Kamarádi v nouzi na sněhu |
Myslivci, zvěř má nouzi a hladoví!
Potrava je ukryta pod sněhovou vrstvou a odhrabání namrzlé pokrývky zraňuje kopýtka (běhy) vysoké i srnčí zvěře. Na chodníčkách (ochozech) to vidíte, krvavé stopy (barva) kolem míst, kde odhrabává sníh. I v noci je na světlém pozadí vidět zvěř jak putuje ke krmelcům nebo krmelištím. Myslivci tou dobou nasazovali lyže a plnili batůžky potravou, co sehnali na konci loňské sklizně na polích (před zaoráním)
Dnes jsou někteří líní a krmí pomocí vozidel se záběrem na všechny kola a navezou najednou více potravy, ovšem nebezpečí plesnivění a znehodnocení je velké.
V nouzi zvěř strádá a vezme téměř vše. O tom by mohl srnec, zajíc i vysoká vyprávět, kdyby mohli nahlas nadávat.
Skutečný myslivec tomu hlasu nouze rozumí a zvěř píše psaní do sněhu. Břichatý lidový spotřebitel vepřového - zvěřiny a pochoutek z divočáka (představa fláku na šípkové omáčce je dožene krmit) ví, že právě teď nejvíc nastřílí, naplní mrazák svůj i kamarádů z mokré čtvrti a dobře prodá zvěřinu do hospody.
Jak ten zajíc přelstil líného hajného ( Ako zajac prekabátil lenivého horára)