SILVESTR 2018 Zdeněk Izer. Vtipy, Humor. Myslivecká zábava

Zdeněk Izer, myslivecká zábava

Hunting Club. HUNTING, Myslivcův sen, Humor o myslivosti, Raffle ball hunting

Hunting Club

Mezi staré myslivecké zvyky patří i držení sklenky v levé ruce. Myslivecké zvyky a pověry.

Chutná? 

Na prostřený stůl patří vždy alespoň kousek mysliveckého


Velmi vkusné jsou malé jedlové nebo smrkové zálomky, vhodně rozložené po stole tak, aby oddělovaly jednotlivá místa stolovníků. Pěkně působí svazečky čerstvého chvojí, zastrčené v navrtaných březových špalících. Při zvlášť slavnostních příležitostech nebo nákladnějších hostinách se může použít i alegorická výzdoba tabule. Záleží na nápaditosti hostitele.

PAMATUJTE NA FILM O MYSLIVCÍCH  Slavnosti sněženek! ? 

Jakost zvěřinových pokrmů má být v plném souladu s jejich úpravou při podávání. Zákusky a studené pokrmy upravujeme a podáváme na mísách kovových (nerez nebo stříbro), porcelánových i skleněných. Paštiky a masitá jídla patří na mísy kovové. Saláty a paštiky podáváme na mísách porcelánových, vajíčka výhradně na skleněných mísách; kovové mísy by zčernaly a vajíčka by ztratila na vzhledu.

Čerstvé ovoce a kompoty patří na skleněné mísy.

Mísy mají být naprosto čisté a plní se tak, aby okraje zůstaly volné. Kapky omáčky, tuku apod. je třeba otřít. Mísy na maso se mají ohřát, aby tuk na zvěřině rychle nestydl. Jestliže se jídlo podává v chladnější místnosti, zvláště v zimě, je správné ohřát i talíře.
Předkrmy se podávají na ploché míse se lžící a vidlicí. Smažené předkrmy se urovnávají do věnce nebo pyramidy na ubrousek a uprostřed se zdobí kytičkou petrželky.

Porce masa musí být nakrájeny na tenké plátky, vždy v příčném směru vláken. Rostbífy, svíčkové apod. se urovnávají do původního tvaru a na míse se dokola obkládají. Řízky a bifteky se kladou šikmo přes sebe. Kýty se mohou po rozkrájení rovněž urovnat do původního tvaru. Větší pernaté zvěři se odřežou stehna a křídla, od kostí prsa a šikmo se nakrájejí na plátky. Postupujeme velmi opatrně a používáme ostrého nože, neboť zvěřina pernaté zvěře bývá křehká a drobivá. Podává se obvykle srovnaná na míse do původního tvaru; není to však podmínkou. Bažanti nakrájení a opět složení do původní podoby se dříve zdobili syrovou hlavou ukončenou papírovou manžetou a dřívkem; dnes se od této úpravy upouští. Menší zvěř pernatá se dělí i s kostmi, např. holubi na čtvrtky, koroptve a křepelky na půlky. Sluky a kvíčaly se ponechávají vcelku.

Ke zvěřině a mysliveckému stolování zvláště – patří dobrý nápoj. Před jídlem je vhodné podat aperitiv. Obvykle je to bílý nebo červený vermut, koktail, slivovice, koňak, vodka apod. Aperitiv se podává v menším množství.

Ke zvěřinovým pokrmům je hlavním nápojem víno.

 V zásadě se rozeznávají vína lehká a těžká, bílá a červená, suchá a sladká. Důležitá je správná volba vína podle druhu jídla. Podáváme-li několik druhů vín, dodržujeme důsledně zásadu postupu od vín lehkých k těžším, od bílých k červeným, od suchých k sladkým.
Po polévce, ke studeným předkrmům, jako jsou zvěřinové saláty, paštiky, závitky, majonézy atd., nabízíme zpravidla lehčí, sušší bílá vína. K teplým předkrmům, jako jsou např. hašé nebo ragú, jsou vhodná vína středně silná a plnější. Není chybou nabídnout bílé víno i k „bílému“ masu, což se u zvěřiny týká zejména některých úprav bažanta, koroptve a divokého králíka. Nehodí se však, jestliže jde o bažanta, koroptev a králíka pečeného.
Jako ke všem chuťově výrazným masitým pokrmům hodí se i ke zvěřině nejlépe červená plnější vína. Vína sladká a poloslaná nebo sladká vína šumivá se podávají jen k moučníkům, ovoci a ke zmrzlině.
Víno se zásadně nemá pít na lačný žaludek a nikdy se nemá střídat s jinými alkoholickými nápoji. Mimořádně důležité je podávat víno (i ostatní nápoje), které má před naléváním správnou teplotu.

Aperitiv má mít 6 – 10 °C, bílá a nasládlá vína 10 – 12 °C, bílá šumivá vína 4 – 6 °C, červená vína 14 – 16 °C. Důležitost teploty pro chuť vína nelze podceňovat. Jestliže teplota bílého vína vystoupí nad 12 °C, chuť se znehodnocuje stejně, jako když teplota tohoto vína klesne pod 8 °C.

Ke zvěřině se často pije i pivo. Není to nesprávné, ale víno je vhodnější. Pivo se podává buď v předem otevřených lahvích a nalévá se do menších sklenic, nebo se podává přímo ve sklenicích. Pije se k hlavním jídlům.

Při mysliveckém stolování nebývá nouze o přípitky.

Mezi staré myslivecké zvyky patří i držení sklenky v levé ruce. Při těchto příležitostech je správné i tento obyčej dodržovat, ačkoliv jinak se drží sklenka vždy v pravé ruce.
S mysliveckým stolováním souvisí ovšem ještě řada dalších tradičních zvyklostí a žertovných zábav. 

Patří sem nejen „myslivecké soudy“ konané při posledních lečích nad myslivci, kteří se při honu nějak „provinili“ proti mysliveckým mravům, ale i vyhlašování „krále honu“ apod. Přísně dodržovaným zvykem mezi myslivci z povolání (lesníky) bývala zásada, že u stolu musili být tito myslivci obsluhováni jen mysliveckými mládenci. Měla tím být jednak vyjádřena úcta učedníků vůči mistrům, jednak byla taková činnost součástí výuky mladého myslivce, který musil po „vyučení“ ovládat i zásady společenského chování a správného stolování. Dnešní „myslivečtí mládenci“ své „mistry“ při společném stolování u dobrého jídla a pití ovšem již dávno neobsluhují. Nutnost umět se slušně chovat u stolu (a nejen tam) však zůstává i dnes jedním ze základních požadavků naší společnosti.

Zásady správného stolování v mysliveckém svérázu je třeba uplatňovat všude tam, kde je to na místě. Zvýšíme tak požitek z jídla a přispějeme k zlepšení nálady stolovníků, kteří si od stolu odnesou i hezký zážitek.


Slavnosti sněženek, Zvěřina a kuchyně myslivce, aktivity radosti a milování života, Humor o myslivosti

Toho seknu na facebook, lajky nelajky!

No, ale nemá klobouk....je to myslivecké??

Toho né…! Toho už na facebooku znají!

Liška je oblíbenou postavou pohádek, bájí, pověstí. A právě díky tomu jí jsou přisuzovány mnohé lidské vlastnosti – bystrost, vychytralost, vypočítavost, faleš.

Liška se ochočit dá...ale odchází často do lesa

Ochočená liška Mína...a myslivec Petr v televizi...

Snad byla liška zdravá a neměla liščí tasemnici.

Liška obecná, jejíž latinské jméno Vulpes vulpes je tolik oblíbené, je patrně nejrozšířenější psovitou šelmou. Po celém světě má několik desítek příbuzných druhů, snad nejblíže jí stojí severoamerický poddruh liška plavá (Vulpes vulpes fulva).

Ač patří mezi šelmy psovité, s ostatními příslušníky čeledě se nekříží. Sice bylo zaznamenáno několik pozorování o „mezalianci“ lišky a psa domácího, důkazy o tom prozatím chybí…

Díky svým nezaměnitelným vlastnostem se ale liška stala oblíbenou postavou pohádek, bájí, pověstí. A právě díky vlastnostem jí jsou přisuzovány mnohé lidské vlastnosti – bystrost, vychytralost, vypočítavost, faleš.

Mína v televizi u pana Krause....Humor o myslivosti, Liška, Myslivecká zábava, Lovecké příběhy


 →→  Chcete víc obrázků a příhod o lišce? Pokračujte klikem TADY...

Zatím na jedné lesnické škole...

Studenti a trubači

Měsíc před maturitou:

Bůh: Jak to vypadá se studenty, učí se?
Petr: Šprti se začali učit, dobří studenti ještě také ne a flákači chlastají.

Týden před maturitou:
... Bůh: Jak to vypadá se studenty?
Petr: Šprti už opakují, dobří studenti se začali učit, flákači chlastají.

Maturita:
Bůh: Už studenti umí všechno?
Petr: Šprti to umí i odzadu, dobří studenti dočítají poslední stránky a flákači se modlí.
Bůh: Modlí říkáš? Tak to jim pomůžu.

#Lovecké právo, Lovecké brokovnice, Humor o myslivosti, Myslivecké tradice

Holland & Holland brokovnice

Při osamělých lovech se setkáme se dvěma mysliveckými zvyky či pojmy

Názvem "lovecké právo" se rozumí jedlé vnitřnosti spárkaté zvěře neboli drob. Patří tomu, kdo ulovenou zvěř vyvrhl, tedy střelci nebo průvodci. Poslední poctou ulovené zvěři je "stráž u zhaslého kusu". Jde o chvíli pozdržení se u střelené zvěře a zamyšlení, o okamžiky splynutí s přírodou, kdy lovec znovu v duchu prožívá úspěšný lov. Tento zvyk má kromě morálního i praktický význam, kus může totiž vychladnout.

Na ulovenou zvěř při fotografování nesedáme, ani na ni neklademe nohu. Při společných lovech platí zásada "první kule, poslední brok". Střílelo-li například na divoké prase více lovců, je kus přiřčen tomu lovci, jehož zásah zvěř smrtelně zranil, byť se i kus nesložil v ohni a musel být proveden dosled. Tato rána se považuje za "první kuli". Nemusí být první v pořadí, jestliže zvěř byla předchozími zásahy jen poraněna. Další případné zásahy - po "první kuli" - mohou být jen rány dostřelné. "Poslední brok" při honech na drobnou zvěř znamená, že úlovcem složené zvěře je poslední střelec, který na kus střílel a po jehož ráně se kus složil, zhasl. Nečítá se ovšem takzvané "střílení do hrobu" na zvěř již zhasínající.

Po ukončení honu tedy společného lovu na drobnou zvěř se může pořádat poslední leč. Jde o přátelskou schůzku všech účastníků honu spojenou s pohoštěním. I v jejím průběhu se dodržují některé myslivecké zvyky.

Brokovnice po výstřelu

Jak známo, myslivci připíjejí na zdar lovu a myslivosti levou rukou. Důvod tohoto zvyku není dosud objasněn, pravděpodobně pochází z barokní doby, kdy byla zaváděna řada dalších loveckých ceremoniálů. Při štvanici, nebo parforsním honu drželi v pravicích jezdci na koních otěže, psovodi vodítka smečky psů, přípitek se pak musel přizpůsobit, číše se držela levicí. Ostatně levá strana těla, kde je umístěno srdce, byla vždy považována za významnější, čestnější.

Na poslední leči zazní myslivecké písně, nechybí myslivecký humor a myslivecká latina. Sklon k obohacování a romantizaci zážitku není nikde tak zakořeněn a vyjádřen jako v nejstarším zaměstnání člověka, v lovectví. Myslivecká latina je slovní či výtvarné zobrazení lovu, lovce, zvěře, která více méně neodpovídá skutečnosti, ale na první pohled se nejeví jako nepravděpodobné. Nesmí tradovat pověrečné představy, zakrývat vlastní chyby, sloužit vychloubačství. Myslivecká latina nemá mít jiný účel, než potěšit, pobavit, udělat jiným radost. Má být proto výtvorem z pravdy a snu, z reality a poezie.

Někdy se při poslední leči koná též "myslivecký soud". Trestá žertovným způsobem účastníky honu, kteří se dopustili přestupků proti mysliveckým zvykům.

PODZIMNÍ VYPRÁVĚNÍ. Humor o myslivosti, Příhody z loveckého batohu, Příroda a lidé, aktivity radosti a milování života, Lovy fotoaparátem

ZAČAROVANÁ LÁSKA

Vysloužilý fořt Sládek jednoho roku nechodil do lesíčka na čekanou ani tak kvůli lovné a škodné

zvěři, ale aby mě přistihl se svou vnučkou Blaženkou in flagranti. Vzal si totiž do hlavy, že my dva spolu máme milostné techtle mechtle.

Přestože jsem se s tímto málomluvným fořtem občas toulával po hvozdech krkonošských a těšil se jeho přízni, bručel si pod vousy, že „takový ďučiště“, poupátko růžovoučký, má na ňákýho chlapa dost času“. Úzkostlivě totiž na své vnučce lpěl, neboť jeho jediný syn, Blaženčin otec, se prý odrodil lesu a montoval po světě výrobky strojírenského průmyslu. Blaženčina matka zase pracovala na směny a ještě měla spoustu prapodivných zájmů, takže vnučku převážně vychovával dědeček.

Od malička ji vodil do lesa, vštěpoval jí lásku k přírodě a snil, že z ní jednou bude inženýrka lesnictví. Z Blaženky proto vyrostlo dítko přírody. Byla jako vítr, věčně rozesmátá a rozevlátá. Stále slídila po lese, šplhala po stromech lépe než veverka a důvěrně poznávala život říše rostlinné i živočišné. Dědeček ji měl velice rád. Byl učitelem i vychovatelem dobrosrdečným, trpělivým, ale někdy i přísným, když to podle jeho názoru situace vyžadovala. Dvakrát nebo třikrát nás viděl spolu v lese a to vzbudilo jeho podezření. Oba nás vyslýchal, ale nikdy zcela neuvěřil, že ta setkání byla náhodná a navzdory jeho představám naprosto nevinná. Přiznávám, že by snad po nějaké době ta setkání nemusela být ani tak nevinná, protože se Blaženka rozvíjela do krásy antické Venuše.

Tou dobou jsem v ní však stále ještě viděl sotva odrostlé hříbě. Byla pro mě tabu, leč fořt Sládek byl nedůvěřivý až hrůza a s žárlivostí Othella střežil na každém kroku ctnost svého poupátka. Buď často odcházel do lesíčka na čekanou, kde vysedával dlouhé hodiny, aby se dopátral pravdy, nebo se někomu z nás pověsil na paty a obezřetně ho sledoval. Vypozoroval jsem, že se plíží za Blaženkou jako laskavý anděl strážný, kdežto po mé stopě jde jako za nejobávanější škodnou. Zpočátku mě to dopalovalo, ale po čase jsem si zvykl a bylo mi to jedno. Jednoho dne jsem se usadil v prostorné lovecké kazatelně, přistavěné k velkému buku na okraji paseky. Každodenně tam vycházel na pastvu kapitální srnec, kterého jsem toužil zvěčnit prostřednictvím fotoaparátu s teleobjektivem. Asi po hodině čekání se srnec objevil. Sotva jsem však dvakrát stiskl spoušť, parůžkáč se něčeho polekal a kvapně zmizel v lese. Znechuceně jsem sbalil fotografické nádobíčko do batohu, slezl po žebříku a vykročil na zpáteční cestu. Po chvíli jsem uslyšel za zády bohapusté láteření, hromování a vyhrožování. Ohlédl jsem se.

U kazatelny stál fořt Sládek, šermoval rukama a střídavě se díval nahoru na kazatelnu a směrem ke mně. Vrátil jsem se, abych zjistil, co vlastně vysloužilého zelenokabátníka tolik rozzlobilo. "Ještě se ptej, ty jeden. ty jeden cacnej záletníku, nemráte, mlsnej kocoure.", křičel na mě Sládek. "Myslíš, že nevím, že se slejzáš s Blaženou? Nejprv se s ní hodinu muchluješ nahoře - a tejdě se drze voptáš, proč vyvádím takovej rampel? No, setsakramentsky ses vycajchnoval!" Snažil jsem se vysvětlit mu, že jsem byl na kazatelně úplně sám a o jeho vnučce nemám ani potuchy. "Co mě balamutíš? Dyť je nahoře!" odsekl a křikl: "Blaženo, koukej bejt čemesně dole, nebo tam pro tebe pudu!" Podíval jsem se taky nahoru a překvapeně vytřeštil oči: z kazatelny na nás hleděl vystrašený obličej Blaženky. Na čelo mi vystoupily krůpěje studeného potu a málem mě přemohly mrákoty. Neměl jsem ani tušení, kde se tam vzala, ale bylo mi zcela jasné, že její přítomnost na kazatelně rozčertěnému Sládkovi uspokojivě nevysvětlím, kdybych se rozkrájel na kousky. Blaženka slezla dolů a pokoušela se dědečkovi objasnit choulostivou situaci. Četla prý na kazatelně knížku. Jakmile mě uviděla přicházet, vylezla po větvích vysoko do koruny buku a tam potichu zůstala. Po mém odchodu zase slezla do pohodlné kazatelny. A zrovna v okamžiku, když přicházel dědeček. Věděl jsem, že to musí být pravda, ale rozohněný Sládek tomu ani za mák nevěřil. "Blaženo, nelži! Víš, že to nemám rád," vybafl na ni a vytáhl pásek z kalhot. Blaženka uskočila a chtěla vzít do zaječích. Zakopla však o pařez a natáhla se na zem jak široká, tak dlouhá. Hbitě vyskočila, ale dědeček ji chytil za ruku. Opřel nohu o pařez, přehnul vnučku přes koleno a vzápětí začal řemen mlaskat na jejím oblém pozadí. Zavzlykala, zaječela a já jsem rychle přiskočil, abych zadržel neprávem trestající ruku. Blaženka toho využila, rychle si upravila oděv a poodběhla stranou. Tam si utřela slzičky a lítostivě na dědečka vyplázla jazyk, jako by tím chtěla říct: To se nedělá, dědečku, vyplácet na zadek téměř dospělou slečnu a ještě před cizím člověkem! Potom se rozběhla k lesu. Naštěstí jsem byl o hlavu větší a o polovinu let mladší než rozběsněný Sládek, takže mě nic podobného z jeho ruky nemohlo potkat. Dlouho jsme se dohadovali, ale fořt byl umíněný jako mezek. Když jsme se však rozcházeli, měl jsem dojem, že svému omylu věří již jen zčásti.

Uplynulo léto, podzim i zima a dostavilo se jaro.

Sládka už dávno přešel vztek a opět se choval přátelsky. Dokonce mě i pozval na ranní tok tetřeva, který podle jeho slov už dva týdny vyzpěvoval píseň lásky na silné větvi starého smrku. Také tvrdil, že budu mít toho kohouta proti obloze, takže jistě pořídím dobré snímky i v ranním šeru. A kdyby ne, je to prý fanatik, který zpravidla toká i po východu slunce. Hned druhý den nás zastihla odcházející noc, jak zvolna stoupáme do hor. Sládek prožil celý život v horách a znal je lépe než svoje boty. Když se výjimečně rozpovídal, měl jsem vždy dojem, že srostl se životem lesa tak dokonale, že není možné, aby mu v žilách kolovala jiná krev než zelená. Cestou mi vyprávěl, že byl po několik večerů na tetřevím zábrku, aby zjistil, na kterém stromě hlušec hřaduje. Také zdůraznil, že "když kohout večer nebrká, ráno netoká". A včera večer prý vydal onen zvláštní brkavý zvuk tak silně a zřetelně, že dnes při rozednění bude určitě zpívat jako blázen. Poučil mě, že tok začíná klepáním, nápadně připomínajícím klepáním dvou hůlek o sebe. Tento zvuk se zrychluje do trylku a potom následuje výlusk, který se zase podobá odzátkování láhve vývrtkou. Nakonec tetřev jako by brousil kosu.

Trvá to jen několik vteřin a tetřev hlušec je prý při broušení hluchý jako poleno, protože konce dolních čelistí otevřeného klovce tlačí do prostoru bubínků. Toho využije každý lovec a rychle udělá tři skoky dopředu. Ne víc! Kohout by to mohl uslyšet. Potom lovec čeká na další broušení a zase udělá tři dlouhé skoky. Tímto způsobem se trpělivě přibližuje k černému zpěvákovi, až ho má bezpečně na mušce. Když jsme dospěli k cíli, byla ještě tma, ale na východě už začala obloha blednout. Můj průvodce zvedl výstražně ruku, abych se zastavil. Po chvíli naslouchání zašeptal: "Už se probudil a toká. Trochu sme se opozdili, ale to nevadí. Posbíral jsem na cestičce, po kerý budeme přiskakovať, všecky větvičky, aby jejich praskání kohouta nezradilo." Po trpělivém absolvování asi poloviny cesty se začalo rozednívat. Bylo nutné pečlivě se ukrývat za kmeny smrků, aby nás tetřev nespatřil. Kohout tokal s malými přestávkami nepřetržitě, zkrátka jako blázen, jak fořt Sládek předpověděl. Ten se jen spokojeně usmíval a němým posuňkem vždy odstartoval naše komické trojskoky. Tak jsme dospěli až do blízkosti mohutného smrku, ze kterého se ozývalo klepání, trylek, výlusk i broušení. Jenom zpěváka jsme dosud nespatřili, přestože se již úplně rozednilo. Fořt nechápavě krčil rameny. Po krátké úvaze mi naznačil, že tetřev toká na jiné větvi než obvykle, a proto ho nevidíme. Opustili jsme tedy původní směr a dalším přiskakováním smrk obcházeli. Bohužel, ani tentokrát jsme neuviděli ani brko, natož celého tetřeva.

Přesunuli jsme se až pod smrk a zahleděli se do jeho koruny, odkud se ozýval záhadný tok. Když jsem původce tetřeví písně konečně objevil, rozchechtal jsem se na celé kolo. Můj průvodce na mě nechápavě civěl, dokud jsem mu neukázal malý, u kmene větvemi zamaskovaný kazetový magnetofon. A právě z něho vycházely zvuky, které lahodí uchu každého opravdového lovce a hravě dokážou rozbušit i jeho srdce. Fořt Sládek zbledl. Bylo vidět, že má hrozný vztek. Posadil se na stráň a procedil skrz zuby: "To je magnetofon naší Blaženy!" Pochopil jsem, proč svému dědečkovi vyvedla tuto rošťárnu právě v mé přítomnosti. Ostatně, následující minuta to potvrdila. Tetřeví tok ztichl a z magnetofonu zazněl Blaženčin hlas: "Milý dědečku, touto švandou ti oplácím loňskej vejprask u kazatelny. Vím, že máš smysl pro humor, a proto svý Blažence odpustíš. Musíš ale uznať, že to nebyla jenom legrace, ale i úspěšnej pokus ošidit tvý zkušený ucho. Snad by šlo magneťák využíť při vábení srnců a jelenů. Co tomu nápadu říkáš?" Dědeček neříkal nic a já jsem si už živě představoval, jak po příchodu domů vnučku zmaluje. Fořt Sládek se však proti mému očekávání začal usmívat a uznale pronesl: "To je ale ďučiště sakramentský! Na to bych ani ve snu nepřišel. Hnedle to v jelení říji voprubuju, jak to bude fungovať." A mně bylo nad slunce jasnější, že tentokrát Blaženka vyvázne se zdravou kůží.

Aktivity radosti a milování života, Fotografie z myslivosti, Hejkalové, Humor o myslivosti, Myslivecké fotografie, Myslivecká zábava, Ailien lovecký pes

Pozdrav Pámbu, páni myslivci! (by katerina lisova)

Značně se rozvinul u některých myslivců zájem především jen o lov

Přednost mají divočáci a potom ostatní trofejová zvěř. Trávit čas lovem škodící zvěře lišek, kun, strak apod. se moc myslivcům dnes nechce, vždyť kolem nás zmizeli i ti, u kterých nade vše převažoval lov holubů, večerní lovy kachen.
Ostatní spolková činnost se zužuje na schůze, individuální nebo společné brigády. Sejít se dnes jen tak, povídat si o myslivosti, to je vzácná výjimka.

Setkat se po ranní šoulačce na hranicích se sousedem a popovídat si přátelsky o tom co nového v myslivosti, přírodě a okolí, to už je dnes doslova utopie. A bývalo to přitom tak časté.

Nevím co udělat s tím, že já nemám celé roky vůbec nějaký důvod zajít na okresní myslivecký spolek. Je to tím, že veškerá myslivost se dělá se státním orgánem? Neměli bychom usilovat o získání některých řídících činností přímo z ČMMJ?

VESELÍ OHAŘI KATEŘINY. Lovecký pes, Humor o myslivosti, Myslivecká zábava

ARIEL A ATOM veselí ohaři podle Kateřina Lisova

PORTRÉT MLADÉ LIŠKY. UŽ MI NEŘÍKEJTE ŠKODNÁ - JSEM LIŠKA BYSTROUŠKA!

KUK NA MYSLIVCE - PŘEJETE SI MNE POCHOVAT?

V dubnu a květnu vrhá samice v noře tři až osm slepých mláďat

 o které se svědomitě stará. Nejdříve je jen kojí, a později jim předkládá natrávenou potravu. V této době obstarává potravu i lišák. V období, kdy liška odchovává mláďata, má mnoho starostí se sháněním potravy. V těchto případech se proto vydává na lov i během dne, a tak není výjimkou spatřit ji i v pravé poledne, kdy například na polích či loukách slídí po hraboších. Ti jsou v její potravě zastoupeni ve velké míře. Kdo měl možnost pozorovat lišku při „myškování“, kdy se předvádí elegantními skoky do výšky, určitě mi dá za pravdu, že je to nádherná podívaná. Liška se odrazí všemi čtyřmi najednou, a když zase dopadne na zem, má pod předními běhy uloveného hraboše. Je-li nasycená, tak si s ulovenou kořistí hraje. Hraboše pustí a potom ho znovu chytá.
Ovšem v době, kdy má starosti s mláďaty, tak si uloveného hraboše „uloží“ do mordy a jde na další lov. Stejným způsobem loví jiného hraboše, aby ho potom přidala k prvnímu ulovenému ve své mordě. Takto si počíná ještě nějakou dobu, a kdy má již plnou mordu, tak se vydá k noře za svými mláďaty. 

Proto můžeme spatřit lišku, která nese v mordě šest i více ulovených hrabošů najednou. Nikdy je neodkládá, jen další ulovené hraboše stále přidává do mordy.

 Odrostlejším mláďatům nosí rodiče před noru i živou a poraněnou zvěř, na které se učí lovit a usmrcovat. V srpnu jsou liščata již vyspělá, že se osamostatňují. Na podzim jsou již vzrůstem a zbarvením k nerozeznání od rodičů.

Liščin jídelníček je jinak velmi pestrý. Sbírá sladké ovoce, z keřů strhává zralé maliny, dovedně si počíná i při sběru borůvek, kdy zuby opatrně otrhává borůvky z větviček. Stejně si počíná i při sběru lesních jahod. Pochoutkou je pro lišky dozrávající oves.

To si liška stoupne na zadní, uchopí do mordy hrst klasů a zuby je zdrhne. Mezi zuby ji pak zůstanou jen zrnka, která rozkouše a spolyká.
Na zemi vyhledává brouky a jejich larvy. S chutí vyhrabává hnízda čmeláků nebo vos, aby se dostala na jejich chutné larvy. Dále najdeme v jejím jídelníčku různé obratlovce či drobné obojživelníky. V závislosti na množství potravy může liška za jedinou noc urazit až osmnáct kilometrů. Zajímavé je, že liška může ulovit i lasičku či tchoře, ale tuto kořist jen usmrtí a nekonzumuje.

Pozoroval jsem souboj lišky s tchořem. Tchoř se snažil utéct, ale pak jen na dotěrnou lišku cenil zuby a bránil se jejím útokům. Liška ho stále vytlačovala z bojiště a po chvíli se jí podařilo ho zakousnout. Usmrceného tchoře nechala bez povšimnutí ležet na zemi a odešla.

MYSLIVECKEJ GULÁŠ. Štítky menu: Humor o myslivosti, Myslivecká zábava, Vtipy

DOBROU CHUŤ!

VTPY, HUMOR A MYSLIVECKÁ ZÁBAVA

MAZANÝ LIŠÁK A RUKOJMÍ

Divočák, Honili myslivci, Humor o myslivosti, Myslivci a konfliktní situace. Nemohu střílet mimo svoji honitbu. To by mi musel někdo dát zvláštní výjimku. Jinak to nepůjde.

Divočák v bazénu

„Mami, tati, vstávejte. V bazénu je prasátko.“

Těmito neuvěřitelnými slovy to vlastně všechno začalo. Malý klučina cloumal otcovým palcem u nohy vyčuhujícím zpod pokrývky a zároveň se snažil probudit i svou mámu. Zprvu oba rodiče nechápali, co se děje. Viděl snad Petřík něco takového v ranním vysílání pro děti? Nebo má jenom bujnou fantazii?

Rozespale svou ratolest požádali, aby svá slova zopakoval. Ani nemusel. Divočák se totiž ozval sám a bylo ho pořádně slyšet.
„Dobrý den, prosím vás, v bazénu nám pobíhá divočák a nemůže se dostat ven. Mohli byste přijet?“
Byla sobota osm ráno, když hlava rodiny zavolala na policii. Za půl hodiny přijeli dva strážníci. Seznámili se s daným problémem, řádně podumali, načež se oba bezmocně podrbali na čele. S něčím takovým se ještě nikdy nesetkali a moc si s tím nevěděli rady. Mají snad vlézt dovnitř a utkat se s kňourem tváří v tvář? Nebo ho rovnou zastřelit? Ostatně, ani jejich přímý nadřízený jim přes vysílačku neporadil, že se prý někde optá.

„Máme vyčkat pokynů velitele. Buďte trpěliví.“
Menší, asi padesátikilový, divočák byl s narůstajícím časem stále nervóznější. Zuřivě pobíhal po dně vypuštěného bazénu a ryjem útočil na plastové stěny, přičemž vydával vzteklé nasupené zvuky. Není divu, že nikdo z přítomných neměl odvahu hrát si na Bivoje. A pak konečně přišel vysílačkou pokyn, který strážníci tlumočili nešťastné rodince...

„Jen tak zastřelit ho nemůžeme. Máme se tedy obrátit na hasiče, případně na veterináře.“
Požárníci sice přijeli v plné zbroji, ale rovněž nevěděli, co si mají počít. Přece toho nebohého štětináče neutopí v proudu studené vody? Nakonec se vytasili s nápadem chytit ho do sítě. Akce však skončila fiaskem. Prostor bazénu byl příliš velký, divočák maximálně bojovný i nečekaně mrštný a síť zoufale malá i vetchá. Rychle se jim potrhala.

„Co se dá dělat. Musíme zavolat veterináře. Kdo jiný by měl zasáhnout, když ne oni?“
A tak přijeli zvířecí doktoři. Jenže ouha, nepřivezli s sebou pušku na uspávací šipky, neboť ji prý momentálně nemají. Měli pouze ústní foukačku, ale s tou si na kňoura nepřišli. Blížilo se poledne a na zahradě domu to vypadalo jako na nějaké předvolební manifestaci. Naštvaná rodinka, zvědaví sousedé, veterináři, strážníci, hasiči... A na cestě specialisté ze záchranné stanice živočichů. Ale ani ti nepomohli.
„To je nedorozumění. My zasahujeme u poraněných zvířat. A tomu praseti nic není. Je pouze vystresované z vás všech. Nemůžeme ho jen tak utratit.“
Sebrali se a odjeli pryč. Vzápětí si někdo z přítomných vzpomněl, že v blízké vesnici bydlí myslivec. Hned pro něj vyrazili autem a za chvíli ho přivezli. Vzal si s sebou brokovnici a možná byl i plný odhodlání pomoci, ovšem pak se mu to rozleželo v hlavě a vyvstal další problém.
„Víte, já vlastně nemohu střílet mimo svoji honitbu. To by mi musel někdo dát zvláštní výjimku. Jinak to nepůjde.“

A tak se narychlo sháněl vedoucí místního mysliveckého sdružení. Ten nebyl doma, ale našli ho u piva v hospodě. Jenže také on si netroufal rozlousknout tuto „prekérní“ záležitost a alibisticky se odvolával na starostu obecního úřadu. Když on řekne ano, potom tedy dá k odstřelu souhlas.
„No dobře hoši, střelte ho! A pokud se po mně budou vozit ochranáři a bude z toho malér, tak si sežeňte nového starostu.“

Skoro se už stmívalo, když padl jeden přesný výstřel. Divočák zůstal v ohni, všichni se spokojeně rozešli do svých domovů a rodinka si mohla po dlouhém martyriu zhluboka oddychnout. Jen ten malý klučina to oplakal. Na prasátko si již zvykl a chtěl se o něj starat. Dokonce by na léto obětoval i svůj tolik oblíbený bazén.

Eduard Svítivý a Petr Slaba

Něco vám to připomíná Myslivci? Ještě očíslovat, jestli někdo nechybí! Humor o myslivosti, Vtipy, Zajíc, Liška, Myslivecká zábava

Mazaná liška a zajíci

Tak vy se máte špatně myslivci? Jen počkejte, JÁ vám ukážu, co je to mít se špatně! #Vtipy, Humor o myslivosti, Myslivecká zábava

Tak vy se máte špatně??

Debatuje hlouček kamarádů

 Jeden si stěžuje, že se má špatně, že má hádavou ženu, druhý je bez práce, třetímu vyměřili důchod necelých devět tisíc, čtvrtý zaplatí za cestu do práce čtvrtinu mzdy, protože už do vesnice nejezdí žádný autobus a on musí jezdit autem a tak to běží stále dokola, samé bědování. Bůh se na to dívá zpoza obláčku, pokyvuje hlavou a poslouchá.

Když to naříkání na zemi /v Čechách/ nebere konce, Bůh se rozlobí, odhrne oblaka a zahřmí: "Tak vy se máte špatně? Jen počkejte, JÁ vám ukážu, co je to mít se špatně"!


#Vtipy, Humor o myslivosti, Myslivecká zábava, Tak vy se máte špatně?

Dobrý vtip! I ptá se liška: "Veverko, ty nemakáš?" #Myslivecká zábava, Vtipy, Humor o myslivosti.

Bajka o Lišce

Přidat popisek

Běží liška po lese a na větvi vysoké borovice vidí veverku, jak se opaluje, cigaretku, sluneční brýle, drink.

I ptá se liška: "Veverko, ty nemakáš?"

A veverka odpoví: "Co bych makala, kašlu na práci, je pěkný počasí, tak se opaluju".

Liška běží dál a přemýšlí, přemýšlí a říká si: "Já se tady pořád honím, dělám tady zdravotní policii, lovím ty nemocný a slabý živočichy, nikdo to pořádně neocení, žaludek z toho mám v prdeli, dovolenou žádnou, takový pěkný počasí, dám si taky chvíli leháro".

Jak řekla, tak i udělala, plácla s sebou na mez a opaluje se. Jde kolem myslivec s puškou na rameni, vidí vyvalující se lišku, hodí pušku k líci prásk, prásk - složí ji.

Ponaučení: Kdo chce srát na práci, musí sedět hodně vysoko!


MYSLIVECKÁ ZÁBAVA...! ZDE.


#Myslivecká zábava, Vtipy, Humor o myslivosti, 

SRNEC. Roe deer (Capreolus capreolus) Vycházel měsíc a jeho mdlé světlo slabě ozařovalo okraj lesa. Zaslechl jsem šelest a rozhodl se ještě vydržet.

Roe deer (Capreolus capreolus) Srnec

Seděl jsem zvečera na posedu a pozoroval louku ze dvou stran obklopenou lesem

a otevřenou směrem do polí. Po chvíli z lesa vyšel srnec šesterák a pastvil se, každou chvilku zvedl hlavu a jistil.

Vtom se z lesa vyřítil druhý a začal jej pronásledovat směrem do louky. Už už jej doháněl, když najednou se oba obrátili a ze štvance se stal pronásledovatel a z pronásledovatele štvanec. Oba v prudkém běhu zmizeli zpátky v lese.

Výjev byl tak komický, že se dušeným smíchem pode mnou posed rozechvíval ještě dlouho potom, co rušná minutka skončila. Vše se odehrálo velmi rychle, jen jsem stačil poznat, že prvně hnal mladší, slabší srnec silnějšího, který byl překvapen náhlým útokem a vzhledem k ne zrovna dobrému zraku srnčí zvěře zjistil, že se obává zbytečně, až když mu byl pronásledovatel v patách. Kromě srny jsem do tmy již nespatřil nic, ale ještě cestou domů jsem se smál. 

Patrně nejkomičtější byl ten zlomek sekundy, kdy pronásledovaný zjistil svůj omyl a tím nejkratším možným způsobem se v běhu otočil, zabral zadními běhy do protisměru a v téže sekundě pronásledovatel v běhu strnul do záporu a stejně úsporným způsobem se otočil a hnal zpět, takže nedošlo ke střetu. A ještě jedno jsem si později uvědomil, že srnců na tuto pastvinu vychází více. Každý z účastníků této akce se totiž někoho bál a někoho nebál. Musí to zde být v hierarchii srnců nejméně srnci číslo tři a dva, v pořadí jak mizeli v lese. Že zde vychází špičáček, který ale v popsané akci neúčinkoval, jsem věděl. Ten by mohl stát až na čtvrtém místě. 

Ale který je ten první? Se kterým si svého slabšího souseda srnec číslo dva spletl? Na to odpověď nenajdu doma na gauči, ale pouze na místě prvního setkání. Zopakoval jsem čekanou později a spatřil jen mladého špičáka, který se tu klidně pastvil, vyšla i srna, ale to bylo vše a tma se valem blížila. Vycházel měsíc a jeho mdlé světlo slabě ozařovalo okraj lesa. Zaslechl jsem šelest a rozhodl se ještě vydržet. Zdálo se mi, že mezi okrajovými větvemi se cosi pohnulo, ale potom zase byl dlouho, dlouho klid. Stále jsem hleděl na ono místo a vsadil bych se, že tam stojí nepohnutě srnčí, a že část těla vidím. Ale jistotu jsem nabyl až po další dlouhé chvíli, když ten tajemný obrys zvolna prošel těsně pod mým posedem podél kraje lesa. 

Překvapený srnec

Byl to srnec, starý, jaké paroží nosí se mi nepodařilo zjistit. Ještě několikrát jsem pokoušel štěstí, ale nikdy nedostal lepší příležitost. Dny se krátily a srnec vycházel po setmění, stále později. Ano, jednou na podzim jsem ho spatřil, když jej zvedli patrně houbaři, proběhl hbitě těžkým terénem, lesem s kamenitým povrchem, nedaleko od místa, kde jsem stál, ale nedalo se zjistit jaké má paroží. Pak ještě v zimě jsem ho vyrušil poblíž krmelce a poznal podle statného těla, ale již bez parůžků. Za hlubokého sněhu se všechna srnčí zvěř stáhla do níže položených částí honitby a tam po několik týdnů přečkala nejtěžší období, v příznivějších podmínkách, aby uspořila energii. 

Jen silný starý srnec se vždy v noci vracel na své stávaniště. Obeznaný, ale nepoznaný samotář, srnec číslo jedna. I když jsem dosud nespatřil jeho parůžky a byl to nejspíš zpátečník, věřím, že z hlediska chovatelského je nejlepším srncem v této části revíru.
Jistě nejsem sám, kdo podobnou příhodu zažil i u jiných druhů zvěře, která si vytváří v místě výskytu ve vztazích mezi jednotlivci určitou hierarchii a vlastní teritoria. Běžně pokud nebyl "denní řád" narušen chybou v době příchodu na pastvu, probíhalo vše hladce a srnci se bez kolize vystřídali od nejméně opatrného srnečka po nejobezřetnějšího a nejsilnějšího.

Bohumil Lhota

#Srnec, #Lovecké stezky, Humor o myslivosti, Čekaná, Happy Days, Příroda a myslivost, 

PŘIJÍMÁNÍ MEZI MYSLIVCE, pasování na lovce. Myslivcův klobouk je výrazným znakem mysli­vosti #Pasování, Zákony a předpisy o myslivosti, Humor o myslivosti, Myslivecké tradice, Úspěšný lov

Trubač v akci

Pasování je nejhezčí a nejpůsobivější

ceremoniál, a pak také proto, že při tomto zvyku míváme nejvíce diváků z řad - nemyslivců, kterým máme příležitost tímto aktem dokazovat, jak je myslivost ušlechtilá, jak novým myslivcům i zkušeným lovcům připomínáme etiku, morálku a další kladné vlastnosti při výkonu práva myslivosti a je to vyjádřením vztahu myslivců k přírodě.

Této příležitosti ke škodě myslivosti ale nevyužijí ti, kteří se ome­zují pouze na tři údery a krátká slova k nim, a ten hezký a dlouhý úvod před vlastním pasováním buď neznají, nebo se ho nechtějí naučit nazpaměť. Ano, formulace by měl pasující znát zpaměti, text se při pasování opravdu číst nemá.

Další chybou je, že před údery tesákem se někteří pasující omezují na čtení desatera či mysliveckého slibu.  Je možno je uplatnit až jako dodatek, dát podepsat adeptovi po ceremoniálu, či je možno na závěr přečíst.

Aktu přijímání mezi myslivce by se nemělo říkat pasování na myslivce.

 Když tak přijímání mezi myslivce formou pasování. Mnozí naši kolegové argumentují, že myslivcem se nikdo nemůže stát pro­vedením aktu pasování, že může být pouze přijat mezi ně a mysliv­cem se stane až po nabytí potřebné praxe a cenných zkušeností. Asi na tom něco je, ale hlavní je, že musíme v této oblasti rozez­návat dva ceremoniály: 1.) přijímání mezi myslivce, 2.) pasování na lovce.

Srnčí zvěř v přírodě

Obřad přijímání mezi myslivce by se měl připravit každému mla­dému myslivci, který řádně složil zkoušky a také tomu, kdo přechází do druhého mysliveckého kolektivu, když v tom prvním mu tento obřad neuspořádali a nakonec ho vlastně ani nepřijali mezi sebe.
 Přijímán by měl být každý myslivec ale jen jednou, zatímco pasován na lovce může být úspěšný lovec mnohokrát. Výčet toho, na jakou zvěř se pasuje, je totožný s předáváním nebo dáváním úlomků za úspěšný lov. Pozor, ale nikoliv totožný s dáváním úlomků zvěři jako poslední hryz, resp. poslední zob, neboť šelmám se poslední hryz nedává, ale paso­vání na lovce se dělat má. Velmi často nemají aktéři na hlavách klobouky!

Myslivcův klobouk je výrazným znakem mysli­vosti, do určité míry vlastně jeho atributem.
 Vždyť myslivecký klobouk ozdobený stavovským úlomkem se ani v kostele nesmeká! A při veškerém pasování musí být klobouky na hlavách všech aktérů, i když je to v místnosti. Pasovaný jej při výzvě „poklekni myslivče“ smekne a drží na prsou do doby, než mu pasující začne předávat pasovací list (zbraň) a při pasování na lovce může mít na klobouku na pravé straně úlomek. Avšak jen po dobu obřadu a nenosí jej do půlnoci, pokud nelovil tento den. Pasování na lovce se může dělat i s opožděním.

Ten, kdo pasovaného uvádí, pasující, asistující funkcionáři, i trubači pak mají úlomky na levé straně klobouku - stavovské. Přijí­maný myslivec nemá úlomek žádný. Že všichni musí být i vhodně myslivecky oblečeni, je asi nadby­tečné zdůrazňovat. Veškeré maskovací části oblečení jsou samozřejmě vyloučeny.

Postup při vyhlášení Rumovské Unijní Myslivosti (RUM) #Humor o myslivosti, Vtipy, Lucky deer, Myslivecká zábava, Ženy a myslivost, Otázky z myslivosti, Halali.

Trubači v zeleném Unijní dívky vítají s Halali

Usmolení venkovští brigádníci a adepti myslivosti těšte se na novinku

Evropská Unie (EU) zavede pro uklidnění vzájemného zabíjení myslivců na honech, doprovod ve stylu láska a erotika v lese i zelený sex. Místo patron jsou ochranné prostředky v sumce na náboje doporučeny.

Ovšem ty nejhezčí a kypré tvary jsou rezervovány pro hajné městských lesů a tamní přátele lovecké chaty pro ozdobu i potěšení pana fořta. Fotografie zobrazuje také ukázkově odložené lovecké zbraně (kulovnice) i s náboji a zeleným kloboukem na dece z daňka. Místo pro odložení loveckých zbraní za stromem v lese bude upřesněné zákonem o Rumovské Unijní Myslivosti (RUM), jelikož české dívky postoupily do širšího zahraničního výběru pro svou loveckou přítulnost.

Stavy drobné i spárkaté zvěře v Česku se nápadně zvýšily od té doby co zelení pánové slintají na závěry kulovnic a zarezly jim pojistky na brokovnicích. Nové náboje Eros s unijní akreditací se připravují v balíčku s návodem pro adepty zkoušek z myslivosti.

Nový unijní pozdrav myslovců (o je správně) zní: Ochraně myslovosti zdar! Odpověď: Nazdar eu.na
RUM!


#Humor o myslivosti, Vtipy, Lucky deer, Myslivecká zábava, Zákony a předpisy o myslivosti, Ženy a myslivost, Otázky z myslivosti, Halali, RUM.