Trubači a myslivost

Před vystoupením...

First Scottish stag 2012. Woodland red deer stalking RoeStalker.

Kulobrok a myslivec při nabíjení

I hope this video shows a bit more how woodland deer stalking in a forestry block looks like. Most people associate deer hunting in Scotland with open hill, but stalking a forestry is a bit different and scenery is not particularly breath taking, but I find it more challenging. On very rare occasions deer can be watched for longer periods and more often they can only be seen briefly crossing tracks and rides. It gives very small widow of opportunity and average success rate is rather low.

This was early October and a nice cold morning. When I got to the forestry I heard a few stags roaring, but they kept to the sitka spruce thickets and I could not bump on to any, but they were roaring loudly not too far away. I could hear three different stags bellowing and decided to stalk as close as I could to the nearest one. It was still early and I got to 40-50m away from the stag, but still could not see him. Suddenly the wind changed and all went quiet...

Pocta ulovené zvěři

I waited for a long time, but no deer were crossing the ride I was on. I went back to the main track and when I was walking back to the car I spotted a calf on the side of the road. I could not move as it was not too far away and I was on the middle of the track with no cover. When the calf crossed the track I moved to the side and saw a hind crossing and then a nice stag came out of the forestry and stood on the track.
When he moved away following the hind, I got to the nearest ride and put my rifle on sticks hoping the trio would cross the ride giving me a chance. The first was the hind shortly followed by the stag. I had to roar to have him pause. The plan was good and the stag paused broadside and I squeezed the trigger.
He dropped 150m away from the place I shot him. It was bigger than I thought and I called a friend to help me out, but it still took us several hours to get it out the forestry...

Nemyslivecké pomůcky a potřeby

Hunting in Jämtland Sweden

Zádový nosič na zbraň:

To je styl Crocodile Dundee - český myslivec to ignoruje až na nějaké ty lovce, vojáky, pytláky a jinou škodnou v myslivosti ...vždy se zpívalo..."hodím si jí přes ramenoo a pospíchám k lesu..."

Pistole nebo Colt na zadku:

Zatěžuje pas i kalhoty a pouzdro vrže při šoulání...účinnost i přesnost na vitální zvěř je zanedbatelná. Na lidi obrovská.

MYSLIVECKÁ MLUVA #Halali, Historie, Humor o myslivosti, Jak na to?, #Myslivecká mluva, Myslivecké fotografie, #Myslivecké tradice.

Světla - ...to čumíš, to jsou světla, co?

Myslivecká mluva

patří do mysliveckých tradic. V dnešní době zahrnuje téměř 2 000 výrazů, zatímco na přelomu 18. a 19. století jich Josef Jungmann zachytil asi 1 500. Postupně některé výrazy zanikaly a jiné naopak vznikaly. Některé výrazy se krajově liší.

Zvládnutí myslivecké mluvy je ctí a povinností každého myslivce.
Povinností už jen proto, že užívání ukládá platný myslivecký řád. Správný myslivec by měl znát mysliveckou mluvu především u všech druhů zvěře, která žije v jeho honitbě, která souvisí s výkonem práva myslivosti, s kynologií, lovectvím a péčí o zvěř.

Zvěř: Zvěří rozumíme savce a ptáky vyjmenované v zákoně o myslivosti.
Podle pokrývky těla ji dělíme na srstnatou a pernatou. Dále na velkou (spárkatá, medvěd, rys, vlk, z pernaté tetřevovití, divoký krocan, drop, výr a bažant královský) a na zvěř drobnou (veškerá ostatní zvěř). Také je zvěř možné dělit na chráněnou (hájená celoročně), hájenou (má omezenou dobu hájení) a nehájenou (lovená po celý rok).

Další dělení na zvěř černou – tj. prase divoké a zvěř červenou - tj. veškerá zvěř parohatá.
Dle původu – zvěř původní a cizí neboli cizokrajná.
Dle sídliště – zvěř nížinná (luční), pahorkatinná, horská.
Podle prostředí – zvěř polní, lesní, vodní.
Podle stálosti výskytu – zvěř stálá, přebíhavá (toulavá), tažná (stěhovavá).
Podle stáří – zvěř mladá, stará, přestárlá.
Podle snášenlivosti – zvěř samotářská, společenská.
Dle zdravotního stavu – zvěř zdravá, nemocná, poraněná.
Dle způsobu chovu – zvěř divoká, polodivoká, krotká.
Dle způsobu lovu – zvěř lovná, nelovná.
Střelená zvěř = zhaslá; zašlá na nemoc = uhynulá (padlá).

Části hlavy: 
Co se týká zraku, má téměř veškerá zvěř světla – i pernatá a lovečtí psi. Ovšem dravci mají oči. Pod světly má jelen slzníky, které vylučují světlomaz (jelení bezoár).
Slechy má veškerá srstnatá zvěř a lovečtí psi.

Černá zvěř ... Chrutí – mají divočáci

Zobák: Klovec – má tetřev, tetřívek, jeřábek, bažant, krocan a orebice.
Klubec – má koroptev.
Zobák – mají holubi, krop, kachny, lyska, kormorán, volavka, racek, kvíčala, sovy, dravci a husa.
Píchák – má sluka.

Dolní končetiny:
Běhy – má veškerá srstnatá zvěř a lovečtí psi.
Stojáky – má tetřev, tetřívek, bažant, volavka, sovy, dravci (zakončené pařáty).
Stojáčky – má jeřábek, koroptev, orebice, holubi, hrdlička, sluka, kvíčala, krkavcovití a racek (s plovací blánou).
Plováky – mají kachny, lyska, potápka a kormorán.
Vesla – mají husy.
Běháky – má krocan a drop.

Čich:
Nos – používá se u psů, zajíce, králíka, veverky, sviště a ondatry.
Ryj – má divoké prase.
Čenich – mají šelmy – medvěd, liška, psík mývalovitý, rys, divoká kočka, jezevec, vydra, kuny, tchoř a lasice.
Větrník – má veškerá spárkatá zvěř kromě prasete divokého.

Tlama:
Svírák – má veškerá spárkatá zvěř.
Hubu – má zajíc, králík, ondatra, veverka a svišť.
Mordu – má medvěd, liška, psík mývalovitý, rys, jezevec a lovecký pes.
Mordu se štětinami má vydra.
Mordičku – má kuna a lasice.

Jazyk:
Lízák - má veškerá spárkatá zvěř, vlk, liška, psík mývalovitý.
Jazyk – má ostatní zvěř.

Zuby:
Kelce – jsou horní špičáky jelena.
Zbraně – mají divoká prasata.
Páráky – jsou u kňoura divokého prasete v dolní čelisti.
Klektáky – pak v čelisti horní.

Vysoká - Jelen Red Deer

Háky – má bachyně.
Hlodáky či struhy – jsou u zajíce, sviště a ondatry.
Hlodáky – má veverka.
Trháky – má medvěd, liška, jezevec, rys, divoká kočka a vydra.

Parohy:
Trofej je vždy dobrá, silná, vyspělá, kapitální, pravidelná, nikdy ne pěkná či krásná. Podle počtu výsad je pak např. jelen rovný, nerovný, škůdník, mnich, holec nebo zrůdník. Chybou je používat pojem parukář, paličkář, knoflíkář, správně je knoflíkáč, paličkáč, parukáč. Stejně pak daňci jsou lopatáči (ne lopatáři), vařečkáči (ne vařečkáči). Vždy Č na konci!!! U vývoje parohů se ale používá špičák a vidlák.
Toulce, rohy – má muflon.
Růžky – mají kamzíci a kamzice, jejich dolní část se nazývá kořen, zahnuté konce háčky, na nich vruby a prstence.
Rohy – má koza bezoárová, kozorožec horský, na nich roční vruby a kozy mají na ostré pření straně ztluštěniny.

Reprodukce zvěře:

Říji – má spárkatá zvěř mimo divočáků.
Chrutí – mají divočáci, jezevci.
Honcování – mají zajíci a králíci.
Honění – mají veverky, svišti, ondatra a vlk (samice kaňkuje).
Kaňkování – má liška, psík mývalovitý, rys, divoká kočka, vydra, kuna, tchoř a lasice.
Tok – mají tetřevovití, krocani, dropi, sluky, jejichž kohoutci se píchají a mají zásnubní reje.
Ostruhování – mají bažanti.
Párkování, rozštipování – mají koroptve a pojímají se.
Páří se – husy, orebice, hrdličky, lysky, kormoráni, volavky, krkavcovití, dravci, sovy, holubi, ti se při tom zobáčkují, či hubičkují. Dále se páří medvědi.
Řadění – se používá u kachen.
Samci spárkaté samice pokládají. Planá laň je trvale neplodná, neoplodněná laň je pak jalová. Oplodněné samice jsou těžké a kladou losíčata, či lůsata, kolouchy, srnčata, dančata, muflončata, kamzíčata, kůzlata.

Bachyně je plná a selí se, metá selata. Zaječka je také plná, vrhá či metá zajíčata. Plná je a vrhá také veverka veverčata, ondatra ondatřata, medvědice medvíďata, vlčice vlčata, liška liščata, fena psíka mýv. štěňata, div. kočka koťata, jezevčice jezevčata, vydra vydřata, kuna kuňata, tchořice tchoříčata, lasice lasíčata.

Tetřevovití, krocani a dropi ošlapují a jejich kuřata se proklubávají a líhnou. Ostatní pernatá včetně sov a dravců se páří, mláďata se také proklubávají a líhnou, samice je vyvádí, holá mláďata jsou holátka.

Daněla a danče

Hlasy zvěře
Troubí – jelen (i los), ale také brouká, mrmlá, huká.
Cinká – los při klusu svými spárky.
Hvízdá – jelen sika, muflon, kamzík, svišť, medvědice.
Meká – muflonka.
Vyje a skolí – vlk; skučí a štěkají – vlčata.
Vrní, skučí, skolí – liška, postřelená pak kvílí; kamží – liščata.
Přede, kviká, vrčí, funí, prská – rys; mňouká – rysice.
Mručí, vřeští, brečí – vydra.
Chrochtá, funí, mlaská – prase; klektá – kňour; kvičí – selata.
Mrouká, naříká, vřeští – zajíci; pískají – zajíčata.
Píská – i orebice, dravci a sluka, ta i kvorká.
Křičí – dravci.
Káchá – kachna.
Kodrcá – bažant; erká – bažantí slepice; tikají – bažantí kuřata.
Čiřikají – koroptve.
Puká, trylek, výlusk a broušení – jsou zvuky tetřeva; kvoká – jeho slepice.
Zapískne, zaškrtne – tetřívek; pšouká, bublá, kvoká – jeho slepička.
Pípá – jeřábek; syká, trylkuje – v toku.
Dudá, bubnuje – drop.
Hudruje – krocan.
Vrkají – hrdličky, holub; houkají – hrdličky zahradní.
Čokají, mroukají, mlaskají a sviští – veverky.

Celkem existuje 13 výrazů pro ocasy:
Kelku – má medvěd a veškerá spárkatá zvěř mimo prasat.
Pírko – mají prasata, zajíc a králík.
Chvost – má veverka, rys, svišť.
Štětec – má jezevec.
Prut – má vydra, krátkosrstí psi.
Proutek – má lasice.
Tatrč – má tetřev, krocan a drop.
Tatrček – mají jeřábek, koroptev, orebice a sluky.
Lyru – má tetřívek.
Klín – má bažant.
Rejd - ovák – mají sovy a dravci.
Ocas – má ondatra, holub, hrdličky, lyska, kachny, husy, potápka, roháč, kormorán, volavka, kvíčala a krkavcovití.


#Halali, Historie, Humor o myslivosti, Jak na to?, #Myslivecká mluva, Myslivecké fotografie, Myslivecké tradice, 

Myslivecký komentář k přírodě a lidem okolo

Hunting Party Papua New Guinea

Přišlo období přirozených změn krajiny, ale v přírodě volná svobodná zvěř ještě žije. Je lovecká sezóna (pro někoho po celý rok)
Věčný boj člověka, ochránce a lovce na maso (ne myslivce - lovce) trvá. Orel žije a dbejme na jeho ochranu v přírodě. Stupidní traviči z bývalých JZD a lesních traktoristů, pijáků a hospodských lovců likvidují pod heslem "zahnuté zobáky" vše, co není právě do mrazáku vhodné.
Pište o svých problémech, jen lovci se hádají na výročních schůzích. Vy nemusíte. Sociální sítě jsou tvořivé a poučné v diskuzi.  Lovci jsou závistí brunátní  (rudí), nebo také po 10ti pivech? To se vyvalí příběhů, výmyslů i průserů. Taky se domluví situace v honitbě a omluví průšvihy... Chodíte na on-line krmeliště černé zvěře a ptáků pravidelně z těchto stránek?
Cestu najdete po kliknutí do odkazů v minulých článcích (viděl jsem kromě černé (divočák) i srnčí, psíka mývalovitého a co vy ...na krmelišti pro ptáky by se měl ukázat orel mořský, jen trpělivost. Poznámka: prasata jsou už tlustá "jako prase"a jak jim chutná. Vidět je i psík mývalovitý...

Myslivecká mluva, tradice a přehled událostí. Poznámka k lovu na černou zvěř za tmy. Pozor u kukuřice, nezapomínejte na bezpečnost!

Vybraní i vybarvení bažanti

Měsíc jde nahoru a prasátka čile běhají na pokraji lesa a vyráží za potravou do polí.
Pokud ještě stojí někde kukuřice a to je dost jisté, myslivci šmejdí kolem. Pole je obklopeno štaflemi, žebříky i posedy na kolech.
S myslivcem tato doba úplňku doslova "mlátí" po domluvě vyráží ven pro to své prasátko. Aktivita zvěře má svůj čas, kdy je nejvyšší, ale může být ovlivněna místními okolnostmi.

Pozor u kukuřice, nezapomínejte na bezpečnost!

Zbrklá reakce a výstřel do tmy na pohybující se stín čehosi, může přinést neštěstí.
Vám se to nemůže stát? 
Nespoléhejte na štěstí nebo náhodu. Ovládáte tak dobře svoje reakce organizmu a svou loveckou zbraň?
I motyka spustí, když Pánbu dopustí...jak praví staré pranostiky.
Pokud máte nasbíráno dost krmení pro zvěř a krmeliště voní obilím, zásypy pro drobnou zvěř jsou opraveny můžete si opakovat
Mysliveckou řeč. Proč vlastně?
Přece, aby až povezete úlovek mohli jste ho zdárně odhadnout a hovořit o něm s ostatními v hospodě...
Smažíte játra (lovecké právo) po skončení lovu v hospodě?
V dobré náladě z úspěchu, nic tomu nebrání (kromě důkladné prohlídky na parazity) ovšem "sťatý" myslivec chlastem není dobrá podívaná. Odvaha charakteru je pít s kamarády zejména s Mírou...

Mluva myslivců patří do mysliveckých tradic.

  Tato skutečnost nás zavazuje tu naši mluvu ovládat každý co nejlépe. Nepíši záměrně – naprosto dokonale, protože to je snad nad síly průměrného myslivce. Vždyť dnes máme téměř dva tisíce výrazů, zatímco Josef Jungmann jich na přelomu 18. a 19. století zachytil asi 1500. Vše se vyvíjí a vyvíjela se celá léta i myslivecká mluva. Některé nevhodné a nesprávné výrazy zanikly a nové vznikly. I krajově jsou některé výrazy trochu odlišné a proto musíme strpět, že nás usměrní, opraví a na pravou míru přivede poslední slovník Jaromíra Kovaříka a Ctirada Rakušana (1995), který bychom měli v zájmu sjednocení plně respektovat.
Zvládnutí odborné myslivecké mluvy je především ctí každého myslivce. Kdo ji neovládá, aby raději mlčel a neriskoval posměch ostatních. Ten je ostatně prostředkem, jak docílit toho, aby myslivci tuto krásnou a jedinečnou tradici ctili, dodržovali a používali jen těch správných výrazů.

Lončák do tomboly

  Zvládnutí odborné myslivecké mluvy je nejen ctí, ale také povinností.

Ano povinností, a s tím jsem tak trochu narazil u jednoho nového, ale staršího, myslivce – spíše jen lovce, který mi řekl, že je toho názoru, že je to záležitost „pouze vás lidových myslivců organizovaných v ČMMJ“. Asi tím chtěl říci, že se to netýká profesionálních myslivců a myslivců – podnikatelů (asi pojištěných v podnikatelské pojišťovně?), kteří s námi nechtějí mít nic společného!

   Již v roce 1945 Ministerstvo zemědělství podpořilo výnosem ze dne 22. 10., jímž uložilo povinnost používat českou mysliveckou mluvu jako jednu ze starých mysliveckých tradic a jako odbornou terminologii samostatného odvětví. Také platný myslivecký řád ukládá užívat mysliveckou mluvu.
Každý myslivec by měl znát dobře mysliveckou mluvu, dobře rozhodně u všech druhů zvěře, která žije v jejich honitbě, která souvisí s výkonem práva myslivosti, s kynologií, lovectvím a s péčí o zvěř.

Zvěř obecně
Do pojmu zvěř patří ta zvířata savci i ptáci, která jsou vyjmenována v zákoně o myslivosti. Podle pokrývky těla rozlišujeme zvěř srstnatou (savce) a zvěř pernatou. Rozlišení na zvěř užitkovou a škodnou se již nemá používat, tedy ani tyto výrazy, které ani v zákoně se již neuvádějí.
Naopak rozlišujeme rozdělení zvěře na velkou, což je veškerá spárkatá, velké šelmy (medvěd, rys a vlk) a z pernaté tetřevovití, divoký krocan, drop, výr a bažant královský (což je nutné respektovat při pasování na lovce, ovšem jen u těch druhů, které zákon povoluje lovit) a na zvěř drobnou, což je veškerá ostatní zvěř. Dále rozlišujeme zvěř chráněnou, která je hájena celoročně, zvěř hájenou, která má omezenou dobu lovu a zvěř nehájenou, lovenou po celý rok.

Černá zvěř je prase divoké a zvěř červená, což je sice málo používaný výraz, který platí pro veškerou zvěř parohatou. Pak ještě často slyšíme zvěř vysoká. Laici tak často označují i srnčí a daňčí zvěř – když už, tak by tento výraz měl platit jen pro zvěř jelení, ale ten autoři slovníku označují jako nesprávný.
Rozdělení zvěře podle původu – zvěř původní, cizí čili cizokrajná; podle sídliště – zvěř nížinná čili luční, pahorkatinná, horská; podle prostředí zvěř polní, lesní, vodní, podle stálosti výskytu – zvěř stálá, přebíhavá (toulavá), tažná čili stěhovavá; podle stáří – zvěř mladá, stará, přestárlá; podle snášenlivosti zvěř samotářská, společenská; podle zdravotního stavu – zvěř zdravá, nemocná, poraněná; podle způsobu chovu – zvěř divoká, polodivoká, krotká; podle způsobu lovu – zvěř lovná, nelovná. Střelená zvěř je zhaslá, zašlá na nemoc uhynulá, či padlá. Někteří myslivci označují dosledovanou zvěř jako padlou – což je ovšem velmi nesprávné.

 Světla, slechy, běhy...
To jsou výrazy, které nechybí ve znalosti zpravidla žádnému adeptovi u zkoušek. A tím to zpravidla u mnohých končí. Jak konstatují i další kolegové ze zkušebního senátu, znalost myslivecké mluvy je stále horší a horší. Když se to noví myslivci pak v praxi doučí, je to dobře. Horší je neznalost u dlouholetých myslivců.
Takže světla má téměř veškerá zvěř, také pernatá včetně krkavcovitých, sovy i lovečtí psi. Avšak pozor – dravci mají oči. Slechy má veškerá srstnatá zvěř a lovečtí psi. Uši žádná zvěř nemá, pouze zajíc má lidový název ušák (uznaný pro mysliveckou mluvu).

Běhy má zase veškerá srstnatá zvěř a lovečtí psi a tím to končí. Stojáky má tetřev, tetřívek, bažant, volavka, sovy, ale i dravci, ovšem zakončenými pařáty. Stojáčky má jeřábek, koroptev, orebice, holubi, hrdlička, sluka, kvíčala, krkavcovití, ale i racek ovšem s plovací blánou. Plováky mají kachny, lyska, potápka a kormorán. Vesla mají husy a běháky krocan a drop.

Král lesa praví - jsem tu - klikněte pro zvětšení obrázku

Častá chyba myslivců je, že říkají všem zobákům klovec. Klovec má však jen tetřev, tetřívek, jeřábek, bažant, krocan a orebice. Ani koroptev nemá klovec, ale klubec, když i zobák u ní není chyba. Zobák mají holubi, drop, kachny, lyska, kormorán, volavka, racek, kvíčala, sovy a dravci (sokolovití se zejkem) a husa (s nehtem). Sluka má však píchák.

- Výraz nos je používaný většinou jen u psů a zapomíná se, že nos má také zajíc, králík, veverka, svišť a ondatra. Divoké prase má ryj, šelmy – medvěd, liška, psík mývalovitý, rys, divoká kočka, jezevec, vydra, kuny, tchoř a lasice mají čenich.

Větrník má veškerá spárkatá kromě prasete divokého.

 - Prakticky veškerá zvěř má hlavu. Pokud se to někomu zdá málo odlišné od hovorového jazyka a říká „palice“ aj., tak je to nehorázná hrubost a neúcta ke zvěři.
Veškerá spárkatá zvěř má pro přijímání potravy svírák. Pozor, neplést se svírkou! Zajíc má však hubu s vousy, stejně tak králík a ondatra. Hubu má také veverka a svišť.

Mordu má medvěd, liška, psík mývalovitý, rys, jezevec a lovecký pes, ale vydra má mordu se štětinami. Kuny a lasice mají mordičku.
Jazyk veškeré spárkaté zvěře je lízák a ten má také vlk, liška a psík mývalovitý, a tím to také končí, ostatní zvěř má prostě jazyk, který není výrazem myslivecké mluvy.
Jelen má pod světly slzníky, které vylučují světlomaz, či jelení bezoár. Ale pozor: bezoár jsou také kulové útvary v žaludku kamzíka, tvořené nestrávenými částmi potravy.

  Jelen má horní špičáky kelce – používání výrazu grandle není správné. Divoká prasata mají zbraně, což jsou u kňoura v dolní čelisti páráky a v horní klektáky, bachyně má háky.
Zajíc, svišť a ondatra mají hlodáky, či struhy. Veverka jen hlodáky. Medvěd, liška, jezevec, rys, divoká kočka a vydra mají trháky.

Myslivecký ples, Raffle ball hunting, Tombola I.

Ohař ve slavnostním

Some photographs from the collection of cultural entrepreneurship hunters (Ball, raffle) Raffle ball hunting is a sample taken at the place where well-known school for students of forestry.

Please visit web http://myslivost.blogspot.com
Kategorie:
Zábava
Značky:
Raffle ball hunting Tombola tourism

O krmení, myslivcích a digitální technologii internetu

Kňour samotář a psík mývalovitý

Pokud kamarádi sledujete online krmeliště (nebo sami dobře krmíte),

 znáte už která zvěř je nejčastěji vidět v noci i ve dne v krmení...

Tady jsem připravil pár fotografií z krmeliště online v Estonsku. V Česku sice krmeliště dobře založené existují, ale hádám nikdo je nebude vybavovat webovou kamerou. Tady se technologie webových kamer a co je to internet vůbec, teprve zkouší. Mnozí myslivci neumí pořádně psát a dělají ostudu na webu v komentářích.

Co sleduji, tak mít emailovou schránku - pro některé myslivce (a je jich hodně) nadlidský úkol. Tak tak zvládají ty mobily.

To studenti lesnických škol jsou na výši. Jsou aktivní na fan webové stránce Facebooku. Fotografují a jsou na sociálních sítích aktivní. Do druhého dne vidíme úlovek vyfocený mobilem na síti i webu.
Ještě jste nečetli?

 Napsali tu někteří svoje lovecké příhody, přečtěte si co píše Michaela (Uprostřed říje jelenů), nebo Vávlav (Tři jednou ranou)

Fandovská webová stránka pro myslivce na Fejsbůku je po přihlášení tady.

Jděte tam, je tam hodně odkazů na myslivecké články i fotografie druhých myslivců.

POHÁDKA: Jak Trautenberk lovil v Krakonošově revíru

POHÁDKA: Jak Trautenberk lovil v Krakonošově revíru:

Trautenberk dostal chuť na pečínku...

 "Jak Trautenberk lovil v Krakonošově revíru --

KRKONOŠSKÉ POHÁDKY
Nejlepší večerníček co jsem viděl a je z totality! Pro myslivecké adepty.
Ještě jednou mi Trautenberku vlezeš do revíru!.....Když se někomu zachce cizí pečínky, může být nakonec rád, že mu doma zbudou suché kůrky.

Hrají: František Peterka, Hana Maciuchová, Ilja Prachař, Zdeněk Řehoř, Jaroslav Satoranský,
Bohuš Záhorský, Martin Růžek"


Zde klikněte pro cestu do  >>>>  POHÁDKY!

Malý mysliveček s přáním Šťastné a Veselé myslivecké Vánoce a rovnou mušku v roce příštím. To všem čtenářům přeji!

Kanadský lišák

Já jsem malý mysliveček,
sotva flintu nesu,
hodím si ji přes rameno
a pospíchám k lesu

Přišel jsem tam časně z rána,
byla ještě rosa,
sedl jsem si pod stromeček
a poslouchal kosa.

Přejeme vám všem přátelé myslivci ty hezké zážitky v přírodě na celý život - ty špatné odkládejte mimo výřad. Přejí autoři stránek Myslivost.

Pokud žijete s přáteli na sociální síti Facebook, jsme tam pro vás a můžete se připojit, povídat si o úspěšných lovech, zážitcích i potížích také tam. Lehce lze nahrát vaše fotografie a videa z myslivosti. Pochlubte se ostatním, každý nemá to lovecké štěstí...například Tři jednou ranou! Nečetli jste? Skutečný příběh a skutečný úlovek. Děj je popsaný samotným autorem, jen jsme to editovali a publikovali.

Cesta na Myslivost na Facebooku je tady!

Komunita (skupina) MYSLIVOST pro přátele myslivosti.

Myslivosti Lesu a Lovu Zdar! Hezké myslivecké Vánoce a rovnou mušku v roce příštím. To všem čtenářům přeji! 

Poněšická obora

Lidové písničky, lidovky lidové a dechové hudby. #Heligonky, Myslivecká zábava, Myslivecké tradice, Myslivecké písničky

Myslivci jsou přátelé sociálních sítí.....a rádi se vám
úlovkem pochlubí!

Už troubějí...už troubějí...na horách jeleni

Není známo, že by myslivci v hospůdce přehrávali si hard rock, pop nebo jazz. Taky žádný twist, break nebo ča ča jsem neviděl.
Lidovky, lidové písničky, kde jste?

Obchodují s vámi kramáři jedni. Neseženou se na webu YouTube. Tak jen poslouchám radio Orlík. Tam hrajou lidovky ( v noci)
To je inspirace. Občas si zazpívám a šinu si to k lesu tou vyšlapanou stezkou úvozem...

La, la, la....Co tu děláš myslivečku, že máš krvavou flintičku. Zastřelil jsem holubičku v šafářovic jetelíčku. Nebyla to holubička, to byla tvoje Anička.
Já jsem malý mysliveček...sotva flintu nesu...hodím si jí přes rameno a pospíchám k lesu!

Umíme si najít to krásné v přírodě i v životě. Jsme skuteční myslivci doslova a neřaďte nás mezi hloupé....

Pranostiky jsou stále aktuální:

Pamatuj!

Podzim bohatý na mlhu věští v zimě mnoho sněhu.
Vznášející se pavučiny babího léta - poslední pozdrav léta.
Divoké husy svačinu odnášejí a zimu přinášejí.
Jakmile se ukazuje polní myš, že máš o dřevo se starat, víš.
Mnoho bukvic - mnoho vánic.


#Lidové písničky, lidovky lidové a dechové hudby. #Heligonky, Myslivecká zábava, Myslivecké tradice, Myslivecké písničky

Osobnost myslivce Sanitární odstřel a RÁNA Z MILOSTI (shot from grace)

Lovecký slídič WelshSpringerSpaniel

Jsou situace v myslivosti, které vyžadují jednat a zmírnit utrpení poraněné zvěře. Jaká je představa o osobnosti myslivce?
Jaké jsou přírodní zákony kontra lidské předpisy a morální postupy?

Myslivecká a lovecká etika. 
Cítění a jemu odpovídající jednání při veškeré myslivecké činnosti nazýváme mysliveckou morálkou, etikou....a  ta vytváří osobnost myslivce. Již slavný řecký spisovatel Xenofón (430 - 425 až 354 - 360 př. n.l.) ve svém díle "Kynégetikos" ("Psovod", překládáno též "O lovu"), nejstarším známém spise o lovectví, uvádí v kapitole XII: "Lov mládeži přemnoho dobrého přináší; činí z nich totiž muže rozšafné a poctivé, poněvadž se vychovávají v pravdivosti". A v kapitole XIII: "Kdyby přičiněním, rozvahou a opatrností lovci nevynikali, zvěře by neulovili". O nutných osobních vlastnostech myslivce v minulosti se obsáhle zmiňují např. staré německé lovecké knihy z počátku 18. století (H. F. von Fleming, H. W. Döbel, aj.).
Myslivec tehdejší doby musel být bohabojný, musel mít výborný zrak, sluch, dech, hlas, zdravé a rovné zuby, bezvadné tělo a rychlé nohy, musel být otužilý, bdělý, vytrvalý, statečný, věrný, poctivý, mlčenlivý, musel mít zdravý úsudek, lásku ke psům, dobrou a udržovanou zbraň, nesměl být závistivý, nesměl pít, atd.
Myslivci by se měli i v současnosti honosit těmito vlastnostmi, požadovanými již před více jak dvěma stoletími. Slavný ruský spisovatel I. S. Turgeněv, sám vášnivý nimrod a autor známé monografie "Lovcovy zápisky" (1852), uveřejnil v druhé polovině 19. století proslulou stať

"Nedostatky lovce".
Není pravým ani dobrým lovcem:

kdo nechce časně vstávat,
kdo se na lovu brzy unaví,
kdo nemá trpělivost a zlobí se pro každou nepříjemnost na lovu,
kdo neumí vybírat krajinu pro lov,
kdo loví dlouho na témže místě,
kdo je choulostivý na vítr a déšť,
kdo se zlobí, když najde málo zvěře,
kdo nezná různé zvyky zvěře,
kdo na lovu pustí svého psa z dohledu,
kdo se přes míru spoléhá na psa a nepopřeje mu ani trochu svobody,
kdo na lovu stále na psa křičí "přines",
kdo za každou svou chybu trestá psa nebo ho za jeho přestupky vůbec netrestá,
kdo se nestará, čím se jeho pes živí,
kdo na nevelikou vzdálenost vypálí na zvěř z obou hlavní a rozbije zvěř na kusy,
kdo je lakomý a lituje střeliva,
kdo dlouho míří a vystřelí, až se zvěř octne ve velké vzdálenosti,
kdo neumí odhadnout vzdálenost letící zvěře,
kdo se nestydí vystřelit na zajíce v loži nebo na sedící pernatou zvěř,
kdo střílí na vzdálenost přes sto kroků,
kdo v přítomnosti spolu lovců nosí zbraň nedbalým způsobem,
kdo nedovede rozeznat, kam odtáhnuvší pernatá zvěř zapadla,
kdo za vedra neustále pije vodu.

Vyžadované zásadní vlastnosti myslivce:
- přísné a přesné dodržování zákonů, směrnic a nařízení o myslivosti; přednostní uplatnění chovatelských zásad a ochrany zvěře;
- ušlechtilé provozování lovu, potlačení "střelecké vášně", rozvaha, sebeovládání, skromnost;
- ukázněnost a dodržování bezpečnosti při zacházení se zbraní; zachování mysliveckých zvyků, stálé sebevzdělávání;
- poctivost a čestnost, slušnost a nezištnost, družnost a ochota pomoci jak při provozování myslivosti a ve styku myslivců navzájem, tak i v občanském životě.

 Myslivost je nejen prostředkem k poznání a pozorování přírody, nýbrž působí i na lidské srdce a rozum. Etika myslivce se projeví tam, kde přestává platit směrnice a rozhoduje cit.

Komentář autora videa (přeloženo z holandského textu) upozorňuji na strojový překlad translatoru od Google je proto dále bez úpravy.
Drama jelena. Během natáčení divokých prasat, jsem viděl něco červeného, co vypadalo jako jelen. Také jsem viděl, že něco není v pořádku. Rozhodl jsem se jít podívat a vklouzla pomalu na místo. Tam jsem našel jelena s velkým problémem. Ten byl chycen v změť ostnatého drátu. Parohy byly vážně poškozeny a jeho pravé oko bylo rozbito. Hlava byla velká rána naplněná hnisem a jeho ucho na hlavu. Toto zvíře je obětí lidské nedbalosti a bude muset platit za to smrtí. Stav jelena byla hubený a tenký obrovský stres to způsobilo. Co se zvířata nemohou chodit ani ostnatý drát jsou přítomny, ale bohužel takové věci se dějí příliš často stejně. Jednou jsem přišla domů, jsem volal hajný a on udělá vše, aby si zvíře z jeho utrpení. Velmi smutné pro takové ušlechtilé zvíře.
O několik dní později, zastřelili jelena stále tak že už netrpí. Vypadalo to hrozně, a byla pokryta hnisající rány. Šťastný konec pro jeleny.

Vánoce u seníku. Brouzdal jsem ke krmelci a luštil ty stopy zvěře ve sněhu, zaječí, srnčí i vysoké.

    Brouzdal jsem ke krmelci a luštil ty stopy
zvěře ve sněhu, zaječí, srnčí i vysoké.

Nevzpomínáte si, kdy byly pěkné vánoce s hromadou sněhu?

Já ano. Brouzdal jsem ke krmelci a luštil ty stopy zvěře ve sněhu, zaječí, srnčí i vysoké. 

Poznal jsem dobře co na obnově (nový sníh) šlo z lesa a přibližně podle zkušenosti četl ty příběhy zvěře v zimě. Potkával jsem myškující lišku a na poli kopýtky odhrabávaly sníh srnky. Stádečka srnčí zvěře byla rok od roku menší s tím, jak se množily lány řepky. Nedobrá potrava v nouzi.

Způsobuje úhyn zvěře. Srnčí (vysoká) zvěř a černá zejména navštěvuje v zimě krmeliště která jsou většinou plná krmiva. Seníky a krmelce vesničtí myslivci někde bohužel zanedbávají, co bychom si povídali, víme to všichni dobře. U krmelce je zapovězeno střílet zvěř v nouzi (termín z myslivosti) Ne všechny myslivce žene tak hlad zvěře, jako vlastní hlad po zvěřině a výstřelu, při dobré zimní viditelnosti na sněhu.
Ukázkové krmeliště pro černou zvěř online přístup na přenos videí po celou noc (osvětlené)   →  je tady.



#Černá zvěř - bachyně, Černá zvěř - kňour, Myslivecká videa, Myslivecké tradice, Myslivecké vánoce, 

Vyhrazeno pro myslivce - privatissime. Lankasterka. Každý problém, který se dá vyřešit penězi není problém, ale pouze nutné vydání!

Lankasterka lovecká brokovnice

Lankasterka
[Podle C. W. Lancastera], lovecká palná zbraň s kohoutky (kladívky bicího ústrojí) umístěnými na vnější straně lůžka hlavní.


 Teď zrovna plánujeme další výlet na prasátka, včera jsem říkala, že bych si tentokrát šla sednout na louku, prý "Tam se blbě točí vítr, tam to nemá cenu.." A já na to - když se Diana rozhodne, že mám ten večer střelit prase, tak ho střelím, i kdybych seděla na hromadě, zpívala Pásli ovce valaši a hrála na banjo!


Každý problém, který se dá vyřešit penězi není problém, ale pouze nutné vydání!

Parforsní hony a historie - parforsní psi ve smečce a štvanice.

Obora Opočno ilustrační fotografie

Parforsní hony

Při parforsním honu psi sledovali stopu zvěře čichem, jeho průběh byl proto pomalejší a terén pro jezdce i koně náročnější. Houf lovců proto jezdil převážně buď krokem nebo cvalem. K takovým lovům byli proto chováni i speciální honební psi, na které se kladl požadavek práce ve smečce, dokonalý exteriér, poslušnost a dokonalý čich. Z Francie přišli parforsní psi do Anglie, kde křížením vznikla plemena beagl a anglický foxhound. Tato plemena se následně šířila Evropou jako parforsní psi. Původ parforsních honů je třeba hledat ve středověké Francii, již ve 14. století nebo dříve. Zde dostala původní jezdecká štvanice nové slavnostní a okázalé formy. Před parforsními hony se organizovaly štvanice. Při štvanici se používaly smečky chrtů, sledující zvěř zrakem. Proto měly štvanice rychlý spád a bylo je možno pořádat převážně v rozvinuté a přehledné krajině. Velká obliba těchto štvanic vedla postupně k tomu, že se organizování štvanic dostávalo i do náročnějšího terénu, který ovšem vyžadoval jinou organizaci lovu a kladl daleko větší nárok i na sportovní kvalitu koní. Účast společenské smetánky mu také začal měnit požadavky na ústroj účastníků, pravidla honu a lovecké signály oznamující trubkou.

Průběh honu: 

Tři až čtyři týdny před začátkem honu se konala cvičení pro koně a psy. Jezdec vláčel před smečkou jelení běhy a psovodi opakovaně stavěli smečku na stopu a cvičili ji. Do smečky se vjíždělo na koních a psi se tak naučili před koněm uskočit a vyhnout se mu. Psům se nikdy neublížilo. Cvičný hon se konal vždy mimo oboru.

Obraz psí smečky na stopě

Za ranního šera vyjeli objezdníci (pikéři) obeznat zvěř – většinou jelení. Následně mohla být smečka přivedena do obory a nasazena na čerstvou stopu. Poté určil vedoucí honu, který jelen bude loven a kde bude sraz – meet. Na smluvené místo se pak dostavili všichni účastníci honu – vrchní lovčí, psovodi se psy, podkoní s náhradními koňmi a nakonec i společnost lovců. Majitel panství převzal na místě srazu hlášení vrchního lovčího a vydal pokyn k zahájení lovu – vytlačení jelena. Polootevřené lovecké kočáry ( chaise) zůstaly na místě a v nich sedící dámy sledovaly dění. Psi navedení na stopu, lovci nasedli na koně, rozjeli se do půlkruhu a v kroku hledali jelena. Psi totiž často ztráceli stopu, museli být svoláni do smečky a nasazeni znovu.
To někdy trvalo delší dobu, kterou jezdci využívali k občerstvení a přesedlání koní. Hon tak často trval 5 až 6 hodin. Když byl jelen dostižen a obklopen smečkou psů, přeťali mu objezdníci na zadních bězích šlachy a vybraný vzácný host mu poté dal poslední záraz. Lesem zazněla fanfára HALALI, ohlašující konec lovu.

Účastníci lovu stáhli pravou rukavici, tasili tesáky a provolávali za zvuku fanfár halali. Následovalo obřadné zakončení honu a byl vzdán hold ulovené zvěři. Při návratu na sídlo panství jeli vpředu objezdníci se smečkou, za nimi vrchní lovčí, pak majitel panství s hosty. Následovaly kočáry a valník s uloveným jelenem. Teprve na hradu nebo zámku byl odtrouben konec honu.

Z honu v průběhu 19. stol vznikly první dostihy. Dnešní vzpomínkou a oživování loveckých tradic je také pořádání jízd Huberta – patrona lovců, kdy si jezdci vyzkouší své jezdecké umění a koně v jízdě krajinou po stopě lišky, kterou představuje jezdec s připnutým liščím ocasem na rukávě.

Chlast, to je metla lidstva, pravil myslivec Šmejd a vytáhl další láhev piva gambrinus... z vyprávění sojky pod jedlí a hlody z hospody.

Filmová postava a ilustrační fotografie heligonky

Chlast, to je metla lidstva a neházejte ty prázdné láhve z posedu, divočáci se leknou... 

Prásk, a už je díra ve stropě... sakra, myslel sem, že už dou ty prasata, zase ta bachna... to je pech!? V té žašmoulanej hospodě se to ani nepozná, aspoň bude památka na poslední leč... hej, hej ty...vychčij se mu do piva, ať trefí domů k mámě, král honu jeden.

Myslivecké tradice:

Ještě že zastánci tradic jsou! Osobně vůbec nepatřím ke staré generaci myslivců (naopak) a i přes to považuji dodržování mysliveckých tradic za důležité.
Není nic horšího, než když „myslivec“ v maskáčích vypráví jak složil jelena mezi oči a krev z něj jenom stříkala. Pak si prý dal zálomek na levou stranu klobouku a vše zapije s přáním Lovu zdar s panákem v pravé ruce…

Z mého pohledu je důležitější jaká zvěř a jak byla ulovena, než z jaké ruky se pak nachlastám kořalky.

Plést si zálomky a úlomky už je samozřejmě trapné, ale že je srnec dobrý a ne pěkný už mi nepřijde jako důležité. Z racionálniho pohledu to nedává smysl. Pěkný srnec je ten, který se nám po nějaké stránce líbí, dobrý srnec je ten, který nám dobře chutná.

Já jsem zase slyšel že srnec musí být vždycky "dobrej" - jako dobře stavěnej... a že pěknou má ženská prdelku ...




Zdroj: z vyprávění sojky pod jedlí a hlody z hospody