 |
| Dnes prostě už ty prasátka přijít musí.... |
po první leči ve které byl jenom vítr a celkem silný déšť jsme se všichni ohřáli u ohně, opekli buřta, vypili čaj a plni očekávání jsme se vrhli do druhé leče, která začala stejně jako ta první skončila, jen déšť se změnil v celkem slušnou vánici, která se netvářila, že tak lehce skončí a tak když konečně vyběhly prasátka, tak než jsme my střelci vyklepali zbraně ze sněhu, tak byly pryč a na výřadu nula, ale teplá polévka a oběd ve vytopené hospůdce všem zvedl náladu.....
Kolem osmé jsem dorazil domu, dal si teplou vanu, uvařil kávu a usedl do obýváku k ženě s výhledem na televizní večer. Když jsem šel cca za hodinku do kuchyně zkontrolovat ledničku, zda tam není něco na zub, tak jsem jen tak mimochodem vykoukl z okna a zjistil jsem, že přestalo skoro sněžit, na zemi leží cca 10 cm sněhu a i přes to, že nesvítil měsíc bylo vidět jako ve dne...tento pohled mne uhranul a tak jen tak z kuchyně říkám ženě, venku je hezky, jdu do lesa....žena začala říkat něco o bláznech, ale to jsem již nějak neregistroval, neb jsem se již viděl na žebříku u rozsekané kukuřice...
Když jsem cca kolem jedenácté dorazil na místo, tak jsem se usadil a znova si v duchu opakoval, jak jsem udělal dobře, že jsem vyrazil, jelikož vítr byl ideální, skoro nesněžilo, dalekohled jsem nepotřeboval, jak bylo pěkně vidět a já si v duchu říkal, že dnes prostě již ty prasátka přijít musí.... cca po dvou hodinkách se stále nic nedělo, nebylo slyšet jediné zalámání, zapraskání, či jiný typický zvuk pro černou a ke všemu se ještě začal zvedat celkem silný vítr a i chumelení nabralo na intenzitě, ale něco mi stále říkalo, vydrž, oni určitě přijdou.....
Když jsem kolem čtvrt na čtyři lezl ze žebříku mokrý a na kost zmrzlý, tak jsem si docela nadával, že jsem radši nebyl doma.....po příchodu domu jsem si uvařil teplý čaj, který jsem v podstatě na dvakrát vypil a honem do postele. Přitom se mi ještě podařilo vzbudit ženu a tak jsem si opět vyslechl přednášku o bláznech atd....
Dnes jsem vzal po obědě ženu na procházku do lesa, abych si ji trochu usmířil a při cestě k autu jsme to jako náhodou vzali kolem pole rozsekané kukuřice a žebříku, kde jsem v noci mrznul a to co jsem tam uviděl mi málem způsobilo infarkt...kolem žebříku a v jeho širokém okolí úplně čerstvě poryté strniště.....tak to jsou mé zážitky s prvním sněhem.
Milan R., Sociální sítě a Myslivost
