Liška obecná je jednou z nejběžnějších šelem v našich honitbách.

Liška obecná

Liška obecná je jednou z nejběžnějších šelem v našich honitbách. Aktivitu má převážně v nočních hodinách, některé lišky ji ale mohou mít obrácenou a o těch se tvrdí, že jsou potom více vázány na lov větších savců, hlavně zajíců a srnčat. 

S liškou se můžeme setkat prakticky ve všech oblastech, její původní nejvhodnější teritorium byly lesní komplexy a lesíky protínané zemědělsky obdělávanou krajinou. V současné době se ale stala liška stálým obyvatelem i rozsáhlých polních komplexů a ani ke stavbě hnízdních a zimních nor nepotřebuje roztroušenou lesní zeleň a nory si staví přímo uprostřed polních krytin, často využívá stohy slámy a nefunkční meliorační a závlahové systémy. Setkat se s ní můžeme na celém území republiky, včetně nejvyšších pohraničních horských komplexů.

Jedná se o všežravou šelmu, která není specializovaná pouze na živočišnou potravu masitého charakteru. Ve velkém množství sbírá různý hmyz, hlavně cvrčky, různé větší brouky a larvy, vyhrabává hnízda čmeláků a vos. 

Nepohrdne ani dešťovkami a plži, kde má možnost loví i ryby, žáby a ještěrky. V době hnízdění ptactva ráda loví na zemi hnízdící ptáky (včetně koroptví a bažantů) a vybírá jejich hnízda.. Hlavní potravou jsou ale myšovití hlodavci, na polích a lukách hlavně hraboš polní, v lesních komplexech oba druhy myšic a lesní druhy hrabošů.

 Loví také všechny ostatní druhy savců až do velikosti srnčat, v době, kdy byl dostatek divokých populací králíků, byli liškou přednostně loveni. Kromě zajíců loví ale také ostatní druhy savců, kteří se v jejím teritoriu vyskytují, např. ondatry a nutrie, ale i lasicovité šelmy. Celoročně konzumuje i různou rostlinnou potravu. V době mléčné zralosti je to kukuřice a celé laty ovsa, dále zralé ovoce (hlavně jablka a hrušky), třešně a z lesních plodů hlavně borůvky, maliny, ostružiny a jahody.

Skutečná spotřeba potravy na jednu lišku za rok byla předmětem mnoha různých publikací. Zobecněné závěry stanovují, že jedna liška ročně spotřebuje 240 až 300 kg potravy, z toho nejméně 180 kg činí potrava živočišného původu. Podíl drobné zvěře (tj. hlavně zajíců a bažantů) činí až 50 kg. Starší zdroje dokonce udávají, že liška ročně spotřebuje až 60 zajíců, poslední redukované údaje stanovují roční konzumaci na 12 zajíců/lišku. Podíl myšovitých hlodavců v potravě je velmi vysoký a předpokládá se, že liška jich ročně uloví až 4000.

Ještě za šera poskakuje po louce první liška.

Šelmička na pár vteřin zarazí a to ji stojí život… 

Dnešní ráno jdu tak nějak „na jisto“. Vím o poloslepé srnčí čiplence a kulhavé srně, které je třeba ulovit a rovněž se v lokalitě pohybují tři lišky – dospělá fena a dvě letošní liščata.

Kráčím dosud temným lesem, protože je lepší být na místě o půl hodiny dřív než o pět minut později. Pole je prázdné, ale vím, že se situace určitě změní. Taky ano, ještě za šera poskakuje po louce první liška. Mohla bych střílet, ale je to nějakých 80 m a já vždy upřednostňuji brokovou ránu - přestože nejsem žádná rozmazlená slečinka, nechce mi táhnout k autu po winchestrovi nebo osmě „rozmasakrovanou“ lišku… Když mi zmizí z dohledu, zapomínám na ni, prohlížím strniště a počítám zajíce. Za nějakou chvíli se znovu podívám vlevo, ale kromě zajíců nic nevidím. Pohledem zabloudím ještě o kousek dál, na pole po řepce, ale i tam je pouze jeden ušák. Šustění rozdrcené slámy mě přiměje otočit hlavu v domnění, že se blíží zase jeden ze zajíčků. Ale ouha, sotva 20 kroků od posedu probíhá liška!

 Je to můj "starý známý", silný lišák s krásnou dlouhou a hustou oháňkou a velkým kvítkem, ale ostatní srst je ještě letní. Přímo přede mnou zarazí a s pohledem upřeným na mě jakoby říkal „Ahoj, tak zas někdy…“ a znovu se rozbíhá. Nemá smysl něco zkoušet, tak ho jen vyprovodím pohledem s příslibem „Však na tebe jednou dojde…“ Kontroluji čas – blíží se šestá hodina, liščata by se měla objevit každou chvíli. Zvedám dalekohled, obhlížím pole pod horizontem a už ji vidím. Dnes ji ale už nezajímají myši, poklusem míří k lesu. Zhruba v polovině pole nabírá na rychlosti a klus se mění v cval. To není dobré, počítala jsem s tím, že bude ještě chvíli zkoumat kraj pole či úzkou loučku. Opírám kulobrok do dlaně a „nahrubo“ zamířím do pole. Musím střílet z předního „okna“, přestože předpokládám, že liška chce zaběhnout do lesa vlevo od posedu, neriskuju, není nic horšího, než když čekáte s připravenou zbraní, už už lišku vedete v kříži, když ta náhle prudce změní směr a než se stihnete přesunout, je v trapu.
 Lišče dobíhá na kraj pole, dál už jej pustit nemůžu – louku vždy kmotry přebíhají prudkým tryskem a bez zastavení mizí v lese. Krátce štěknu, šelmička na pár vteřin zarazí a to ji stojí život… Z lesa se nesouhlasně rozkřičí kos a i mě náhle přepadne lítost. Ale něco musí zemřít, aby jiné mohlo žít…

Lišče – fena, uloveno 2.9.2016 v 5:50 hodin, vzdálenost 25 kroků, KB UB 7x57R/16, brok 4mm SB Vega. Lovu zdar.


Erika

POHÁDKA o ZAJÍČKOVI. Příroda se probouzí a rodí se mladí zajíčci. Dnes je tu pohádka pro adepty myslivosti a ostatní přátele z dětství! Zajíček měl domeček a jak o něj přišel....

Příroda se probouzí a dva zajíčci se choulí k sobě

Byl jednou jeden zajíček, a ten měl domeček.  Jednou k jeho domku přišla liška a prosila, aby ji zajíček pustil dovnitř, že by se na chvilku mohla ohřát.

Zajíček ji pustil, ale liška řekla: „Zajíčku, je tu moc málo místa a oba se sem nevejdeme. Nechtěl bys jít na chvilku ven?“ Zajíček řekl: „Ano liško. Právě jsem si vzpomněl, že jsem chtěl jít ven do lesa, abych se tam na chvilku proběhl. Liško, až se vrátím, tak půjdeš ven ty. Ano?“  A liška řekla: ,,Ano, zajíčku.“
 A tak zajíček šel. Šel a šel až uviděl veliký strom. Pomyslel si: „To jsem unavený, že bych si i chvilku zdřímnul.“ A tak si zajíček lehl pod strom a usnul. Už za chvilku se ale probudil. Už bylo odpoledne a zajíček šel domů.  Došel domů a řekl lišce: „Liško, teď jsi na řadě ty.“ Liška mu odpověděla: „Ne zajíci, já nikam nejdu, protože si vyzdobuji svůj nový dům. Zajíček se zeptal: „Ale liško, to je přece můj domeček! Tak co mi tam děláš?“ A liška mu odpověděla: „Zajíci, ty už tu nebydlíš. Teď jsem se tu zabydlela já!“ A zajíček šel lesem a byl nešťastný, že ho liška podvedla, a že už nebude mít střechu nad hlavou.

A v tom ho uviděl ježek a zeptal se ho: „Zajíčku, co tě trápí?“ A zajíček odpověděl: „Ach, liška mě z domku vyhnala a teď nemám kam jít.“     A ježek řekl: „Tak já ti ji pomohu vyhnat. Ukaž mi, kde je ta tvoje chaloupka.“ A zajíček ho vedl a vedl až řekl: „Tamhle je.“ A ježek šel k chaloupce a přitom říkal lišce: „Já jsem ježek a bodliny mám, na lišku teď jdu, abych ji vyhnal ze zajíčkova domečku!“ A liška na něho: „Já se tě nebojím, já se tě nebojím!“ A ježek na ni: „A já tě vyženu, a já tě vyženu! A liška na něho: „Nevyženeš, nevyženeš!“ A ježek řekl zajíčkovi: „To nemá cenu.“ A zajíček zas odešel a naříkal.
Až přišel ke kohoutovi a kohout se ho zeptal: „Zajíčku, nestalo se ti něco? A zajíček na to: „Ach, liška mě z domku vyhnala a teď nemám kam jít.“ A kohout mu odpověděl: „Zajíčku, já ti slibuji, že ji z něj dostanu ven.“ A zajíček řekl: „Nedostaneš, už ježek se o to pokusil a nepovedlo se mu to.“ A kohout řekl: „Já se o to pokusím. Kde je ten tvůj domeček? Zaveď mě tam.“ A zajíček ho vedl a vedl, až došli k jeho domečku. A zajíček řekl: „Tady.“

A kohout tedy šel a přitom říkal lišce: „Já na ramenu kosu nesu a zlou lišku ze zajíčkova domu vyhnat jdu!“ Jak liška uslyšela slovo „kosa“, hned vyběhla z domečku a utíkala, co jí nohy stačily. Zajíček byl pak hrozně vděčný kohoutovi, že mu nabídl, aby s ním bydlel.  A kohout souhlasil. A zajíček byl tak rád, že si udělal větší domeček. Od té doby žili společně.

#Liška, Pohádka O chytré kmotře lišce, Zajíc, Ježek, Kohout, Příroda.

Myslivecké ráno pod lesíkem...

Neskutečná ranní čekaná na mém oblíbeném místě pod lesíkem s výhledem na úzkou dlouhou louku a pole po řepce...

Liška na sněhu  

 V šest první lišák, už je solidně vidět, tak míří do krytu. Cestou si sice na chvíli sedne, jakoby přemýšlel, jestli se ještě někam nepodívat, ale nakonec mi zmizí za hranou lesa. Téměř současně se na horizontu objeví druhá kmotra, i tuhle krasavici znám z loňska, je téměř černá a přestože je teprve září, už má pěkný kožíšek.

 Na strništi se pasou dvě srny a když prohlížím levou stranu pole, spatřím dalšího loňského kamaráda, silného lišáka. Ten je proti feně opravdový frajer, kožíšek se mu na vycházejícím slunci třpytí jako zlato. Srnčí mezitím míří k lesu a náladu mi trochu pokazí zjištění, že je to mnou "hledaná a pronásledovaná" (od loňského podzimu) srna s papilomatózou. Snaha o ulovení dopadá - jako už poněkolikáté - neúspěšně, když čekám na jednom posídku, srna táhne kolem druhého a naopak...

 Chvíli po půl sedmé se chystám k odchodu, když náhle spatřím tmavý flíček u cesty. Zvedám dalekohled - no vida, čtvrtá lištička, resp. opět lišák. Plné denní světlo mu vůbec nevadí, courá se krajem pole, občas skočí po myši, několikrát má úspěch. Letošní lišče, hloupé děcko, které neví, že pohybovat se "venku" za světla není příliš bezpečné.. (no, v dnešní době už to není moc bezpečné ani za tmy..) 

Cestou lesem ještě chvíli prohlížím samotnou srnu, která paství na opačném konci louky, ale je v dobré kondici, takže i dnes domů s prázdnou, ale bohatší o nádherné zážitky. Asi jsem divná, ale tahle čekaná mi přinesla víc radosti, než kdybych viděla deset srnců..

Erika Doležalová 

Myslivecké léto. Liška v přírodě. Jen kdyby tak chtělo konečně zapršet...

Liška v přírodě

Neskutečné horko a sucho dává zabrat nejen lidem, ale i zvířatům...

Včera jsem proto opět vyrazila doplnit vodu v napajedle, umístěném u polní cesty (z jedné strany mák, z druhé strniště po řepce). Je to nezbytná práce několikrát týdně, protože napaječka je navštěvována zvěří zaječí i srnčí a tudíž vody není nikdy dost.. Když už jsem byla venku, rozhodla jsem se pro rychlou čekanou, sice se zbraní, ale bez nějakého velkého úmyslu lovit...

 V louce se popásá srna se srncem, vlevo po pšeničném strništi přetahuje mladá srna. Za několik minut se z opačného směru objeví liška. Není dál než na "brokový dostřel", tak ji můžu detailně prozkoumat. 

 Všechny znaky ukazují na mladou fenu, nejspíš sestru nedávno pozorovaného lišáčka. Přestože strniště doslova vře záplavou myší, kmotra dává přednost strništi po řepce - je to od ní chytrý tah, zatímco na zdiskovaném se může pohybovat jako duch, na pouze posečeném je i lehký liščí krok rušivým hlukem. Ještě před setměním nepozorovaně odcházím, několik desítek metrů v poli zahání "domácí pán" mladého srnce, aby vzápětí následoval srnu, která mu utekla o kus dál, cestou potkám ještě další tři kusy a těsně před usednutím do auta se z lesa ozve volání liščí mámy.. ..

V této době se sice už o liščata nijak výrazně nestará, v kontaktu je ale celá rodina až do pozdního podzimu. Nádhera. Jen kdyby tak chtělo konečně zapršet...

Erika, sociální sítě Myslivost

Lovecké příběhy. Liška je v myslivosti škodná i když je to chytré a krásné zvíře. Proto je myslivci intenzivně lovena. A Martin umí lov i dobře vyfotografovat a napsat!

Dobře provedená myslivecká fotografie 

Liščí týden
Je úterní ráno. V práci končím ve tři hodiny a nabírám rychle směr revír. Měsíc ještě krásně svítí a tak je světla více než jiná rána. Usedám na mé oblíbené místo a doufám, že se ukáže černá, která mi zde pravidelně chodí do mléčné pšenice. Je jasná obloha a slunce se dere nad obzor. S ním vytahují z krytu i tři daňci, kterým pšenice také chutná. Černá se dnes neukázala a tak se rozhoduji sedět do půl šesté a jít domů, protože únava mně již přemáhá. Okolo posedu mi prochází kus srnčího - je to mladá čiplenka, na naše poměry dost slabá. Ta má ale ještě čas. Koukám na hodinky a je za minutu půl. Ještě se jednou porozhlédnu po okolí a jdu. Kouknu doprava - nic. Kouknu doleva a ... !

Vidím dvě lišky, jak jdou souvratí přímo ke mně. Neváhám, beru kulovnici, odjistit - napínáček a už si vedu první z nich v kříži. Zastavuje na ostro, ale nechci takhle střílet a čekám zda se trochu natočí a ukáže mi komoru. Mezitím se druhá otáčí a odchází zpět. První jako by vyslyšela mé přání, se natáčí na široko a jistí do pšenice. Jemně tisknu napínáček a ránem se nese první výstřel. Oblak prachu mi nedává vůbec žádnou jistotu, protože v heřmánku, který je na souvrati zhaslou lišku nevidím. Rychle přebíjím a čekám, zda se ukáže i druhá, kterou jsem viděl v ráně odskakovat do pšenice. Vlnící se klasy mi ukazují, že se vrací zpět na souvrať. Vychází a jde opět naostro proti mně. I když se asi dvakrát zastavuje a ranou jsem si jist, čekám až se vytočí bokem. Ještě dva kroky a má chvíle přichází. Lehký dotyk spouště a ránem třeskne druhý výstřel. Opět přebíjím, ale nevidím žádný pohyb. Sedím ještě do šesti, ale už je klid. Sbalím věci a s očekáváním mířím na oba nástřely. Mám velkou radost, vše je jak má být, protože obě lišky zůstali v ohni. Za klobouk dávám úlomek, pořizuji pár fotografií na památku a pak jen tiše sedím v heřmánku a užívám si dnešní krásné, slunečné ráno.

Lovu zdar!

Ráže 8x57 JS
Střelivo Geco Plus 12,7 g
Vzdálenost cca 40-50 metrů
U obou zásah na komoru - v ohni


Martin Vojtěch, sociální sítě Myslivost

Poznámka: dobře provedená myslivecká fotografie a bezchybný příběh (text), jsou dobrou vizitkou autora - myslivce!

#Liška, Lovecké příběhy, Škodná, Příroda a myslivost

Je něco krásnějšího, než vidět přírodu pohledem myslivce, ochránce ušlechtilé zvěře? To zabijáci zvěře na maso neocení. Ti si vidí akorát tak do nenasytného žaludku! Vysoká v přírodě. Siesta.

Vysoká. Siesta v přírodě. Prohlížejte ve zvětšení
 uvidíte víc!   (od Pavel Kysela)

Srnčí k obědu

  O půl jedné mi na pasece zbývalo několik posledních klád a v batohu poslední krajíc chleba, a tak jsem se s ním posadil na pařez, rukavice místo polštářku, a snažil se umlčet kručící žaludek. Hřebec stál uprostřed cesty, levou zadní nohu pokrčenou, podřimoval na sluníčku a zdálo se, že neví, co se kolem něho děje.
Koutkem oka jsem zahlédl vlevo ve vysokém lese pohyb. Po cestě, mírně klesající úbočím kopce, klusala liška. V mordě nesla cosi, co z dálky připomínalo křídlo nějakého velkého ptáka, ale přesně jsem to nedokázal rozeznat a vzápětí mi lišku skryla vysoká hromada klestí.

Kůň napřímil uši, otočil hlavu a upřeně kmotru pozoroval. Stál jako vytesaný z kamene a z jeho soustředění bylo zřejmé, že se liška blíží. Když se konečně objevila za kupou klestu, zbývalo jí ke mně jen několik metrů a kůň k ní byl ještě blíž. Zastavila se těsně před ním, pokývala hlavou jakoby na pozdrav a přitom si srovnala v zubech svoji kořist. Pak se beze spěchu otočila a volným klusem se vracela. Napětí povolilo. Kůň nepřestával pozorovat vzdalující se šelmu a já jsem se musel její důstojnosti zasmát. Lišky se to zřejmě dotklo - když jsem ji znovu uviděl, mávala oháňkou a už bez zátěže uháněla pryč z míst, kde se jí smáli. Šel jsem se podívat, co si neodnesla. Na odřezaných smrkových větvích, zatlačených koly traktoru do bláta cesty, leželo to, co ještě nedávno bylo zadním srnčím během. Zbytky svaloviny, útržky kůže a chomáče šedohnědé srsti, ale hlavně všechny tři dlouhé kosti, stehenní, holenní i nártní, úhledně poskládané, aby se jí snadno nesly. 

Liška utekla, ne však daleko. Několikrát jsem zahlédl mihnout se narezlý kožich v protějším svahu, ale strach byl pořád ještě silnější než hlad.
Když i ta opravdu poslední kláda s dunivým lomozem dopadla k ostatním na napříč položený podval, posbíral jsem věci, mlaskl na koně a vydali jsme se vzhůru strání. Pod vrcholem jsem se naposled ohlédl dolů přes čistou paseku. Po cestě, mírně klesající úbočím kopce, klusala liška k místu odloženého oběda.

Lehl jsem si do sněhu a udělal jsem pár vzdálených snímků pro jistotu. Napadlo mně že bych mohl dělat různé zvuky volající o pomoc...po dlouhé době jsem to vzdal a opatrně jsem našlapoval na sníh.

...jsem na ni začal hvízdat a konečně se na mně podívala...

Povedlo se mi vyfotit lišku ... 

vždy jsem si to představoval tak že někde budu čekat dlouhé hodiny na to až přijde ale dnes to bylo jinak ... při procházce když jsem sešel k potoku jsem spatřil lišku .. byla cca 30 metru od potoka a já jsem byl od potoka zhruba 60 metrů.

Lehl jsem si do sněhu a udělal jsem pár vzdálených snímků pro jistotu. Napadlo mně že bych mohl dělat různé zvuky volající o pomoc ... po dlouhé době jsem to vzdal a opatrně jsem našlapoval na sníh. 
Na každý o něco víc hlučné šlápnutí zvedla hlavu a chvilku mně pozorovala a pak pokračovala v norování myšek. Přešel jsem potok a viděl jsem že je přede mnou zhruba 30 metrů měl jsem radost že jsem se dostal tak blízko, ale křoví mi stále bránilo v dobré fotce. Tak jsem se rozhodl jít blíž , v momentě kdy jsem udělal jeden snímek se liška rozhodla že půjde dál, že myši došly.

Ušla dalších 50 metrů a konečně se zastavila. Celou tu dobu jsem šel přímo za ní ve vzdálenosti 20 metru . V okamžiku kdy se rozhodla zajít do Olšového porostu jsem na ní začal hvízdat a konečně se na mně podívala ...

Filip Gutzer

Poznámka sociální sítě Myslivost: 

Nestrašte nám fotografy. Zdravá liška v klidné přírodě pokud se plně věnuje lovu myší a je soustředěná na poslech pohybu pod sněhem se chová takto! S dobrým větrem se zkušenému myslivci co se umí chovat v přírodě, která není zblázněná potrhlými myslivci v honbě za masem - i opatrné prase klidně dočká na dostřel. Ale to by někde nesměl být blbec co už z dálky nebezpečně vystřelí!

Bát se můžeme jen sami sebe a prochlastaných kamarádů myslivců!

....
No já si pamatuji, když jsem tiše a klidně seděl na balikách slámy a čekal na lišku, tak mi ta potvora vyběhla z poza mě mezi balíky na kterých jsem seděl div se mě ta chytračka neotřela o nohy přímo před hlaveň vyběhla tak deset metrů před mě a ohlédla se co budu dělat, já z toho byl tak konsternovaný, že jsem to nezmáčkl, ale až druhý den ze sedačky, protože jsem věděl, že stejně přijde, to byly pro mě ty nejkrásnější zážitky v myslivosti.

Přejete si to komentovat?

Když jsou lišky doma jsou bez starosti. Hlavně dobře zavřít kurník!

Domácí nebo hosté? Liščata si hrají docela bezstarostně! 

Liška je velmi obratná, když loví myši. Nechte se unést krásou akrobacie na hlubokém sněhu.

Liška na sněhu 

Myslivec si cení její kožešiny a říká se, že má nejkrásnější kožešinu právě na prvním sněhu.
Liška je sice myslivci řazena mezi škodnou, vidíme-li ji na sněhu, tak čile loví myši.

 A to platí.

Liška je myslivci považována za škodnou a v Česku je intenzivně lovena

Liška obecná v přírodě je myslivci považována za škodnou

Vábení a lov lišek. Naučný film a techniky lovu lišek vábením

Liška na sněhu

Film o vábení lišek
byl natočen ve Švédsku během jedné sezóny v roce 2007.
Je to zároveň naučný film, přiblíží vám všechny základní techniky lovu lišek vábením, které se používají lovci ve Skandinávii.
V tomto filmu je spousta vzrušujících záběrů přivábených lišek, natočeno od počátku vábení až po ulovení. Možná to někdo i zkusí v našich podmínkách.
Už nemusíte ležet za hromadou hnoje! Vábení funguje!

Ak sa nejaká ryšavá kmotra predsa len zatúla

 ...nejaká ryšavá kmotra sa predsa len zatúla

Táto fotografia je z jedného krásneho zimného dňa,

ked sme sa s otcom rozhodli ísť do revíru. Vzali sme so sebou aj našu jagdteriérku. Prešli sme značnú časť revíru a okrem pár sŕn ktoré sme nechtiac vyrušili a pár líšok ktoré myškovali v dosť veľkej vdzialenosti od nás sme nevideli nič. Otec navrhol aby som sa so psom prešiel po jednej remízke s tým, že on sa postaví na jej koniec, čo ak sa nejaká ryšavá kmotra predsa len zatúla.

Chvíľu po tom čo som s našou Kesi vošiel do remízky sa ozval výstrel a to sa mi ani nechcelo veriť že sme mali také šťastie. Aj keď som bol zvedavosťou celý bez seba pomaly so psom na remeni som pokračoval ďalej.  

Ozvena výstrelu už dávno doznela a všade bolo ticho. Sem tam pukla nejaká haluz skrytá pod snehom, aj Kesi sa správala pokojne a oňuchávala každú stopu ktorú našla. Už sme boli skoro pri otcovi keď sa ozval druhý výstrel a nato otcove zvolanie: "Pusti psa! " to už som si všimol líšku smerujúcu našim smerom. Rýchlo som odopínal remeň a gestom ruky ukazujem psovi smer. Kesi rýchlo vyštartovala vpred no líška zhasla tesne predtým ako k nej stihla dobehnúť.

Prvým výstrelom otec strelil líšku ktorá ostala v ohni a druhým lišiaka. Bol to pre nás úspešný a pekný zimný deň!

Od Peter D. sociální sítě

Skolí-li liška v létě, bude pršet. Co se vypráví o lišce a jaké jsou pověry z historie

Liška na sněhu loví drobné hlodavce

Myslivecké zvyky a pověry

O lišce z historie a vyprávění...
Liška je lidu vzorem chytrosti a prohnanosti... liškou podšitý a p. Liška nosí děti z lesa, ale o tom, kde je bere, nepovídá lid ničeho. Říká se sice, chce-li se dítěti naznačiti, že za jisté příležitosti nebylo ještě na světě, "tenkrát jsi byl ještě na houbách v lese", snad to tedy souvisí s tím, že liška přináší děti, které před narozením sbírají po lese houby. Náš lid nehledí na lišku jako na zvíře zlé. V národní poesii, hlavně v pohádkách, přichází liška velmi často, a vždycky tu svou chytrostí a lstivostí pomáhá dobru k vítězství. Také u dětí těší se liška nemalé oblibě a přichází často v dětských hrách. Když si dítě vytrhne zub, hodí ho přes hlavu od sebe a řekne: "Liško, tu máš kostěný a dej mi za něj železný!" Také barva srsti lišky slouží jako předmět k přirovnání. Lidé se zrzavými vlasy mají "hlavu jako liška". O nevycíděných botách se říká, "že jsou zrzavé jako liška".

Skolí-li liška v létě, bude pršet.

Hlas lišky nazývá lid správně "skolením". Také způsob jejího lovu zná, a chce-li naznačiti plížení, říká "krade se jako liška". Liščí spády značí se jako tajné cesty. Přijíti někomu na jeho liščí spád, značí, objeviti jeho tajné záměry a prozraditi je.

 O lišce se také vypravuje, že ví o pokladech skrytých v zemi a ve skalách, protože na ně přijde, když si hrabe brlohy. Kdo ošidí chytrého člověka, o tom se praví, že přelstil starého lišáka, a poraditi se s liškou, značí něco dobře provésti. Liščí sádlo má moc léčivou, ale masa liščího nikdo nepožívá. Uvařené liščí plíce pomáhají od úbytí (souchotin).
V bajkách přichází liška často, děti znají spíše její chytré vlastnosti z bájek, nežli lišku samu. V příslovích setkáme se s liškou často - Spící liška zajíce nechytí atd. V místopise přichází liška málo.
(Lišky u Tábora), osady Líští, Lišno, Lišov, Líšnice mohou pocházeti od lísky jako od lišky, za to oddíly lesní jmenují se po ní často, "Liščí hora, U liščích jam" a pod.
O černé zvěři co budí v lidech strach při houbaření pokračuje více článků na originální stránce

  MYSLIVOST.


#LIŠKA #POVĚSTI BAJKY LOVECKÉ PŘÍBĚHY LOVECKÁ VIDEA LUK ŠÍPY DIVOČÁK ČERNÁ ZVĚŘ

Liška. Obrázek lišáka v pohybu je práce geeků domů vám jistě nepřijde!

Jako živá - nestřílet!

Obrázek je práce geeků a měl by být v pohybu

Potěšte se u toho počítače přátelé myslivosti.
No, ale do postele k vám domů nepřijde...hejbněte kostrou a nezapomeňte na náboje a teplé prádlo!

Máte uklizeno? Ten bordel...pro ty pořádkumilovné .......


Je tu pohádka O Naschválníčkovi.

Příběh z lovu na obchůzce revírem

Feny si úlovek hlídá

Dnešní dopoledne

Vyrazili jsme s mojí čtyřnohou kamarádkou na obchůzku revírem. Potřeboval jsem doplnit slaniska, nabral jsem tedy ráno kamennou sůl do batohu a za chvíli už si to šineme k lesu. Po dvou hodinách chůze přecházím potrubní propust, dlouhou asi 80 metrů. Feny, jak říkám moji kamarádce, ale zbystřila čich a už si to namířila do propusti. Po třetí co jsem jí namáhavě odvolal, volám svého kamaráda s bordíkem.

Usuzuji, že v propusti bude asi liška. Po příjezdu pouští Jiřík bordíka a každý si stoupáme k jednomu otvoru, po minutě přede mnou vybíhá lišák, ale než jsem se stihnul srovnat s optikou, jelikož jsem měl kulovnici, tak lišáka na 60 metrů chybím, ale feny se za ním rozběhla a nahnala jej přesně na Jiříka, ten se s brokovnicí na 20 metrů nemýlil a to už mu přeji lovu zdar!!

Velké díky patří oběma psíkům, bez nich bychom žádný zážitek ani úlovek neměli.

LOVU ZDAR!

Zdroj : Sociální sítě Facebook Myslivost Roman T.

Erika vypráví

  ....za pár vteřin se již po ráně lišče láme v ohni  

Můj nejrychlejší lov ...

Po doslova tropických vedrech – kdy mě úplně přestalo bavit chodit na večerní čekanou, jelikož zvěř vytahovala velmi pozdě, resp. až za tmy – přišlo konečně mírné ochlazení a já se rozhodla znovu pro „svůj“ žebřík u lesa a kukuřice. Lesem skoro běžím, protože chci sedět co nejdříve. Když se ale blížím na hranu lesa, zaregistruji pasoucí se kus srnčí zvěře. To mě zamrzí, protože k žebříku musím kousek po louce a předpokládám, že tím si zvěř zradím. Nejprve obeznávám kus, i když jsem přesvědčená, že jde o srnu se srnčetem z předminulého rána. Nemýlím se, srna je uprostřed asi 30 m širokého travnatého pásu, srnče pak asi pět metrů od lesa. Od žebříku nejsou dál než 80 metrů, ale nedá se nic dělat, musím „ven“. Opatrně a pomalu jdu k žebříku a přes rameno je neustále kontroluji. Jakmile srna pozvedne hlavu, zmrznu na místě a čekám, než se znovu skloní k trávě. Podařilo se, jsem u žebříku! Jenže teď ještě musím nahoru :-)
 Je to jenom šest příček, ale výstup nahoru se mi zdá nekonečný. Jednu chvíli jistí mým směrem oba kusy a já tak doslova visím na žebři s jednou nohou na horní příčce a druhou ještě kdesi dole :-) Je to skoro neuvěřitelné, ale podaří se mi dostat nahoru, opřít zbraň a sednout si, aniž by mě srnčí zaregistrovalo.
Chystám se vzít do rukou dalekohled a pořádně si prohlédnout srnče a rozhodnout se o případném odlovu, když v tom najednou periferně postřehnu nepatrný pohyb...
 Okamžitě tuším, kdo mě konečně navštívil – a skutečně, na nějakých dvacet, dvacet pět metrů stojí u kukuřice lišče. Na nic nečekám, opatrně beru kulovnici a za pár vteřin se již po ráně lišče láme v ohni. Mám obrovskou radost, po tolika večerních i ranních „marných“ čekaných se konečně zadařilo. A to jsem na žebříku neseděla ani pět minut! Diano, díky!

Vzdálenost 30 kroků, letošní lišče – pes, kulovnice ZKK 601 308Win a střelivo Lapua Mega 12g.

Zdroj: Text i foto Erika ....

Lovící liška v parku Fox Snow Dive - Yellowstone video. Hospodaříte v živé přírodě a zájem by měl také být o citlivý přístup k predátorům, kteří do ni patří.

Všechna mláďata vyžadují ochranu - ne krutost od člověka!

O čem se debatuje mezi myslivci na fórech

Vytaženo z diskuze jako rozumný názor myslivce.

Cituji: Liška je převlečený masožravý otesánek. Nechápu, že vůbec existuje, k čemu je vůbec dobrá "mrcha" rezavá. Toto je ode mne samozřejmě ironie.

Berte to s nadhledem, ale chováte se jako chovatelé slepic, jejichž hejno navštívil jestřáb. Genocida do myslivosti snad nepatří, ale liška obecná ano. Výzkumy prováděné na liščích žaludcích mluví celkem jasně kolem min.70% tvoří hlodavci další složka je rostlinná a pokud se najdou v norách zajíci a bažanti tak není nikde psáno, že je liška ulovila, ale mnohdy si je jako kadávery zanesla do nory, tím liška také plní úlohu zdravotní policie.

 Souhlasím s hájením lišky aspoň tři až čtyři měsíce v roce. Nejste majitelé slepic na dvorku, ale bohužel takto to vypadá.

Hospodaříte v živé přírodě a zájem by měl také být o citlivý přístup k predátorům, kteří do ni patří. Liška si, ostatně jako každý jiný predátor, svoji kořist nikdy nevyloví, ale na podzimních honech, by toho mohlo být méně...

Eliška liška neboli také Jak se lišáček Eliášek stal miláčkem rodiny.

  Kamarád přinesl mi liščí mládě  

Už od mládí miluji zvířata.
Takže mi můj kamarád chtěl udělat radost, a přinesl mi liščí mládě. Bylo nádherné a začali jsme mu říkat Eliška-liška. .Jenže z něj začínal vyrůstat půvabný liščí chlapeček takže lišáček Eliášek. Okamžitě se stal miláčkem rodiny a moje fenka si ho adoptovala ke svému štěňátku. Rostl jako z vody a stále jsme mu přilepšovali ve stravě, aby se měl jako v divočině.

Nechali jsme ho očkovat proti vzteklině a odčervili jej. Jenže jak začal dospívat, stával se agresivním a zkrátka ho volala příroda. I tak jsme mu vybavili krásnou voliéru pařezem, donášeli mu až pod čumák selektovaná kuřata a věnovali mu veškerou péči.
Až do onoho dne, kdy ošklivě pokousal jednoho z nás. Tehdy bylo rozhodnuto....Obtelefonovala jsem zoologické zahrady. Tam mi ale sdělili, že liška je celorepublikově hubena a je to škodná. Bohužel místo pro něj neměli.... Naštěstí se nám ozval jeden myslivec. Prý by si vzal Eliáška pro výcvik psů v norování.

Což spočívalo v tom,že lišku vypustí do umělé nory, ona proběhne a pes ji vyčenichá a tím složí zkoušky. Je to bezkontaktní sport, liška už bude v bezpečí. Tahle varianta se mi zdála smysluplná, tak jsme Eliáše s těžkým srdcem předali k této záslužné činnosti. Avšak za týden mi myslivec telefonoval, že lišák beze stopy zmizel. Ani neví kudy, prostě se ,,vypařil".

Brzy se začaly šířit zprávy, že ve vedlejší vesnici ,,řádí " škodná. Chodí loupit ve dne, kdy běžně lišky chodí spát. A vůbec se nebojí lidí. V místní hospůdce se uzavíraly sázky, odměny na dopadení ,,Kostěje Nesmrtelného " šplhaly do závratných výšek.

Nevěděla jsem, jestli se mám přiznat, že asi vím, kdo to je.

Uplynul nějaký čas, kamarád, který mi ho daroval se odstěhoval a další informace nemám....Jsem šťastná, že někde v lesích snad ještě žije lišáček Eliášek ten svůj liščí život a kašlu na to, jestli jsem porušila či neporušila zákon. Jsem přeci jen bláznivá ochránkyně přírody a zvířat.

Autor Marcela 

Padá sníh a myslivecký svět je bílý s odleskem slunce...Jasné světlo měsíce ozáří co nevidět v úplňku ten čistý a nový svět.

Kmotra liška

Padá sníh,
padá a bílá peřina pokrývá města, vesničky i horské chalupy. Les, pole a louky mění se v přítulnou scenérii bílým jasným čistým příkrovem.
Jasné světlo měsíce ozáří co nevidět v úplňku ten čistý a nový svět.
Svět lidí, zvířat, stromů, čistého nebe našich zimních dnů. Pokud věk nebo nemoc netíží naše klouby i mysl můžeme se vydat procházkou (dobře oblečeni) do přírody.
Myslivec to zná, to je obnova...
To je doba, kdy stopy ranní aktivity všeho živého v přírodě lze přečíst na sněhu (obnově). Dobré boty jsou základ, musí být vysoké. Vydávám se cestou hlubokým sněhem v klidném ránu. Sněžnice, nebo lyže - nutné na cestu ke krmelci. Jen lehkou brokovnici dvojku, nebo lehkou kulovou loveckou zbraň, malorážku na škodnou.
Liška
ráda i později odpoledne prohání svou zimní potravu - myškuje. To jsou tedy skoky do sněhu a ta přesnost jak loví obratně myš nadhání a ví o ní pod sněhem. Teď mi neškodí, je hladová a myší je dost.
 Jdu dál a krmím vše čekající hladové s dobrým pocitem.
Připomeňme si video Vánoce u seníku a nezapomeňte na vaše povinnosti u krmelce.

Než sleze sníh a přijde jaro. A příroda se probudí zelení....do jara