 |
| Kamarád přinesl mi liščí mládě |
Už od mládí miluji zvířata.
Takže mi můj kamarád chtěl udělat radost, a přinesl mi liščí mládě. Bylo nádherné a začali jsme mu říkat Eliška-liška. .Jenže z něj začínal vyrůstat půvabný liščí chlapeček takže lišáček Eliášek. Okamžitě se stal miláčkem rodiny a moje fenka si ho adoptovala ke svému štěňátku. Rostl jako z vody a stále jsme mu přilepšovali ve stravě, aby se měl jako v divočině.
Nechali jsme ho očkovat proti vzteklině a odčervili jej. Jenže jak začal dospívat, stával se agresivním a zkrátka ho volala příroda. I tak jsme mu vybavili krásnou voliéru pařezem, donášeli mu až pod čumák selektovaná kuřata a věnovali mu veškerou péči.
Až do onoho dne, kdy ošklivě pokousal jednoho z nás. Tehdy bylo rozhodnuto....Obtelefonovala jsem zoologické zahrady. Tam mi ale sdělili, že liška je celorepublikově hubena a je to škodná. Bohužel místo pro něj neměli.... Naštěstí se nám ozval jeden myslivec. Prý by si vzal Eliáška pro výcvik psů v norování.
Což spočívalo v tom,že lišku vypustí do umělé nory, ona proběhne a pes ji vyčenichá a tím složí zkoušky. Je to bezkontaktní sport, liška už bude v bezpečí. Tahle varianta se mi zdála smysluplná, tak jsme Eliáše s těžkým srdcem předali k této záslužné činnosti. Avšak za týden mi myslivec telefonoval, že lišák beze stopy zmizel. Ani neví kudy, prostě se ,,vypařil".
Brzy se začaly šířit zprávy, že ve vedlejší vesnici ,,řádí " škodná. Chodí loupit ve dne, kdy běžně lišky chodí spát. A vůbec se nebojí lidí. V místní hospůdce se uzavíraly sázky, odměny na dopadení ,,Kostěje Nesmrtelného " šplhaly do závratných výšek.
Nevěděla jsem, jestli se mám přiznat, že asi vím, kdo to je.
Uplynul nějaký čas, kamarád, který mi ho daroval se odstěhoval a další informace nemám....Jsem šťastná, že někde v lesích snad ještě žije lišáček Eliášek ten svůj liščí život a kašlu na to, jestli jsem porušila či neporušila zákon. Jsem přeci jen bláznivá ochránkyně přírody a zvířat.
Autor Marcela
