The lynx Headbutt movie...Srna matka a srneček v lese

Srna matka a srneček

Rybáři a myslivci nárůst počtů některých živočišných druhů nevítají. Především bobři, vydry a vlci jim totiž způsobují zásadní škody.

Bobr tady pracuje pravidelně....u rybníka

Vlci podle myslivců způsobí škody za 1,5 milionů korun. Velké problémy způsobuje také bobr evropský. 

Od roku 2010 do roku 2017 byly jím způsobené škody vyčísleny na 66,5 milionů korun, vydry za stejné období napáchaly stomilionovou škodu.„Nechceme vyhubit vydru, ale zároveň nechceme, aby byly vyhubeny naše původní druhy ryb, což v současné situaci hrozí,“ řekl Pavel Vrána, odborný referent životního prostředí z Českého rybářského svazu. Podle něj totiž škody napáchané vydrou nejsou pouze finanční, ale zásadním způsobem ohrožují také existenci některých původních rybích druhů. To jsou škody, které jsou podle rybářů nevyčíslitelné a nevratné. „Znamená to, že finanční náhrady nám nepomohou,“ uzavírá Vrána.

Problém s bobry řeší především rybníkáři.
Bobr totiž ničí některé vodní stavby a snižuje tak jejich bezpečnost. „Bobr bude chráněn, než se protrhne první rybník a způsobí škody na majetku nebo na životech,“ varuje Michal Kratochvíl, ředitel Rybářského sdružení České republiky. Způsob vyplácení kompenzací navíc podle něj nefunguje dobře, jejich výše dosahuje maximálně třiceti procent způsobených škod.

Vlk v zimě

V případě vlků chybí podle myslivců jasně stanovená hranice, kolik jich v naší přírodě může žít. 

„Chceme, aby stát jednoznačně definoval, kde je jaký únosný stav,“ říká předseda Českomoravské myslivecké jednoty Jiří Janota.

Za nejlepší řešení by myslivci považovali takzvanou zonaci, tedy jasné rozdělení území na místa, kde se vlci lovit smějí a kde je to striktně zakázané, aby tak bylo možné snadněji počty vlků regulovat v člověkem obydlených oblastech.

V letošním roce byly v Evropě hlášeny tři útoky vlka na člověka, dva v Polsku a jeden v Německu.


Ondřej Krutilek


#Bobr, lov na vlky, VLK V KANADĚ, Škodná, Honili myslivci, Jak na to?, Na loveckých stezkách, Predátoři, Žít ve svobodě

Lov na lišku, Liška, Vábení, Predátoři, Škodná, Kulovnice, lov, #Lovecké stezky, Lovecká vášeň, Lovecké zátiší

Lov na lišku

Zakončení sezóny

Během minulých čtrnácti dní a několika posledních velmi promrzlých čekáních v různých částech honitby, se mi štěstí dost vyhýbalo. Lišku jsem sice párkrát viděl, ale byla daleko a neslyšela na vábení a v jednom případě mě přiběhla okouknout na pár kroků ze zad. Byl jsem proto rozhodnut, že naposledy zkusím štěstí o víkendu a Remington už pověsím definitivně do srnců na hřebík. Včera jsem však při venčení psa znovu zavítal do údolí u zahrádek za barákem, kde se mi zdařilo naposledy s vlečkou. I když je povrch velmi promrzlý bylo patrno, že stop od lišek v dolní části notně přibylo. Slunce vykonalo své a přivrácený svah byl už téměř beze sněhu, protější stráň a spodek údolí kolem cesty však poskytovali výbornou viditelnost. 

V sedm hodin tedy zasedám k chatě na vrchu sadu, krytý stínem tří smrků, rozkládám stoličku a trojnožku a poučen z víkendu zalézám do sedacího vaku. Měsíc svítí naplno a protáhlé stíny pomalu proměňují okolí. Po půl hodině na vrchu zahrádek vrzne branka a postupně sílící křupavé kroky mi po chvíli přivádí do zorného úhlu zapomenutého zahrádkáře. Na cestě pode mnou zastavuje, ale díky mrazu nevenčí, jen zapaluje cigaretu a mizí dole ve městě. Do půl desáté je klid a jen občas zavrní nedaleká rolba. Začíná mi trochu zalézat za nehty a tak s dobrým rozhledem i větrem vytahuji vřeštidlo a do nočního ticha vypouštím do všech stran srdceryvný nářek. 

Reakce je okamžitá a z přilehlé zahrádky pode mnou slyším šustění tlapek a cinknutí pletiva. Stahuji puškohled a bodem sleduji rychle se přibližující siluetu na tmavém pozadí sadu. Vydechnu až když se zastaví pod jabloní a začne panáčkovat. Záchranář si postupně prohopká celou louku, než mi definitivně zmizí dole na cestě a štípavá zima mi roztřepotá celé tělo. Po deseti minutách zaslechnu v místech kde zmizel zajíc nové a rychlejší, blížící se ťapání. Na bílé louce se objevuje podlouhlý stín. Při natáčení trojnožky si však škrtnu o zmrzlou hroudu a v puškohledu vidím jak liška prudce brzdí a upřeně sleduje mou pozici. V měsíčním stínu a s krytými zády mě nemůže vidět, tak beru do pusy myškovačku a zkouším ji tiše pobídnout. Dvakrát popoběhne s hlavou natočenou ke mně, ale celou cestu nás odděluje pletivo plotu dolní zahrádky. 

Při přiblížení k cestě pak prudce zabere a mizí po louce pryč. Beru tedy hlasitější turbomyškovačku a rychlým trylkem ji v půlce louky zastavuji. Tentokrát si ji pro změnu prohlížím přes větve jabloně nad cestou. Znovu tedy vyloudím pár trylků a liška si k mému překvapení sedá a začíná štěkat. Není to klasické skolení ale jen jednoslabičný hlas, nic méně ho opakuje do zblbnutí, snad třicetkrát. Neustále se ji snažím zvednout rychlými trylky, liška však sedí jak přibitá a v šestnáctinásobném zvětšení krásně vidím jak s každým štěknutím zaklání a trhá hlavou. Nevím co si myslí, ale každopádně když přejdu do strakapoudího drnčení zvedá se a rychle kluše zpět do míst kde vytáhla. Naštěstí ji hlasitý trylek těsně před zatáhnutím zastavuje naširoko a tak vydechuji a těsně nad drátěným plotem za ní přes údolí vysílám 3,6 gramové, poloplášťové Sako. To svoji práci odvádí bezchybně a sráží lišku do sněhu bez dalšího odkazování. 

Teprve teď se celý roztřesu zimou a loveckou horečkou a s velkými obtížemi se mi nakonec daří zabalit všechny svršky. Po sto metrech pak přicházím k mladé ale dost těžké lišce, poklekám a vzdávám jí pocty a děkuji Dianě za dnešní vydařený lov, který mi byl dopřán na dohled našeho domu. Šťastnou chvíli přerušují blížící se kroky a tak zhasínám baterku a pohledem vyprovázím dalšího zahrádkáře mířícího po cestě vzhůru a zároveň přemýšlím o celé vydařené zimní sezóně, která mi nabídla spoustu poučení a mnoho krásných loveckých i pozorovacích zážitků.

 Tak přátelé v zeleném, Lovu a Myslivosti zdar Petr H.

Sociální sítě, Myslivci sobě

RAROH JIŽNÍ, VELKÝ, LOVECKÝ Peregrine falcon, Predátoři, Raroh, Sokolnictví, Způsoby lovu a historie, Dravci, Loví ptáky až do velikosti kachny, častěji než sokol i savce.

Peregrine falcon

Raroh velký

Je trochu větší než sokol, v letu se pozná podle širších a méně špičatých křídel a delšího ocasu.
Má méně kontrastní zbarvení, vrch těla hnědý, spodek světlý, skvrnitý. Hlavu má oproti sokolovi světlejší, nemá ani tak výrazný vous. Mladí ptáci mají skvrny na spodku těla jemnější.

 Obývá lesy sousedící s otevřeným terénem. Hnízdo sám nestaví, obsazuje starší hnízda na stromech nebo skalních římsách. Od konce března snáší 2-5 vajec. Sedí na nich oba rodiče 28-30 dní. Po 40-45 dnech mláďata hnízdo opouštějí a jsou ještě nějaký čas krmena v okolí.

Loví ptáky až do velikosti kachny, častěji než sokol i savce. 

Rozšíření ČR leží na severozápadní hranici rozšíření druhu. Z okolních zemí hnízdí nejvíce párů v Maďarsku – 100-130, 30-40 párů na Slovensku, 10-20 párů v Rakousku. Ojedinělá hnízdění byla zaznamenána i v Polsku a Německu. Celkem v Evropě hnízdí do 600 párů. Větší část ptáků se na zimu stahuje jižněji, zimují v severozápadní Africe. 

V ČR je hlavní oblastí výskytu jižní Morava. V minulém století řídce hnízdil, od 80 let min. století se stavy stabilizovaly, hnízdí u nás kolem 10 párů. Mimo jižní Moravu vždy hnízdil pouze vyjímečně, každoročně u nás zimuje do 10-ti kusů. 

 Ceněný sokolnický dravec, je ohrožován nezákonným vybíráním hnízd. V 80. a 90. letech minulého století u nás byly provázeny pokusy o reintrodukci. Vysazeno do přírody bylo cca 150 mladých rarohů, patrně však k zahnízdění těchto ptáků nedošlo.

JEZEVEC LESNÍ. Setkání v přírodě je zážitek

Jezevec - paráda přírody...čínské medvídky nepotřebujeme, jezevce si vážíme

KUNA LESNÍ

Kuna lesní na lovu myší

OREL A LIŠKA. KRÁSNÁ PŘÍRODA A PREDÁTOŘI

KRÁSNÁ PŘÍRODA A PREDATOŘI

Dravci jsou ptáci podobného vzhledu, ale rozdílné velikosti. 

Nejmenší druhy dosahují délky těla okolo 15 centimetrů. Někteří supi nebo kondoři mají rozpětí křídel 3 metry a váží přes deset kilogramů. Všichni jsou přizpůsobeni k příjmu živočišné potravy. Většinou ji loví pomocí silných pařátů, které zabodnou do těla kořisti a zobákem ji zabijí.

 Živí se převážně ptáky a savci. Při lovu se orientují pomocí vynikajícího zraku. Mnohé druhy jsou potravně specializované a loví hmyz, ryby, hady nebo se zaměřily na požírání mršin. Nestravitelné zbytky potravy, které tvoří srst, peří nebo kosti vyvrhují. Tyto se nejčastěji najdou pod hnízdy. Podle jejich tvaru a velikosti lze určit i druh. Výborně létají a v dokonalosti manévrovat, dlouhodobě plachtit nebo útočit střemhlavým letem je nepředstihnou žádní jiní ptáci. Uvádí se, že sokol při střemhlavém letu vyvine rychlost až 200 km za hodinu. Hnízda si staví na skálách, vysokých stromech, případně využívají hnízda jiných druhů a někdy hnízdí i na zemi. Malé druhy snáší až 6 vajec, velké 1-2 vejce.

O mláďata se starají oba rodiče. Samec však pouze přináší potravu a samice ji mladým trhá a krmí je

ČERNÁ ZVĚŘ je predátor dnešní krajiny. Všežravec a rychlý lovec. Můžeme se s černou zvěří potkat i za bílého dne, je prakticky všude.

Černá zvěř ulovila malé danče...

Prase je výkonný predátor...

Ačkoliv je prase všežravec, v jehož potravě dominuje rostlinná složka, vždy mě udivuje svou silou a apetitem na libovou svalovinu. Myšice lesní s jejich hnízdy a zásobami, na které liška, kuna, puštík ani káně nemůžou, vyryje během chvilky. Převrací pařezy, trhá kořeny silné jak palec, vyhazuje balvany, aby se dostalo k soustu masa. Zemní hnízda ptáků, malá mláďata zvířat, na která narazí při rytí hrabanky nebo na louce, určitě nenechá bez povšimnutí. Výrazným podílem myšovitých hlodavců v potravě prase konkuruje lišce a kuně, kteréžto jsou potom nuceny orientovat se na jinou kořist.

Proč o tom píši? To jsou přece známé věci, navíc divočáci patří do naší přírody! O tom není sporu, jedná se zase jen a pouze o jejich početnost. V šedesátých a sedmdesátých letech se dařilo stavy prasat držet na přijatelné úrovni. Od té doby vzrostly více než desetinásobně. A nemyslím si, že je to způsobeno jen pěstováním kukuřice. I tehdy se dobytek krmil siláží. Problém vidím jinde.

 Prozaicky řečeno: venkov se přiblížil městu. 

Dříve celá vesnice byla životně závislá na svých políčkách a nikdo si nemohl dovolit zasadit brambory dvakrát. Proto každý dobrý hospodář šel rád v zimě dělat honce, pokud se nějaký divočák objevil.
Znám osobně mistry svého oboru, kteří uloví 20 i více prasat za rok, zatímco druzí nic. Chápu, je jiná doba, není čas, v televizi dávají fotbal… Na druhou stranu je třeba uznat, že lov prasat je často zkouškou umu, odolnosti a vytrvalosti, což není každému člověku dáno. A nemá cenu někoho nutit, když se na to z různých důvodů necítí. Ale když se jen trochu chce, výsledek se určitě dostaví.
Jako pravidelný návštěvník lesa nemám nouzi se s černou zvěří potkat za bílého dne, je prakticky všude. 

Při nočních kontrolách budek mě často nechává bez hnutí přejít, a pokud odchází, tak většinou v klidu, jako by věděla, že nemám zbraň. Ale při zlostném odfouknutí a lámání větví jen trnu, jestli nejde po mně a hledám nejbližší strom. Zatím se nikdy nic nestalo, ale ten adrenalin je nepopsatelný.
Ačkoliv to jsou dobrodružné chvíle, klidně se bez nich obejdu. Zde bych rád znovu apeloval na členy Českomoravské myslivecké jednoty, zda by se nemohli přiblížit úrovni generací svých předchůdců. Dnes se s většinou místních myslivců neznám, protože autem zajíždějí k posedu až za šera, kdy již hovořit je nevhodné.
Prasata jsou inteligentní zvířata, proto místům, kde se po nich střílí, se nějaký čas vyhýbají, nebo je navštěvují v pozdní noční hodinu či nad ránem. Jsem jednoznačně pro používání infradalekohledů a infrapuškohledů, a to nejen kvůli přesnosti střelby, ale především kvůli bezpečnosti a možné záměně s čímkoliv. Nevyužít moderní prostředky k zefektivnění práce je přinejmenším nelogické. 

Pomalá chůze na sněhové pokrývce s dobrou optikou dává šanci na úspěch i za bezměsíčné noci, protože tlupa na sebe upozorní svými hlasovými projevy.

Jsou známy druhy divočáků, které srnčata přímo vyhledávají. Predátoři, Černá zvěř, Ze života černé zvěře, Sele prasete divokého.

Černá zvěř - bachyně se  selaty na zahradě

Málo známým faktorem podílejícím na úbytku stavů srnčí zvěře je predace...

Jedná o zcela přirozený potravní řetězec, který funguje od vzniku tohoto světa. V oblasti predace se velice úspěšně angažují přemnožení divočáci.
Co se divíte, prase je všežravec. Současné zemědělské hospodaření a produkce ekonomicky významných plodin jako je řepka, kukuřice a pšenice poskytlo černé zvěři ideální podmínky pro její dynamickou expanzi.
Enormně vysoké stavy černé zvěře nelze tedy brát jinak, než jako dílo hospodaření člověka v krajině. Čerstvě kladená srnčata jsou v dnešní kulturní krajině doslova magnetem pro rozmnožené divočáky.

 Z praxe jsou známy „typy“ divočáků, které srnčata přímo vyhledávají.

 Divočák, který jednou ochutnal nutričně významnou živočišnou bílkovinu z malého srnčete, si ji oblíbí a vyhledává. A že se to divočákům daří, není pochyb.

Na vlastní oči jsem viděl autentický videozáznam z volnosti, který zachytil divočáka, jak procházel loukou a s „vysokým nosem“ systematicky vyhledával srnčata. Když na jedno narazil, snažil se ho chytit. Srnče vyběhlo a rychlým útěkem si snažilo zachránit život. Na pomoc pískajícímu srnčeti přispěchala matka, která se snažila divočáka odlákat. 

To se také po krátké chvilce podařilo a srnče si útěkem do lesa zachránilo život. Bohužel proti fyzicky silnějšímu a tělesně zdatnějšímu soupeři jako je divočák srna svého potomka ubránit nedokáže. Proti „subtilnějšímu“ predátorovi, jako je liška či jezevec se však srna dokáže postavit a svého potomka ubránit.

Jednou jsem pozoroval srnu, jak se postavila tělesně zdatné lišce, která se snažila jejího potomka ukořistit. Srna na lišku fyzicky útočila a snažila se ji ostrými spárky „zadupat“ do země.
 Ve vztahu k úbytku srnčí zvěře je nutno zmínit se i o ztrátách na veřejných komunikacích. Nezanedbatelné procento srnčí zvěře uhyne v důsledku střetu s motorovými vozidly či jinými dopravními prostředky. Z myslivecké praxe víme, že na frekventovaných komunikacích uhyne v průběhu roku významné procento, mnohdy i vysoce chovných jedinců.

Kuna je šelmička, která se uživí ve městě i na vesnici, kde často obývá půdy chalup a chodí do kurníků...pro lup! Potom zjistíme skořápky od vajec stopy na zdech a trus všude.

Kuna lesní v lese, kam původně patří

Kuna lesní (Martes martes) žije v celé Evropě a Asii

Vyskytuje se v souvislých jehličnatých, smíšených i listnatých lesích, od nížinných oblastí až po horní hranici lesa. Je to živočich s převážně noční aktivitou. 

Vyhledává duté stromy, případně opuštěná hnízda dravců a veverek. Hnízda využívá k odpočinku a rozmnožování.
Je to středně velká lasicovitá šelma s dlouhou oháňkou s celkovou délkou mezi 65 - 80 cm, z toho oháňka měří 22 - 25 cm. Hmotnost se pohybuje kolem 1 až 1,5 kg. Zbarvení na hrdle je žlutobílé, náprsenka je oranžově žlutá a nezasahuje na přední běhy. Základní zbarvení je tmavohnědé, na oháňce a tlapkách až tmavočerné.

Tlapky mezi bříšky jsou silně osrstěné, tím se ve stopě liší od kuny skalní, která je osrstěné nemá. Je velmi mrštná a velice dobře šplhá po stromech. Při lovu potravy dokáže skákat z větve na větev až na vzdálenost několika metrů. Většinu roku (mimo dobu páření) žije samotářsky ve velkém teritoriu, které si značí trusem a výměšky pachových žláz.
Kaňkování probíhá v červenci a počátkem srpna. Pro kunu je charakteristická utajená březost. V dubnu až květnu vrhá 3 - 5 mláďat, která kojí 7 - 8 týdnů, potom již konzumují živočišnou potravu. Pohlavní dospělosti dosahují po 15 měsících života.

Živí se menšími hlodavci, ptáky, veverkami, vejci, zajíčky, králíky a domácí drůbeží pokud jsou hospodářská stavení blízko lesa.

Z mysliveckého hlediska může způsobit značné škody zejména v intenzivních chovech zvěře a na domácí drůbeži. Z biologického hlediska je kuna důležitým činitelem biologické rovnováhy v přírodě a plní funkci zdravotní policie.

Kuna skalní je početná i ve městech a na vesnicích, kde ujídá domácím mazlíčkům granule, porce masa spícímu hafanovi přímo před nosem, a ke své původní "profesi", tedy lovce myší a plenitele kurníků či holubníků, se uchyluje pouze v nouzi. 

V lesním prostředí a v polních biotopech většinou žádný zdroj nevyžadující námahu nemá, a je tedy nucena lovit, případně sbírat spadané ovoce.

Lov a přivolání predátora vábením. Predator calling Foxhunting. Jak se loví vábením liška?

Kanadský lišák

Vrátíme se na chvilku do zimy
a ukážeme si jak se loví vábením liška. A nemusíte ani umrznout na hromadě hnoje nebo posedu.

Jak se loví škodná v Česku?

Znáte to. Na újedi. Tam je ale liška opatrná a zebe na posedu. Vábení má svoje přednosti a je třeba se ho naučit. Hodí se až půjdete na srnce. Pořiďte vábničky a sbírejte zkušenosti, a můžete začít s vábením ještě letos.
Na louku se mi podařilo jednou přivábit 19 srnců, kde se vzali tu se vzali...nikdy bych je tam nečekal. A nechali je jako ovečky pěkně obeznat. Běhali sem tam jako omámení. Co dokáže rozmnožovací pud u samců. Přivede rychle do záhuby.
Tak pozor na holky, umí dobře vábit, až písknou ne abyste se přerazili vejpůl, u člověka jde o výběr s rozumem. Přírodu ve všem civilizace nekopíruje. Přesně naopak, člověk zakládá a provozuje podniky lásky (jsou v tom peníze)

To v přírodě neexistuje a srovnání kulhá!