Stržení zbraně
Daněk v přírodě
Stržení zbraně je velice rozšířeno a není záležitostí jen méně zdatných střelců. Občas dojde ke stržení zbraně i u zkušeného střelce. Američané dali tomuto velmi rozšířenému jevu název „flinching“.
Stržení zbraně je v podstatě předpokládaný, očekávaný „úlek“ ze zpětného rázu, rány (též sonický třesk) a výstřelového ohně. To znamená, že se jedná o přirozenou reakci na doprovodné jevy při výstřelu, která se ovšem projeví ještě předtím, než k vlastnímu výstřelu vůbec dojde.Tlak zvuku může být u různých ráží, délek hlavní a tlaků plynů při ústí hlavně tak vysoký, že může nastat počáteční trauma z rány, ale i trvalé poškození sluchu. To se může stát především tehdy, je-li instalována úsťová brzda. Na neodhlučněných střelnicích, nebo když se ústí nachází blízko okna střelecké kóje, zastihne střelce, ale i „přihlížející posluchače“, rána výstřelu v plné síle.
Poškození sluchu lze eliminovat na střelnicích použitím ochranných pomůcek, tzv. chráničů sluchu. Zatímco zpětný ráz je pociťován velice individuálně, způsobuje výstřelová rána větší úlekovou reakci, jak je možno sledovat i na přítomných nestřílejících divácích.
Zpětný ráz, lépe řečeno jeho síla je odvozena od hmotnosti zbraně, střely a množství použitého střelného prachu v souvislosti s tlakem plynů při ústí hlavně. Zbraň a použité střelivo musí být vždy v plném souladu. Použijeme-li u lehké zbraně příliš silnou střelu, dojde k nesouladu, který se projeví příliš silným zpětným rázem.Ačkoliv je zpětný ráz ve své podstatě výsledek fyzikálních zákonů konstantní v konkrétních daných podmínkách, je pociťován a „vstřebáván“ střelcem vždy velmi individuálně. Kdo používá svou lehkou zbraň na šoulačku se střelivem silné ráže, může její „rázný projev“ očekávat při každém výstřelu, ať už na střelnici nebo při lovu.
Ten správný projev zpětného rázu si střelec „zafixuje“ patrně až tehdy, když dostane při výstřelu „pěknou facku“ nebo se stane svědkem, jak „facku“ dostal někdo jiný. Vlastní zbraň by měl mít každý myslivec zoptimalizovanou pro své tělesné dispozice a způsob použití. Jedná se především o správnou ráži, hmotnost, správnou úpravu pažby a vzdálenost oka od okuláru puškohledu.
Pak bude na zpětný ráz připraven. Když si někdo půjčí střelnou zbraň a bez dostatečného prověření výše uvedených faktorů ji použije se zalícením, jak je zvyklý, může dojít k tomu, že příliš krátká pažba nebo příliš vzadu posazená montáž optiky mu způsobí velmi bolestivé poranění v oblasti nosu nebo oka.Nesprávně tvarovaná pažba může kromě toho způsobit bolestivý kontakt mezi rukou, která střílí, a obličejem nebo prstem a závěrovou páčkou nebo též předním očkem na řemen a rukou držící zbraň.
Zpětný ráz lze korigovat pomocí úsťových brzd. Jejich působení s sebou ovšem přináší i to, že proud plynů, ale také rána výstřelu, jsou vedeny do stran nebo dozadu, a tím jsou postiženi kromě střelce i lidé v jeho blízkosti. Zatímco na střelnicích je použití pomůcek na ochranu sluchu samozřejmostí, k jejich používání při lovu se stavíme velmi macešsky.
U moderních elektronických ochran sluchu se nechají zesílit přirozené zvuky z okolí, aby se tak utlumil zvuk výstřelu. Záblesk při výstřelu z ústí hlavně je za dne téměř neregistrovatelný a za tmy pouze při špatném souladu délky hlavně s laborací náboje. Silný záblesk je zpravidla spojen se silnou ranou. To vše může vést k tomu, že již při nabíjení zbraně se může projevit prvotní tendence stržení zbraně.Kdo se na výstřel správně připraví, bude sice též výstřelem „překvapen“, ale na výslednou polohu bodu zásahu to nebude mít prakticky žádný vliv. Z trénovaného střelce také nespadne žádné „napětí“, protože už přece střílí uvolněně, bez „napětí“. Kdo nemá potřebu výstřel „psychicky strávit“, je samozřejmě rychleji připraven na další výstřel.
Stržení zbraně vyvolává napětí a jakási křeč, strnulost celého těla, ale odeznívání následných projevů potřebuje ještě další čas po samotném výstřelu. Přehnaně řečeno, je celý člověk jaksi „stažen do sebe“. Svaly v křeči, krátký úsečný dech a zrychlený puls. A k tomu psychická zátěž, stejná jak při střelbě na terč před publikem, tak v osamění v lese při střelbě na zvěř, jedno jakého druhu.
Jako recept proti strhávání zbraně se doporučuje začínat střílet s lehkými rážemi. Tím se lze připravit na střelbu beze strachu. Může se ovšem stát, že když aspirant střelby po této přípravě sáhne po zbrani velké ráže, opět dostane strach. Nedá-li se pomocí zde uváděných návodů „dohromady“ sám, měl by v sobě najít tolik odvahy, aby si přiznal tuto slabost a požádal o pomoc odborníka, například důvěryhodného učitele střelby na střelnici či pedagogicky nadaného staršího kolegu myslivce.
Každého uklidní, když se může na své střelecké umění spolehnout a nemusí mít obavy z toho, že jeho výstřely jsou dílem náhody.
