 |
| Jelen v říji |
Myslivecké zážitky z vyprávění : Jak to už v přírodě bývá, dojde často při toulkách lesní krásou a při loveckých dobrodružstvích zvlášť k setkání, která mnohdy potkají odvážné jen jednou za život.
To potom musí být lovci nakloněni jak bohové lovu tak i štěstí, přírodní podmínky, důvěra ve zbraň i v myslivcovy schopnosti. I já se mohu pochlubit během své prozatím krátké lovecké praxe nádherným zážitkem.
Při pohledu na povolenku jsem ani nevěnoval pozornost možnosti lovu jelení zvěře a to holé a jelena I.věkové třídy. V honitbě krom posedů byly asi čtyři zajímavá místa s kazatelnami, které byly opravdu s loveckým citem postaveny na místech ochozů zvěře, závětrných lokalit s četnými rozlehlými mlazinami. Po domluvě s místními zaměstnanci, kteří jak to tak bývá měli svá tzv.místa, jsem se začal více věnovat, zakrmovat a navštěvovat lokalitu, která podle mého názoru mohla být lovecky zajímavá.
Minimálně třikrát v týdnu jsem zahříval desku v kazatelně a toužebně očekával co mi lesní království nabídne.
Ale zvěř přicházela s tmou a v dalekohledu bylo možné obeznat jen její obrysy. Ale já byl rád za každou návštěvu krásné přírody a okolí a tajně věřil, že má trpělivost nakonec své ovoce přinese. Stále jsem však odcházel s nepořízenou. Jedinými, kdo rozptyloval mou pozornost byly sojky, které se s velkou nedůvěrou a ostražitostí slétaly na krmeliště, kde si k mé nelibosti pochutnávaly na klasech kukuřice, podstrojené rytířské zvěři.
Až jednou...
Místní myslivec Václav mi nabídl možnost navštívit jeho kazatelnu. Protože to bylo podle mého názoru lukrativnější místo, s velkou vděčností jsem jeho nabídku přijal. V útrobách kazatelny jsem se uhnízdil již v odpoledních hodinách a netrpělivě sledoval okolí. Snažil jsem se být stále bdělý, i když zadní část těla už naříkala nad nepohodlností sezení. Místo bylo na kraji kmenoviny podrostlé smrkovým zmlazením, což znepříjemňovalo možné zahlédnutí zvěře. Přede mnou byl hustý, rozlehlý komplex mlazin. Po několika hodinách má intenzita pozorování okolí začala postupně ochabovat, když v tom jsem jen na setinku vteřiny zahlédl rezavohnědý flíček mezi podrostem smrčků.
Protože bylo ještě dostatečné světlo, má první úvaha, která se mi vkrádala na mysl, byla, že se jedná o srnčí kus. Ale k tomu, abych zůstal naprosto zkamenělý mi stačila další setinka času. Asi 80 m přede mnou napravo vycházel z náletu jelen. Byl to asi tříletý středně založený šesteráček,slušný ve zvěřině. Zastavil se mezi stromy a nedůvěřivě nahlížel přímo do okénka kazatelny.
Seděl jsem nehnutě a nedýchal. Po chvilce se sehnul pro trs trávy a tento okamžik jsem využil k zamíření.
Jelen začal odcházet a já jen netrpělivě čekal, kdy vstoupí mezi stromy. Ukazováček něžně pohladil spoušť. Jelínek zůstal v ohni a já nevěříc tak snadnému ulovení přebil a namířil opět na místo, kde zůstal. Po asi pěti sekundách však zvedl hlavu a začal pozorovat okolí. Domníval jsem se, že zásah poranil páteř a tak druhá rána na krk ukončila trápení královské zvěře. Ještě nějaký okamžik jsem zůstal sedět v kazatelně a přemýšlel o štěstí, které mne v zářijový podvečer potkalo a unavilo se, a netrpělivě pospíchal ke králi vzdát hold a rozloučit se na jeho poslední cestě v prostředí, kde se cítil tak bezpečně.
