DANĚK alias PAJDAVÁ LOPATA

Není sezení jako sezení, ale sezení - to je sezení.

Daněk -lopatáč a šťastný myslivec Přemysl...

LOVU LESU.

Bylo před bouřkou, prý se na nás žene ňáká čina, vítr v nárazech přes 70km v hodině.
"No co," říkám si ..."až bude nejhůř, tak slezu dolů"
Mraky na západě zfialověly, začalo se fest blýskat, ale vítr jako když utne. Srnčí hromadně pelášilo z kukuřice do lesa, jak o život.
Světlo fofrem padá, to nevypadá dobře! ... jenže mně se dolů furt a furt nějak nechtělo. Během pěti minut mraky zatáhly celou oblohu, že byla tma jak ve sklepě a najednou naproti u druhého posedu vylezla vařečka.
"Chlapče", říkám si v duchu … "neboj, tebe nechci, čekám na tvýho pajdavýho kolegu"
Najednou prudce zvedne hlavu a upřeně kouká na kukuřici. Přetáhnu dalekohled taky tam. Prasata!
" No, to je výborný! ...dva měsíce se tady neukážou a zrovna teď vylezou, když se mi to fakt nehodí."
Přesto váhám. Mám, nemám, mám? Naštěstí se něčeho lekly a zapadly zpět do kukuřice. No a měl jsem vyřešeno. Jenže vařečka byla taky pryč.
Začal se zvedat vítr a pršet. Vejrám do tý bouřkový tmy … a co je to v koutku oka za pohyb? Stojí tam. Uprostřed louky, tak na 70 metrů "Pajdavá lopata". Sahám po flintě. Než stačím zamířit, tak se odvrací a svým přerývaným krokem odchází pomalu ode mě k lesu. Imrvére furt naostro.
Pískám na něj, pokašlávám, modlím se ke všem bohům, nic. Asi už tím stálým hromobitím ohluchnul.
"To není možný, takhlenc střílet nemůžu," běduji šeptem,
" on mi snad fakt odejde!?!"
Dopajdal se až k té staré kazatelně naproti 160 metrů a je čím dál tím špatnějc vidět. Zastavuje se ... obrací.....BÁÁC! … výstřel na chvíli přehlušil i hromy.
V tu ránu začala opravdová čina. Nevidím nic. Jakoby staří bohové čekali až konečně vystřelím. Vítr zvící vichřice udeřil do mé kazatelničky a málem mi jí urazil pod zadkem. Liják se stal vodorovným, stromy, větve, kukuřice, prach, listí, klacky, vše lítalo vzduchem, jakoby to nic nevážilo.
Zachumlal jsem se do nepromokavé bundy, kapuci narazil i přes oči a jako peruánský skrčenec v posmrtném sedu čekal až to přejde, pokud ovšem ta kazatelna pode mnou vůbec vydrží.
Hodinu a tři čtvrtě.

Ležel 6 metrů od nástřelu, 152 metrů - čistá komora.
LOVU ZDAR!


(pro zvědavce: Winchester XPR, 30-06, Hornady SST 165 gr.)




Přemysl Š. K. sociální sítě Myslivci sobě

KAM LANĚ CHODÍ PÍT...JELENI U VODY. Příroda a myslivost, Jak na to?, Myslivecká zařízení, Zvěř a počasí.

JELENI U VODY

NEDOSTATEK VODY

Období s omezenými srážkami v posledních létech se projevilo na dalším snížení početního množství drobné zvěře v mnoha honitbách. Nedostatek vody u spárkaté zvěře je příčinou její větší migrace.Hledání a konzumace zemědělských plodin s vysokým obsahem rostlinné vody má za následek zvýšených škod na porostech. Také ostatní volně žijící živočichové jsou vázáni na přístup k pitné vodě, proto jejich druhové zastoupení je možné spatřit jen v blízkosti vodních zdrojů.
K zajištění vody pro zvěř je možné přispět obnovením pramenišť, dále budováním umělých napajedel a také pěstováním plodin s vysokým obsah vody, které jsou zakládány tak, aby byla načasována jejich konzumace v suchém období.

Obnova pramenišť - je v současné době, při poklesu spodní vody, velmi problematická. Podaří se jen v málo případech. Zvláště v zemědělské krajině, po provedených celoplošných melioracích, je to velmi obtížné.

Budování umělých napajedel
Budování umělých napajedel pro spárkatou zvěř je možné tam, kde je trvalý přítok vody Napajedla se budují ve větším rozměru, aby měly mírný sklon k vodní hladině, nejlépe zpevněný štěrkem a pískem tak, aby zvěř nezapadala do bahna. Vodu je nutné nechat vyšetřit a v případě její závadnosti nádrž vypustit a provést asanační opatření. Vhodné je do přítoku vody vložit pískový filtr. Nejméně jedenkrát ročně provést očistu napajedla včetně okolí.

Dočasná napajedla pro spárkatou zvěř se budují jen v aklimatizačních, karantenních a přezimovacích obůrkách. Jejich vyčistění se provádí vždy po vypuštění zvěře.
Trvalá napajedla pro drobnou zvěř lze budovat v místech s trvalým přítokem vody a to jen malé velikosti, ale ve větším počtu. Přístup k vodě s malým sklonem je vhodné vyčistit od buřeně a trávy, aby zvěř i u vodního zdroje mohla jistit.
Jako přenosná napajedla pro drobnou zvěř se v současné době dají využit rozřezané pneumatiky, které mráz nepoškodí, ale špatně se čistí. Často se využívají přenosné drůbežářské napáječky a plastové mísy aj. Vodu je nutno stále doplňovat a zvěř si na tento zdroj vody brzy zvyká.

Náhradní zdroje vody pro zvěř
Pokud není zvěř zajištěna dostatkem pitné vody, je potřebné vytvářet plochy zelené píce s vysokém obsahem rostlinné vody, která je schopna v omezeném čase nahradit volně přístupnou pitnou vodu. Včas před sklizní obilovin a technických plodin založit políčka tak, aby porost měl alespoň 10 - 15 cm výšku, kde by zvěř měla potravu s dostatkem rostlinné vody, případně rosy, kterou porost udrží. Ihned po sklizni obilovin, předkládat drobné zvěři krmnou řepu, případně jiné dužinaté bulvy. Po žních lze doporučit založení zelených ploch pro zvěř (posklizňové směsky), které vydrží až do zimních mrazů - nejvhodnější je hořčice, krmná kapusta aj., které vydrží i mírné mra-zy.

Nutno upozornit, že u vodních zdrojů se soustřeďuje nejen užitková, ale škodná zvěř, proti které je potřebné učinit vhodná opatření. 

Jelikož jsou ale myslivci nejen ti, kteří se starají o zvěř, ale mají zájem i o krajinu jako takovou, měly by si vždy při obnově, zakládání a budování napajedel a umísťování dočasných napajedel uvědomit, že by takové místo mělo být v souladu s krajinou a svým provedením a estetikou by v krajině nemělo rušit. Jistá nenápadnost napajedla snad i zabrání návštěvě některých nenechavců, esteticky a citlivě zabudované zařízení v krajině naopak určitě potěší vnímavého turistu či náhodného návštěvníka.

ZAJÍC. Většina menších druhů zvěře (hlodavci, zajíc, králík, ale i menší a středně velké šelmy) trpí zamořením prostředí, takže jejich stavy neustále klesají...

Zajíc

V krajině utvářené, zdevastované a intoxikované člověkem 

dochází k zásadním změnám v rozsahu únosné kapacity prostředí pro populace zvěře. Většina menších druhů zvěře (hlodavci, zajíc, králík, ale i menší a středně velké šelmy) trpí zamořením prostředí, takže jejich stavy neustále klesají nebo setrvávají na velmi nízké úrovni a velikost populací této zvěře se nezvyšuje. Populace některých větších druhů (spárkatá zvěř, rys, liška) pokud nejsou regulovány intenzivním lovem, dosahují v krajině utvářené člověkem vysokých stavů, neboť je výrazně zvyšována úživnost jejich životního prostředí (polní kultury jsou po dobu své vegetace podstatně větším zdrojem potravy, než může poskytnout přirozená louka nebo lesní porost). Také v zimě zlepšuje člověk potravní kapacitu prostředí pro sudokopytníky záměrným přikrmováním a udržováním jejich vysokých stavů vytváří současně dobrý zdroj potravy pro rysa (živá zvěř) i lišku (kadavery). Zanedbatelný pro zvyšování stavů těchto druhů zvěře není ani záměrný boj člověka s jejich chorobami (plošné odčervování spárkaté zvěře a vakcinace lišek proti vzteklině). Příkladem může být porovnání únosnosti základních druhů prostředí pro výši stavů srnčí zvěře. V souvislém smíšeném lese, daleko od luk a polí, je optimální hustota zazvěření 2 - 3 jedinci na 1 km2. V případě dosáhne-li počet jedinců srnčí zvěře 10 na 1 km2, není již les sám schopen přirozené obnovy, protože většina semenáčků a mladých stromků bude postižena okusem.

V prostředí, kde převažují luční porosty, střídající se s menšími listnatými lesíky, je snesitelná hustota zazvěření srnčím, bez vlivu na poškození vegetace a za předpokladu zimního přikrmování, 20 - 30 jedinců na 1 km2. Na polích osetých ozimy se uživí dokonce 50 - 70 kusů srnčí zvěře na 1 km2, aniž by porosty byly nevratně poškozeny. U druhů zvěře s velkým akčním rádiem (rys, vlk, los) může za střídajících se příznivých a nepříznivých podmínek docházet k tzv. oscilacím hranic areálu dočasného rozšíření (tj. jeho střídavého zvětšování a zmenšování). To souvisí především se střídavým růstem a poklesem populační hustoty na původním trvale osídleném území. Při zhoršených podmínkách prostředí se rozšíření určitého druhu zvěře začne zmenšovat až na poměrně malé území (tzv. refugium), z něhož se pak po obnovení příznivých podmínek příslušný druh opět šíří do okolních oblastí. Pokud se příznivé podmínky neobnoví, může dojít k vyhynutí tohoto druhu zvěře v určité oblasti. Při dlouhodobě změněných podmínkách může trvat omezení areálu výskytu až několik set let.
Například srnec ve Švédsku setrvával v prostorově omezeném refugiu více než 100 let, než se opětovně rozšířil. Také tchoř, který zcela vymizel z Finska na dobu téměř 350 let, později opět zaujal areál svého rozšíření v jeho původním rozsahu. Rozšiřování určitého druhu má však často omezení daná místními geografickými poměry. Tak šíření lesních druhů brání rozsáhlejší bezlesé oblasti (např. rys), šíření horských druhů zamezují okolní nížiny a naopak. Zvěř, která přirozeně rozšiřuje areál svého druhu do méně příznivých podmínek (severní nebo horské oblasti) obvykle v nově osídlených oblastech dorůstá menší velikosti a dosahuje méně početních přírůstků. Naopak zvěř šířící se do příznivějších podmínek (včetně umělého vysazování) se intenzivněji množí a tělesně lépe prospívá. To často souvisí i s nedostatkem místních regulačních činitelů jejich početnosti (predátorů a parazitů). Opačná situace vzniká při přenesení horských druhů zvěře do nížinného prostředí (např. kamzíků nebo svišťů do velkoměstské ZOO). Horská zvěř ve svém původním prostředí poměrně zřídka onemocní, neboť ve velkých nadmořských výškách se vyskytuje jen málo choroboplodných mikroorganismů. V nížině však mohou být napadena četnými původci ochoření, neboť postrádají ve svém přirozeném prostředí v podstatě nepotřebnou imunitu.

Z našich druhů zvěře došlo k osídlovacím invazím v relativně nedávné době postupně u ondatry, prasete divokého, losa, psíka mývalovitého a rysa.

Ostatní druhy, vesměs uměle vysazené (sika, jelenec, muflon, kamzík a koza bezoárová) byly od počátku pod přímou záměrnou kontrolou člověka, a proto se mohly populace těchto druhů zvěře rozšířit jen v souladu s jeho zájmy. Uměle vysazená ondatra sledovala rozvojem své populace klasický osidlovací princip v prostředí, kde neměla mezidruhově potravního konkurenta. Po dosažení populační nasycenosti prostředí, řešil tento druh svou další expanzi rozšiřováním areálu po Evropě. V současné době je stejně jako další menší druhy zvěře ondatra postižena devastací prostředí, takže její stavy klesají hluboko pod hranici populačních možností.
 Prase divoké se rozšířilo rovněž na základě klasického osidlovacího principu, navíc v prostředí, které mu po stránce úživnosti i vegetačních úkrytů bylo značně vylepšeno zemědělskou činností člověka (velkoplošné monokultury kukuřice, obilovin i okopanin a kalamitní přemnožování hraboše polního). Neusměrněný, byť intenzivní lov zaměřený spíše na větší dospělé jedince, zapříčinil reakci v podobě rychlejšího dospívání bachyněk a vysoká potravní nabídka umožnila vícečetné i častější vrhy selat. V současné době je kapacita prostředí pro populaci divočáků zhruba nasycena, vzhledem ke škodám na zemědělských plodinách je však její výše pro člověka neúnosná.

Losí populace se u nás zvětšuje jen pozvolna, neboť její rozsah je limitován požadavkem na vyhraněný, dosti vzácný typ životního prostředí (močálovitá krajina jezerních nebo rybničních pánví). Psík mývalovitý svou populaci rovněž pozvolna početně rozšiřuje, ovšem její vývoj je jednak pod intenzivní loveckou kontrolou (celoroční odstřel), a jednak potravní nabídka drobných živočichů (kteří tvoří významnou složku jeho potravy) není ve zdevastovaném prostředí příliš vysoká. Současně v jeho případě působí na omezené rozšiřování i vliv mezidruhové konkurence našich původních šelem (liška, tchoř, hranostaj). Rys, který byl teprve relativně nedávno uměle vysazen a dosud nepodléhá rozsah jeho populace lovecké kontrole, se dostal do fáze rychlého nárůstu počtu jedinců (i když u větších savců není tato rychlost tak intenzivní jako u menších živočichů). Populační rozmach rysa je navíc umožněn enormně vysokými stavy srnčí a mufloní zvěře, které jsou hlavní součástí jeho potravy. V oblasti prvotního vysazení (Šumava) je prostředí pro populaci rysa již plně nasyceno a její další růst se realizuje prostřednictvím rozšiřování areálu druhu do vhodných lokalit s vysokým podílem souvislejších lesních porostů. Po dosažení maxima však již dochází k pozvolnému poklesu stavů rysa.

Vojtěch Škaloud, Oldřich Tripes

Pokud je měsíc na ústupu, nebo čekáte oblačnost, tak sledujte i výšku mraků. Od mraků se odráží světlo z měst, takže je v honitbě dobře vidět i v noci. Vysoká pytlácká škola naopak loví v dešti a nepřízni počasí při úplňku. Proč asi?

Jak podle vás počasí ovlivňuje aktivitu zvěře?

Potkáte je v lese i ve dne...

 Kdy můžete očekávat, že se s ní potkáte? Bude to pokaždé? Dobrou zprávou je, že podle počasí můžete naplánovat strategii lovecké vycházky.
Osobně ověřuji počasí z několika zdrojů. Jsou to předpovědi maximálně na několik hodin dopředu.

Sledujte sílu a směr větru. Srážky a vlhkost vzduchu. Pokud je měsíc na ústupu, nebo čekáte oblačnost, tak sledujte i výšku mraků. Od mraků se odráží světlo z měst, takže je v honitbě dobře vidět i v noci. Když dáte tyto veličiny dohromady, uděláte si představu odkud a na jakou dálku můžete zvěř čekat. Respektive si tím zvýšíte pravděpodobnost na úlovek.
Termika (konvekce) je velmi zajímavá záležitost. Můžete si ji představit jako vzdušné proudy, které využívají ptáci, nebo třeba paraglidisté. Díky ní lze pochopit faktor větru.

Představte si napouštění vody do bazénu. Je to jednoduchá demonstrace, jak si představit proud vzduchu na rovině. Tento se žene dopředu a fyzikální síly způsobují jeho brzdění a vířivý pohyb do stran. Postavte do proudu překážku. Za ní vznikne slepé místo a vír, který se vrací, s sebou unáší nečistoty z překážky. Voda se dostane ke stěnám a zvedá se její hladina. Vzdušné proudy se podobně lámou o překážky.

Když sedíte na pasece, ve stěně lesa, na cestě, nebo na volné ploše, vzduch kolem vás proudí a unáší molekuly vašeho pachu.

Tam, kde zvěř není zvyklá na pohyb lidí, je dobré se nad tím zamyslet a využít toho. Například, když si sednu na židli a chci lovit divočáka, tak by nebylo příjemné, aby mě překvapil zezadu. Proto se nasměruji proti větru a zadní stranu se nebojím selektovat pachem. Pokud sedím na žebříku na pasece, je nízký tlak a vír se točí, tak si na dávám pozor i na to, aby oděv, ve kterém jdu, nebyl vypraný aromatickým saponátem a podobně.


#Zvěř a počasí, Ze života černé zvěře, Pravidla lovu srnčí zvěře, Pytláci, Čekaná,