 |
| Společný lov v zimě |
Dodržování bezpečnosti při používání zbraně
Největší počet případů se stal na společných lovech a naháňkách na černou zvěř. Jedna dobře probíhající lovecká akce skončila tragédií, kdy lovec v předstupu střílel na běžící černou zvěř a při opakování rány z brokovnice zastřelil svého souseda jednotnou střelou ranou přímo do srdce. První ránu střílel do leče a v loveckém zápalu si při opakování rány nevšiml, že zvěř je již příliš blízko řady střelců a vystřelil prakticky v linii řady sousedních střelců. Podobný případ se stal na jiném místě při střelbě kulovnicí, kdy však postižený byl postřelen naštěstí "jen" do ramene. příčina byla stejná.
Dalším případem byl společný lov při dosekávce obilí, kdy pracovníci na kombajnu viděli v poli zalehnutou černou zvěř a svolali myslivce k jejímu odstřelu. Ponechejme stranou nezákonnost takového počínání, neboť zákon zakazuje lov v přímé souvislosti s polními pracemi, ale navíc došlo opět k zastřelení člověka jednotnou střelou do brokovnice na vzdálenost více jak 150 metrů. Příčinou byla nepřehledná situace, podcenění dostřelu jednotné střely do brokovnice se smrtícími účinky a opět hrubá nedbalost.
Podobný případ se stal na jiném místě se stejným tragickým koncem. Příčinou byla střelba jednotnou střelou z brokovnice na černou zvěř táhnoucí po horizontu zvlněného pole se strništěm po řepce. Přesto, že mezi střelcem a obětí nebyla přímá viditelnost, kdy oběť stála ve směru od střelce za terénní vlnou, došlo k zásahu jednotnou střelou. Střelci postupovali polem v řadě a protože ve zvlněném terénu boční křídla ztratila vzájemný kontakt, vytvořila kapsu. Tak se stalo, že střelci z bočního křídla v domnění, že střílí souběžně s řadou střelců již stříleli proti druhému křídlu střelců, kteří postupovali rychleji a vytvořili tak oblouk. Strniště vychýlilo střelu o více jak 20o z její dráhy letu směrem k protilehlým střelcům, zakřivilo výrazně balistickou dráhu letu střely, která zasáhla a usmrtila střelce na bočním křídle.
Jiný případ s tragickým koncem bylo zastřelení honce kulovou zbraní při střelbě do leče. Obětí byl honec, viníkem střelec, který střílel v nepřehledné situaci a zbrkle. Honce při střelbě "přehlédl". Sporem bylo zda byl vydán pokyn ke střelbě do leče nebo pouze z leče ven.
Velmi trestuhodný případ se stal rovněž při naháňce na černou zvěř kdy byl zastřelen jeden z účastníků lovu, ale přišlo se na to až v místním hostinci podle chybějícího člena.
Po opětovném návratu do lesa a hledání byl nešťastník nalezen mrtev na svém střeleckém stanovišti. Podle lékaře rána do dutiny břišní nebyla bezpodmínečně okamžitě smrtelná, ale oběť zemřela prakticky na následky neposkytnutí pomoci.
Na jiné naháňce šla souběžně řada střelců vedle sebe. Jeden šel po cestě s nabitou, nataženou a nezajištěnou kulovnicí. Jeho soused šel vedle něho a částečně nad ním po mezi vedle cesty. Při neopatrné manipulaci se zbraní ještě na rameni střelce na cestě vyšla rána a přesto, že hlaveň směřovala vzhůru (nebo právě proto) vyšlá střela lovci na stráni doslova ustřelila kus hlavy. K jiné tragédii došlo tak, že střelec, účastník společného lovu, opustil přidělené stanoviště, aby si sám vyhledal "lepší" místo a byl zastřelen sousedem, který v tomto místě neočekával výskyt osob. Někdy dochází i k paradoxním odrazům střel.
Za všechny je třeba uvést příklad, kdy se jednotná střela odrazila od zřejmě promrzlého kořene pařezu a změnila směr svého letu natolik, že se v ostrém úhlu téměř vracela k řadě střelců a jednoho z nich zranila. Dalším případem je podcenění balistiky a účinnosti střelné zbraně. Například jeden lovec vystřelil na srnce, kterého zasáhl a který zůstal v ohni. Problémem bylo, že střela prolétla tělem zvěře a ve vzdálenosti asi 700 metrů mírně za horizontem ještě zasáhla a smrtelně zranila náhodného chodce. Vinou byla nedbalost střelce, který střílel pravděpodobně proti horizontu a neuvědomil si, že po průchodu střely tělem zvěře může střela pokračovat v letu, případně značně změnit směr své dráhy a být i dále velmi nebezpečná.
Dalším případem bylo zastřelení kolegy, který se vracel okrajem pole z nedalekého místa, kde byl na čekané. Střílející lovec seděl na posedu a zdálo se mu, že v okraji obilí je černá zvěř. Bez dalšího přemýšlení zbrkle a rychle střílel za nedostatečné viditelnosti na nedostatečně obeznaný objekt a to se vymstilo v tragédii.
Jiným případem s podobným průběhem byla střelba do kukuřice. Nedočkavý střelec vystřelil do kukuřice na domnělého jelena. Zastřelil přitom člověka, který si nesl z lesa soušku, jejíž větve se v šeru jevily údajně jako paroží jelena.
K několika i smrtelným zraněním došlo při manipulaci se zbraní v autě. V jednom takovém případě podával kolega jinému myslivci z auta ven nabitou zbraň, která při předávání spustila a přejímajícího myslivce zastřelila. Příčinou byla hrubá nedbalost. Při vystupování na posed se myslivci, který vystupoval jako druhý, nějak zamotal řemen u kulovnice. Při snaze zbraň stabilizovat na rameni došlo k výstřelu, střela prošla podlážkou kazatelny a zastřelila zde mysliveckého kolegu.
Jeden neukázněný lovec při přestávce mezi lečemi odložil nabitou zbraň mezi ostatní opřením o strom. Při odebírání jiné zbraně jiným střelcem dotyčná zbraň upadla a vystřelila. Jednoho z účastníků výstřel velmi vážně zranil na noze.
V loňském roce došlo i k několika sebezraněním neopatrným zacházením se zbraní.
Podle rekonstrukce například jednomu myslivci zřejmě upadla z posedu nabitá kulovnice a při nárazu na zem došlo k výstřelu. Střela zabila samotného majitele zbraně. Příčinou bylo podcenění pádové jistoty nabité zbraně a natažené zbraně. Ani rány z brokovnice nejsou zanedbatelné. Při reprezentačním honu na bažanty, konaném při příležitosti jedné důležité zahraniční návštěvy, došlo rovněž k vážnému zranění, které naštěstí díky pohotové první pomoci dalších účastníků honu, neskončilo tragicky. Střelec vystřelil jednu ránu a zřejmě zapomněl, že má nabitu ještě jednu hlaveň a otočil se zcela nelogicky a hrubě neopatrně hlavněmi směrem ke svému nabíječi. Vyšla rána a nabíječe zasáhla do stehenní části v bezprostřední blízkosti. K jinému vážnému zranění hlavy s trvalými následky jednoho z účastníků honu na bažanty bylo způsobeno odrazem od větví stromů pokrytých jinovatkou a ledem. Příčinou bylo podcenění nebezpečných odrazů a možnosti značného odchýlení broků z jejich dráhy letu. Střelec v střeleckém zanícení střílel příliš blízko ostatních účastníků lovu. Broky se odrazily od větví a odchýlily se o více jak 30o od své původní dráhy letu a vážně zranily člověka. Jiný případ s bohužel tragickým koncem se stal při neopatrném uzavírání zbraně při nabíjení směrem k ostatním osobám.
Bezprostředně po uzavření zbraně vyšla neopatrnému manipulantovi rána a brokový shluk zasáhl souseda do krajiny břišní s následkem smrti. Nebezpečná je střelba na nízko táhnoucí zvěř zejména v bažantnicích. K vážnému poranění hlavy s trvalými následky došlo při střelbě na vějíř vytáhnutých bažantů. Střelec ve střelecké vášni zapomněl na hlavní zásady bezpečnosti a vystřelil bezprostředně před a nad svého souseda, který byl zasažen okrajem brokového shluku do obličeje s velmi vážnými trvalými následky a jen náhodou nezemřel. Nakonec úsměvnou příhodu, která však jen šťastnou náhodou neskončila tragicky, ale svědčí rovněž o velké nedbalosti. Na vyvýšených stráních v blízkosti vesnice se konala naháňka na černou zvěř. Vesnice je položena v mírném dolíku a v ní v jednom domě jeden občan vykonával právě svoji potřebu. V tom utrpěl šok, protože nádoba splachovacího WC nad ním praskla a voda řádně momentálního uživatele WC řádně promočila. Při blížším zkoumání však vyšlo najevo, že nádoba byla rozstřelena zbloudilou střelou, která prolétla do místnůstky protilehlým okénkem.
Příčinou bylo podcenění dostřelu zbraně, balistiky a střelba proti obydleným objektům. Tolik několik vybraných případů z nichž některé nebo i další znají mnozí myslivci ze svého okolí a ve výčtu by se jistě dalo pokračovat. Pro prevenci podobných případů je třeba si opakovat stále základní zásady bezpečnosti střelby. Předně je třeba ze strany střelců zachovat chladnou uvážlivost, vždy střílet s rozvahou a nikoliv zbrkle. Je třeba mít na paměti, že jednotnou střelou do brokovnice lze zabít na vzdálenost větší než 1 km a kulovnicí i na několik kilometrů. Nestřílet na horizont, do nepřehledných terénních podmínek, na řádně neobeznané objekty zejména za šera, nestřílet ve směru a v ostrém úhlu k jiným osobám a obydleným objektům apod.
V autě se pohybovat zásadně s vybitou zbraní a stejně tak i na všech místech, kde se bezprostředně neočekává střelba. Se zbraní nemanipulovat neobratným způsobem a nikdy ve směru dalších osob. Odloženou zbraň nikdy nenechávat nabitou. Při překonávání překážek stejně jako při výstupu na posed a sestupu z něho zbraň vybít. Z hlediska směru střelby je třeba si uvědomit, že střela odrazem může značně změnit směr svého letu bez podstatné ztráty své smrtící energie. Při pohybu honitbou za šera je, pro vlastní bezpečnost, bezpodmínečně potřebná baterka. Atd. atd. Při hromadných lovech je třeba stále mít přehled o pozicích ostatních účastníků lovu a svým sousedům se hlásit. Zde je třeba zvýraznit, že často je i chyba na straně organizátorů lovu.
V nepřehledných terénních podmínkách, které nejlépe zná pořadatel lovecké akce, je lépe už při nástupu např. zakázat střelbu do leče a dát jednoznačné a jasné pokyny v organizaci, zavádění na střelecká stanoviště, směrů střelby, způsobu oznámení začátku a konce a případného chování po střelbě na zvěř atd.
Často pouhé obligatorní upozornění vedoucího honu "na dodržování bezpečnosti střelby" je pouze formální a nedostatečné pokud není doplněno o konkrétní pokyny podle místních a momentálních podmínek. Závodčí mají správně každému střelci nejen určit stanoviště, ale i povolený segment směrů střelby a měli by se během lovecké akce více věnovat účastníkům lovu než lovu vlastnímu. Měli by mít neustálý přehled o pozicích střelců a honců a při lovu např. ploužením pečlivě dbát na dodržování stanovené sestavy postupu. Pro bezpečnost všech účastníků akce, zejména ve větších lokalitách není na škodu používat pro spojení mezi závodčími a vedoucím lovu i vysílačky a podobně. Závěrem bych chtěl poznamenat, že poměrně vysoký počet nehod není třeba nijak dramatizovat, ale ani bagatelizovat. V každé lidské činnosti dochází k chybám a selháním bohužel i s tragickými konci. Jakkoliv statistika loňského roku není nijak povzbudivá, přesto poměrný počet negativních událostí při výkonu práva myslivosti nepřesáhl poměrný počet podobných případů v jiných oblastech činností. Samozřejmě ani zdaleka nedosahuje míry nehodovosti např. v dopravě. Míra pravděpodobnosti toho, že dojde k nehodě při jízdě autem nebo dokonce i při jízdě vlakem, je daleko větší než při lovech. Zatímco smrtelný úraz na silnici se stal téměř všední záležitostí, podobný případ při střelbě více připoutává pozornost a je samozřejmě i více medializován. Nicméně bylo by nanejvýš žádoucí neskrývat ani nezlehčovat skutečnost, neuzavírat se před příčinami a věnovat se více prevenci. A to jak při činnosti střeleckých komisí OMS tak zejména při výchově nových myslivců.
Při zkouškách adeptů by měla být věnována podstatně vyšší pozornost bezpečnostním otázkám než dosud. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že se někdy setkávám s trestuhodnou neznalostí balistiky, dostřelu a možných důsledků neopatrné střelby. Podstatně vyšší a nekompromisní důraz na bezpečnostní oblast by měl být kladen zejména u vyšších odborných zkoušek z myslivosti, kde se předpokládá, že jejich absolventi budou organizovat lovy a jejich kvalita činnosti a znalost přímo bude ovlivňovat bezpečnost nejen jejich, ale zejména všech účastníků jimi pořádané akce.
