 |
| Chutná? |
Velmi vkusné jsou malé jedlové nebo smrkové zálomky, vhodně rozložené po stole tak, aby oddělovaly jednotlivá místa stolovníků. Pěkně působí svazečky čerstvého chvojí, zastrčené v navrtaných březových špalících. Při zvlášť slavnostních příležitostech nebo nákladnějších hostinách se může použít i alegorická výzdoba tabule. Záleží na nápaditosti hostitele.
PAMATUJTE NA FILM O MYSLIVCÍCH Slavnosti sněženek! ?
Jakost zvěřinových pokrmů má být v plném souladu s jejich úpravou při podávání. Zákusky a studené pokrmy upravujeme a podáváme na mísách kovových (nerez nebo stříbro), porcelánových i skleněných. Paštiky a masitá jídla patří na mísy kovové. Saláty a paštiky podáváme na mísách porcelánových, vajíčka výhradně na skleněných mísách; kovové mísy by zčernaly a vajíčka by ztratila na vzhledu.
Čerstvé ovoce a kompoty patří na skleněné mísy.
Mísy mají být naprosto čisté a plní se tak, aby okraje zůstaly volné. Kapky omáčky, tuku apod. je třeba otřít. Mísy na maso se mají ohřát, aby tuk na zvěřině rychle nestydl. Jestliže se jídlo podává v chladnější místnosti, zvláště v zimě, je správné ohřát i talíře.
Předkrmy se podávají na ploché míse se lžící a vidlicí. Smažené předkrmy se urovnávají do věnce nebo pyramidy na ubrousek a uprostřed se zdobí kytičkou petrželky.
Porce masa musí být nakrájeny na tenké plátky, vždy v příčném směru vláken. Rostbífy, svíčkové apod. se urovnávají do původního tvaru a na míse se dokola obkládají. Řízky a bifteky se kladou šikmo přes sebe. Kýty se mohou po rozkrájení rovněž urovnat do původního tvaru. Větší pernaté zvěři se odřežou stehna a křídla, od kostí prsa a šikmo se nakrájejí na plátky. Postupujeme velmi opatrně a používáme ostrého nože, neboť zvěřina pernaté zvěře bývá křehká a drobivá. Podává se obvykle srovnaná na míse do původního tvaru; není to však podmínkou. Bažanti nakrájení a opět složení do původní podoby se dříve zdobili syrovou hlavou ukončenou papírovou manžetou a dřívkem; dnes se od této úpravy upouští. Menší zvěř pernatá se dělí i s kostmi, např. holubi na čtvrtky, koroptve a křepelky na půlky. Sluky a kvíčaly se ponechávají vcelku.
Ke zvěřině a mysliveckému stolování zvláště – patří dobrý nápoj. Před jídlem je vhodné podat aperitiv. Obvykle je to bílý nebo červený vermut, koktail, slivovice, koňak, vodka apod. Aperitiv se podává v menším množství.
Ke zvěřinovým pokrmům je hlavním nápojem víno.
V zásadě se rozeznávají vína lehká a těžká, bílá a červená, suchá a sladká. Důležitá je správná volba vína podle druhu jídla. Podáváme-li několik druhů vín, dodržujeme důsledně zásadu postupu od vín lehkých k těžším, od bílých k červeným, od suchých k sladkým.
Po polévce, ke studeným předkrmům, jako jsou zvěřinové saláty, paštiky, závitky, majonézy atd., nabízíme zpravidla lehčí, sušší bílá vína. K teplým předkrmům, jako jsou např. hašé nebo ragú, jsou vhodná vína středně silná a plnější. Není chybou nabídnout bílé víno i k „bílému“ masu, což se u zvěřiny týká zejména některých úprav bažanta, koroptve a divokého králíka. Nehodí se však, jestliže jde o bažanta, koroptev a králíka pečeného.
Jako ke všem chuťově výrazným masitým pokrmům hodí se i ke zvěřině nejlépe červená plnější vína. Vína sladká a poloslaná nebo sladká vína šumivá se podávají jen k moučníkům, ovoci a ke zmrzlině.
Víno se zásadně nemá pít na lačný žaludek a nikdy se nemá střídat s jinými alkoholickými nápoji. Mimořádně důležité je podávat víno (i ostatní nápoje), které má před naléváním správnou teplotu.
Aperitiv má mít 6 – 10 °C, bílá a nasládlá vína 10 – 12 °C, bílá šumivá vína 4 – 6 °C, červená vína 14 – 16 °C. Důležitost teploty pro chuť vína nelze podceňovat. Jestliže teplota bílého vína vystoupí nad 12 °C, chuť se znehodnocuje stejně, jako když teplota tohoto vína klesne pod 8 °C.
Ke zvěřině se často pije i pivo. Není to nesprávné, ale víno je vhodnější. Pivo se podává buď v předem otevřených lahvích a nalévá se do menších sklenic, nebo se podává přímo ve sklenicích. Pije se k hlavním jídlům.
Při mysliveckém stolování nebývá nouze o přípitky.
Mezi staré myslivecké zvyky patří i držení sklenky v levé ruce. Při těchto příležitostech je správné i tento obyčej dodržovat, ačkoliv jinak se drží sklenka vždy v pravé ruce.
S mysliveckým stolováním souvisí ovšem ještě řada dalších tradičních zvyklostí a žertovných zábav.
Patří sem nejen „myslivecké soudy“ konané při posledních lečích nad myslivci, kteří se při honu nějak „provinili“ proti mysliveckým mravům, ale i vyhlašování „krále honu“ apod. Přísně dodržovaným zvykem mezi myslivci z povolání (lesníky) bývala zásada, že u stolu musili být tito myslivci obsluhováni jen mysliveckými mládenci. Měla tím být jednak vyjádřena úcta učedníků vůči mistrům, jednak byla taková činnost součástí výuky mladého myslivce, který musil po „vyučení“ ovládat i zásady společenského chování a správného stolování. Dnešní „myslivečtí mládenci“ své „mistry“ při společném stolování u dobrého jídla a pití ovšem již dávno neobsluhují. Nutnost umět se slušně chovat u stolu (a nejen tam) však zůstává i dnes jedním ze základních požadavků naší společnosti.
Zásady správného stolování v mysliveckém svérázu je třeba uplatňovat všude tam, kde je to na místě. Zvýšíme tak požitek z jídla a přispějeme k zlepšení nálady stolovníků, kteří si od stolu odnesou i hezký zážitek.
Slavnosti sněženek, Zvěřina a kuchyně myslivce, aktivity radosti a milování života, Humor o myslivosti
