Kdy svítilnu použít?
 |
| Kolik je selátek? Počítej... |
Osobně lovecké svítilny započítávám mezi jednoduché, účinné a cenově dostupné pomůcky
pro lov černé zvěře za zhoršených světelných podmínek. Na straně opačné je ale nepovažuji za univerzální řešení pro lov v nočních hodinách. Především za naprosté tmy, kdy téměř „slepý myslivec“ musí vyhledat zvěř za pomoci sluchu a pak ze zoufalosti posvítit do okolního prostoru, je jejich použití velmi sporné. V tomto případě příliš pozitiv nenacházím.
Svítilny jsou však skladnou, pohotovou a univerzálně použitelnou pomůckou při přechodu dne a noci, kdy nás na místě čekané zdrží lomozící černá, které se za dobré viditelnosti nechce z houštiny. Stejně tak nám výtečně poslouží během měsíční noci, kdy se zvěř nekonečnou dobu zdržuje pod nízko zavěšenými větvemi a na zastíněných průsecích. Jsou tedy velmi dobré v situacích, kdy
může alespoň „přečíst stíny“. Právě pak nám mohou svítilny výrazně pomoci.
Předesílám, že předchozími větami nehodlám oponovat zastáncům „nočního vidění“ jakéhokoliv provedení a principu, ani se nehodlám z prostorových důvodů tomuto tématu nyní věnovat.
Jako rozumné mi rovněž přijde
použití svítilny nasazené na zbrani při dosledu. Probíhá často po setmění a na případné umístění dostřelné rány nebývá příliš času. Vezmeme-li navíc v potaz stále častější útoky černé zvěře na psy nebo myslivce, stává se rychlý a bezpečný výstřel často nevyhnutelným.
Již dříve mne proto napadlo, nakolik souhlasí střed světelného kužele s případným umístěním zásahu. Jádro kužele bývá u výkonných svítilen velmi výrazné a ostře ohraničené. Při upevnění na zbrani s optikou, která rychlé zamíření na krátkou vzdálenost v hustém porostu prakticky znemožňuje, se tedy může v nouzi jednat o krajní řešení, jak přibližně zamířit. Při použití svítilny na zbrani opatřené mechanickými mířidly nebo kolimátorem je pak při dosledu efektivita svítilen zřejmá na první pohled.
Z důvodu dosažení co nejlepšího souladu mezi oběma osami jsem vyzkoušel nejrůznější způsoby
upevnění svítilny na zbraň. Jednalo se o montáže na puškohled, montáže kleštinové, násuvné i založené na principu suchého zipu. Jednoznačně nejlépe mi v tomto směru ovšem vyznívá magnetická montáž, na kterou lze svítilnu pevně fixovat objímkou. Její pohotové upevnění na spodní linii hlavně je přitom nečekaně pevné, funguje pro všechny typy zbraní a při troše trpělivosti se obě osy podaří dobře srovnat. Svítilnu lze s touto montáží umístit do libovolné vzdálenosti od předpažbí a celou sestavu navíc pootočit podle potřeby do strany, což je vhodné například při nesení zbraně na rameni, opření při míření z posedu nebo od kmene stromu.
V případě TK09 a uvedeného uchycení má jádro světelného kužele ve vzdálenosti 3 metry průměr těsně pod 30 cm. Pokusíme-li se na tuto vzdálenost porovnat osu hlavně se středem světelného kužele, zjistíme, že se liší o zhruba 3 cm, což odpovídá rozdílu danému zavěšením svítilny pod hlavní.
Ovládání a výkon TK09
V rámci testování loveckých svítilen mi prošla rukama pestrá škála produktů různých výrobců. Největší rozdíly mezi nimi shledávám především z hlediska uživatelského komfortu ovládání, způsobu přepínání intenzity světla a v počtu dostupných režimů. V tomto směru preferuji zadní dvoupolohového vypínače a další ovládání na těle nebo hlavě svítilny pro přepínání režimů s pamětí naposledy použitého stupně.
Zadní cyklické přepínání pomocí jediného vypínače mi příliš nevyhovuje a je to snad jediný nedostatek, který bych osobně na nové TK09 shledal. Na straně opačné však musím konstatovat, že jsem si na způsob ovládání rychle zvykl a jako rozumný kompromis mi nakonec přišla i skutečnost, že se svítilna zapíná přímo do nejvyššího režimu výkonu, který je z hlediska okamžitého použití nejvhodnější.
V tomto směru výrobce učinil další rozumný krok, který vedl k zjednodušení provozu ve třech režimech výkonu označených jako high (900 lumenů), mid (450 lumenů) a low (50 lumenů). Jejich rozložení je z praktického hlediska velmi dobře odladěno a skvěle odpovídá základním oblastem využití - střelbě i pozorování na velkou vzdálenost, dosledu a přisvícení při přesunech honitbou, vyvrhování zvěře aj. Samozřejmostí je u TK09, stejně jako u většiny jiných svítilen, zábleskový režim pro případné krizové situace.
Zvyšování dalšího výkonu dané kategorie svítilen se může zdát především jako marketingový tah. Proti tomu nelze mnoho namítat. Osobně bych v něm ale shledával i významný dopad pro praxi. Delší světelný dosah znamená větší univerzálnost svítilny a posun záběru jejího využití při sčítání zvěře, dohled v honitbách, dosledy v otevřeném terénu, využití coby prvku pasívní ochrany aj.
Dálkový spínač
Jak jsem již předeslal v úvodu, vybavil jsem se rovněž novým typem dálkového spínače, který výrobce ke svítilně nabízí. Jeho inovace spočívá ve dvou prvcích.
Za prvé byla tato pomůcka doplněna o dvoupolohový vypínač umístěný na ovládacím segmentu na konci kabelu. Lépe řečeno, tento vypínač sem byl přesunut z boku závitové části, kde se nacházel u původního provedení. Jeho chod je absolutně tichý a funguje na lehký dotyk. Klasický momentový spínač, vyžadující držení, z ovládacího prvku nezmizel a výrobci se jej sem podařilo integrovat společně s popsaným vypínačem. Uživatel má tedy možnost aktuální volby způsobu uvedení svítilny do provozu.
Druhou, jednoduchou, nicméně velmi efektivní inovací, je vybavení ovládacího segmentu suchým zipem. Ten umožňuje fixovat prvek na předpažbí lovecké zbraně. Po dlouhých úvahách jsem jej na CZ 557 umístil na úroveň komory z pravé strany zbraně. Pro stisknutí během míření to nemusí být poloha ideální. Po několika pokusech jsem nicméně zjistil, že ovladač v případě potřeby ve většině případů stejně odlepím a uchopím do ruky podle momentální situace.
Výhodu upevnění na uvedeném místě spatřuji jednak v tom, že se vyhneme lepení matrice zipu do oblasti rybiny a především v tom, že na uvedeném místě drží zip v nataženém stavu přívodní kabel. Tato skutečnost je zcela zásadní, protože volně visící kabel velmi překáží, kroutí se, zachytává za různé předměty a je nepříjemný při nošení zbraně. Problémem také bývá rychlé nalezení ovládání kývajícího se spínače. Pravou stranu předpažbí jsem volil logicky z důvodu nošení zbraně na levém rameni, kdy zip ani spínač nedřou o kabát.
Svítilny při lovu a jaká bude jejich budoucnost?
Na závěr si ještě dovolím připojit drobné zamyšlení nad použitím osvětlovacích prvků při lovu černé zvěře s ohledem na další aspekty, ke kterým jsem se již krátce vyjádřil v prvním z výše citovaných příspěvků. Protože od jeho uveřejnění uběhlo pět let, byl mi za onu dobu poskytnut dostatečný čas pro sběr zkušeností i pro další vytříbení názorů na uvedenou pomůcku. Osobně na svém původním mínění, které použití svítilen při nočním lovu černé zvěře nezavrhovalo, nic podstatného nezměním minimálně ze dvou důvodů.
Za prvé se jedná o otázku bezpečnosti a etičnosti. Stručně řečeno - posvítím-li na nezřetelný cíl, vím bezpečně, na co střílím, jak je daleko a v jaké pozici stojí. V ideálním případě mám možnost dokonce černou zvěř obeznat, přestože času není většinou nazbyt.
Operuje-li někdo s argumentem, že se jedná o lov neetický, nechť se prosím (pokud možno na základě vlastí zkušenosti) pokusí opravdu spravedlivě posoudit, zda je výstřel na pouhý nejasný obrys zvěře etičtější a bezpečnější.
Za druhé se jedná o to, jak udržet početní růst černé zvěře v rozumných mezích. Nebo bych měl možná raději říci, jak mít dnes šanci alespoň nějakou černou ulovit. Před pěti lety by mne totiž ani ve snu nenapadlo, jak rychle se změní situace.
Lovil-li jsem do té doby divočáky vesměs těsně po západu slunce, respektive během následujících dvou hodin, a pozdější čekanou jsem v podstatě neznal, je v současné době obrovský problém v uvedené době černou v leči vůbec zaslechnout, natož spatřit. Obrovský
neklid přeorientoval její chování na noční režim a stala se zvěří, která se pohybuje v čase plus mínus tři hodiny kolem půlnoci. Při měsíčních nocích a na sněhu pak vychází mimo krytinu výjimečně.
Letos jsem měl během jediného týdne se sněhem možnost potkat černou zvěř čtyřikrát (a dvě selata jsem též ulovil). Nicméně, i když jsem seděl doslova mezi pohybujícími se divočáky pokaždé v průměru asi hodinu a na vedlejší přehledné aleji měli nasypáno jako jindy (vnadiště navštěvují podle fotopasti pouze za úplné tmy), se ani na okamžik na sněhu neukázali a zdržovali se pod hustým závěsem větví. Bez svítilny bych neměl nejmenší šanci.
Dobře chápu, že na svítilny může být i další antipatický názor, který jsem už v diskusích zaslechl. Týká se obavy, zda právě svítilny používané při lovu nedrží zvěř v krytu dlouho do noci.
Může to být pravda, nikdo nejsme vševědoucí. Nicméně s dovolením pochybuji, že by to byl hlavní důvod pro podobné chování. V naší honitbě používáme svítilny při lovu na 600 ha lesa nyní v podstatě dva. Počet prasat, která s nimi ulovíme, činil v uplynulém mysliveckém roce pět, a to v různých částech honitby. Připočtu-li, že mi navíc černá letos dvakrát odskočila po nasvícení (nikdy předtím se to nestalo), svítilo se na prasata za rok cíleně asi sedmkrát. Zato při poslední vycházce jsem koncem ledna napočítal v 17,00 hodin přímo v lese tři skupiny turistů se psy a pět „part“ lesáků zpracovávajících ve světlech strojů kůrovcovou kalamitu…
Reakce černé zvěře bych na základě praktických zkušeností rozdělil na tři typy.
- Za prvé se jedná o zvěř, která na světlo vůbec nereaguje. Často se přitom jedná i o dospělé kusy. Vzhledem k tomu, že nám honitbou prochází frekventovaná silnice, může jít o zvyk na světla projíždějících aut.
- Za druhé se jedná o celkem ukázkovou reakci, kdy se černá po nasvícení vnadiště začíná pozvolna rozcházet na všechny strany. V tom případě nebývá nijak obtížné některý kus ulovit.
- A za třetí se jedná o reakci, která se stává i podle sdělení některých známých z jiných honiteb stále častější. Je jí
okamžitý útěk, resp. odskočení, protože zvěř zůstává stát v prvním hustším úkrytu, kde ztichne. Důvod je podle mého zřejmý - permanentní stres, smysly v neustálé pohotovosti a útěková reakce při jakékoliv odchylce od normálu. Podobně se černá koneckonců nyní chová i při náznaku jiného potenciálního nebezpečí. Připouštím, že dílem může být tato reakce samozřejmě způsobena předchozími negativními zkušenostmi, nicméně vzhledem k popsané frekvenci použití svítilen i k tomu, že stejně dnes už reagují i selata bez bachyně, bych tento vliv připustil opravdu pouze okrajově.
Vzdálenější budoucnost svítilen při lovu černé zvěře proto nevidím zcela růžově. V přechozím období „fungovaly výborně“, dnes „prozatím fungují“. Co budu schopen napsat na dané téma za pět let, to je otevřenou otázkou.
Černá se naučí vše a tam, kde není klid, je stále více opatrná. Přidá-li k nervozitě pár negativních zkušeností, nebude lov se svítilnami v delším výhledu lehký.
Osobně jsem několikrát vyzkoušel i barevné filtry.
Lov ale možná nebude časem jednoduchý ani se stále rozšířenějším „nočním viděním“. S nežádoucí reakcí černé by se již nyní mohli pochlubit někteří majitelé různých „přísvitů“. Podobná diskuse ovšem přesahuje rámec tohoto příspěvku. Jeho smyslem bylo shrnout osobní zkušenosti a představit jednoho z (prozatím) účinných, a především cenově dostupných pomocníků pro bezpečnější lov černé zvěře.
V každém případě určitě uvítáme zkušenosti myslivců z jiných částí republiky a z jiných podmínek lovu. Sedněte a napište, jaké jsou vaše praktické zkušenosti, jak se dá lovit za pomoci svítilny a jak u vás reaguje zvěř.
Mgr. Josef DRMOTA, Myslivost
