POSLEDNÍ LEČ, MYSLIVECKÝ SOUD HUMOR A LATINA. PŘIJÍMÁNÍ MEZI MYSLIVCE. PASOVÁNÍ NA LOVCE.

POSLEDNÍ LEČ

Po ukončení honu 

tedy společného lovu na drobnou zvěř se může pořádat poslední leč. Jde o přátelskou schůzku všech účastníků honu spojenou s pohoštěním. I v jejím průběhu se dodržují některé myslivecké zvyky.

Jak známo, myslivci připíjejí na zdar lovu a myslivosti levou rukou. Důvod tohoto zvyku není dosud objasněn, pravděpodobně pochází z barokní doby, kdy byla zaváděna řada dalších loveckých ceremoniálů. Při štvanici, nebo parforsním honu drželi v pravicích jezdci na koních otěže, psovodi vodítka smečky psů, přípitek se pak musel přizpůsobit, číše se držela levicí. Ostatně levá strana těla, kde je umístěno srdce, byla vždy považována za významnější, čestnější.

Na poslední leči zazní myslivecké písně, nechybí myslivecký humor a myslivecká latina.

 Sklon k obohacování a romantizaci zážitku není nikde tak zakořeněn a vyjádřen jako v nejstarším zaměstnání člověka, v lovectví. Myslivecká latina je slovní či výtvarné zobrazení lovu, lovce, zvěře, která více méně neodpovídá skutečnosti, ale na první pohled se nejeví jako nepravděpodobné. Nesmí tradovat pověrečné představy, zakrývat vlastní chyby, sloužit vychloubačství. Myslivecká latina nemá mít jiný účel, než potěšit, pobavit, udělat jiným radost. Má být proto výtvorem z pravdy a snu, z reality a poezie.

Někdy se při poslední leči koná též "myslivecký soud". Trestá žertovným způsobem účastníky honu, kteří se dopustili přestupků proti mysliveckým zvykům.

K mysliveckým zvykům v užším slova smyslu čítáme ještě "přijímání mezi myslivce" a "pasování na lovce".

Do lesíčka na čekanou šel mladý myslivec...najdou se ještě sem tam nezničené krajiny a hodně příroda překryje a zabalí každý rok znova obleče zem do svých šatů slunce a zeleně

....šel mladý myslivec měla ho ráda dívenka, která šla za ním do lesa  (by pavel kysela)

Kdo má oči, nechť dívá. Ne dolů pod nohy, ale vzhůru k přírodě!

Do lesíčka na čekanou šel mladý myslivec...najdou se ještě sem tam nezničené krajiny a hodně příroda překryje a zabalí každý rok znova obleče zem do svých šatů slunce a zeleně....


Písničku si lehce najdete a přehrajete sami....nějakou tu vaši - třeba mysliveckou odrhovačku...

Myslivecké tradice. Trubači Pozdravy a fanfáry. Hlaholy. Halali! Halali!

Trubači lesnických škol ilustrační obrázek....

Pozdravy a fanfáry

Hezké je všeobecné vítání (na honu, nebo na slavnosti): „Vítáme Vás, vítáme Vás,.. opravdu srdečně vítáme Vás!“. Ale i slavnostní fanfára, která je už méně známá: „Sláva a zdar! Tobě na uvítání rozezvuč se lesnic hlásné troubení. Naše srdce plesá, jak ta hudba jásavá“.
Zato nejčastěji se troubí z pozdravů „Lovu zdar, lovu zdar, lovu zdar! Lesu a lovu zdar!“.
Zatímco předchozí pozdravy se troubí slavnostně a vesele, vážně se troubí loučení při smutečních aktech: „Loučení, loučení je smutná věc, když z lesa odejde dobrý myslivec. Nežaluj milený myslivečku, dáme Ti zelenou haluzečku!.

Hlaholy se troubí na počest ulovené zvěře, neboli vytrubování úlovků. Je jich celkem 11. Profesor Dyk složil hlaholy pro jelena, daňka, srnce, muflona, kamzíka, černou zvěř, tetřeva, bažanty, pernatou zvěř a škodnou zvěř včetně lišky.
Hlahol pro jelena má tento text: „Zastřelil jsem jelena, aby měla radost má milá. Aby čekala mne za humnama s růžovýma tvářema“.
Pro srnce: „Života máj uplynul, aj, srnečku rozmilý, již s lesem se loučíš, háje opouštíš, luh je osiřelý“.
Pro škodnou včetně lišky: „Ajta, ajta, paní kmotra. Ajta, ajta jezevec. Každá švanda má svou chvíli, ale také má konec!“.
 Hlahol pro bažanta: „Ostruhy má a překrásné peří, teď, ach tu leží, s kamarády víc neběží“.

Halali je univerzálním hlaholem na počest veškeré ulovené zvěře. Troubí se vážně, pomalým slavnostním tempem a má tento text: „Halali! Halali! Poslyšte naši milí kamarádi, jak myslivecká pocta se koná na pozdrav poslední zhaslé zvěři. To zvyk je zděděný, jenž zvěř i lovce ctí, to je náš mrav starý!“.

Únik z leče je doprovázen střelbou myslivce, co myslíte trefil se?

Ten divočák unikl z leče nebo se myslivec trefil?

Hon patří mezi velké svátky myslivců. Jedná se o akci hromadnou, je k němu zapotřebí jak myslivců, tak i potřebný počet takzvaných honců a v neposlední řadě i psů, kteří zvěř lovcům nadeženou. Myslivci pak stojí v řadě a na vyplašenou a nadehnanou zvěř hromadně střílí. Pokud je zvěře (zajíců či bažantů) dostatek, mají poté co slavit. Jak začátek tak i konec honu bývá oznámen troubením. Po ukončení honu je ulovená zvěř pečlivě uložena do řad zvaných výřad a hon je zhodnocen. Ve výřadu však nejsou vyloženi postřelení honci a lovci, ti jsou tou dobou již v péči lékařů. Tyto oběti honu pak nejsou připočítávány střelcům k dobru, ale k tíži.

 Po posledním honu sezony následuje poslední leč, což je žranice a chlastanice v hospodě.

Poznámka: Snad jste alespoň někteří poznali, že jde o humor z necyklopedie - viz odkaz!


Zdroj: necyklopedie humor o myslivosti.

POSLEDNÍ LEČ a s ostrýma. A čerstvě pasování myslivci se poblili!

Borovička na pozadí Šumavy

Možná si vzpomenete,

už jste příběh slyšeli, ale není daleko od pravdy. I myslivci a alkohol mohou být nekompatibilní...!
Z jedné diskuzní poznámky na sociální síti facebooku to přímo čiší (výraz pro divočinu...)
cituji:

Já jsem se dostal čirou náhodou na bál, či ples, a jmenovalo se to poslední leč. Ožral se jim basskytarista tak jsem to vzal za něj. Krásná kapela. Bicí, harmonika, housle, bass, elektrická  kytara a trombon. Více muzikantů ve vesnici nebylo. Tato veselice mě naprosto fascinovala. Nejenže se čerstvě pasování myslivci poblili. Ono také půl litru kořaly, mlíko a voda, no dopadl bych stejně. Ale po půlnoci začali ještě střílet. To už jsem utekl.

OSTRÝMA!

Jiná poznámka z debaty...

Miluji myslivost nejraději mám zajíce na smetaně a pečený bažant na divoko je taky super.
Jediné, mám problém dostat z masa pesticidy a insekticidy - existuje na to nějaký fígl?
Nerad bych dostal rakovinu.

Snad jen to maso nejíst co?

POSLEDNÍ LEČ a tradiční zakončení podzimních společných lovů. Vyhlášení krále honu, čestný soud a je-li k tomu příležitost, tak také pasování a hlavně myslivecké písničky.

Bude zahajovat a končit troubení na borlici, či lesnici

Myslivecky při posledních lečích, které jsou tradičním zakončením podzimních společných lovů


Ve skupině sociální sítě Facebook najdete fotografie výřadů posledních lečí a dobrých snímků vyložené zvěře po myslivecku položené na pravém boku a v náležitém pořadí podle druhu. O tom se vedou debaty i připomínky.

Kritice jsou vystaveny ty obrázky ulovené zvěře co leží pohozeny v řeznických pozicích na zemi bez poslední úcty k ulovené zvěři, která se podle mysliveckých tradic přikazuje. Je to tak, myslivecký dorost se teprve učí...a ti zkušení myslivci to připomínají.

Poslední leče jsou někde i zvláštní taneční zábavy, podobně jako posezení nebo myslivecké besedy mimo dobu lovů. Při posledních lečích se však nejen hoduje a připíjí levou rukou (to proto, že pravá byla u myslivce vždy zaměstnána…), ale patří sem také vyhlášení krále honu, čestný soud a je-li k tomu příležitost, tak také pasování a hlavně myslivecké písničky.

Při mysliveckém čestném soudu se žertovným způsobem trestají méně závažné přestupky, a to především proti mysliveckým tradicím a zvyklostem, když myslivci během dne opomněli správné výrazy myslivecké mluvy, překročili řady zvěře na výložích, mají nevhodný myslivecký oděv nebo někdo opomněl nosit zbraň zlomenou, nevyjmul po leči náboje, střílel před začátkem leče, či po jejím odtroubení apod.
Důstojné by mělo být pasování. Ať už je to přijímání nových myslivců nebo pasování na lovce té které zvěře. Je to slavnostní obřad, zpravidla ve verších, která musí pasující dobře ovládat a důstojně provést.
Pasovat na lovce zvěře může pak navíc jen ten, kdo již tu zvěř, na kterou je myslivec pasován, také sám dříve ulovil. Nezbytnými atributy při pasování je tesák, svíce, puška, úlomky, případně i trofej a vše musí samozřejmě zahajovat a končit troubení na borlici, či lesnici, aby pasovaný myslivec měl na vše pěknou vzpomínku.

Poznámka: fotografie z posledních lečí a mysliveckých akcí, soudů i pasování ještě uvidíte víc, tento snímek je z přípravy OMS na myslivecký bál.

NAŠE KUCHYNĚ: Bažant pečený...Zvěřina a kuchyně myslivce.

Bažant pečený

NAŠE KUCHYNĚ: Bažant pečený

Bažant je nejchutnější v jeho lovné sezóně, tedy od listopadu do konce ledna.

Dá se sice až na půl roku zamrazit, ale pak už to není ono. Labužníci také vědí, že bažantí kohout má krásné peří, ale na pekáč je lepší bažantí slípka. Bývá sice menší (kolem 1,20 kg), z celé se pořídí 3 porce, zato je její maso měkčí a lahodnější.
Důležitý je také věk. I když bažanti běžně nepřekročí stáří dvou let, nejlepší chuť mají mladé, asi roční kusy.
„Dobře se to pozná hlavně u bažantích kohoutů. Čím větší a ostřejší mají ostruhy, tím déle žili. U mladých kusů je typická i měkčí prsní kost.


Celý článek je  →   tady.


#Bažant pečený, Zvěřina a kuchyně myslivce, Bažant, Drobná zvěř, Fotografie z myslivosti, Myslivecký ples, Poslední leč, Raffle ball hunting,

Poslední leč Heligonky, lidové písničky a adeptky myslivosti...a opice jak si jí vede? Není nad to si zavzpomínat, zazpívat v hospůdce s kamarády!

Už si vede opici nebo opice vede loveckého psa? Obrázkový vtip!

Nové adeptky myslivosti mají nabito...ale jen v  lese, tady ne, to se nesmí!

Přátelé, myslivci jsou nejen ochránci přírody, ale také milují lidové krásné písničky, Vždyť jak je krásné, po úspěšném honu i osamělém lovu si zavzpomínat, zazpívat v hospůdce s kamarády. A harmonika je včas objednaná a po několika pivech to se zpívá a vzpomíná. Na stoly se nosí guláš většinou z divočáka s knedlíkem nebo pečeně se zelím. Poslední leč znamená hlad a většinou taky kančí menu. Černé zvěře je dostatek a vždy ji někdo uloví buď do tomboly, nebo kuchyně. Speciální obrázek adeptek myslivosti spoře oblečených tu byl docela dlouho, ale nehodilo se to proto tu máte pánové jen opici!
 Každý myslivec by měl sám na sobě pracovat tak, aby kultura našich setkání při i po honech a lovech byla kamarádská, přátelská a veselá, bez závisti a opilosti.
Poslouchejte heligonky co jsou dostupné, vybral jsem co je na netu lepší.