Ano, lovíme, neboť naše civilizace vzala přirozený biotop velkým predátorům, kteří byli jeho přirozenými nepřáteli. Velcí predátoři svou přirozenou selekcí udržovali zvěř v dobré kondici a stejně tak myslivec musí mít na zřeteli selektivní lov ve prospěch lovné zvěře a ne svůj vlastní.
Lov je tím nejstarším a naprosto přirozeným řemeslem. Lidé ho provozovali od pradávna a my bychom ho měli bránit jako nejpřirozenější způsob opatřování si kvalitního a zdravého masa.
Naši předci lovili jelena ze země různými způsoby. Všemožnými zradidly ho nahnali k ústí skal nebo do připravených ohrad, čekali na něj na jeho ochozech. Lovil se po celý rok. My můžeme lovit jelena jen v zákonem stanovené době. V srpnu bychom měli lovit zvěř holou, protože zvěř vychází poměrně za světla a můžeme tak splnit velkou část odlovu holé zvěře bez zbytečných narychlo pořádaných nátlaček v době strádání, aby se dohnal plán lovu. Zamezí se tak nekontrolovanému lovu při společných akcích, kdy padne spousta silných laní, které pak v chovu chybí.
Lov jelena lesního
Pokud chceme mít dobrou říji, potřebujeme k tomu laně, pokud nebudeme mít na říjišti dostatek říjných laní, nebudeme mít také žádné jeleny. S nimi přicházejí samozřejmě jeleni. Jsou oblasti, kde se zdržuje jelení zvěř celoročně, takže není problém ji najít a přizpůsobit tomu i přípravy. Jiné je to například v oblastech, kde jeleni tráví čas v polích a na svá říjiště se stahují až v době říje. V této době by měl být pohyb v honitbě minimální a začátkem září by se už také neměla lovit holá, abychom zbytečně neznepokojovali zvěř zbytečným pohybem.
Je tu ale jeden velký a zásadní problém a tím je velikost našich honiteb. Rozloha 1000 ha je pro chov a lov jelení zvěře naprosto nedostačující, honitby by měly mít nejméně 3500 ha jako tomu bylo dříve. Vyzývám tímto naše zákonodárce, aby se zamysleli nad tímto faktem a nepřipouštěli stále menší a menší plochy honiteb. Odstrašujícím příkladem by nám mělo být sousední Německo, kde je sice 100 ha běžná výměra, ale zvěř naprosto žádná.
Každý se snaží přetáhnout zvěř k sobě a často dochází ke krmení zvěře jako na velkostatcích. Možná by bylo lepší se dohodnout se sousedními honitbami na kritériích průběrného lovu. Způsob myšlení ,,když ho neulovím já, uloví ho soused", je velmi neetický a krátkozraký. Naopak pozitivním ukazatelem jsou velkoplošné honitby Vojenských lesů a statků, kde je dobrých jelenů stále ještě dostatek také díky jasným a dodržovaným pravidlům a kritériím chovu a lovu.
Samotná příprava lovu
 |
| Jeleni v říji |
Lov by neměl být jen o tom vzít si kulovnici a jít lovit. V oblastech, kde zůstává zvěř celý rok, můžeme obeznat výskyt jelenů podle vytloukání. Obeznání jelenů by mělo být samozřejmostí, protože si tím můžeme ušetřit spoustu času při hledání lovného jelena při říji. Správný jelenář by měl mít už před říjí připravené lovecké šouláky, vyčištěné přístupové chodníky ke kazatelnám, dobrě nastřelenou zbraň a zprovozněné kazatelny a žebříky.
Oděv a obuv
Velmi důležitou součástí našeho úspěchu jsou vhodný oděv a obuv. Jelení zvěř je velmi citlivá na hluk, má vynikající čich a dobře vidí. Měli bychom volit oděv, v kterém budeme při jakémkoli pohybu neslyšitelní. Pokud budeme mít oděv z materiálu, který vydává sebemenší zvuk nepatřící do přírody, může to mít při lovu ze země v rozhodující chvíli negativní dopad na výsledek lovu. Stejně tak při lovu ze země nošení u nás dosud málo používaných
obličejových roušek a lehkých rukavic, by také měl být běžnou součástí výstroje. Bílý obličej a ruce svítí v ranním šírání nebo večerním soumraku jako baterka a zvěř na ně reaguje velmi citlivě. Vzpomeňte si na situace, kdy jste sami sebe dušovali, že vítr jste měli dobrý, šli jste potichu jako Vinettou a přesto jste si zvěř zradili, přemýšlejte o tom chvíli.
Obuv je také věcí mnohdy podceňovanou. Vždyť co může býti horšího v lese, než vrzající levné gumové podrážkou nebo čvachtající boty navlhlé ranní rosou. V lese při šoulání, kdy se jedná už opravdu o metry, doporučuji každému vzít s sebou velmi silné vlněné tmavé ponožky. Když se chci k jelenovi dostat opravdu neslyšně, prostě boty vyměním za tlusté ponožky. Tento trik je samozřejmě starý, ale ze zkušenosti vím, že ho přesto spousta myslivců ještě nezná. Vyzkoušejte to také, je to stará a našimi dědy i otci osvědčená praktika.
Kde zvěř hledat
Polohy hlavních říjišť jsou od regionu k regionu jiné. V nížinách v Bulharsku jsou to obrovské komplexy polí a lánů kukuřice, která se tu nechává stát pro zvěř, lužní lesy na Moravě, smrkové a listnaté komplexy ve vojenských prostorech a nebo pohádkové klečoviny u nás v Krušných horách. Jedno je však ale stejné, a to je voda a mokřina. Jelení zvěř přímo miluje vodu a ráda se koupe a kaliští. U těchto míst máme také potom velkou šanci se se zvěří setkat. Je dobré mít obeznaná kaliště neboť se zde můžeme setkat s jeleny i v denní době, kde si jako v lázních v bahně chladí své říjí rozpálené a mnohdy četnými ranami zasažené tělo ze soubojů o laně.
Stopy jsou také velkým pomocníkem. Nebudeme se ale dívat jen na zem, budeme také vzhlížet k nebi a hledat nebeská znamení. Nejde samozřejmě, jak všichni víme, o básnickou metaforu, ale o olámané větývky a větve od paroží jelenů.
 |
| Jeleni u vody |
K hledání míst, kde se pohybují říjní jeleni můžeme použít stejný způsob, jakým zvěř často odhalí nás a to je navětřením. Jelen po sobě zanechává silnou pachovou stopu cítící prkem. Někteří tvrdí, že říjný jelen je cítit jako starý kozel. Tyto způsoby hledání zvěře můžeme dobře využít, když probíhá tichá říje a jeleni se neozývají, takže je nemůžeme najít po hlase. Jiné je to samozřejmě pokud jsou k nám Svatý Hubert a Diana nakloněni a počasí nám přeje. To potom můžeme naslouchat nádherným koncertům krále našich lesů, při kterých nám běhá příjemný mráz po zádech. Tohoto správného naladění jelenů můžeme dobře využít, neboť pokud budeme správně vábit, můžeme jelena roztroubit a zjistit jeho polohu a našoulat se k němu nebo ho přivábit k sobě.
Kdy začíná říje
Je to opět závislé na oblasti, kde jelení zvěř žije. V nížinách může také říje začínat již začátkem září, vrcholit může již kolem desátého a na horách může být vrchol až začátkem října, takže to musí mít každý ve své oblasti vypozorované. Počasí hraje také rozdílnou roli. V nížinách mohou jeleni troubit i za tepla hraničícího s letními teplotami a na horách se téměř nedočkáte zatroubení pokud není teploměr zrána téměř na bodu mrazu.
Samotný lov
Můžeme se samořejmě rozhodnout pro lov z kazatelny nebo ze země. Pokud budeme lovit z kazatelny, doporučuji zvláště v blízkozti mlazin nastupovat na posed minimálně dvě až tři hodiny před lovem. I když nás zvěř zaslechne, bude mít dostatek času zapomenout na lomoz, který jsme svým příchodem způsobili. Ráno musíme často za úplné tmy nastupovat na předem vybraná místa. Zde doporučuji označení cesty bílým krepovým papírem uvázaným ve výšce očí. Je dobře viditelný i za tmy a nemusíme tolik používat baterku. Jedním z nejdůležitějších faktorů při lovu jelena je vítr a ten umí zvláště na horách pořádně pozlobit. Na vybraná místa je dobré mít vytipované alespoň dvě přístupové cesty kvůli změnám větru. Dobrým pomocníkem poznávání směru větru je obyčejný bublifuk. Zkoušení větru dechem nebo bílým práškem není tak dokonalé. Zde vidíme směr větru pouze několik metrů, kdežto u bublifuku nám bubliny ukazují různé točení větru i po desítkách metrů. Tento trik mě naučil známý fotograf zvěře Rostislav Stach.
Pokud stavíme žebříky nebo kazatelny, měli by mít výšku nejméně 4 m. Při lovu ze země dbáme také na to, abychom my samotní nebyli ničím cítit. Voňavka partnerky nebo přílišné povzbuzení něčím ostřejším, což je mimochodem protizákonné, nejsou na místě. Všichni to známe, na lovecké chatě není pračka, tak si přibalíme o jednu, dvě košile více. Věřte, že i síla našeho pachu může zvěři bud zlehčit nebo naopak ztížit možnost našeho prozrazení. Ruku na srdce, po třech dnech intenzivního lovu by jste svou košili navětřili i sami.
Vábení
 |
| Mladí jeleni |
O vábení jelenů již bylo napsáno nesčetné množství publikací. Vábení jelena je věc zapeklitá a náročná. Co je však třeba důležité vědět je to, že musíme vždy troubit slabšího jelena, než jaký se nám ozývá a pokud chceme jeleny roztroubit, použijeme vždy hlas mladého jelena. Hlas zní jako "Aúúa, Aúúúa, Aúúa". Mladý jelen začíná hlas jakoby na A, středně starý na E a starý na chrčivé Ö. My se ale budeme vždy držet zpátky a budeme troubit raději mladého jelena, který se sice ozývá, ale má respekt. Pokud začneme v lese koncertovat, můžeme jít také brzo domů, neboť nádherně provedený hlas starého jelena stojícího u laní je sice krásná věc pro ucho, ale při věkové skladbě naší jelení zvěře by byl spíše na škodu a jeleni, pokud, zatroubíme starého rozlobeného jelena, spíše ztichnou. Silnějšího jelena si můžeme dovolit zatroubit pouze tam, kde bezpečně víme, že zde jsou i jeleni vyšších věkových tříd.
Vábení jelena je tedy věda a měli bychom se s touto disciplínou zabývat intenzivně ještě před říjí. Záměrně zde nebudu zbytečně vypisovat notově, jak jelen troubí. Tento hlas se nedá napodobit ani písmeny. Hlasy jelenů si můžete poslechnout například na internetových stránkách na adrese www.vabnicky.cz, případně na různých již vydaných a nebo připravovaných CD nosičích a kazetách.
Majestátní troubení jelena můžeme napodobit spoustou různých pomůcek. Jako příklad uvádím cylindr od petrolejky, suchý stvol bolševníku, špulku od nití, mořskou mušli Tritonia zvaná tritonka, nejběžnější je asi upravený (tzv. vystrouhaný) roh uherského stepního skotu volský roh a různé typy teleskopických vábniček typu Faulhaber.
Dalším méně známým způsobem je napodobování nosového tónu říjné laně. Existuje stará původní vábnička od firmy Hubertus, která tento tón nádherně napodobuje. Tuto vábničku snad brzo uvedeme na tuzemský trh. Staří fořti tvrdí, že je to v praxi někdy lepší, než samotné troubení.
Nesmíme také zapomenout na imitaci agresivních projevů jelena, když tluče parožím do stromků a pařezů a hrabání během. Proto mám při vábení vždy s sebou loveckou hůl nebo stačí suchá pevná rovná větev. Pokud je dobře vyschlá, zvoní při úderu o větev nebo stromek jako paroh. Pokud máme již jelena blízko, stačí zlomit větvičku nebo nohou zašustit na zemi. Jelen pak obvykle vyběhne a hledá domnělého soka.
A ještě jedna důležitá připomínka pro ty nadšené, ale třeba méně zkušené. V zápalu lovu, kdy se snažíme přiblížit k jelenovi, často zapomínáme na laně, ty jsou mnohem ostražitější než samotní jeleni a mohou nám v poslední chvíli zkazit naši mnohdy hodinovou snahu o neslyšné našoulání. Zkušení praktici potvrdí, že
laně byly mnohokrát příčinou loveckého nezdaru a zrazení loveného jelena.
Všem, kteří máte tu výsadu, dříve dopřávanou pouze králům a můžete lovit královskou jelení zvěře přeji hojnost loveckých zážitků, vždyť i pouhá možnost pozorování tohoto druhu nádherné zvěře, je u nás bohužel stále větší vzácností.
S pozdravem Lovu a lesu zdar
Petr POSPÍŠIL
