Jsem liška podšitá

Liška jako matka

UŽ MĚ KONĚ VYVÁDĚJÍ...Liška Eliška se ráda fotografuje v lese, poslouchá také Voraře a Heligonky

Liška Eliška

Dívka s liškou. #Dívka s liškou, Liška, Liška Eliška, Instinkty a pudy, Ženy a myslivost

LIŠKA. Dívka s liškou (Barborka)

Lesní příběh lišky

O půl jedné mi na pasece zbývalo několik posledních klád a v batohu poslední krajíc chleba, a tak jsem se s ním posadil na pařez, rukavice místo polštářku, a snažil se umlčet kručící žaludek. Hřebec stál uprostřed cesty, levou zadní nohu pokrčenou, podřimoval na sluníčku a zdálo se, že neví, co se kolem něho děje.
     Koutkem oka jsem zahlédl vlevo ve vysokém lese pohyb. Po cestě, mírně klesající úbočím kopce, klusala liška. V mordě nesla cosi, co z dálky připomínalo křídlo nějakého velkého ptáka, ale přesně jsem to nedokázal rozeznat a vzápětí mi lišku skryla vysoká hromada klestí. Kůň napřímil uši, otočil hlavu a upřeně kmotru pozoroval. Stál jako vytesaný z kamene a z jeho soustředění bylo zřejmé, že se liška blíží. Když se konečně objevila za kupou klestu, zbývalo jí ke mně jen několik metrů a kůň k ní byl ještě blíž. Zastavila se těsně před ním, pokývla hlavou jakoby na pozdrav a přitom si srovnala v zubech svoji kořist. Pak se beze spěchu otočila a volným klusem se vracela. Napětí povolilo.

Kůň nepřestával pozorovat vzdalující se šelmu a já jsem se musel její důstojnosti zasmát.

Lišky se to zřejmě dotklo - když jsem ji znovu uviděl, mávala oháňkou a už bez zátěže uháněla pryč z míst, kde se jí smáli. Šel jsem se podívat, co si neodnesla. Na odřezaných smrkových větvích, zatlačených koly traktoru do bláta cesty, leželo to, co ještě nedávno bylo zadním srnčím během. Zbytky svaloviny, útržky kůže a chomáče šedohnědé srsti, ale hlavně všechny tři dlouhé kosti, stehenní, holenní i nártní, úhledně poskládané, aby se jí snadno nesly. Liška utekla, ne však daleko. Několikrát jsem zahlédl mihnout se narezlý kožich v protějším svahu, ale strach byl pořád ještě silnější než hlad.
     Když i ta opravdu poslední kláda s dunivým lomozem dopadla k ostatním na napříč položený podval, posbíral jsem věci, mlaskl na koně a vydali jsme se vzhůru strání. Pod vrcholem jsem se naposled ohlédl dolů přes čistou paseku. Po cestě, mírně klesající úbočím kopce, klusala liška k místu odloženého oběda.

Lovící liška v parku Fox Snow Dive - Yellowstone video. Hospodaříte v živé přírodě a zájem by měl také být o citlivý přístup k predátorům, kteří do ni patří.

Všechna mláďata vyžadují ochranu - ne krutost od člověka!

O čem se debatuje mezi myslivci na fórech

Vytaženo z diskuze jako rozumný názor myslivce.

Cituji: Liška je převlečený masožravý otesánek. Nechápu, že vůbec existuje, k čemu je vůbec dobrá "mrcha" rezavá. Toto je ode mne samozřejmě ironie.

Berte to s nadhledem, ale chováte se jako chovatelé slepic, jejichž hejno navštívil jestřáb. Genocida do myslivosti snad nepatří, ale liška obecná ano. Výzkumy prováděné na liščích žaludcích mluví celkem jasně kolem min.70% tvoří hlodavci další složka je rostlinná a pokud se najdou v norách zajíci a bažanti tak není nikde psáno, že je liška ulovila, ale mnohdy si je jako kadávery zanesla do nory, tím liška také plní úlohu zdravotní policie.

 Souhlasím s hájením lišky aspoň tři až čtyři měsíce v roce. Nejste majitelé slepic na dvorku, ale bohužel takto to vypadá.

Hospodaříte v živé přírodě a zájem by měl také být o citlivý přístup k predátorům, kteří do ni patří. Liška si, ostatně jako každý jiný predátor, svoji kořist nikdy nevyloví, ale na podzimních honech, by toho mohlo být méně...

Eliška liška neboli také Jak se lišáček Eliášek stal miláčkem rodiny.

  Kamarád přinesl mi liščí mládě  

Už od mládí miluji zvířata.
Takže mi můj kamarád chtěl udělat radost, a přinesl mi liščí mládě. Bylo nádherné a začali jsme mu říkat Eliška-liška. .Jenže z něj začínal vyrůstat půvabný liščí chlapeček takže lišáček Eliášek. Okamžitě se stal miláčkem rodiny a moje fenka si ho adoptovala ke svému štěňátku. Rostl jako z vody a stále jsme mu přilepšovali ve stravě, aby se měl jako v divočině.

Nechali jsme ho očkovat proti vzteklině a odčervili jej. Jenže jak začal dospívat, stával se agresivním a zkrátka ho volala příroda. I tak jsme mu vybavili krásnou voliéru pařezem, donášeli mu až pod čumák selektovaná kuřata a věnovali mu veškerou péči.
Až do onoho dne, kdy ošklivě pokousal jednoho z nás. Tehdy bylo rozhodnuto....Obtelefonovala jsem zoologické zahrady. Tam mi ale sdělili, že liška je celorepublikově hubena a je to škodná. Bohužel místo pro něj neměli.... Naštěstí se nám ozval jeden myslivec. Prý by si vzal Eliáška pro výcvik psů v norování.

Což spočívalo v tom,že lišku vypustí do umělé nory, ona proběhne a pes ji vyčenichá a tím složí zkoušky. Je to bezkontaktní sport, liška už bude v bezpečí. Tahle varianta se mi zdála smysluplná, tak jsme Eliáše s těžkým srdcem předali k této záslužné činnosti. Avšak za týden mi myslivec telefonoval, že lišák beze stopy zmizel. Ani neví kudy, prostě se ,,vypařil".

Brzy se začaly šířit zprávy, že ve vedlejší vesnici ,,řádí " škodná. Chodí loupit ve dne, kdy běžně lišky chodí spát. A vůbec se nebojí lidí. V místní hospůdce se uzavíraly sázky, odměny na dopadení ,,Kostěje Nesmrtelného " šplhaly do závratných výšek.

Nevěděla jsem, jestli se mám přiznat, že asi vím, kdo to je.

Uplynul nějaký čas, kamarád, který mi ho daroval se odstěhoval a další informace nemám....Jsem šťastná, že někde v lesích snad ještě žije lišáček Eliášek ten svůj liščí život a kašlu na to, jestli jsem porušila či neporušila zákon. Jsem přeci jen bláznivá ochránkyně přírody a zvířat.

Autor Marcela