 |
| Daněk -lopatáč a šťastný myslivec Přemysl... |
LOVU LESU.
Bylo před bouřkou, prý se na nás žene ňáká čina, vítr v nárazech přes 70km v hodině.
"No co," říkám si ..."až bude nejhůř, tak slezu dolů"
Mraky na západě zfialověly, začalo se fest blýskat, ale vítr jako když utne. Srnčí hromadně pelášilo z kukuřice do lesa, jak o život.
Světlo fofrem padá, to nevypadá dobře! ... jenže mně se dolů furt a furt nějak nechtělo. Během pěti minut mraky zatáhly celou oblohu, že byla tma jak ve sklepě a najednou naproti u druhého posedu vylezla vařečka.
"Chlapče", říkám si v duchu … "neboj, tebe nechci, čekám na tvýho pajdavýho kolegu"
Najednou prudce zvedne hlavu a upřeně kouká na kukuřici. Přetáhnu dalekohled taky tam. Prasata!
" No, to je výborný! ...dva měsíce se tady neukážou a zrovna teď vylezou, když se mi to fakt nehodí."
Přesto váhám. Mám, nemám, mám? Naštěstí se něčeho lekly a zapadly zpět do kukuřice. No a měl jsem vyřešeno. Jenže vařečka byla taky pryč.
Začal se zvedat vítr a pršet. Vejrám do tý bouřkový tmy … a co je to v koutku oka za pohyb? Stojí tam. Uprostřed louky, tak na 70 metrů "Pajdavá lopata". Sahám po flintě. Než stačím zamířit, tak se odvrací a svým přerývaným krokem odchází pomalu ode mě k lesu. Imrvére furt naostro.
Pískám na něj, pokašlávám, modlím se ke všem bohům, nic. Asi už tím stálým hromobitím ohluchnul.
"To není možný, takhlenc střílet nemůžu," běduji šeptem,
" on mi snad fakt odejde!?!"
Dopajdal se až k té staré kazatelně naproti 160 metrů a je čím dál tím špatnějc vidět. Zastavuje se ... obrací.....BÁÁC! … výstřel na chvíli přehlušil i hromy.
V tu ránu začala opravdová čina. Nevidím nic. Jakoby staří bohové čekali až konečně vystřelím. Vítr zvící vichřice udeřil do mé kazatelničky a málem mi jí urazil pod zadkem. Liják se stal vodorovným, stromy, větve, kukuřice, prach, listí, klacky, vše lítalo vzduchem, jakoby to nic nevážilo.
Zachumlal jsem se do nepromokavé bundy, kapuci narazil i přes oči a jako peruánský skrčenec v posmrtném sedu čekal až to přejde, pokud ovšem ta kazatelna pode mnou vůbec vydrží.
Hodinu a tři čtvrtě.
"No co," říkám si ..."až bude nejhůř, tak slezu dolů"
Mraky na západě zfialověly, začalo se fest blýskat, ale vítr jako když utne. Srnčí hromadně pelášilo z kukuřice do lesa, jak o život.
Světlo fofrem padá, to nevypadá dobře! ... jenže mně se dolů furt a furt nějak nechtělo. Během pěti minut mraky zatáhly celou oblohu, že byla tma jak ve sklepě a najednou naproti u druhého posedu vylezla vařečka.
"Chlapče", říkám si v duchu … "neboj, tebe nechci, čekám na tvýho pajdavýho kolegu"
Najednou prudce zvedne hlavu a upřeně kouká na kukuřici. Přetáhnu dalekohled taky tam. Prasata!
" No, to je výborný! ...dva měsíce se tady neukážou a zrovna teď vylezou, když se mi to fakt nehodí."
Přesto váhám. Mám, nemám, mám? Naštěstí se něčeho lekly a zapadly zpět do kukuřice. No a měl jsem vyřešeno. Jenže vařečka byla taky pryč.
Začal se zvedat vítr a pršet. Vejrám do tý bouřkový tmy … a co je to v koutku oka za pohyb? Stojí tam. Uprostřed louky, tak na 70 metrů "Pajdavá lopata". Sahám po flintě. Než stačím zamířit, tak se odvrací a svým přerývaným krokem odchází pomalu ode mě k lesu. Imrvére furt naostro.
Pískám na něj, pokašlávám, modlím se ke všem bohům, nic. Asi už tím stálým hromobitím ohluchnul.
"To není možný, takhlenc střílet nemůžu," běduji šeptem,
" on mi snad fakt odejde!?!"
Dopajdal se až k té staré kazatelně naproti 160 metrů a je čím dál tím špatnějc vidět. Zastavuje se ... obrací.....BÁÁC! … výstřel na chvíli přehlušil i hromy.
V tu ránu začala opravdová čina. Nevidím nic. Jakoby staří bohové čekali až konečně vystřelím. Vítr zvící vichřice udeřil do mé kazatelničky a málem mi jí urazil pod zadkem. Liják se stal vodorovným, stromy, větve, kukuřice, prach, listí, klacky, vše lítalo vzduchem, jakoby to nic nevážilo.
Zachumlal jsem se do nepromokavé bundy, kapuci narazil i přes oči a jako peruánský skrčenec v posmrtném sedu čekal až to přejde, pokud ovšem ta kazatelna pode mnou vůbec vydrží.
Hodinu a tři čtvrtě.
Ležel 6 metrů od nástřelu, 152 metrů - čistá komora.
LOVU ZDAR!
(pro zvědavce: Winchester XPR, 30-06, Hornady SST 165 gr.)
Přemysl Š. K. sociální sítě Myslivci sobě
LOVU ZDAR!
(pro zvědavce: Winchester XPR, 30-06, Hornady SST 165 gr.)
Přemysl Š. K. sociální sítě Myslivci sobě
