 |
| Liška na sněhu |
V šest první lišák, už je solidně vidět, tak míří do krytu. Cestou si sice na chvíli sedne, jakoby přemýšlel, jestli se ještě někam nepodívat, ale nakonec mi zmizí za hranou lesa. Téměř současně se na horizontu objeví druhá kmotra, i tuhle krasavici znám z loňska, je téměř černá a přestože je teprve září, už má pěkný kožíšek.
Na strništi se pasou dvě srny a když prohlížím levou stranu pole, spatřím dalšího loňského kamaráda, silného lišáka. Ten je proti feně opravdový frajer, kožíšek se mu na vycházejícím slunci třpytí jako zlato. Srnčí mezitím míří k lesu a náladu mi trochu pokazí zjištění, že je to mnou "hledaná a pronásledovaná" (od loňského podzimu) srna s papilomatózou. Snaha o ulovení dopadá - jako už poněkolikáté - neúspěšně, když čekám na jednom posídku, srna táhne kolem druhého a naopak...
Chvíli po půl sedmé se chystám k odchodu, když náhle spatřím tmavý flíček u cesty. Zvedám dalekohled - no vida, čtvrtá lištička, resp. opět lišák. Plné denní světlo mu vůbec nevadí, courá se krajem pole, občas skočí po myši, několikrát má úspěch. Letošní lišče, hloupé děcko, které neví, že pohybovat se "venku" za světla není příliš bezpečné.. (no, v dnešní době už to není moc bezpečné ani za tmy..)
Cestou lesem ještě chvíli prohlížím samotnou srnu, která paství na opačném konci louky, ale je v dobré kondici, takže i dnes domů s prázdnou, ale bohatší o nádherné zážitky. Asi jsem divná, ale tahle čekaná mi přinesla víc radosti, než kdybych viděla deset srnců..
Erika Doležalová
