Jak čistit lovecké zbraně - brokovnice I.

Čištění brokovnice

Všestranný lovecký pes (by katerina lisova)

Nutné je čištění brokovnic. Bezpodmínečně nezbytné je především u starších zbraní, které nemají vnitřní vývrt chráněn chromem, jinak povrch vývrtu začne poměrně brzy vypadávat a korodovat. Zejména pod vrstvou neodstraněných usazenin vzniká ideální korozní prostředí. Dnešní brokovnice již mají vnitřní vývrt většinou chromován natvrdo, takže zde nebezpečí koroze nehrozí. 
Usazeniny střelného prachu a olova z otěru broků je ale přesto nutno odstraňovat, protože při dalších výstřelech vývrt namáhají mechanicky. Každou brokovnici je třeba chránit proti korozi i na vnějších plochách.

Důkladnou očistu a konzervaci vyžaduje zbraň, pokud se vrátíme z lovu za deště nebo sněžení.

Čím čistit? 
Dříve se na čištění používaly různé čisticí emulze a na konzervaci oleje a vazelíny. Čištění a konzervace probíhaly ve dvou krocích. Dnes máme moderní přípravky, které obsahují rozpouštěcí, čisticí i konzervační látky, včetně inhibitorů proti korozi, v jednom přípravku.
 K nejčastěji používaným přípravkům k čištění a konzervaci zbraní patří např. WD 40, Venatol, Balistol, Break Free, Brunox nebo Konkor.
Často velmi propagovaný přípravek WD 40 má vynikající čisticí účinky, ale zaručuje jen krátkodobou ochranu proti korozi.
Za vynikající považuji náš Konkor, který byl vyvinut pro armádu. Velmi dobře čistí, rozpouští usazeniny, výborně odpuzuje vodu a dlouhodobě chrání proti korozi.
Nejlepší je asi Balistol, který nepochází z ropných derivátů, ale je vyroben klasickou destilací antracitu. Balistol je univerzálně použitelný, odpuzuje vodu, výborně čistí a konzervuje a oproti přípravkům vyrobeným z ropných bází nenarušuje dřevo ani kůži.


U brokovnic je nutný intenzivnější způsob čištění vývrtu k odstranění směsi usazenin ze spáleného střelného prachu, otěru olova a plastu z chráničů broků.
 Tato vrstva bývá někdy velmi odolná, takže je třeba použít i speciální rozpouštěcí přípravky, např. Bore Clean. U brokovnic k odstranění pevnější vrstvy usazenin doporučuji použít štětinový kartáček a po velmi četné střelbě i kartáček ocelový. Na závěr vytřeme vývrt koudelí napuštěnou olejem.


#Čištění zbraně, Lovecké brokovnice, Lovecké zbraně, broková dvojka, broková kozlice

Koroptev polní v zimě. Chov a přikrmování. Na podzim a v zimě dávají koroptve přednost potravě bohaté na polysacharidy a tuky, které jsou energeticky bohaté.

Po roce 1952 byla u nás zahájena tzv. Hospodářsko technická úprava pozemků (HTUP) za účelem ekonomického zefektivnění polnohospodářské produkce. Bezohledně došlo na polích k likvidaci tzv. neevidované zeleně. Nejdříve se odstranily meze a cesty, později keře a stromy v polích, lesíky a byly zavezeny mokřady.

Koroptev polní

 Následně došlo k odvodnění vzniklých lánů a v suchých oblastech bylo založeno plošné zavlažování. Po roce 1970 následovalo sloučení lánů do bloků s dalším odstraněním překážející zeleně pro centrální hospodaření rostlinné i živočišné produkce. Soustředěný skot byl potravně zajištěn tzv. jednotnou krmnou dávkou po celý rok (kukuřice, jadrná krmiva) a tím z prostředí ve velké míře zmizely pícniny.

Tyto zásahy se projevily nejdříve na chovech koroptví, již v druhé polovině 50. let a na ostatní drobné zvěři o 20 let později.

Naproti tomu se ve všech oblastech vytvořilo a dosud trvá vhodné prostředí pro spárkatou zvěř, která se těžce loví v blocích monokulturních plodin, kde vznikají značné škody.


Chovu pernaté zvěře v praxi by prospělo:

* využití části ploch dávaných do produkčního klidu na potravní a krytová políčka zvěři,
* ponechání určitých zemědělsky obhospodařovaných ploch bez chemického ošetření,
* poskytnutí prostoru k výsadbě trvalé zeleně, liniových pásů a remízků,
* chránění klidové části honiteb v době reprodukce zvěře,
* účelné a včasné přikrmování zvěře v době nouze jakostními druhy krmiv,
* zajištění dostatečné zásoby vody pro zvěř i za cenu vybudování vhodných napajedel.  

Na podzim a v zimě dávají koroptve přednost potravě bohaté na polysacharidy a tuky, které jsou energeticky bohaté. Jedná se o značný rozsah semenných druhů, které mají vysoké zastoupení stravitelných tuků. Kuřata do jednoho měsíce jsou specializována na živočišnou potravu. Konzumace živočišné složky je závislá na pěstovaných plodinách a celkové biodiverzitě prostředí.
Zakládáním krytových ploch, z víceletých bylin a travin, se dá pro přezimování vytvořit velmi vhodné prostředí tím, že sníh zůstane na prohnutých trsech a vytváří ochranu před větrem a mrazem. K této ochraně se dá využít i krmná kapusta, topinambur a také nesklízená hustě nasetá kukuřice.

Pro přikrmování ve volnosti je potřebné vybudovat dostatek vhodných krmných zařízení, pod kterými se vytvoří vrstva plev a senných drolků. Potrava se zahrabe do této vrstvy a koroptve si ji postupně vyhrabávají a konzumují. Tato hrabací vrstva zůstává suchá a tím se také udržuje tepelná izolace od země. Velmi vhodná, pro zimní přikrmování koroptví, je většina zadin i technických plodin. Kukuřice a větší zrna některých obilovin i luskovin je nutné mechanicky upravit např. šrotováním. Dužnaté krmivo je vhodné částečně rozřezat a menší kusy klást volně na zem.

Bažant obecný. Nejvíce využívaný způsob přikrmování v zimě je pomocí zásypů různých tvarů a velikostí, často doplněné automatickými krmítky.

Bažant v zimě na sněhu

Bažant obecný

 je hrabavý pták, - kohout dosahuje hmotnosti jednoho kilogramu, slepice asi o 10 % méně. Kohouti jsou velmi pestře zbarveni. Slepice mají naopak hnědé ochranné zbarvení. 

Jedná se o polygamní druh, který ve volné přírodě žije v poměru 1:4-5 ve prospěch slepic. Reprodukční proces začíná brzy na jaře pářením (ostruhováním). Slepice snáší do důlku na zem až 8 - 12 vajec (výjimečně i více), na kterých sedí 24 - 25 dní. Při poničení násady často mívají slepice druhou snášku, která má o třetinu nižší počet vajec.
Chov bažantů ve volnosti byl u nás značně rozšířen zejména po roce 1945 jak v nížinách, tak i v podhorských oblastech. Vypouštění odchovaných bažantů do volných honiteb nepřináší výrazné zlepšení. Takto odchovaná zvěř se po vypuštění do honiteb těžce přizpůsobuje novému prostředí a je nedostatečně ostražitá vůči predátorům, pro které se stává snadno dostupnou kořistí.

Bažant obecný se živí jak rostlinou, tak i živočišnou potravou. Potravu si bažant vybírá hlavně zrakem. Bažanti jsou ptáci s denní životní aktivitou, která začíná s rozedněním a končí příchodem setmění. Mají svůj jednoduchý denní rytmus - příjem potravy a zažívání. Pastvením na travních porostech přijímá nejen potravu, ale také značnou část rostlinné vody. Pokud mají bažanti dostatek potravních příležitostí, jsou svému stanovišti věrní. Mladí bažanti se do věku 5 týdnů živí převážně živočišnou potravou s postupným přechodem na potravu smíšenou. Bažant potřebuje denně kolem 70 g potravy, což je kolem 1/15 jeho vlastní hmotnosti.

 Z polních plodin a plevelů přijímá pýr, rdesno, pohanku, merlík, kukuřici, vikev, pšenici, svlačec, ostřici, kuří nohu, svízel, čirok, laskavec, rozrazil, ptačinec, ječmen, žito, proso, oves, hrachor, lebedu, ohnici, jitrocel, hrách a další místně se vyskytující druhy. Z lesních rostlin bažanti přijímají ostružiny, hloh, šípek, bez, ptačí zob, jeřabiny, bukvice aj. V živočišné potravě bažantů jsou zastoupeny např. slunéčka, střevlíci, stonožky, mravenci, lumci a další druhy, převážně však sbírá škodlivé druhy hmyzu, které způsobují škody na zemědělských plodinách a lesních porostech. Spotřeba vody dospělého bažanta se pohybuje od 0,2 do 0,3 litrů vody na kus a den.

Od jara do žní mají bažanti dostatek potravy, ale s ukončením sklizně obilí se jejich přirozené potravní možnosti stávají značně omezené a závislé převážně na přikrmování. Pro udržení bažantů po žních je důležité včas vytvořit pastevní políčka kolem remízů s dostatkem zelené potravy, ale i zrnin, popř. luštěnin, doplněné dužnatými plodinami - řepa, mrkev apod. V aridních oblastech je nutné bažantí zvěři zajistit také dostatek pitné vody. V podzimním období je velmi vhodnou potravou krmná kapusta (nahrazuje vodu), hořčice a další druhy, které také snáší mírné mrazy. Existuje více způsobů přikrmování, které jsou ovlivněny přírodními podmínkami a početními stavy zvěře. Jde jednak o volné pohazování krmiv v místech soustředění bažantů, kteří potravu vyhledávají a tím se zdržují a neopouští stanoviště.

Nejvíce využívaný způsob přikrmování je pomocí trvalých zásypů různých tvarů a velikostí, často doplněné automatickými krmítky. 

Každý zásyp musí mít upravené hrabaniště s plevami, kde se bažanti zdržují vybíráním zobu. Popelením se bažanti zbavují nepříjemných parazitů. 
Podle ročního období se krmná dávka mění a je možné ji doplnit pšeničnou zadinou, kukuřicí a dužnatými plodinami.

#Bažant, Drobná zvěř, Fotografie z myslivosti, Krmítko, Otázky z myslivosti, Příroda a myslivost, 

Vábení lišek je zcela odlišné od vábení jiného druhu zvěře. Tyto druhy zvěře jsou v tomto období ve víru vášně, lásky, milování, zatímco u lišek jde o dobu strádání. Jak na to?

Lišák a Lankasterka  sociální sítě

Je třeba osvojit si a dodržovat mnoho loveckých zásad,

 ke kterým patří: vytrvalost, trpělivost, klid, pohotovost, pozornost, znalost povětrnostních podmínek revíru a lokalit v nichž se lišky rády zdržují či střídají

 Hlavní podmínkou pochopitelně je správné a věrné napodobení vábení, čili zaječího naříkání. Pošetilý je ten myslivec, který se domnívá, že je to přece tak jednoduché a že si hned z prvního lovu přinese pěknou kmotřičku. Takový lovec je velice naivní a dopouští se na sobě velkého omylu. Lov vábením totiž vyžaduje mnoho odříkání, už jen proto, že je prováděn hlavně v zimních měsících, kdy opanují kruté mrazy a je hodně sněhu.

Vábení lišek je zcela odlišné od vábení jiného druhu zvěře v době jejich říje, toku apod. Tyto druhy zvěře jsou v tomto období ve víru vášně, lásky, milování, zatímco u lišek jde o dobu strádání, kdy mají prázdný žaludek, tudíž hlad. V tom je ten zásadní rozdíl.  
O vábení můžeme hovořit tehdy, napodobujeme-li hlas matky volající svého potomka, či hlas srny vábící srnce v době říje. Vábíme-li samce, např. při jelení říji, předstíravým hlasem protivníka, nelze, podle mne, mluvit o vábení, nýbrž příhodněji o "dráždění" probuzeného pohlavního pudu a o vystupňování žárlivosti na domnělého soka. Lišku tedy vábíme, lépe "lákáme" napodobováním naříkavého hlasu zajíce, nebo imitovaným "myším pištěním". Tyto zvuky lišku velmi zajímají, což se dá vysvětlit tím, že obě zmíněná bezbranná zvířata se stávají častou kořistí naší škodné, ba jsou takřka jejím denním chlebem.
Každý myslivec jistě někdy slyšel hlas naříkajícího zajíce. A právě toto naříkání je třeba si zapamatovat a dobře osvojit. K tomu musíme být tedy vyzbrojeni především důkladnou znalostí vábené (lákané) zvěře, vedle dobrého sluchu rozeznávajícího různé zvukové odstíny, na jejichž správném napodobení záleží celý zdar vábení. Smysl pro správné a rychlé využití dané situace je rovněž na místě. Tedy podle zásady: "Být v pravý okamžik na správném místě". Věrné vábení (lákání) si nejlépe osvojíme od toho, kdo ho perfektně ovládá a měl již v tomto směru lovecké úspěchy.

 Kromě těchto faktorů hodně závisí na druhu vábničky. V daném případě na druhu zaječího vřeštidla. Mně se nejlépe osvědčilo vřeštidlo kovové (cínové), které výborně napodobuje zaječí naříkání. Ale také ostatní vábničky, třeba dřevěné, typu "Hubertus", či dřívější "Faulhaber" splní svoje poslání, pokud to pomocí nich dovedeme. Tedy dobré vřeštidlo je jednou z hlavních podmínek úspěchu, neboť nesmíme zapomínat, že chceme s jeho pomocí přelstít šelmu krvelačnou, úskočnou, chytrou, nedůvěřivou a velice opatrnou. Okolnost, že se dají lišky přilákat vábením (lákáním), potírají prý jejich výše uvedené charakteristické rysy a dokazují tak omezenost jejich smyslů.   Kdo se už jednou pokusil ulovit lišku vábením (lákáním) sám se přesvědčil, kdo je chytřejší, zda on, či ta "omezená" liška. Pokud tedy nezvládneme práci s vřeštidlem, potom můžeme v lese vyluzovat či pět různé árie zaječího utrpení. Lišky se nedočkáme, jenom všechno v tomto směru pokazíme.

 Já jsem vždy napodoboval naříkání napadeného zajíce tak, že jsem při vábení (lákání) moduloval potřebný tón dlaněmi. Zprvu silněji a pak slábnoucí, jako by žalující. Pohyboval jsem při tom hlavou na všechny strany, aby klam byl přirozenější. To proto, že doráží-li na zajíce nějaký predátor, zajíc nesedí ztrnule, nýbrž hází sebou na všechny strany, či se snaží vetřelci uniknout. Nejen to. Zároveň tímto klameme lišáka vzhledem k místu, odkud se vřeštění ozývá. Lákání lišky tedy není možné vtěsnat do nějakých předem daných pravidel, musí být ale věrné, ne dlouhé, tedy takové, jako jsme slyšeli v přírodě. Tam, kde se vřeštidla používá častěji, nedoporučuji pokoušet se o přilákání lišky tímto způsobem. Je jí to všední, např. jako každodenní klekání, které slyší z nedaleké vesnice. A nepodaří-li se nám po určitém čase lišku přilákat a ulovit, pak neztrácejme naději, neboť staré pořekadlo zní: "Finis koróna opus". Jen dodržení všech pravidel, které jsem uvedl na počátku, "růže přináší" v podobě pěkné zrzky. Snad milého dárku pro svou manželku či milenku.

 Lišku můžeme lákat dvojím způsobem. Buďto jsme přesvědčeni, že některá houština je jejím oblíbeným stávaništěm a odtud se ji snažíme vylákat, nebo jsme se s ní náhodou setkali mimo dostřel V případě, že nás nezpozorovala a my nemáme dostatečný kryt, abychom se k ní přišoulali, pokoušíme se ji přilákat blíže vřeštidlem. To ale jen tehdy, je-li daleko. Jinak je lépe přilákat ji pomocí myší píšťalky. Nesnažme se lákat u nor, je to zbytečné, Je-li liška uvnitř, pak vábení neslyší a poblíž nory se o lov a zvířecí zvuky nezajímá.

Chceme-li lákat lišku s úspěchem, vyhledáme si místa, kde se ráda zdržuje, tedy takové lokality u nichž jsme si tyto předpoklady již dříve ověřili. K těmto místům potom přistupujeme vždy s dobrým větrem, potichu, tak abychom byli dobře kryti a měli nejlepší podmínky pro výstřel. Vzdálenost k takové houštině by neměla být větší než do padesáti kroků, neboť do jejího okraje se liška připlíží a dlouho jistí.   Předpokladem je tedy dobrý vítr, spolehlivý kryt a věrné vábení (lákání). K tomu se nejlépe hodí posed nebo kazatelna, na které je možno se pohybovat, dále různé záštity, které jsme si již dříve připravili, prostorové metry dřeva a pod.

   Pokud jsme všechno toto zvládli, připravíme se k ráně. Zavábíme, jak to jen nejlépe umíme a pečlivě pozorujeme celé okolí. Hlavně bez zbytečného pohybu! V případě, že liška na vábení nepřišla, lákáme ji asi po pěti minutách znovu, což 3krát, až 4krát opakujeme. Nepřišla-li ani potom, pak buď v leči není, nebo lákání v zasněžené houštině neslyší. Opustíme proto v tichosti stanoviště a odebereme se na jiné potencionální místo a tam zkoušíme lákání obdobným způsobem.

  Někdy kmotra přiběhne přímo proti nám, jako zběsilá. Snad proto, že je příliš hladová, či jde o lišku mladou, nezkušenou. Obě tak zapomínají na svoji opatrnost a to se jim nevyplácí. Pak to chce jen rychle a přesně zamířit a úspěch je zaručen. Je-li to možné, nestřílejme na lišku do protivky, neboť tato rána nebývá vždy jistou. Vždycky však buďme připraveni na druhou ránu! Liška je příliš tvrdá a obratná, unikne nám často takřka "pod rukou". Obyčejně však, díky své vychytralosti a nedůvěřivosti, se přiblíží jako duch, dlouho jistí a nezpozoruje-li noc nebezpečného, snaží se nás obejít velkým obloukem s cílem navětřit nás. Sází vše na vítr. V těch místech bývá zpravidla mimo dostřel a navětří-li nás, pak rychle, jako blesk zmizí. Proto je nutné, chování lišky neustále sledovat a podle toho jednat.

Často se stává, že na vábení (lákání) nepřijde. Za to přilétne káně i jiní dravci, kuna, tchoř, jezevec, v ojedinělých případech, i to se mi stalo, divočák. A to má člověk plné ruce práce. Na všechny tyto situace musíme být vždycky připraveni. Jako první jsou nad našim stanovištěm denní policajti lesa, sojky. Ty, jak nás spatří, ztropí pokřik, který je slyšet po celém lese. Nic si z toho nedělejme, naopak, svým jednáním jen zvýrazňují tu skutečnost, že se v daném prostoru opravdu něco neobvyklého děje. Rozptylují, ale hlavně ještě více dráždí lišku, která sedí někde v okraji houští a čeká na dobrou pochoutku.
A kdy je k vábení (lákání) nejlepší doba?   Rozhodně tehdy, kdy má liška pěkný zimní kožíšek. Řádný myslivec si nechává lov škodné zpravidla na zimu, kdy je kožešina cenná. Ale je-li to pro redukování nutné, lze tohoto lovu použít s úspěchem v každé době, za bezvětří, kdy chumelí, za svitu měsíce atd. Já jsem rád vábíval k večeru. To liška bývá hladová, je v pohybu a hledá něco dobrého "na zub".

Jan Sommer
photo by ‎Milan Harangozó‎


#Liška, Honili myslivci, Vábení, Čekaná, Fotografie z myslivosti, Doby lovu zvěře, Jak na to?, Lankasterka, Úspěšný lov, Zima a hlad v lese, Zvěř v zimě, 

Ptáci v zimě. Pěvci. Mlynařík dlouhoocasý

Mlynařík dlouhoocasý

#Ptáci, Příroda a lidé, Myslivec a zvuky v přírodě, Příroda, Zima a hlad v lese, Žít ve svobodě, 

LOVECKÝ PES Aronek v obleku....nám sděluje: Polibte mi pr..del myslivci, právě dělám stojku v novém kabátku no co, jsem na rekreaci s Kateřinou....! (photo by katerina lisova)

Lovecký pes Aronek v obleku....nám sděluje: Polibte mi pr..del
 myslivci, právě dělám stojku v novém
kabátku no co , jsem na rekreaci s Kateřinou.

#Diana bohyně lovu, Lovecký pes, Lovu zdar!, aktivity radosti a milování života, 

Fotografie z myslivosti, Humor o myslivosti, Kuriozity, Kynologie, Pes přítel myslivce, Ženy a myslivost


Jak bylo již řečeno, myslivci je vysoko ceněna trofej ulovené zvěře, tedy parohy, kančí zuby a další náležitosti. 

Ovšem na příklad kvůli parohům se nemusí člověk zrovna stát myslivcem, chodit na brigády a plahočit se po lese, k tomu mu stačí se pouze oženit s vhodnou ženou a parohy má doma co by dup a bez práce. A nakonec ani ty hony a lov už nejsou to, co bývalo. Snad každý trouba pochopí, že lovec, vystaven nevlídnému počasí (chladu, dešti, marastu) potřebuje zahřát, a to nejen pohybem, ale i vnitřně. Bývávalo. Dnes stateční mužové lovci jsou nuceni před začátkem lovu potupně dýchat do testerů kvůli alkoholu, jestli nepožili. Vždyť alkohol k myslivci patří jako ryba k vodě.

Zdůvodnění, že alkohol zapřÍčiňuje mezi myslivci úrazy, neobstojí, k těm dochází tak jako tak a postižení si za to stejně mohou sami, nakonec dobře jim tak, neměli tam co dělat, co lezli lovci do rány. Věřme, že úřady  nakonec zase přijdou k rozumu a vrátí se staré krásné zlaté časy, kdy alkohol byl nezbytnou součástí lovu.

Zdroj: Necyklopedie a humor o myslivosti

Z hlediska myslivosti je vyhánění zvěře z vlastní honitby zpozdilostí. Co myslivosti škodí? Masakr zvěře při naháňce některé lovce fascinuje!

Černá zvěř v zimě a měření sil....u kňourů v tlupě

Odpůrci naháněk tvrdí, že škodí zvěři i myslivosti. Střelba na dospělé kusy včetně vedoucích bachyní, vysoké počty postřelených kusů a opomíjení dosledu.

Tento způsob lovu k nim prostě vybízí a mnoho jinak celkem zodpovědných myslivců neodolá. Lidé rádi zapomínají, ale sám nepamatuji naháňku, kde by se alespoň některý z uvedených nešvarů neobjevil.
Jsou zde  atributy naháněk, které vyplývají z podstaty tohoto způsobu lovu a ty změnit nelze.
Stres, kterému je spárkatá vystavena je značný. Týká se to i zvěře, která není při naháňce lovena, zvláště srnčí je vůči stresu velmi vnímavá. Vliv na zdravotní stav je nepříznivý, mrhá se rezervami sil, které mohou v zimě chybět. Znám honitbu, kde po zrušení naháněk dlouhodobě poklesl dříve nevysvětlitelný počet úhynů srnčího.

Postřelení pohybující se zvěře je mnohem častější než při střelbě na čekané, kde je možné každou ránu vypracovat. Zvěř pak zbytečně trpí, mnohdy hyne v bolestech řadu dní. Na posouzení vhodnosti odstřelu z chovatelského hlediska je jen několik málo vteřin.

 Chyby pak jsou z logiky věci mnohem častější. Zcela se pomíjí, že panický útěk je často provázen poraněním zvěře, především běhů. Rozbíjí se sociální struktura černé, tak důležitá pro kvalitu zvěře a omezování škod. To vše úplně zbytečně. Myslivec, který má přírodu opravdu rád, nebude přece zvěř uvedeným rizikům zbytečně vystavovat jen proto, že je to příležitost sejít se s kamarády.  Z hlediska myslivosti je vyhánění zvěře z vlastní honitby zpozdilostí.

 Setkávám se s tím, že to mnohdy hájí ti myslivci, kteří kromě naháňky do lesa moc nechodí a často nestřelili černou na čekané již drahně let. Mám zkušenost, že pokud má černá v honitbě dlouhodobě klid, hojně zde zaléhá ve dne. Škody způsobené v tuto denní dobu jsou minimální. Bachyně zde metají selata. Zálehy opouštějí zpravidla večer, kdy vycházejí z lesa do polí po známých ochozech. Tak se ocitá černá nejméně dvakrát denně v blízkosti posedů a kazatelen. Četnost příležitostí k lovu tak stoupá. Škody na polích v okolí jsou menší i proto, že večer se černá na jednom místě dlouho nezdrží a ráno, kdy se vrací a její pohyb je pomalejší, je zpravidla již nasycena.

 Při úspěšném výstřelu na čekané je panický útěk krátký, riziko postřelení menší. Je-li klid, černá se záhy zklidní a maximálně se místu střelby jen na několik dnů vyhne. Mladá, méně zkušená zvěř se může dokonce objevit znovu ještě týž den.

  Při naháňce je mnohem více zvěř zneklidněna. Cítí člověka, psy, barvu. Slyší i relativně častý nářek postřelených kusů. K tomu připočtěme kontakt se psy. Panika je proto neporovnatelně větší, zvěř běží tak daleko, dokud může. Vtisknutí lokalit s takovým negativním zážitkem do paměti je u inteligentní černé zvěře intenzívnější a ta se na těchto místech neobjeví i řadu měsíců.


#Naháňky, Čekaná, Doby lovu zvěře, Fotografie z myslivosti, Honili myslivci, Idiots With Guns, Lov ve svobodném světě, Lovecké příběhy, Lovy černé zvěře, Názory myslivců, Reklama a lov, Ze života černé zvěře, 

BRENNEKE KO CleanSpeed Short Kal. 12/60 100 Patronen. #Brenneke, Střelectví, Hunting Rifles, Idiots With Guns, Lovecké zbraně, Lovecké brokovnice, Nastřelení lovecké zbraně

Zkoušky střelbou z rozptyloměru ukázaly

Lovecký pes a humor v myslivosti

že absolutní špičkou v přesnosti jsou jednotné střely od německé firmy Brenneke, které docilovaly při střelbě na 50 m výjimečně malý rozptyl do 10 cm.

Nejhorší jsou střely S-Ball Plastik, které mají rozptyl i více než 30 cm. Ostatní střely se blížily výsledkům střel Brenneke.   Z hlediska ranivosti jsou z praxe lepší výsledky s celoolověnými střelami. Jednotná střela S-Ball Plastik měla ve sledovaných případech velmi často problémy s průbojností a tedy výslednou ranivostí, kdy střely často zůstávaly zachyceny v povrchové části těla zvěře.

Výhody používání jednotných střel do brokovnice lze spatřovat zejména v tom, že na kratší vzdálenosti mají velmi dobrou ranivost a zejména zastavovací schopnost. Nejsou citlivé na překážky v dráze svého letu, takže střelba je s nimi možná i přes řídkou trávu nebo řídké tenčí větve křovin. Vzhledem k rychlé ztrátě energie je střelba s nimi poněkud bezpečnější a celoolověné střely  nejsou tak náchylné k nebezpečným odrazům jako střely kulovnicové.

Zde je však třeba upozornit na to, že smrtící účinek na člověka má jednotná střela do brokovnice při přímé střelbě několik stovek metrů a maximální dostřel přes 1500 metrů se zachováním stejně nebezpečných účinků.

Další výhodou jednotných střel je právě možnost použití brokovnice s více hlavněmi a tedy s pohotovými dvěma ranami. Brokovnice umožňuje také rychlejší zamíření, je konstruována na rychlou střelbu pudových a tzv. hozených ran, střelba je pohotovější než z kulovnice.

Jednotná střela Subot Slug amerického výrobce Federal,

je podrážové konstrukce a vzhledem ke své odlehčené konstrukci dociluje rychlosti téměř na úrovni pomalejších kulovnicových střel. Tato střela je pak podstatně účinnější než klasické jednotné střely, má vyšší dopadovou energii, větší ranivost a delší účinný dostřel.

Při dopadu na cíl předává jednotná střela svoji velkou čelní plochou veškerou svoji energii, a proto se jednotné střely vyznačují, zejména při zásahu slabšího kusu zvěře, velkou zastavovací schopností.

Pamatuj!

Budeme-li střílet například na zvěř ve vzdálenosti 40 m pohybující se kolmo ke směru střelby rychlostí asi 12 m/s, což znamená rychlejší běh, nikoliv ještě úprk, musíme předsadit o asi 2 metry před komoru zvěře.
Budeme-li střílet za stejných podmínek kulovnicí, potom předsazení je potřebné pouze 0,6 m, tzn. asi na ryj zvěře.

 Rozdílnost potřebného předsazení při střelbě jednotnou střelou a kulovnicí způsobuje značné problémy při střelbě z kulobroku, kdy při každém výstřelu z různé hlavně (brokové nebo kulové) je třeba rychle měnit velikost předsazení. Tyto vyžadované rychlé změny způsobují také neúspěšnost střelby.

#Brenneke, Střelectví, Hunting Rifles, Idiots With Guns, Jak na to?, Lovecké zbraně, Lovecké brokovnice, Lovu zdar!, Nastřelení lovecké zbraně, 

Lovecký pes. #Honili myslivci, Lovecký pes, Aport, Bažant, Drobná zvěř, Fotografie z myslivosti, Halali, Kuriozity, Kynologie, Společné lovy

Pes a aport pernaté

#Honili myslivci, Lovecký pes, Aport, Bažant, Drobná zvěř, Fotografie z myslivosti, Halali, Kuriozity, Kynologie, Společné lovy 

Na zvěř by se mělo stisknout jen tehdy, když je jisté, že střela zasáhne cíl. Při šoulání i při čekané je lépe si zbraň založit nebo podepřít než střílet z volné ruky.

Příroda a srnčí

Na zvěř by se mělo stisknout jen tehdy, když je jisté, že střela zasáhne cíl.

 Všeobecně platí, že by se mělo střílet jen na zvěř stojící na široko, se zdviženou hlavou a na přiměřenou dálku.

 Zasáhne-li se zvěř mající skloněnou hlavu, např. při pastvě, při útěku se přetáhne kůže přes vstřel, který uzavře a zvěř nebarví vůbec nebo jen málo. To je pro dosled velmi nepříznivé. Zásah šikmo zpředu nebo zezadu vede již při malých chybách v zamíření k ošklivým poraněním, které nelze omluvit přílišnou důvěrou ve vlastní střelecké umění. Střílet na zvěř částečně krytou nějakou překážkou se nikdy nesmí, protože střela nebo její střepiny, odchýlené trávou nebo větévkami, vedou k ošklivým a často nezjištěným poraněním, po nichž nedosledovaná zvěř často uhyne.

Při šoulání i při čekané je lépe si zbraň založit nebo podepřít než střílet z volné ruky. Měkká podložka zabrání výškové a stranové odchylce. Avšak k odchylce v zásahu může dojít také tehdy, když je podložka umístěna blíže k hlavni než k těžišti zbraně. Při naháňce by se nemělo střílet na rychle běžící zvěř. Mistrovských zásahů je vždy mnohem méně, než špatných anebo nezjištěných a chybných. Statisticky se při naháňkách obvykle vyhodnocuje jen počet výstřelů, připadajících na jeden kus. Nikdy se neuvádí počet dohledaných kusů. Je to také těžko proveditelné, neboť mnohý zásah se nepozná a výstřel se započítává do statistiky chybných zásahů.

Nepoznaný zásah se dá prokázat jen na pobarvené stopě na sněhu, když se vrátíme od nalezeného kusu po jeho stopě ke stanovišti střelce, který postřelení zvěře nezaznamenal, a proto je ani nehlásil.   Při všech způsobech lovu, čekané, šoulačce i nátlačce, by si měl střelec zapamatovat místo, kde zvěř stála v okamžiku výstřelu, aby snadno našel nástřel a nástřelová znamení, jako jsou zápory, barva a ústřelky (stříž a tříšť). K orientaci poslouží nápadné body v terénu jako strom, keř, kámen, vývrat, hromada klestu apod. Při šoulačce by měl bezprostředně po výstřelu označit své stanoviště stanovištním zálomkem anebo jiným vhodným způsobem.

Bažantí kohout

  Chybné jednání střelce po výstřelu bývá příčinou náročného dosledu anebo jeho neúspěchu, a to často závažnější než špatný zásah. Tím se může neobyčejně ztížit práce psa na barvě. Často se příčina neúspěchu při dosledu přičítá psu, zatímco chování střelce se nehodnotí. Pes spolehlivě pracující na barvě je také z etických důvodů, aby zvěř netrpěla, nezbytným spolupracovníkem při lovu spárkaté zvěře. Ale ani přítomnost dobrého psa nesmí svádět k lehkomyslné střelbě.

Při lovu spárkaté zvěře by se neměla používat ani příliš velká, ani příliš malá ráž zbraně.
V současném velkém výběru nábojů je možné volit takový náboj, jehož hmotnost střely, její konstrukce a hmotnost prachu zaručují nejlepší účinek na zvěř. Jako nejvhodnější se jeví ráž
okolo 8 mm, která zpravidla zaručí dostatečná nástřelová znamení a také větší množství barvy pro případný dosled se psem, který má barvářské zkoušky.


#Nastřelení lovecké zbraně, Střelectví, Ženy a myslivost, Čekaná, Hunting Rifles, Jak na to?, Kulovnice, Lovecké zbraně, Otázky z myslivosti, 

Pravověrný myslivec zatápí v hájence a přemýšlí o přírodě s její krásnou zvěří zatímco lidoví myslivci kalkulují a závidí si u piva!!

Bohužel však v únoru ve většině honiteb ještě leží sníh , 
zvěř potřebuje naši ochranu a péči ještě víc než jiné měsíce. 

koncem zimy a příchodu nového života do přírody – jara. 

Prodlužující se den,

 honcování zajíců, párkování koroptví a přílety prvních stěhovavých ptáků jsou neklamnými znameními konce zimy a příchodu nového života do přírody – jara. 

Proto je hlavní pracovní náplní myslivců péče o zvěř. 

Po dlouhé zimě má vyčerpány tukové zásoby energie, je v horší fyzické kondici, v těle samic probíhá intenzivní vývoj embryí.  Spárkatá zvěř musí mít v krmelcích dostatek kvalitního a čerstvého objemového krmiva. Předejdeme tím poškozování lesních porostů. Jadrné krmivo předkládáme v menších dávkách, zejména srnčí zvěři.

 Dužnaté krmivo nabídneme zvěři čerstvé a jen v takovém množství, aby jej stačila v krátké době zkonzumovat. V níže položených honitbách začíná zvěř postupně přecházet na zelenou potravu. Proto zkontrolujme a doplňme sůl do solníků a v rizikových lokalitách (ozimy, řepky u lesa atd.) nabídněme zvěři kvalitní seno. Intenzivní péči věnujme rovněž drobné zvěři.

Pochůzky honitbou využijeme zejména k tomu, abychom si udělali co možná nejpřesnější obraz o stavech zvěře v naší honitbě a byli připraveni na březnový termín sčítání zvěře.  V únoru máme již minimum loveckých příležitostí.
Věnujeme se lovu lišek a zejména selat zvěře černé a to individuálními způsoby lovu. I když jsou stavy divočáků poměrně vysoké, přistupujme k lovu této "rytířské zvěře" v únoru zodpovědně. Uvědomme si, že v únoru již dospělé bachyně metají selata a také lončačky jsou v pokročilém stadiu březosti.

 V řadě mysliveckých sdružení jsou výroční členské schůze. Myslivecký hospodář provede zhodnocení uplynulého roku. Zkusme se nad uplynulou pětiletkou z hlediska mysliveckého hospodaření zamyslet, provést bilanci a stanovit plán činnosti na druhou polovinu. V mnoha mysliveckých sdruženích končí stávajícímu výboru jeho mandát a budou probíhat nové volby.


#Bažant, Doby lovu zvěře, Drobná zvěř, Dřevo a teplo, Fotografie z myslivosti, Historie, Honili myslivci, Kuriozity, Muflon, 

Kulovnice Magnum Standard představují základní modely řady Magnum a jsou zapažbené do ořechové pažby.

Konstrukce je postavená na zdařilé uherskobrodské modifikaci závěrového systému Mauser 1898. 

Lovecký pes

Kulovnice mají pouzdro závěru s kvalitní oceli a vysokou přesnost i odolnost jim zajišťuje za studena kovaná hlaveň. Spoušť je standardně vybavena stavitelným napínáčkem a dobrý úchop zajišťuje pažba vyráběná z kvalitního ořechového dřeva, osazena pružnou pryžovou botkou.

 CZ 550 Magnum se proti kulovnicím řady Medium na první pohled liší silným šroubem pod zadní částí závěru, který s ohledem na použití vysoce výkonných nábojů zpevňuje ukotvení celého systému v pažbě. Ačkoli je na pouzdru závěru lišta s drážkami pro namontování optického zaměřovače nebo kolimátoru, kulovnice řady Magnum se standardně dodávají s otevřenými mířidly, kterým dává přednost řada profesionálních ochránců a průvodců poplatkových lovců vitální zvěře. Těžká zvěř se v Africe zpravidla loví na krátké vzdálenosti a ve dne, kdy je dobře vidět. Dobře nastavená klasická mechanická mířidla zůstávají jednoduchým a spolehlivým prostředkem pro přežití.

Kulovnice Magnum Standard představují základní modely řady Magnum a jsou zapažbené do ořechové pažby. První model se vyrábí v rážích .416 Rigby, a jeho nábojová schránka pojme pět a tři náboje. Druhý model se vyrábí v rážích .375 Holand & Holand Magnum a .458 Winchester Magnum a má nábojovou schránku na pět nebo čtyři náboje.

Něco humoru je tu třeba tak otevírám Necyklopedii (co to je?) Podívejte se v mentální nouzi tam! Srnec jako ze zlata, Pes přítel myslivce, Lovecké příběhy, Humor o myslivosti

Příběh  z  lovecké fotografie (by katerina lisova)

Google

Jak se stát myslivcem

Pokud se tak někdo rozhodne, cesta k tomuto cíli bývá poněkud trnitá. Myslivcem se může stát pouze člověk bezúhonný (to kvůli flintě), duševně i tělesně zdráv. Adept musí absolvovat dlouhé školení o zvěři, jejím chovu, zákonech a zbraních. Též musí odpracovat, a to bezplatně jistý počet hodin pro blaho myslivecké společnosti. Poté následují přísné zkoušky a pokud je adept úspěšně absolvuje, stává se plnohodnotným myslivcem začátečníkem. Koníček je to drahý, jak finančně tak časově.

Povinnost odpracovat hodiny nikdy nekončí, proto také někdy bývají myslivci (nimrodi) nazýváni ozbrojenými brigádníky. Ale konečně je vše absolvováno a novopečený myslivec se může oddat své kratochvíli naplno, tedy začít lovit zvěř. To lze činit dvěma základními způsoby lovu, a to honem nebo čekanou. Jedna z nutných podmínek však je, aby se v loveckém revíru nějaká zvěř vůbec vyskytovala.

Myslivost  Z Necyklopedie

„Lovu zdar“ - válečný pokřik myslivců

„Zabij myslivce, zachráníš srnku“ - Greenpeace

V mužské části člověčenstva dříme pravěký lovecký pud, snad je to dáno geneticky. Tento pud občas vypukne naplno a potom muži nezbude nic jiného, než tomu dát průchod a uspokojit jej.

Má v podstatě dvě možnosti: státi se myslivcem nebo pytlákem.

Je zajímavé, že mezi myslivci se ženy vyskytují jen výjimečně, poslední případ byl zaznamenán v roce 1848. Skalní myslivci tvrdí, že ženská mezi nimi nemá co dělat, a že se patrně jedná o hormonální poruchu dotyčné. Laikovi těžko posoudit. Myslivost spočívá v celoroční péči o zvěř a jako sladké odměny se myslivci dostává možnosti občas něco ulovit.

Mezi myslivci jsou pak zvláště ceněny trofeje jako parohy, kančí zuby a podobné.

#Srnec jako ze zlata, Pes přítel myslivce, Lovecké příběhy, Humor o myslivosti, Humor o myslivosti, Lovecké příběhy, Pes přítel myslivce, Jak na to?, Vtipy, Myslivecká zábava, 

Sojka obecná, Ptáci, Myslivecké písničky, Krmítko, Lovu zdar!, Lovy fotoaparátem, Myslivec a zvuky v přírodě

Na krmítku visita sojky...

Sojka obecná, je kdysi jen lesní pták, ráda obývá smíšené lesy, lesní remízky a větší městské parky. Svým pestrým zbarvením peří si nic nezadá s některými exotickými ptáky.

Její pírka z křídelních krovek si odedávna dávají myslivci za klobouk jako ozdobu. Od poloviny dubna si staví oba ptáci hnízdo z tenkých větviček, které je vystláno jemnými kořínky. To bývá zpravidla do čtyř metrů nad zemí na větvi u kmene stromu, většinou, a to je docela zajímavé, v blízkosti nějaké lesní cesty.
Sojky si ale staví hnízda i na keři jako je hloh a nebo ve vykotlaném dubu. Samice koncem dubna až začátkem května snáší 5 až 7 hnědozelených vajíček, na kterých se při zahřívání střídají oba partneři. Po tuto dobu jsou ptáci velmi nenápadní a tiší. Již po 17 dnech se líhnou mláďata, která jsou na hnízdě dalších 21 dnů. Pokud se však v této době přiblížíme k jejich hnízdu s mláďaty, staří ptáci spustí křik.
V mnoha případech také znamenitě napodobují pískání káně lesní. Mláďata krmí především hmyzem, drobnými savci, mláďaty zpěvných ptáků a jejich vajíček. Po vyvedení mláďat z hnízda je ještě hodně dlouho slyšet mladé ptáky, jak v jeho okolí žadoní o potravu.


#Sojka obecná, Ptáci, Myslivecké písničky, Krmítko, Lovu zdar!, Lovy fotoaparátem, Myslivec a zvuky v přírodě,

Osobnost lovce a myslivecká morálka. Láska ke zvěři a přírodě.

Kuk na pejska v batohu...lovecký pes

Osobnost lovce a myslivecká morálka.

 Žák Sokratův, významný starořecký dějepisec Xenofob, již 430 let př. n. l. žádá, aby každý lovec dodržoval střídmost při lovu. Podobných požadavků z doby lovectví, starých tisíc i dva tisíce let, je více. Zdaleka nejvíce je jich z doby přechodu z lovectví k myslivosti a z 18. a 19. století, kdy bylo usilováno o ušlechtilé provozování myslivosti.

V roce 1899 sestavil časopis Česká myslivost podle starých pramenů celou řadu osobních vlastností takto: "Ten, kdo chtěl být myslivcem pravého rázu, musel být bohabojný, mlčenlivý, věrný, poctivý, opatrný, rozumný, moudrý, bdělý, bystrý, neomrzelý, neohrožený, silný a pevného zdraví, střízlivý, musel milovati své psy a libovati si čistou a dobrou zbraň!"

To je také jeden z odkazů našich moudrých mysliveckých předků. Poctivé, moudré, věrné, opatrné a rozumné myslivce potřebujeme i dnes.

  Úsměvné jsou dnes některé z 25 vypočítaných nedostatků lovců Ivanem Sergejevičem Turgeněvem (1818 - 1883), klasikem ruské literatury. Není pravých ani dobrým ten, kdo nechce časně vstávat, kdo nemá trpělivost, kdo se zlobí, když najde málo zvěře, kdo nezná zvyky zvěře, kdo se nestydí vystřelit na zajíce v loži nebo na sedící pernatou, kdo střílí na nemysliveckou vzdálenost, kdo zvěř nedohledává, ale také kdo za vedra neustále pije vodu atd. I to, že se osobností myslivce zabývali dávní předkové, svědčí o tom, že skutečně jde o starou tradici.

Seznam asi dvaceti charakterových vlastností, které utvářejí ideální osobnost myslivce, a tak jsem se zamýšlel, které z nich jsou nejdůležitější, které by měl mít opravdu každý myslivec, tedy každý dobrý myslivec.  Došel jsem k závěru, že je to láska ke zvěři a přírodě. Kdo ji má, nemůže srnčeti střelit mámu, pečuje o zvěř v době strádání, je zdrženlivý v lovu, loví jen zvěř, která byla určena k odstřelu a kterou bezpečně rozeznal, v touze po trofeji či zvěřině, nemůže střelit srnce kamkoliv, bez ohledu na to, co postřelená zvěř vytrpí, nestřílí na zajíce v loži, na bažanty pěšáky, ani na kachny na vodě.

Prostě, když má lásku k přírodě, musí mít i mysliveckou morálku, a pak provozuje myslivost a lov ušlechtile.

#Lov ve svobodném světě, Lovecké příběhy, Úspěšný lov, Způsoby lovu a historie, Lovecké stezky, 

Pasování na lovce. Pasování nad úlovkem...troubí se "Lovu zdar".

Lovec s kulovnicí

Kdo pasuje na lovce, byl už sám pasován na lovce té které zvěře, tedy zejména, že už dotyčný druh zvěře již dříve sám ulovil. Protože lze připustit, že pasován být ani nemusel, ale řádně ulovit jelena, pasuje-li jiného na lovce jelenů, bezpodmínečně musel, stejně tak i u ostatní další zvěře, u které se na lovce pasuje.

 Je nutno zdůraznit, že by pasující měl dobře umět, mluvit nazpaměť, nic nečíst a mít dobrou rétoriku.
A kdy? Jsou v podstatě dvě možnosti: ihned po ulovení nad střeleným kusem zvěře, anebo později.  

Pasování nad úlovkem

 Pravdou je, že pasování ihned po ulovení je asi více emotivní, navazuje bezprostředně na vzrušení z lovu a odehrává se nad celým kusem zvěře po jeho složení či po dosledu - pokud ovšem se lov uskutečnil s průvodcem. Ale teď jde o to,jak pasování na lovce právě ten který průvodce ovládá, zda má s sebou vhodný tesák - a zpravidla chybí trubač. A také diváci - kamarádi myslivci! Vyplněný pasovací list se v těchto případech předává vždy dodatečně.  Když šlo o osamělý lov bez průvodce, může probíhat pasování u lovecké chaty nebo u lesovny večer při ohni. Tam už může být trubač, vhodný tesák i nějaký ten divák navíc.

Po nátlačkách či naháňkách na černou zvěř se může konat pasování na lovce při výřadu nebo při navazující poslední leči. V těchto případech už obřad může provádět vedoucí honu, myslivecký hospodář, předseda sdružení, vedoucí lesní úředník nebo nejstarší myslivec, který to dobře umí.

Po předání úlomků a po upravení zvěře (nekoná se přímo na místě dosledování a vývrhu) se lovec postaví k hlavě složeného kusu, pasující před něho a případní ostatní přítomní do půlkruhu kolem. Troubí se "Lovu zdar!". Pasující osloví přítomné, představí jim lovce, anebo jej představí průvodce či myslivecký hospodář pasujícímu a ostatním přítomným. Pasující se může zeptat, zda je to skutečně první úlovek dotyčného druhu zvěře, pokud to neosvědčil již průvodce při představování a dosvědčení, že ten první kus lovec sám řádně ulovil.

 Poté nechá pasující lovce pokleknout na pravé koleno, lovec v pravé ruce drží nenabitou pušku opřenou pažbou o zem. Levou ruku položí lovec na trofej nebo na hlavu složené zvěře. Úspěšný lovec zásadně na zvěř nesedá, neklade na ni nohu, a to ani pro fotografování. To je velmi hrubý prohřešek proti myslivecké etice. Pasující a případně průvodce mají stavovský úlomek na levé straně klobouku a lovec úlomek za úspěšný lov na pravé straně klobouku.

Klobouky si ponechají na hlavách, zatímco ostatní smeknou. Takto začíná obřad nad složeným kusem.


#Myslivecké tradice, Pasování, Fotografie z myslivosti, Historie, lov, Lov ve svobodném světě, Lovecké signály, Myslivecká zábava, Poslední hon, Sociální sítě, Způsoby lovu a historie, 

Krmeliště pro vysokou Skupinka jelenů různého věku Webkamery Estonsko!

Krmeliště

#Krmeliště pro vysokou zvěř Polesí Strzalowo Polsko Skupinka jelenů různého věku Estonsko webkamery

V myslivecké péči o srnčí zvěř hraje zimní krmení velmi důležitou roli. Srnčí zvěř, Zima a hlad v lese, Zvěř v zimě.

Srnčí zvěř v zimě

Ztížená situace pro srnčí zvěř nastává často zejména v závěru zimního období a počátkem jara, neboť v této době u ní dochází 

v důsledku intenzivnější látkové výměny a větší pohybové aktivity k stále většímu nárůstu potřeby energie. Zhruba od druhé poloviny února se u starších srnců postupně začíná projevovat počátek teritoriálního chování, zatímco u mladých kusů (srnčat) nastává po zimní přestávce opět intenzivní tělesný růst a u dospělých srn začíná hrát zvýšenou roli postupující březost.

V této době má srnčí zvěř zpravidla většinu tukových zásob již spotřebovánu a proto je výhradně odkázána na příjem potřebné energie v potravě.

Její nedostatečná dostupnost za nepříznivého počasí během konce zimního období, zejména při pozdní sněhové pokrývce, způsobuje nejen časté úhyny, a to zejména mladých a zesláblých jedinců, ale má za následek značné zhoršení kondice přežívající zvěře. Zvlášť negativně se to projevuje u březích srn, jejichž kondiční stav má velký vliv na pozdější vývoj srnčat. Proto je potřebné, zejména s ohledem na zvýšenou potřebu živin u srnčí zvěře počátkem jarního období a nutnosti její dostatečné adaptace na přirozenou jarní potravu, aby období krmení nebylo příliš brzy ukončeno. To je jedna z nejčastějších chyb, které se myslivci v praxi dopouštějí.

Krmivo je třeba na jaře předkládat na krmelištích tak dlouho, dokud jej zvěř pravidelně přijímá.  

Srneček v zimě

Z toho vyplývá, že pokud má krmení srnčí zvěře plnit svůj účel musí začít včas a nemělo by být ukončeno dříve, než zvěř sama přestane přijímat předkládané krmivo. Fyziologické zvýšení potřeby energie v organizmu srnčí zvěře na přelomu zimního a jarního období však neznamená, že by v této době mělo být měněno složení předkládaných krmiv ve prospěch energeticky bohatých složek. Přesné bilancování živin v krmné dávce je potřebné u vysoce produkčních domácích zvířat, ale není nutné ani prakticky proveditelné u zvěře žijící ve volnosti.
 Naopak je třeba důsledně upozornit na to, že pokud zvěř předkládané krmivo dobře přijímá, je na něj navyklá a má na jeho složení přizpůsobenou mikrofloru trávicího traktu, pak je jakákoliv jeho změna spojena vždy s určitým rizikem. Jednak má za následek sníženou stravitelnost přijatých živin do té doby, než se mikroflora trávicího traktu na nové složení potravy dostatečně přizpůsobí. Kromě toho může příjem krmiva, na které trávicí trakt svým mikrobiálním složením není dostatečně přizpůsobený, vést k rozsáhlejším poruchám procesu trávení. Pokud přitom nedojde k tak závažným narušení zdravotního stavu, že by měly za následek výrazné průjmy nebo dokonce úhyny jednotlivých kusů zvěře, pak nemusí být negativní vliv změny krmení vůbec ani zjištěn. Zvláště když je nově předkládané krmivo zvěří od samého začátku dobře přijímáno.

V této souvislosti je však třeba mít na zřeteli, že chuťová atraktivita krmiv a ochota, s jakou je zvěř přijímá, nejsou v žádném případě jediným rozhodujícím kritériem pro posouzení jejich vhodnosti z fyziologického hlediska.

#V myslivecké péči o srnčí zvěř hraje zimní krmení velmi důležitou roli. Srnčí zvěř, Zima a hlad v lese, Zvěř v zimě.

Leden a klid v honitbě. Společné lovy a intenzivní lov zvěře na čekané...

Liška v zimě

Sněhová pokrývka nám poskytne přehled o stávaništích a pohybu zvěře. Společné lovy na černou zvěř a lišky proto organizujme jen po jejím obeznání. V leči se často nachází také jiná spárkatá zvěř, která se zbytečně stresuje, čerpá tukové zásoby a působí pak škody na lesních porostech.

Mnozí myslivečtí hospodáři by si měli uvědomit, že příslušné právní přepisy platí i pro naháňky svolané "narychlo". Proto se raději věnujme intenzivnímu lovu černé zvěře a lišek na čekané. U lišek začíná doba kaňkování a lednové čekané poblíž nor bývají úspěšné.

 V lednu je intenzivní péče o zvěř samozřejmostí. Dávejme pozor především na to, aby měla zvěř ve všech krmelcích dostatek kvalitního sena. Seno spadané na zem odstraníme a doplníme čerstvé. V honitbách s jelení zvěří se již vyhneme předkládání většího množství energeticky bohatého jadrného krmiva. Srnčí zvěři předkládáme jadrné krmivo pravidelně, v menších dávkách. Dužnatá krmiva nabídneme zvěři jen v takovém množství, aby je stačila v krátké době spotřebovat. Větší hromady řepy, které opakovaně zmrznou a zase rozmrznou jsou zcela nevhodné a předkládáním takto znehodnoceného krmiva zaděláváme zvěři na zažívací potíže. Zajícům podáváme do krmelců seno a dužnatá krmiva. Otýpky sena můžeme zajícům rovněž vázat ke stromům či keřům. Při větší sněhové pokrývce kácíme záhryzky z vhodných dřevin (měkké listnáče, ovocné stromy).

 Bažantům smícháme v zásypech jadrná krmiva s plevami nebo zadeňkem. Zvěř se zabaví a při větších mrazech se hrabáním "zahřeje". Koroptvím sypeme jadrné krmivo do koroptvích bud nebo do jižně exponovaných křovisek, kde se zdržují.

#Čekaná, Lovy černé zvěře, Liška, 

Červenka obecná

Červenka obecná

Červenka obecná (Erithacus rubecula).

Menší než vrabec, na vyšších štíhlých nohou, s nápadnou rezavočervenou náprsenkou. Zdržuje se většinou jednotlivě v křovinatých porostech v lesích, parcích a remízcích. V potravě, kterou červenka hledá na zemi, převažují drobní bezobratlí živočichové, na podzim se živí i různými bobulemi.

Hnízdo bývá v mělké zemní jamce. Snůška čítá 5 až 7 vajíček a zahřívá ji jen samice, která je krmena samcem. Mláďatům přinášejí potravu oba rodiče.

Tažný druh; na zimoviště, která leží v západní a jihozápadní Evropě, odlétá v říjnu, na hnízdiště se vrací v březnu a začátkem dubna.