SOVY. Puštík obecný, Kalous ušatý, Sova pálená

Sova pálená

Předjaří - čas soví lásky, nám dává příležitost se s nimi se s nimi seznámit

 Když ne bezprostředním pozorováním, tak alespoň večerním nasloucháním jejich hlasových projevů. Můžeme začít třeba už za humny vesnice nebo města, kde se v blízkosti nalézá menší les s trochou starších smíšených porostů.

Od února již tu uslyšíme po sešeření hlasité pleskavé zvuky ptačích křídel. V přestávkách ticha pak zase štěkavé houkání a ne zrovna ošklivé tremolo volání, které vždy před ukončením znatelně klesne.

 Je to sameček puštíka obecného, jenž si okázalým partem značí svůj hnízdní okrsek. Obdobně potom dává také na srozuměnou samičce, která už obvykle záhy v březnu sedí v dutině vykotlaného stromu na bílých kulatých vajíčkách, že jí přinesl myšici nebo hraboše. Nepřilétne-li si hned pro nabízenou potravu, přidá ještě nezvyklý jemný klokotavý trylek. Na ten určitě přilétne. Tak se s ní druh dvakrát za noc poctivě dělí o vše, co uloví celých 30 dní jejího sezení. Za špatného počasí to nemá jednoduché, aby v pomalém letu nízko nad zemí objevil hlodavce, ptáka, obojživelníka i plaza.

Mezi poli a loukami, tam kde stojí docela malý lesík nebo remízek, se docela rád usazuje pár kalousů ušatých. Místo mají určitě vyhlédnuté už od ledna a sameček se tu za dlouhých nocí ozývá monotónním táhlým, někdy také krátkým, voláním "húu", které je slyšet na kilometr cesty. Rád obletuje koruny stromů a v rozverných vzdušných hrách zatluče letkami pod tělem o sebe. Pro hnízdění si kalousí pár nikdy nic nestaví, usazuje se ve starém stračím hnízdě nebo menším dravčím. V březnu má samička už plnou snůšku pěti čistě bílých vajíček. Sedí na nich sama a sameček po celou dobu 28 dnů jí do hnízda přináší potravu. Až z 90 % hraboše polní; větší procento ptačí kořisti stoupne tehdy, kdy stav hlodavců je nízký.

Zcela v těsné blízkosti lidských usedlostí, bohužel, ale dnes už sporadicky můžeme uslyšet víceslabičný srdcervoucí skřek sovy pálené. Kdo nezná její hlas, může jím být i nemile vystrašen. "Pálenka" si pro denní útulek, ale i pro hnízdění, vyhledává půdy hospodářských budov, věže kostelů nebo jiných starých staveb. V mnohých případech jí to je často osudné. Kuny skalní obvykle slídí v takových místech podstřešních zákoutí mezi krovy po zdivočelých holubech a nemají respekt ani před ní. Vůbec se nezaleknou příšerného hlasitého sovího skřeku, ani syčení vzrostlých mláďat. Za oběť jim padne celá rodina.

Sovy pálené vyletují až ve značné tmě na svůj lov. 

Nejraději pátrají po hraboších hned v zahradách, hřbitovech a nejbližším polním okolí. V roce mimořádného přemnožení malých hlodavců, kdy má velký nadbytek potravy, dokáže samička "pálenky" založit dvě rodiny s nezvykle početným množstvím vajec. Ornitologové jich také našli v jediném hnízdě dokonce až 13. Dospívání mláďat pak skončí ve zcela pozdním podzimu, protože vzletnost u nich začíná až po uplynutí dvou měsíců od vyklubání z vajec.

SOVY Kulíšek nejmenší - Glaucidium passerinum

Kulíšek nejmenší

Kulíšek nejmenší 

měří pouhých 16 cm, což je velikost špačka. Rozpětí křídel je 34—45 cm. Základní barva vrchní části těla je tmavě hnědá s výraznými bílými či žlutobílými skvrnami, spodek je světlý s podélnými tmavými proužky. Na tmavohnědých letkách jsou světlé skvrny, které na křídle tvoří tři až čtyři příčné proužky. Ocas je také tmavohnědý, s bílými konci per a několika světlými příčnými proužky. 

Má v poměru k tělu malou kulatou hlavu s nepříliš zřetelným závojem zbarvenou podobně jako záda.

 Duhovka je živě žlutá, zobák voskově žlutý, u kořene zelenavý, nohy opeřené, špinavě bílé s hnědými skvrnami, drápy černohnědé. Samec a samice se navzájem neliší, mláďata jsou pouze tmavší. Let kulíška je vlnkovitý, v období hnízdění létá i ve dne.

Sovy slyší myš šustící v trávě na velkou  vzdálenost. 

Peří má měkkou strukturu, takže soví let je téměř neslyšitelný. Na první pohled jsou podobné dravcům. Zobák je zahnutý určený k trhání kořisti, nohy jsou opatřené silnými drápy, které se zabodnou do těla kořisti. S dravci však nejsou vůbec příbuzné.
Živí se hlavně drobnými savci, ptáky a jinými obratlovci i hmyzem. Potravu na rozdíl od dravců trhají jen na větší kusy, které polykají v celku.

Nestravitelné zbytky peří a srsti vyvrhují vývrhy, jsou pro jednotlivé druhy charakteristické.

SÝC ROUSNÝ

SÝC ROUSNÝ

SÝC ROUSNÝ

Je tmavohnědý, se světlými skvrnami zejména na vrchu hlavy a za šíjí.

 Při kořeni křídla má světlý pruh. Spodina těla je bílá s hustými tmavohnědými skvrnami. Závoj je bílý, tmavě lemovaný, před okem a nad ním je černá skvrna. Letky světle hnědé s bílými páskami, rýdovací pera hnědá s několika přerušovanými bílými páskami.

Obě pohlaví jsou zbarvena stejně. 
Vrch těla mláďat je tmavší, bez světlých skvrn, tmavý je i závoj. Ekologie Hnízdí ve starých, většinou jehličnatých lesích, vždy v dutinách (nebo budkách) po datlu černém (Dryocopus martius) nebo žlunách (Picus sp.). Hnízdní dutinu nijak neupravuje, vystýlku tvoří zbytky kořisti a vývržky. Od poloviny března do konce května snáší 4-7(2-8)vajec ve dvoudenních intervalech. Sedí pouze samice od snesení prvního vejce, délka sezení je nejčastěji 26-27 dní. Hnízdo mláďata opouštějí ve věku 30-35 dní, v té době jsou již plně vzletná. Pohlavně dospívají v následujícím roce, nejvyšší dosažený věk je téměř 16 let. Více než 95% potravy tvoří drobní savci, zbytek ptáci a zcela výjímečně hmyz.

Velikostí i zbarvením se podobá sýčkovi obecnému (Athene noctua). Liší se zejména hustě opeřenýma nohama, má velkou hlavu s kontrastněji zbarveným závojem. V letu se rozezná podle přímého letu, sýček létá v dlouhých obloucích.

SOVA PÁLENÁ

Sova pálená

Sova pálená hnízdí především ve věžích kostelů, ve zříceninách, na půdách a v hospodářských budovách, v přirozeném prostředí jen zřídka.

V únoru a březnu probíhá tok, při kterém se oba partneři ozývají chraplavým hlasem.

 Hnízdí od dubna do července, v menším počtu případů i v ostatních měsících. Počet hnízdění v jednom roce je závislý na potravní nabídce, hlavně na množství drobných hlodavců. Je-li potravy málo, nemusí v daném roce zahnízdit vůbec, naopak v letech populačního maxima hrabošů hnízdí 2x ročně.Ve snůšce bývá od 1 až do 15 vajec, sedí pouze samice 30-34 dní a samec ji po tuto dobu krmí. Po vylíhnutí jsou mláďata ještě asi 11 dní na hnízdě zahřívána samicí. Krmena jsou oběma rodiči, od věku 3 týdnů jsou schopna sama požírat donesenou potravu. Vzletná jsou přibližně ve dvou měsících věku, ve stáří 1 roku jsou pohlavně dospělá, i když při potravně příznivém období je samice schopna rozmnožování už ve stáří 200 dní. Nejvyšší věk je necelých 18 let.

Nejdůležitější složkou potravy jsou drobní hlodavci, kteří tvoří až 90% úlovků. V menší míře se živí i ptáky, obojživelníky a větším hmyzem. Potravu loví v noci za pomalého letu nízko nad zemí, v době krmení mláďat výjimečně loví na stinných místech i během dne.

KALOUS UŠATÝ. SOVY

Sovy. Kalous ušatý

Sovy slyší myš šustící v trávě na velkou  vzdálenost

 Peří má měkkou strukturu, takže soví let je téměř neslyšitelný. Na první pohled jsou podobné dravcům. Zobák je zahnutý určený k trhání kořisti, nohy jsou opatřené silnými drápy, které se zabodnou do těla kořisti.

S dravci však nejsou příbuzné.

Živí se hlavně drobnými savci, ptáky a jinými obratlovci i hmyzem. Potravu na rozdíl od dravců trhají jen na větší kusy, které polykají v celku.

Nestravitelné zbytky peří a srsti vyvrhují....

Kalous ušatý - Asio otus

Kalous ušatý - Asio otus

Kalous ušatý

 je pták veliký jako holub hřivnáč. Má oválný obličej a bílé peří v závoji kolem očí tvoří písmeno X. Dlouhá pera kolem uší a žlutočervené oči. Samice jsou na přední straně těla nepatrně tmavější. Let je tichý, v letu se pozná podle silné hlavy, dlouhých štíhlých křídel a pomalých křídelních úderů.

 Ve dne odpočívá v korunách stromů a za kořistí létá při stmívání. V zimě často žije pospolitě. Jsou známa pravidelná nocoviště (parky a hřbitovy), kde přes den na stromech přespává větší množství ptáků.

Puštík obecný - Strix aluco

Puštík obecný - Strix aluco 

Obývá především starší listnaté lesy, 

najít ho ale můžeme i v dalších typech lesa, ve starých alejích, zahradách i v městských parcích. Většinou hnízdí v dutinách starých stromů, někdy i v budkách, na půdách, ve výklencích zdí, ve starých hnízdech dravců nebo i na zemi. Hnízdo si nestaví, na původní podklad snáší od února do května 1-6(8) vajec. Sedí pouze samice, většinou už od snesení prvního vejce a samec jí donáší potravu na hnízdo. Mláďata se líhnou postupně ve dvoudenních intervalech po 28-30 dnech inkubace. Prvních 10-14 dní po vylíhnutí zůstává samice u mláďat na hnízdě a potravu obstarává pouze samec. Na hnízdě zůstanou mláďata 27-35 dní, vzletná jsou ve věku kolem 50 dní. Pohlavně dospívají v 1 roce, nejvyšší věk kroužkovaného ptáka je 20 let.

Potrava je oproti ostatním druhům sov velice rozmanitá – od savců až do velikosti zajíce, přes ptáky a další obratlovce až po hmyz. I u puštíka jsou ale nejčastější kořistí malí hlodavci.

KALOUS UŠATÝ #Kalous ušatý, Sovy, Ptáci, Příroda, Lovecké příběhy, Myslivec a zvuky v přírodě, Příroda a myslivost, Myslivecké fotografie,

Kalous ušatý

Kalous ušatý je pták veliký jako holub hřivnáč

Má oválný obličej a bílé peří v závoji kolem očí tvoří písmeno X. Dlouhá pera kolem uší a žlutočervené oči. Samice jsou na přední straně těla nepatrně tmavší.

Let je tichý, v letu se pozná podle silné hlavy, dlouhých štíhlých křídel a pomalých křídelních úderů. Ve dne odpočívá v korunách stromů a za kořistí létá při stmívání. V zimě často žije pospolitě. Jsou známa pravidelná nocoviště (parky a hřbitovy), kde přes den na stromech přespává větší množství ptáků.
Hlas – Samec: poměrně tiché, monotónně se opakující „hú“, v toku (únor – duben) klape zobákem a tleská křídly. Samice: se ozývá jen zřídka, její hlasový projev se podobá pískání na hřeben. Mláďata se ozývají naříkavým kolísavým pískáním. Kalous v nebezpečí klape zobákem.

Hnízdění – hnízdí převážně v otevřené zemědělské krajině a v údolních nivách (břehové porosty, remízky, stromořadí, staré sady), méně často ve vyšších polohách a při okrajích lesa. Kalousi nejsou nijak výrazně teritoriální, v příhodných biotopech může hnízdit i více párů v malé vzdálenosti. Vlastní hnízdo nestaví, používají opuštěná hnízda jiných ptáků, nejčastěji strak, vran a kání. Hnízdí v průběhu března až června jedenkrát ročně.
Samice snáší vejce obden. Plnou snůšku tvoří 3 – 7 bílých zakulacených vajec ze kterých se mláďata líhnou po 27 – 28 dnech inkubace. Protože samice zpravidla zasedá na první, či druhé vejce, bývá mezi mláďaty dobře viditelný věkový rozdíl. Na vejcích sedí pouze samice, potravu nosí oba rodiče. Mláďata se rozlézají z hnízda ve věku 3 – 4 týdnů, dokáží s pomocí zobáku obratně šplhat, ukrývají se v hustých porostech keřů a stromů. Vzletnosti dosahují ve věku cca 5 týdnů. Osamostatňují se ve věku 6 – 7 týdnů.
Početnost v ČR – Kalous ušatý je nejhojnější sovou zemědělské krajiny.
Potrava – převážně drobní hlodavci (hraboši, myšice, norníci), méně ptáci, hmyzožravci, hmyz.
Kalousi ušatí jsou stálí, přelétaví i tažní ptáci. Více migrují severské populace. V České republice zimují ptáci ze severní a východní Evropy.

Občas se stává, že při honu lovci narazí na celé hejnko těchto krásných a užitečných sov, které se na podzim shromažďují ve větším počtu v místech, kde se přemnožili hraboši.

I když opravdu nebyla dosud příležitost kalouse takto zastihnout tváří v tvář, jistě jsme alespoň zaslechli jeho hlasové i zvukové projevy, kdy za jarních večerů svým typickým tokem a houkáním láká družku k založení rodiny. Jeho hlas, v krátkých intervalech vytrvale a monotónně opakované "húu - húu - húu -" vzdáleně připomíná výra. Je však mnohem slabší a tlumenější. Někdy nás při procházce nočním lesem překvapí hlasité tlesknutí, které se ozve přímo nad naší hlavou. Za okamžik o kus dál, a opět někde na zcela opačné straně. To už také obvykle zahlédneme proti nebi temný stín letící sovy, obratně a neslyšně se proplétající mezi stromy. Občas při tom hlasitě tleskne křídly, což je nedílnou součástí toku. Kromě toho se kalous projevuje i jinak, hlavně v době hnízdění. O tom se však zmíním později.

Popisovat kalouse snad ani není třeba. Splést si ho můžeme jen s pustovkou, která se u nás vyskytuje zřídka, a to ponejvíce jen v zimě. U kalouse jsou nápadná tzv. ouška. Ale patrná jsou pouze tehdy, když někde sedí v klidu a odpočívá. Jakmile začne provozovat nějakou činnost, třeba při letu, trhání kořisti nebo při krmení mláďat, přiloží je k hlavě. Pustovka má také ouška, ale jen vlastně jejich náznak. Odlišují se hlavně barvou duhovky - pustovka ji má žlutou, kalous jasně oranžovou.

Hnízdo si kalousi nestaví, samička snáší vajíčka do starých hnízd vran nebo strak. Proto hnízdní místo můžeme najít jak někde na mezi v pruhu křovisek, kde na něj lehce dosáhneme, tak i vysoko v korunách stromů. Dutiny nevyužívá, ale jak jsem měl možnost se přesvědčit, rád zahnízdí i v jednoduchých umělých hnízdech, které mu sami na vhodných místech umístíme. Vajíčka má jako všechny sovy čistě bílá, a také začíná s tokem a hnízděním brzy na jaře. Už někdy v březnu, výjimečně i koncem února, může samička zasednout na snůšce. Nezřídka se pak stává, že hnízdo i se samičkou bývá zapadáno sněhem.

Před lety jsem procházel malým polním lesíkem, kde v předešlém roce vyvedla šedivka. Měl jsem v úmyslu hnízdo zkontrolovat. Již z dálky byla patrná kalousí ouška, vyčnívající nad jeho okrajem. Jak jsem postupoval blíže, zvedala sedící samička opatrně hlavu, aby si prohlédla rušitele. V hnízdě měla již plnou snůšku. Chystal jsem se zachytit na film průběh hnízdění, bohužel jsem však stačil udělat jen pár snímků. Po první návštěvě jsem musel odjet, a příště se ke kalousům dostal až po delším čase, kdy v hnízdě byla již jen dvě mláďata. Ostatní posedávali po okolních stromech. Po mém přiblížení se stavěli do známého obranného postoje, tzv. koše.

Naštěstí jsem objevil jiné hnízdo, tentokráte na smrku. Když jsem vystupoval na sousední strom, odkud jsem chtěl fotografovat, staří za hlasitého poplašného křiku "chve chve-" nebo "veh véé" - naletovali až těsně nad mou hlavu, kroužili kolem stromu nebo usedali do mé blízkosti a dělali koš. Předstírali i zranění, třepali se jakoby bezmocně po větvích a úzkostlivě při tom pištěli ve snaze mě odtud odlákat. Dost mě to překvapilo, zatím jsem se s podobným chováním u kalousů nesetkal. Přímého útoku, tak jako to dovede puštík, se však neodvážili. V hnízdě měli již mladé, proto byli tak rozčileni.

Měl jsem zpočátku trochu obavy jak přijmou můj jednoduchý kryt na sousedním stromě. Přijali ho však bez problémů, sovy v tomto ohledu nebývají příliš choulostivé. A tak jednoho večera ke konci dubna jsem konečně zasedl v krytu, s kamerou a bleskem, zamířeným na hnízdo. Mladí seděli tiše, bez hnutí, jen občas některé třeplo hlavou, aby zahnalo dotěrnou mouchu, anebo si dlouze a upřímně zívlo.

S nadcházejícím soumrakem se z nedaleké tyčkoviny ozvalo tiché houkání samečka. Po chvíli utichl, patrně odletěl na lov. Mezitím se setmělo, ale noc byla na štěstí poměrně jasná. Přesto jsem všechno co se dělo na hnízdě spíše jen tušil. Bílé chmýří mláďat však bylo i v šeru dobře patrné. - Táhlé, chraptivé "chrrúúú -", kterým samička vítala samečka s kořistí, mě probralo z dřímoty.

S napětím teď hledím na hnízdo a čekám, až se některý z rodičů objeví u mláďat, kteří už také chvíli hlasitě pískají v očekávání krmení. - Konečně! Ve větvích u hnízda slabě zašelestila křídla, a na hnízdo dosedla sova s kořistí v zobáku. Pátravě pohlédla do objektivu, a pak podala kořist mláděti, které se k ní nejvíce tlačilo. Chvíli sledovala jak polyká, a když viděla, že si s doneseným hrabošem poradí samo, tleskla křídly a zmizela ve tmě.

Postupně se ještě více setmělo. Nerozeznával jsem už pomalu nic, prkénko, na kterém jsem seděl, začalo pěkně tlačit, oči bolet, tak jsem raději riskoval krkolomný noční sestup z krytu, a s kalousí rodinkou se rozloučil.

Mladí opouštějí hnízdo ještě dříve, než umějí dobře létat. Posedávají pak po větvích okolo, kde je staří dokrmují, a drží se pohromadě ještě dlouho potom, kdy už létání dokonale ovládají. Než se to však naučí, stává se, že se jim přeskok na sousední větev nepodaří, spadnou na zem, a mohou se pak lehce stát obětí predátorů. V této době slýcháváme také z lesních okrajů a remízků jejich táhlé naléhavé pískání, kterým se začnou ozývat ještě dlouho před stmíváním. Když pak se létat naučí, doprovázejí své rodiče při lovu, a stále je nutí svým hladovým křikem k většímu loveckému úsilí.

Přemysl Pavlík

#Kalous ušatý, Sovy, Ptáci, Příroda, Lovecké příběhy, Myslivec a zvuky v přírodě, Příroda a myslivost, Myslivecké fotografie, 

Air Force. Made in Nature. Příroda a živočichové. Jsou dokonalí i krásní. I to je Myslivost. Chraňte bohatství přírody!

Air Force Made in Nature

Večerní stmívání je soví budíček pro začátek lovu

 Pod rouškou tmy se totiž skrývá většina drobných hlodavců, kterými se sovy živí. Musí být tedy nočními tvory. K vidění ve špatných světelných podmínkách mají přizpůsobeny velké oči.
 Jejich mohutná čočka a sítnice s obrovským počtem světločivných buněk i široké rozevření zornic jim umožňuje zachycení nejminimálnějšího množství světelných paprsků.
V naprosté tmě, kde není alespoň trochu světla, sova také nevidí. Hranici tmy má přitom ale posunutou hluboko pod lidskou. V naší zdánlivé, kdy už tápeme, ona ještě dobře vidí myšici i do vzdálenosti několika metrů.

Vypomáhá si ovšem při tom výkonným směrovým slyšením. Na rozdíl od ostatních ptáků mají k tomu vytvořeny "sluchové boltce" ze zvláštních tuhých peříček. Kromě nich využívají k přijímání zvukových vln také závoj trychtýřovitě soustředěných per na obličeji kolem očí.