Jsem liška podšitá

Liška jako matka

De Veluwe Natuurlijk, Yvonne van der Mey fotografie, Beautiful photography work..Liška, Lov na lišku, Černá zvěř, Pohádka O chytré kmotře lišce, Divočák, Doby lovu zvěře, Lov ve svobodném světě,

Liška v lese

Zvěř v zimě...liška s liščaty na sněhu

Liška s liščaty

V době kaňkování se lišky ozývají protáhlým chraptivým štěkotem.

Liška na lovu

Hárání (kaňkování) přichází zpravidla v lednu a v únoru.

 V té době se o jednu lišku uchází několik samců a toto soupeření bývá doprovázeno zápasy. Vlastní páření se odbývá většinou uvnitř nory většinou v lese, málokdy na otevřené ploše nebo v polích. Liška si noru buďto vyhrabe, nebo osídlí noru po jiné zvěři. Jedna liška má několik nor: jednu hlavní, kde jsou i mláďata, ostatní jsou rezervní pro případ nebezpečí, aby měla kam mláďata přenést.  V době kaňkování se lišky ozývají protáhlým chraptivým štěkotem. Názor na dobu březosti není jednotný. Udává se, že probíhá v rozmezí 50 až 56 dnů.

Mláďata se rodí slepá a pokrytá vlnitou šedočernou srstí. Průměrný počet je 4 na vrh, byly ale zaznamenány případy až třinácti. Mláďata poprvé otevřou oči za 2 týdny a zhruba první tři týdny jsou závislá na matčině mléce. Masitou potravu začínají přijímat, když se jim zpevní chrup a čelisti.  Zhruba po měsíci vycházejí liščata před noru a hrají si tam. K výměně chrupu dochází asi ve 4. měsíci věku. I tehdy zůstávají ještě společně s matkou a přespávají většinou v rodinné noře.

Dojde-li stará liška k názoru, že nora byla odhalena (např. člověkem), přenese nebo dovede mláďata do jiné nory.

LIŠKA a Wikipedie. Liška obecná, šelma....

Liška obecná (renataZ)

Liščí nora je v zemi vyhrabané obydlí, které primárně slouží jako úkryt a prostor pro vyvádění mláďat
Mimo období rozmnožování dává většina lišek přednost životu venku, v oblastech s hustou vegetací, přestože se občas ukryjí v noře, aby se vyhnuly špatnému počasí.

 Liščí nory jsou nejčastěji vyhrabávány ve svahu kopce, v soutěskách, útesech, srázech u vodních toků, příkopech, propadlinách, strouhách, skalních štěrbinách a opuštěných lidských stavbách. Přitom dbají na dobře odvodněnou půdu. Nory hloubené mezi kořeny mohou být v použitelném stavu po celá desetiletí, zatímco hloubené ve stepi slouží jen několik let. Při výskytu svrabu (prašiviny) liška noru definitivně opouští, pravděpodobně v důsledku obranného reflexu proti jeho šíření.

 V pouštních oblastech Evropy a Asie využívá liška též doupat vlků, dikobrazů a dalších velkých savců, stejně jako vyhloubených koloniemi pískomilů. Ve srovnání s doupaty hloubenými liškou polární, jezevcem, svištěm, liškou korsakem nejsou nory lišky obecné příliš složité. Doupě lišky obecné se skládá z jedné nebo několika vstupních chodeb (vsuků), hlavní chodby a dočasných bočních nor tvořených menší chodbou zakončenou vystlanou komůrkou. Hlavní vsuk vede směrem dolů pod úhlem 40–45° a rozšiřuje se do hlavní chodby, z níž odbočuje několik menších průchodů ústících do komůrek. Hloubka stavby kolísá mezi 0,5 až 2,5 m. Jen zřídka zasahuje ke hladině spodní vody. Hlavní průchod může dosáhnout délky až 17 m, nejčastěji je průměrná délka 5–7 m.

 Liška obecná čistí noru na jaře od nadbytečné půdy rychlými pohyby, nejprve předních tlapek. Takto nahrabanou zeminu pak vyhazuje zadními tlapkami na vzdálenost přes 2 metry od vsuku. Když se narodí liščata, kopaninu ušlape, čímž vytvoří prostor, kde si liščata mohou hrát a přijímat potravu.Noru někdy sdílejí se svišti nebo jezevci. Zatímco jezevci úzkostlivě nory čistí a defekují venku, liška obecná běžně nechává zbytky potravy povalovat okolo nory.

cs.wikipedia.org

Liška je oblíbenou postavou pohádek, bájí, pověstí. A právě díky tomu jí jsou přisuzovány mnohé lidské vlastnosti – bystrost, vychytralost, vypočítavost, faleš.

Liška se ochočit dá...ale odchází často do lesa

Ochočená liška Mína...a myslivec Petr v televizi...

Snad byla liška zdravá a neměla liščí tasemnici.

Liška obecná, jejíž latinské jméno Vulpes vulpes je tolik oblíbené, je patrně nejrozšířenější psovitou šelmou. Po celém světě má několik desítek příbuzných druhů, snad nejblíže jí stojí severoamerický poddruh liška plavá (Vulpes vulpes fulva).

Ač patří mezi šelmy psovité, s ostatními příslušníky čeledě se nekříží. Sice bylo zaznamenáno několik pozorování o „mezalianci“ lišky a psa domácího, důkazy o tom prozatím chybí…

Díky svým nezaměnitelným vlastnostem se ale liška stala oblíbenou postavou pohádek, bájí, pověstí. A právě díky vlastnostem jí jsou přisuzovány mnohé lidské vlastnosti – bystrost, vychytralost, vypočítavost, faleš.

Mína v televizi u pana Krause....Humor o myslivosti, Liška, Myslivecká zábava, Lovecké příběhy


 →→  Chcete víc obrázků a příhod o lišce? Pokračujte klikem TADY...

UŽ MĚ KONĚ VYVÁDĚJÍ...Liška Eliška se ráda fotografuje v lese, poslouchá také Voraře a Heligonky

Liška Eliška

Lov na lišku, Liška, Vábení, Predátoři, Škodná, Kulovnice, lov, #Lovecké stezky, Lovecká vášeň, Lovecké zátiší

Lov na lišku

Zakončení sezóny

Během minulých čtrnácti dní a několika posledních velmi promrzlých čekáních v různých částech honitby, se mi štěstí dost vyhýbalo. Lišku jsem sice párkrát viděl, ale byla daleko a neslyšela na vábení a v jednom případě mě přiběhla okouknout na pár kroků ze zad. Byl jsem proto rozhodnut, že naposledy zkusím štěstí o víkendu a Remington už pověsím definitivně do srnců na hřebík. Včera jsem však při venčení psa znovu zavítal do údolí u zahrádek za barákem, kde se mi zdařilo naposledy s vlečkou. I když je povrch velmi promrzlý bylo patrno, že stop od lišek v dolní části notně přibylo. Slunce vykonalo své a přivrácený svah byl už téměř beze sněhu, protější stráň a spodek údolí kolem cesty však poskytovali výbornou viditelnost. 

V sedm hodin tedy zasedám k chatě na vrchu sadu, krytý stínem tří smrků, rozkládám stoličku a trojnožku a poučen z víkendu zalézám do sedacího vaku. Měsíc svítí naplno a protáhlé stíny pomalu proměňují okolí. Po půl hodině na vrchu zahrádek vrzne branka a postupně sílící křupavé kroky mi po chvíli přivádí do zorného úhlu zapomenutého zahrádkáře. Na cestě pode mnou zastavuje, ale díky mrazu nevenčí, jen zapaluje cigaretu a mizí dole ve městě. Do půl desáté je klid a jen občas zavrní nedaleká rolba. Začíná mi trochu zalézat za nehty a tak s dobrým rozhledem i větrem vytahuji vřeštidlo a do nočního ticha vypouštím do všech stran srdceryvný nářek. 

Reakce je okamžitá a z přilehlé zahrádky pode mnou slyším šustění tlapek a cinknutí pletiva. Stahuji puškohled a bodem sleduji rychle se přibližující siluetu na tmavém pozadí sadu. Vydechnu až když se zastaví pod jabloní a začne panáčkovat. Záchranář si postupně prohopká celou louku, než mi definitivně zmizí dole na cestě a štípavá zima mi roztřepotá celé tělo. Po deseti minutách zaslechnu v místech kde zmizel zajíc nové a rychlejší, blížící se ťapání. Na bílé louce se objevuje podlouhlý stín. Při natáčení trojnožky si však škrtnu o zmrzlou hroudu a v puškohledu vidím jak liška prudce brzdí a upřeně sleduje mou pozici. V měsíčním stínu a s krytými zády mě nemůže vidět, tak beru do pusy myškovačku a zkouším ji tiše pobídnout. Dvakrát popoběhne s hlavou natočenou ke mně, ale celou cestu nás odděluje pletivo plotu dolní zahrádky. 

Při přiblížení k cestě pak prudce zabere a mizí po louce pryč. Beru tedy hlasitější turbomyškovačku a rychlým trylkem ji v půlce louky zastavuji. Tentokrát si ji pro změnu prohlížím přes větve jabloně nad cestou. Znovu tedy vyloudím pár trylků a liška si k mému překvapení sedá a začíná štěkat. Není to klasické skolení ale jen jednoslabičný hlas, nic méně ho opakuje do zblbnutí, snad třicetkrát. Neustále se ji snažím zvednout rychlými trylky, liška však sedí jak přibitá a v šestnáctinásobném zvětšení krásně vidím jak s každým štěknutím zaklání a trhá hlavou. Nevím co si myslí, ale každopádně když přejdu do strakapoudího drnčení zvedá se a rychle kluše zpět do míst kde vytáhla. Naštěstí ji hlasitý trylek těsně před zatáhnutím zastavuje naširoko a tak vydechuji a těsně nad drátěným plotem za ní přes údolí vysílám 3,6 gramové, poloplášťové Sako. To svoji práci odvádí bezchybně a sráží lišku do sněhu bez dalšího odkazování. 

Teprve teď se celý roztřesu zimou a loveckou horečkou a s velkými obtížemi se mi nakonec daří zabalit všechny svršky. Po sto metrech pak přicházím k mladé ale dost těžké lišce, poklekám a vzdávám jí pocty a děkuji Dianě za dnešní vydařený lov, který mi byl dopřán na dohled našeho domu. Šťastnou chvíli přerušují blížící se kroky a tak zhasínám baterku a pohledem vyprovázím dalšího zahrádkáře mířícího po cestě vzhůru a zároveň přemýšlím o celé vydařené zimní sezóně, která mi nabídla spoustu poučení a mnoho krásných loveckých i pozorovacích zážitků.

 Tak přátelé v zeleném, Lovu a Myslivosti zdar Petr H.

Sociální sítě, Myslivci sobě

VLEČKA na lišku. Dobré počtení a úspěšný lov. Bezchybný text i fotografie. Zase ta pochvala...! Tady ovšem se šetřit nedá...hodně štěstí Petře!

Petrovo zátiší s úlovkem na vlečku s pernatou 

Vlečka s pernatou

Nedávno si někdo v diskuzi stěžoval, že se mu nedaří sejít se liškou v jeden čas a já mu radil, ať vyzkouší natáhnout dlouhou vlečku se šproty v síťce až před posed. Ten večer jsem o tom přemýšlel a i když takto ani na újedi nelovím, přišla mi to jako dobrá a zajímavá možnost. Jelikož jsem se té myšlenky nemohl zbavil, navštívil jsem včera s jistotou Lidl. Zjistil jsem však že nejenže nemají šproty ve slevě, ale nemají je vůbec a s uzenou makrelou za osmdesát taženou po poli bych si připadal jak blbec.

Když jsem včera odpoledne balil vodítko na venčení psa, osvítila mě myšlenka a vzpomenul jsem si na uleželou bažantí slípku zapomenutou nad boudou, s kterou jsme cvičili aporty. Balím ji tedy do igelitu a prolévám lososovým olejem, který dáváme psům na granule a do baťohu přihazuji klubko špagátu. Všude leží čerstvý centimetr nového sněhu a tak stoupám údolím za zahrádkami a při pozorné prohlídce se v prašanu ukazují dvoje liščí stopy a pod lesem se k nim přidává další. 

Po hodině, kdy jsem prolítali i ostatní louky v dosahu, se vracím nahoru k lesu a přivázanou slípku na dvaceti metrovém provazu táhnu podél něj. Na louce pak děláme několik zalomení, jak se na správnou vlečku sluší a zakončuji ji dole u cesty. Ta probíhá dolíkem a ve svahu nad ní v sadu u plotu si upravuji večerní palpost. Nedá mi abych neupozornit všechny, kdo si takovou vlečku chtějí zkusit, neberte si sebou psa! Ten náš se mohl zbláznit, když ho na špagátu po zmrzlém sněhu z kopce pronásledovala podivná smradlavá hromádka peří, s kterou si to nesměl vyřídit a tak polovinu cesty procouval a druhou jsem ho táhl s hlavou otočenou dozadu. Korunu tomu dole nasadili lidi venčící háravou fenu, což by z hlediska očekávaného lišáka nebylo vůbec na škodu, nicméně Cid byl jiného názoru. Začíná silně chumelit a za čtvrt hodiny než dorazíme domů jsme bílí jak sněhuláci a už leží nový centimetr prašanu. Sype další dvě hodiny a moc se mi v tom zpátky nechce, navíc napadli asi tři cenťáky a nevím zda pod tím tu stopu lišky vůbec ucítí.

Nakonec v sedm přestává a já vyrážím a po cestě k zahrádkám, kde je už vytištěná veliká čerstvá stopa lišáka. Nadávám na lenost i když tento by si určitě přišel pro vítr, ale třeba ho chytnu až půjde zpátky. Původně jsem chtěl sedět v zelených 3D lístečkách ale napadlo tolik, že i plot a keře za mnou jsou bílé, tak se do bílého balím i já. Chvílemi ještě sněží ale nakonec se vybírá a noční klid už ruší jen nedaleká rolba, leštící městskou sjezdovku za kopcem. Dlouho se nic neděje až ve tři čtvrtě na deset v dalekohledu objevuji lišku vytahující na pole pod lesem. Chvíli se vlečky drží, pak však zachází do boční houštiny a ztrácí se mi. Není velká a tak váhám, přesto však nakonec vytahuji vřeštidlo a zkouším ji. Jediným efektem jsou však rozštěkající se psi v nedalekých domcích. Teprve po čtvrt hodině si všimnu na hraně pomalu postupující lišky. Jde velmi opatrně a ne přímo, i když určitě moc dobře ví odkud zvuk přišel. Nakonec slézá na cestu, na kterou já přes bubínek sadu nevidím. Pro mě nekonečnou chvíli se tam zasekne, nakonec však přeci jen pokračuje do sadu. Je stále v pohybu a tak na pětadvaceti metrech ji musím zastavuji tichým cucnutím. 

Stojí naostro trochu zešikma a velmi blízko. Sako ji ranou na spodek plecí zvedá do vzduchu a po dvou skocích zhasíná pod starou jabloní. Konečně vydechuji, přebíjím a v duchu posílám pozdrav Dianě.

 Ze smrku od plotu ulamuji dvě větvičky a vzdávám myslivecké pocty menší mladé lišce se světlejší srstí, kterou opustilo štěstí a místo zajíce ji dnes nasytila 3,6 gramová kulička z 222.Remingtonu.

Lovu zdar do posledních čtrnácti dnů.

Petr H., sociální sítě Myslivost

Únor a nedělní lov na lišku

Liška v únoru

Únor bílý zrzky sílí

Po čtvrtečním úspěchu jsem si v pátek v práci vyškemral dovolenou a celé dopoledne se procházením po polích bavil hledáním míst, kde to ty zrzky mají nejvíce sešlapáno. Vytipoval jsem tři místa s tím, že večer se rozhodnu dle převládajícího větru. Nakonec to vyhrál můj oblíbený Čuhelův kout, nevelké pole, první pod rozsáhlým lesním komplexem lemované z jedné strany silnicí, z druhé bývalou vojenskou střelnicí zarostlou keři a ze dvou smrkovým lesem. V sedm tedy zasedám do keře u silnice na nízký přenosný posídek a pasoucí se srnčí a zajíci mě ani neregistrují. Po hodině začne atmosféru dotvářet temné monotónní houkání výra a k němu se po chvíli, jako by se nechtěl nechat zahanbit, z protější stěny lesa přidává lišák. Svým skolením mě udržuje v napětí, ale ven se mu nechce a pomalu se začíná vzdalovat. Po další hodince se v rohu u střelnice rozbíhá všech pět zajíců a na kraji se objevuje liška. Pomalu si razí cestu mezi panáčkujícími zajíci a uprostřed pole se začíná věnovat lovu myší. Postupně zkouším myškovačku i turbomyškovačku, ale je to daleko a vítr jde ke mně. Než však vylovím vřeštidlo, liška se prudce otáčí a běží zpět ke střelnici. Nechápavě ji pozoruji a až těsně u kraje si všimnu druhé, právě vytahující podlouhlé siluety. Lišky se očichávají a společně se vrací do pole. To už je moc i na zajíce a vyklízejí plac. Větší z lišek se odděluje a míří mezi tlupu srnčího. Krajní kus na to reaguje a dělá na lišku prudký a překvapivý výpad a ta otáčí a tryskem mizí v protějším rohu. V dalekohledu hledám druhou lišku, ale ta už také stihla přeběhnout celé pole a pomalu zatahuje do protější stěny. Jsem celým divadlem tak fascinován, že si na vřeštidlo ani nevzpomenu. V jedenáct to tedy balím a cestou domů přemýšlím jak s tímto zážitkem zítra naložit.

V sobotu přijíždím k poli už v šest a krajem střelnice přecházím ke starému posedu na bříze, který je mnohem blíž včerejšímu divadlu. Z remingtonu sundávám řemen a přivazuji s ním viklající se opěrku. Dnes je ticho, výr nejspíš zaspal a srnčí zatím také ještě nevytáhlo, akorát zajíců dnes s velkým potěšením napočítávám devět. Po osmé hodině se konečně v protější stěně objevuje kmotra a pomalu míří do pole. Cestou se několikráte neúspěšně pokouší ulovit myš a nakonec usedá asi sto padesát metrů ode mě. V plně zvětšeném puškohledu ji vidím dobře, ale není velká a sedí bokem a střílet se mi moc nechce. Zkouším tedy zamyškovat. Liška se zvedá, protahuje a k mému překvapení míří ode mě zpět k lesu. Tlačím tedy víc do myškovačky, ale liška se jen ohlídne a odchází. Zrazená není, neboť po cestě se jí konečně daří vysokým výskokem ulovit myš, než mi úplně zmizí ve stěně. Začínám trochu litovat, že jsem ji pustil. Je však krásný večer s dobrou viditelností a včerejší zkušenost mě nabádá vydržet. O půl desáté se vpravo znovu rozhopkají zajíci a na poli se objevuje další liška. Rychle čáruje rohem pole a zabíhá do střelnice k norám, kde po chvíli třikrát zaskolí. Další půlhoďku s napětím hlídám, zda se vrátí. V deset pak na Zádoleckém hřebenu padá kulová rána a k mému překvapení vybíhá z protějšího rohu do pole tak osmdesáti kilový lončák. Pomalu s občasným rýpnutím se přibližuje ke střelnici.

Když je padesát metrů od ní, vybíhá proti němu do pole liška. Oba se prudce zaráží a v dalekohledu vidím, jak čuník zvedá pírko a ježí hřbet. Patová situace trvá jen chvilku a moudrá liška čáruje podél kraje pryč. Sakra, sakra, sakra drtím mezi zuby a ze zoufalství vytahuji vřeštidlo. Liška už je ve dvě stě metrech skoro u lesa, když ticho prořízne úzkostlivý nářek. Očima vidím, jak vylekaný lončák vytahuje ryj ze země a tryskem peláší přes celé pole. Opatrně zvedám dalekohled a mezi panáčkujícími ušáky vidím rychle se blížící malou siluetu lišky pádící naostro se sklopenými slechy. Rychle stahuji puškohled a během pár sekund na ni v padesáti metrech sykám. Ona je však tak zabraná, že nezpomaluje a tak až hlasitě vykřiklé „hej“ ji v dvaceti metrech se zvednutou hlavou zaráží. Ve stejném okamžiku zastavuji kříž uprostřed bílé náprsenky, vydechuji a lehce tlačím do napínáčku. Štěknutí 222.remingtonu sráží lišku do sněhu, kde naposledy párkrát hrábne zadními běhy, prohýbá oháňku a zhasíná. Uf, přebíjím a chatrná opěrka se spolu se mnou začíná třást.

Ve čtvrt na jedenáct slézám, ze smrku za břízou odlamuji dvě snítky a přicházím k mladému ale vykrmenému, dobře osmi kilovému lišákovi a vzdávám mu myslivecké pocty a děkuji Dianě za trpělivost, kterou se mnou má a její dlouhodobou přízeň.

Tak Lovu zdar přátelé v zeleném a bílém.

Petr H., sociální sítě FB, Myslivci sobě

LOV NA LIŠKU. Při „myškování“, kdy se předvádí elegantními skoky do výšky, určitě je to nádherná podívaná

 Lišky se páří v nejtužší zimě, v lednu a v únoru

Liška v zimě

V té době lišáci pronásledují samice. Není výjimkou, že jednu samici honí více samců. Samec, který je samici nejblíže, si dělá hlavní právo na družku a ostatní samce odhání. Proto mezi samci dochází často k potyčkám. K aktu páření pak dochází uvnitř nory. Během léta se liščí pár pomalu rozpadá. Samice odejde s mláďaty od samce do jiné oblasti. Při dalším kaňkování se liška spáruje zase s jiným samcem. Vytvoření páru je utvořeno jen k odchování mláďat pro danou sezonu.

     V dubnu a květnu vrhá samice v noře tři až osm slepých mláďat, o které se svědomitě stará. Nejdříve je jen kojí, a později jim předkládá natrávenou potravu. V této době obstarává potravu i lišák. V období, kdy liška odchovává mláďata, má mnoho starostí se sháněním potravy. V těchto případech se proto vydává na lov i během dne, a tak není výjimkou spatřit ji i v pravé poledne, kdy například na polích či loukách slídí po hraboších. Ti jsou v její potravě zastoupeni ve velké míře. Kdo měl možnost pozorovat lišku při „myškování“, kdy se předvádí elegantními skoky do výšky, určitě mi dá za pravdu, že je to nádherná podívaná. Liška se odrazí všemi čtyřmi najednou, a když zase dopadne na zem, má pod předními běhy uloveného hraboše.

Je-li nasycená, tak si s ulovenou kořistí hraje. Hraboše pustí a potom ho znovu chytá. Ovšem v době, kdy má starosti s mláďaty, tak si uloveného hraboše „uloží“ do mordy a jde na další lov. Stejným způsobem loví jiného hraboše, aby ho potom přidala k prvnímu ulovenému ve své mordě. Takto si počíná ještě nějakou dobu, a kdy má již plnou mordu, tak se vydá k noře za svými mláďaty. Proto můžeme spatřit lišku, která nese v mordě šest i více ulovených hrabošů najednou.

Liška v zimní srsti

 Nikdy je neodkládá, jen další ulovené hraboše stále přidává do mordy. Odrostlejším mláďatům nosí rodiče před noru i živou a poraněnou zvěř, na které se učí lovit a usmrcovat. V srpnu jsou liščata již vyspělá, že se osamostatňují. Na podzim jsou již vzrůstem a zbarvením k nerozeznání od rodičů.

     Liščin jídelníček je jinak velmi pestrý. Sbírá sladké ovoce, z keřů strhává zralé maliny, dovedně si počíná i při sběru borůvek, kdy zuby opatrně otrhává borůvky z větviček. Stejně si počíná i při sběru lesních jahod. Pochoutkou je pro lišky dozrávající oves. To si liška stoupne na zadní, uchopí do mordy hrst klasů a zuby je zdrhne. Mezi zuby ji pak zůstanou jen zrnka, která rozkouše a spolyká.

     Na zemi vyhledává brouky a jejich larvy. S chutí vyhrabává hnízda čmeláků nebo vos, aby se dostala na jejich chutné larvy.
Dále najdeme v jejím jídelníčku různé obratlovce či drobné obojživelníky. V závislosti na množství potravy může liška za jedinou noc urazit až osmnáct kilometrů. Zajímavé je, že liška může ulovit i lasičku či tchoře, ale tuto kořist jen usmrtí a nekonzumuje. Pozoroval jsem souboj lišky s tchořem. Tchoř se snažil utéct, ale pak jen na dotěrnou lišku cenil zuby a bránil se jejím útokům. Liška ho stále vytlačovala z bojiště a po chvíli se jí podařilo ho zakousnout. Usmrceného tchoře nechala bez povšimnutí ležet na zemi a odešla.

     Lišky mají velmi dokonalý sluch, zrak i čich. Tyto vlastnosti z ní v  dělají úspěšné lovce.

Srst lišek se každoročně vyměňuje. Koncem zimy začíná línání. Měkká a lesknoucí se srst ztrácí pružnost., láme se a vypadává. Začátek výměny srsti závisí na ukončení zimy. Je-li  dlouhá zima, línání se opožďuje. Většinou bývá línání ukončeno v květnu, u nemocných zvířat až v červnu. Na místech vylínané srsti dorůstají delší chlupy, tzv. pesíky, zatímco jemná a hustá podsada v letním ošacení zcela chybí. Letní srst začne k podzimu houstnout a prodlužovat se. Koncem října potom vyrůstá na liščím těle – podsada. Na konci listopadu můžeme spatřit lišky, které nají zimní srst.  Nejcennější liščí kožešina je v prosinci. Později již dochází k drobnému otírání a kvalita se snižuje.

     Teritorium lišky zaujímá podle úživnosti až několik kilometrů čtverečních. Hranice svého teritoria si liška značkuje močí nebo trusem, který zanechává na nápadných místech, jako jsou pařezy, kameny, krtiny či větší trsy trávy. Vždy jde o vyvýšené místo v terénu, odkud se pach trusu lépe šíří do okolí. Na trusu ulpívají výměšky řitních žláz. Pro vzájemnou komunikaci používají lišky kromě různých zvuků i pachové značky. Především jde o známou pachovou žlázu, která je uložena u kořene ocasu a nese název – „fialka“.

Jaromír ZUMR st.

LOV NA LIŠKU

LIŠKA V ZIMĚ

Nejlepších výsledků při tlumení liščí populace 

mám při čekání u tzv. matečních nor. U nor je zapotřebí k podzimku vždy řádně upravit okolí k dobrému výhledu - vysekat kopřivy a stvoly. Při lovu brokem se držím zásady střílet lišku v pozici na široko do vzdálenosti 35 m. Musíme se vyvarovat rány na ostro nebo na odcházející lišku při větší vzdálenosti.

Při tomto lovu je zapotřebí co nejméně pohybu, zbraň mít připravenou k výstřelu, dávat pozor na cvakající pojistky při odjištění zbraně, protože liška velice dobře slyší.

Při kaňkování vycházejí lišky z nor poměrně brzy - ještě za světla. Je lepší střílet na první lišku dále od nory. Obvykle jde za ní ještě další liška.

Velice se mi osvědčilo projíždění vysokého sněhu traktorem až k posedům. Navečer zde pak mohu ulovit lišku, která využívá velice ráda vyjetých kolejí.

Vzrušujícím lovem při čerstvě napadaném sněhu je i šoulačka v bílém maskovacím oblečení.

 Při tomto lovu je zapotřebí dobře nastřelená kulovnice a dobrý dalekohled. Při šoulání dělám časté přestávky, vábím v místech, kde není tolik krytu, abych navábenou lišku včas zahlédl. Lovím většinou na velkých zasněžených lánech porostu vojtěšky, kde rády lišky myškují a nejsou zde posedy.

Dalším osvědčeným lovem lišek je čekání na jejich spádech, předem obeznaných. Liška je tvor konzervativní a své spády dodržuje, zvláště podél potoků.

Poslední dobou používám k lovu lišek kulovnici ráže .222 remington s puškohledem se zvětšením 3 - 9x. Je to ideální zbraň pro lov lišek. Není problém pro dobrého střelce si s touto zbraní "sáhnout" pro lišku na 140 - 150 m. Jen pozor na vysoké strniště řepky, vysokou trávu nebo keře. Sebemenší stéblo či stvol střelu odchýlí zcela jistě od cíle.

KAŇKOVÁNÍ LIŠEK

Myškující liška

Velice napínavé jsou lovy lišek stopováním při ranní obnově za slunečných dnů 

Lišky mají totiž velikou slabost vyhřívat se na sluníčku zalehlé v oračce. Celkem třikrát se mi povedlo takto lišku překvapit a vyšlápnout si ji z oračky na brokovou ránu.
Nebudu popisovat podrobně četné lovy na újedi, jen několik poznatků. Lišky nechodí na újeď tak často, když je tzv. myší rok a v době kaňkování. 

Liščí feny začínají intenzivně navštěvovat újediště v březnu a dubnu před vrhem liščat. Je dobré, když si dopoledne natáhneme vlečku k újedi (vývrhy, zbytky ryb). Vše dám do síťky od cibule a natáhnu vlečku přes spády lišek. Takto jsem ulovil mého největšího lišáka.
Dalšího z mých "zlatých lišáků" jsem ulovil při kaňkování napodobením skolení. Doslova se přiřítil rychlostí dostihového koně k mému posedu u potoka, kde zcela jistě čekal soka.
Při kaňkování po ulovení liščí feny zůstávám sedět, je totiž velká pravděpodobnost, že ve stopách lišky vystřídá lišák, což se mi mnohokrát vyplatilo.

Začátek kaňkování lišek (od 13. 1.)


#Čekaná, Liška, Lov na lišku, Újeď

LIŠKA, Lov na lišku, aktivity radosti a milování života, Čekaná, Fotografie z myslivosti, Lovecké příběhy, Lovecké zátiší

Zátiší s úlovkem lišky

Liška patří mezi druhy, které se umí velmi dobře přizpůsobit

Lišky se páří v nejtužší zimě, v lednu a v únoru. V té době lišáci pronásledují samice. Není výjimkou, že jednu samici honí více samců. Samec, který je samici nejblíže, si dělá hlavní právo na družku a ostatní samce odhání. Proto mezi samci dochází často k potyčkám. K aktu páření pak dochází uvnitř nory. Během léta se liščí pár pomalu rozpadá. Samice odejde s mláďaty od samce do jiné oblasti. Při dalším kaňkování se liška spáruje zase s jiným samcem. Vytvoření páru je utvořeno jen k odchování mláďat pro danou sezonu.
V dubnu a květnu vrhá samice v noře tři až osm slepých mláďat, o které se svědomitě stará. Nejdříve je jen kojí, a později jim předkládá natrávenou potravu. V této době obstarává potravu i lišák. V období, kdy liška odchovává mláďata, má mnoho starostí se sháněním potravy. V těchto případech se proto vydává na lov i během dne, a tak není výjimkou spatřit ji i v pravé poledne, kdy například na polích či loukách slídí po hraboších. Ti jsou v její potravě zastoupeni ve velké míře.

Kdo měl možnost pozorovat lišku při „myškování“, kdy se předvádí elegantními skoky do výšky, určitě mi dá za pravdu, že je to nádherná podívaná. Liška se odrazí všemi čtyřmi najednou, a když zase dopadne na zem, má pod předními běhy uloveného hraboše. Je-li nasycená, tak si s ulovenou kořistí hraje. Hraboše pustí a potom ho znovu chytá. Ovšem v době, kdy má starosti s mláďaty, tak si uloveného hraboše „uloží“ do mordy a jde na další lov. Stejným způsobem loví jiného hraboše, aby ho potom přidala k prvnímu ulovenému ve své mordě. Takto si počíná ještě nějakou dobu, a kdy má již plnou mordu, tak se vydá k noře za svými mláďaty. Proto můžeme spatřit lišku, která nese v mordě šest i více ulovených hrabošů najednou. Nikdy je neodkládá, jen další ulovené hraboše stále přidává do mordy. Odrostlejším mláďatům nosí rodiče před noru i živou a poraněnou zvěř, na které se učí lovit a usmrcovat. V srpnu jsou liščata již vyspělá, že se osamostatňují. Na podzim jsou již vzrůstem a zbarvením k nerozeznání od rodičů.

Liščin jídelníček je jinak velmi pestrý. Sbírá sladké ovoce, z keřů strhává zralé maliny, dovedně si počíná i při sběru borůvek, kdy zuby opatrně otrhává borůvky z větviček. Stejně si počíná i při sběru lesních jahod. Pochoutkou je pro lišky dozrávající oves. To si liška stoupne na zadní, uchopí do mordy hrst klasů a zuby je zdrhne. Mezi zuby ji pak zůstanou jen zrnka, která rozkouše a spolyká.
Na zemi vyhledává brouky a jejich larvy. S chutí vyhrabává hnízda čmeláků nebo vos, aby se dostala na jejich chutné larvy. Dále najdeme v jejím jídelníčku různé obratlovce či drobné obojživelníky. V závislosti na množství potravy může liška za jedinou noc urazit až osmnáct kilometrů. Zajímavé je, že liška může ulovit i lasičku či tchoře, ale tuto kořist jen usmrtí a nekonzumuje. Pozoroval jsem souboj lišky s tchořem. Tchoř se snažil utéct, ale pak jen na dotěrnou lišku cenil zuby a bránil se jejím útokům. Liška ho stále vytlačovala z bojiště a po chvíli se jí podařilo ho zakousnout. Usmrceného tchoře nechala bez povšimnutí ležet na zemi a odešla.

Lišky mají velmi dokonalý sluch, zrak i čich. Tyto vlastnosti z ní v dělají úspěšné lovce.

Srst lišek se každoročně vyměňuje. Koncem zimy začíná línání. Měkká a lesknoucí se srst ztrácí pružnost., láme se a vypadává. Začátek výměny srsti závisí na ukončení zimy. Je-li dlouhá zima, línání se opožďuje. Většinou bývá línání ukončeno v květnu, u nemocných zvířat až v červnu. Na místech vylínané srsti dorůstají delší chlupy, tzv. pesíky, zatímco jemná a hustá podsada v letním ošacení zcela chybí. Letní srst začne k podzimu houstnout a prodlužovat se. Koncem října potom vyrůstá na liščím těle – podsada. Na konci listopadu můžeme spatřit lišky, které nají zimní srst. Nejcennější liščí kožešina je v prosinci. Později již dochází k drobnému otírání a kvalita se snižuje.

Teritorium lišky zaujímá podle úživnosti až několik kilometrů čtverečních. Hranice svého teritoria si liška značkuje močí nebo trusem, který zanechává na nápadných místech, jako jsou pařezy, kameny, krtiny či větší trsy trávy. Vždy jde o vyvýšené místo v terénu, odkud se pach trusu lépe šíří do okolí. Na trusu ulpívají výměšky řitních žláz. Pro vzájemnou komunikaci používají lišky kromě různých zvuků i pachové značky. Především jde o známou pachovou žlázu, která je uložena u kořene ocasu a nese název – „fialka“.

LIŠÁK V PŘÍRODĚ. Příběhy z loveckého batohu!

Lišák v přírodě

Pozvedl jsem dalekohled a kousíček po kousíčku monitoroval okolní les. 

Najednou mne upoutal velký, světlý pařez..., ale on to pařez nebyl! Byla to velká liška! Nápadně světle vybarvená, ale nezvykle velká. Seděla 

a pozorovala okraj louky, možná stejně, jako já. Jen jsme o sobě vlastně nevěděli. V zlověstném tichu jsem pomalu zvedal do ramene kulovnici. Cvaknutí... a nic! Zapomněl jsem do komory zasunout náboj!

Pokusil jsem se to napravit, ale úkon byl příliš hlučný. Nenávratně mi zmizela za hřebenem. Setkání s mohutným liščím chlapákem mi nedalo spát. Chodil jsem do úseku ráno, večer, v noci, pořád ale nic. Na mohutné stopy jsem však přicházel téměř při každém šoulání. Přišla zima s mohutnou sněhovou pokrývkou, když jsem se s liškou konečně setkal znovu. Tentokrát jsem neváhal ani vteřinu a rychle střílel. Bác! Půl metru před zvířetem vylétl gejzír sněhu a ono mi jen na pozdrav zamávalo bílým květem na oháňce.

#Liška, Lov na lišku, Na loveckých stezkách, Příhody z loveckého batohu, Lovecké příběhy

LOV NA LIŠKU. Skolení a říjná fena. Vřeštění, naříkající srnče a naříkající drozd. Jak a kdy skolení a hlas říjné feny použít.

VÁBENÍ  Lovu zdar myslivci!

Doba kaňkování - prosinec, leden, únor

V této roční době máme možnost vyzkoušet a prakticky uplatnit tu nejširší škálu druhů vábení na lišku.

Skolení a říjná fena.

V době kaňkování se hlasově projevuje jak pes, tak fena. Pes se projevuje hlasitým a daleko slyšitelným skolením, které je v mrazivé noci slyšet stovky metrů a připomíná nám daleký Klondajk, kde se samozřejmě hlučněji a silněji ozývají jeho příbuzní vlci. Je určitě více možností významu skolení. Jedna z nich je hlasové označování teritoria před vetřelci a nebo naopak dávání najevo říjné feně ,,já jsem tu a jsem připraven k páření". Tento hlas můžeme definovat jako krátké hrdelní vyštěknutí psa, kterému jste omylem šlápli na proutek. Pokud k tomu máme hlasové dispozice, můžeme tento zvuk napodobit sami a nebo můžeme velmi účinně použít vábničku (Hélen Baud - liščí speciál), která velmi věrně tento zvuk napodobuje.

Jak a kdy skolení a hlas říjné feny použít.

Záleží na oblasti kde lovíte. V horských oblastech nebo v oblastech, kde nejsou lišky pod takovým tlakem lidské civilizace, jsou lišky v tomto období k zastižení po celý den. Nejlépe pokud ještě svítí slunce. Nejlepší čas je mezi 7 až 10 hodinou, pak mezi 13 až 15 hodinou a večer, pokud máme sníh, mezi 18 až 21 hodinou.
V honitbách na periferii velkých měst a oblastech s vysokým tlakem civilizace bude velmi těžké zastihnout lišku přes den. V takových oblastech je v přírodě plno pejskařů, lyžařů, turistů, bohužel i v těchto zimních měsících motorkáři a neukáznění čtyřkolkáři. Proto je vhodné vábit, pokud máme sníh nebo úplněk, až navečer mezi 18 až 21 hodinou, pak mezi 23 až první hodinou ráno a nebo si přivstaneme ráno mezi 6 až 8 hodinou.
Na rozdíl od vřeštění hlas liščího skolení používejme vždy střídmě. Možností, jak vábit, je více. Můžeme kombinovat vřeštění nebo naříkající srnče se skolením a říjnou fenou. Nebo použijeme hlas skolení a hlas říjné feny samostatně. 

Teď se zaměřím pouze na skolení a hlas feny. Používám s úspěchem vždy dvě až tři skolení krátce za sebou. Po dvou minutách čekání použiji vábničku, která velmi věrně napodobuje jemné kňučení feny (fena v době kaňkování) v délce asi 10 sekund pro případ, že je někde nablízku liška, kterou ještě nevidíme. Po dalších dvou až třech minutách opakuji pouze jedno skolení, neboť je již velká pravděpodobnost, že liška dobře zareagovala a je již nablízku.
Na rozdíl od vřeštění nebo naříkajícího srnčete, kde nemusí být tón vždy dokonalý, musí být skolení perfektní, neboť na bližší vzdálenost liška velmi dobře rozezná, zda hlas napodobujeme věrně či nikoliv. Pokud máme již lišku ve vzdálenosti na viděnou, použijeme buď hlas feny nebo myškování, a to ať už napodobením zvuku přímo rty a nebo myškovačku. Nejlépe je, když se liška otočí nebo je za terénní vlnou nebo stromem. Nebude tak moci přesně zaregistrovat naši polohu. Pokud není liška ještě na dostřel a sedne si a upřeně na nás hledí, nebudeme se hýbat ani vábit, neboť je velká pravděpodobnost, že o nás ví. V tu chvíli můžeme vše neopatrným pohybem či zvukem pokazit, sedíme strnule bez hnutí a počkáme trpělivě až začne liška opět hledat. 

Takto kombinuji hlas skolení a hlas říjné feny pouze půl hodiny na jednom stanovišti a pak se přesouvám asi 500 m jinam a opakuji to samé. Proč zrovna asi pětset metrů? Je totiž velká pravděpodobnost, že ve chvíli, kdy odcházíme ze stanoviště, je někde nablízku liška, která reagovala na naše vábení, ale neukázala se nám a my ji neobeznali. Změnou místa můžeme opětovně vzbudit její zvědavost, zmíněných a doporučovaných 500 m je podle mých zkušeností dostatečná vzdálenost na zabrání do jiného teritoria, ale přesto máme stále velkou šanci i lišku, nalákanou, ale neobeznanou na předchozím stanovišti, přilákat znovu až k sobě.

Vřeštění, naříkající srnče a naříkající drozd

Použití vřeštění je asi nejznámější způsob lovu lišek. Není však často správně prováděno. Dlouho zavedené klišé, že zavřeštit by se mělo pouze jednou, protože každá liška přece velmi dobře ví, že zajíc zhasíná pouze jednou, je mylné. Liška napadá zajíce opakovaně a při útoku na zkušeného zajíce může také uspět třeba pouze ve dvou z deseti pokusů. Také samotný souboj může trvat několik minut, s mým kamarádem Rudou jsme viděli, jak zajíc lišku doslova nakopal tak, že ho nechala na pokoji.
Také argument, že liška určí na sto metrů přesnou polohu vřeštění není zdaleka vždy pravdou. Tón se láme o stromy, je zastíněn mlazinami a keři. Až budete v lese na houbách se svou rodinou, zkuste se vzdálit na sto metrů za nějakou terénní nerovnost nebo mlazinu a z celého hrdla zakřičte. Vsadím se s vámi, že se může stát, že vás vůbec neuslyší a nebo pouze slabě. Stejně tak liška potřebuje neustále ukazovat cestu. Vy ji můžete vytáhnout z mlaziny třeba 200 metrů od vás, ale na druhou stranu a přestanete vřeštět . S největší pravděpodobností lišku ani nezahlédnete.

Když přijdeme na vybrané místo, začneme vábit 15 až 20 sekund dlouhým vřeštěním, kdy se musíte opravdu vžít do kůže naříkající zvěře.

Čím je vábení naříkavější, tím lépe. Není také pravdou, že konec musí být za každou cenu jakoby pohasínající život do ticha. Ten liška stejně neslyší, takže ho nepoužívám. Po každých pěti až deseti minutách opakuji vřeštění v délce asi 10 sekund. Při vřeštění se otáčejte na všechny strany, aby byl souboj zajíce s liškou imitován co nejvěrněji. Takto vřeštím na jednom místě s uvedenými přestávkami asi půl hodiny, poté přesouvám se na jiné místo. Je opravdu důležité nepřestávat vřeštit a ukazovat cestu lišce, kuně či praseti. Stejnou taktiku používám i u jiných druhů zvěře a funguje bezvadně. Opět velmi častým zájemcem o vřeštění je krkavec velký.

Lovecké zátiší s liškou a kulovnicí. Lovecké příběhy, Lovecké zátiší, Liška, Lov na lišku

Lovecké zátiší s liškou a kulovnicí

Lišky mají velmi dokonalý sluch, zrak i čich 

Tyto vlastnosti z ní v dělají úspěšné lovce.
Srst lišek se každoročně vyměňuje. Koncem zimy začíná línání. Měkká a lesknoucí se srst ztrácí pružnost., láme se a vypadává. Začátek výměny srsti závisí na ukončení zimy. Je-li dlouhá zima, línání se opožďuje. Většinou bývá línání ukončeno v květnu, u nemocných zvířat až v červnu. Na místech vylínané srsti dorůstají delší chlupy, tzv. pesíky, zatímco jemná a hustá podsada v letním ošacení zcela chybí. Letní srst začne k podzimu houstnout a prodlužovat se. Koncem října potom vyrůstá na liščím těle – podsada. Na konci listopadu můžeme spatřit lišky, které nají zimní srst. Nejcennější liščí kožešina je v prosinci. Později již dochází k drobnému otírání a kvalita se snižuje.
Teritorium lišky zaujímá podle úživnosti až několik kilometrů čtverečních. Hranice svého teritoria si liška značkuje močí nebo trusem, který zanechává na nápadných místech, jako jsou pařezy, kameny, krtiny či větší trsy trávy. Vždy jde o vyvýšené místo v terénu, odkud se pach trusu lépe šíří do okolí. Na trusu ulpívají výměšky řitních žláz. Pro vzájemnou komunikaci používají lišky kromě různých zvuků i pachové značky. Především jde o známou pachovou žlázu, která je uložena u kořene ocasu a nese název – „fialka“.


Velmi zajímavé a pěkné zátiší z lovu...

Zdroj: Myslivost

První letošní liška. S manželkou na srnčí říji...Liška, Lov na lišku, Srnčí říje, Ženy a myslivost

První letošní liška

Dnes ráno ve tři hodiny

jsme s manželkou jeli do honitby, podívat se,  jak probíhá srnčí říje.

Až na jednoho mladého ročka, kterého jsme si dvakrát  přivábili, jsme toho ovšem moc neviděli. O půl šesté jsem se rozhodl, že slezeme z posedu a půjdeme se projít. Vybil jsem a když jsem byl téměř dole, volá na mně manželka, že z řepky vylezla liška.

Opět jsem tedy vyšplhal nahoru, nabil a připravil se k ráně. Liška šla směrem od nás a když se trochu natočila padla rána. Liška zůstala v ohni.
Vzdálenost 100 metrů.

LIŠKA A SRNEC. Příroda, Přírodní fantazie, Wildlife, Beatiful Nature

Příroda, Přírodní fantazie, Wildlife, Beatiful Nature

„Trvalo docela dlouho než funkcionáři jézetdé pochopili, že jejich předkové věděli co dělají

 když zarostlé meze zakládali nejen jako hranice svých pozemků.“   

 A tak jednoho dne přijela těžká technika. Bagry a buldozery začaly všechno shrnovat na velké hromady. Stromy, keře, kameny, trávu, hlínu. Tím vznikl nespočet nových útočišť pro lišky a jezevce. V haldách si vyhrabaly hluboké nedostupné nory, přímo labyrinty chodeb.   

 „Lišky tím získaly naprosto ideální místo pro vrhání liščat. Do těch prostor mezi propletenci kmenů, kořenů a kamení se prakticky nedalo dostat, takže jsme i s norníky byli úplně bezmocní. Proto nezbývalo než čekat venku a střílet je, když vycházely. Jednu takovouhle obydlenou haldu jsem obeznal. Podle toho, jak byly vsuky uťapané, jsem usoudil, že už si chodí liščata hrát ven z nory a běhají po okolí. Hlavně ve dne za sluníčka.“
   
Dostal postupně čtyři liščata, načež se dva dny nic nedělo. Vypadalo to, že už je nora prázdná. Přesto mu to nedalo a šel se tam o příštím víkendu znovu podívat. Jelikož byl obrácený vítr, než zrovna potřeboval, sedl si na opačnou stranu. Z domova si přinesl rybářskou židličku a schoval se do vysokých kopřiv, které rostly na místě shrnutého remízku. Odtud měl pohodlný výhled a výstřel.   
 „Najednou vyšel z protilehlého lesíka krásný srnec šesterák a nedaleko ode mě začal brát paši. Toho jsem však ulovit nechtěl, protože byl v plné síle a je prostě škoda takový krásný kus střelit. Prohlížel jsem si ho dalekohledem. Nerušeně se tam pásl asi půl hodiny.“   
Zničehonic však z nory vyběhlo lišče a zamířilo si to přímo na toho srnce! Ne že by na něj zaútočilo, jenom si s ním chtělo hrát. Drze doráželo a běhalo okolo. Šesteráka to trochu rozčilovalo, vždycky se rozeběhl a odehnal ho. Lišče hbitě odskočilo a zase zpátky na něj.   

„Byla to krásná podívaná, která trvala několik minut. A jak tam dováděli, tak se zároveň posouvali ke mně na dostřel. Ve chvíli, kdy bylo lišče dobře postavené, abych výstřelem neublížil srnci, střelil jsem ho broky. Na místě zůstalo v ohni. Co jsem však nečekal, že šesterák kupodivu po té ráně neutekl. Prakticky nereagoval a jenom na chvilku zvedl hlavu. Podíval se na střelené lišče a pásl se klidně dál!“   

Jenomže vzápětí přišla stará liška a srnec pochopil, že je situace vážnější. Sice by si s ní poradil, ale přece jen měl respekt. Bojovně se postavil a upřeně ji pozoroval. Liška zamířila ke zhaslému mláděti, načež šesterák odskočil a rázem byl pryč. Ona se v tu chvíli také lekla a rychle zmizela z hledáčku brokovnice. 

 „Nedala mi žádnou šanci ji ulovit. Čekal jsem ještě dvě hodiny, jestli se znovu neobjeví, ale pak jsem to vzdal. Každopádně to byl zážitek. Nikdy předtím bych nevěřil, že malé lišče půjde k silnému srnci a bude si chtít hrát. A že on po té ráně neodběhne a zůstane naprosto v klidu. Když jsem to vyprávěl kolegům v hospodě, podezřívali mě, že je to celé myslivecká latina,“ dodal myslivecký bard.

Eduard Svítivý

NESE LIŠČATŮM ÚLOVEK VŠIMNĚTE SI. Liška na loveckých stezkách....

Liška na lovu v zimě

Liška na loveckých stezkách, Lovy fotoaparátem