Drobná zvěř. Bažant slepice

Bažantí slepice

Myslivecké tradice. Trubači Pozdravy a fanfáry. Hlaholy. Halali! Halali!

Trubači lesnických škol ilustrační obrázek....

Pozdravy a fanfáry

Hezké je všeobecné vítání (na honu, nebo na slavnosti): „Vítáme Vás, vítáme Vás,.. opravdu srdečně vítáme Vás!“. Ale i slavnostní fanfára, která je už méně známá: „Sláva a zdar! Tobě na uvítání rozezvuč se lesnic hlásné troubení. Naše srdce plesá, jak ta hudba jásavá“.
Zato nejčastěji se troubí z pozdravů „Lovu zdar, lovu zdar, lovu zdar! Lesu a lovu zdar!“.
Zatímco předchozí pozdravy se troubí slavnostně a vesele, vážně se troubí loučení při smutečních aktech: „Loučení, loučení je smutná věc, když z lesa odejde dobrý myslivec. Nežaluj milený myslivečku, dáme Ti zelenou haluzečku!.

Hlaholy se troubí na počest ulovené zvěře, neboli vytrubování úlovků. Je jich celkem 11. Profesor Dyk složil hlaholy pro jelena, daňka, srnce, muflona, kamzíka, černou zvěř, tetřeva, bažanty, pernatou zvěř a škodnou zvěř včetně lišky.
Hlahol pro jelena má tento text: „Zastřelil jsem jelena, aby měla radost má milá. Aby čekala mne za humnama s růžovýma tvářema“.
Pro srnce: „Života máj uplynul, aj, srnečku rozmilý, již s lesem se loučíš, háje opouštíš, luh je osiřelý“.
Pro škodnou včetně lišky: „Ajta, ajta, paní kmotra. Ajta, ajta jezevec. Každá švanda má svou chvíli, ale také má konec!“.
 Hlahol pro bažanta: „Ostruhy má a překrásné peří, teď, ach tu leží, s kamarády víc neběží“.

Halali je univerzálním hlaholem na počest veškeré ulovené zvěře. Troubí se vážně, pomalým slavnostním tempem a má tento text: „Halali! Halali! Poslyšte naši milí kamarádi, jak myslivecká pocta se koná na pozdrav poslední zhaslé zvěři. To zvyk je zděděný, jenž zvěř i lovce ctí, to je náš mrav starý!“.

Jakou kulovnici si vybrat?

Tuto otázku si klade celá řada začínajících

Asta, lovecky všestranný pes

myslivců

, kteří si pořizují první zbraň, ale často i zkušený myslivec, který si chce obnovit loveckou výzbroj a chce využít dnešní bohaté nabídky trhu. Výběru zbraně je třeba věnovat skutečně velkou pozornost a shromáždit co možná největší množství informací.

 Zbraň jako nezbytný nástroj k lovu nás provází naším koníčkem po desetiletí, je naším společníkem v dlouhých chvílích osamělých lovů, na jehož spolehlivosti a kvalitě často závisí úspěšný lov. Zbraň je rovněž podstatnou částí naší lovecké výbavy, která také vyjadřuje i část naší myslivecké osobnosti. K tomu dnes přistupuje i další pohled, a to i společenské postavení lovce, protože zbraň je výrazem jak osobního vkusu, tak i prestiže.

Některé aspekty, doporučení a postup při výběru zbraně

Nejprve si ujasníme nejčastější způsob a účel použití zbraně (např. pro osamělé lovy na čekanou a na šoulačku se výborně hodí lehké zlamovací jednušky; pro společné lovy opakovací zbraně, které jsou velmi univerzální a nebo si můžeme dále pořídit zbraně vícehlavňové (pro časté pochůzky v honitbě např. zbraň kombinovanou, kdy máme pohotově kuli i broky; pro naháňky je střelecky nejvýhodnější kulová kozlice nebo dvoják apod.).

 Ujasníme si nejčastější podmínky použití zbraně z hlediska charakteru honitby, nejčastější dálky střelby...   Ujasníme si objem finančních prostředků, které jsme ochotni na pořízení zbraně věnovat. Nejlevnější variantou je pořízení kombinované zbraně s výměnnými hlavněmi; náročnější je pořízení samostatné brokovnice a kulovnice nebo několika kulovnic podle účelu použití (např. pro osamělé lovy pouze zvěře srnčí kulovnici lehčí ráže a další s těžší ráží k lovu třeba zvěře černé a jelena, případně kulovou kozlici nebo dvoják pro pohotovou střelbu na naháňky, jako nejdražší, ale pro naháňky nejvhodnější variantu).

Ujasníme si ráž zbraně podle nejčastějšího druhu a velikosti lovené zvěře (raději silnější ráž s dostatečnou rezervou výkonu než slabší s rizikem trápení zvěře při odstřelu většího kusu zvěře a s rizikem ztráty zvěře jejím nedohledáním).

 Po ujasnění typu zbraně si vybereme výrobce. Zde se soustředíme zejména na nástřelný list (z důvodů přesnosti), a zejména na způsob ovládání zbraně, chod závěru, spouště a pojistky. Nezapomeneme, že zbraně v obchodě jsou bez puškohledu, který budeme používat, a proto pečlivě sledujeme chod závěrové páky, která musí být dobře ovladatelná i při nasazeném puškohledu (což bývá problém u zbraní, které používají starší konstrukci s velkým úhlem otáčení závěru).

U vybraného typu zbraně si zkusíme rozměrové proporce, zda jsou vhodné pro naši postavu a také hmotnost zbraně podle naší fyzické kondice.

Doporučuji se vyvarovat módním konstrukčním novinkám zbraní, které nemusí být odzkoušené a spolehlivé v extrémních situacích a jejich obliba může být pouze dočasná. Z důvodů menší spolehlivosti nedoporučuji ani různé typy
přímotažných závěrů. Volíme raději klasické a osvědčené mechanizmy.

Z důvodů myslivecké etiky a z důvodů současných i očekávaných budoucích omezení, si k lovu nepořizujeme vojenské zbraně (zejména samonabíjecí karabiny apod.)

Při výběru kulovnice je prvním nejdůležitějším rozhodnutím výběr vhodné ráže.

Porovnání vlastností hlavních řad ráží:

Ráže řady 5,6 mm:
Výhody:   * malá hmotnost zbraně   * plochá dráha letu střely   * dlouhá ONV s dalekým a přesným dostřelem   * vysoká rychlost střely způsobující u menší zvěře šok a při správném zásahu u menší zvěře vysokou ranivost   Nevýhody:   * velká citlivost na vnější vlivy (vítr, déšť, tráva)   * malá deformační zóna střely neumožňující řízený rozklad střely a řízenou ranivost   * téměř nulová možnost výběru různých konstrukcí střel s variabilními vlastnostmi pro lov různě vitální zvěře   * malá průbojnost při nárazu na větší kost a tím zamezení správné ranivosti a pronikavosti k životně důležitým orgánům   * časté trhavé účinky na zvěřinu   * nespolehlivá ranivost v okamžitém smrtícím účinku při zásahu na kost nebo nepřesném zásahu   * velký pokles energie značně omezující účinný dostřel při lovu střední spárkaté zvěře   * chybějící rezerva výkonu při hůře umístěném zásahu nebo při střelbě za ztížených podmínek   * vyloučená možnost správného mysliveckého použití při náhodném setkání např. s vyspělým kusem zvěře prasete divokého při pochůzce honitbou apod.

Ráže 6,5 mm; 7mm a 7,62 mm:
Výhody:   * velká universálnost ráží s možností použití k lovu širokého spektra zvěře   * velký výběr střeliva s množstvím různých druhů střel   * dostatečná deformační zóna střely umožňující řízený rozklad střely zabezpečující potřebnou ranivost a pronikavost k životně důležitým orgánům   * většina ráží použitelných k lovu na středně dlouhé a dlouhé vzdálenosti s průměrnou a nadprůměrnou ONV   * dostatečná rezerva výkonu i při hůře umístěném zásahu   * vysoká a spolehlivá ranivost   * při použití vhodné střely šetrnost ke zvěřině   Nevýhody:   * v našich podmínkách při lovu většiny běžné zvěře jsou nepodstatné nebo nevýrazné

Ráže 8 mm a 9,3 mm
Výhody:   * velmi vysoká ranivost s výjimečně velkým předáním energie ihned v okamžiku dopadu střely daným velkým průřezem střely   * velká deformační zóna střely umožňující řízený rozklad střely s vysokou pronikavostí k životně důležitým orgánům   * malý pokles energie s rostoucí vzdáleností střelby   * velmi malá citlivost na vnější vlivy umožňující střelbu i za zhoršených podmínek (tráva, vítr, déšť, apod.)   * rezerva výkonu i pro lov těžší zvěře a při hůře umístěném zásahu   * vynikající zastavovací efekt (zvěř v ohni) (vysoký TKO)   * vytváření rovnoměrného střelného kanálu a šetrnost ke zvěřině

Nevýhody:   * kratší ONV umožňující střelbu na průměrné a mírně nadprůměrné vzdálenosti   * větší hmotnost zbraně

V České republice zákon povoluje použití k lovu spárkaté zvěře pouze takové ráže, které mají dostatečnou dopadovou energii k zabezpečení etického rychlého smrtícího účinku. Pro lov srnčí zvěře jsou povoleny pouze kulovnice na takové náboje, jejichž střela má ve vzdálenosti 100 metrů ještě energii minimálně ve výši 1000 Joulů. Pro lov ostatní spárkaté zvěře je tento limit 1500 Joulů.   Pro lov větší zvěře jako jelení a dospělé zvěře černé raději volíme ráži s dopadovou energií střely ve 100 m kolem 2000 Joulů.  Průběh velikosti energie a z toho vyplývající maximální mysliveckou vzdálenost střelby zjistíme z balistických tabulek.

Velmi těžko se definuje často používaný termín universální ráže. Absolutně universální ráž vhodná pro všechny druhy zvěře neexistuje. Lze však definovat universální ráž pro určité skupiny druhů zvěře. Například pro menší spárkatou zvěř, pro střední a těžší spárkatou zvěř, pro zvěř tropickou a nebo pro zvěř kožešinovou.   Pro lov srnčí zvěře případně selete prasete divokého jsou vhodné ráže 6,5 mm případně 243 W.

Velkou universálnost k lovu u nás většiny druhů běžné zvěře má střední skupina ráží jako např.: 7 x 57, 7 x 57 R, 7 x 64, 7 x 65 R, 270 W, 7,62 x 39, 308W, 30.06 Spr., 8 x 57 JS nebo i výkonnější 7 mm Remington Magnum a 300 Winchester Magnum. Poslední dvě ráže mají dostatečnou rezervu výkonu i pro situace, kdy dojde k nepříliš přesnému zásahu nebo jsou dobře použitelné ke střelbě na nadprůměrné vzdálenosti. U uvedených ráží střední třídy je výhodou i velký výběr střel s různou konstrukcí umožňující výběr pro převážně lovené druhy zvěře a zabezpečující spolehlivý řízený rozklad střely a spolehlivější ranivost při zachování průbojnosti a vytváření rovnoměrného střelného kanálu bez zbytečné devastace zvěřiny.

Pro lov jelena a dospělé zvěře černé lze uvedenou střední skupinu ráží doplnit ještě např. o ráže 8 x 75 RS, 9 x 62 a 9,3 x 74 R, 9,5 x 66 SE vom Hofe atd. V Rakousku, Německu a někteří myslivci i u nás mají s těmito rážemi výborné zkušenosti i při lovu srnčí zvěře. Tyto ráže vytvářejí velmi kompaktní střelný kanál a nezpůsobují podlitiny a trhavé znehodnocení zvěřiny.

Pro střelbu na větší vzdálenosti nebo pro střelbu s vyšším výkonem lze zvolit např.: 6 x 62 Fréres, 6,5 x 65 R RWS, 6,5 x 68, 30 R Blaser, 8 x 75 RS (vynikající do kozlic a dvojáků), 338 Lapua Mag., 300 Holland a Holland, 280 Remington, 300 Ultra Magnum nebo nejnovější ráže 270 WSM, 7 mm WSM a 300 WSM atd.   Při rozhodování mezi dvěma rážemi doporučuji vždy volit raději ráž výkonnější, která má větší universálnost použití a zabrání zklamání při neúspěšném dosledu zvěře střelené slabou ráží.   Při volbě ráže rostou na významu etická hlediska pro zabránění trápení zvěře i ekonomické aspekty z pohledu jistoty ulovení zvěře.

Pokud bych měl učinit osobní konkrétní doporučení, potom nedoporučuji pořízení kulovnice některé z malých ráží, které mají převládající výrazné nevýhody. V některých zemích EU je například lov větší spárkaté zvěře rážemi 5,6 mm zcela zakázán bez ohledu na velikost jejich dopadové energie.   Pro ženy nebo pro lovce se subtilnější konstitucí, kteří chtějí lehčí zbraň doporučuji využít nabídky některé z ráží 6,5 mm nebo zvolit, v lovectví poměrně nový náboj, 7,62 x 39, který má vcelku velmi dobré ranivé účinky i na střední zvěř a je osazován do krátkých a lehkých kulovnic typu karabin.

Pro lovce konzervativnějších povah, kteří chtějí universální ráž střední třídy doporučuji zvolit některou z klasických osvědčených ráží, které mají přibližně porovnatelné vlastnosti - např. 7 x 64, 308 W, 30 06 Spr. nebo k lovu zvěře černé osvědčený náboj 8 x 57 JRS.   Pro myslivce, kteří chtějí využít širší nabídky trhu nebo hledají nadprůměrné vlastnosti náboje, doporučím některou z dalších výše uvedených ráží, z nichž za nejvíce vyhovující našim podmínkám považuji 7 mm Remington Magnum nebo i některou s nejnovějších ráží WSM a do kozlice nebo dvojáku 8 x 57 JRS, 8 x 75 RS nebo 30 R Blaser.

Při výběru ráže se již neomezujeme ohledy na sortiment nábojů nabízeného tuzemským výrobcem. Užitečné je také získat komplexní informace o výrobě střeliva a zejména o výběru různých druhů a konstrukcí střel od dalších výrobců, které je i u nás již běžně na trhu. Dnešní výběr střeliva a zejména nabídka střel, které svojí konstrukcí umožňují přísně řízený rozklad a tím zaručené ranivé účinky, se současnou šetrností ke zvěřině u menší zvěře, umožňuje použití silnějších ráží i na menší zvěř bez obav o nadbytečné razantnosti.

Výběr typu kulovnice

Po rozhodnutí o výběru ráže nám zbývá vybrat si typ kulovnice. Máme možnost mít buď opakovací kulovnici nebo jednohlavňovou kulovnici nebo kulovou kozlici (dvoják) nebo kulobrokovou zbraň nebo troják.

Opakovací kulovnice jsou dnes už klasické zbraně vyvinuté na bázi původních vojenských pušek typu Mauser s dispozicí tří až pěti ran v zásobníku nebo nábojové schránce, což umožňuje pohotové opakování střelby. Propracované mechanismy těchto zbraní jsou velmi spolehlivé. Tyto kulovnice můžeme mít v klasickém polopažbeném provedení nebo v celopažbeném, u kterých hlaveň a tedy i celá délka zbraně bývá o 5 až 12 cm kratší než u polopažbených. Celopažbené kulovnice, dříve nazývané jako horské, bývají lehčí což je výhoda při pohybu v těžkém terénu a operativnější při manipulaci v omezeném prostoru (např. na uzavřené kazatelně, při ukládání do auta atd.).

V poslední době zaznamenáváme opětovný návrat skutečně klasických loveckých jednohlavňových kulovnic se sklopnou hlavní (s lůžkovým závěrem), které bývají velmi lehké, elegantní a oplývají jak vysokou reprezentativností tak i duchem dávných mysliveckých tradic. Jedná se o typicky lovecké zbraně pro opravdové myslivce.

 Kulové kozlice nebo dvojáky jsou velmi speciální, svým charakterem a náročností výroby také velmi výjimečné zbraně. Vzhledem k vysoké pracnosti zhotovení těchto zbraní se řadí mezi nejdražší zbraně. Mají velmi praktickou výhodu pohotové rány z druhé hlavně, např. při naháňkách nebo při lovu nebezpečné zvěře. Slouží i k prestižní a dokonalé reprezentaci majitele.

V praxi jsou často používány kulobrokové zbraně zejména z ekonomických důvodů, neboť při pořízení výměnných hlavní máme vlastně dvě zbraně na bázi jedné. Kulobroková zbraň je praktická pro denní pochůzky v lese, kdy máme pohotově kuli i broky, např. při setkání se škodnou.

 Podobné je to i u trojáků. Velkou nevýhodou, kromě ceny, je u trojákových zbraní vyšší hmotnost a tím menší pohotovost při rychlém zamíření.

Při výběru konkrétní kulovnice zvážíme druh převážně lovené zvěře, charakter honitby, ve které se budeme převážně pohybovat, druh lovu, který převážně předpokládáme a další aspekty. Do kopcovitého nebo horského terénu se hodí lehčí a kratší provedení zbraně, proto zde bývají oblíbené jednohlavňové zlamovací zbraně nebo opakovací v kratším a celopažbeném provedení. Podstatnou otázkou jsou ekonomické možnosti budoucího lovce. Nejlevnější variantou v kombinaci s brokovnicí je pořízení kulobroku. Na druhé straně potom ekonomicky nejnáročnější varianta je pořízení několika specializovaných zbraní, jak z hlediska ráží (jedna na menší zvěř a druhá na zvěř těžší), tak z hlediska použití ( např. kulovnici zlamovací nebo opakovací pro pochůzky a lov z posedu a dvoják nebo kozlici na naháňky a pod).

 Nově zakoupenou kulovou zbraň je nejlépe ihned svěřit odbornému puškaři, jak pro instalaci a provedení montáže puškohledu, tak i pro eventuální úpravu pažby podle tělesných proporcí střelce.

JAKOU KULOVNICI SI VYBRAT?  Dr.Ing.Jiří HANÁK

KANČÍ GULÁŠ (z divočáka) staročeský recept. Černá zvěř, Kančí gulášek, Zvěřina a kuchyně myslivce, Lovy černé zvěře, lov.

Kančí guláš

KANČÍ GULÁŠ

Divoké koření: 5 lžic černého pepře, 5 lžic celého jalovce,
15 bobkových listů,
5 lžic nového koření 1 lžička soli
1 kg kančího plecka 
150 g másla 5 středních cibulí, nakrájených na jemno
 250 g anglické slaniny, pokrájené na kostičky sůl a pepř
3 lžičky celého kmínu
3 lžíce tmavého rumu
 500 ml suchého červeného vína
1,5–2 l hovězího vývaru citronová šťáva 40 g hladké mouky

1 * Divoké koření dejte do hrnce a zalijte jedním litrem vody, přiveďte k varu a 25–30 minut vařte. Na závěr přisypte sůl a počkejte, až vývar vychladne. Poté do něj vložte celé maso tak, aby bylo úplně ponořené, a dejte ho aspoň na šest hodin odležet do lednice .

2 * Maso vyndejte z nálevu a nakrájejte na kostičky velikosti sousta, osolte, opepřete. Cibulku smíchejte s kmínem a troškou soli a osmahněte ji na 100 g másla do tmavě zlatavé barvy. Pak vsypte slaninu a čtyři minuty opékejte, přidejte maso a nechte ho ze všech stran zatáhnout. Přilijte rum a červené víno a asi deset minut poduste – alkohol by se měl trochu odpařit, ale neměl by se úplně vyvařit. Poté maso vyjměte a do základu vlijte hovězí vývar a omáčku přiveďte k varu, zakápněte trochou citronové šťávy.

3 * Ze zbytku másla a hladké mouky připravte světlou jíšku. Vmíchejte ji do omáčky, vraťte do hrnce maso a duste pětadvacet až třicet minut doměkka.

Příloha: houskové knedlíky

Dobrou chuť!


#KANČÍ GULÁŠ (z divočáka) staročeský recept. Černá zvěř, Kančí gulášek, Zvěřina a kuchyně myslivce, Lovy černé zvěře, lov.

Po skončení říje se vyčerpaní srnci ztratí, "zmizí". Odpočívají...

Srnec v lese

Srnčí říje spadá u nás do období konce července a začátku srpna. V této době 2 - 3 týdnů musí být oplozeny všechny srny, které vstoupily do říje.

Připraveni splnit své životní poslání jsou k tomu s plným nasazením za každých okolností i všichni srnci schopní rozmnožování. A tak, po vyčerpání dospělých srnců, se podle složení populace ke konci říje dostává i na mladší ročníky, což neškodí ani tak ve spojení s dospělou srnou, ale je nevhodné u mladých srnek. Po skončení říje se vyčerpaní srnci ztratí, "zmizí". Odpočívají v krytu, je to velká změna po rušné říji, jejíž dobu, trvání a průběh ovlivňuje hlavně počasí vrcholícího léta, nadmořská výška, prostředí a hustota populace i její složení. Za krásného letního počasí je její průběh nejzřetelnější a nejtypičtější.  

Dosavadní rozdíly jedinců v hierarchii a teritoria jsou již během říje a po ní rozrušeny, zapomenuty, neobnovují se územní značení, hraby a ostrouhávání. Později se vynořují a mladší zapojují i do tlup, v září, s příchodem podzimu, všechna zvěř se ve zvýšené míře paství před zimou k vytvoření fyzických zásob pro zimní období. Srnci před zimou shazují parůžky a všechna zvěř postupně přebarvuje do zimního osrstění. Srna, která nevstoupila do říje nebo nebyla z jakýchkoli důvodů oplodněna, může být říjná v listopadu a plod se vyvíjí přímo bez utajené březosti.

SRNČÍ ZVĚŘ V ZIMĚ, Zima, mrazy a hlad v lese. Stanoviště a klid v lese. Tepelně izolační vlastnosti zimní srsti.

Srnčí zvěř v zimě na sněhu

Zimní srst srnčí zvěře,

skládající se z tlusté vrstvy dlouhých krycích chlupů a husté vlnovité podsady, má vynikající tepelně izolační vlastnosti a zabraňuje výrazným ztrátám tělesného tepla i při vysokých mrazech.
 Zvláště silná vrstva zimní srsti se nachází v oblasti hřbetu, boků a v okolí obřitku, kde krycí chlupy dosahují délky 5 až 7 cm. Jejich průměrná tloušťka se přitom pohybuje mezi 0,2 a 0,3 mm. Naproti tomu u letní srsti, která je podstatně kratší, činí průměrná tloušťka krycích chlupů pouze 0,1 mm. Vynikající tepelně izolační vlastnosti zimní srsti jsou dány nejen její značnou hustotou a většími rozměry chlupů, ale také jejich zvláštním vnitřním uspořádáním. Srnčí chlupy se skládají v průřezu ze tří vrstev.

Největší z nich je vnitřní dřeňová část, která je hustě prostoupena provzdušněnými komůrkami a kanálky. Tento dutinový systém s velkým množstvím uzavřeného vzduchu v dřeňové části chlupů má díky nízké vodivosti tepla izolační účinky.
Vysoký stupeň vnitřního provzdušnění zimní srsti se projevuje i na její nízké hmotnosti. Zimní krycí chlupy mají i přes svou značnou délku a tloušťku podstatně menší hmotnost než krycí chlupy v letním období. Za extrémně nízkých teplot může být ochranné působení srsti před chladem v případě potřeby ještě dodatečně zvětšena pomocí reflexního vztyčení (zježení) chlupů. Zvýšené množství vzduchu mezi vztyčenými chlupy má za následek dodatečné podstatné zlepšení jejich izolační schopnosti.

  Jak dobře je srnčí zvěř v zimě chráněná před ztrátami tělesného tepla lze vypozorovat ze skutečnosti, že při hustém sněžení na její srsti napadaný sníh prakticky vůbec netaje.

Při nepříznivých klimatických podmínkách, zejména vysoké sněhové pokrývce, se srnčí zvěř pohybuje pouze minimálně a po většinu doby zůstává na omezeném prostoru. Upřednostňuje přitom stanoviště, která jí poskytují zároveň maximální pocit bezpečí, ochranu před nepříznivým počasím a lehce dosažitelnou potravu. Nezbytným předpokladem je ale dostatek klidu.

  U opakovaně vyrušované zvěře se zvyšuje spotřeba energie nejen zvýšenou pohybovou aktivitou, ale i v důsledku nepřetržitého udržování organismu v stálé únikové pohotovosti. 

Pokud srnčí zvěř má na svých stanovištích klid, ochranu před nepříznivým počasím a dostatek vhodné potravy, je její akční prostor během zimního období velmi malý. U vhodně umístěných krmelišť se stálou nabídkou atraktivní potravy se zdržuje neustále v jejich bezprostředním okolí, často dokonce pouze v okruhu několika desítek metrů.

V takovém případě může správně prováděné zimní krmení posloužit k omezení nebo dokonce úplnému zabránění škod nadměrným okusem.

Srnčí zvěř. Způsoby lovu srnce.

Srnec obecný v létě

Vábení je nutno nejdříve odposlouchat, nejlépe od někoho, kdo vábit umí nebo přímo v přírodě od říjných srn. Stejně výhodné je zvládnout také hlas srnčete, který je vyšší než pískání srny. Písknutí říjné srny začíná výše a končí níže a obě tyto části jsou v určitém poměru. Syrový zvuk vábničky lze modulovat v sevřených dlaních. Nepískáme také do stále stejného směru, ale měníme jej. Nepřeháníme počet pískání, ale raději se ozýváme v kratších seskupeních s přestávkami.

Vábit se doporučuje začít asi deset minut po příchodu a úpravě stanoviště. Zbraň máme pohově připravenou ke střelbě, z bezpečnostních důvodů raději zajištěnou, přestože někdo doporučuje zbraň odjistit abychom cvaknutím pojistky srnce nezradili. Mnohem častější je však zrazení zvěře pohybem nebo špatným větrem. Počátek vábení vypadá tak, že zapískáme vícekrát, max. však asi desetkrát po sobě. Srnec, který reaguje na první pískání přichází obvykle dosti rychle. Nemusí však přijít přímočaře, ale časté jsou zastávky, ověření situace a odbočování ze směru. Pokud je srnec určen k odstřelu, je lepší dále nepískat a neváhat s výstřelem, neboť srnec je ve stavu vrcholné obezřetnosti a zradit jej dokáže sebemenší neopatrný pohyb.

 Po prvním zavábení necháme uplynou asi 10 minut a zapískáme šest až sedmkrát po sobě, postupně prodlužujeme intervaly a zkracujeme seskupení. Během jednotlivých vábení stále pozorně sledujeme okolí. Opatrní srnci nás dokáží obcházet okolo a snaží se chytit vítr. Ten by měl proto jít od nás do volného prostoru.
Při pískání z posedu musíme mít na zřeteli, že zvuk není přirozený a nepískáme proto od okamžiku, kdy by srnec mohl vnímat, že zvuk přichází z místa nad terénem.

Úspěšné bývá také vábení ve dvou, kdy střelec má vždy volné ruce ke střelbě a nemusí se rozptylovat čtením přiskakujícího srnce a pouze čeká na nenápadný pokyn vábícího. Při vábení ve dvou na zemi je vhodné udržovat mezi oběma myslivci vzdálenost deset až patnáct metrů, kdy střelec zůstává poněkud stranou pozornosti. Psa bychom s sebou měli brát pouze v případě, že je perfektně vycvičen a dokáže zachovat absolutní klid ve všech situacích.

Na úspěšnost vábení má jako doprovodný faktor vliv také poměr pohlaví srnčí zvěře v honitbě. Nedostatek srnců má přirozený vliv na jejich pohyb a vášnivost, protože netrpí nedostatkem. Ani opačný poměr pohlaví však říji neprospívá, neboť srnci jsou pak nuceni hledat náhradu v širokém kruhu a opouštějí svoje obvyklá stávaniště.