Na loveckých stezkách, Lovecké příběhy, #Lovecké stezky, Příhody z loveckého batohu, Fotografie z myslivosti

Na loveckých stezkách, Lovecké příběhy, #Lovecké stezky, Příhody z loveckého batohu

BAŽANT OBECNÝ - ZIMA A VÍTR V KAPSE...šetříme, plníme mrazáky proč ne? Farmáři a hospodáři AUF!

Bažant obecný

#Bažant, Bažant pečený, Beatiful Nature, Co budeme vařit dnes?, Doby lovu zvěře, Drobná zvěř, Honili myslivci, Lovecké příběhy, Lovu a přírodě zdar!

Jelen, Jelen (Red Deer), Les, Beatiful Nature, Fotografie z myslivosti, Lov na jelena

Jeleni - vysoká v červnu u lesa...klikněte pro zvětšení!

Beatiful Nature, Fotografie z myslivosti, Jelen, Jelen (Red Deer), Les

Přišel až pod okno hladový bažant. Je březen ještě mrazy a hlad. Myslivče postarej se!

Bažant na zahradě v březnu....

LIŠKA A SRNEC. Příroda, Přírodní fantazie, Wildlife, Beatiful Nature

Příroda, Přírodní fantazie, Wildlife, Beatiful Nature

„Trvalo docela dlouho než funkcionáři jézetdé pochopili, že jejich předkové věděli co dělají

 když zarostlé meze zakládali nejen jako hranice svých pozemků.“   

 A tak jednoho dne přijela těžká technika. Bagry a buldozery začaly všechno shrnovat na velké hromady. Stromy, keře, kameny, trávu, hlínu. Tím vznikl nespočet nových útočišť pro lišky a jezevce. V haldách si vyhrabaly hluboké nedostupné nory, přímo labyrinty chodeb.   

 „Lišky tím získaly naprosto ideální místo pro vrhání liščat. Do těch prostor mezi propletenci kmenů, kořenů a kamení se prakticky nedalo dostat, takže jsme i s norníky byli úplně bezmocní. Proto nezbývalo než čekat venku a střílet je, když vycházely. Jednu takovouhle obydlenou haldu jsem obeznal. Podle toho, jak byly vsuky uťapané, jsem usoudil, že už si chodí liščata hrát ven z nory a běhají po okolí. Hlavně ve dne za sluníčka.“
   
Dostal postupně čtyři liščata, načež se dva dny nic nedělo. Vypadalo to, že už je nora prázdná. Přesto mu to nedalo a šel se tam o příštím víkendu znovu podívat. Jelikož byl obrácený vítr, než zrovna potřeboval, sedl si na opačnou stranu. Z domova si přinesl rybářskou židličku a schoval se do vysokých kopřiv, které rostly na místě shrnutého remízku. Odtud měl pohodlný výhled a výstřel.   
 „Najednou vyšel z protilehlého lesíka krásný srnec šesterák a nedaleko ode mě začal brát paši. Toho jsem však ulovit nechtěl, protože byl v plné síle a je prostě škoda takový krásný kus střelit. Prohlížel jsem si ho dalekohledem. Nerušeně se tam pásl asi půl hodiny.“   
Zničehonic však z nory vyběhlo lišče a zamířilo si to přímo na toho srnce! Ne že by na něj zaútočilo, jenom si s ním chtělo hrát. Drze doráželo a běhalo okolo. Šesteráka to trochu rozčilovalo, vždycky se rozeběhl a odehnal ho. Lišče hbitě odskočilo a zase zpátky na něj.   

„Byla to krásná podívaná, která trvala několik minut. A jak tam dováděli, tak se zároveň posouvali ke mně na dostřel. Ve chvíli, kdy bylo lišče dobře postavené, abych výstřelem neublížil srnci, střelil jsem ho broky. Na místě zůstalo v ohni. Co jsem však nečekal, že šesterák kupodivu po té ráně neutekl. Prakticky nereagoval a jenom na chvilku zvedl hlavu. Podíval se na střelené lišče a pásl se klidně dál!“   

Jenomže vzápětí přišla stará liška a srnec pochopil, že je situace vážnější. Sice by si s ní poradil, ale přece jen měl respekt. Bojovně se postavil a upřeně ji pozoroval. Liška zamířila ke zhaslému mláděti, načež šesterák odskočil a rázem byl pryč. Ona se v tu chvíli také lekla a rychle zmizela z hledáčku brokovnice. 

 „Nedala mi žádnou šanci ji ulovit. Čekal jsem ještě dvě hodiny, jestli se znovu neobjeví, ale pak jsem to vzdal. Každopádně to byl zážitek. Nikdy předtím bych nevěřil, že malé lišče půjde k silnému srnci a bude si chtít hrát. A že on po té ráně neodběhne a zůstane naprosto v klidu. Když jsem to vyprávěl kolegům v hospodě, podezřívali mě, že je to celé myslivecká latina,“ dodal myslivecký bard.

Eduard Svítivý

Krásná příroda a život s ní pozná, kdo ji respektuje. Beatiful Nature. Příroda, Přírodní fantazie, Wildlife,

Příroda, Přírodní fantazie, Wildlife,
Beautiful Nature

Lesní hospodaření

Z různorodých lesů se staly jednodruhové lesy, změnily se podmínky těžby, koně nahradily traktory a dnes další stroje s obrovskou produktivitou. S koňmi od hájoven přestaly být zapotřebí lesní louky, lesní políčka.

 Z jednodruhových lesů zmizely podrosty, které poskytovaly nejen množství, ale i různorodost a kvalitu potravy v celé ploše lesů, zvěř se neshlukovala kvůli potravě do velkých skupin na jednom místě.
Práce v lese po celý rok, sportovní činnosti, turistika, způsobují, že zvěř je trvale rušena na svých odpočinkových stanovištích, ze zvěře denní se v mnohých případech stala zvěř noční.

Potom už není daleko k tomu, aby zvěř vzala to, co se jí právě nabízí.
Tímto se nechci zbavovat odpovědnosti za škody, ale také nechci, abych v tom zůstal sám – já myslivec. Bez odpovědnosti a reálného pohledu na tyto problémy těch, kteří hospodaří na polích, lukách a lesích to zvládnout nelze.

Ještě jedna věc - vyhýbám se trochu zvěři jelení, protože tu neznám, nepůsobil a nehospodařil jsem v jeleních oblastech. S touto zvěří se setkávám až nyní, když tato vytahuje z jeleních oblastí za klidem a potravou do kukuřičných lánů, přičemž přechází i přes honitby, kde se dříve téměř nevyskytovala.
Dojde-li ke snížení stavů, zvýšíme-li lov holé zvěře na úkor trofejové, nic podstatného se ke škodě na zvěři hned nestane. Zlepší-li se podmínky lovu a zvýší se celoplošná vyšší úživnost s přirozenou potravní různorodostí a pestrostí, zcela určitě dojdeme k tomu, že se množství zvěře zase nijak drasticky snižovat nemusí.

Roháč obecný je nejznámější představitel brouků z čeledi roháčovitých. Jedná se o největšího brouka Evropy

Roháč obecný

Roháč obecný

 se vyskytuje od poloviny května do konce července v dubových, ale i smíšených lesích. Často se však vyskytuje i v parcích měst.  Samec dosahuje délky 37 až 75 milimetrů a vyznačuje se mohutnými kusadly, které připomínají parohy. Samice jsou 30 až 45 milimetrů velké, kusadla ji chybí. Roháč obecný je nejznámější představitel brouků z čeledi roháčovitých. Jedná se o největšího brouka Evropy

Za teplých večerů brouci poletují s hlasitým bzukotem. Přes den se roháči rádi zdržují na kmenech, z kterých prýští stromová šťáva, která broukům chutná.  Samice kladou svá vajíčka do trouchnivějících pařezů a kmenů dubů. Larvy se zprvu živí humusem, později žerou dřevo. Vyvíjejí se 3 až 5 let a dosahují délky 10 centimetrů. Už na kukle je patrné podle zřetelných „parohů“, zda brouk bude samec.

 Přirozenými nepřáteli roháčů jsou straky, jezevci, lišky, ježci, černá zvěř, kočky a hlavně datlové.

PŘÍRODA NÁS VÍTÁ. Přírodní čas. Tisícileté hodiny věků.

Good Morning My Friends!

Zátiší s liškou

 Díky za znovuzrození dne kdy nic nebolí a máme svůj úsměv. Volby, volby, co to je? Přetahování deprivantů o pozice moci.

PŘÍRODA NÁS VÍTÁ.
Přírodní čas.

Tisícileté hodiny věků.

CO JE TO PŘÍRODA - NATURE A ČLOVĚK NA PLANETĚ ZEMI

PŘÍRODA S LIŠKOU

Sojka obecná (Garrulus glandarius) Ještě nedopeřené letošní mládě poskakující kousek od svého hnízda.

Sojka obecná (Garrulus glandarius) 

Sojka obecná (Garrulus glandarius)
Ještě nedopeřené letošní mládě poskakující kousek od svého hnízda.

Zdroj: Sociální sítě, Ptáci Evropy

Rosnatka okrouhlolistá, masožravka

Rosnatka okrouhlolistá, masožravka

Rosnatka,

latinsky „Drosera", je masožravá rostlina, která svoji přirozenou potřebu zabíjet drobný hmyz skrývá za svou nevšední krásu. Její specifický půvab způsobují drobné žláznaté výrůstky tak zvané „tentakuke" s kapičkami lepkavých, lesklých sekretů, které vypadají jako nevinná ranní rosa.


Ve skutečnosti jimi svoji kořist pevně připoutá, rozloží trávicím sekretem a doplní si tak potřebné živiny.

LIŠKA. Nejcennější liščí kožešina je v prosinci. Liška, Lovecké stezky, Příroda, Příroda a lidé,

Nejcennější liščí kožešina je v prosinci

Lišky mají velmi dokonalý sluch, zrak i čich

Tyto vlastnosti z ní  dělají úspěšné lovce. Srst lišek se každoročně vyměňuje. Koncem zimy začíná línání. Měkká a lesknoucí se srst ztrácí pružnost, láme se a vypadává. Začátek výměny srsti závisí na ukončení zimy. Je-li  dlouhá zima, línání se opožďuje. Většinou bývá línání ukončeno v květnu, u nemocných zvířat až v červnu. Na místech vylínané srsti dorůstají delší chlupy, tzv. pesíky, zatímco jemná a hustá podsada v letním ošacení zcela chybí. Letní srst začne k podzimu houstnout a prodlužovat se. Koncem října potom vyrůstá na liščím těle – podsada. Na konci listopadu můžeme spatřit lišky, které mají zimní srst. 

 Nejcennější liščí kožešina je v prosinci. Později již dochází k drobnému otírání a kvalita se snižuje.     

Teritorium lišky zaujímá podle úživnosti až několik kilometrů čtverečních. Hranice svého teritoria si liška značkuje močí nebo trusem, který zanechává na nápadných místech, jako jsou pařezy, kameny, krtiny či větší trsy trávy. Vždy jde o vyvýšené místo v terénu, odkud se pach trusu lépe šíří do okolí. Na trusu ulpívají výměšky řitních žláz. Pro vzájemnou komunikaci používají lišky kromě různých zvuků i pachové značky. Především jde o známou pachovou žlázu, která je uložena u kořene ocasu a nese název – „fialka“.

Bažantí kohoutek kodrcá....

Bažantí kohoutek kodrcá

Bažant obecný (Phasianus colchicus L.) 

Velikosti domácího kohouta s cca 40 cm dlouhým, špičatým klínem, který tvoří 18 rýdovacích per. Kohout je sytě bronzového zbarvení, hlava a krk je tmavomodrá. Nad světly jsou červené poušky, za hlavou vztyčitelné růžky. Na krku je zpravidla částečný nebo úplný bílý krční kroužek - tzv. obojek. Lysé stojáky mají u kohoutů nad zadním prstem ostruhu.

Slepice je celkově zemitě zbarvena s tmavě skvrnitým hřbetem a kratším klínem. Šat mláďat je podobný bažantí slepici. Prachový šat rezavě hnědý, na hřbetu černé skvrny.

SRNCEM PRONÁSLEDOVANÁ SRNA prchá a srnec ji nesmí ztratit, bez ohledu na to, kterým teritoriem se právě štvou. Srnčí říje, Příroda, aktivity radosti a milování života, Milování světu vládne.

Přišla srnčí říje a srnec pronásleduje říjnou srnu...

Srnec ve svém teritoriu nedokáže uhlídat vše a mladí srnci, pokud jsou obezřetní, dodržují vytvořenou hierarchii 

a včas se poroučejí ze scény, hlavně v době pastvy, si při okrajích teritorií nežijí špatně.

Ani teritoriální srnci se nemohou věčnými honičkami vyčerpávat, aby do říje vstupovali v plné kondici. V době říje se srny postupně stávají říjnými, barví ze svírky, ozývají se opakovaně pro srnce vábivým voláním. Srnec, bez ohledu na jakém stupni v hierarchii či teritoriálním území stojí, hledá zmateně, zkušený účelně s hlavou při zemi, do úmoru po lákavé zavětřené stopě barvící říjné srny. Používá hlavně čich a sluch než se s ní dostane do přímého kontaktu, potom srncem pronásledovaná srna prchá jako štvané zvíře a srnec jako pronásledující predátor ji nesmí ztratit, bez ohledu na to, kterým teritoriem se právě štvou. Srna se však snaží přiblížit a vrátit ke svému stávaništi. Přitom se mohou oddělit, při ztrátě kontaktu nebo jiným rušivým vlivem a roli pronásledovatele převezme později náhodně jiný srnec, který je nablízku. 

 Pověstné milostné kruhy jsou již závěrem náročné předehry, kdy konečně vyčerpaní "milenci"mohou započít akt plození.

Takto příroda prověřuje nejen kvalitu a vhodnost srnce pro reprodukci, ale i srny. Zkusme se vžít do role např. čiplenky, která poprvé prožívá tu hrůzu, že se za ní řítí mnohem větší, suptící pronásledovatel jako pes, který by ji měl strhnout. Prchá jako o život se všemi naučenými úhyby, odskoky a všemi způsoby, které mají za účel zmást pronásledovatele. Pak jistě pochopíme, že nemá čas ani možnost "vybírat" si partnera podle jakýchsi lidských měřítek a námi chápaných estetických znaků. Každá srna by mohla ohlásit znásilnění. Starší srny jednají s větším přehledem, ale všichni účastníci říje musí podat úctyhodné fyzické výkony, zdatnost a obratnost, uplatnit všechny své smysly, aby se mohli v říji prosadit. 

Následuje doba krátkého soužití, srnec i teritoriální po několik dní se od získané srny nevzdaluje, častokrát ji pokládá a je postupně více a více ve stavu vyčerpání. 

Pak lze pozorovat, že se srna klidně paství a srnec vedle ní ulehne, když se ta o pár metrů vzdálí, srnec za ní popojde, ledabyle utrhne něco vegetace a znovu v blízkosti srny zalehne. To jsou známky velké vyčerpanosti po enormním výdeji energie nenahrazované příjmem potravy, ale čerpané ze zásob organizmu. V žádném případě již tento srnec nemůže sledovat co se děje v jeho teritoriu, může být i mimo něj i ohrožován jiným sokem, ba ani o dění ve svém okolí nemá zájem, odevzdaně kopíruje pohyb srny. Tyto popsané fáze nemusí proběhnout všechny, počáteční mohou odpadnout nebo se zkrátit, když se např. srna setkává se srncem ve stejném pastvišti nebo jejich stávaniště jsou v jednom teritoriu. Po opadnutí vášně a splnění první fáze rozmnožování se srna po co nejmenší ztrátě kontaktu se srnčetem k němu natrvalo vrací, přechází do normálního životního denního rytmu. 

Srnec ihned nebo po krátké rekonvalescenci může a nemusí vyhledávat druhou nebo i třetí říjnou srnu, s více či méně vyčerpávajícím průběhem dobývání a vlastního pokládání. Absolvovat celou říji vyžaduje od srnce vynikající fyzické a zdravotní předpoklady, zásobu energie, schopnost užití všech smyslů a v nemenší míře i uplatnění zkušeností z předchozích let a zděděných instinktů. To vše spolu s genetickým typem předává svým potomkům. Srnčí říje spadá u nás do období konce července a začátku srpna. V této době 2 - 3 týdnů musí být oplozeny všechny srny, které vstoupily do říje. Připraveni splnit své životní poslání jsou k tomu s plným nasazením za každých okolností i všichni srnci schopní rozmnožování. A tak, po vyčerpání dospělých srnců, se podle složení populace ke konci říje dostává i na mladší ročníky, což neškodí ani tak ve spojení s dospělou srnou, ale je nevhodné u mladých srnek. 

Po skončení říje se vyčerpaní srnci ztratí, "zmizí". Odpočívají v krytu, je to velká změna po rušné říji, jejíž dobu, trvání a průběh ovlivňuje hlavně počasí vrcholícího léta, nadmořská výška, prostředí a hustota populace i její složení. Za krásného letního počasí je její průběh nejzřetelnější a nejtypičtější. Dosavadní rozdíly jedinců v hierarchii a teritoria jsou již během říje a po ní rozrušeny, zapomenuty, neobnovují se územní značení, hraby a ostrouhávání. Později se vynořují a mladší zapojují i do tlup, v září, s příchodem podzimu, všechna zvěř se ve zvýšené míře paství před zimou k vytvoření fyzických zásob pro zimní období. Srnci před zimou shazují parůžky a všechna zvěř postupně přebarvuje do zimního osrstění. Srna, která nevstoupila do říje nebo nebyla z jakýchkoli důvodů oplodněna, může být říjná v listopadu a plod se vyvíjí přímo bez utajené březosti. Srnčí zvěř je věrná svému stávaništi, krátkodobě ho mění jen kvůli lepší potravní nabídce, klidu apod. zavládne mír a smír všech mezi všemi. Srny dále vodí svá srnčata, zaučují je na denních příhodách, chrání je před nepřáteli a jsou zárukou toho, že mladý, nezkušený dorost přečká obtížné zimní období. 

V našich podmínkách hlubokého sněhu po několik zimních měsíců totiž žádné srnče bez matky zimu nepřečká. Tehdy přichází vhod nedoceněná pomoc myslivců. Zima může mít u nás dvě nebo i více obtížných kritických fází, které tato zvěř musí prožívat. Bývá to vždy po napadnutí velké vrstvy čerstvého sněhu anebo po slabém přimrznutí povrchu zavlhlé silné vrstvy sněhu, který neunese tenké spárky běhů srnčí zvěře. Především mladá zvěř, pokud není včas odvedena starší srnou do nižších poloh nebo nemá přístup k dobře dotovanému krmelci, trpí velkými ztrátami. Obtížně se pohybuje, je snadným terčem pro pytláky, toulavé psy a lišky. Těžko překonává terénní překážky, mantinely u silnic a břehy vodních toků. Tehdy dochází k největším ztrátám. Dalším obdobím, které může mít kritický dopad na srnčí populaci, je přechod ze zimní na jarní zelenou potravu. 

Zvěř po přečkání zimy, kdy přežívá z vlastních tukových zásob a převážně z ohryzu a okusu dřevin, případně je přikrmována u krmelců, se náhle po několika měsících půstu dostane na vzrostlejší trávu či na ozimé obilí, přesytí se jimi a v průjmech uhyne. Podobný stav mohou vyvolat i dietní chyby při přikrmování v krmelcích např. celým zrním ječmene nebo pšenicí, zmrzlou vyhozenou siláží ze statků apod. 

Všem těmto situacím lze zabránit a předejít tím, že srnčí zvěř je v zimním období navyklá na přikrmování, kromě sušené letniny, kterou již v předjaří málo přijímá, i dužnatým krmivem a hlavně ovsem nebo i obilným šrotem s otrubami a plevami (v poměru cca 1 : 1), kterými zvěř nikdy nepohrdne a toto krmivo vždy zabrání tomu, aby se v období náhlého přechodu stala riziková, nezvyklá, potrava převažující a předejde se dalším ztrátám, hlavně na mladé zvěři. Takto neoslabená zvěř přečká za pomoci myslivců lépe těžké zimní období a zdravá vstupuje do jara, očekávaného období hojnosti, spojeného s tvorbou paroží, přebarvováním, pokračujícím vývojem plodů u srn.

Bohumil Lhota

Koroptvičky vzácné setkání v přírodě

Koroptičky vzácné setkání v přírodě

Pohled na krajinu od rybníka a posedu z myslivcovy cesty na srnce co tu na paši se srnou pravidelně vychází. Obrázek si klikem zvětšíte!

U rybníka a posedu srnčí vychází a myslivec jde na čekanou....(od pavel kysela)

#Lovecké stezky, Čekaná, Fotografie z myslivosti, Lovu zdar!, Příroda, Příroda a myslivost, Přírodní fantazie, 

VOLAVKA POPELAVÁ. Hnízda si staví na stromech, v posledních letech jsou stále častější případy, kdy zahnízdí i v rákosinách.

Poněkud menší než čáp bílý (Ciconia ciconia),
převážně šedá, spodina těla světlejší.

Volavka popelavá

 Hlava je bílá s černým pruhem od oka do týla a s černou chocholkou z prodloužených per. Ruční a loketní letky černé. Zobák žlutohnědý až žlutý, nohy tmavohnědé, nahoře žluté.
Hnízdí v koloniích, často společně s ostatními druhy koloniálně hnízdících ptáků. Hnízda si staví na stromech, v posledních letech jsou stále častější případy, kdy zahnízdí i v rákosinách. Od konce února do poloviny května snáší 1-7 vajec ve 2 až 4 denních intervalech. Po 25-28 dnech inkubace se líhnou postupně mláďata, ta se na hnízdě zdržují 6-7 týdnů a pak se rozlézají do okolí hnízda, na noc se ale vracejí zpět. Za další 2 týdny jsou už plně vzletná. Pohlavně dospívají ve dvou letech, nejvyšší zjištěný věk je 24,5 roku.

Potravu tvoří hlavně ryby (kolem 15 cm.), dále obojživelníci, plazi, drobní savci, hmyz, korýši a měkkýši.

V Evropě se početnost i areál druhu může značně měnit i během několika málo let. Hlavně po tuhých zimách se stavy snižují, v průběhu 2-7 let se opět dostávají do původních stavů. Mírnější zimy v posledních letech naopak vedou k šíření druhu na sever, takže můžou zahnízdit i v severní Skandinávii.
Severní populace jsou z větší míry tažné, zimují jižněji od hnízdišť, naše většinou ve Středomoří, menší část táhne až do oblasti Guinejského zálivu v tropické Africe. V Evropě se početnost v průběhu posledních cca 40 let silně zvýšila, v současnosti tam hnízdí více než 210 tisíc párů.V České republice hnízdí pravidelně na celém území v okolí větších vodních ploch

Ťuhýk obecný sedí pařezu a chytá líhnoucí letící červené mravence (ptačí zahrady) Ťuhýk, Ptáci, Příroda, Zahrady

Ťuhýk obecný se pařezu a líhnoucí letící červení mravenci (ptačí zahrady)

LIŠKA DO PŘÍRODY PATŘÍ...něco si přečtěte a budete překvapeni jak myškuje, když shání potravu pro mladé. Příroda a zvěř to je nedoceněné bohatství....

Liška obecná

S liškou obecnou se setkáme téměř všude

Žije jak v rozsáhlých lesích, tak v lesích menších či polních kulturách.

Není žádnou zvláštností setkat se s liškou i na okrajích velkých měst, kde se také úspěšně rozmnožuje. K životu si vyhrabává nory nebo využívá nor jezevců. Liška patří mezi druhy, které se umí velmi dobře přizpůsobit danému prostředí.  Lišky se páří v nejtužší zimě, v lednu a v únoru. V té době lišáci pronásledují samice. Není výjimkou, že jednu samici honí více samců. Samec, který je samici nejblíže, si dělá hlavní právo na družku a ostatní samce odhání. Proto mezi samci dochází často k potyčkám. K aktu páření pak dochází uvnitř nory. Během léta se liščí pár pomalu rozpadá. Samice odejde s mláďaty od samce do jiné oblasti. Při dalším kaňkování se liška spáruje zase s jiným samcem. Vytvoření páru je utvořeno jen k odchování mláďat pro danou sezonu.    

V dubnu a květnu vrhá samice v noře tři až osm slepých mláďat, o které se svědomitě stará. Nejdříve je jen kojí, a později jim předkládá natrávenou potravu. V této době obstarává potravu i lišák. V období, kdy liška odchovává mláďata, má mnoho starostí se sháněním potravy. V těchto případech se proto vydává na lov i během dne, a tak není výjimkou spatřit ji i v pravé poledne, kdy například na polích či loukách slídí po hraboších. Ti jsou v její potravě zastoupeni ve velké míře. Kdo měl možnost pozorovat lišku při „myškování“, kdy se předvádí elegantními skoky do výšky, určitě mi dá za pravdu, že je to nádherná podívaná. Liška se odrazí všemi čtyřmi najednou, a když zase dopadne na zem, má pod předními běhy uloveného hraboše.

Je-li nasycená, tak si s ulovenou kořistí hraje. Hraboše pustí a potom ho znovu chytá. Ovšem v době, kdy má starosti s mláďaty, tak si uloveného hraboše „uloží“ do mordy a jde na další lov. Stejným způsobem loví jiného hraboše, aby ho potom přidala k prvnímu ulovenému ve své mordě. Takto si počíná ještě nějakou dobu, a kdy má již plnou mordu, tak se vydá k noře za svými mláďaty.
 Proto můžeme spatřit lišku, která nese v mordě šest i více ulovených hrabošů najednou. Nikdy je neodkládá, jen další ulovené hraboše stále přidává do mordy. Odrostlejším mláďatům nosí rodiče před noru i živou a poraněnou zvěř, na které se učí lovit a usmrcovat. V srpnu jsou liščata již vyspělá, že se osamostatňují. Na podzim jsou již vzrůstem a zbarvením k nerozeznání od rodičů.    

Liščin jídelníček je jinak velmi pestrý. Sbírá sladké ovoce, z keřů strhává zralé maliny, dovedně si počíná i při sběru borůvek, kdy zuby opatrně otrhává borůvky z větviček. Stejně si počíná i při sběru lesních jahod. Pochoutkou je pro lišky dozrávající oves. To si liška stoupne na zadní, uchopí do mordy hrst klasů a zuby je zdrhne. Mezi zuby ji pak zůstanou jen zrnka, která rozkouše a spolyká.  
Na zemi vyhledává brouky a jejich larvy. S chutí vyhrabává hnízda čmeláků nebo vos, aby se dostala na jejich chutné larvy. Dále najdeme v jejím jídelníčku různé obratlovce či drobné obojživelníky. V závislosti na množství potravy může liška za jedinou noc urazit až osmnáct kilometrů.

Zajímavé je, že liška může ulovit i lasičku či tchoře, ale tuto kořist jen usmrtí a nekonzumuje. Pozoroval jsem souboj lišky s tchořem. Tchoř se snažil utéct, ale pak jen na dotěrnou lišku cenil zuby a bránil se jejím útokům. Liška ho stále vytlačovala z bojiště a po chvíli se jí podařilo ho zakousnout. Usmrceného tchoře nechala bez povšimnutí ležet na zemi a odešla.    

Lišky mají velmi dokonalý sluch, zrak i čich. Tyto vlastnosti z ní  dělají úspěšné lovce. Srst lišek se každoročně vyměňuje. Koncem zimy začíná línání. Měkká a lesknoucí se srst ztrácí pružnost., láme se a vypadává. Začátek výměny srsti závisí na ukončení zimy. Je-li  dlouhá zima, línání se opožďuje. Většinou bývá línání ukončeno v květnu, u nemocných zvířat až v červnu. Na místech vylínané srsti dorůstají delší chlupy, tzv. pesíky, zatímco jemná a hustá podsada v letním ošacení zcela chybí. Letní srst začne k podzimu houstnout a prodlužovat se. Koncem října potom vyrůstá na liščím těle – podsada. Na konci listopadu můžeme spatřit lišky, které nají zimní srst.  Nejcennější liščí kožešina je v prosinci. Později již dochází k drobnému otírání a kvalita se snižuje.    

Teritorium lišky zaujímá podle úživnosti až několik kilometrů čtverečních. Hranice svého teritoria si liška značkuje močí nebo trusem, který zanechává na nápadných místech, jako jsou pařezy, kameny, krtiny či větší trsy trávy. Vždy jde o vyvýšené místo v terénu, odkud se pach trusu lépe šíří do okolí. Na trusu ulpívají výměšky řitních žláz. Pro vzájemnou komunikaci používají lišky kromě různých zvuků i pachové značky. Především jde o známou pachovou žlázu, která je uložena u kořene ocasu a nese název – „fialka“.

  Jaromír ZUMR st.

ZAJÍC. SRNA. SOJKA. Kochám se pohledem na bezstarostně se popásající srnu. Napravo přelétla straka, kdesi opět zakřičely sojky a vyhopkal z lesa zajíc.

Zajíc polní

Začíná se pomalu rozednívat a na východě rudne obloha 

Co nevidět sluneční zář zaplaví rozespalou krajinu. Je ještě chladno, paní Zima teprve nedávno, ale pohasínající hvězdy věští, že bude krásný den. Dýchám plnými doušky jarní vzduch prosycený vůní probouzející se země. Každý rok se to opakuje a pokaždé to ve mně zanechá pocit něčeho zvláštního a neskutečně krásného.

Srovnávám si pušku na rameni a dalekohledem bedlivě obhlížím louku před sebou. Zatím nikde nevidím žádnou zvěř. S prvními paprsky vycházejícího slunce se začíná probouzet i zpěvné ptactvo. Koncert započal nedaleko ode mne ve svém černém fráčku Mistr kos, co se usadil na vrcholku pomaloučku rašícího lískového keře. Jeho zpěv chytá přímo za srdíčko. Zastavuji se a nehybně naslouchám. Po chvíli se k němu přidávají i další ptačí sólisté a les už ožívá celým opeřeným orchestrem. Samozřejmě - chybět v něm nemohou všudepřítomné sojky plné páskované modři v peříčcích svých letek. 

Už vůbec nelituji toho, že jsem si ráno přivstala. Ba naopak. Boty mám svrchu smáčené od chladivé ranní rosy, která omývá čerstvě rostoucí zeleň louky, ale uvnitř mám pěkně teploučko. Docházím pomalu ke staré kazatelně. Žebřík je ještě vlhký, klouzavý a tak nahoru lezu velmi opatrně. Otvírám petlici dvířek a vstupuji dovnitř. Pušku stavím do rohu kazatelny, dnes ji mám sebou více méně ze zvyku než se záměrem lovit. Že by přišla liška či divočák nepředpokládám. Usedám na lavičku a dělám si pohodlí. Potichu otevírám okénko a nechávám na sebe proudit zvenčí čerstvý vzduch a také nechávám uším prostoupit ten nádherný koncert ptačích zpěváčků, kteří se mi teď ozývají ze všech stran. 

Mé oči znavené neustálým sledováním počítače a čísel při mé profesi účetní nabírají síly z všemožných odstínů zelené barvy okolí. Zároveň vypínám i mozek a oddávám tělo tolik potřebné relaxaci.
Určitě to dosvědčí i ostatní myslivci, že chvíle na posedu či kazatelně jsou chvílemi vnitřního uvolnění a odpočinku a zase na druhé straně i chvílemi vzrušení při lovu. Nejen lov, ale i citlivé vnímání přírody jako celku je myslivost.

SOJKA

Mé oči zachytily na louce téměř neznatelný pohyb. Pomalu zvedám dalekohled, abych nezpůsobila nějaký zbytečný hluk.

Srna.
Pomalu kráčí po louce zhruba ve vzdálenosti sto metrů ode mne. Teď se zastavuje a jistí. Bystří všemi smysly, aby zachytila jakýkoliv náznak nebezpečí. Dnes jí ale nikde nehrozí. Je sama. Zatím. Obeznávám ji a odhaduji její věk na dva až tři roky. Už brzy ale sama nebude, přijde její mateřská chvíle, čas kladení mláďat a ona bude za sebou vodit jedno nebo dvě srnčata. Nastane starost jí, ale i nám myslivcům. I my je budeme muset chránit až vyjedou do polí zemědělské stroje a nastane každoroční senoseč. Vzpomínám si, jak jsem kdysi opatrně přenášela malá srnčátka obalená náručí trávy, abych na ně nepřenesla svůj lidský pach, na okraj lesa, odkud si je pak srny odvedly. Vždy to fungovalo.

Tím, že se louky procházejí se psy, tak se rovněž zachrání alespoň část počínajících srnčích životů, které by jinak skončily pod nemilosrdnými koly techniky. Jsou i další možnosti, které se v praxi využívají, aby si srny své potomky včas odvedly do bezpečí lesních houštin. Vždyť je to naším úkolem a posláním starat se o zvěř, pečovat o ni a chránit ji.

Kochám se pohledem na bezstarostně se popásající srnu. Napravo přelétla straka, kdesi opět zakřičely sojky a tamhle vyhopkal z lesa zajíc. Chvíli se ostražitě rozhlíží, zapanáčkuje, bystří všemi svými smysly a pak se s chutí pustí do čerstvě narostlé trávy. Konečně se dočkal jara! Dobrou chuť ušáku! Cuká mi to koutkem úst. Je pořád na co se dívat. Je polovina dubna a brzo nastoupí svoji vládu měsíc květen, který položí na louku pestrý šál a ozdobí stromy bílými a růžovými květy, prostřené stoly pro včely a motýly. To bude teprve podívaná. Už se neskonale těším. Sluneční paprsky ke mně pronikají okýnkem kazatelny a cítím už jejich sílu na své tváři.

Je to příjemné. Oči se přivírají blahem a já se pomalu ponořuji do vzpomínek z dětství. Už jako malá holka jsem milovala přírodu a protože jsme bydleli u lesa, byla jsem v něm víc než doma. Lozila jsem po stromech, běhala po lese a moje mamka jen lomila rukama nad mými věčně roztrhanými kalhotami. Společně s mladším bratrem jsme se se starým dalekohledem courali přírodou a pozorovali zvěř. Psala jsem si dokonce deníček o tom, co všechno jsme na svých toulkách viděli.

 Je to zajímavé, jak člověk stárne, tím víc se vrací k místům, kde se narodil a kde prožil svá dětská léta. A tak tu dnes sedím na kazatelně už coby myslivec a začínající autorka mysliveckých literárních příběhů společně se svým splněným dětským snem. Znovu přikládám k očím dalekohled, tak jako tenkrát, před lety, když jsem ještě byla dítě a znovu obdivuji tu naši nádhernou jarní přírodu. Čerpám z ní neustále nevšední sílu a energii, kterou mi předkládá a ubezpečuji se, že příroda a myslivost jsou moje velké lásky, bez kterých se už v životě nemohu obejít.

Jitka PŘIBYLOVÁ

#Drobná zvěř, Lovecké stezky, Příroda, Zajíc, Myslivecké ráno, Dalekohledy, Posed, Čekaná