Jak se vlastně správně střílí? Samozřejmě, můžeme říci, že kdo trefí, střílí správně. Mnozí trefují dobře a vůbec nevědí proč, neumějí to prostě vysvětlit.

Myslivecká střelba - Tipy a triky pro lepší trefu

Trautenberk a ostatní z pohádky Krakonoš chybí

Správné střelbě z kulovnice je v myslivecké praxi přikládán velký význam.  Při lovu musí již první výstřel zasáhnout přesně a cíleně, jelikož právě první výstřel je zpravidla tím rozhodujícím, a mnohdy i jediným výstřelem. Dělení honiteb a optimalizace mysliveckých zařízení v nich umožňují zásadním způsobem zdokonalovat mysliveckou střelbu.
I při moderním vybavení platí, že více než na technice záleží na jejím použití, což při střelbě z lovecké pušky znamená především dbát na správné založení zbraně, dobře zvolenou oporu a soustředěnost při stisku spouště. Ještě předtím, než se rozhodneme střílet na stojící či běžící zvěř, musíme naši střelbu natolik zoptimalizovat, abychom stříleli jistě a přesně.

Opakovaným procvičováním střelby získá každý myslivec potřebné předpoklady pro myslivecky správný lov.

Na střelnici 

Střelba kulí

Jakkoliv banálně to zní, základy pro dobrý výstřel získáváme již při přípravě na lov nebo střelbu na střelnici. Člověk by se na střelbu měl těšit a nepropadat panice. Střelba souvisí se spoustou vnitřního klidu a ovládání a soustředění je možné se naučit.

 Kdo usedá se střelnou zbraní vynervovaný, nemůže uvolněně střílet ani na terč, a tím spíš ne při lovu, kde často záleží na prvním a jediném výstřelu.Na střelnici chceme naši zbraň nastřelit na požadovanou polohu bodu zásahu, odzkoušet přesnost zbraně a munice, prostě obeznámit se se svou zbraní natolik, abychom si veškeré postupy při manipulaci s ní zautomatizovali tak, jako řazení, dávání blinkru, točení volantem a brzdění při jízdě automobilem. Kdybychom se věnovali své zbrani, tak jako se věnujeme svému automobilu, nemuseli bychom se pokaždé na každou situaci „nastavovat“, nýbrž bychom byli v naprosté většině případů tak rychle připraveni, že by byl „čistý“ výstřel zaručen. Zpravidla jezdíme stejným autem, často ale používáme více různých loveckých zbraní. Už jenom proto dochází k různým úkonům při manipulaci s nimi.

Stále dokola slyšíme stejnou otázku: Jak se vlastně správně střílí? Samozřejmě, můžeme říci, že kdo trefí, střílí správně. Mnozí trefují dobře a vůbec nevědí proč, neumějí to prostě vysvětlit. 

Přenesme se nyní fiktivně na střelnici; některé detaily nám možná budou znít trochu zvláštně, triviálně, ale uvidíme, jak se s tím vypořádáme. Hlaveň zbraně jsme doma vyčistili od olejových zbytků a zbraň se nachází v technicky bezchybném stavu. Řemen je v souladu s předpisy odejmut, aby se zbraně do sebe vzájemně nezaklesly, nezachytily. S otevřeným závěrem zbraně si najdeme na střelnici místo, kde budeme nejméně rušeni. Pak si připravíme oporu, která je na střelnici k dispozici nebo kterou jsme si přinesli. Podle své výšky upravíme oporu pro přední i zadní část pažby. Nejlepší jsou benchrestové podpěry a polštáře plněné pískem. Ty ne zcela naplněné se lépe přizpůsobí konturám pažby. Vše je samostatný úkon, od přípravy munice po nasazení chráničů sluchu, které bychom si měli nasadit nejlépe ihned po vstupu do prostoru střelnice. Střelecký dalekohled (spektiv) nám ušetří čas u přibližovačů terčů. Výška sedadla musí odpovídat k výšce stolu. Střelecký stůl musí být stabilní a poskytovat dostatek místa pro přední i zadní oporu pažby a obě paže. Na sedadle sedíme zeširoka, obě nohy na zemi.

 Otáčivé židle nebo kancelářské židle jsou nevhodné! Má-li naše puška volně plovoucí hlaveň, předpažbí (přední část pažby) opřeme daleko vpředu o pytel s pískem nebo střeleckou stolici. Oba lokty leží na střeleckém stole. Zadní část pažby se opírá o zadní podpěru pažby nebo pytel s pískem. Rukou, která drží zbraň, připravíme pytel s pískem nebo nastavitelné opory tak, aby byla zajištěna exaktní poloha směrem k terči. Na předpažbí nebo dokonce na puškohledu nemá ruka, která drží zbraň, co dělat. Rukou, která střílí, přiložíme pažbu do ramene do stabilní pozice (nesmí ale křečovitě tlačit). Lícní kost leží na hřbetu pažby. Dáváme pozor na vzdálenost oka od puškohledu. Položení zbraně s lůžkovým závěrem do opory není dobré provádět bezprostředně před lučíkem, neboť krátká plocha opory po zadní část pažby způsobuje spíš zhoršený rozptyl. Jelikož krátké předpažbí tak jako tak přiléhá k hlavni, může být zbraň položena do opory, která vyloučí odskočení zbraně, v podstatě daleko vepředu. Stále znovu slyšíme, že zbraně s lůžkovým závěrem se mají opírat v místě, kde se nachází příčný čep hlavní („šarnier“), což ovšem lovecká praxe nikterak nepotvrzuje.

Na střelnici dělejme se zbraní vždy pouze nezbytně nutné úkony. Nabít, je-li třeba přepnout nebo napnout napínáček a podle počtu výstřelů jednoduše opakovat. Střílíme-li z vícehlavňové zbraně pořád stejnou hlavní, odpadá i přepínání. Abychom stříleli jako na lovu, nabíjíme ovšem všechny hlavně. To se týká i zasunutí a vysunutí vložných hlavní. Pevně sletované svazky hlavní necháme vždy dostatečně zchladnout, což může trvat i deset minut.

Pokračování....