, keříků, přes naházené haluze, zvěř jsem měl téměř pořád na očích. Někdy jsem k překonání vzdálenosti bez potřebného krytí musel použít i plížení. Připomenul jsem si tak čas u průzkumného družstva na vojně, kdy jsme museli dělat při cvičném přesunu baterie "průzkum pochodové osy". Jeli jsme v autě "osmsetpětce" jako předvoj a před každým "podezřelým" místem, hlavně vesnicí, vyskákali do příkopů a plížením či přískoky zkoumali okolí. Alespoň já jsem si tehdy před vesničany připadal trapně, ale vojna byla vojna. Ale vrátím se z vojny na paseku.

Upachtěný, upocený, nemohl jsem si vybírat stín, jsem se konečně zvěří nepozorován dostal až na padesát metrů od ní. V dolince za pařezem jsem mohl v relativním klidu zvážit a zhodnotit, zda lovit či nikoliv.
Na hlavě jednoho srnčího bylo dalekohledem vidět malé hrbolky, ovšem stoprocentní určení, že to je srneček to nebylo. Teprve po chvíli se srnčí pohnulo na malou vyvýšeninu a uviděl jsem střapec.
  Opřel jsem kulobrok vkleče o pařez, zamířil, vystřelil, štěstí mi bylo nakloněno. Velká radost i hrdost přišla, až jsem prohlížel zblízka svůj první úlovek spárkaté zvěře. S příjemnými pocity jsem se s knoflíkáčem vracel k autu. A tam mě čekal pád z vrcholu velké radosti do hlubin ještě snad většího zklamání. Když jsem přicházel k autu, znenadání kolem mě procházela asi z koupání se vracející rodina. Než jsem stačil dát úlovek do kufru auta, začaly padat na moji hlavu výčitky: "Proč jste zastřelil takovou pěknou srnečku?"
Snažil jsem se jim vysvětlit, že to je srneček, který do chovu nepatří, ale marně. Poslední tvrdý odsudek rodiny zněl: "Že se nestydíte takové pěkné zvířátko zastřelit!", a bylo to.

Rudý, zpocený ne už horkem, ale zahanbením, jsem rychle nasedl a jel domů. Radost byla tatam nejenom celou cestu, ale i doma při podobném verdiktu mojí rodiny.
Mnoha lidem je cizí, čím myslivci žijí, proč loví a proto je odsuzují. Ne každý pochopí, jak lze spojovat lásku k přírodě s lovem. Zkrátka - nemáme to ve společnosti lehké.

Srnčí zvěř v přírodě. Fotografujte. Přátelé přírody a zvířat i ptáků a vůbec - i lidí na sociální síti. Srnčí zvěř, #Srnčí zvěř, Fotografie z myslivosti, Myslivecké fotografie, Myslivecké léto

Srnčí v běhu - květen a louky jsou barevné...(photo by pavel kysela)

#Srnčí zvěř, Fotografie z myslivosti, Myslivecké fotografie, Myslivecké léto

Myslivci jsou ochránci přírody? Co je to za nesmysl? Což může být nějakým ochráncem přírody ten, kdo zabije srnu, muflona či jelena? Srnčí zvěř, Lovy fotoaparátem, aktivity radosti a milování života, Myslivecké léto

Srnec po říji je zasmušilý a unavený

SRNEC JE PO ŘÍJI UNAVENÝ

Vracel se, asi po rvačce, kterou jsem neviděl, odehrávala se za keřem, kam zahnal slabšího srnce.

Srnec se vrací unavený a říje stále probíhá. Srnčí říje.

Před 50 lety byl měsíc červen ustanoven Měsícem myslivosti a ochrany přírody. Ve vztahu k veřejnosti byl a je myslivci využíván především ke zdůraznění nutnosti ochrany zvěře, jejího životního prostředí a přírody jako celku.

Dokladem, že myslivci jsou skutečnými ochránci přírody, je jejich samotná celoroční činnost:

Vysazují remízky pro zvěř, ale i pro ostatní živočichy, včetně zpěvného ptactva. Obdělávají políčka pro zvěř a i dalšími prostředky se starají o úživnost přírody pro všechny druhy zvěře.
V době strádání zvěř správným způsobem přikrmují a chrání.
Umělým a polodivokým chovem posilují snižující se stavy drobné zvěře, zejména bažantů, kachen, ale i vypouštěním zajíců se snaží zastavit jejich úbytek.

Myslivci jsou všude v přírodě ráno první, znají proto dokonale život zvěře, ostatních živočichů, její problémy a potřeby. Mohou si udělat dokonalý přehled o tom, který druh je silně ohrožen a který ještě "silněji". Navrhují proto případné změny v legislativě, ale pro silné ochranářské lobby zpravidla úplně bezvýsledně, takže některé druhy jsou ještě ohroženější.
Prakticky všichni myslivci dodržují zákony, doby hájení a respektují všechny chráněné druhy živočichů. Od těch jednotlivců, kteří to poruší, se distancují a sami dbají o jejich potrestání.

Všude je koukol mezi pšenicí, v každém oboru, kategorii, v každé skupině se objeví zlo. Vezměte si třeba policisty - i mezi nimi jsou zloději a podvodníci.

Ale proč má za to malé procento těch špatných trpět ta většina dobrých? U policie, i u myslivců.

Kapitální srnec ve Skotsku

Srnec pocta zvěři dobrá trofej

Lovecké příběhy. Můj první srnec. Myslivost je prostě krásná. Kdo chceš být šťastný několik hodin, opij se, kdo několik týdnů, ožeň se a kdo celý život, staň se myslivcem.

Parádní mladý srnec je ilustrační foto...
.....klikem si zvětšete fotograffi

Můj první srnec 

Určitě každá žena si velmi dobře pamatuje svého prvního kluka, každý chlap první holku s poznáním nádhery spojení s druhým pohlavím, tak si myslím, že stejně každý myslivec, možná shodně intenzivně, si pamatuje ulovení svého prvního srnce. V prehistorii mých mysliveckých začátků jsem měl za sebou řadu honů na drobnou zvěř na žírné střední Moravě, zažil výřady stovky zajíců, úlovky i více jak 200 ks v jednom kole, ran bylo jako u Verdunu, psi běhali, nosili ulovenou zvěř, honci vláčeli úlovky k traktorovým přívěsům…., ale, kdeže ty loňské sněhy jsou. Přes zkušenosti s drobnou jsem stále uloveného srnce neměl, protože prostě v tehdejší převážně polní honitbě srnčí zvěř nebyla.

Až jednou jeden pracovní kolega, takto už zkušený myslivec, mne překvapil otázkou? „Máš střeleného srnce?“….“Ne….e..nemám“, odpověděl jsem nesměle. A následoval s úžasnou nabídkou, že mi zařídí povolenku od tehdejších Státních lesů. Pocházel ze Suchdola nad Lužnicí, a když nastal den „D“ vyrazili jsme směrem Suchdol. Na hájovně jsme se příliš nezdrželi, „dnes je dusno, zvěř půjde brzy ven“ prohlásil hajný, náš průvodce a odjeli jsme hned do lesa. Auto odstavili a pomalu šli k místu lovu, když, se z lesa ozval pro mne dosud neznámý zvuk.

  „Tam je někdo se psem? “, zeptal jsem se udiveně a ještě víc udiveně, nebo spíš vyděšeně hajný odpověděl. „Ne, to byl zřejmě ten srnec, na kterého jdeme, a asi už vytahoval“. No, zkrátka ve své tehdejší nezkušenosti, jsem ze sebe udělal pořádného blbce, kdy jsem bekání srnce zaměnil za štěkot psa.

  Zasedli jsme na prostorné kazatelně a začal nás obtěžovat, pro jihočeská blata typický hmyz, komáři. Hryzali a píchali a já se oháněl, až mne pan hajný napomenul. „Když budete tak mávat rukama, srnec to uvidí a nevytáhne“. Zase blbec, pomyslel jsem si na svoji adresu a už se ani nehnul. Nakonec však „náš“ srnec opatrně vyšel z lesa na louku, zřejmě ten, co nás před naším příchodem „obekal“ a já půjčenou kamarádovou kulovnicí 5,6 x 50 R Magnum, kterou mi zkušeně před výstřelem podložil rukou, protože já, tupec, bych ji položil rovnou na prkno, což by znamenalo zaručeně chybenou ránu, následoval výstřel a srnec v ohni. Můj první úlovek srnce, provázely začátečnické hrozně diletantské projevy, ale žádný učený z nebe nespadl, že.

Následovala radost veliká, a nepopsatelný úžasně intenzivní zážitek na celý život.  Uplynulo mnoho a mnoho let a já odjel do lázní do Třeboně léčit neduhy tělesné a kosti zestárlé. Vzpomínky, stále živé, mne lákaly na místo mého prvního srnce. „Jirko“, zavolal jsem kamarádovi. „Kde to bylo, jak jsme tehdy lovili toho srnce“? Věděl přesně. „Říká se tam u sv. Adolfa, podle sochy, co tam je na rozcestí“. Následoval kolovýlet a podle mapy jsem místo našel! Dokonce na starém mohutném smrku, který za ta léta ještě zesílil, bylo torzo bývalé kazatelny, místa mého prvního srnčího lovu. Vrátil jsem se v myšlenkách k tehdejším okamžikům. Pousmál se nad začátečnickými chybami, ale s mocným dojetím a velkou úctou a pokorou danou mezitím prožitými mysliveckými léty, vzpomněl uloveného srnce. Poseděl na pařezu a hleděl na dosud zachovanou paseku, bývalý domov „mého“ prvního srnce.

Myslivost je prostě krásná. Kdo chceš být šťastný několik hodin, opij se, kdo několik týdnů, ožeň se a kdo celý život, staň se myslivcem.

Jiří Hanák ing sociální sítě Myslivost


#Srnčí zvěř, Myslivcův sen, Myslivecké léto, Radost a uspokojení, Srnec, Lovecké příběhy, Můj první srnec

Zahoďte flinty a lovte dary přírody. Tento snímek o tom hovoří. Zvěř má mít volnost a svobodu žití jako vy! Podivné zákony v EU! Buďte aktivní a braňte svoje práva nosit střelnou zbraň.

Lovec nekonečné krásy to je fotograf co to umí
 a příroda žije dál (by Pavel Kysela)

Co se děje v Evropské Unii (to jsme taky my)

Pokud nechceme připustit omezení práv a svobod našich občanů, zbývají v současné době v rámci členství v EU tři možnosti * –  začlenění legálních nositelů střelných zbraní do systému bezpečnosti státu – v současnosti navrhovaný “ústavní zákon”, který by umožnil platnost “Zbraňové směrnice” částečně nebo úplně eliminovat, aniž by měnil náš současný platný a velice vyvážený “Zákon o střelných zbraních a střelivu”.

- Druhá varianta je odmítnutí implementace jako takové,  třetí je žaloba na evropskou směrnici.

Všechny tyto možnosti jsou v současné době aktivní.

Česká republika připravuje žalobu na evropskou směrnici (je jistě otázkou zda ji podá).
V legislativním procesu je poslanecký návrh ústavního zákona, který podepsali poslanci z ČSSD, ANO, ODS a KSČM.

A pokud jde o implementaci, je zde jako první jasné vyjádření poslaneckého klubu ODS, které mimo jiné uvádí “Budeme aktivně bránit implementaci dané směrnice do české legislativy, a to i v případě, že ČR budou hrozit sankce”.
Jde o vaše svobody a práva.

Protože jak kdysi řekl G. Orwell “Totalitní stát může dělat velké věci, ale jednu věc udělat nemůže: nemůže dát dělníkovi v továrně pušku a říct mu, aby si ji vzal domů a měl ji v ložnici. Puška visící na zdi dělníkova příbytku nebo farmářovy chýše je symbolem demokracie. A je naším úkolem dohlédnout, aby tam zůstala.”

#Jak na to?, Lovecké stezky, Lovy fotoaparátem, Myslivecké léto, Příroda, Příroda a lidé, Příroda a myslivost, Přírodní fantazie, Lovecké zbraně

Lovy fotoaparátem

Srnčí máma a její děti (photo by Pavel Kysela)

Myslivecké léto. Liška v přírodě. Jen kdyby tak chtělo konečně zapršet...

Liška v přírodě

Neskutečné horko a sucho dává zabrat nejen lidem, ale i zvířatům...

Včera jsem proto opět vyrazila doplnit vodu v napajedle, umístěném u polní cesty (z jedné strany mák, z druhé strniště po řepce). Je to nezbytná práce několikrát týdně, protože napaječka je navštěvována zvěří zaječí i srnčí a tudíž vody není nikdy dost.. Když už jsem byla venku, rozhodla jsem se pro rychlou čekanou, sice se zbraní, ale bez nějakého velkého úmyslu lovit...

 V louce se popásá srna se srncem, vlevo po pšeničném strništi přetahuje mladá srna. Za několik minut se z opačného směru objeví liška. Není dál než na "brokový dostřel", tak ji můžu detailně prozkoumat. 

 Všechny znaky ukazují na mladou fenu, nejspíš sestru nedávno pozorovaného lišáčka. Přestože strniště doslova vře záplavou myší, kmotra dává přednost strništi po řepce - je to od ní chytrý tah, zatímco na zdiskovaném se může pohybovat jako duch, na pouze posečeném je i lehký liščí krok rušivým hlukem. Ještě před setměním nepozorovaně odcházím, několik desítek metrů v poli zahání "domácí pán" mladého srnce, aby vzápětí následoval srnu, která mu utekla o kus dál, cestou potkám ještě další tři kusy a těsně před usednutím do auta se z lesa ozve volání liščí mámy.. ..

V této době se sice už o liščata nijak výrazně nestará, v kontaktu je ale celá rodina až do pozdního podzimu. Nádhera. Jen kdyby tak chtělo konečně zapršet...

Erika, sociální sítě Myslivost

Houbaření houby a naše cesty. #Houby, Myslivecké léto, Co budeme vařit dnes?, Les, Lesní plody. Hřib borový.

Hřib borový

Co ještě najdeme v lese

Květen - Listopad

Hřib borový

Klobouk je 60-300 mm v mládí polokulovitý, později sklenutý až poduškovitý. Stejně jako celý hřib je statný a masitý. Na povrchu hrbolatý nebo zvrásněný. Barvu má červenohnědou bez žlutého okrajového pásku, místo kterého je zde růžový nebo jemně purpurový proužek. Ten u mladých plodnic teprve získá barvu, takže je bělavý. Pokožka je lysá, za deště dost slizká. U dospělých vyvinutých jedinců mírně překrývá okrajovou část rourek jako blanka.

Rourky jsou 25 mm velké, krémově bílé nebo žlutavé s olivovým nádechem. Od třeně odsedlé.

Póry mají stejné zbarvení jako rourky, směrem ke třeni ale získávají tmavší hnědavý nádech.

Třeň 70-160x30-100mm, v mládí kulovitý až vejčitý. Později se zvětšuje a získává soudečkovitý, nebo kyjovitě válcovitý tvar. Oproti klobouku je zjevně krátký. Barvu má krémově žlutou, načervenalou či světle hnědou. Jen pod kloboukem je bílý. Viditelná je jeho síťka sahající téměř na zem. Nejsvrchnější a nejspodnější část třeně je poněkud bělavá.

Dužnina je tuhá a bělavá, pod pokožkou vínově načervenalá nebo červenohnědá.

Výskyt

Houba roste převážně v borových lesích pod borovicí lesní od srpna do listopadu. Ale objevit ho můžeme třeba už v květnu. Hřib borový najdeme od nížin až po horské oblasti. Nalezen byl i pod smrky jedlemi či duby nebo buky.

Babí léto součást milostné aktivity v přírodě - čas lásek jelenů. Čas lásek jelenů, Myslivecké léto, Lov na jelena, Jelen, Jelení říje

V hluboké noci se ozývají z kopců mocným troubením

Horké léto končí a podzim se co chvíli přihlásí o slovo. 

První známky jsou v přírodě již patrné. Jednotvárnou zeleň stromů tu a tam projasní jemný odstín žluté, nebo červené, brzká rána jsou už studená a zvířata si začínají dělat zásoby. Ten pravý barevný podzim má však stále ještě pár dní čas, na řadu totiž přichází jedno z nejhezčích období v roce. Babí léto.

Typickým jevem, provázejícím babí léto, jsou vzduchem poletující pavučinová vlákna. I tato vlákna označujeme jako babí léto. V minulosti připomínali lidem tyto volně se vznášející pavučiny s drobnými pavoučky šedé či bílé babské vlasy a proto se toto období nazývá babí léto.

Babí léto je takřka každoroční jev vyskytující se především ve střední Evropě, a to koncem léta, tedy během září či začátku října. To je dáno kvůli tlakové výši rozkládající se nad větším územím. Při tlakové výši, kdy je v atmosféře vyšší tlak vzduchu, klesá nahromaděný vzduch svou vlastní vahou dolů k zemi, kde se rovnoměrně rozptyluje do všech stran. Nejsou tedy příznivé podmínky pro tvorbu oblačnosti, a tím pádem se tvoří jen minimální množství srážek.

Babí léto je tedy charakterizováno suchými a slunnými dny bez výraznějších větrů. Přes den se setkáváme s velmi teplým počasím, i když bychom na začátku podzimu mohli očekávat spíše deště doprovázené větrem.

  chlad a zlátnoucí listnaté lesy  královské jelení zvěři

V noci je ovšem situace zcela jiná. Je chladno, teploty padají pod 10 stupňů Celsia. Po ránu jsou běžné radiační mlhy. Mlhy jako takové jsou výsledkem kondenzace (zhuštění, nahromadění) vodní páry při zemském povrchu. Za mlhu považujeme stav, kdy dohlednost klesá pod 1 kilometr. Pokud se bavíme o radiačních mlhách, máme na mysli ty, které vznikly ochlazením vzduchu od aktivního povrchu vyzařování, tedy od Země.

 V případě babího léta mluvíme o velké denní teplotní amplitudě vzduchu. Jde o značné teplotní rozdíly mezi teplým dnem a chladnou nocí. Amplituda je rozdíl mezi maximální a minimální hodnotou klimatických prvků, jakými jsou například teploty nebo srážky. Délka trvání babího léta je rok co rok proměnlivá. Nikdy se nedá s jistotou dopředu říci, jak dlouho potrvá. Rekordmanem v délce slunného a teplého podzimního počasí je rok 1959, kdy se pozdní léto udrželo skoro sedm týdnů. Předpovědi meteorologů jsou vždy různě optimistické.

Zatím co většina přírody se už chystá na zimu, probudí chlad a zlátnoucí listnaté lesy v královské jelení zvěři touhu předat dále geny novému pokolení. V její krvi začíná proudit vzrušení.

V hluboké noci se ozývají z kopců mocným troubením majestátní páni. Oznamují, že právě jen oni mají výsadní právo podílet se na předávání genů. Běda jelenovi, jenž zákon přírody nechce dodržet, stihne jej výprask hlavního jelena – vládce harému laní. Ten pak svoji výhru nad ním přednese ve vítězném ryku, z něhož jistojistě zamrazí každému pozornému posluchači.

Je chladno a zem hostí první mrazíky. Nebeská klenba zářící milióny hvězd, k zemi letí padající hvězdy. Ano, to je ta správná kulisa, která neladí lépe k ničemu jinému, než k času lásek jelenů.