Co budeme vařit dnes?,

Obsazeno!

 Toho kdo chce jít, osud vede, toho, kdo nechce, vleče. 

Každý z nás si v životě něco  prošel. Dobré, zlé, skvělé, průměrné… To byly naše dny. A znova budou. Ale budou jiné? Nebo budou stejné? Čím to ovlivníme?

Srnčí medailonky. Co budeme vařit dnes? Jak na to?

SRNČÍ MEDAILONKY

SVÁTEČNÍ SRNČÍ MEDAILONKY

Ingredience:

srnčí zvěřina 8 kusů (každý asi 100 g), slanina 16 plátků, mouka pšeničná hladká,
máslo 80 gramů (přepuštěné), žampiony 150 gramů, šťáva citronová (+ skrojky citronu k podávání), koriandr, mouka pšeničná hladká 1 lžička, smetana na šlehání 4 lžíce, vývar (nebo voda podle potřeby), koňak (40%) nebo brandy, petrželka velkolistá (na ozdobení), cukrový rozvar (třešňový k podávání), sůl, pepř

Příprava:

Medailonky nenaklepávejte. Obtočte je plátky slaniny a zpevněte kuchyňským provázkem, aby si udržely pěkný tvar. Osolte, opepřete a obalte v mouce. Zprudka (asi 3 minuty z každé strany) je opečte na másle, pokud je chcete ale mít propečenější, můžete je ještě dát na 10 minut do trouby předehřáté na 180 °C.
Na zbytku másla osmahněte na tenké plátky pokrájené žampiony.

Osolte je, opepřete a ochuťte koriandrem a citronem. Zaprašte je moukou, krátce osmahněte a poté zalijte smetanou a trochou vývaru (nebo vody). Vařte ještě asi 7 minut. Nakonec lehce ochuťte koňakem (není nutný) a odstavte ze sporáku.

Doporučená příloha:

Medailonky podávejte se skrojkem citronu, s třešňovým rozvarem (krátce povařenými třešněmi s trochou cukru a provoněnými střikem třešňové pálenky) a se širokými nudlemi. Dozdobte petrželkou.

Přírodní srnčí pečeně a zvěřinové recepty!

Pečeně - srnčí maso a hranolky

Přírodní srnčí pečeně 

Ingredience: 
1 srnčí hřbet nebo kýta, 200 g slaniny, 150 g másla, 50 g hovězího morku, hovězí vývar, pepř, sůl

Příprava:
Maso odblaníme, protkneme hustě proužky slaniny, mírně osolíme a opepříme.
Morek rozpustíme, přidáme omastek a společně z masem pečeme v troubě. Při pečení podléváme vývarem. Upečené maso vykostíme, nakrájíme a polijeme vypečenou šťávou.

Doporučená příloha: Bramborové šišky (hranolky) a brusinková zavařenina


Srnčí pečeně, Přírodní srnčí kýta, Příroda, Co budeme vařit dnes?, Zvěřinové recepty

BAŽANT OBECNÝ - ZIMA A VÍTR V KAPSE...šetříme, plníme mrazáky proč ne? Farmáři a hospodáři AUF!

Bažant obecný

#Bažant, Bažant pečený, Beatiful Nature, Co budeme vařit dnes?, Doby lovu zvěře, Drobná zvěř, Honili myslivci, Lovecké příběhy, Lovu a přírodě zdar!

Myslivecké povídání A KOMENTÁŘ. Kráva Cecilka na fotografii. Máte rádi hovězí? Zvěřina je zdravější!

Kráva Cecilka je ušlechtilé zvíře a dává nám mléko... 

Myslivecké povídání

LOV A MYSLIVOST

Než se zvěřina dostane na prostřenou tabuli, někdo ji musí ulovit, Tedy ukončit život srnce či jelena, divočáka či muflona, nebo zajíce či bažanta. Tím někdo je v případě pravé zvěřiny (tedy zvěřiny ulovené v přírodě, kde má zvěř přirozenou a pestrou potravu, což zřejmě farmové chovy ani při těch nejlepších granulích a krmných směsích nenahradí) v lepším případě myslivec. Myslivec je ten, který smrtící ranou ukončí život zvířete, ale i ten, který umožní chutný gastronomický zážitek společnosti. Myslivec většinou ani konzumenty na konci této řady nezná, stejně jako konzument nezná onoho lovce. Dojde-li však ke kritice, ta bude padat na hlavu myslivce, konzument je vlastně nevinný, neboť on přece nestřílel a nezabíjel. Tak to v naší společnosti funguje už delší dobu.

 Smrtící mašinérii porážek jsme uzavřeli za zdi jatek a maso už pak jako každé další zboží lákavě nabízíme ve výkladních skříních. Někteří z nás ale tuší, co se v těchto masokombinátech odehrává a tak vepřové či hovězí maso nekonzumují. Když už nějaké to maso musí mít, tak drůbeží.

 Jenže!
I tomu božímu kuřeti musí někdo ukončit jeho dnes již počítačem řízený život. Takže zase nějaký ten smrtící kombinát. V těchto případech ale viníka nehledáme, maso, ať již červené nebo bílé, prostě do lidské potravy patří a řezníka nelze označit za vraha. Dělá přece svoji práci, za což mu i platíme.

To ale neplatí u myslivce. On přece zabíjet nemusí a za to, že zvěř usmrtí dokonce platí.


##Lovecké stezky, Co budeme vařit dnes?, Lovy fotoaparátem, Myslivecké tradice, Zvěřina a kuchyně myslivce

Kotleta z lončáka na medovině. #Kančí steaky, Divočák, Lončák, Medovina,Co budeme vařit dnes?, Zpracování zvěřiny, Zvěřinové recepty

Lončák na medovině

Kotleta z lončáka na medovině 

Ingredience: 
800g kančí vykostěné kotlety,
 2 větší cibule, olej,
1 dcl medoviny, sůl, pepř, sladká paprika, citron, česnek, koření na divočinu, hladká mouka

Příprava: 
Kančí kotletu vykostíme, nakrájíme na plátky, pouze zlehka naklepeme, osolíme, potřeme česnekem, okořeníme kořením na divočinu a necháme odležet v chladu. Dvě větší cibule nakrájíme nadrobno a vzpěníme ve větším kastrolu na oleji dozlatova. Nakonec přihodíme špetku pepře a půl lžičky sladké papriky kvůli barvě. Plátky zvěřiny obalujeme v hladké mouce a zprudka smažíme na pánvi z obou stran. Až mouka na povrchu zezlátne, vložíme zvěřinu na osmaženou cibulku do kastrolu, podlijeme trochou vody a medovinou. Pod pokličkou za občasného míchání dusíme maso do měkka. V případě potřeby přiléváme průběžně vodu v takovém množství, aby byla omáčka v konečném výsledku hustá. Nakonec dochutíme citrónovou šťávou, ev. přisolíme.

Tipy: - během přípravy masa je nutné obsah kastrolu důsledně a často míchat ode dna, protože omáčka se díky mouce snadno přichytává - pro získání zajímavé kombinace chutí můžeme k omáčce a masu na talíř servírovat také lžičku zavařeniny z červených jeřabin, které dodají pokrmu mírně svíravou chuť - pro milovníky hub můžeme doporučit nahrazení medoviny například plátky čerstvých plodnic žampionů nebo sušenými houbami.
V druhém případě je ovšem nutné houby nejdříve namočit a odstátou vodu (bude mít silně tmavé zbarvení) slít ...

Doporučená příloha: Podáváme s houskovým knedlíkem, případně s rýží.


##Kančí steaky, Divočák, Lončák, Medovina,Co budeme vařit dnes?, Zpracování zvěřiny, Zvěřinové recepty

PEČENÝ BAŽANT. Bažant pečený, Zvěřina a kuchyně myslivce, Zpracování zvěřiny, Co budeme vařit dnes?

Bažant pečený

Pečený bažant 

Ingredience: 1 bažant, 10 až 12 dkg slaniny ( 7 až 8 dkg na protažení, 4 dkg v plátcích ), 10 dkg másla, sůl.

Příprava: Vykuchaného bažanta dobře omyjeme na povrchu i uvnitř, prsíčka a stehýnka protáhneme slaninou a podkládáme ještě plátky slaniny: i dovnitř dáme kousek slaniny a másla – zvěřina je pak velmi jemná a není suchá., prosolíme.
Připravujeme li starého bažanta, dbáme pouze na to, aby se dostatečně dlouho dusil do měkka v dobře přiléhajícím pekáči. Jinak je úprava úplně stejná a dobře upravení staří bažanti chutnají jako mladí.

Doporučená příloha: Brambory


#Bažant pečený, Zvěřina a kuchyně myslivce, Zpracování zvěřiny, Co budeme vařit dnes?

PEČENÝ BAŽANT

Pečený bažant

BAŽANT V BRAMBORÁKU

Ingredience: Bažant, anglická slanina nebo uzený bok, cibule, kapie, pepř, sůl, kečup, bramboráky, kysané zelí

 Příprava: Vykostěného bažanta nakrájíme na nudličky, nakrájíme slaninu nebo uzené,cibuli,kapii, osolíme, opepříme,přidáme kečup z zalijeme olejem.
Necháme do druhého dne odležet. Na rozpáleném oleji orestujeme směs 5 - 10 min.

Připravíme bramboráky, které naplníme hotovou směsí a v troubě zapečeme.

Jako přílohu podáváme kysané zelí, nejlépe syrové.

Srnčí medailonky s bramborami. Srnčí zvěř, Lovy srnčí zvěře, Zvěřina a kuchyně myslivce,

Srnčí medailonky s bramborami

SRNČÍ MEDAILONKY NA TYMIÁNU

Ingredience: 

Srnčí panenka nebo hřbet, pepř, sůl, cibule, špek, sádlo, smetana, niva, tymián, jíška.

Příprava: 

Panenku nebo hřbet nakrájíme na silnější plátky, naklepeme a mírně opepříme. Vložíme do kastrolu, proložíme na kolečka nakrájenou cibulí a snítky tymiánu a necháme 12 hodin v chladu uležet.
Poté maso vyjmeme, osolíme a zprudka po obou stranách opečeme na oleji s trochou sádla. Mezitím si připravíme smetanovou omáčku s nivou a tymiánem: do smetany nakrájíme na jemno nebo nastrouháme nivu a nasekáme několik snítek tymiánu. Tymián dodá masu i omáčce zajímavou chuť, je však hodně aromatický, proto je třeba zvážit jeho množství (každý podle své chuti).

Pozvolna přivedeme do varu. Zahustíme světlou jíškou a necháme krátce povařit. Měkké maso vyjmeme a zalijeme omáčkou, pro chuť, vůni i ozdobu můžeme na maso položit snítku tymiánu.

Doporučené přílohy:

 Vhodné jsou opékané brambory, šťouchané brambory, vařené brambory, hranolky, krokety nebo jen kvalitní pečivo. Vzhledu i chuti dodá pomyslnou tečku čerstvá zeleninová obloha nebo zeleninový salát.

Srnčí hřbet a pstruh na šalvěji. Jednotlivé porce přeléváme šťávou. S přílohou podáváme čtvrtku citrónu a brusinky.

Srnčí hřbet a pstruh na šalvěji

Srnčí hřbet přírodní

Ingredience:
750 g srnčího hřbetu s kosti, 25 g slaniny, 100 g rostlinného tuku, 50 g cibule, 75 g kořenové zeleniny (celer, mrkev, petržel), 25 g hladké mouky, sůl, divoké koření.

Příprava:
Srnčí hřbet odblaníme, vypereme, protkneme slaninou a osolíme. Očištěnou, na kolečka nakrájenou zeleninu a cibuli osmahneme na tuku do červena, přidáme divoké koření (celé nové koření, pepř, bobkový list), zalijeme trochou vařící vody, vložíme připravený hřbet a pečeme v troubě do měkka.
Při pečení hřbet přeléváme vlastní šťávou, obracíme a podle potřeby podléváme vařící vodou. Do měkka upečený hřbet vyjmeme, šťávu vydusíme do tuku, zaprášíme moukou, osmahneme do červena, zalijeme vlažnou vodou a vaříme tak dlouho až se počne tuk oddělovat od šťávy.
Hotovou šťávu podle chuti přisolíme, přecedíme přes jemný cedník a odstavíme. Jednotlivé porce přeléváme šťávou. S přílohou podáváme čtvrtku citrónu a brusinky. 

Doporučená příloha: podle výběru


#Lovy srnčí zvěře, Zvěřinové recepty, Zvěřina a kuchyně myslivce, 

Vynikající guláš z kančího a poutavé vyprávění myslivce. Guláš má hnědočervenou barvu, úžasně voní, kusy masa. Nalámal jsem si rohlík a ochutnal. „No to je báseň, je vynikající“

Na začátku března, ve středu v podvečer, jsem přijel na návštěvu ke kolegovi z našeho mysliveckého sdružení. K myslivci, který ještě zažil v naší honitbě plno drobné zvěře, v lesích nebyla nouze o vysokou, srnčí a černou zvěř. 

Lovecké zátiší a ušlechtilý ohař psí královny (by Katerina  Lisova)

Ano, bohužel, naše moderní zemědělství má neblahý vliv na život naší drobné zvěře. Uvolnění honiteb do pronájmů soukromníkům zase otevírá dveře trhu s trofejemi spárkaté zvěře.
Proto rád poslouchám historky starších myslivců. Jejich vyprávění je plné myslivecké latiny, poezie, faktu a lidové tvořivosti. Zdeněk se začal myslivosti věnovat už v sedmnácti letech pod vedením mnohem staršího zkušeného nimroda. Klasika se vším všudy.

Zaparkoval jsem auto před domem. S umlknutím motoru se rozzářila předsíň domu. Očekával mě. Vyšel na zápraží, přivítal mě rukou podáním a hned v předsíni padla otázka:
„Máš Juro hlad? Mám guláš z kančího“, usmívá se celá jeho rozložitá postava.
„No to bych teda ochutnal“, říkám, protože cokoliv ze zvěřiny mám rád.
„Tak pojď dál, posaď se, žena nám ho přinese. Já už jsem večeřel, ale dám si tak pro formu“.
Pohodlně jsme se usadili za široký stůl. Manželka za chvilku donesla hrnec s gulášem. Nabral jsem si pořádnou porci. Guláš má hnědočervenou barvu, úžasně voní, kusy masa. Nalámal jsem si rohlík a ochutnal. „No to je báseň, je vynikající,“chválím plnými ústy.
„To dělám sám, je z plecka a masa od žeber“. Na vysvětlenou: žebra s masem se naporcují a až je guláš hotov, tak se kosti odstraní. Víme, že maso od kosti má svoji specifiku a vyluhuje se i vnitřek kosti. Opravdu mi velice chutnal a tak jsem si ještě jednou přidal.
„Tak dobrej jsem ještě nejedl.“ Maso se na jazyku doslova rozplývalo a ústa byla plná chutě.
Je zvykem, že po honech se na občerstvení myslivců podává guláš z kančího, nebo kančího a srnčího. Chutě a konzistence bývají různé. Tento byl opravdu vynikající.
Při večeři jsem se rozhlížel po místnosti. Seděli jsme ve vstupní hale, kterou měl upravenou jako lovecký salon s krbem. Na zdi vstupních dveří byly vystavené lovecké trofeje. Spoustu srnčích parůžků, zbraně divočáků a jelena osmeráka. Některé podložky jsou zvýrazněny bažantími ozdobami. Vše pěkně uspořádané. Jistě ke každé zvlášť se váže nějaká historka, zážitek, vyprávění. Před krbem je velký podélný stůl a dvě lavice.

Po naší pravé straně jsou na zdi zavěšeny další jelení parohy, staré lovecké zbraně.

Kančí guláš

Abych nepřijel s prázdnou, vzal jsem s sebou tři fotografie, které jsem naaranžoval jednoho nedělního odpoledne po sobotním honu.

Kompozice loveckého pásu s náboji a klobouku. Dominantou je náš nejkrásnější opeřenec - bažant. Vzpomenu si, jak brácha v dětském věku říkával - žabant. Mě se líbí označení „drnošlap“.
„Nó pěkný, to si dělal sám?“, je vidět, že se mu líbí. Na počítači se ve foto studiu dá upravit digitální fotografie různě. Ale pravda, základ musí být kvalitní. Pak si můžeme hrát.
Prohlížím stěnu plnou loveckých trofejí.
Všiml jsem si, že jedny kančí zbraně nejsou kompletní.
„A co tyto,“ ukazuji na ně, „rarita?“
„To sem jednou v zimě si šel sednút na Rackovó. Podél rygólu potoka až k okraju lesíka. Tam sem zapíchl přenosné sedátko. Větve okrajových dóbků mě kryly při pohledu z pola a zároveň sem měl pěkný výhled na navezenó hromadu krmiva, asi tak sedmdesát metrů daleko. Byla už noc, měsíc pěkně svítil, ani moc nemrzlo. Pěkně si sedím, kulovnicu na kolenách, podřimkávam. Najednó sem očiska vyvalil, ani nevím proč, zrovna v tú chvílu. Na hromadě, úplně na vršku ležel černé stín. Dívám se dobře eště jednó. No je tam černé stín co tam nebyl. Teď se jaksi zmenšil, nebo otočil. Najednó se stín postavil. Viděl jsem jasné obraz divočáka. Přesně ty křivky, od rypáku přes hlavu, hřbet,“ jeho pravačka ve vzduchu kreslí obraz černé, „je to prase. Nahodím pušku, zacílím a prásk.“
Zdeněk je dobrý vypravěč. Posluchače nenechá na pochybách, že to tak opravdu bylo. Jednotlivé vyprávěné děje, přehrává jako na jevišti. Klimbání na sedátku, rozhlížení a čučení do tmy. Nejvíc se mi líbí ukázka zamíření a střelby. Tento pohyb je naprosto charakteristický, nezaměnitelný. Zdeněk je silný, velký, zdravě vypadající chlap. Pohodové, uvolněné posazení na lavici dodává autentičnosti vyprávění. Zakusuji trubičku, kterou přinesla paní domu.

„Zostal ležet na hromadě, jak přibité. Chvílu čekám a vyrážím k hromadě. Na ní, pořád ešče z dálky, vidím ležet černé stín, bez pohybu. I když sem byl přesvědčené, že to bylo prase, najednó mě napadlo, ešli to nebyl chlap, třeba takové ten bezdomovec. Na hromadě nacucaný chlastem, jak hóba po dešťu. Možné be to bylo. Dělat né, ale chlastat a vyvalovat sa všade, tož to ja“. Jak sem na tú možnost pomyslel, klobók sa ně posunůl z čela, až kamsi do půl hlavy.“ Zdeněk si otřel suché čelo a pokračoval.
„Najednó mě oblil studené pot, jakoby na mě spadla z nebe tuna vody. Člověče já sem cítěl pot aj mezi půlkami, tak mě najednó bylo.“ Zdeněk si otřel suché čelo, oddechnul a pokračoval.
„Na zádech a zadku sa mě lepila košela a trencle. Kamaráde, to byl šok!,“ pokračoval Zdeněk a poposedl na lavici.

Přirozená siesta (od katerina lisova)

„No jak říkám, v tů chvílu sem byl zpocený aj na řiti. Zrychlil sem krok, ať už mám jasno. Prožil sem si těch pár desítek metrů svoje. Už sem ulovit divočáků moc, ale toto mě napadlo, fakt nevím proč. Ešli ten měsíc, tvar hromady nebo způsob změny tvaru. Co budu dělat, kdyby to byl fakt chlap? Jak sem byl ve vzdálenosti asi deset, patnáct metrů uslyšel sem klapaní čelistma. No to se ně ták ulevilo,“ zavrtěl se na lavičce a udělal vítězné gesto.

„Já se nebojím, i když to klapání čelistma zní hrozně. Rychle sem přebíl, přiblížil se do bezpečné vzdálenosti a dostřelil ho. Bylo to prase, asi tříleté kňórek, který měl asi z nějaké naháríky ustřelenó pravó stranu dolní čelisti. Chyběl párák s částí pravé dolní čelisti. Chudák se asi živil na hromadách,“ hlasově vyjádřená lítost nad zvířecím utrpením.
„A tak tady, je jeho trofej.“
„No to byl vlastně sanitární odstřel,“ říkám a oba pokyvujeme hlavami.
„Ono s tím střílením, to není žádná sranda,“ pokračuje. Tuším povzbuzení do dalšího vyprávění.
„No to máš pravdu“, přitakávám. Neříkám nic, ale vím, že každý myslivec se dostal do nějakých obtíží, jakéhokoliv původu. Já jsem například při čekané na lišku v noci při úplňku byl přesvědčený, že střílím na kmotru asi na osmdesát metrů a jak jsem se divil, když stín pokračoval bez jakékoliv reakce na střelbu a ve dvaceti metrech kolem mě prošlo srnčí. Taky jsem se zpotil. Ne tak moc, ale příjemně mi nebylo. Měl jsem obavu, jestli jsem srnu nepostřelil. Hned jsem vyrazil na nástřel, snažil se najít barvu, změnu v charakteru stop od nástřelu až k rybníku. Další den jsem celé místo opět prohledal. Oddechl jsem si, až když mi další den kamarád řekl, že lokalitu taky prohledal a opravdu nic nenašel.
„Nebo se mi s kamarádem stalo, že jsme šli na srnčí“, ujal se Zdeněk slova, „seděli jsme od sebe tak na sto metrů. Srnec vyšel z lesa a zostal stát přesně mezi náma. Kamarád vystřelil. Asi to nebylo přesně na přímce a kulka nezměnila směr. Takže, padl jen srnec“.
„Nedáš si kafe, do čeho?“ nabízí s úsměvem.
„Já do hrníčku, spíše menšího“. Mám rád horké a sladké kafe. Nechápu, jak někdo může popíjet chladnoucí, nebo dokonce mdle teplou kávu. Silné, horké a sladké. To je nápoj. Ta vůně!
Zdeněk prozrazuje, že je vášnivý čtenář. Zrovna čte Remarqua, nejraději před spaním. Mám stejnou zkušenost. Půl hodinku před spaním knížka a to je pak přechod do spánku. Říká, že má v knihovně na čtyřicet knih o myslivosti. Odborné, ale i hodně beletrie. To mi dost nahrává. Nabízím mu k přečtení pár povídek, nebo spíše vyprávění. O sobotním odpoledni v jeho části honitby, o výletě v Orlických horách. Popíjíme kávu, pochutnávám si na trubičkách. Očkem sleduji jeho reakce. Čte pozorně, lehké zadumání střídá úsměv. Nakonec si nechávám „Mrazivé fantasie“. Ty se mu líbí nejvíc. A mně se zase nejvíc líbilo jeho konstatování:
„Zkus to někam poslat, ať se pak můžu chlubit.“
Byli jsme spolu asi dvě hodiny. Velice příjemně prožité dvě hodiny zimně jarního podvečera. Příště dovezu svoje červené víno, ať je atmosféra povídání, vzpomínání ještě lepší. A mít před sebou krb s praskajícími poleny? Snad příště, nebo u mě na chatě.
Domů jsem jel uvolněný, spokojený. Druhý den mi písmenka a slova sama skákala do klávesnice notebooku.

MUDr. Jiří Bukvald

Lovecké právo. #Lovecké právo, #Srnčí zvěř, Zpracování zvěřiny, Zvěřina a kuchyně myslivce, Zvěřinové recepty, Co budeme vařit dnes?

Lovecké právo v kastrůlku

Lovecké právo v kastrůlku

Ingredience:

srnčí játra, srdce, ledvinky, slezina, worčesterová omáčka, sojová omáčka, kečup, koření divočina, sůl, olej, cibule.

Příprava:

Na oleji osmažíme jednu větší cibuli, přidáme na tenké plátky nakrájené vnitřnosti, okořeníme kořením divočina a restujeme doměkka. Potom přidáme dvě kávové lžičky worčesterové omáčky, dvě kávové lžičky sojové omáčky a čtyři až pět polévkových lžic ostrého kečupu. Vše krátce podusíme, když se začne oddělovat tuk od sosu odstavíme z plotny a osolíme.

(Nejlépe je tento pokrm připravovat z úplně čerstvých vnitřností hned po ulovení, ztrácí se tím silné srnčí aroma, lze použít vnitřnosti i jiné zvěřiny).


Doporučená příloha: chléb nebo rýže


#Lovecké právo, #Srnčí zvěř, Zpracování zvěřiny, Zvěřina a kuchyně myslivce, Zvěřinové recepty, Co budeme vařit dnes?, 

#Kančí steaky, Šípková omáčka ke zvěřině, Zvěřina, Co budeme vařit dnes?, Kančí se šípkovou

Parádní mísa steaků z divočáka

KANČÍ STEAKY

Varianta na pánvi:

Kančí maso osolíme, opepříme a okořeníme kořením DIVOČINA. Ve větší pánvi rozehřejeme máslo, pokud se nám zdá, že je ho málo přidáme a přilijeme olej.
Do rozpáleného tuku vložíme steaky a na mírném ohni opékáme každou stranu asi 5 min. Teprve pak kořeníme. Každou porci masa vložíme na nahřátý talíř a přelijeme omáčkou.

Šípková omáčka ke zvěřině

Ingredience:

1/8 l červeného vína,
3 lžíce šípkového protlaku nebo marmelády,
3 lžíce rajského protlaku,
pepř, sůl, hřebíček,
šťáva z poloviny citronu,
1/8 l smetany,
cukr (1 lžička),
pepř

Příprava:

 Víno svaříme s hřebíčkem, přidáme šípkový protlak a rajský protlak a dále vaříme. Pokud používáme rajský protlak, osladíme, pokud dáme šípkovou zavařeninu, cukr už není potřeba. Omáčku osolíme, opepříme, zalijeme smetanou a vaříme ještě asi 5 minut.

Dobrou chuť!


#Kančí steaky, Šípková omáčka ke zvěřině, Zvěřina, Co budeme vařit dnes?, Kančí se šípkovou, 

Houbaření houby a naše cesty. #Houby, Myslivecké léto, Co budeme vařit dnes?, Les, Lesní plody. Hřib borový.

Hřib borový

Co ještě najdeme v lese

Květen - Listopad

Hřib borový

Klobouk je 60-300 mm v mládí polokulovitý, později sklenutý až poduškovitý. Stejně jako celý hřib je statný a masitý. Na povrchu hrbolatý nebo zvrásněný. Barvu má červenohnědou bez žlutého okrajového pásku, místo kterého je zde růžový nebo jemně purpurový proužek. Ten u mladých plodnic teprve získá barvu, takže je bělavý. Pokožka je lysá, za deště dost slizká. U dospělých vyvinutých jedinců mírně překrývá okrajovou část rourek jako blanka.

Rourky jsou 25 mm velké, krémově bílé nebo žlutavé s olivovým nádechem. Od třeně odsedlé.

Póry mají stejné zbarvení jako rourky, směrem ke třeni ale získávají tmavší hnědavý nádech.

Třeň 70-160x30-100mm, v mládí kulovitý až vejčitý. Později se zvětšuje a získává soudečkovitý, nebo kyjovitě válcovitý tvar. Oproti klobouku je zjevně krátký. Barvu má krémově žlutou, načervenalou či světle hnědou. Jen pod kloboukem je bílý. Viditelná je jeho síťka sahající téměř na zem. Nejsvrchnější a nejspodnější část třeně je poněkud bělavá.

Dužnina je tuhá a bělavá, pod pokožkou vínově načervenalá nebo červenohnědá.

Výskyt

Houba roste převážně v borových lesích pod borovicí lesní od srpna do listopadu. Ale objevit ho můžeme třeba už v květnu. Hřib borový najdeme od nížin až po horské oblasti. Nalezen byl i pod smrky jedlemi či duby nebo buky.

ZVĚŘINA A KUCHYNĚ myslivce a recepty. Příprava postupy naložení zvěřiny. Než se pustíme do přípravy jídel ze zvěřiny je dobré znát pár dobrých informací - jak na to?

PEČENÝ BAŽANT

Než se pustíme do přípravy jídel ze zvěřiny je dobré znát pár dobrých informací

Zvěřinu vaříme jen tehdy, chceme-li mít dobrou a hlavně silnou polévku, nebo chceme-li připravit sekanou, mletou zvěřinu nebo paštiky, ale i saláty. V každém případě je nejlepší zvěřinu dusit. Pokud chceme mít dobrou a silnou polévku, platí zásada: zvěřinu vkládáme výhradně do studené vody a vaříme zvolna, aby cenné látky zůstaly ve vývaru. Často hospodyně nevědí, že vynikající je také vývar z kostí zvěře, a to nejen srstnaté, ale i pernaté. Vývar z kostí se používá hlavně k podlévání během pečení a rožnění.

Na dušení používáme především přední zvěřinu (plecko, krk, žebra nebo pupek). Lze použít také výpek z kýty. Při přípravě postupujeme jako u jiných druhů: zvěřinu vložíme do rozpáleného tuku, aby se stáhla a zabránilo se tím úniku šťávy a bílkovin. Zvěřinu podlitou vývarem z kostí přikrytou pokličkou dusíme do měkka. Ve většině případů omáčku zahušťujeme. V tom případě zvěřinu vyjmeme, výpek vydusíme na tuk a podle potřeby zaprášíme moukou, kterou osmažíme a opět zalijeme vývarem z kostí. V závěru dobře provaříme, dokud nedocílíme potřebné hustoty.

K pečení používáme především kýtu, hřbet, ale i plec nebo panenskou svíčkovou. Protože je zvěřina suchá, prošpikujeme ji slaninou bez kůže. Při pečení, abychom zabránili úniku bílkovin, opečeme maso zprudka po všech stranách.

Na výpeku pak osmažíme zeleninu, přidáme koření, vložíme opečené maso, zalijeme vývarem z kostí a v troubě dusíme. Ke konci dušení dopečeme bez pokličky do červena. Během pečení poléváme vypečenou šťávou.

Kančí žebírka s chlebovou krustičkou

žebírka z jednoho menšího kance, 5 lžic másla, podle chuti česnek, podle potřeby strouhanka z kůrky černého chleba, 0,51 červeného vína, sůl, pepř, skořice, 0,21 zakysané smetany

Kančí žebírka osolíme, potřeme utřeným česnekem a v troubě upečeme dozlatova. Strouhanku z chleba prosejeme a utřeme s máslem, přidáme skořici, cukr, nastrouhaný chléb a trochu červeného vína. Vytvoříme řidší těsto, kterým potřeme maso. Urovnáme na pekáč, potřeme zakysanou smetanou a pod pokličkou v troubě upečeme. Během pečení ještě několikrát přelijeme smetanou. Když kůrka ztvrdne a zrůžoví, pečeni vyjmeme a ještě horkou naporcujeme. Podáváme se šťouchanými brambory a salátem z červeného zelí.

Kančí plec se šípkovou omáčkou

1 kg kančí plece, 0,2 l červeného vína, hrst sušených šípků nebo višní, cukr, podle chuti citrónová šťáva, podle potřeby hladká mouka, ocet, hřebíček, tymián, skořice, sůl

Plec vaříme ve třech dílech vody a jednom dílu octa se špetkou tymiánu. V kastrolu povaříme šípky s vínem, zalijeme trochou vývaru z kančího, osladíme, okyselíme, přidáme skořici, hřebíček, podle chuti sůl, zahustíme hladkou moukou a za stálého míchání dobře provaříme. Plec nakrájíme na potřebné porce a na ně procedíme omáčku. Necháme u tepla dojít a podáváme s houskovým knedlíkem.

Smažený řízek z divočáka (specialita z polesí Harrachov)

KANČÍ ŘÍZEČKY

1 kg kančí kýty, 0,2 l červeného vína, podle potřeby olej a hladká mouka, 2 lžíce francouzské hořčice, 3 vejce, mléko, mletý pepř, tlučený jalovec, špetka tymiánu, sůl

Očištěnou a odleženou kýtu nakrájíme na potřebný počet řízků, které mírně naklepeme a osolíme. Červené víno smícháme s hořčicí, jalovcem, tymiánem a pepřem, přilijeme olej, dobře rozmícháme a touto směsí řízky potřeme. Takto připravené uložíme v kameninové nádobě, zalijeme zbytkem směsi a odstavíme alespoň na hodinu do chladu.
 Pak řízky obalíme v hladké mouce, v mléce s rozšlehanými vejci a ve strouhance. Zvolna smažíme v oleji po obou stranách. Pokud bylo zvíře starší, smažíme až 15 minut. Podáváme s bramborovým salátem nebo se šťouchanými brambory.

Pikantní daňčí kýta

1 očištěná a odblaněná daňčí kýta, 10 lžic octa, nejlépe estragonového, lahvička kečupu, worcesterská omáčka, plnotučná hořčice, sladká mletá paprika, 2-3 lžíce medu, kousek anglické slaniny, podle potřeby hladká mouka, olej na pečení, vývar z kostí, pepř, sůl

Z octa, kečupu a worcesterské omáčky, hořčice, sladké papriky a medu připravíme pastu, kterou potřeme osolené a opepřené daňčí. To pak zabalíme do plátků anglické slaniny a za stálého podlévání pod pokličkou v troubě pečeme a průběžně potíráme pastou, která zbyla. Měkkou kýtu vyjmeme, šťávu zaprášíme podle potřeby hladkou moukou a za stálého míchání rozředíme vývarem. Kýtu nakrájíme na potřebné porce a omáčku na ně přecedíme. Podáváme nejlépe s hráškovou rýží.

Muflon na zelenině


1 kg kýty z muflona, 0,11 octa, voda, 1 cibule, 1 hřebíček, 1 celer, 1 petržel, 1 mrkev, 5 bobkových listů, 5 zrnek pepře, 5 zrnek jalovce, tymián, 1 citron, chlebová kůrka, 100 g másla, cukr, sůl, čerstvý libeček

Dobře očištěnou a odblaněnou kýtu necháme alespoň týden v chladu odležet. Po této době ji dáme do studené vody a vaříme v mírně osolené vodě jako hovězí maso. Když se začne vařit, sebereme pěnu, přidáme několik lžic octa, velkou cibuli s napíchaným hřebíčkem, kořenovou zeleninu - od každého druhu kousek, 5 bobkových listů, špetku tymiánu, na kolečka nakrájený citron, 5 zrnek pepře a zrovna tolik jalovce. Kýtu vaříme doměkka. Uvařenou vyjmeme, osušíme a potřeme rozpuštěným sádlem, posypeme nastrouhanou chlebovou kůrkou, polijeme máslem, zaprášíme moučkovým cukrem, aby byla lesklá. Dáme na pekáč a v troubě pečeme tak dlouho, dokud se cukr nerozpustí. Naporcovanou sypeme najemno nasekaným libečkem, přeléváme vypečenou šťávou a jako přílohu podáváme vařené brambory.

Sekaná pečeně nadivoko

500 g zvěřiny (zaječí, srnčí, jelení), 500 g vepřového bůčku, 500 g uzeného bůčku, sůl, 2 velké cibule, 1 celer, 1 petržel, 1 mrkev, 10 zrnek pepře, 5 zrnek jalovce, 5 zrnek nového koření, 5 housek, sklenička mléka, podle potřeby vývar ze zvěřinových kostí, 5 stroužků česneku, 5 vajec, 1/2 citronu, muškátový oříšek, nať libečku, podle potřeby olej, strouhanka podle potřeby

Dobře očištěné a omyté maso a zvěřinu vaříme na mírném ohni v osolené vodě. Asi po 30 minutách přidáme kořenovou zeleninu, cibuli, pepř, nové koření a jalovec. Maso a zvěřinu vyndáváme postupně, a to podle druhů. Mezitím namočíme do mléka housky nakrájené na menší kousky. Uvařené maso vykostíme a umeleme společně s cibulí. Přidáme vymačkané housky; zalijeme trochou vývaru a promícháme. Pak přidáme česnek utřený se solí, vejce, nastrouhanou citrónovou kůru, okořeníme nastrouhaným muškátovým oříškem, najemno nasekanou natí libečku a znovu dobře promícháme. Pokud je těsto řídké, zahustíme je podle potřeby strouhankou. Z těsta vytvarujeme šišky. Pekáč vymažeme olejem a do něho klademe sekanou. Po dobu pečení podléváme vývarem a přeléváme vypečenou šťávou. Podáváme s bramborovou kaší a zelným salátem.

Myslivecká pečínka

Asi 1/2 kg zvěřiny z kýty protáhneme 70 g proužky slaniny a necháme 5 dní odležet v mořidle a zelenině. Pak vyjmeme, rozehřejeme 100 g másla, osmahneme nakrájenou zeleninu a zvěřinu ze všech stran opečeme. Podlijeme kořeněným mořidlem a pečeme do měkká, při pečení postupně podléváme a poléváme 6-8 dl červeného vína. Měkkou zvěřinu vyjmeme, šťávu prolisujeme sítem, přidáme lžíci rybízové zavařeniny nebo jeřabinkového želé, zalijeme 1/4 l smetany, do které jsme vmíchali 2 lžíce polohrubé mouky a necháme přejít var. Nakrájenou zeleninu vložíme do omáčky a necháme prohřát. Podáváme s jemným knedlíkem.

Kančí kýta pečená

Nejprve si připravíme marinádu: 1/4 l vody smícháme s 1/8 l octa, přidáme na kolečka nakrájenou mrkev, petržel, 1/2 celeru, 5 zrnek pepře, 4 zrnka nového koření, 4 jalovčinky a kousek bobkového listu, všechno několik minut povaříme, necháme vychladnout a pak nalijeme na 800 g očištěné kančí kýty. Necháme 4 dny v chladnu odležet, občas obrátíme. Potom maso vyjmeme, osušíme a zprudka opečeme na 100 g rozehřáté slaniny, na které jsme zpěnili 1 krájenou cibuli. 1 karotku, 1 petržel a kousek celeru. Opečené maso podlijeme marinádou, přidáme 6 zrnek pepře, 4 zrnka nového koření, bobkový list a sůl a ve vyhřáté troubě pečeme do měkká, během pečení poléváme a podléváme další marinádou a vínem. Měkké maso vyjmeme, šťávu odpaříme, zaprášíme lžící hladké mouky, osmahneme, rozmícháme se zbytkem vína (celkem 1/8 l červeného vína) a vývarem, ochutíme 2 lžícemi šípkové zavařeniny a povaříme.
Přidáme šťávu z 1/2 citronu, nakrájené maso dobře prohřejeme a podáváme s knedlíkem.

Zadělávaná plec z divočáka

Asi 1 kg kančí plece nebo žebírek nasolíme. Kameninovou nádobu vyložíme polovinou nakrájené zeleniny: 1 velká mrkev, 2 střední cibule, 1 střední petržel,1 větší celer, vložíme maso, pokryjeme druhou polovinou uvedené zeleniny, přidáme 4 zrnka pepře, 4 zrnka nového koření, 2 jalovčinky a 3 dl bílého přírodního vína a denně obracíme. Po 4-6 dnech zvěřinu vyjmeme a i se zeleninou podusíme v marinádě do měkká. Potom vyjmeme a nakrájíme, šťávu protřeme sítem a zahustíme jíškou z 60 g tuku a 50 g mouky, přidáme 2 lžíce červeného vína, lžičku šípkové zavařeniny, pálený cukr z 1 větší kostky a trochu strouhané citrónové kůry. Povaříme a maso v omáčce dobře prohřejeme. Podáváme s jemným knedlíkem a kompotem.

Srnčí kýta nebo hřbet na smetaně

1 -1,20 kg vykostěné srnčí zvěřiny na 2-4 dny naložíme: Asi 1/2 l vody okyselíme lžící octa,
přidáme 4 zrnka pepře, 4 zrnka nového koření, špetku tymiánu, bobkový list, povaříme a necháme vychladnout. Kameninovou nebo porcelánovou misku vyložíme nakrájenou kořenovou zeleninou a cibulí: 1 střední celer, 1 větší petržel, 2 střední mrkve, 2 střední cibule. Na to položíme očištěnou zvěřinu, protaženou asi 60 g slaniny a osolenou, přikryjeme nakrájenou zeleninou a cibulí a přelijeme vychladlým nálevem. Zatížíme a uložíme do chladna. Každý den obrátíme. Odleželou zvěřinu opečeme na 100 g másla, přidáme zeleninu a koření a nálev (mořidla) a dusíme do měkka. Nakonec necháme bez pokličky zčervenat. Zvěřinu vyjmeme, nakrájíme na porce a uschováme na teple. Omáčku prolisujeme sítem, v 1/2 l smetany rozkvedláme 80-100 g hladké mouky a dáme povařit. Nakonec můžeme přichutit 1 -2 lžícemi červeného přírodního vína. Nakrájenou zvěřinu vložíme do omáčky a pokud možno podáváme až další den, je chutnější.
Podáváme s jemným knedlíkem a brusinkami. Stejným způsobem upravujeme i jelena a daňka.

Srnčí na černo

900 g vykostěné srnčí zvěřiny odblaníme a nakrájíme na kousky (můžeme využít i maso ze žeber nebo krku). Do silnostěnného většího kastrolu dáme 2 lžíce cukru (krupice), 1 větší na kostičky nakrájenou mrkev, půlku středně velkého nakrájeného celeru, 1 menší krájenou kořenovou petržel, 60 g na kostičky nakrájené slaniny a 50 g másla a všechno dohněda osmahneme a podusíme. Pak přidáme 2 polévkové lžíce 8% octa, 1/81 přírodního červeného vína, 1 lžíci vody; 1 jemně pokrájenou středně velkou cibuli a plátěný uzlík s kořením: 6 zrnek pepře, 6 zrnek nového koření, na špičku nože zázvoru, 2 hřebíčky, 2 snítky tymiánu a 1 bobkový list a zvěřinu do měkká udusíme. Potom zvěřinu i koření vyjmeme, do šťávy přidáme světlou jíšku z 50 g másla a 3 lžic hladké mouky, povaříme, přidáme lžičku rybízové, bezinkové, šípkové nebo ostružinové zavařeniny, omáčku procedíme a podle chuti přidáme trochu strouhané citrónové kůry. Omáčka má mít příjemnou sladkokyselou chuť.
Podáváme s jemným knedlíkem nebo krupicovými noky a brusinkovým, klikvovým nebo jeřabinovým kompotem. Stejným způsobem upravujeme jelení nebo daňci zvěřinu.

Srnčí roláda

800 g srnčího plecka (pro 4-6 osob) naklepeme, osolíme, opepříme a na plát rozetřeme 2 dl drobně sekaných v octě nakládaných hub, dobře okapaných a promísených s polévkovou lžící sekané zelené petrželky. Plát svineme, 50 g slaniny nakrájíme na tenké plátky, svinutý plát jimi poklademe a ovážeme režnou nití. Na dvou lžících oleje nebo tuku na pečení roládu ze všech stran opečeme a dáme do dobře vyhřáté trouby dopéci. Když zvěřina změkne, přidáme 2 na kolečka pokrájené cibule, 1 krájenou mrkev, 2 bobkové listy; 4 zrnka tlučeného jalovce a dodusíme do měkká. Pak roládu vyjmeme, nakrájíme na plátky a uchováme na teple. Do zbylé šťávy vmícháme 2 dl červeného přírodního vína a lžíci Solamylu, krátce povaříme a přecedíme. Podáváme s vařenými brambory, hranolky nebo rýží.

Prokládaná srnčí pečeně

Pro 6-8 osob potřebujeme 1 -1,20 kg srnčí kýty nebo hřbetu. Zvěřinu vykostíme a nakrájíme na stejné plátky, naklepeme, osolíme; opepříme; potřeme česnekem, posypeme drobně sekanou cibuli (celkem 2 větší cibule) a na každý plátek zvěřiny položíme tenký plátek slaniny (celkem asi 100-120 g). Připravené plátky vrstvíme na sebe; na horní dáme pouze slaninu bez cibule. Navrstvené plátky dáme dusit na 100 g rozehřátého másla v dobře vyhřáté troubě, slabě podlijeme a dusíme do měkka. Hotovou pečeni krájíme napříč, takže plátky jsou „mramorované" cibulí a slaninou. Podáváme s rýží, brambory, bramborovými kroketami nebo hranolky a brusinkovým, klikvovým nebo jeřabinkovým kompotem.

Jelení plec se šunkou

800 g jelení plece vykostíme, odblaníme, osolíme a protáhneme 60 g slaniny. Na 30 g másla zpěníme 40 g cibule a opečeme nakrájenou kořenovou zeleninu - mrkev, celer, petržel (asi
120 g celkem), opečeme plecko, přidáme koření: 2 zrnka pepře,1 zrnko nového koření, bobkový list, sekaná celerová nať (lžíce čerstvé nebo lžička sušené), trochu podlijeme a za stálého polévání pečeme v troubě do měkka. Pak maso vyjmeme, šťávu necháme odpařit, zaprášíme lžící hladké mouky, osmahneme, zalijeme 1/8 l červeného vína a dobře povaříme. Potom procedíme a přidáme 50 g jemně sekané šunky opečené na 10 g másla. Podáváme s krupicovými noky nebo kroketami.

Jelení roštěnky

Asi 1-1,20 kg jelení zvěřiny z krku, kýty nebo hřbetu necháme odležet v jalovčinkách; potom otřeme a očistíme. Jelení krk nakrájíme na plátky, které kolem kosti naklepeme, osolíme, opepříme, potřeme rozetřeným česnekem a škrábanou nebo na tenko krájenou slaninou (celkem 100-120 g slaniny). Na 100 g rozehřátého sádla, másla nebo oleje podusíme kolečka z poloviny větší cibule, na ni položíme řízek, posypeme drceným kmínem a trochou sekané cibule, na něj další řízek atd.: asi 4-5 na sebe. Nahoru dáme jen plátek slaniny a dusíme ve vlastní šťávě, jen maličko podléváme, když je to nutné. Měkké roštěnky vyjmeme, šťávu zaprášíme 2 lžícemi mouky, osmahneme, povaříme a podáváme s bramborovým nebo houskovým knedlíkem, s bramborovou kaší nebo rýží a zeleninovým salátem.

Jelení řízky s nakládanými hříbky

4 větší odblaněné jelení řízky (z mladého kusu) naklepeme, po krajích nařízneme, osolíme, opepříme a posypeme rozdrcenými jalovčinkami (celkem 6 bobulek). 1 střední cibuli jemně nakrájíme a na 2 lžících oleje zpěníme, přidáme 1/2 skleničky na plátky nakrájených nakládaných hříbků, 1/8 l kyselé smetany, 1/8 l červeného přírodního vína a povaříme. Na pánvi rozehřejeme 2 lžíce oleje a řízky opečeme tak, aby uvnitř zůstaly růžové. Potom vyjmeme, krátce podusíme v připravené omáčce a podáváme s jeřabinkovým nebo brusinkovým kompotem a opékanými brambory.

Kam se podívat teď?  

Jděte na web NAŠE KUCHYNĚ.......jsou tam dobré recepty >>>> -  zde klikněte!

ÚSPĚŠNÝ LOV, zvěřina a její zpracování myslivcem. Jak na to? # lov, Zpracování zvěřiny, Zvěřina a kuchyně myslivce, Co budeme vařit dnes?, Naše domovy a chalupy,

Zvěřinový guláš - kotlík

Důležité pro mysliveckou praxi

VYVRHOVÁNÍ

Ujasněme si nejdříve pojmy, které se občas pletou:
  vyvrhnutí je vyjmutí všech orgánů z dutiny tělní, případně z krku a svíráku. Rozrušení, rušení je stažení kůže a rozdělení zvěřiny (řeznicky bourání).

Klasický způsob začíná řezem od brady až k hrudníku. Podél spodních čelistí uvolníme krajinu hltano-hrtanovou a lízák. Vyjmeme lízák a průdušnici, od níž oddělíme jícen, který zauzlíme . Uzel nesmí sklouznout při pozdějším protahování hrudníkem. Mnozí to umějí efektním provlečením dvěma řezy v jícnu, aby se obyčejný uzel neuvolnil. Toto opatření je důležité u velké parohaté zvěře, zejména jelení, protože jícen obsahuje často regurgitovaný (vyvržený) obsah trávníku, od kterého se kazí nebo alespoň kysele načichne zvěřina krku. Silný krk také rychleji chladne. U vchodu do hrudníku všechno obřízneme a vtlačíme co nejvíce dovnitř.

U srnčího, kde je krk tenký a jícen jen zřídka obsahuje větší množství zeleně z trávníku, se toto dost často nedělá, podobně jako u muflonů, kde již většinou počítáme s preparací i s krkem. Srnčí se také většinou nosí svázané v kozelci na rameni a barva vytékající z krčního řezu nám může potřísnit oděv. Průdušnici i jícen potom odřízneme v kopuli hrudníku až při vyjímání plic. Krční řez však rozhodně provedeme ihned po vyvěšení kusu k chlazení, případně při odřezávání hlavy. Také kozelec slouží jen k nejnutnějšímu nesení a co nejrychleji ho uvolníme, zejména u kusů neúplně vychladlých.

Ještě před otevřením dutiny břišní se zejména u říjných jelenů a daňků odříznou kratiny v dostatečně širokém poli kolem střapce, kde zduřelé tkáně (spála) a potřísnění výměšky pohlavních žláz jsou zdrojem pronikavého pachu. U daňků bývají potřísněny nejen břicho a slabiny, ale i boky, a proto mnoho lovců daňků ještě před vyvrhováním pokud možno pečlivě čistí srst na těchto místech.

Jeleni u vody

U srnců se někdy vyžaduje ponechání střapce u kůže, a protože v tomto případě se nejedná o žádné výraznější pachy, můžeme na to přistoupit a vyjmeme potom jen žílu a odřízneme ráže. U samicí zvěře ponecháme zástěrku.

VLASTNÍ VYVRHOVÁNÍ

Začínáme opatrným naříznutím břišní stěny. Do řezu vsuneme dva prsty, které vedou hrot nože až k hrudní kosti tak, abychom neprořízli trávník a střeva. U nás se neprovádí otevírání hrudníku podél hrudní kosti až ke krku, praktikované místy v zahraničí. Je to docela zbytečné, nestačí nám obyčejný nůž a navíc narušujeme celistvost zvěřiny a naděláme množství nežádoucích odštěpků kostí a chrupavek. Do hrudníku se musíme dostat i bez jeho úplného otevření. Potom prodloužíme řez nazad až k pánvi, kde rozřízneme vnitřní svalovinu kýt přesně uprostřed až k zámku . Zevnitř pánve můžeme sponu kostí stydkých kontrolovat prsty. Zámek se rozřízne, a protože ani u srnčího není třeba ničit cennou ocel nože, je výhodné, máme-li kostní pilku přímo na noži. Jinak znamenitě poslouží zkrácený plátek pilky na železo, kterým se snadno rozřízne zámek i nejtěžších kusů. Vyhřezlý trávník a střeva přitom odsuneme na stranu k naší pravé ruce. Zdá se to maličkost, ale největší trávník - bachor je u přežvýkavců uložen převážně na levé straně a uvolníme si tak nejprostornější „operační pole", i u černé zvěře odsuneme podobně velkou část tlustých střev.

Zámek je nutno rozlomit s použitím určité síly, abychom se dostali do pánevní dutiny. Jsou siláci, kteří to dovedou rukama vloženýma zepředu do pánve, případně přímo do zámkového řezu (pozor na zranění odštěpky kostí). U menší zvěře to obvykle nečiní zvláštní potíže, ale nikdy si nesmíme pomáhat tlačením nebo dokonce šlapáním na vnitřní strany kýt! Hrozí roztržení nejcennějších částí zvěřiny v krajině stydké a kyčelní, kde je pak narušen proces zrání a rychle nastupuje hniloba. Dříve se k tomu používaly silné tesáky, dnes by nás čekalo spíše zranění a zničení nože.

Výtečný  zvěřinový guláš s těstovinami (nebo knedlíkem)

Náhradní a nouzový může být tento postup: pánev se nerozlamuje, ale zvenku se obřízne okolí řitního otvoru, případně svírky, štíhlým nožem se kolem dokola odpreparují orgány pánevní dutinu a všechny se vytáhnou přes pánevní dutinu ven. Pak se pokračuje ve vyvrhování.

Někdy se tento způsob používá v cizině, ale nevidím v něm žádné výhody. Spíše hrozí odtržení kýt při další manipulaci. Více jsem ocenil jelenáře, kteří nosili v batohu klínek z tvrdého dřeva nebo krátkou sekerku, které používali k páčení a rozlomení zámku. Dbáme, abychom neprotrhli plný močový měchýř a močí nepotřísnili zvěřinu. Po odsunutí orgánů z dutiny břišní obřízneme bránici kolem žeber až k páteři , jednou rukou uchopíme plíce i s průdušnicí a za současné jemné pomoci nože v hrudníkové kopuli, vytáhneme kompletní vývrh směrem nazad a ven .
Pokud jsme u menší zvěře neprovedli krční řez, odřízneme před vytahováním průdušnici a jícen v kopuli hrudníku. Potom snadno obřízneme konečník, případně pochvu a močový měchýř a všechno vytáhneme k výhozu. Pokud je někdo zvyklý odstranit nejprve pánevní orgány a pak teprve vyjmout ostatní vývrh, není to žádná chyba. Mně osobně se ale zdá, že střeva v dutině břišní překážejí při přehledné práci v pánvi. Nakonec prořízneme naplněné cévy před pánví

CHLADNUTÍ

Pověšení k vykapání a částečnému vychladnutí bychom měli věnovat alespoň několik nejnutnějších minut, protože je starou zkušeností potvrzenou i laboratorně, že stékající barva vytváří v dutině tělní jemný film, který zvěřinu nejlépe chrání a pod kterým nejlépe probíhá zrání zvěřiny . Z toho důvodu také dutinu tělní nevytíráme „dočista" (často bychom do zvěřiny vetřeli nečistotu), zato důkladně vyřežeme všechna barvou podlitá místa, zejména okolí střelných ran a pamatujeme, že podlitiny nebo obsah zažívadel mohou být energií střely vtlačeny hluboko mezi svaly a že právě tady nejdříve nastupují hnilobné procesy. Šetřit zvěřinou se tady nevyplácí. Ostatně i znečištěný výřez, samozřejmě uvařený, ocení pes. Osluněný snímek na doprovodné fotografii je jen technický ústupek fotografovi, jinak volíme samozřejmě stinné místo, pokud možno v proudícím vzduchu, l tak jsou v létě velkou svízelí mouchy.

Celer a libeček

Řezy můžeme zakrýt čistou zelení, ale jen tak, aby nebylo omezeno větrání. Do jisté míry odpuzuje mouchy např. kapradí, doma ve sklepě se používala rozemnutá nať celeru a zejména libečku, jehož pronikavá vůně nijak zvěřinu neznehodnocuje, a býval proto nepostradatelný na zahrádkách všech mysliven. Pamatujme, že jsou i živorodé mouchy, jejichž larvy se zvláště v hloubi hrudního koše mohou začít „hemžit" ve velmi krátké době. Samotné vkládání zeleně do tělní dutiny zvěře je jistý problém. Veterináři ho obvykle striktně zamítají. Řada myslivců však chápe zeleň esteticky, aby byl odlišen ušlechtilý úlovek od jatečného materiálu. Volíme-li tedy určitý kompromis, pak zeleně jen tolik, aby nebránila řádnému větrání a nebyla mokrá a znečištěná. A jen na co nejkratší dobu pro přepravu. Vložená větvička může také posloužit, vkládáme-li u menších kusů vychladlý drob do dutiny tělní, aby nepřišel do přímého styku se zvěřinou. Vím, že proti tomuto zvyku může být mnoho námitek, ale nekompromisně může protestovat jen ten, kdo nikdy nenesl srnce na vlastních zádech bezcestím a neměl pomocníka, který by drob poponášel za ním. Pro velké kusy musí obvykle přijet povoz a tak se drob stejně přepravuje zvlášť. V zahraničí je někdy používán speciální vak z jemné, ale pevné tkaniny, do kterého se dají vložit celé kusy srnčího nebo menší divočáci. Vak se dá snadno složit a vložit do batohu a je dobře omyvatelný.

ZÁKLADNÍ ANATOMIE A HYGIENA

Kompletní vývrh, včetně lízáku, zavázaného jícnu, průdušnice, plic, jater i zažívadel se dá provést u jakkoliv velké zvěře. Naopak prostorný hrudník jelena poskytuje více místa „pro rukávy", než srnčí.

Často je vžitý způsob vyvrhování nadvakrát, kdy se oddělí nejprve játra od bránice, vyjmou se orgány dutiny břišní a pak se pracuje v hrudníku. Nic proti tomu, umíme-li to dobře bez zbytečného roztrhání orgánů, které bychom museli pracně hledat v trávě a listí. Žádné opodstatnění nemá občas propagovaný „malý vývrh", při kterém se ponechají orgány v hrudníku, nanejvýš se prořízne bránice. Ani časové hledisko neomlouvá, protože věci znalý myslivec musí umět provést úplný vývrh stejně rychle.

Z vývrhu se oddělí jedlý drob a protože všechny orgány jsou spojeny blanami, dá se, při určité zkušenosti, celý drob od lízáku, přes průdušnici, plíce, srdce (které podélně rozřízneme a zbavíme sražené barvy), játra i ledviny pověsit k vykapání . Obvykle se nám to nepodaří u sleziny, která je těsně přilehlá k trávníku, a ledvin černé zvěře, které bývají obaleny bělí.

Nejedlé části - výhoz prohlédneme a posoudíme jejich normální vzhled. Speciálně nás může zajímat jediný pravý žaludek přežvýkavců - slez , kde bývají okem viditelné nebezpečné hlístice a kde i praktik pozná případné změny na sliznici.

Veterinární předpisy stanoví: „Uživatel honitby je povinen provést na místě ulovení zvěře její předběžnou prohlídku, při níž posoudí výživný stav, povrch těla, zejména na výskyt ektoparazitů, zánětlivých změn na kůži a poranění pokousáním a dále, jde-li: o srstnatou zvěř spárkatou, podkoží, tělní otvory a jejich okolí, výstelka tělních dutin, svalovina, sliznice dutiny ústní, jazyk a vnitřní orgány."
Myslivec tedy není ani legislativou brán jako „laik", ale jako odborník s příslušnou kvalifikací, který je schopen předběžnou prohlídku provést!

Stejné předpisy praví: „Zjistí-li se při předběžné prohlídce, že jde o zvěř nemocnou nebo podezřelou z onemocnění nákazou zvířat, nesmí být odstraněny žádné její části (tedy ani výhoz - pozn. autora) a tato zvěř musí být veterinárně vyšetřena."
„Před veterinárním vyšetřením nesmí být zvěřina zmrazená." Zmrazení totiž může zastřít některé smyslové změny.
„Není-li ulovená zvěř nemocná nebo podezřelá z onemocnění nákazou zvířat, lze

a) oddělit hlavu, jde-li o trofejovou zvěř, jazyk, plíce, srdce, játra, slezinu a ledviny, mají-li být ponechány lovci,

Ilustrační obrázek paroží jelena v krytu
na kraji lesa

b) uvolnit zvěřinu ke spotřebě v domácnostech účastníků lovu, anebo podle výsledku veterinárního vyšetření (podtrženo autorem) pro vnitřní trh, poskytování stravovacích služeb nebo zahraniční obchod."

Dále se uvádí: „Srstnatá zvěř spárkatá se ihned po ulovení otevře a vyvrhne." Slůvko „ihned" je velmi ošidné a z hlediska hygienika docela pochopitelné. Jenže myslivec ví své a zná složitosti u kusů po dosledu. Připomeňme si pouze, že v jatečné praxi platí: „Všechny úkony v opracovávání poražených zvířat musí na sebe bezprostředně navazovat a plynule probíhat tak, aby od omráčení do vyjmutí vnitřností neuplynula doba delší než 45 minut."

Musí tedy i u zvěřiny platit prastarý poznatek, že každý dosledovaný kus spárkaté zvěře, zejména ráno po večerním odstřelu, je z hygienického hlediska podezřelý! V teplém počasí dochází během několika hodin k zapaření a rozvoji hnilobných procesů, znehodnocujících celý kus. Ani kusy, které jsem dostřelili ráno ještě živé, nejsou bez rizika. Složitými biochemickými procesy došlo ke změnám ve svalovině a je narušen normální proces zrání. O mnoho lepší to není ani u kusů, které se před psem ještě zvedly, byly štvány a jsou zdánlivě „jinak zdravé". Svalovou zátěží je později přeskočen proces zrání a rychle nastupuje kažení. Již při parforsních honech bylo odedávna známo, že štvaná zvěř „tuhne pod rukama".

Každý takový kus musíme přinejmenším co nejrychleji rozrušit a kuchyňsky zpracovat, přičemž kriticky hodnotíme smyslové vyšetření. Ani nakládáním, ani zmrazením mnoho nezachráníme, protože nakyslý, případně i hnilobný pach se projeví později při tepelném zpracování.

Orientačně nám někdy může posloužit tzv. zkouška varem, která bývá i součástí některých laboratorních vyšetření: vzorek velikosti asi krabičky od zápalek, čerstvě vyříznutý z hloubky zvěřiny, vložíme asi do půl litru vody, ve které před varem začínají vystupovat ode dna bublinky. Nádobu odstavíme a dobře přikryjeme. Asi po třech minutách mírně odklopíme a opatrně přičichneme k vystupující páře. Zdůrazní se tak všechny cizorodé pachy.
Povrchové olíznutí, projevující se slabou „lepkavostí" na povrchu dílů zvěřiny, se někdy těsně před tepelným opracováním dá zmírnit opláchnutím ve studeném, do růžová zředěném hypermanganu nebo alespoň v octové vodě.

Jen pro úplnost připomeňme, že zvěřina se nikdy, na rozdíl od jatečných zvířat, nesmí oplachovat vodou. Jsou silně narušeny biochemické procesy a rychle dochází k zahnívání. Jednotlivé díly se oplachují až těsně před kuchyňskou úpravou. Pokud by nás v terénu stihl silný liják, musíme kus uložit hřbetem nahoru tak, aby voda nevtekla do dutiny tělní. A jestliže se to přece jen stalo, nezbývá než urychlené zpracování v kuchyni.

Veterinární předpisy stanoví také: „Nepoživatelné části vývrhu ulovené srstnaté zvěře spárkaté, zejména předžaludek, žaludek, střeva, močový měchýř a pohlavní orgány, jakož i vyháčkované části ulovené zvěře pernaté, se neškodně odstraní". Nespecifikuje se sice pojem „neškodně", jen některé jiné směrnice, např. o odpadech, hovoří o hlubokém zakopání nebo spálení. Problém ujedí, které se dnes praktikují mnohem méně než v dobách, kdy liščina platila mnohem více a noční čekání se neomezovalo jen na černou zvěř, je nutno řešit tak, aby bylo zřejmé, že se jedná o myslivecké zařízení a nikoliv o náhodnou skládku odpadu. Vyplatí se umístění konzultovat s veterinární službou, abychom se nedostali do konfliktu s hygienickými předpisy. A protože myslivec je schopen provést předběžnou prohlídku, nebude na újedě používat materiál, který by mohl být zdrojem nákaz (např. boubele tasemnic na vnitřnostech).

Uskladnění zvěřiny pro úplné vychladnutí a dozrání se provádí zásadně ve visu v prostorách chladných, suchých a větraných. Po uvážlivém zhodnocení okolností (roční doba, věk, poškození zvěřiny vstřelem a výstřelem atd.) se v myslivecké praxi nechává zvěřina spárkaté zvěře v kůži zpravidla 1-3 dny. Zvěřina musí zůstat chladná, nelepkavá, s nezměněnou barvou a bez nakyslého pachu.

ODDĚLENÍ HLAVY

Zvěřinové biftečky

U trofejové zvěře se oddělení hlavy provádí zásadně v hlavovém kloubu (kromě preparací s krkem), před prvním obratlem - nosičem. Řezy vedeme od úhlu spodní čelisti směrem ke kořeni slechů . Po přeříznutí postranních krčních svalů hlavu nenásilně zvrátíme nazad a hrotem nože najdeme důlek mezi lebkou a nosičem, který je odspodu snadno přístupný . Obloučkovitými řezy hrotem nože (nosič má vpředu kloubní plošky vyklenuté) přeřezáváme krátké vazy a kloub se otevře. Zbývá dokončit jen řez kůže v týlu. Práce jde provést přiměřeným nožem i u největších kusů, včetně černé, bez násilného a nevábného kroucení nebo odsekávání.

ČERNÁ ZVĚŘ - SPECIFIKA

Černá zvěř je pro ošetření zvěřiny nejnáročnější. Specifické vlastnosti škáry, mohutné osvalení plece a krku, často silná vrstva podkožní i vnitřní běli nebo kyrys kňourů značně znesnadňují chladnutí. Není divu, že mnoho lovců v teplejším období na větší kusy raději nestřílí. Komplikovaný bývá i dosled za tmy a neocenitelní jsou psi, kteří jsou schopni ho provést s nasazením vlastní kůže i v houštině.

Základní postup vyvrhování je stejný jako u ostatní spárkaté zvěře, jsou zde jen některé doplňky. U černé zvěře se dělají tzv. podplecové řezy, usnadňující chladnutí plecí a hrudníku. Dříve se dělaly velmi hluboké, až jakési odplecení, přičemž se plece doširoka roztáhly, aby kus držel ve hřbetní poloze. Protože při další manipulaci s kusem se plece často na nežádoucích místech natrhly, dělají se dnes řezy přiměřeně menší, ale dostatečně hluboké a vedené do podplecí těsně při stěně hrudní tak, aby byla co nejméně rozřezána svalovina vnitřní strany plece. V poslední době se vžilo provádění těchto řezů i u zvěře jelení a daňci, v teplém období i u srnčí. U menších kusů děláme tyto řezy kratší, asi 4 cm, protože riziko odtržení je větší než u černé a svalstvo plecí rychleji chladne.

Protože černou zvěř můžeme před odvozem jen málokdy vyvěsit, je nutné ji vždy uložit tak, aby bylo zajištěno řádné větrání. V zimě bývá myslivec v pohodě, ale i tak se vyplatí podložit kus větvemi nebo kusy slabší kulatiny, aby zvěřina chladla i odspodu, protože i na mokrém sněhu se může hřbetní část podpařit velmi rychle.

U černé zvěře se obvykle krční řez k vyjmutí lízáku, průdušnice a jícnu na místě neprovádí. V krátkém jícnu nebývá regurgitovaný obsah zažívadel. Odebírá se zpravidla jen vzorek na trichinelózu ze svalových pilířů bránice (řeznicky tzv. „veverka"). Pokud tak neučiníme hned, ponecháme při vyvrhování dostatečně velký vzorek bránice u zvěřiny, abychom ho později pracně nehledali ve vývrhu. Vzorek pak odebereme neprodleně po odevzdání kusu .

Chladnutí černé zvěře věnujeme zvláštní pozornost, vyvěšujeme ji volně za předek, do řezů vložíme rozpěrky. U velmi silných kusů je vhodné po odkapání barvy kus otočit a pověsit za zadní běhy. Jinak totiž teplejší vzduch stoupá vzhůru až do kopule hrudníku a chladnutí zpomaluje. Vyloupneme také větší pláty běli z dutiny břišní. Zvěřina černé zvěře se zpravidla nenechává dlouho zrát v kůži a zejména za teplejšího počasí se ruší co nejdříve, jakmile máme negativní vyšetření na trichiny.

Podle nákazové situace může veterinární služba určit odběr vzorků pro kontrolu moru prasat, zpravidla u určitého procenta divočáků. V tomto případě soukromý veterinární lékař po oznámení rozhodne, zda podle svého plánu přijede a pak si vzorky odebírá sám. Je dobře vědět, které vzorky to zpravidla jsou, abychom s tím počítali již při vyvrhování: zkumavka s barvou, příklopka hrtanová s přilehlými mízními uzlinami, ledvina, slezina, mízní uzliny střevní. Provedení kompletního vývrhu není u divočáků o nic obtížnější, než u jiné spárkaté zvěře :
1) příklopka hrtanová (je důležitá při diagnostice moru prasat, po stranách leží významné mízní uzliny). 2) srdce (ihned po vývrhu ho podélně rozřízneme). 3) plíce, 4) játra, 5) žlučový měchýř (u parohaté zvěře chybí) - ihned při vyvrhování ho vyřízneme, 6) slezina (její zvětšení je signálem řady nákaz), 7) žaludek (při anatomickém popisu zdá se mi těžko přijatelný myslivecký název „bachor", což je u přežvýkavců největší předžaludek), 8) ledvina, 9) střeva (v blánách okruží jsou uloženy uzliny střevní).

Jedlé části - drob orientačně prohlédneme, zejména rozřízneme průdušky, na jejichž koncích bývají shluky bělavých plícnivek (Metastrongylus sp.). . Jejich líhňová ložiska bývají na okrajích zadních laloků jako bělavé, na pohmat tužší uzlíky. Zřídka se najde divočák, který by nějaké neměl a pokud jich není mnoho, odřežeme je, plíce důkladně propláchneme a můžeme kuchyňsky využít.

Stahování černé zvěře se provádí, podobně jako u ostatních druhů spárkaté zvěře, obvykle ve hřbetní poloze. Pokud je někdo zvyklý stahovat ve visu (zejména u srnčího), není to na závadu. Nůž musí být ostrý se zaobleným ostřím, protože škáru postupně odřezáváme od podkoží. Pokud se počítá s vyčiněním škáry, nesmí se podříznout kořínky osin, které prorůstají. Rozumně provedené podplecové řezy škáru neznehodnocují - spojí se s řezy na vnitřní straně běhů. Pečlivě stáhneme i celou hlavu s běhy až ke spárkům. Škára se hned po stažení důkladně na rubu prosolí a bez prodlení dodá odborníkovi.

Dělení - porcování je v principu podobné u veškeré spárkaté zvěře a může mít drobné místní odchylky. Základní díly jsou: hlava, krk, žebra se svalovinou břicha - tady dbáme, aby žebra byla odseknuta dostatečně daleko od páteře a nebyly narušeny svaly hřbetu, kýty - vykloubí se v kyčelním kloubu a odříznou od pánve (u srnčího místy přesekávají kyčelní kost před kloubem tak, že část pánve zůstane u kýty, z obchodního hlediska to správné není, protože u nejdražší svaloviny kýty zůstává příliš mnoho přívažku kostí), přední a zadní hřbet - oddělí se před posledním žebrem tak, aby zůstaly vcelku podlouhlé svaly tzv. „pravé svíčkové".
U větších kusů černé zvěře se místy vžilo, podle vzoru domácích zabíjaček, podélné rozpůlení hřbetu středem páteře. Pokud to provádí odborník řeznickou sekerou, může být výsledek uspokojivý, ale u zvěřiny to obvykle není, protože běžně dochází k přílišnému roztříštění obratlů s množstvím kostních odštěpků a k obnažení míšního kanálu, odkud začínají rozkladné procesy. Přední část hřbetu se může podle potřeby rozsekávat příčně na příslušný počet dílů. Zadní hřbet by měl zůstat vcelku, nanejvýš se příčně půlí tak, aby u obou dílů zůstala stejná část svalů „svíčkové".
Pánev je u černé zvěře silně osvalena a zpravidla tvoří samostatný díl. Bývá zvykem, že jednotlivé díly se pro přehlednost kladou na čistý rub stažené škáry.


#Jak na to?, lov, Zpracování zvěřiny, Zvěřina a kuchyně myslivce, Co budeme vařit dnes?, Naše domovy a chalupy,