je tvořeno plnou kostí. Vyrůstá ze dvou pučnic umístěných na čele.
Každý rok na podzim paroží srncům od října do listopadu odpadne. Nové začíná některým jedincům narůstat již od konce prosince.
Plně se paroží objeví během února a března, ale to je ještě překryté osrstněným lýčím. Proto vypadá mohutněji než po vytlučení.
Dozrávání paroží probíhá stejně jako u jelenů -
nejprve se houbovitý základ vyplní minerální kostní hmotou, pak se zaškrtí cévní a nervové zásobování lýčí, pokožka odumře a srnec se jí zbavuje vytloukáním. Při vytloukání si samec odírá cáry uschlé kůže o kůru stromů. Chemické látky taniny v kůře obsažené způsobí, že paroží postupně působením kyslíku a slunečního světla zhnědne.
Záleží na druhu okolních stromů, zda se paroží zbarví hnědě nebo až do černa.
Zatímco staří samci vytloukají již od února, mladí (s druhým parožím) začínají někdy až v květnu.
Nejkvalitnější paroží mívají srnci ve věku 5 až 7 let
Srnčí zvěř je okrasa krajiny luk, polí i lesů.
Vývoj parůžků s věkem:
První pučnice se na hlavě srnečků objeví již v prvním roce života, přibližně v srpnu. Z nich se vytvoří malé, asi 2-3 cm dlouhé „paličky“, které hned vytlouká a v únoru je shodí. Po vytvoření druhého paroží (v květnu až červnu, tedy zhruba ve věku jednoho roku) se samec stává dospělým. Nové paroží může být pouze zašpičatělé, ale stejně tak může mít celkem 4-6 výsad. Velikost a míra větvení paroží nevypovídají o věku srnce téměř nic. Například třetí paroží dvouletého samce může zůstat zcela bez výsad a naopak jiný, jednoletý jedinec se může již při druhém paroží stát šesterákem. Výjimečně se můžeme setkat s nepravidelným osmerákem. Pravidelný osmerák je pak opravdová rarita. Podle životních podmínek a vlivem dědičnosti může srnčí paroží dosahovat výšky 20 až 30 cm a hmotnosti 300 až 600 g.
Dospělému srnci, který nosí paroží špičáka, se říká škůdník, protože při soubojích zraňuje soupeře. Jindy dokonce mohou místo paroží vyrůst jen krátké pahýly či bulky - bulkař (příčina tkví ve špatné stravě, zranění, tuhé zimě nebo onemocnění). Občas se také můžeme setkat se srncem parukáčem který v důsledku zranění "ráží" (varlat) nevytváří paroží ale jakousi paruku která neustále roste a stěžuje mu pohyb, v konečném důsledku srnec nevidí a dlouho zhasíná nepříjemnou smrtí.
Špičák, bulkař i parukáč je nežádoucí v chovu a proto se v jejich případě provádí průběrný odstřel, resp. sanitární v případě pokročilého parukáče. Trofejní hodnota srnčích parůžků není přímo odvislá od věku a sociálního zařízení jejich nositele.
Zdá se však, že nejkvalitnější paroží mívají srnci ve věku 5 až 7 let, kdy také dosahují vrcholu svých sil. Stejně jako u jelenů se staří srnci stávají „zpátečníky“. Srnčí trofeje jsou také nejrůznorodější a různé deformace a jinotvary (rarity) nejsou výjimečné.
#Příroda a myslivost, Srnčí zvěř, Trofeje, Parukáč.
Gepard je kočkovitá šelma, proslulá jako nejrychlejší suchozemské zvíře.
Na krátké vzdálenosti může běžet rychlostí přes 100 km/h. Původní areál geparda zahrnoval Afriku, Arabský poloostrov, Blízký východ a Indii. V současnosti se vyskytují především ve střední, západní a jižní Africe.
V Asii již téměř nežijí, gepard středoasijský je s největší pravděpodobností vyhuben, gepard indický je kriticky ohrožený. Malá populace (max. 200 jedinců) snad ještě přežívá v nedostupných oblastech Íránu a Pákistánu.
Největší populace gepardů žije v Namibii, 2000-3000 jedinců. Cheetahs hunting
Divočák v zimě se drbe o strom ...já už ho vidím!!
Různá ty strašidla, upíři a hejkalové nejsou v přírodě
Pokud tedy jsou nějak vnímána jako objekty, pak pouze ve vaší alterované mysli (mozku). Když mozek člověka rychle od dětství dozrává, nesmí být poškozován domácím násilím v rodině (šikanou ve škole).
Pak je připraven poškozený terén pro životní problémy, strachy, úzkosti a jiné patologie. Sviťte si více světly pokud je zataženo a nešetřete energií když přijde spleen (melancholie) nebo DEPKA.
O tom, jak jsem lovil příšery na loveckých stezkách
Nemají myslivci mnoho trofejí upírů, hejkalů a jiných příšer tmy. Samozřejmě, že to jsou obtížně ulovitelná trofej.
... Jednou, to vám povím, jsem šel potmě lesem po lovecké stezce (ne všechno uvidíte z posedu) a jak si tak pomalu šoulám mezi hrůzostrašnými stíny stromů, poslouchám pípání usínajících ptáčků na větvích (svítím si jen očima)...najednou ...zapraskalo v lese a něco velkého přechází co v optice dalekohledu nerozpoznávám...slyším hlasité Hůůúúúuu, posvítím očima a on to statný jelen s parohy je právě tak vystrašen jako já a zjišťuje co to před ním stojí za nehybnou věc (jsem ztuhlý a nedýchám)
Oba se bojíme a oba přežijeme.
Jelen v klidu odchází a já pomalu šoulám dál tmou a přemýšlím o tom jak se žije v přírodě potmě, náhle se oči tak přizpůsobily tak, že jsem v lese jako doma, vidím a slyším veškeré děje....
- upíři, hejkalové nikde...jen pojďte příšery...potřebuji vaši trofej a polopláštové střelivo, které je velmi účinné i na velkou zvěř nebo medvěda...
vytahuji zpětným pohybem závěru Mauser z hlavně (nábojové komory) kulovnice a dávám do kapsy hubertusu...
TO SE událo se na mysliveckých stezkách autora webu...pokračování příště!
Ulovení srnce
"Budu muset na oční," konstatuje smutně svatojánská muška. "Včera jsem se čtvrt hodiny dvořila nedopalku cigarety..."
-----------
Myslivec kupuje pro psa misku na vodu. Prodavač se pro jistotu ptá:
"Nechcete misku s nápisem - Pro psa?"
"Není třeba. Pes číst neumí a já vodu nepiju!"
------------
Srna se srnčaty na videu...se paství a věnuje kojení
Deer Hunting - Rattled Up Rutting Buck- Deer Hunting
Lov Jelena myslivecky (od slovesa myslet) vábením v buši klepáním (chrastěním v době říje)
O tom jak se vábí v říji jelení zvěř (a uloví) tak jak to neznáte ...pomocí shozů!
A funguje to, přesvědčte se sami. Jsou to Frajeři!
Jsem z mysliveckého spolku Halali Hip Hop Halali Tour
Myslet si můžete tohle je lesa vrah ...
stál jsem na pasece a najednou jsem měl pocit, že bych se měl vrátit... ...neumím surfovat, nepoznám jedinou planetu vesmíru.... za mě mluví hlavně a hlavně nabít ostrý střelivo, možná to vypadá že nic moc nesvedu... přitom jsem lesa král na posedu Jenom myslivec ví, co život znamená - zajít si na pivo s chlapama - posedět a hlavně do hlavně - nabít ostrý střelivo...
Poznali jste se?
Myslivec Šmejd jako vyšitý - letitý a pravdivý. Bohužel. Lepší to nebude. Slušňáci nejsou ...prchli do světa. Známá věc - čtěte (vyhledejte) memy. Nevíte co to je? Zkuste zde hledat a číst, dříve než ovládnete 10 piv možná to zjistíte, ale silně pochybuji, že by ta dutá palice šmejdí došla tak daleko, spíš zakopne o pařez na návsi.
#Halali, Kuriozity, Myslivecká videa, Myslivecké písničky, Na stojáka, Příroda a myslivost, Stalo se, Myslivecká zábava
Das "Wildtierland" ist ein Projekt der Deutschen Wildtier Stiftung. Sie können bei Klepelshagen nahe Pasewalk in Mecklenburg-Vorpommern auf rund 100 Hektar Rothirsche, Rehe, Schwarzwild, Fuchs, Adler und viele andere Wildtiere beobachten. Wenn Sie Glück haben, sehen Sie im "Tal der Hirsche" bis zu 90 Rothirsche.
No nevím co na to říci, někomu se to nebude líbit, není to myslivost, ale lov, střelba - kill (anglicky), zabití a to všechno 2x rychle a to je chyba v rozumu. Pro zábavu a zásah zabít 2 x, k tomu není o čem přemýšlet.Lovec nemyslí, ten zabíjí. Myslivost to nebude a není. Láska k životu a přírodě to také není. Přece maso, maso to je! Vystřelit na zvěř umí každý prosťáček boží.
Žít dobře je třeba, některý mozek nemyslí, ale zabíjí. Pro maso? Pro pochlubení? Jdi si na terč, jdi na střelnici pochybný lovče. Kamarádství, přátelství to nevytváří, živí to pouze závist. Hořké jsou bifteky a svíčková na šípkové omáčce.
Zlo na každý den a deprivace osobnosti.
To je diferenciace (odlišení) lovce od myslivce.
Lankasterka [Podle C. W. Lancastera], lovecká palná zbraň s kohoutky (kladívky bicího ústrojí) umístěnými na vnější straně lůžka hlavní.
Teď zrovna plánujeme další výlet na prasátka, včera jsem říkala, že bych si tentokrát šla sednout na louku, prý "Tam se blbě točí vítr, tam to nemá cenu.." A já na to - když se Diana rozhodne, že mám ten večer střelit prase, tak ho střelím, i kdybych seděla na hromadě, zpívala Pásli ovce valaši a hrála na banjo!
Každý problém, který se dá vyřešit penězi není problém, ale pouze nutné vydání!
Rákosník obecný je běžným obyvatelem rákosových, méně často orobincových porostů. Při výběru místa ke hnízdění není zvlášť vybíravý, klidně zahnízdí i v rákosince, která má rozlohu jen pár čtverečních metrů a leží třeba i daleko od vody.
V takové malé rákosince skutečně není problém rákosníka obecného spatřit, horší je to v rozsáhlých, hustých rákosinách, kde však na jeho přítomnost vždy upozorní zpěv, který je nápadný přísně dodržovaným taktem a vždy několikrát opakovanými motivy. Tyto motivy lze, na rozdíl od složitějších ptačích hlasů, velice vhodně a výstižně vyjádřit slovy: čtyři, čtyři, čtyři, tři, tři, čtyři, čtyři a podobně. Sameček zpívá vždy vsedě, na stéblu, někdy při zpěvu ručkuje po rákosu nahoru a poměrně často zpívá v noci.
Rákosník je skutečným mistrem v prolézání hustých rákosových houštin. Po stéble leze nahoru i dolů, vždy šikmo ze strany. Zajímavé je to, že vždy se přijde podívat na toho, kdo se v rákosí pohybuje, a obyčejně se přitom ozve svým zavarováním a někdy i několika motivy zpěvu.
Rákosník obecný k nám přilétá poměrně pozdě, až koncem dubna nebo začátkem května, rozezpívá se a vzápětí začne stavět i hnízdo.
Na stavbě hnízda se podílejí oba partneři, kousky rákosových listů postupně obtáčejí a svazují dohromady několik rákosových nebo orobincových stébel, takže to pak vypadá, jako by stébla skutečně prorůstala stěnami hnízda, které je zavěšeno zhruba 60 centimetrů nad vodou nebo nad zemí. Někdy staví na zelených tohoročních stéblech, jindy na suchých stéblech starých. Stavba takové zavěšené kolébky trvá páru asi tak jeden týden. Košíček hnízda je hluboký, horní okraj je přehnutý dovnitř, takže vajíčka z hnízda nevypadnou ani při prudkém větru.
Rákosník obecný se ozývá mlaskavými zvuky nebo nepříliš melodickým zpěvem. Hlasem se nejvíce podobá jakési zdrobnělině rákosníka velkého. Zpěv je poměrně dlouhý a zní dosti drsně. Většinou jsou to stále opakované jednoslabičné nebo dvouslabičné motivy, neznějící příliš zpěvně. Zpívá v sedě ze stvolu rákosu nebo z jeho vrcholu. Rákosníka často zaslechneme zpívat i během noci. Pokud nalezneme dobře rozezpívaného jedince v tichém prostředí, není zvukový záznam dobrým směrovým mikrofonem příliš problematický.
Zdroj: rozhlas.cz
Rákosník obecný (Acrocephalus scirpaceus) je menší než vrabec. Často jej lze spatřit při přeletu mezi trsy rákosu, létá prudce a vlnitě s částečně rozevřeným ocasem. Sameček za zpěvu šplhá po stéble nahoru. Tažný; přilétá koncem dubna, odlétá v září. Hnízdo je vpleteno mezi stébla rákosu nebo orobince. Živí se hmyzem.
Při parforsním honu psi sledovali stopu zvěře čichem, jeho průběh byl proto pomalejší a terén pro jezdce i koně náročnější. Houf lovců proto jezdil převážně buď krokem nebo cvalem. K takovým lovům byli proto chováni i speciální honební psi, na které se kladl požadavek práce ve smečce, dokonalý exteriér, poslušnost a dokonalý čich. Z Francie přišli parforsní psi do Anglie, kde křížením vznikla plemena beagl a anglický foxhound. Tato plemena se následně šířila Evropou jako parforsní psi. Původ parforsních honů je třeba hledat ve středověké Francii, již ve 14. století nebo dříve. Zde dostala původní jezdecká štvanice nové slavnostní a okázalé formy. Před parforsními hony se organizovaly štvanice. Při štvanici se používaly smečky chrtů, sledující zvěř zrakem. Proto měly štvanice rychlý spád a bylo je možno pořádat převážně v rozvinuté a přehledné krajině. Velká obliba těchto štvanic vedla postupně k tomu, že se organizování štvanic dostávalo i do náročnějšího terénu, který ovšem vyžadoval jinou organizaci lovu a kladl daleko větší nárok i na sportovní kvalitu koní. Účast společenské smetánky mu také začal měnit požadavky na ústroj účastníků, pravidla honu a lovecké signály oznamující trubkou.
Průběh honu:
Tři až čtyři týdny před začátkem honu se konala cvičení pro koně a psy. Jezdec vláčel před smečkou jelení běhy a psovodi opakovaně stavěli smečku na stopu a cvičili ji. Do smečky se vjíždělo na koních a psi se tak naučili před koněm uskočit a vyhnout se mu. Psům se nikdy neublížilo. Cvičný hon se konal vždy mimo oboru.
Obraz psí smečky na stopě
Za ranního šera vyjeli objezdníci (pikéři) obeznat zvěř – většinou jelení. Následně mohla být smečka přivedena do obory a nasazena na čerstvou stopu. Poté určil vedoucí honu, který jelen bude loven a kde bude sraz – meet. Na smluvené místo se pak dostavili všichni účastníci honu – vrchní lovčí, psovodi se psy, podkoní s náhradními koňmi a nakonec i společnost lovců. Majitel panství převzal na místě srazu hlášení vrchního lovčího a vydal pokyn k zahájení lovu – vytlačení jelena. Polootevřené lovecké kočáry ( chaise) zůstaly na místě a v nich sedící dámy sledovaly dění. Psi navedení na stopu, lovci nasedli na koně, rozjeli se do půlkruhu a v kroku hledali jelena. Psi totiž často ztráceli stopu, museli být svoláni do smečky a nasazeni znovu.
To někdy trvalo delší dobu, kterou jezdci využívali k občerstvení a přesedlání koní. Hon tak často trval 5 až 6 hodin. Když byl jelen dostižen a obklopen smečkou psů, přeťali mu objezdníci na zadních bězích šlachy a vybraný vzácný host mu poté dal poslední záraz. Lesem zazněla fanfára HALALI, ohlašující konec lovu.
Účastníci lovu stáhli pravou rukavici, tasili tesáky a provolávali za zvuku fanfár halali. Následovalo obřadné zakončení honu a byl vzdán hold ulovené zvěři. Při návratu na sídlo panství jeli vpředu objezdníci se smečkou, za nimi vrchní lovčí, pak majitel panství s hosty. Následovaly kočáry a valník s uloveným jelenem. Teprve na hradu nebo zámku byl odtrouben konec honu.
Z honu v průběhu 19. stol vznikly první dostihy. Dnešní vzpomínkou a oživování loveckých tradic je také pořádání jízd Huberta – patrona lovců, kdy si jezdci vyzkouší své jezdecké umění a koně v jízdě krajinou po stopě lišky, kterou představuje jezdec s připnutým liščím ocasem na rukávě.
Podívejme se, jak to vypadá ve vzduchu s videokamerou.
More shots of collisions and near misses between birds. Features buzzard, crow, sparrowhawk and hobby.
Je to více zajímavých videí a zejména obrana pařáty za letu s obratem se vám bude líbit...nebo přepněte video!
Sledujete také orlí hnízdo na online videu?
Květen v honitbě
Můžeme lovit i průběrné srnce vyšších věkových tříd. Zásadně se však vyvarujeme lovu
silných teritoriálních srnců, který ponecháme až na období říje, respektive po ní. Je známou skutečností, že po ulovení takového srnce dojde k novému „přerozdělování“ teritorií mezi srnci v lokalitě. Přestane totiž fungovat pachové značení území, což velice rychle rozpoznají ostatní srnci v lokalitě a bojují o obsazení volného teritoria. Tím je zajištěno, že vhodné prostředí (kde se samozřejmě koncentrují srny) nezůstane v proběhu reprodukce prázdné. Pokud však dojde vícekrát v sezóně k výměně vlastníka teritoria, naruší se sociální vztahy mezi srnci v lokalitě a říje tak může být narušena. Pochopitelně se zvyšuje riziko vzniku škod na lesních porostech.
V květnu vznikají často škody na zvěři při kosení pícnin. Z vlastní iniciativy vejděme do kontaktu se zemědělskými podniky a sami nabídněme pomoc při sečení. Použitím plašičů a procházením krytiny se psy se pokusme škody minimalizovat.
Z hlediska péče o zvěř je důležité postarat se v květnu především o klid v honitbě. Spárkatá zvěř začíná klást mláďata, hnízdí bažanti, zajíci mají druhé vrhy. Při pochůzkách honitbou se věnujeme lovu predátorů (lišky obecné), po obeznání obsazené nory využijeme pomoci norníků. Volný čas v první polovině května, před zahájením lovu srnců, můžeme věnovat opravám a budování mysliveckých zařízení. Tato by neměla být jen účelová, ale také estetická. Vždyť jsou nedílnou součástí naší honitby a krajiny a prezentují úroveň myslivosti před návštěvníky přírody. Myslivecký hospodář by měl na základě schváleného plánu lovu vypsat povolenky k lovu, provést rozdělení lovu trofejové zvěře a stanovit jasná pravidla jejího lovu. Před začátkem lovecké sezóny si myslivecký hospodář vyzvedne na místně příslušném orgánu státní správy myslivosti plomby a lístky o původu zvěře. Dále vede veškeré evidence a dle dohody podává hlášení o plnění plánu lovu orgánu státní správy a držiteli honitby.
Chlape - honem na střelnici. Zásada zkusit nastřelení zbraně před začátkem lovu.
A střílet naostro na zvěř jak nemyslivecké, ještě že trefil králíka do země.
To make a long story short, my son dropped my rifle one week before this hunt, after making two repetitive shots with custom loads, I knew it was not me. 15 minutes later, buck came back out and I had a chance to get my other gun in the truck and harvest him, however I did not film the fatal shot, but I have pictures. Please notice innocent bystander (rabbit) on the first shot. I was shooting a 7mm Magnum.
Bez dalšího komentáře.
Použijte překladač Translator Google (jak na to je psáno na webu)
#Kuriozity, Lovecké stezky, Myslivecká videa, Střelectví, Způsoby lovu a historie, Diana bohyně lovu, Fotografie z myslivosti, Idiots With Guns, Jelen (Red Deer), Lovecké příběhy, Lucky deer
Rudl černé zvěře vyráží do polí veden bachyní.....
Velmi krásné fotografie i video! Setkání za dne s černou zvěří je zážitek!
Klidný večer v otevřené krajině se promění v jeden z nejvíce vzrušujících setkání s volně žijícími zvířaty jaké jsem kdy prožil. Večer končí i pro všechny zúčastněné a vzpomínka na adrenalinový zážitek mě drží úsměv na několik dní. Přemýšlíte o tom, jakou hodinu jsem strávil sledováním volné rodiny černé zvěře a intimní prožitek mě hřeje u srdce.
Divoká prasata (černá zvěř) se vrátí do švédské fauny během posledního desetiletí. Lidé jsou obecně vzrušení na možnost získat první pohled na ně, ale to není všechno. Černá může znehodnotit velké části pěstovaných obilovin na polích a když se vrátíte, abyste zjistili, zda mohu dostat nějaké další záběry pár týdnů později, přichází sem lovec, který je součástí týmu, které mají za cíl snížit (zmenšit počet) této rodiny v naději, že zbytek se bude snažit hledat potravu jinde.
Boar have returned to the Swedish faunaduring the last decades. Kančí se vrátí do Švédské fauny během posledního desetiletí.People are generally excited at the possibility of getting a glance of them but not all.Lidé jsou obecně vzrušená na možnost získat první pohled z nich ale není všechno.Boar can spoil large portions of cultivated fields and when I return to see if I can get some additional shots a couple of weeks later I meet a hunter who is part of a team set out to reduce this family in the hope the rest will seek food elsewhere. Kančí může znehodnotit velké části pěstovaných oborů a když se vrátíte, abyste zjistili, zda mohu dostat nějaké další záběry pár týdnů později jsem se schází lovec, který je součástí týmu, které mají za cíl snížit tuto rodinu v naději, že zbytek se bude snažit potravin jinde. (Strojový překlad translator Google) Hope you enjoy this natural history documentary!Doufám, že se vám tato přírodní historie dokumentárního videa líbila! Kavlås, Tidaholm, Švédsko
May 2008 Květen 2008 Ponechán i pracovní překlad pro ty, kdo se ještě učí anglicky překládat...
Poznámka autora: dobře si povšimněte chování bachyně, je sice mladá, ale dovede velmi dobře natáhnout vetřelce a myslím, že k útoku v případě ohrožení selat by neměla daleko.
Jak prohlížet fotografie ve zvětšení? Klikněte do foto a stiskněte klávesu F11 (celý display) zpět návrat (klávesa Back a F11)
Hezké zážitky a poučení vám přeji. Přírodě a myslivosti úspěch!
a nějak článek zůstal ležet do dalšího jara. Máme sice zimu , ale musíme věřit, že jaro brzy opět přijde. Pro zlepšení nálady a odlehčení chmur zimy dáme jarní tématiku v myslivosti -vycházky do přírody, to je vaše i nemyslivecké téma. Jaro je tady a zima už opustila české kraje. Příroda se naplno probudila ze zimního spánku. Zvěř nabírá síly po dlouhé zimě a strádání. Denně se intenzivně paství, srnčí uvidíme i podle vlakových tratí i silnic během dne, jak spásá travičku na paši. Je to hezký pohled a pokud máme uklizené krmelce a vydáváme se na procházky přírodou sami s dalekohledem nebo přítelem loveckým kamarádem - psem, zažijeme mnohá překvapivá setkání. Není doba lovu a srnčí je všude, kde bylo postaráno. Můžete přečíst slabé kusy i nadějné.
.....Nezapomínáte počítat také selátka na krmelišti v Estonsku? Poslechněte si, jak s nimi máma bachyně "hovoří" a jak je shání do houfu a umravňuje. Mají svou řeč divokých prasat specifickou pro tlupu černé zvěře.
Četli jste o tom vyprávění z knihy milovníka této zvěře v minulém článku? Ne? Tak hledejte informace o chování vedoucích (vodících) bachyní a budete více přemýšlet, než natáhnete napínáček kulovnice před střelbou na tyto rodinné klany (tlupy, rudly) nádherné inteligentní zvěře. Hrst kázání autora: Možná nepatříte k těm myslivcům (lovcům), co vidí jen maso a jmenují ho PRASE. Ale kdo je větší prase, není to ten, co vystřelí na mámu (bachyni) dávající všanc svůj život za svá selata?
Stojí tam hrdinně na louce, když jsou selata v krmení..... pravda jsou malá a vy je kalným zrakem nevidíte. Ale poslouchejte a pozorujte, než vystřelíte. Ostuda myslivec rád i broky pustí do selat, není to tak? To není myslivec to je kreatura lovce, a hospodský šmejd... To si kamarádi myslivci netrpte, tady neplatí - nehas, co tě nepálí.
Nice to see the velvet antlers, and then how they remove the protective covering. Looks itchy though ...
Prase divoké(Sus scrofa, černá zvěř) se zdržuje hlavně v hustě zalesněném terénu. Původním životním prostředím černé zvěře byly lužní listnaté lesy, prostoupené bahnitými tůněmi s porosty vodních rostlin a porosty plodonosných listnáčů (především duby). Anatomicky je tato zvěř přizpůsobena životu právě těmto lokalitám. Tělo je ze stran zploštěno pro snadnější pronikání hustým porostem a široké spárky spolu s paspárky zabraňují propadání končetin do bahnité půdy. Pod vlivem člověka, díky své přizpůsobivosti se však tato zvěř rozšířila i do jiných oblastí a dnes je přítomna na téměř celém území naší republiky a jelikož je přemnožena stále častěji se zdržuje i v oblastech s menší hustotou lesních porostů, kde často značně škodí na zemědělských plodinách.
Společenský život prasat divokých je na vysoce vyspělé a organizované úrovni. Černá zvěř je velmi družná a po celý rok žije většinou vtlupách. Pouze kňouři, mohutnější sekáči, občas i staré jalové bachyně, nemocné kusy, popř. i bachyně před metáním a 8-14 dnů po metání se zdržují o samotě“. Vedoucím jedincem tlupy je nejstarší, nejsilnější a nejzkušenější bachyně. Tato vodící bachyně bývá obvykle i zakladatelkou tlupy, protože nové tlupy jsou zakládány dvouletými a staršími jedinci samčího pohlaví, kteří se (obvykle se svým prvním potomstvem) oddělí od své mateřské skupiny.
Značná část členů tlupy bývá tedy s vedoucí bachyní spřízněna. Složení a početnost tlup se během roku mění. Především v zimním období nouze dochází ke slučování více tlup, jako strategie pro přežití nepříznivého období. Nejlepší svědectví o životě divokých prasat a chování v tlupě podal ve své knize O životě divokých prasatHeinz Meynhardt. Tento německý přírodovědec strávil mnoho právě mezi divokými prasaty. Krmivem si postupně získal důvěru zvířat a stal se „členem“ tlupy. Mohl tak sledovat život prasat přímo ze středu dění a nastřádal spoustu informací, zejména o společenském životě v tlupě.
Potvrdil, že v tlupě divokých prasat platí pevně stanovená pravidla. Přesně uvádí: „Uvnitř rodiny divokých prasat je postavení jednotlivých členů přesně rozděleno, to znamená, že v ní každé zvíře zaujímá zcela určité místo. Kdyby takový pořádek neexistoval, tlupa by se brzy rozpadla v důsledku neustálých potyček a bojů. Pořadí hodností se řídí pevnými pravidly. V čele tlupy stojí vždy nejstarší bachyně.
Stáří je tedy rozhodující. Je-li však v tlupě více zvířat stejného stáří, o své postavení bojují. Z toho vyplývá, že na zařazení v tlupě má velký význam nejen stáří, ale i síla.“
Tato pravidla jsou porušována prakticky snad jen v jediném případě, a to v době rození mláďat, kdy bachyně, chystající se na porod, krátkodobě opouští tlupu a buduje si záleh, ve kterém pečuje o potomky v prvních dnech jejich života. Meynhardt uvádí: „U zálehu stojí každá bachyně, která rodí selata, na prvním místě, byť by byla v tlupě na sebenižším stupni.“ Tato bachyně od zálehu obětavě a agresivně odhání každého vetřelce, byť jsou to její vlastní necelý rok stará selata z minulého vrhu. Ostatními členy tlupy je toto pravidlo závazné a dodržují ho.
Páření a péče o potomstvo probíhá u divokých prasat podobně jako u ostatních druhů naší spárkaté zvěře. Období chrutí (říje), probíhá nejintenzivněji obvykle od listopadu do února. Nicméně bachyně mohou být oplodněny během celého roku a často k tomu i dochází. Na vlastní nejintenzivnější období chrutí působí rovněž řada činitelů. Podle Wolfa & Rakušana jsou to především:
1) Povětrnostní podmínky během zimy, silné mrazy vysoká sněhová pokrývka ovlivňují rozmnožování velmi nepříznivě.
2) Množství a kvalita žíru v létě, na podzim a v zimě ovlivňují naopak rozmnožování pozitivně.
3) Klid v honitbě, hlavně v období metání a odchovu selat, má též velký význam.
4) Konečně má vliv i stav přirozených nepřátel v oblasti výskytu.
- V tomto období se k tlupě přidružují doposud samotářští kňouři a snaží se s bachyněmi spářit. V tomto období často tito kňouři zapomínají na svou ostražitost a pohybují se za bachyněmi i za bílého dne. Jakmile přijde starší kňour k tlupě, snaží se od ní odehnat slabší kňoury, ti však před ním bez odporu prchají. Střetnou-li se u tlupy dva stejně silní kňouři, dochází mezi nimi k tuhému souboji, při němž se jeden snaží zasadit ránu párákem do břicha druhého. … V našich oblastech však zřídka vznikají takové souboje mezi kňoury, jak se mnohde popisuje, protože alespoň v českých krajích je silných starých kňourů málo. … Mnohdy se stává, že kňouři tlupu rozeženou a rozdělí ji na dvě a každý pak opanuje jednu.“ Vítězný kňour je schopen během období chrutí oplodnit 3 – 5 bachyní.
- Není bez zajímavosti, že jsou často oplodněny i loňské bachyňky, tedy samice ve stáří od sedmi měsíců. Konkrétně Meynhardt uvádí jako výsledek svého pozorování z roku 1975 53,8% takto oplodněných letošáků. Vysvětluje to současnou sociální strukturou populací prasat kdy je vlivem odstřelu značně omezeno procento jedinců nejvyšší věkové třídy („Absence sociálního stresu, který vzniká například jako důsledek hierarchie a soupeření v populaci se zdravou věkovou strukturou, vede k nemanifestačním změnám v chování projevujícím se také nebo právě v biologii reprodukčního procesu. Jejich následkem je předčasná pohlavní zralost a velmi dlouhé období chrutí.“). Rovněž uvádí, že v devatenáctém století byla březí letošní bachyňka naprostou raritou, což jen potvrzuje, že honba za silnými trofejemi je jednou z významných příčin přemnožení divokých prasat.