 |
| Příroda a srnčí |
Na zvěř by se mělo stisknout jen tehdy, když je jisté, že střela zasáhne cíl.
Všeobecně platí, že by se mělo střílet jen na zvěř stojící na široko, se zdviženou hlavou a na přiměřenou dálku.
Zasáhne-li se zvěř mající skloněnou hlavu, např. při pastvě, při útěku se přetáhne kůže přes vstřel, který uzavře a zvěř nebarví vůbec nebo jen málo. To je pro dosled velmi nepříznivé. Zásah šikmo zpředu nebo zezadu vede již při malých chybách v zamíření k ošklivým poraněním, které nelze omluvit přílišnou důvěrou ve vlastní střelecké umění. Střílet na zvěř částečně krytou nějakou překážkou se nikdy nesmí, protože střela nebo její střepiny, odchýlené trávou nebo větévkami, vedou k ošklivým a často nezjištěným poraněním, po nichž nedosledovaná zvěř často uhyne.
Při šoulání i při čekané je lépe si zbraň založit nebo podepřít než střílet z volné ruky. Měkká podložka zabrání výškové a stranové odchylce. Avšak k odchylce v zásahu může dojít také tehdy, když je podložka umístěna blíže k hlavni než k těžišti zbraně. Při naháňce by se nemělo střílet na rychle běžící zvěř. Mistrovských zásahů je vždy mnohem méně, než špatných anebo nezjištěných a chybných. Statisticky se při naháňkách obvykle vyhodnocuje jen počet výstřelů, připadajících na jeden kus. Nikdy se neuvádí počet dohledaných kusů. Je to také těžko proveditelné, neboť mnohý zásah se nepozná a výstřel se započítává do statistiky chybných zásahů.
Nepoznaný zásah se dá prokázat jen na pobarvené stopě na sněhu, když se vrátíme od nalezeného kusu po jeho stopě ke stanovišti střelce, který postřelení zvěře nezaznamenal, a proto je ani nehlásil. Při všech způsobech lovu, čekané, šoulačce i nátlačce, by si měl střelec zapamatovat místo, kde zvěř stála v okamžiku výstřelu, aby snadno našel nástřel a nástřelová znamení, jako jsou zápory, barva a ústřelky (stříž a tříšť). K orientaci poslouží nápadné body v terénu jako strom, keř, kámen, vývrat, hromada klestu apod. Při šoulačce by měl bezprostředně po výstřelu označit své stanoviště stanovištním zálomkem anebo jiným vhodným způsobem.
 |
| Bažantí kohout |
Chybné jednání střelce po výstřelu bývá příčinou náročného dosledu anebo jeho neúspěchu, a to často závažnější než špatný zásah. Tím se může neobyčejně ztížit práce psa na barvě. Často se příčina neúspěchu při dosledu přičítá psu, zatímco chování střelce se nehodnotí. Pes spolehlivě pracující na barvě je také z etických důvodů, aby zvěř netrpěla, nezbytným spolupracovníkem při lovu spárkaté zvěře. Ale ani přítomnost dobrého psa nesmí svádět k lehkomyslné střelbě.
Při lovu spárkaté zvěře by se neměla používat ani příliš velká, ani příliš malá ráž zbraně.
V současném velkém výběru nábojů je možné volit takový náboj, jehož hmotnost střely, její konstrukce a hmotnost prachu zaručují nejlepší účinek na zvěř. Jako nejvhodnější se jeví ráž
okolo 8 mm, která zpravidla zaručí dostatečná nástřelová znamení a také větší množství barvy pro případný dosled se psem, který má barvářské zkoušky.
#Nastřelení lovecké zbraně, Střelectví, Ženy a myslivost, Čekaná, Hunting Rifles, Jak na to?, Kulovnice, Lovecké zbraně, Otázky z myslivosti,
