Značení zvěře při zásahu. Pokud zvěř po zásahu " zůstane v ohni", což znamená, že padne na místě, kde byla zasažena, musí lovec zvěř pozorně sledovat...

Daněk

DOHLEDÁVKA ZVĚŘE SPÁRKATÉ

Rychlé dohledání střelené zvěře a následné správné prvotní ošetření uloveného kusu (vývrh) zásadním způsobem ovlivňují kvalitu získané zvěřiny.

Chyby, kterých se v této fází péče o ulovený kus zvěře lovec dopustí, jsou často nevratné a v dalším zpracování zvěřiny neodstranitelné. Časový úsek, který je nutný mezi výstřelem (resp. zasažením zvěře) a dohledávkou, závisí na značení zvěře při zásahu.  Pokud zvěř po zásahu " zůstane v ohni", což znamená, že padne na místě, kde byla zasažena, musí lovec zvěř pozorně sledovat, vyhodnotit frekvenci a sílu pohybů zasaženého kusu a pokud dochází k postupnému vymizení těchto reakcí, lze po uplynutí 15 minut ke kusu dojít (vždy s připravenou zbraní)a po tradičním předání úlomku zahájit vyvrhování zvěře. Složitější situace nastává, pokud zvěř zásah značí, ale odbíhá. Při značení komorové rány lze zahájit dohledávku nejdříve za 30 minut (ne vždy se skutečně o komorovou ránu jedná), při značení rány na měkko či na běh je nutné vyčkat se zahájením dohledávky minimálně po dobu 1 hodiny.

Použití loveckého psa, dobře pracujícího na pobarvené stopě postřelené zvěře, je základem úspěšné dohledávky.

Je povinností každého uživatele honitby, aby měl v případě potřeby takového psa k dispozici. Ukvapené a brzké dohledávání postřeleného kusu je velmi často hlavní příčinou neúspěchu, neboť poraněný kus se po zásahu snaží zatáhnout do krytu, kde zaléhá a pokud je ponechán v klidu, v důsledku ztráty barvy slábne a zhasne či při následné dohledávce již nemá síly na daleké odbíhání. Naopak při brzkém dohledávání a zvednutí postřeleného kusu z prvního lože dochází k mobilizaci sil a i těžce poraněný kus může odbíhat až několik set metrů od nástřelu.

Pro kvalitu zvěřiny spárkaté zvěře je doba, která uplyne mezi zásahem a vyvržením kusu, velmi důležitá. Včasné ošetření uloveného kusu je základem kvalitního zpracování zvěřiny. Neodůvodněné oddalování dohledávky, především při večerním lovu v letním období, kdy se postřelený kus dohledává až druhý den, má většinou za následek zapaření zvěřiny v důsledku mnohonásobného zmnožení bakteriální mikroflóry.

KANČÍ GULÁŠ (z divočáka) staročeský recept. Černá zvěř, Kančí gulášek, Zvěřina a kuchyně myslivce, Lovy černé zvěře, lov.

Kančí guláš

KANČÍ GULÁŠ

Divoké koření: 5 lžic černého pepře, 5 lžic celého jalovce,
15 bobkových listů,
5 lžic nového koření 1 lžička soli
1 kg kančího plecka 
150 g másla 5 středních cibulí, nakrájených na jemno
 250 g anglické slaniny, pokrájené na kostičky sůl a pepř
3 lžičky celého kmínu
3 lžíce tmavého rumu
 500 ml suchého červeného vína
1,5–2 l hovězího vývaru citronová šťáva 40 g hladké mouky

1 * Divoké koření dejte do hrnce a zalijte jedním litrem vody, přiveďte k varu a 25–30 minut vařte. Na závěr přisypte sůl a počkejte, až vývar vychladne. Poté do něj vložte celé maso tak, aby bylo úplně ponořené, a dejte ho aspoň na šest hodin odležet do lednice .

2 * Maso vyndejte z nálevu a nakrájejte na kostičky velikosti sousta, osolte, opepřete. Cibulku smíchejte s kmínem a troškou soli a osmahněte ji na 100 g másla do tmavě zlatavé barvy. Pak vsypte slaninu a čtyři minuty opékejte, přidejte maso a nechte ho ze všech stran zatáhnout. Přilijte rum a červené víno a asi deset minut poduste – alkohol by se měl trochu odpařit, ale neměl by se úplně vyvařit. Poté maso vyjměte a do základu vlijte hovězí vývar a omáčku přiveďte k varu, zakápněte trochou citronové šťávy.

3 * Ze zbytku másla a hladké mouky připravte světlou jíšku. Vmíchejte ji do omáčky, vraťte do hrnce maso a duste pětadvacet až třicet minut doměkka.

Příloha: houskové knedlíky

Dobrou chuť!


#KANČÍ GULÁŠ (z divočáka) staročeský recept. Černá zvěř, Kančí gulášek, Zvěřina a kuchyně myslivce, Lovy černé zvěře, lov.

Srnčí zvěř. Způsoby lovu srnce.

Srnec obecný v létě

Vábení je nutno nejdříve odposlouchat, nejlépe od někoho, kdo vábit umí nebo přímo v přírodě od říjných srn. Stejně výhodné je zvládnout také hlas srnčete, který je vyšší než pískání srny. Písknutí říjné srny začíná výše a končí níže a obě tyto části jsou v určitém poměru. Syrový zvuk vábničky lze modulovat v sevřených dlaních. Nepískáme také do stále stejného směru, ale měníme jej. Nepřeháníme počet pískání, ale raději se ozýváme v kratších seskupeních s přestávkami.

Vábit se doporučuje začít asi deset minut po příchodu a úpravě stanoviště. Zbraň máme pohově připravenou ke střelbě, z bezpečnostních důvodů raději zajištěnou, přestože někdo doporučuje zbraň odjistit abychom cvaknutím pojistky srnce nezradili. Mnohem častější je však zrazení zvěře pohybem nebo špatným větrem. Počátek vábení vypadá tak, že zapískáme vícekrát, max. však asi desetkrát po sobě. Srnec, který reaguje na první pískání přichází obvykle dosti rychle. Nemusí však přijít přímočaře, ale časté jsou zastávky, ověření situace a odbočování ze směru. Pokud je srnec určen k odstřelu, je lepší dále nepískat a neváhat s výstřelem, neboť srnec je ve stavu vrcholné obezřetnosti a zradit jej dokáže sebemenší neopatrný pohyb.

 Po prvním zavábení necháme uplynou asi 10 minut a zapískáme šest až sedmkrát po sobě, postupně prodlužujeme intervaly a zkracujeme seskupení. Během jednotlivých vábení stále pozorně sledujeme okolí. Opatrní srnci nás dokáží obcházet okolo a snaží se chytit vítr. Ten by měl proto jít od nás do volného prostoru.
Při pískání z posedu musíme mít na zřeteli, že zvuk není přirozený a nepískáme proto od okamžiku, kdy by srnec mohl vnímat, že zvuk přichází z místa nad terénem.

Úspěšné bývá také vábení ve dvou, kdy střelec má vždy volné ruce ke střelbě a nemusí se rozptylovat čtením přiskakujícího srnce a pouze čeká na nenápadný pokyn vábícího. Při vábení ve dvou na zemi je vhodné udržovat mezi oběma myslivci vzdálenost deset až patnáct metrů, kdy střelec zůstává poněkud stranou pozornosti. Psa bychom s sebou měli brát pouze v případě, že je perfektně vycvičen a dokáže zachovat absolutní klid ve všech situacích.

Na úspěšnost vábení má jako doprovodný faktor vliv také poměr pohlaví srnčí zvěře v honitbě. Nedostatek srnců má přirozený vliv na jejich pohyb a vášnivost, protože netrpí nedostatkem. Ani opačný poměr pohlaví však říji neprospívá, neboť srnci jsou pak nuceni hledat náhradu v širokém kruhu a opouštějí svoje obvyklá stávaniště.

Ulovení jelena. Puškohled Swarovski. Hirschjagd. Ženy a lov. Krytí a maskování v přírodě.

Ženy a lov. Ulovení jelena.

Ulovení jelena. Při toulkách lesní krásou a při loveckých dobrodružstvích někdy dojde k setkání, která mnohdy potkají odvážné jen jednou za život.

Jelen v říji

Něco o myslivosti:

Myslivecké zážitky z vyprávění : Jak to už v přírodě bývá, dojde často při toulkách lesní krásou a při loveckých dobrodružstvích zvlášť k setkání, která mnohdy potkají odvážné jen jednou za život. 
To potom musí být lovci nakloněni jak bohové lovu tak i štěstí, přírodní podmínky, důvěra ve zbraň i v myslivcovy schopnosti. I já se mohu pochlubit během své prozatím krátké lovecké praxe nádherným zážitkem.
Při pohledu na povolenku jsem ani nevěnoval pozornost možnosti lovu jelení zvěře a to holé a jelena I.věkové třídy. V honitbě krom posedů byly asi čtyři zajímavá místa s kazatelnami, které byly opravdu s loveckým citem postaveny na místech ochozů zvěře, závětrných lokalit s četnými rozlehlými mlazinami. Po domluvě s místními zaměstnanci, kteří jak to tak bývá měli svá tzv.místa, jsem se začal více věnovat, zakrmovat a navštěvovat lokalitu, která podle mého názoru mohla být lovecky zajímavá. 
Minimálně třikrát v týdnu jsem zahříval desku v kazatelně a toužebně očekával co mi lesní království nabídne.

Ale zvěř přicházela s tmou a v dalekohledu bylo možné obeznat jen její obrysy. Ale já byl rád za každou návštěvu krásné přírody a okolí a tajně věřil, že má trpělivost nakonec své ovoce přinese. Stále jsem však odcházel s nepořízenou. Jedinými, kdo rozptyloval mou pozornost byly sojky, které se s velkou nedůvěrou a ostražitostí slétaly na krmeliště, kde si k mé nelibosti pochutnávaly na klasech kukuřice, podstrojené rytířské zvěři.

Až jednou... 
Místní myslivec Václav mi nabídl možnost navštívit jeho kazatelnu. Protože to bylo podle mého názoru lukrativnější místo, s velkou vděčností jsem jeho nabídku přijal. V útrobách kazatelny jsem se uhnízdil již v odpoledních hodinách a netrpělivě sledoval okolí. Snažil jsem se být stále bdělý, i když zadní část těla už naříkala nad nepohodlností sezení. Místo bylo na kraji kmenoviny podrostlé smrkovým zmlazením, což znepříjemňovalo možné zahlédnutí zvěře. Přede mnou byl hustý, rozlehlý komplex mlazin. Po několika hodinách má intenzita pozorování okolí začala postupně ochabovat, když v tom jsem jen na setinku vteřiny zahlédl rezavohnědý flíček mezi podrostem smrčků.

Protože bylo ještě dostatečné světlo, má první úvaha, která se mi vkrádala na mysl, byla, že se jedná o srnčí kus. Ale k tomu, abych zůstal naprosto zkamenělý mi stačila další setinka času. Asi 80 m přede mnou napravo vycházel z náletu jelen. Byl to asi tříletý středně založený šesteráček,slušný ve zvěřině. Zastavil se mezi stromy a nedůvěřivě nahlížel přímo do okénka kazatelny.
 Seděl jsem nehnutě a nedýchal. Po chvilce se sehnul pro trs trávy a tento okamžik jsem využil k zamíření.
Jelen začal odcházet a já jen netrpělivě čekal, kdy vstoupí mezi stromy. Ukazováček něžně pohladil spoušť. Jelínek zůstal v ohni a já nevěříc tak snadnému ulovení přebil a namířil opět na místo, kde zůstal. Po asi pěti sekundách však zvedl hlavu a začal pozorovat okolí. Domníval jsem se, že zásah poranil páteř a tak druhá rána na krk ukončila trápení královské zvěře. Ještě nějaký okamžik jsem zůstal sedět v kazatelně a přemýšlel o štěstí, které mne v zářijový podvečer potkalo a unavilo se, a netrpělivě pospíchal ke králi vzdát hold a rozloučit se na jeho poslední cestě v prostředí, kde se cítil tak bezpečně.

Společné lovy. Způsoby lovu a historie. Naháňka je způsob lovu, kdy lovci stojí na vhodných stanovištích a honci, kteří jdou v řadě, na ně vyhánějí zvěř.

U lesa na naháňce střelci a závodčí

Společné lovy, Způsoby lovu a historie

Naháňka je způsob lovu, kdy lovci stojí na vhodných stanovištích a honci, kteří jdou v řadě, na ně vyhánějí zvěř.

Nátlačky se může účastnit i malý počet lovců s honci. Využívá se toho, že vyrušená zvěř se snaží nepozorovaně opustit daný prostor a správným manévrováním honců je natlačena na lovce čekající na stezkách, po nichž zvěř bude ustupovat. Podmínkou je dokonalá znalost prostředí a chování místní populace zvěře.

Nadháňka – štvanice je lov, který je spojován s využitím loveckých psů. Role psů spočívala ve vystopování, pronásledování a strhnutí zvěře.

#lov, Společné lovy, Způsoby lovu a historie, Naháňky, Honili myslivci, 

Lov srnce. Natočeno českými myslivci a dobře! Lovu zdar!

Lov srnce

Jak se připravit na lov v zimní přírodě. Baťoh s sebou a lehkou přesnou kulovnici taky!

#Lov, Příroda, Zimní oblečení a obutí, #Lovecké stezky, Beatiful Nature, Čištění zbraně, Lovecká vášeň, Lovecké zbraně, Nastřelení lovecké zbraně

Daněk v zimě (by pavel kysela)

To není návod, ale ukázka vybavení lovu třeba na lišku...pokračujeme LOVEM NA LIŠKU ZDE!

VYCHOZENÝ SRNEC. Diana bohyně lovu, lov, Lovecké příběhy, Příroda a myslivost, Srnec, Srnčí říje.

Ulovený srnec nazvaný vychozený...

Tohoto srnce se mi podařilo ulovit ve velkém lánu řepy

Lov to byl velice obtížný, ale přinesl plno nezapomenutelných zážitků v doznívající srnčí říji. Srnce jsem obeznal náhodně, a při prvním pohledu na něj jsem věděl, že právě tomuto pánovi jehož teritoriem byl právě velký lán řepy se budu věnovat. Při prvním spatření jsem si srnce, který měl v ten den ve své blízkosti 3 srny našoulal kolejákem řepy a téměř na sto metrů jsem mohl bezpečně vystřelit. Nevystřelil jsem, protože to by nebylo ono.

Tohoto srnce jsem si chtěl vychodit. Večer se odebírám doprostřed lánu, kde jsem srnce viděl ráno a předpokládal jsem jeho pohyb právě v těchto místech. Docházím k trianglu v poli a vytahuji vábničku a krátce písknu a vzápětí dlouze. Netrvalo dlouho a za chvíli se srnec řítí přímo ke mě a na 150 metrech zůstává stát. Pískám dál, ale marně se srncem to už nedělá nic. Nejprve jsem nechápal až se těsně vedle srnce postavila srna. V tu ránu mi bylo vše jasné. Snažím se je tedy našoulat kolejákem, ale marně zradil mě věrný nepřítel vítr. Následovala další ranní čekaná a ta byla ze všech čekaných trávených na tohoto srnce nejzáživnější. Docházím opět k trianglu po pás mokrý od ranní rosy a usedám na stoličku na které nesedím ani 10 minut a už vidím jeho paroží jak se pohybuje v řepě. V ten moment jsem byl spokojen, že jsem srnce opět spatřil. Jeho srna byla kousek od něj a hlídala si ho jako své srnče. Po té se mi oba kusy ztrácí pod terénní vlnou. Neváhám a jdu kolejákem přímo do míst, kde se mi kusy ztratily. Docházím právě do těch míst, ale po kusech jakoby se zem slehla.

Usedám na stoličku a začínám vábit. Po třetí sérii se srnec postavil přede mnou na cca 50 metrů já ani nedýchám a jen pozoruji co se bude dít. Vtom se postavila srna a srnec ji začíná honit v kruhu lásky pořád do kolečka a cca na 60 kroků se mi postaví přímo na široko a já ustaluji kříž na jeho mohutné hrudi. Jenomže zmáčknout spoušť mi jaksi nejde. Dlouho na srnce mířím až se znova rozebíhá a vzápětí svoji srnu pokládá. Neskutečné. Opravdu silný zážitek. Nechal jsem oba kusy zalehnout a tak jak jsem v tichosti přišel, tak zase odcházím. A tak to jde každou čekanou a snad po každé se mi naskytne možnost srnce ulovit, ale já ji nevyužívám. Ať do těchto míst přijdu ráno nebo večer vždy jako na uvítanou je srnec v mé blízkosti. Poslední dny se přesunul dál od trianglu a byl na druhé straně než býval doposud. Až ráno,když opět usedám na stoličku k trianglu vidím přímo před sebou hlavu srny, která má své tělo zakryté terénní vlnou.

Netrvalo dlouho a v prvních ranních paprscích vidím třpyt a lesk jeho parůžků. Stál tam na horizontu v plné své kráse nehnutě, jako by byl z kamene vytesán a jen z něj vyzařovala jeho majestátnost. Půl hodinky stojí nehnutě až se rozchází od srny a jde opět na druhou stranu. V tom se mu něco nepozdálo, otočil se a přímo tryskem k srně. Chvíli spolu stojí a poté srnec i se srnou ulehají. To je ta pravá chvíle dostat se k nim. Beru stoličku a už si to kráčím kolejákem řepy. Řepa byla v rose jako pokrytá milionem perel, které se blýskají na sluníčku, které právě odložilo svoje červánkové peřiny. Docházím do míst a usedám na stoličku a čekám co se bude dít. Zkouším pískat a nic. Seděl jsem hodinu a půl a už jsem chtěl odejít domů, když vtom srnec stojí opět přede mnou snad ještě blíž, než kdy předtím.

Samozřejmě se postavila i jeho vyvolená a srnec ji lehce začíná prohánět. Srna odskakuje a srnci dává jasně najevo, že už nic nebude! Srnec chvíli stojí a poté se rozchází za srnou natáčí se na široko a zůstává stát. Dlouho na srnce mířím, až nakonec mačkám spoušť po které následuje výstřel a po něm zůstává srnec v ohni. Chvíli ještě sedím a promítám si všechny zážitky, které jsem s tímto srncem měl. Poté se odebírám ke zhaslému srnci, abych mu předal pocty, které mu náleží. Do svíráku mu vkládám poslední hryz a sobě za klobouk úlomek jako důkaz úspěšného lovu. Děkuji našim patronům za přízeň při tomto nevšedním lovu.

 Srnec uloven na vzdálenost cca 60-70 metrů Stáří- 5 let Hmotnost - 14 Kg. Ráže - 7*57 "Z" Střelivo - 11,2 g. SPCE

Myslivosti zdar!

Lončák na louce u řeky Javornice. #Černá zvěř, Černá zvěř - kňour, Lovecké příběhy, lov, Kulovnice, Úspěšný lov, Čekaná, Lovu zdar!

Lončák se propadá na místě nástřelu a zůstává v ohni

Průzkumník od Javornice

Včera odpoledne jsem se vypravil po delší době do honitby, kterou pomáhám spravovat. Druhové zastoupení zvěře v této honitbě je pestré – zvěř srnčí, černá, dančí, sičí a lze se v ní setkat i s jelenem evropským. Honitba je tvořena táhlým, několikakilometrovým údolím, jeho přilehlými zalesněnými stráněmi a okolními plochami polí a luk. Vypravil jsem se do části honitby zvané Hradiště, s úmyslem obeznat pohyb sičí zvěře, před nastávající hlavní loveckou sezonou. Šoulal jsem okolo známých stávanišť zvěře, avšak celkovou podvečerní idylku, kazil hluk řvoucí hudby z nedalekého rekreačního objektu, kde si nejspíše udělali rekreanti diskotéku.

Nebylo tedy divu, že jsem se setkal jen s pár kusy srnčího a danělou s dančetem. Vzhledem k velikosti a nevyspělosti dančete, jsem si myšlenku na jeho ulovení ani nepřipouštěl. V jednom místě jsem zahlédl na vzdálenost cca 100 metrů tříletého srnce (pravidelného šesteráka), kterak bere maliní a přibližuje se mým směrem. Napadlo mě, že bych si s ním mohl trochu pohrát a poškádlit ho. Vydal jsem se tedy opatrně jeho směrem a když jsem byl od něho ne dále, jak 50 metrů, zastavil jsem za smrčkem a čekal, kdy mě zjistí.
Teprve, když byl ode mě do deseti metrů, zvedl vyplašeně hlavu a s údivem na mě chviličku hleděl, nejspíše s myšlenkami, jak z této zapeklité situace ven. Vyřešil to bravurně a s hlasitým bekáním odskočil.

Díky všudypřítomnému hluku, jsem se rozhodl, přemístit se do opačné části honitby a za místo noční čekané, zvolit louku na dně údolí, která je lemována říčkou Javornicí, která se vlévá do Berounky. Na jejím břehu jsem před lety postavil nízký posed, neboť louka je navštěvována vysokou zvěří, která zde bere paši a zvěř černá zde chodí rýt živočišnou potravu. Na místo jsem se dostal v půl desáté.
Svit měsíce se rozléval po okolních zalesněných stráních a ozařoval vršky stromů. Nad loukou se vznášel mlhavý opar a panovalo zde úplné ticho a klid. Zasedl jsem na kazatelnu a pozoroval okolí. Stále se nic nedělo a tak se mi začaly hlavou honit myšlenky a přemýšlení o mých starostech. Chmury se dostavily i díky ponuré, až by se dalo říci filmové, atmosféře okolí kazatelny.

Stále klid, který byl rušen jen šumem Javornice, která mi protéká za zády, pod kazatelnou. Ve čtvrt na dvanáct mě náhle z rozjímání vytrhuje šustot trávy pod kazatelnou a vidím, jak na mé stopě, kterou jsem zanechal po svém příchodu, zastavuje kus černé zvěře. Obeznávám lončáka a čekám, jak bude reagovat. Namísto toho, aby odfoukl a zmizel zpět, kudy přišel, tak jak by to jistě učinil kus starší, se dává do pohybu a po 15 metrech se znovu zastavuje přímo proti kazatelně.

Inu, jak říká můj kamarád Míla - "lončák, je hloupé prase" a do značné míry s ním souhlasím, neboť mu schází životní zkušenosti a pohybuje se mimo rudl, vedený zkušenou bachyní.
Vše je dílem okamžiku, kulovnice letí do ramene, kříž puškohledu sedí na předku černého rytíře a okolní klid protíná výstřel, který ještě chvíli vrací ozvěna od okolních strání. Lončák se propadá na místě nástřelu a zůstává v ohni. Po pár minutách se k němu vydávám a zjišťuji, že se jedná o cca 50 ti kilového kňourka.
Smekám svůj klobouk, černému rytíři vzdávám poslední poctu a své celovečerní rozjímání ukončuji myšlenkou o relativitě a pomíjivosti života, nejen zvěře.

Děkuji patronům lovu, za hezký zážitek a všem myslivcům přeji, do nadcházející lovecké sezony, „Lovu Zdar!“

Lukáš F.


#Černá zvěř, Černá zvěř - kňour, Lovecké příběhy, lov, Kulovnice, Úspěšný lov, Čekaná, Lovu zdar!

Zvěř žijící v neporušené přírodě je krásná zejména ve fotografii #aktivity radosti a milování života, Daněk, Fotografie z myslivosti, lov, Lovecké stezky

Kouzlo tvorů v přírodě - daněk skvrnitý

...někdo tvrdí, že zážitek z lovu nepotřebuje...možná už má mozek vypitý nebo v té palici od narození žádný neměl...

...někdo tvrdí, že má mezi myslivci kamarády...možná jen bandu co si navzájem závidí, ale v průseru drží spolu jak zabetonovaní!

...jsi myslící část těch lovců ve sdružení (spolku)...postarej se o mínění lidí okolo...dohlédni na chování myslivců na veřejnosti!



#aktivity radosti a milování života, Daněk, Fotografie z myslivosti, lov, Lovecké stezky, 

OSAMĚLÝ LOV na Orlím hnízdě

Krmeliště černé zvěře

Po týdnu ve škole v Ústí jsem se celý den těšil na večerní čekanou

Měl jsem v plánu jet už v 5 hodin, ale nějak mě zklamala technika tak jsem vyrazil z domů až po půl 7. Bohužel mou vytoužené místo "Větrná hůrka" kde jsme lovil v pondělí už bylo obsazené. A tak jsem vyrazil na místo Orlí hnízdo.
Vysoká kazatelna ve stěně lesa kde divočáci chodí na vnadiště. Po příchodu si roztáhnu deku přes nohy a dělám si prostor pod nohy, abych nešustil suchým listím... Asi půl hodiny se v lese nic neděje, a tak volám kolegovi jak to vypadá na Větrné? Ten mi odpovídá že má divočáky na vnadišti, ale není si jistý na dobrou ránu, s přáním lovu zdar pokládám telefon.

Po 10 minutách slyším šustit listí a kvikne sele, to už mám flintu na klíně a sleduji prostor před sebou.. Již vidím prasata jak jdou lesem. Jedná se o tři samotná selata. Bohužel, ale na vnadišti je čerstvá siláž a ta je černá a divočáci na ní hodují. 5 minut mířím, ale selata ne a ne vydržet v klidu.
Najednou se jedno zastaví a něco ryje. Na nic nečekám a střílím.
Kule buchne a prasata odbíhají. Říkám si že jsem určitě trefil. Po 10 minutách slézám z kazatelny a jdu na nástřel, tam nacházím stříkanec barvy a tak vím že je to dobré. Po 20 minutách nacházím zhaslé selátko v lese. Vzdám pocty ulovené zvěři a vesele se vracím po 30 minutové čekané k domovu.
Jediné co mě na dnešním loveckém úspěchu zamrzelo, že po naháňce která se konala v sousedním sdružení minulý týden už je to 5 rudl bez bachyně, který na večerních přišel na vnadiště...
 Komerce a eura přeplatí i střelenou bachyni..

Sele 35 kilo
Ráže 270. Winchester
Střelivo Geco 9,1 gramů
Vzdálenost 50 metrů
   Lovu a lesu zdar!

Sociální sítě Petr D. a Myslivost

BACHYNĚ. Lovecké příběhy. Podzimní večery u lesa. Skloněná hlava, hřbet srsti naježený, jen zaútočit. Co teď? Žádný strom, na který by se dalo vylézt, utéci není kam.

Na lovu v zimní krajině

Ohlásil se konec září a s ním přírodu ovládlo babí léto

Probíhala doba lovu holé srnčí zvěře - to znamená nevodících srn a průběrných srnčat. Tyto dny mě natolik uchvacují, že každou volnou chvíli se pohybuji honitbou a hltám plnými doušky tu krásu pestrobarevného podzimu. Připadá mi to, jako kdyby nějaký obr namočil štětec do zářivých barev a pomaloval jimi krajinu. Červenavě se směje u cesty javor, žloutnou duby a lípy, tu a tam se tetelí ve větříku zlatavá bříza ve společenství okrových osik. A tomu všemu jako by vévodil vzrostlý jírovec, obtěžkaný zrajícími kaštany. Jen samotný jeřáb v rohu pole vystavoval trsy rudých jeřabin dosud hřejivému slunci.
Ale abych se vrátil k samotnému lovu. Dnes byl příhodný den, obloha jak vymetená, a tak jsem si řekl, že bych mohl vyrazit na nějakou tu srnu. Patřičně jsem se ustrojil, nahodil motocykl a už jsem uháněl k lesu. Po pěti minutách jízdy jsem zaparkoval na cestě rozdělující hustý smrkový porost. A tady jsem zhluboka nasával vůně podhoubí a tlejícího jehličí. Přemýšlím, kam usednout. Po chvilce rozjímání jsem zamířil k Zimandlů lesíku, kde bylo strniště po ječmenu porostlé jemnou travičkou.
Tam bych se nějaké té holé mohl dočkat.
Dorazil jsem ke kazatelně na rozhraní olšoví a strniště. Zde jsem málem zašlápl statného ušáka, který si udělal lože přímo u žebříku. Rychlostí vystřeleného šípu mi zmizel z dohledu. Za zády jsem zaslechl šelest.

Hrdličky ve větvi stromu

Opatrně se otáčím a kuna lesní s pružností ocelového pera vyskočila z olšoví na strniště. Vytáhla na lov. Letos byl sušší rok, a tak se to myšmi všude jen hemžilo, dravci a šelmy mají tedy o potravu postaráno. Sotva nějakou ulovila, zmizela s ní v porostu a po chvíli se objevovala znova a znova. Slunce se již nachýlilo na západní obzor a značně protáhlo stíny okrajových stromů do pole. Srnčí teď začalo vycházet po obou stranách strniště, ale žádnou nevodící srnu jsem zatím nezjistil.
Vylezlo i několik silných srnců. Srnčata dováděla kolem srn a využívala každé příhodné chvilky, aby se mohla přisát ke strukům svých matek. Jenže těm to bylo asi nepříjemné, a tak od sebe srnčata odbíjely. No, dnes je to jen průzkum, říkám si, radši pořádně vyberu nevodící kus, třeba to bude i jindy.

Mezitím se značně zešeřilo. Těžko jsem již rozeznával jednotlivé siluety srnčího a tak jsem pomalu slezl a po Mlakovské hrázi zamířil zpátky k motocyklu. Ušel jsem po hrázi nějakých osmdesát metrů, když jsem najednou zaslechl šustot, jako kdyby se zvedal vítr. Zdvihám hlavu do korun dubů, nepohnula se ani větvička. Šustění však sílilo a vtom slyším slabé kviknutí a hned nato zachrochtání. Prasata! Zkoprněl jsem na místě a již vidím, jak jednotlivé kusy černé se s lomozem hrabou z paseky do hráze. Přitom se pošťuchovaly a byly zabrány do sběru žaludů. Hup, hup a čtyři odrostlá selata stála na hrázi. Po chvíli se s praskotem vysoukala bachyně a jistila. Jenže na ránu to bylo daleko a ještě ke všemu byla mizerná viditelnost.

Udělal jsem několik kroků směrem k nim. Divočáci zneklidněli. Vítr byl dobrý, ale určitě slyší mé kroky. Měl jsem holiny a v těch se nedá potichu šoulat. Pomalu si je tedy stahuji z nohou a s puškou připravenou k výstřelu jsem se k nim začal přibližovat jako kočka k vrabcům. Občas se po nich dívám dalekohledem, dvě prasata slezla z hráze do porostu. Teď už to musím risknout, děj se co děj.

Opřel jsem se o kmen akátu a v kleče zalícím a již v puškohledu mám jedno sele. Krátce mířím a tisknu spoušť. Hlučný výstřel otřásl ztichlým lesem a divočáci se rozprchli na všechny strany.

 .........obrázek z úspěšného lovu černé zvěře 

Podle překotného lomozu tu bylo ještě více černé, než jsem zahlédl. Přešlapujíce na místě, čekám, pořádně mě záblo, holiny zůstaly někde vzadu, v zápalu lovecké vášně ani nevím kde. Jednu jsem po chvilce našel, ale druhou ne a ne najít. Baterka mi pomalu dohasínala.

Vyrazil jsem tedy k nástřelu. Pak nacházím ve svitu baterky barvu. Několik kapiček se změnilo ve stříkance a zanedlouho v jedné gumovce stojím u zhaslého kusu.

Ale ouha! V houští to zapraskalo, zlostně zafunělo a již stojím tváří v tvář skoro metrákové bachyni.

Skloněná hlava, hřbet srsti naježený, jen zaútočit. Co teď? Žádný strom, na který by se dalo vylézt, utéci není kam. V tu chvíli se mi jak na filmovém pásu před očima odvíjel můj život. Jít po ní nožem, střílet?

A tu mě napadla spásná myšlenka. Rozepnul jsem kabát, doširoka jej rozevřel, udělal výpad proti bachyni. Hrozně jsem zařval a vystřelil do vzduchu. Opravdu to zapůsobilo, supící bachyně se otočila a neochotně za neustálého funění a trhání hlavou se začala vzdalovat. Zřejmě se tímto způsobem se mnou vypořádala. No, spadl mi kámen za srdce, možná jsem se podruhé narodil. Ještě jsem chvíli poslouchal, ale útok už nehrozil. Slyšel jsem jen vzdalující praskání, jak bachyně odcházela... Prožitou hrůzou mi přestala být na bosou nohu zima. Na ztracenou holinu nebylo po těchto událostech ani pomyšlení a tak jsem seleti vložil do svíráku poslední hryz a sobě za klobouk úlomek. Poté jsem jej vyvrhl a dovlekl k motorce a ani nevím, jak jsem dorazil domů. To, co se mi dnes přihodilo, byla opravdová náhoda nebo štěstí.

  Poznámka: Příběh je vyprávěný na sociální síti...je dobře napsaná zkušenost, která může poskytnout mnoho informací nejen pro myslivce a přátele přírody. 
Osamocený lov a pohyb ve ztížených podmínkách přináší volbu rychlého rozhodování a adrenalinového nadšení. Pro někoho je to zábava - pro jiného myslivce důrazné poučení.

Buffalo Shot with a Bow Bowhunting in the free world. Lovci, kteří loví lukem, nejsou žádní patlalové co práskají ze zateplené kazatelny na plesnivou hromadu...

Srnec

Lovci, kteří loví lukem, nejsou žádní patlalové co práskají ze zateplené kazatelny na plesnivou hromadu tak jak je u nás velmi oblíbené.

 To jsou lidé, kteří znají zvěř lépe než většina našich myslivců, dokáží se k ní dostat na pár metrů a vysoce zvažovat zda pustit šíp, či ne. Mám v okruhu této skupiny pár kamarádů, nikdy jsem takto nelovil, ale lovecký zážitek je jistě nesrovnatelný.
Opakují se dotazy na lov pomocí luku a šípů.

Co o tom víme?

Většina informací je na anglických serverech, ale názorně něco uvidíte i na videu. Pokud rozumíte trochu anglicky.
Samozřejmě, středoevropský český i německý lovec bude z neznalosti frfňat...spíš proto, že přes svoje velké panděro by lovecký luk speciál nenatáhl. Pivní mozol má sklon nepřesáhnout hranice příkopu kolem blízkého lesíka, který objíždí svým autem.
Nikde nebyl, neviděl co se děje a jaké jsou formy lovu (je to trochu i sport jako myslivost)jazyky nezná.
Jen ty vepřové jazyky pečená kolena, řízek a pivo. Vždyť do Bavorska na pivní festival je blízko a zná to z vyprávění.
Na německé myslivecké klobouky se štětkou nadává a sousedy pohrdá.

Poznámka: cituji některé názory z debaty na sociální síti...Neberte to jako poučování je dobré vědět jak to jinde chodí a proč se takto loví (dávám video, kde je vidět víc, především jak střela vypadá) některé odpovědi jsou z čiré neznalosti (nikdy to neviděli a táta je to nenaučil) jiný už něco o tom slyšel.

cituji: Tak ten lov s tím lukem, je opravdu prapodivný. To bych neprovozoval ani náhodou, ať si s tím střílejí z nudy ve Státech po prasatech na farmě, ale v myslivosti to nemá co dělat.

....Já bych zas Luk tolik neodsuzoval :) k lovu patří už od pradávna :) a pořad je to o lidech co je drží v ruce špatná ze zbraně muže mít pro zvěř stejné následky jako z luku a naopak :) ale jinak já střílím kulovnicí 7x64 a zatím jsem neměl nějaký problém je pravda že lišku na kožešinu bych s polopláštěm nestřelil, protože ji to rozbije :) a jsem názoru že člověk se muže naučit z daleko více zbraní než jen jedné když si na ně trošku zvykne a sedí mu myslím že není problém :) ae někdo se nenaučí střilet ani z jedné no :)
...Ano samozřejmě, že se luk používal odpradávna k lovu, ale jen z toho důvodu, že nic jiného nebylo, jakmile se objevila kuš, tak se lovilo jen s ní a tak dále. Z dnešního pohledu lov s lukem či kuší nepovažuji za zodpovědný lov.

...Lov lukem patří k myslivosti asi tak jako svícení lucernou, nebo ládování předovky. Předpokládám se k tomuto vracet taky nechcete... S moderním lovem nemá nic společného. Navíc nižší ranivost a tichost zbraně jsem vůči zvěři víc nefér než moderní zbraně.

...Podle Selye nelze mluvit o bolesti při šoku. Pokud vím debata byla o loveckých zbraních. Šíp jste nikdy neviděli, jen můžete sledovat ty speciální soupravy co španělská skupina používá. Taky se nikde nepíše o šoku po zásahu střelou, který ovšem naprosto vylučuje jakoukoliv debatu o tom, kdo dobře a jakou ráží střílí.

...šíp, ať je jakýkoli supr-čupr, nebude mít nikdy takovou ranivost, jako kule, která se při průniku deformuje. Když vyvrhuju ulovený kus, ať je to srnčí nebo černá, a vidím, jakou paseku to udělá na plících nebo játrech.. (často je "pajšl" doslova na vylití..) Tohle šíp prostě nedokáže. Svým způsobem je lov lukem tak trochu umění, protože ke zvěři je nutné se dostat na krátkou vzdálenost.. ale taky o to dál zasažená odchází a o to déle po zásahu zhasíná (o zásahu špatném ani nemluvím..) Nebudu v žádném případě obhajovat "blbé" rány z kulovnice, na druhou stranu - někdy prostě (byť taková rána nebyl úmysl) zvěř zhasne i po takovém zásahu, protože tlak na okolní orgány je velký, nehledě na porušení velkých cév, šoku apod. Ne nadarmo se např. říká, že "osma odpouští i horší zásahy".. V neposlední řadě je to o obrovské zodpovědnosti, která dnešním lovcům (záměrně nepíču myslivcům) chybí, přeceňují své střelecké schopnosti, nedokážou si ránu odpustit s tím, že "tak zkusím to, třeba to trefím" (tím narážím třeba na proklamované "na lišku se střílí i přes metr dříví..") V USA je lov lukem běžný, ale určitě ne z důvodu nějaké myslivecké etiky, ale prostě proto, že je to větší adrenalin. Ale my nelovíme pro zábavu nebo z nudy, naším cílem má být vždy co nejrychlejší a nejméně traumatizující usmrcení. Proto lov lukem NE.

....rozbitá zvěřina a zástava oběhu nastává pomalu, důležité je překvapení, šok. Na šokový děj z poranění i malého rozsahu se umírá nejrychleji (Selye) Zvěř zrazená dlouho utíká i s rozbitým srdcem, jde o záchrannou reakci organismu zvěře, která je obrovská...šípy mají těžké obrovské hroty, přesto větší roli hraje to překvapení zvířete z blízkosti lovce.

...Nejsem uplně proti lovu lukem i když samotného mě to neláká ale v oboře se dá aspoň napravit i špatná rána ikdyž zase kdž se podívám na utrpení zvěře nechal bych lov lukem v Americe kam asi patří a kde neví čím by už stříleli.

...Lovci, kteří loví lukem, nejsou žádní patlalové co práskají ze zateplené kazatelny na plesnivou hromadu tak jak je u nás velmi oblíbené. To jsou lidé, kteří znají zvěř lépe než většina našich myslivců, dokáží se k ní dostat na pár metrů a vysoce zvažovat zda pustit šíp, či ne. Mám v okruhu této skupiny pár kamarádů, nikdy jsme takto nelovil, ale lovecký zážitek je jistě nesrovnatelný.

....Lov šouláním a stylem, kterým loví lušičníci je oproti lovu na čekané u hromady úžasný, bohužel je to styl, který vyžaduje více než jen 2 hodiny na štontu a na leči pak 20 knedlíků se šípkovou

....Jsem proti všem nesmyslným zákazům. Takže i proti zákazu lovu mechanickou zbraní. Navíc jsem přesvědčen, že i v případě zrušení zákazu by s ním lovilo jen naprosté minimum myslivců. Proč?

1) Reálná šance něco trefit a zabít je tak do 50m. Obrovskou roli pro dobrý zásah hraje každý metr v odhadu vzdálenosti, vítr a střelba do/z kopce. Pokud si někdo myslí, že po týdnu bude Robin Hood, tak ho to rychle přejde...

2) Každý kdo zkusil střílet třeba z kladkového luku ví, že to není žádná sranda. Už jen se naučit jak ho natáhnout a v případě lovu to udělat potichu a bez prudkých pohybů... Po 20 ranách máte dost... Na nějaké plížení houštinami taky zapomeňte. Je to velké, těžké, neohrabané a pohotovost ke střelbě nula. Navíc vám 2x spadne šíp ze zakládky a zvěř je dávno v tahu. Představa někoho na naháňce s lukem je spíš k smíchu :-)

3) Pořizovací cena vybavení pro lov je srovnatelná s cenou průměrné kulovnice. Není to jen luk či kuše. Šíp třeba stojí kolem 300 Kč a není problém ho ztratit, či zničit. Většina lovců používá i dálkoměr a další doplňky a to jsme ve vybavení zase v jiné úrovni. Při neustále se opakujících dotazech: "Poraďte kulovnici do 10 tis." pochybuji že někdo bude dávat 15 za luk a 5 za šípy a příslušenství.

Přes výše uvedené loví lidstvo lukem úspěšně tisíce let, na rozdíl od kulovnic, které jsou v moderním pojetí doménou posledních řekněme sta let... Minimálně z úcty k tradici by tento způsob lovu neměl být zakázán...

Na You Tube je řada videí z lovů skupiny cazandoconarco. Zaujalo mne video na lovu kamzíků v horách. Příroda, lov, radost a únava zvěř v horách a zážitky z lovu. Rozhodně rekreace i dobrodružství a tichý lov v horách. Kamarádství především, to v myslivosti někde zaměřené ulovit co nejvíce masa neexistuje.
Jsem přesvědčen, že u bowhunting ta závist neexistuje. Je to především sportovní zájmová skupinová aktivita při lovu což českou myslivost naštěstí nepřipomíná.
Je to projev aktivitity v zájmových skupinách lovu zvěře ve svobodném světě. Čtěte dále...

Bowhunting (lov pomocí luku)

Evropa

 Většina národů, včetně Dánska, Francie, Španělsko, Portugalsko, Itálie, Maďarska, Finska, Bulharska a Slovinska používají luk a šíp k lovu jako lovecký nástroj moderní myslivosti. Některé evropské země, včetně Chorvatska, Německa, Irska a Spojeného království zakázali bowhunting. Bowhunting, jako je lukostřelba, byl oživen v Británii během viktoriánské éry, ale byl zakázán pro celé Britské ostrovy od roku 1960 .

V USA a Kanadě, stejně jako u jiných stylů lovu, se bowhunting řídí jednotlivými provinciemi a státy. Předpisy, často se zabývají otázkami, jako je oblast, která k lovu, jakou roční období (období) a které pohlaví a druhů zvěře může být povolen. V mnoha případech je speciální lukostřelba povolena v období vynětí půdy z produkce, pro minimalizaci rušení z pušky lovci. Kromě toho, v úsilí o maximalizaci hry oživení a výstřel lethality, Pro zajištění rychlé letality (usmrcení zvěře)  jsou na to často technické předpisy, jako jsou např. minimální hmotnost pro lov velkých druhů zvěře.
 Obecně většina povolení luku pro lov velké zvěře začíná koncem srpna nebo začátkem září v severních státech a kanadské provincie a něco později v jižních státech.


Nový Zéland

 Organizovaný lov lukem začal na Novém Zélandu v roce 1945. Vláda Nového Zélandu reguluje bowhunting.  Výroční 3 dny oblasti turnaj se koná turnaj každé narozeniny královny o víkendu na různých místech po celém Novém Zélandu. Bowhunters musí mít oprávnění k lovu na soukromém pozemku, a nemohou lovit v zemích DOC, národním parku, nebo jiné rezervy bez povolení.
 Neexistují žádná zvláštní období pro bowhunters nebo pro lov se střelnou zbraní je aktivní lov lukem při společném lovu.

Austrálie 

 Bowhunting se praktikuje v Austrálii a na něho se konkrétně nevztahuje nařízení zákonem. Pouze u nepůvodních druhů jsou uznány jako hra australské Bowhunters asociace.

 Státy Victoria a Nový Jižní Wales rovněž regulují bowhunting. Ve státě Victoria je lov regulován prostřednictvím odboru životního prostředí a udržitelný rozvoj (DSE) V Novém Jižním Walesu se to dělá ve hře Rada. V současné době neexistují žádné zvláštní předpisy o lovu v jiných zemích a územích.

 Zatímco oba Victoria a Nový Jižní Wales má požadavky pro udělování licencí na bowhunters, sport je samoregulační. Australská asociace Bowhunters a místní kluby hodnotí lovce přes Bowhunter způsobilost Certificate (BPC), která je navržena tak, aby byla zvířata zabita v souladu s humánními principy.

Zdroj: sociální sítě skupiny Myslivost Facebook, videa youtube.com, en.wikipedia.org


#Lovecké stezky, Lovy lukem a šípem, Způsoby lovu a historie, #Bowhunting (lovecká lukostřelba), Lov ve svobodném světě

Láska obřady projevy a zvyky v přírodě. #Lovecké stezky, Myslivec a zvuky v přírodě, Způsoby lovu a historie, Les, lov, Lovecký pes, aktivity radosti a milování života,

Husy pár a dimorfismus pohlaví

Zajímavé téma nejen pro vědce, analytiky dění v přírodě a zemědělce chovatele, včelaře nebo jiné chovatele živého tvorstva.

Způsoby milování jsou nejen jedinečné nebo ve více variacích, ale cílem je vždy zachování a pokračování rodu bez omezení. Chování reaguje na přírodní podmínky, potravu, příznivé nebo nepříznivé počasí, denní doby a příznivá období roku. Je toto dění dobře ustanoveno nejen generacemi a staletími vývoje, ale zřejmě i jakýmisi vyššími zákony, co teprve objevujeme, pozorujeme, analyzujeme a učí nás tomu rozumět.

Podstata milování je řečeno selským rozumem vždy a všude stejná a to úvod k rodičovství.

   Není to ovšem zcela pravdivé konstatování, protože láska je i primární opakovaná a stále vládne všemu živému dění a to i tehdy když reprodukce se právě nedaří...je stimulována přírodními zákony, co nutí rod zvýšit populaci po nezdarech, neúrodě, nemoci i úhynu. Savci zvláště velcí jsou člověkem ale decimováni a druhy vymírají. Tam člověk zasahuje patologicky tak jak je to jeho hamižnosti vlastní...

V lásce v přírodě nevládnou peníze...ale u člověka ano.

Kde vládnou peníze, zachází se s láskou jako se zbožím...subjektivní milování je u člověka vedlejší.

   V přírodě jsou jevy milování a mateřství od sebe odděleny a nikdy není láska obětována praktickému cíli mateřství.

Z milování laskavá příroda nevyloučila nikoho, ale mateřství je přidělováno jako zvláštní dar. Milování se má zúčastnit každý a přírodě je zdánlivě jedno, kolik dětí z toho doroste.

#Lovecké stezky, Myslivec a zvuky v přírodě, Způsoby lovu a historie, Myslivecké ráno, Les, lov, Lovecký pes, 
aktivity radosti a milování života, 

Zimní oblečení a obutí. Zimní myslivecká obuv - zkušenosti lovců...myslivců.

Tučňáci v Chile Patagonii

Zimní obutí a oblečení pro myslivost. Hubertus a zkušenost. Znáte sněžnice?

Dost v zimě chodím ven, preferuju sice čekané, ale po ránu taky šoulám, takže předpoklad je, že je využiju. Na čekané mám kvalitní hubertusový kabát z dutých vláknem a připínatelným pytlem na nohy od Silvajagtu, ale ten připínák používám výjimečně, vždycky než se usadím tak dělám 5 minut rámus. Doposud jsem měl boty od Garmische s Thinsulate bez Gore, takže občas mokro a na delších čekaných ve větru nebo pod 0°C po 1,5 hodině zima i s termoponožkama Vavrys,  takže bych chtěl něco v čem se dá pomalu šoulat a noha se nepotí a při tom i sednout a zima nebude, věřím že ten beran s v kombinaci s Thinsulate bude dobrá kombinace. Dostal jsem na Polary reference loni na nadháňce od jednoho známého, tvrdil že nemají chybu. Jinak táta má Kiruny od Maindlu a nemůže si je vynachválit, ale to už je poměrně drahá bota, navíc v semišovém provedení takže je složitější údržba.

Tropická ráže zbraně vyžaduje pevnou montáž

Používám různé termo ponožky s vláknem moira a beru si na čekanou či natláčku vždy jeden pár suchý - náhradní a vypraný. Dále pokud očekávám dlouhou čekanou v mraze či nátlačku, kde se spíše čeká než chodí, tak vždy si důkladně omyju ráno nohy - chodidla vlažnou vodou bez mýdla (máčím je a mnu až kůže vrzá) a potom důkladně osuším a po osušení a příp. vyfénování postříkám sprejem proti pocení či pudrem proti pocení ( pudr je levnější ). Dále patřím mezi ty, co na hon či nátlačku jedou v lehkých botách, přezuju se před honem do patřičných bot a po honě znovu výměna ponožek a obutí lehké boty,
jo o kopyta je třeba pořádně pečovat, si svých vážím, protože mně zatím nosí kam chci a potřebuji.

Zdroj: Výběr z debaty o loveckém obutí myslivce 

Puškohledy KAHLES HELIA CSX. Optika, Puškohledy, Střelectví, Nastřelení lovecké zbraně

Puškohled Kahles Helia CSX 3-12x56

Myslivost vyžaduje dobré technické a optické vybavení

 Jedním ze špičkových výrobků optiky jsou puškohledy Kahles. Zkušenými lovci jsou považovány za nejlepší. Dnes už jsou dostupné skoro každému mysliveckému nadšenci pro lov ve ztížených podmínkách. Náročný terén, nepříznivé světelné podmínky, neočekávané situace, to jsou podmínky, které vyžadují rychlá rozhodnutí a intuitivní ovládání všeho vybavení zvláště pak puškohledu.

Extrémně široké zorné pole lehkého modelu KAHLES HELIA CSX poskytuje výjimečný přehled v každé situaci a dovoluje  střílet s oběma očima otevřenýma.

Díky nové digitální elektronice CSX může být intenzita osvětlení velmi rychle přizpůsobena aktuálním světelným podmínkám pomocí dotykového ovladače. Nastavení lze jednoduše a okamžitě uložit do stavu „stand-by“. Přesně identifikovatelný červený bod puškohledu KAHLES HELIA CSX navede oko přímo na cíl. Toto je okamžik, kdy můžete plně využít všechny svoje schopnosti a přednosti puškohledu KAHLES HELIA CSX .

1,1-4×24L; 1,5-6×42L; 2,5-10×50L; 2,5-10×50L mz; 3-12×56L; 3-12×56L mz

L …. tělo z hliníkové slitiny
mz .. Multizero
Všechny modely jsou dostupné také v provedení LS s montážní lištou typu Swarovski (SR)

Optika

Optická sestava puškohledu KAHLES HELIA CSX se čtyřmi ručně broušenými čočkami špičkové kvality v objektivu vytváří extémně čistý a hluboký obraz v jasně definovaném širokém zorném poli bez jakýchkoliv deformací u jeho okrajů.
Uložení
Extrémně odolné tělo puškohledu KAHLES HELIA CSX je soustruženo z monobloku vysokojakostní slitiny pomocí nejmodernějších metod obrábění.
Rektifikační mechanismus
Extrémně přesný rektifikační mechanismus puškohledu KAHLES HELIA CSX zajistí absolutní opakovatelnost nastavení hodnot.
Náhradní baterie
Náhradní baterie puškohledu KAHLES HELIA CSX je uložena v krytce rektifikačního točítka.
Záměrná osnova
Puškohledy KAHLES HELIA CSX mají robustní, nezvětšující se, záměrnou osnovu, která je umístěna ve druhé obrazové rovině. Záměrná osnova puškohledu KAHLES HELIA CSX je leptaná do skla. Kombinace těchto skutečností poskytuje rozhodující výhodu při daleké střelbě.
Digitální technologie osvětlení
Puškohled KAHLES HELIA CSX je opatřen digitálním plynulým ovládáním jasu nasvícení. Ovládání puškohledu KAHLES HELIA CSX je absolutně bezhlučné, s pamětí posledního nastavení a červeným indikátorem spuštění. Ovládání digitální technologie CSX je odlišné od běžných analogových ovladačů, a umožňuje výjimečnou životnost baterie – až 500 hodin.
AMV optická vrstva
Všechny čočky puškohledu KAHLES HELIA CSX jsou pokryty optimalizovanou AMV optickou vrstvou, která poskytuje téměř bezztrátovou světelnou propustnost v kritické oblasti spektra, okolo 520 nm, čímž dokáže využít i poslední zbytky viditelného světla.
Vodotěsnost
Je samozřejmostí, že puškohledy KAHLES HELIA CSX jsou plněny dusíkem a díky dokonalému utěsnění jsou vodotěsné (do hloubky 4m – 0,4baru), vlhko a prachotěsné.

Kahles splní požadavky velmi náročného lovce-myslivce, ale nezapomeňte než stisknete spoušť kulovnice, na bezpečnost zacházení se zbraní a ověřte si kam a na co střílíte. Vystřelený náboj už nelze vzít zpátky!
Na webu firmy Kahlesusa se dočtete víc, ale anglicky s výběrem i nabídkou novinek

#Optika, Puškohledy, Střelectví, Nastřelení lovecké zbraně, Dalekohledy, Hunting Rifles, lov, Reklama a lov, Lov ve svobodném světě,

 Zdroj: kahlesusa.com/Rifle-Scopes/Hunting-Models.html

Myslivost na Facebooku a přátelé myslivosti i přírody. #Lovecké stezky, Myslivec a zvuky v přírodě, Způsoby lovu a historie, Myslivecké ráno, Les, lov, Lovecký pes

Selata s bachyní vždy vepředu a máma to jistí...tak bacha!

Ranní šoulačky

jsou nejkrásnější. Pište, co jste viděli! Mobil s kvalitním foťákem jistě už máte s sebou. Někdo nosí kameru. V zimě sledujeme obnovu a stopy zvěře...

Točte to. Ať si to ostatní (třeba ti, co se válí v posteli) prohlédnou...o co přišli.

Z postele nic neulovíš, neuvidíš.

Leda tak pavouka co loví mouchu v koutě, bzučícího komára, co pronikl z večera do ložnice.
Vyžeňte pavučiny z laufu!

Příběhy zážitky a úlovky (napište, obrázky videa nahrajte) do diskuze sem v komentářích, nebo lépe na Facebook...tady  →→  Myslivost.


#Lovecké stezky, Myslivec a zvuky v přírodě, Způsoby lovu a historie, Myslivecké ráno, Les, lov, Lovecký pes, 

ÚSPĚŠNÝ LOV, zvěřina a její zpracování myslivcem. Jak na to? # lov, Zpracování zvěřiny, Zvěřina a kuchyně myslivce, Co budeme vařit dnes?, Naše domovy a chalupy,

Zvěřinový guláš - kotlík

Důležité pro mysliveckou praxi

VYVRHOVÁNÍ

Ujasněme si nejdříve pojmy, které se občas pletou:
  vyvrhnutí je vyjmutí všech orgánů z dutiny tělní, případně z krku a svíráku. Rozrušení, rušení je stažení kůže a rozdělení zvěřiny (řeznicky bourání).

Klasický způsob začíná řezem od brady až k hrudníku. Podél spodních čelistí uvolníme krajinu hltano-hrtanovou a lízák. Vyjmeme lízák a průdušnici, od níž oddělíme jícen, který zauzlíme . Uzel nesmí sklouznout při pozdějším protahování hrudníkem. Mnozí to umějí efektním provlečením dvěma řezy v jícnu, aby se obyčejný uzel neuvolnil. Toto opatření je důležité u velké parohaté zvěře, zejména jelení, protože jícen obsahuje často regurgitovaný (vyvržený) obsah trávníku, od kterého se kazí nebo alespoň kysele načichne zvěřina krku. Silný krk také rychleji chladne. U vchodu do hrudníku všechno obřízneme a vtlačíme co nejvíce dovnitř.

U srnčího, kde je krk tenký a jícen jen zřídka obsahuje větší množství zeleně z trávníku, se toto dost často nedělá, podobně jako u muflonů, kde již většinou počítáme s preparací i s krkem. Srnčí se také většinou nosí svázané v kozelci na rameni a barva vytékající z krčního řezu nám může potřísnit oděv. Průdušnici i jícen potom odřízneme v kopuli hrudníku až při vyjímání plic. Krční řez však rozhodně provedeme ihned po vyvěšení kusu k chlazení, případně při odřezávání hlavy. Také kozelec slouží jen k nejnutnějšímu nesení a co nejrychleji ho uvolníme, zejména u kusů neúplně vychladlých.

Ještě před otevřením dutiny břišní se zejména u říjných jelenů a daňků odříznou kratiny v dostatečně širokém poli kolem střapce, kde zduřelé tkáně (spála) a potřísnění výměšky pohlavních žláz jsou zdrojem pronikavého pachu. U daňků bývají potřísněny nejen břicho a slabiny, ale i boky, a proto mnoho lovců daňků ještě před vyvrhováním pokud možno pečlivě čistí srst na těchto místech.

Jeleni u vody

U srnců se někdy vyžaduje ponechání střapce u kůže, a protože v tomto případě se nejedná o žádné výraznější pachy, můžeme na to přistoupit a vyjmeme potom jen žílu a odřízneme ráže. U samicí zvěře ponecháme zástěrku.

VLASTNÍ VYVRHOVÁNÍ

Začínáme opatrným naříznutím břišní stěny. Do řezu vsuneme dva prsty, které vedou hrot nože až k hrudní kosti tak, abychom neprořízli trávník a střeva. U nás se neprovádí otevírání hrudníku podél hrudní kosti až ke krku, praktikované místy v zahraničí. Je to docela zbytečné, nestačí nám obyčejný nůž a navíc narušujeme celistvost zvěřiny a naděláme množství nežádoucích odštěpků kostí a chrupavek. Do hrudníku se musíme dostat i bez jeho úplného otevření. Potom prodloužíme řez nazad až k pánvi, kde rozřízneme vnitřní svalovinu kýt přesně uprostřed až k zámku . Zevnitř pánve můžeme sponu kostí stydkých kontrolovat prsty. Zámek se rozřízne, a protože ani u srnčího není třeba ničit cennou ocel nože, je výhodné, máme-li kostní pilku přímo na noži. Jinak znamenitě poslouží zkrácený plátek pilky na železo, kterým se snadno rozřízne zámek i nejtěžších kusů. Vyhřezlý trávník a střeva přitom odsuneme na stranu k naší pravé ruce. Zdá se to maličkost, ale největší trávník - bachor je u přežvýkavců uložen převážně na levé straně a uvolníme si tak nejprostornější „operační pole", i u černé zvěře odsuneme podobně velkou část tlustých střev.

Zámek je nutno rozlomit s použitím určité síly, abychom se dostali do pánevní dutiny. Jsou siláci, kteří to dovedou rukama vloženýma zepředu do pánve, případně přímo do zámkového řezu (pozor na zranění odštěpky kostí). U menší zvěře to obvykle nečiní zvláštní potíže, ale nikdy si nesmíme pomáhat tlačením nebo dokonce šlapáním na vnitřní strany kýt! Hrozí roztržení nejcennějších částí zvěřiny v krajině stydké a kyčelní, kde je pak narušen proces zrání a rychle nastupuje hniloba. Dříve se k tomu používaly silné tesáky, dnes by nás čekalo spíše zranění a zničení nože.

Výtečný  zvěřinový guláš s těstovinami (nebo knedlíkem)

Náhradní a nouzový může být tento postup: pánev se nerozlamuje, ale zvenku se obřízne okolí řitního otvoru, případně svírky, štíhlým nožem se kolem dokola odpreparují orgány pánevní dutinu a všechny se vytáhnou přes pánevní dutinu ven. Pak se pokračuje ve vyvrhování.

Někdy se tento způsob používá v cizině, ale nevidím v něm žádné výhody. Spíše hrozí odtržení kýt při další manipulaci. Více jsem ocenil jelenáře, kteří nosili v batohu klínek z tvrdého dřeva nebo krátkou sekerku, které používali k páčení a rozlomení zámku. Dbáme, abychom neprotrhli plný močový měchýř a močí nepotřísnili zvěřinu. Po odsunutí orgánů z dutiny břišní obřízneme bránici kolem žeber až k páteři , jednou rukou uchopíme plíce i s průdušnicí a za současné jemné pomoci nože v hrudníkové kopuli, vytáhneme kompletní vývrh směrem nazad a ven .
Pokud jsme u menší zvěře neprovedli krční řez, odřízneme před vytahováním průdušnici a jícen v kopuli hrudníku. Potom snadno obřízneme konečník, případně pochvu a močový měchýř a všechno vytáhneme k výhozu. Pokud je někdo zvyklý odstranit nejprve pánevní orgány a pak teprve vyjmout ostatní vývrh, není to žádná chyba. Mně osobně se ale zdá, že střeva v dutině břišní překážejí při přehledné práci v pánvi. Nakonec prořízneme naplněné cévy před pánví

CHLADNUTÍ

Pověšení k vykapání a částečnému vychladnutí bychom měli věnovat alespoň několik nejnutnějších minut, protože je starou zkušeností potvrzenou i laboratorně, že stékající barva vytváří v dutině tělní jemný film, který zvěřinu nejlépe chrání a pod kterým nejlépe probíhá zrání zvěřiny . Z toho důvodu také dutinu tělní nevytíráme „dočista" (často bychom do zvěřiny vetřeli nečistotu), zato důkladně vyřežeme všechna barvou podlitá místa, zejména okolí střelných ran a pamatujeme, že podlitiny nebo obsah zažívadel mohou být energií střely vtlačeny hluboko mezi svaly a že právě tady nejdříve nastupují hnilobné procesy. Šetřit zvěřinou se tady nevyplácí. Ostatně i znečištěný výřez, samozřejmě uvařený, ocení pes. Osluněný snímek na doprovodné fotografii je jen technický ústupek fotografovi, jinak volíme samozřejmě stinné místo, pokud možno v proudícím vzduchu, l tak jsou v létě velkou svízelí mouchy.

Celer a libeček

Řezy můžeme zakrýt čistou zelení, ale jen tak, aby nebylo omezeno větrání. Do jisté míry odpuzuje mouchy např. kapradí, doma ve sklepě se používala rozemnutá nať celeru a zejména libečku, jehož pronikavá vůně nijak zvěřinu neznehodnocuje, a býval proto nepostradatelný na zahrádkách všech mysliven. Pamatujme, že jsou i živorodé mouchy, jejichž larvy se zvláště v hloubi hrudního koše mohou začít „hemžit" ve velmi krátké době. Samotné vkládání zeleně do tělní dutiny zvěře je jistý problém. Veterináři ho obvykle striktně zamítají. Řada myslivců však chápe zeleň esteticky, aby byl odlišen ušlechtilý úlovek od jatečného materiálu. Volíme-li tedy určitý kompromis, pak zeleně jen tolik, aby nebránila řádnému větrání a nebyla mokrá a znečištěná. A jen na co nejkratší dobu pro přepravu. Vložená větvička může také posloužit, vkládáme-li u menších kusů vychladlý drob do dutiny tělní, aby nepřišel do přímého styku se zvěřinou. Vím, že proti tomuto zvyku může být mnoho námitek, ale nekompromisně může protestovat jen ten, kdo nikdy nenesl srnce na vlastních zádech bezcestím a neměl pomocníka, který by drob poponášel za ním. Pro velké kusy musí obvykle přijet povoz a tak se drob stejně přepravuje zvlášť. V zahraničí je někdy používán speciální vak z jemné, ale pevné tkaniny, do kterého se dají vložit celé kusy srnčího nebo menší divočáci. Vak se dá snadno složit a vložit do batohu a je dobře omyvatelný.

ZÁKLADNÍ ANATOMIE A HYGIENA

Kompletní vývrh, včetně lízáku, zavázaného jícnu, průdušnice, plic, jater i zažívadel se dá provést u jakkoliv velké zvěře. Naopak prostorný hrudník jelena poskytuje více místa „pro rukávy", než srnčí.

Často je vžitý způsob vyvrhování nadvakrát, kdy se oddělí nejprve játra od bránice, vyjmou se orgány dutiny břišní a pak se pracuje v hrudníku. Nic proti tomu, umíme-li to dobře bez zbytečného roztrhání orgánů, které bychom museli pracně hledat v trávě a listí. Žádné opodstatnění nemá občas propagovaný „malý vývrh", při kterém se ponechají orgány v hrudníku, nanejvýš se prořízne bránice. Ani časové hledisko neomlouvá, protože věci znalý myslivec musí umět provést úplný vývrh stejně rychle.

Z vývrhu se oddělí jedlý drob a protože všechny orgány jsou spojeny blanami, dá se, při určité zkušenosti, celý drob od lízáku, přes průdušnici, plíce, srdce (které podélně rozřízneme a zbavíme sražené barvy), játra i ledviny pověsit k vykapání . Obvykle se nám to nepodaří u sleziny, která je těsně přilehlá k trávníku, a ledvin černé zvěře, které bývají obaleny bělí.

Nejedlé části - výhoz prohlédneme a posoudíme jejich normální vzhled. Speciálně nás může zajímat jediný pravý žaludek přežvýkavců - slez , kde bývají okem viditelné nebezpečné hlístice a kde i praktik pozná případné změny na sliznici.

Veterinární předpisy stanoví: „Uživatel honitby je povinen provést na místě ulovení zvěře její předběžnou prohlídku, při níž posoudí výživný stav, povrch těla, zejména na výskyt ektoparazitů, zánětlivých změn na kůži a poranění pokousáním a dále, jde-li: o srstnatou zvěř spárkatou, podkoží, tělní otvory a jejich okolí, výstelka tělních dutin, svalovina, sliznice dutiny ústní, jazyk a vnitřní orgány."
Myslivec tedy není ani legislativou brán jako „laik", ale jako odborník s příslušnou kvalifikací, který je schopen předběžnou prohlídku provést!

Stejné předpisy praví: „Zjistí-li se při předběžné prohlídce, že jde o zvěř nemocnou nebo podezřelou z onemocnění nákazou zvířat, nesmí být odstraněny žádné její části (tedy ani výhoz - pozn. autora) a tato zvěř musí být veterinárně vyšetřena."
„Před veterinárním vyšetřením nesmí být zvěřina zmrazená." Zmrazení totiž může zastřít některé smyslové změny.
„Není-li ulovená zvěř nemocná nebo podezřelá z onemocnění nákazou zvířat, lze

a) oddělit hlavu, jde-li o trofejovou zvěř, jazyk, plíce, srdce, játra, slezinu a ledviny, mají-li být ponechány lovci,

Ilustrační obrázek paroží jelena v krytu
na kraji lesa

b) uvolnit zvěřinu ke spotřebě v domácnostech účastníků lovu, anebo podle výsledku veterinárního vyšetření (podtrženo autorem) pro vnitřní trh, poskytování stravovacích služeb nebo zahraniční obchod."

Dále se uvádí: „Srstnatá zvěř spárkatá se ihned po ulovení otevře a vyvrhne." Slůvko „ihned" je velmi ošidné a z hlediska hygienika docela pochopitelné. Jenže myslivec ví své a zná složitosti u kusů po dosledu. Připomeňme si pouze, že v jatečné praxi platí: „Všechny úkony v opracovávání poražených zvířat musí na sebe bezprostředně navazovat a plynule probíhat tak, aby od omráčení do vyjmutí vnitřností neuplynula doba delší než 45 minut."

Musí tedy i u zvěřiny platit prastarý poznatek, že každý dosledovaný kus spárkaté zvěře, zejména ráno po večerním odstřelu, je z hygienického hlediska podezřelý! V teplém počasí dochází během několika hodin k zapaření a rozvoji hnilobných procesů, znehodnocujících celý kus. Ani kusy, které jsem dostřelili ráno ještě živé, nejsou bez rizika. Složitými biochemickými procesy došlo ke změnám ve svalovině a je narušen normální proces zrání. O mnoho lepší to není ani u kusů, které se před psem ještě zvedly, byly štvány a jsou zdánlivě „jinak zdravé". Svalovou zátěží je později přeskočen proces zrání a rychle nastupuje kažení. Již při parforsních honech bylo odedávna známo, že štvaná zvěř „tuhne pod rukama".

Každý takový kus musíme přinejmenším co nejrychleji rozrušit a kuchyňsky zpracovat, přičemž kriticky hodnotíme smyslové vyšetření. Ani nakládáním, ani zmrazením mnoho nezachráníme, protože nakyslý, případně i hnilobný pach se projeví později při tepelném zpracování.

Orientačně nám někdy může posloužit tzv. zkouška varem, která bývá i součástí některých laboratorních vyšetření: vzorek velikosti asi krabičky od zápalek, čerstvě vyříznutý z hloubky zvěřiny, vložíme asi do půl litru vody, ve které před varem začínají vystupovat ode dna bublinky. Nádobu odstavíme a dobře přikryjeme. Asi po třech minutách mírně odklopíme a opatrně přičichneme k vystupující páře. Zdůrazní se tak všechny cizorodé pachy.
Povrchové olíznutí, projevující se slabou „lepkavostí" na povrchu dílů zvěřiny, se někdy těsně před tepelným opracováním dá zmírnit opláchnutím ve studeném, do růžová zředěném hypermanganu nebo alespoň v octové vodě.

Jen pro úplnost připomeňme, že zvěřina se nikdy, na rozdíl od jatečných zvířat, nesmí oplachovat vodou. Jsou silně narušeny biochemické procesy a rychle dochází k zahnívání. Jednotlivé díly se oplachují až těsně před kuchyňskou úpravou. Pokud by nás v terénu stihl silný liják, musíme kus uložit hřbetem nahoru tak, aby voda nevtekla do dutiny tělní. A jestliže se to přece jen stalo, nezbývá než urychlené zpracování v kuchyni.

Veterinární předpisy stanoví také: „Nepoživatelné části vývrhu ulovené srstnaté zvěře spárkaté, zejména předžaludek, žaludek, střeva, močový měchýř a pohlavní orgány, jakož i vyháčkované části ulovené zvěře pernaté, se neškodně odstraní". Nespecifikuje se sice pojem „neškodně", jen některé jiné směrnice, např. o odpadech, hovoří o hlubokém zakopání nebo spálení. Problém ujedí, které se dnes praktikují mnohem méně než v dobách, kdy liščina platila mnohem více a noční čekání se neomezovalo jen na černou zvěř, je nutno řešit tak, aby bylo zřejmé, že se jedná o myslivecké zařízení a nikoliv o náhodnou skládku odpadu. Vyplatí se umístění konzultovat s veterinární službou, abychom se nedostali do konfliktu s hygienickými předpisy. A protože myslivec je schopen provést předběžnou prohlídku, nebude na újedě používat materiál, který by mohl být zdrojem nákaz (např. boubele tasemnic na vnitřnostech).

Uskladnění zvěřiny pro úplné vychladnutí a dozrání se provádí zásadně ve visu v prostorách chladných, suchých a větraných. Po uvážlivém zhodnocení okolností (roční doba, věk, poškození zvěřiny vstřelem a výstřelem atd.) se v myslivecké praxi nechává zvěřina spárkaté zvěře v kůži zpravidla 1-3 dny. Zvěřina musí zůstat chladná, nelepkavá, s nezměněnou barvou a bez nakyslého pachu.

ODDĚLENÍ HLAVY

Zvěřinové biftečky

U trofejové zvěře se oddělení hlavy provádí zásadně v hlavovém kloubu (kromě preparací s krkem), před prvním obratlem - nosičem. Řezy vedeme od úhlu spodní čelisti směrem ke kořeni slechů . Po přeříznutí postranních krčních svalů hlavu nenásilně zvrátíme nazad a hrotem nože najdeme důlek mezi lebkou a nosičem, který je odspodu snadno přístupný . Obloučkovitými řezy hrotem nože (nosič má vpředu kloubní plošky vyklenuté) přeřezáváme krátké vazy a kloub se otevře. Zbývá dokončit jen řez kůže v týlu. Práce jde provést přiměřeným nožem i u největších kusů, včetně černé, bez násilného a nevábného kroucení nebo odsekávání.

ČERNÁ ZVĚŘ - SPECIFIKA

Černá zvěř je pro ošetření zvěřiny nejnáročnější. Specifické vlastnosti škáry, mohutné osvalení plece a krku, často silná vrstva podkožní i vnitřní běli nebo kyrys kňourů značně znesnadňují chladnutí. Není divu, že mnoho lovců v teplejším období na větší kusy raději nestřílí. Komplikovaný bývá i dosled za tmy a neocenitelní jsou psi, kteří jsou schopni ho provést s nasazením vlastní kůže i v houštině.

Základní postup vyvrhování je stejný jako u ostatní spárkaté zvěře, jsou zde jen některé doplňky. U černé zvěře se dělají tzv. podplecové řezy, usnadňující chladnutí plecí a hrudníku. Dříve se dělaly velmi hluboké, až jakési odplecení, přičemž se plece doširoka roztáhly, aby kus držel ve hřbetní poloze. Protože při další manipulaci s kusem se plece často na nežádoucích místech natrhly, dělají se dnes řezy přiměřeně menší, ale dostatečně hluboké a vedené do podplecí těsně při stěně hrudní tak, aby byla co nejméně rozřezána svalovina vnitřní strany plece. V poslední době se vžilo provádění těchto řezů i u zvěře jelení a daňci, v teplém období i u srnčí. U menších kusů děláme tyto řezy kratší, asi 4 cm, protože riziko odtržení je větší než u černé a svalstvo plecí rychleji chladne.

Protože černou zvěř můžeme před odvozem jen málokdy vyvěsit, je nutné ji vždy uložit tak, aby bylo zajištěno řádné větrání. V zimě bývá myslivec v pohodě, ale i tak se vyplatí podložit kus větvemi nebo kusy slabší kulatiny, aby zvěřina chladla i odspodu, protože i na mokrém sněhu se může hřbetní část podpařit velmi rychle.

U černé zvěře se obvykle krční řez k vyjmutí lízáku, průdušnice a jícnu na místě neprovádí. V krátkém jícnu nebývá regurgitovaný obsah zažívadel. Odebírá se zpravidla jen vzorek na trichinelózu ze svalových pilířů bránice (řeznicky tzv. „veverka"). Pokud tak neučiníme hned, ponecháme při vyvrhování dostatečně velký vzorek bránice u zvěřiny, abychom ho později pracně nehledali ve vývrhu. Vzorek pak odebereme neprodleně po odevzdání kusu .

Chladnutí černé zvěře věnujeme zvláštní pozornost, vyvěšujeme ji volně za předek, do řezů vložíme rozpěrky. U velmi silných kusů je vhodné po odkapání barvy kus otočit a pověsit za zadní běhy. Jinak totiž teplejší vzduch stoupá vzhůru až do kopule hrudníku a chladnutí zpomaluje. Vyloupneme také větší pláty běli z dutiny břišní. Zvěřina černé zvěře se zpravidla nenechává dlouho zrát v kůži a zejména za teplejšího počasí se ruší co nejdříve, jakmile máme negativní vyšetření na trichiny.

Podle nákazové situace může veterinární služba určit odběr vzorků pro kontrolu moru prasat, zpravidla u určitého procenta divočáků. V tomto případě soukromý veterinární lékař po oznámení rozhodne, zda podle svého plánu přijede a pak si vzorky odebírá sám. Je dobře vědět, které vzorky to zpravidla jsou, abychom s tím počítali již při vyvrhování: zkumavka s barvou, příklopka hrtanová s přilehlými mízními uzlinami, ledvina, slezina, mízní uzliny střevní. Provedení kompletního vývrhu není u divočáků o nic obtížnější, než u jiné spárkaté zvěře :
1) příklopka hrtanová (je důležitá při diagnostice moru prasat, po stranách leží významné mízní uzliny). 2) srdce (ihned po vývrhu ho podélně rozřízneme). 3) plíce, 4) játra, 5) žlučový měchýř (u parohaté zvěře chybí) - ihned při vyvrhování ho vyřízneme, 6) slezina (její zvětšení je signálem řady nákaz), 7) žaludek (při anatomickém popisu zdá se mi těžko přijatelný myslivecký název „bachor", což je u přežvýkavců největší předžaludek), 8) ledvina, 9) střeva (v blánách okruží jsou uloženy uzliny střevní).

Jedlé části - drob orientačně prohlédneme, zejména rozřízneme průdušky, na jejichž koncích bývají shluky bělavých plícnivek (Metastrongylus sp.). . Jejich líhňová ložiska bývají na okrajích zadních laloků jako bělavé, na pohmat tužší uzlíky. Zřídka se najde divočák, který by nějaké neměl a pokud jich není mnoho, odřežeme je, plíce důkladně propláchneme a můžeme kuchyňsky využít.

Stahování černé zvěře se provádí, podobně jako u ostatních druhů spárkaté zvěře, obvykle ve hřbetní poloze. Pokud je někdo zvyklý stahovat ve visu (zejména u srnčího), není to na závadu. Nůž musí být ostrý se zaobleným ostřím, protože škáru postupně odřezáváme od podkoží. Pokud se počítá s vyčiněním škáry, nesmí se podříznout kořínky osin, které prorůstají. Rozumně provedené podplecové řezy škáru neznehodnocují - spojí se s řezy na vnitřní straně běhů. Pečlivě stáhneme i celou hlavu s běhy až ke spárkům. Škára se hned po stažení důkladně na rubu prosolí a bez prodlení dodá odborníkovi.

Dělení - porcování je v principu podobné u veškeré spárkaté zvěře a může mít drobné místní odchylky. Základní díly jsou: hlava, krk, žebra se svalovinou břicha - tady dbáme, aby žebra byla odseknuta dostatečně daleko od páteře a nebyly narušeny svaly hřbetu, kýty - vykloubí se v kyčelním kloubu a odříznou od pánve (u srnčího místy přesekávají kyčelní kost před kloubem tak, že část pánve zůstane u kýty, z obchodního hlediska to správné není, protože u nejdražší svaloviny kýty zůstává příliš mnoho přívažku kostí), přední a zadní hřbet - oddělí se před posledním žebrem tak, aby zůstaly vcelku podlouhlé svaly tzv. „pravé svíčkové".
U větších kusů černé zvěře se místy vžilo, podle vzoru domácích zabíjaček, podélné rozpůlení hřbetu středem páteře. Pokud to provádí odborník řeznickou sekerou, může být výsledek uspokojivý, ale u zvěřiny to obvykle není, protože běžně dochází k přílišnému roztříštění obratlů s množstvím kostních odštěpků a k obnažení míšního kanálu, odkud začínají rozkladné procesy. Přední část hřbetu se může podle potřeby rozsekávat příčně na příslušný počet dílů. Zadní hřbet by měl zůstat vcelku, nanejvýš se příčně půlí tak, aby u obou dílů zůstala stejná část svalů „svíčkové".
Pánev je u černé zvěře silně osvalena a zpravidla tvoří samostatný díl. Bývá zvykem, že jednotlivé díly se pro přehlednost kladou na čistý rub stažené škáry.


#Jak na to?, lov, Zpracování zvěřiny, Zvěřina a kuchyně myslivce, Co budeme vařit dnes?, Naše domovy a chalupy, 

Co se v myslivosti nesmí! Lov zvěře smí být prováděn jen způsobem odpovídajícím zásadám mysliveckým, zásadám ochrany přírody a zásadám ochrany zvířat proti týrání.

Soutěžní vystoupení trubačů

§ 45 (1) Lov zvěře smí být prováděn jen způsobem odpovídajícím zásadám mysliveckým, zásadám ochrany přírody a zásadám ochrany zvířat proti týrání.

Zakazuje se!

a) chytat zvěř do ok, na lep, do želez, do jestřábích košů, tluček a nášlapných pastí a pomocí háčků, chytat ondatry do vrší,

b) lovit zvěř způsobem, jímž se zbytečně trýzní, trávit zvěř jedem nebo ji usmrcovat plynem,

c) lovit zvěř do sítí, pokud nejde o její odchyt za účelem zazvěřování nebo u zvěře pernaté o ornitologický výzkum,

d) lovit zvěř pernatou na výrovkách, lovit zvěř s pomocí živých živočichů jako návnad,

e) nahánět zvěř srnčí pomocí ohařů, ostatní zvěř spárkatou s pomocí psů v kohoutku vyšších než 55 cm,

f) lovit sluku vyháněním pomocí psa a plašením s honci,

g) lovit zvěř s pomocí elektrických zařízení schopných zabíjet nebo omráčit, zdrojů umělého osvětlení, zrcadel, zařízení pro osvětlení terče, hledí pro střelbu v noci s elektronickým zvětšením obrazu nebo pro převracení obrazu, reprodukční soustavy s hlasy zvěře, výbušnin,

h) lovit zvěř s pomocí mechanismů pohybujících se po zemi, nad zemí nebo po vodě, pokud nejde o loď plovoucí rychlostí menší než 5 km/hod.,

i) střílet zvěř jinou zbraní než loveckou (dlouhou palnou zbraní kulovou, brokovou nebo kombinovanou, určenou k loveckým účelům),

j) střílet zvěř zakázanými zbraněmi, jejich doplňky a střelivem,²⁴⁾

k) střílet zvěř srnčí jinou zbraní než kulovnicí s nábojem s energií ve 100 m nižší než 1000 J (joulů) a ostatní zvěř spárkatou nižší než 1500 J; to neplatí při lovu selete a lončáka prasete divokého, které lze při nadháňce, naháňce nebo nátlačce střílet i brokovnicí s jednotnou střelou,

l) střílet zvěř z poloautomatických nebo automatických zbraní se zásobníkem schopným pojmout více než 2 náboje,

m) lovit zvěř kromě prasat divokých a lišek obecných za noci, tj. hodinu po západu slunce až do hodiny před východem slunce; lovit prase divoké a lišku obecnou v noci bez použití vhodné pozorovací a střelecké optiky,

n) lovit zvěř v době nouze ve vzdálenosti do 200 m od krmelců a slanisk,

o) dávat do krmiva lákací a narkotizační prostředky, pokud to není prováděno za účelem odchytu,

p) střílet zvěř na hnízdech a vystřelovat hnízda,

r) lovit zvěř na honebních pozemcích, na kterých současně probíhá sklizeň zemědělských plodin, a na sousedních pozemcích ve vzdálenosti do 200 m od hranice těchto pozemků,

s) lovit zvěř na čekané ve vzdálenosti do 200 m od hranic sousední honitby, lovit bažanty ve vzdálenosti do 200 m od sousední bažantnice a v těchto vzdálenostech přikrmovat zvěř, umísťovat myslivecká zařízení a provádět lov z mysliveckých a jiných zařízení,

t) střílet spárkatou zvěř v odchytových a aklimatizačních zařízeních a v přezimovacích objektech, s výjimkou zvěře poraněné a chovatelsky nežádoucí,

u) lovit na společném lovu zvěř spárkatou kromě laní a kolouchů jelena evropského a jelena siky, muflonek a muflončat, selete a lončáka prasete divokého; tento zákaz se netýká lovu v oborách,

v) střílet zajíce polního, bažanta obecného, orebici horskou, perličku obecnou, kachnu divokou, poláka velkého, poláka chocholačku, lysku černou, husu velkou, husu běločelou a husu polní jinak než loveckou zbraní brokovou na společných lovech za účasti minimálně 3 střelců a stanoveného počtu loveckých psů,

w) používat olověné brokové náboje k lovu vodního ptactva.

(2) V rozhodnutí orgánu státní správy myslivosti o povolení, popřípadě uložení úpravy stavu zvěře v honitbě nebo o zrušení chovu určitého druhu zvěře může být uvedeno, že při této úpravě stavu zvěře neplatí některé zakázané způsoby lovu uvedené v odstavci 1 písm. g), jde-li o lov v noci, a dále v odstavci 1 písm. m), t) a u).

(3) Zákazy nebo omezení lovu stanovené zvláštními právními předpisy zůstávají nedotčeny.²⁵⁾

24) § 22 a násl. zákona č. 288/1995 Sb., o střelných zbraních a střelivu (zákon o střelných zbraních), ve znění pozdějších předpisů.

25) Například § 21, 30, § 34 odst. 2 a § 60 zákona č. 114/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů,

§ 14 zákona č. 246/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 

NOVELA zákona 2016 Sporný myslivecký zákon se opět odkládá!

Aktualizováno!  Kontroverzní novela zákona o myslivosti představená ministrem zemědělství vzbudila velkou kritiku ze strany majitelů pozemků a lesů i laické veřejnosti. 

Veřejnosti se zejména nelíbí návrh, že by myslivci mohli častěji omezit vstup veřejnosti do lesů. Pokutu za porušení zákazu přitom novela zvyšuje trojnásobně až na 30 tisíc korun. Proti zákazu vznikla i petice, kterou do září podepsalo 42 tisíc lidí. Návrh novely kritizují i Asociace soukromého zemědělství ČR, Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů v ČR a Sdružení vlastníků honebních pozemků ČR. Podle nich výrazně zvyšuje pravomoci nájemců honiteb, tedy myslivců, na úkor majitelů polností a lesů. "Ministerstvo zemědělství podle našich informací stahuje z novely zákona o myslivosti naprosto nepřijatelné ustanovení o zpřísnění zákazu vstupu do honiteb. 

Novela neřeší narovnání vztahů mezi vlastníky honebních pozemků, zemědělci a lesníky na jedné straně a držiteli a uživateli honiteb na straně druhé.